první
obyvatele přišli do Ameriky od severu, pravděpodobně přes ledovcem pokrytou
Beringovu úžinu z Asie někdy v několika vlnách, z nichž první proběhla asi před
30 000 lety a poslední cca. před 12 000 lety - tito původní obyvatelé si z Asie
přináší svůj způsob života, živí se převážně lovem a postupně (a pomalu) se
počínají samostatně vyvíjet - okolo
roku 5000 př. n. l. dochází k
cílenému pěstování kukuřice a tím ke změně života středoamerických indiánů
směrem k životu usazeného zemědělce, čímž se otvírá prostor ke vzniku význačných
kultur, náboženství a států - tzv. primitivní období trvá dalších asi 3500 let a
přechází okolo roku 1500 př. n. l. v tzv. období předklasické (archaické) – na
konci tohoto předklasického období je již zemědělský způsob života v Mesoamerice
pevně zakotven
Olmékové
-
na
začátku předklasického období vzniká kultura Olméků, jejím sídlem je tzv.
Olmecan, který zahrnuje převážně mexický stát Veracruz
-
Olméky
lze považovat za nejstarší vysokou kulturu předkolumbovské ameriky, která plně
žila bezesporu již v 8. Stol. př. n. l. a ve svém vývoji o stovky a tisíce let
předběhla kultury ostatní - mezi „vynálezy“ Olmécké kultury lze zařadit početní
systém, systém jeho zápisu, kalendářní systém a jeho zápis, stély a jeiich
datování (nestarší datum pocházející od Olméků a nestarší známé psané americké
datum vůbec odpovídá našemu r. 162 př. n. l.). Nejvýznamnějším vynálezem Olméků
je pak vynález (hieroglyfického) písma, jež např. v Jižní Americe nebylo známo
až do příchodu conquestadorů (tedy ani o 2 tisíce let později) – toto písmo se
stalo základem pro pozdější písmo mayské (zhruba 35% Olméckých znaků lze
považovat za archaické varianty hieroglyfů mayských) a společné znaky lze nalézt
I v písmu Zapotéků, třetím ze tří nejstarších amerických
písem.
-
Omlékové
jsou nejspíše m.j. tvůrci nestarší mesoamerické pyramidy v Cuicuilcu (nedaleko
Mexico City) - pyramida měla kruhový půdorys a průměr 135m - kolem pyramidy byly
paprskovitě rozloženy desítky hrobů - stejně tak byla objevena spojitost mezi
Olméky a slavným pohřebištěm v Tlatilcu - tato skutečnost je poměrně
zvláštní vzhledem ke dvěma důvodům: - lokalita je poměrně vzdálena od středu
Olmecanu, který zřejmě ležel ve státě Veracruz (La Venta, Tres Zapotes, San
Lorenzo) – což platí stejně i pro pyramidu v Cuiculcu - pohřebiště je z
mnoha hledisek pohřebištěm lokální indiánské kultury, nikoliv olbřímí kultury
olmécké: nikde není stopy po typicky olméckých monumentech, jako obrovských
megalitických hlavách, stélách a stavbách vůbec – Olmécký vliv však je přesto
patrný, i když bez veškeré monumentality, jakoby skrytu (nalezená zobrazení
vrcholné olmécké symboliky – boha jaguára)
- vysvětlení přin0áší ve své teorii amerikanista Miguel Covarubias, který
první vyslovil názor, že Olmékové založili ve středním Mexiku své kolonie (jako
např. Tlatilco), v nichž sami představovali jen úzkou vládnoucí vrstvu a původní místní zemědělští obyvatelé pak
představují vrstvu nižšího obyvatelstva. Olmékové tímto svým vlivem značně
urychlují vývoj v celém Mexickém údolí a vytvářejí tak zde podmínky pro vznik
prvních vysokých kultur. Sami se pak z dějin Mesoamerických indiánů vytrácejí i
se svým centrálním náboženským symbolem – všemocným
jaguárem.
-
olmécká
kultury zaniká v 6 stol. n. l. (posledním zachovaným olméckým datem je r. 593).
Na tuto vysokou kulturu ve stejné oblasti (Veracruz) navazuje nová, i když ne
tak významná kultura Totonaků
Totonakové
-
stejně
jako Olmékové sídlili ve státě Veracruz, a to zejména v sousedství dnešního
stejnojmenného města - vznik kultury okolo r. 600, trvání až do 15. stol. - Totonakové žijí v řadě vesnic a v
několika městech, která však nejsou spojena v nějakou říši – každou vesnici
spravuje rodový náčelník
-
nejdůležitějšími
totonackými městy jsou Cempoala, Tajím a Jalapa
-
Cempoala
- hlavní náboženské budovy představují komplex asi 5000 m2 - rituálními centry
města jsou dvě pyramidy - další důležitou stavbou je chrám
lebek
-
Tajín
- původní náboženské středisko totonaků (než se jím stala Cempoala) - osídlen od
vzniku kultury v 6 stol. do 13. stol. - hlavní stavbou města je sedmiposchoďová
pyramida, zdobená reliéfy hadů s 365 schody, symbolizujícími počet dnů
v roce
Huastékové
-
třetí
z kultur, vyrostlých u Mexického zálivu (Culturas de Golfo) - kultura vzniká ve
druhé polovině 11. stol. na severu totonackého území (S od řeky Tuxpan) - lze
najít jazykovou příbuznost Huastéků Mayům – kulturně však stojí mnohem níže, a
to nejen v porovnání s Mayi, ale i s jejich předchůdci Olméky a jejich
následovníky (svými sousedy) Totonaky - tento národ se do dějin Mesoameriky
zapsal jako národ krutých válečníků, který svou neobyčejnou bojovou vervou až
zuřivostí a krutostí dokázal udolat i např. vojska bojovných Aztéků (v roce
1481) či španělských dobyvatelů (1519)
-
huastécká
architektura nedosáhla příliš vysokého stupně vývoje: zajímavým rysem huastécké
architektury však je odpor huastéků ke všem přímkám, úhlům a rohům; většina
huastéckých staveb má kruhový půdorys a musel-li již stavitel postavit roh,
zaoblil alespoň jeho hrany
Kultura
Teotihuacánská
-
objevuje
se ve středním mexiku na Mesetě (42 Km od Mexico city) v 1. stol. n. l., zaniká
bez zjevných důvodů koncem 7. stol - původní název kultury neznáme: současné označení
(Teotihuacan) je aztécké a znamená: Místo, kde se člověk mění
v Boha
-
Teotihuacan
je největším náboženským střediskem předkolumbovského mexika (bez mayské
oblasti), alespoň pokud možno soudit podle dochovaných architektonických památek
- jeho velikost ohromila i Aztéky (kteří přitom dokázali vybudovat ve velmi
krátkém čase rozlehlou metropoli Tenochtitlán), kteří se domnívali, že město
vystavěli ti, kteří obývali svět před Toltéky, t.j. Obři - podle představ Aztéků
se v Teotuhuacanu narodilo Slunce a Měsíc - otázkou je, kdo vůbec Teotihucan
skutečně postavil - někteří vědci se domnívají, že Teotihucanci byli původními
Toltéky (klasičtí či teotihuacanští Toltéci) - možné je, že Teotihucanci nebyli
vůbec národem, že je dokonce nespojovala ani společná řeč – jediné, co měli
bezesporu společné byly náboženské představy - bezesporu byli teotihuacanci
navíc dobrými zemědělci (pěstovali kukuřici, bavlník, fazole), hrnčíři, malíři,
tkalci, tvůrci překrásných polodrahokamových mozaik
-
v
čele společnosti stojí jediný vládce, který je I nejvyšším představitelem kultu
(náboženství hrálo v životě teotihuacanců bezesporu značnou roli, snad dokonce
větší, než v případě jiných teokracií Mesoameriky) - mezi hlavní božstva
Teotihuacanců patří:
- Tlaloc, bůh deště (hlavní bůh, jemuž byl Teotihuacan
zasvěcen)
-
Quetzalcoaltl (v náboženství teotihuacanců je jednou ze stylizací boha
deště)
-
Xolotl, klesající bůh (bůh zapadajícího slunce)
-
stavby
Teotihuacanu - osou města je široký bulvár, obřadní avenida, nazývaná později
Aztéky Mixcoatli (třída mrtvých), podél níž se tyčí pyramidy, největší
v Americe - Sluneční pyramida
– největší pyramida Ameriky, v obvodu měří 1000 m a vysoká je 63 m - Měsíční
pyramida - Quetzalcoatlova pyramida – ozdobena reliéfem 365 opeřených hadích
hlav
Toltékové,
Tula
-
kultura
se objevuje v 7. Století (první král toltécké dynastie nastupuje na trůn kolem
r. 720, zaniká v první polovině 12. století) - jsou považování za nejvyšší
kulturu Mexica (bez Mayské oblasti, pochopitelně) – dokonce i Aztékové se před
nimi sklánějí a prohlašují je za své předky (slovo Tolték bylo později Aztéky
používáno v synonimickém významu jako umělec, budovatel, architekt) - jedním z
nejvýznamnějších Toltéků je Ce Atl Topilzin (Quetzcoatl), který později výrazně
ovlivnil mayskou kulturu
-
stavby
Tuly - pyramida Jitřenky - pětipatrová pyramida se čtvercovou základnou (43 x 43
m), ozdobená reliéfy opeřeného hada a orla - široká vstupní brána je ozdobena
dvěma kamennými sloupy, zakončenými hlavami opeřených hadů - sloupy svatyně
tvoří 8 pětimetrových soch atlantů, navzájem spojených - ve svatyni nalezena
obětní socha Chac-Moola
-
po
opuštění Tuly se toltékové rozcházejí po celém Mexiku: část z nich se usazuje
pod jménem Calhuové u jezera Texcoca nedaleko dnešního Mexico City a zakládají
tam osadu Calhuacan; další část ovlivňuje svou přítomností vývoj v
zapotécko-mixtécké Oaxaca. Další konečně na konci 12. Stol. odcházejí až do
dnešní Guatemaly, El Salvadoru a Nicaraguy, kde se usazují po jménem
Pipilové
Zapotékové,
Mote Albán
-
Monte
Albán byla jedna z největším metropolí předkolumbovské Ameriky vůbec -
nejdůležitější stavby obklopují obrovské náměstí – mezi nejdůležitější
montealbánské objevy však patří nesmírně bohaté hroby, kterých bylo objeveno na
150: - hroby byly budovány zasloužilým mrtvým, a to zásadně pod zemí; uzavírány
byly velkým kamenným kvádrem - hrobky byly ozdobeny bohatými nástěnnými malbami
a zaplněny desítkami nádob s vyobrazeními bohů - nejznamenitějším nálezem pak
byla hrobka č. 7, kde bylo nalezeno na 500 uměleckých předmětu nesmírné umělecké
ceny - náhrdelníky z perel o velikosti malého vejce, obsidiánové a nefritové
náušnice, zlaté náramky, náhrdelníky složené z 900 článků, zlatá tabatěrka,
tyrkysové ozdoby, šperky z mušlí a ze stříbra – a také urny I lidské lebky,
vytesané z čistého horského křišťálu (jeden z nejtvrdších materiálů vůbec) - do
tohoto hrobu však byl pochován nikoli zapotécký, ale mixtécký vládce Monte
Albánu: Mixtéci totiž Zapotéky ve 14. století vytlačili
-
Yoopa
(Mitla) - tuto metropoli si Zapotékové založili po vytlačení z Monte Albánu
Mixtéky - podle zapotéckých náboženských představ se na místě, kde Mitla vznikla
nacházela brána do podsvětí - stavby -
Palác sloupů, Severní palác, Jižní palác - na rozdíl od většiny ostatních stavem
mexické předkolumbovské architektury nebyly tyto paláce patrové, ale rostly
horizontálně - ozdobeny vlysy, mozaikami z bílých kamenů a nádhernými nástěnnými
malbami - typickou ozdobou místních staveb je stupňovitá spirála, nazývaná
xicalcolihqui (ozdoba na tykve), která byla ve skutečnosti krajně zjednodušeným
motivem hlavy opeřeného hada - jedním ze základních rysů zapotécké kultury byla
znalost (hieroglyfického) písma - některé hieroglyfy se podařilo dešifrovat,
většina však známa není - známe zapotécké číslovky, které jsou, stejně jako u
Mayů, psány čárkami a tečkami - zapotécké písmo bylo bezesporu silně ovlivněno
olméckým, vyvíjelo se však dál samostatně a tak je většina glyfů odlišných jak
od olméckého, tak i od mayského písma. Zásadně se pak odlišuje od písma
sousedních Mixtéků.
Mixtékové
-
první
stopy v 7. století, teprve po styku s toltéckou kulturou (toltékové se po
opuštění Tuly usadili právě v zemi Mixtéků) dochází k závratnému kulturnímu
rozvoji – zároveň však (protože Mixtékové nevytvářeli nikdy, na rozdíl od
Zapotéků a většiny jiných) centralizovanou říši, využili některé toltécké rodiny
svého vlivu a absence centrální moci a stali se vládci některých toltéckých správních celků - centrem kultu bylo
město Achiutla, kde byl v centrálním chrámu umístěn obrovský smaragd, zvaný
mixtéky Srdce národa a který symbolizoval svatou nadstátní jednotu Mixtéků - po
mixtécích se nezachovaly žádné architektonické skvosty – mixtékové vynikali
spíše např. v metalurgii - mixtékové vytvořili vlastní piktografické písmo,
které se podařilo dešifrovat (a zároveň se zachovaly i mixtécké kodexy) – máme
tak velmi dobrou představu o životě tohoto národa, a to od r. 692 (založení
první královské dynastie) až do r. 1642, tedy v období skoro 1000 let mixtécké písmo později převzali i
Aztékové; stejně tak i v rozvoj aztéckých uměleckých řemesel byl podnícen
mixtéckým vzorem
Chichimecové
-
zaplnili
vakuum na mexické Mesetě po rozpadu toltécké říše - původně skupina nekulturních
kočovných kmenů, vedených náčelníkem Xolotlem - definitivně porazili zbytky
toltéků a usadili se ve středu
Mesety u Mexických jezer, kde na malém pahorku založili město Xoloc (Xolotlovo
město) asi 14 Km od dnešního města Mexika, později přenesou své sídlo do
Tenayuca na západním břehu jezera - primitivní Chichimekové vstřebávají během
několika desítek let kulturu přemožených Toltéků a později je dokonce kulturně
předstihnou - k obzvláště velkému rozvoji dochází za 4. krále Quantzina (1298 -
1357), který učinil několik činů historického významu:
1.
přenesl
sídlo říše z Tenayuca do Texcoca
2.
do
svého stoličního města pozval skupinu Mixtéckých intelektuálů, aby Chichimeky
naučili znát písmo a kalendář
3.
vyslal
posly k Chichimeckým příbuzným, kteří ještě zůstali „doma“ na severu Mexika a
přemluvil je, aby se rovněž odstěhovali na Mesetu a posílili tak moc tamních
Chichimeků - severní Chichimekové této výzvy uposlechli a skutečně přesílili na
jih (jedni do Texcoca a druzí do oblasti Sierra Neveda, kde si později utořili
vlastní stát - Tlascalu)
4.
provedl
jazykovou reformu, při níž se Chichimekové vzdali své mateřštiny a přijali pro
sebe nový jazyk - jazyk culhuanských Toltéků (touto reformou pak nevědomky
otevřel dveře pozdějšímu zblížení Chichimeků s Aztéky)
Aztékové
-
r.
1068 se pozvedli ze své pravlasti, Aztlanu (neznámo kde, nejspíše však ostrov ve
velkém jezeře) a vyrazili pod vedením svého legendárního panovníka Mexitliho (po
něm si říkali Mexicové) na pouť do stř. Mexika; cestou se mnohokrát na dlouhou
dobu zastavovali a ve svých zastávkách si vytvářeli dočasné osady - cestou mimo
jiné poznali Tulu (již 86 let opuštěnou), kam dorazili roku 1146 - nedaleko
rozvalin se usadili na 12 let a styk s Toltéky, dosud v okolí Tuly sídlícími -
Mexicové a Toltékové byly jazykově blízce příbuznými kmeny - je velmi kulturně
obohatil; na Mesetu do oblasti Mexických jezer dorazili Mexicové r. 1256 a
usadili se pod vedením náčelníka Tenocha (od toho třetí jméno Aztéků - Tenochca)
na pahorku Chapultepec (Hora lučních kobylek)
-
Aztékové
však vzhledem k aktivitě, která se v oblasti jezera Texcoca rozvinula již mnoho
let před jejich příchodem neměli lehký život. V oblasti již např. sídlili
Tepanekové ve městě Azcapotolzo,
Chichimecové ve městě Texcocu, zbytky toltéckých kmenů ve městě
Caljuacanu a řada dalších kmenů v desítkách měst a vesnic. Postavení Aztéků tedy
bylo v této době závislá a Aztékové byli vazaly ovládajících kmenů, což bylo
ekonomicky značně vyčerpávající toto postavení Aztéků se nezměnilo ani 70 let po
jejich příchodu; proto se r. 1325 rozhodli změnit způsob života a zbavit se tak
