Mexico
Teotihuacan: viz
Národy
Mesoameriky, oddíl Kulrura teotihuacánská
Tenochtitlan: viz Národy Mesoameriky
oddíl Aztékové
Tula: -
objevena v roce 1880 francouzem Desiré Charnayem, posléze však bylo na jeho
objev zapomenuto a město bylo znovuobjeveno bylo až v r. 1940 - skutečnost o to
paradoxnější, že z mnoha indiánských pramenů byla zřejmá důležitost zaniklého
města Tula, které nikoho (až do příchodu Charnayho) nenapadlo hledat na místě,
kde leží novodobá Tula (de Allende), zato však bylo usilovně hledáno na mnoha
jiných místech; stejně podivuhodný postup byl zachován i poté, co Charnay
opustil Ameriku až do znovuobjevení Toltéckého města Tula ve výše uvedeném roce
1940
- hlavní
město Toltécké říše
-
Stavby
-
Severní pyramida
-
Tlahuzicalpantecuhtli (Veuše, Jitřenka) / základna 40 x 40m, pětistupňová stavba
/ozdobena kamennými reliéfy - obrazy orlů a jaguárů, pojídajících lidská srdce a
symbolizace Venuše -- otevřená hadí ústa s lidskou hlavou uvnitř / na vrcholu
pyramidy byla dříve svatyně, z níž se zachovali jen 8 sloupů v podobě lidských
atlantů, vysokých 4,6 m (pravděpodobně vyobrazení konkrétních toltéckých
rytířů), které zřejmě původně podpírali nyní už zřícenou střech / vstup do
svatyně střeží do kamene vytesaná hadí těla
- Stěna
Hadů (Coatepantli) -
znázorňuje
hady (chřestýše) požírající lidské kostry (symbolizující toltécké bojovníky
padlé na bojišti) / Chac-Mool; kamenná socha z tmavého čediče; znázorňuje
člověka, ležícího s mírně skrčenými koleny a vysoko zdviženou hlavou;
představuje zřejmě božího posla, pro něž socha otvorem v levém rameni (jindy
bývá takový otvor na břiše) obětiny, zejména lidskou krev
- život
Toltéků -
kult
Venuše, kult opeřeného hada / kult válečníka, mytizace šťastné smrti bojovníků /
lidské obětiny
-
historie Toltéků
- Tula
založena v 8. století králem Chalchiuhtlanetzinem / r. 980 nastupuje na trůn Ce
Acatl Naxcil Topilzin / král je i duchovním vůdcem toltéků / po nástupu na trůn
přijímá jméno boha, kterému chce sloužit - Quetzalcoatla (maysky Kukulkan -
Opeřený had) / několik let po nástupu na tůn však v tule vzniknou náboženské a
politické rