Obecné podmínky:
- Andy (Cordillera de los Andes): táhnou se severo-jižním smerem v celkové délce 7000 KM, široké jsou 150 - 900 Km. Skládají se ze dvou - v Kolumbii pak ze trí hrebenu, které se v Peru sbíhají a v Bolívii opet rozestupují, aby mezi sebou vytvorili území bolivijského Altiplana. Na chilsko-argentinském pomezí se opet spojují a pokracují pak až k Ohnové zemi. - pobrežní Peru: pás široký 20 - 150 Km, pouštní krajina jen na nekolika místech prerušená toky rek - v jejich úrodných údolích vyrostly první kultury predinckého období; tyto kultury však byly rozsahem omezené pouze na své údolí, v nekterých prípadech pak maximálne na nekolik údolí sousedních - techto rek, které vytvorily v pobrežní pouštní krajine úrodné oázy je na 30; nejvýznamnejšími z nich jsou: Piura, Pacasmayo, Chicama, Moche, virú, Santa, Nepena a Casma na severním pobreží, Huarmey, Paramonga, Supe, Chancay, Ancon, Rimac, Pachacamac na stredním pobreží a konecne na jižním pobreží to jsou oázy Canete, Chinca, Pisco, Paracas, Ica a Nazca - názvy Peruánských predinckých kultur jsou dnes odvozovány práve z názvu oáz, které je zrodily - vnitrozemské (horské) Peru: mezi jednotlivými pásy And nalézáme tzv. "bazény", v nichž žila prevážná vetšina indiánského obyvatelstva oblasti - od severu k jihu jsou nejduležitejšími bazény: Calejjon de Huaylas, reka Santa, bazén Cuzca, jihoperuánská bazén severne od Titcacy, bolivijské Altiplano na jih od Titicacy
- Nejstarší lidé J. Ameriky: - prišli od severu asi pred 9500 lety - první obyvatelé se zacali usazovat a venovat se zemedelství asi pred 5000 lety; hlavní pozdejší zemedelské plodiny (kukurici a brambory) však ješte neznali a pestovali tak zejména dýne, papriku ci bavlník - tito lidé obývali polopodzemní chýše - pracovní nástroje vyrábejí takrka výlucne z kamene - období pocínajícího zemedelství trvá asi 1300 - 2000 let, tedy velice dlouho; takto dlouho trvající iniciacní období jakoby podnítilo skokový nástup prvé vysoké kultury, která se v Jižní Americe objevuje, jíž byla kultura Chavínská
Tiahuanaco, Aymarové (?)
- mesto leží na bolivijském Altiplanu, 21 Km jižne od jezera Titicaca v nadmorské výšce skoro 4000 - soucasný název pochází z inctiny a znamená Mesto mrtvých (to proto, že když do nej vstoupil ctvrtý inka Mayta Capac, již nežilo - už inkové však pochopily výjimecnost tohoto mesta; domnívali se, že jej postavil stvoritel sveta a bohu, Viracocha
- stavby - Kallasasaya - trosky veliké budovy (135 x 118 m), jejíž úcel neznáme - dnes zustaly jen velké sloupy a široké kamenné schodište - Palác sarkofágu - trosky ctvercové kamenné budovy, v jejíchž základech byly objeveny hroby prikryté deskami z barevného kamene - Akapana - nejvetší objekt mesta - nízká, stupnovitá pyramida o základech 210 x 210 m - ani její úcel není znám - kamenné památníky velmi podobné tiahuanackým byly nalezeny na rede míst po celém Altiplanu (Sollkatiti, Chiripa, Wancani, Pucará, Huari) - pricemž nekterá místa nálezu jsou od Tiahuanaca znacne vzdálena (napr. Huari 510 Km)
- vedci se práve na základe techto nálezu domnívají, že Tiahuanaco nebyl o jen samostatným mestem, ale strediskem rozsáhlé kultury, jejíž vliv v druhé polovine prvního tisíciletí našeho letopoctu ovládl nejen celé horské Peru, ale i mnohá pobrežní údolí od Equadorských hranic po severní Chile - mesto bylo obydleno ve 3. - 9. Stol. n. l. - stejne, jako všude jinde, vládl i zde kult jaguára (pumy) - vedci se domnívají, že zakladateli tiahunacké kultury byly Aymarové, druhý nejpocetnejší národ Jižní Ameriky, kterí obývali v této dobe celé bolivijské Altiplano - zároven se objevil názor, že tiahuanactí aymarové byli zakladateli incké dynastie (capac ayllu), kterí (resp. který - Manco Capac) sestoupil podle legend z nebe do oblasti jezera Titicaca, odkud se pak vydal do Cuzca pro názor o aymarském puvodu inku svedcí jména nekterých vládcu kmene Collau (jeden z aymarsky hovorících kmenu): Chunchi Capac, Tocai Capac, Pinam Capac a další - ve vcech se setkáváme se jménem Capac, tedy jménem, které nesl i legendární první inka Manco Capac
- tajným jazykem, kterým pak podle zpráv kronikáru mezi sebou hovorili príslušníci capac ayllu by byla práve aymarština - podle techto teorií se v terminálním období vždy pomerne volná konfederace aymarsky hovorících kmenu zcela rozpadla a poslední král Tiahuanaca - Manco Capac opustil ríši a vydal se na sever, kde se stal nácelníkem malého, neaymarského kmene; v duchu aymarské tradice tu pak založil capac ayllu a predal i aymarský kult boha - stvoritele, Con Titsi Viracochy - paradoxne (vzhledem k výše recenému) pak byla moc aymarských kmenu zcela rozvrácena ve prospech Tahuantinsuyu a aymarština byla - po nicivých výpadech inku (jimž marne vzdorovali práve oni Callaové) - taktéž zcela vymazána z jazykové mapy Jižní Ameriky, když byly (podle incké tradice) aymarové, stejne jako všechny národy pripojené k ríši dusledne pokecuánšteny; tento proces (opet paradoxne) zastavila až conquista. Tak dnes hovorí aymarsky asi 2 000 000 obyvatel (stav z r. 1965)