závislosti - a přesunuli své sídlo na ostrov ve středu jezera Texcoca, kde
založili osadu Tenochtitlan
-
v
centru Tenochtitlanu postavili svatyni, od které vedli pomyslné line na 4
světové strany a rozdělili tak město na 4 části (Cuepopan, Teopan, Maoyotlan a
Aztacalco), kde se pak usídlili 4 aztécké frátrie (rody) - na ostrově chyběl
prakticky veškerý stavební materiál a tak Aztékové museli vše kupovat a dovážet
z osad na břehu - na ostrově byl i nedostatek půdy - ten Aztékové vyřešili tak,
že postavili jakési plovoucí zahrady (chinampa) ze spojených větví stromů,
proutí a úrodné hlíny. Takto získaná půda byla až neuvěřitelně úrodná. - konečně
na ostrově byl (jezero Texcoco je slané) nedostatek pitné vody: i tu tedy museli
Aztékové kupovat z osad na břehu jezera a dovážet ji ve speciálních cisternových
lodích - úspěch aztéckého způsobu života byl trnem v oku pobřežních usedlíků -
nakonec mocný městský stát Acolnahuac, který si činil nárok na tu část jezera,
ve které se nacházel Tenochtitlan, donutil Aztéky vojenskou mocí uznat opět svou
závislost a platit Acolnahuacu tribut - tak se tedy Aztékové ani přesídlením do
ostrovního města Tenochtitlanu prozatím nezbavili závislého
postavení
-
navíc
t. 1338 dochází k rozepřím mezi aztéckými rody, který vrcholí odchodem
nespokojenců z Tenochtitlanu a založení nového města na sousedním ostrově
Tlateloco - tak aztékové ztrácí i vnitřní jednotu a jejich i tak nevelká síla se
štěpí
-
ve
20. letech 15. století využili Mexicové války pobřežních kmenů Atzapotzalca a
Texcoca a postavili jedno ze svých nejslavnějších děl - hráz mezi ostrovním
Tenochtitlanem a pobřežím, čímž se znančně usnadnilo zásobování
ostrova
-
ve
30. letech 15. století vypukl válečný konflikt, ve kterém nejprve zaútočili
Aztapozalkové na Aztéky, ke který se ovšem přidali obyvatelé ostatních
pobřežních městských států (z obavy před rostoucím vlivem Atzapozalka), následně
se hra obrátila a Aztékově jsou v čele spojeneckých vojsk útočníky a Atzapozalko
se (neúspěšně) brání útoky aliance; po vyhraném konfliktu si Aztékové uvědomují
svou pořád ještě nedostatečně pevnou pozici k ovládnutí oblasti a nabízejí
spřízněným městským státům (členům vojenské aliance s Aztéky) Texcocu
(Toltékové) a Tlacopanu (Tepanekové) vytvoření konfederace - tato nabídka je
přijata a jmenované státy vytvářejí jakýsi trojspolek - formální rovnoprávnost
všech tří členů federace, fakticky však „první housle“ hrají od počátku Aztékové
- hlavním městem konfederace je Tenochtitlán - ve vnitřní politice jsou všichni
členové trojspolku nezávislí - zahraniční politiku a zejména vojenské otázky
(stejně jako jiné významné otázky) spolu však konzultují a koordinují -
záležitosti konfederace řídí „nejvyšší rada“, složená ze zástupců rodové
aristokracie jednotlivých městských států a králů měst, hueytlatoanů; jednotlivá
města si rozdělují působnosti: - Texcoco je zodpovědní za zákonodárství
konfederace a za veřejné stavby -Tlacopan
odpovídá za umění a řemesla - Tenichtitlán odpovídá za zahraniční politiku
konfederace, rozhodování ve sporech vzniklých mezi členy konfederace a místní
hueytlatoan je nejvyšším velitelem vojsk konfederace - v pozdější době Tlacopan
zcela ztrácí na významu a Texcoco se stává centrem umění a vědy
-
Aztékové si (formálně jménem konfederace)
podmanili obrovskou část území Mexika a na přelomu 15. a 16. století vytvořili v
Mexiku říši, která sahala od oceánu k oceánu. Sami Aztékové byli však
soustředěni pouze v Tenochtitlánu - zbytek říše, tvořený celkem 38 protektoráty
byl součástí Aztécké říše jen formálně a ve skutečnosti s Aztéckým
Tenochtitlánem netvořil žádnou organickou jednotu. Aztékové se totiž ve svých
protektorátech omezovali pouze na to, že území prohlásili formálně závislým a
donutili jej platit Tenochtitlánu tributy. Prakticky ve všem ostatním však
tenochci ponechali protektorátním územím svobodu. V územích protektorátů dokonce
vládli (se souhlasem Tenochtitlánu, pochopitelně) místní vládci. V centrech
jednotlivých území však sídlili také petacalcatlové, tenochtitlánští guvernéři,
kteří usměrňovali místní vládce protektorátních území tak, aby se ve své
politice neodchýlili od zájmů tenochtitlánu a zejména, aby území řádně a včas
odváděla povinné dávky Tenochtitlánu. Samotným výběrem tributu byl pověřen
rozsáhlý úřednický aparát tzv. calpicquiů. Poslušnost obyvatel protektorátů pak
zajišťovaly posádky armád konfederace (Tenochtitlánu), umístěné na strategických
místech. Mimochodem - síla aztécké armády byla v dobách Cortézových (podle
odhadů španělských dobyvatelů) asi 150 000 mužů - takovou lidskou silou
nedisponovala žádná z armád soudobé Evropy. - roku 1515 po smrti proaztéckého
panovníka Texcoca Nezahualpilliho (který si za svého života nezvolil nástupce)
aztékové v Texcocu dosazují na trůn jeho syna, stejně proaztéckého Cacamu - k
velké nelibosti obyvatel Texcoca. Tento klín, který rozdělil jednotu konfederace
byl později (spolu s pochopitelnou absencí podpory Tenochtitlánu oněmi 38
protektoráty) jednou z příčin, která významně ovlivnila průběh a konečný
výsledek zápasu mocné aztécké říše s vojsky španělských
conquestadorů
-
aztécká
společnost - tecuchtli (páni): -
postavení bylo patrné již ze jména, ke kterému byl připojován přídomek
„tzin“ (podobně, jako nepř. v německy mluvících zemích von) - v Tenochtitlanu
samém byli v postavení tecuchtli (pánů) v první řadě náčelníci 20 tradičních
aztéckých rodů, calpulli - tato funkce byla nejdříve volená, později se postupně
přešlo k rodové dědičnosti této funkce
vzhledem k tomu, že u Aztéků neexistovalo neomezené soukromé vlastnictví,
poskytoval šlechtici všechny požitky stát - každý z dvaceti aztéckých rodů měl
navíc jednoho delegáta v rodovém parlamentu (tlatoacanu), tzv. řečníky neboli
tlatoacany - tento parlament formálně volil aztéckého panovníka
(tlacetuchtliho), který byl jedním ze tří tlacetuchtli trojspolku - konfederace
(jak již bylo řečeno výše, od začátku konfederace byl tenochtitlánský
tlacetuchtli panovníkem v konfederaci nejdůležitějším); ve skutečnosti si však
tlacetuchtli vybíral již za svého živo svého následovníka (formálně byl však
institut volby tlacetuchtliho tlatoacanem zachován so posledních dní říše) - ve
stínu tlacetuchtliho stál místokrál, cihuacoatl - ten přebíral vedení státu v
případě panovníkovy nepřítomnosti a i za jeho přítomnosti vlastně řídil vnitřní
záležitosti státu; byl zároveň předsedou nejvyššího soudu, který spolu s ním
tvořilo 13 dalších vážených mužů - mecehualtin (pracující) - hlavní povoláním
Aztéků bylo zemědělství - každé rodině byl z rodové půdy (calpoalli) přidělován
kus půdy k obdělávání a k obživě (tlallilli) - hlavní pěstovanou plodinou byla
kukuřice, dále pak agáve (z jejích listů byla získávána šťáva, která kvašením
zrála v kořalku octlí), fazole, paprika či kakaovník, z něhož byl připravován
nápoj, aztécky nazývaný chocolatl (čokoláda) - hlavním nástrojem byla dřevěná
motyka coa - vedle obdělávání půdy byla druhou povinností mecehualliho služba v
armádě trojspolku (která byla nejen nejčestnější povinností a nejlepší oslavou
bohů, ale také nejzábavnější hrou a jedinou možností, jak si mohl řadový občan
dopomoci k povýšení do šlechtického stavu) - tlamatli (ruka, která nemá půdu) -
rolníci, kteří byli z nějakého důvodu zbaveni nároku na tlallilli a nabízeli tak
svou práci svým šťastnějším soukmenovcům - k této skupině opovrhovaných, avšak
osobně svobodných obyvatel patřili také prostitutky (ahuianime) nebo
homosexuálové (cuiloni) - tlatlacotin (otroci) - otroky byli jednak Aztékové,
kteří se do otroctví dostali buď trestem za spáchaný zločin nebo proto, že se
prodali svým bohatším soukmenovcům aby např. vyřešili finanční situaci své
rodiny; tito aztéčtí otroci se mohli po čase vlastní prací (nebo penězi) z
otroctví vykoupit - dále byli otroky neaztékové - zejména váleční zajatci, kteří
byli aztéckými vojsky přivlečeni (většina zajatců však skončila jako krvavé
oběti aztéckého náboženského ritu) - pochteca (obchodníci) - stojí mimo
společenský žebříček: sídlí ve zvláštní čtvrti Tenochtitlánu, žení se pouze mezi
sebou a pouze jejich děti se znovu stávají obchodníky -byli velmi váženou
vrstvou obyvatel, jež byli vládci Tenochtitlánu vysoce ceněni jednak díky
zprávám, které jim přinášeli a jednak kvůli ekonomickému prospěch, který
přinášeli celému Tenochtitlánu - hlavním aztéckým tržištěm bylo druhé aztécké
město, Tlatelolco
-
vedení války - válečné tažení Aztéků bylo
podřízeno pevným pravidlům - Aztékové považovali bleskovou útočnou válku
(zejména vůči slaběji vyzbrojenému a nepřipravenému protivníku) za nečestnou;
proto vypracovali podrobnou proceduru vyhlašování války, jíž se bezpodmínečně
řídili: - samotnému vyhlášení války předcházelo vyslání poselství, které mělo
potenciálního protivníka přesvědčit, aby se dobrovolně poddal konfederaci a
odváděl jí stanovený tribut; pokud město požadavky odmítlo splnit, předal mu
posel štíty a kopí, „abyste nemohli říkat, že jsme vás napadli, aniž jste se
měli čím bránit“ - pokud město přesto neuposlechlo, byl k němu po třiceti dnech
vyslán, „zvláštní vyjednavač“, který pokračoval v psychologické „válce slov“ -
pokud ani tentokráte město neuposlechlo, byl mu vyhlášen válečná stav -
k útoku samému došlo však až později, v den, který byl kněžími určen až
šťastný - útok byl precizně strategicky, opírajíce se přitom o zprávy obchodníků
a navíc i skutečné placené zpravodajské služby - útok byl považován za zakončený
po dobytí hlavního chrámu nepřítele - tehdy vyslali obvykle své poselství
poražení, „uznávajíc svou vinu a prosíc konfederaci o převzetí ochranu nad
územím poražených“ - ve válce používali Aztékové pro boj zblízka nejčastěji
dřevěná kopí s obsidiánovou špicí; voják se pak bránil dřevěným štítem potaženým
koží (důstojníci používali navíc dřevěnou přílbu); pro boj zdálky používala
aztécká vojska luk a šíp - Aztékové však preferovali boj zblízka, který
umožňoval dosáhnout jednoho z hlavních účelů aztéckých výbojů: přivést domů
válečné zajatce za účelem zotročení či obětování
-
vzdělávací
soustava - Aztékové zavedli státní školy dvojího druhu: - calmecac - škola pro
chlapce z panských rodin, kteří byli předurčeni pro kněžskou dráhu či kteří se
měli stát důstojníky nebo hodnostáři kmene - hlavními předměty bylo aztécké
náboženství, organizace a dějiny říše, psaní, čtení, počítání, astronomie,
astrologie, psaní veršů, řečnictví - škola
byla organizována „klášterní“ formou -
telpuchcalli - výuka byla zaměřena především na dějiny Aztéků, zemědělské ráce,
řemesla a výcvik dětí v zacházení se zbraní - učiteli byli vojáci - součástí
učebního programu byla účast na výstavbě veřejně prospěšných
děl
-
věda
a kultura
-
filozofie
- z nepřímých důkazů můžeme usuzovat na existenci uceleného filozofického
systému
-
medicína
- dosahuje vyšší úrovně, než v soudobé Evropě
-
astronomie
- aztécký sluneční rok (xiuhitl) měl 365 dní - na rozdíl od mayského kalendáře,
obsahujícího důmyslný systém korekcí, které opravovaly délku roku tak, aby byl
vyrovnán přesah přes 365 dní s takovou přesností, že se mayský sluneční rok
přiblížil astronomickému roku s odchylkou 1/1000 dne, aztécký kalendář takovéto
korekce postrádal a byl tak ve vztahu ke skutečné délce astronomického roku
velmi nepřesný - aztécký rok byl rozdělen na 18 měsíců po 20 dnech, k nimž se na
konci roku přidávalo ještě 5 nešťastných dní; každý měsíc v roce měl své jméno.
Rovněž každý den měl své jméno a znak (glyf). Tak šly dny v měsíci v pořadí:
aligátor, vítr, dům, ještěrka, had, smrt, jelen, králík, voda, pes, opice,
třtina, tráva, pardál, orel, sup, pohyb, nůž, déšť, květ. Jméno každého dne pak
bylo spojeno s božstvem. Rovněž každá hodina dne i noci měla své jméno a boha. -
nejvyšším cyklem aztéckého kalendáře bylo období 4 x 13 roků - 52 let; na konci
tohoto období očekávali Aztékové příchod zničující
katastrofy
-
písmo
- Aztékové psali buď na vydělanou
jelení kůži nebo na zvláštní papír, vyrobený z agave - písmo bylo
piktografické, kde znaky různých věcí seřazená za sebou dávali dohromady nová
slova - písmo bylo převzato od Mixtéků - stejně tak byly od Mixtéků převzaty i
číslice
-
literatura
- velmi vyspělá, čítající mnoha žánrů (didaktická rozprava, drama, próza,
poezie) - nejvíce ceněna byla (a později byla bezmála výlučně pěstovaným žánrem)
poezie, z níž opět na nejvyšší místo byly kladeny zejména náboženské hymny - za
texcockého vládce Nezahualcoyotla (Texcoco bylo vůbec - jak již bylo uvedeno -
kulturním centrem říše) byly dokonce pořádány každoročně básnické soutěže jehož
výtěž byl vyznamenáván jakýmisi „státními cenami“ - Aztékové, jak již bylo
řečeno, byli ve vědních a uměleckých oborech v mnohém značně ovlivněni Toltéky -
toto ovlivnění si také sami uvědomovali a vše umělecké bylo Aztéky nazýváno
„toltéckým“; ve skutečnosti nelze kromě toltéckého vlivu opominout i vliv
mixtécký, který se (mimo písma a číslovek) nejvýrazněji projevil ve
zlatotepectví, kterážto dovednost byla Aztéky převzata právě od
Mixtéků
-
architektura
- málo dochovaných památek (základy aztéckých chrámů ve městě Mexiku, městské
hradby v Neyotlu, okrouhlý chrám v Calixtlahuace, skalní chrám v Malinalcu) -
Tenochtitlan dosahoval ve své době nevídané velikosti: za španělských
conquestadorů zde bydlelo asi 650 000 obyvatel - největšími stavbami
Tenochtitlanu byl palác Montezumy II. a Axayatlův palác - do prostor tohoto
paláce se pohodlně ubytovalo všech 7000 účastníků Cortésova tažení!
-
náboženské
představy - vrcholnou osobou panteonu byl Ometecuchtli a jeho manželka; tito dva
bozi byli považováni za rodiče všech ostatních božstev a jejich prostřednictvím
všeho aztéckého lidu - po stvoření světa žil tento manželský pár v nesmírně
vzdáleném 13 nebi a do života pozemšťanů již nezasahoval- 3 nejdůležitější z
potomků Ometecuchtliho byli trojice bohů: - Huitzilopochtli - bůh války, slunce,
původní božstvo Tenechců -
Quetzalcoatl - bůh vzdělání a vládce kněžského stavu, bůh větru atd. -
Tezcatlipoca (Kouřící zrcadlo) - jméno dostal podle zrcadla z obsidiánu, které
stále nosil s sebou a viděl v něm, co se na světě děje, co se stane i stalo -
nepřítel Quetzalcoatla, neviditelný a všemocný, v době příchodu Španělů již
bezpochyby nejvyšší představitel aztéckého panteonu - kdyby conquistadoři
nepřerušili vývoj aztéckých náboženských představ, stal by se nepochybně jediným
bohem monoteistického náboženství, k němuž vývoj viditelně spěl- bohové deště,
úrody, plodin ...- Tlaloc, bůh deště - uctíván již před příchodem Mexiců po celé
Mesetě, každá obec uctívala vlastního, místního Tlaloca
- Chalchihuitlicue, bohyně jezer, manželka Tlalocova - Chicomecoatl (Sedm hadů), bohyně úrody, sestra
Tlalocova - Xochiquetzaltl, bohyně květu a patronka řemeslníků - Tzinteotl,
bohyně kukuřice - Mayahuel, bohyně agáve -
Tepoztecatl, bůh pálenky, nejvyšší kmenový bůh Tepoztlanu - Xipe Totec, bůh
lidských obětí za panování
Nezahualcoyotla v Texcoco došlo k jedinému známému pokusu o zavedení monoteismu,
když se tento vládce pokusil o nahrazení celého panteonu jediným bohem
Ipalnemohuatlim. Tento bůh měl být podle Nezahualcoyotlova učení neviditelným a
neznámým; měl být tvůrcem všeho živého i neživého, stvořitelem člověka. V celé
koncepci byla patrná snaha o odosobnění a zabstraktnění tohoto jediného boha.
Tomuto bohu byl vybudován v Texcocu chrám, na jehož střeše stále desetipatrová
věž: devět pater zřejmě symbolizovalo devět nebí, v desátém patře bylo sídlo a
svatyně onoho jediného boha. Nezahualcoyotlova reforma však nenalezla širší
ohlas a nakonec byl monotheismus držen pouze na panovnickém dvoře. Po smrti
Nezahualcoyotla se jeho potomci monoteistického kultu zřekli a vrátili se k
původní polyteistickým představám Mexiců.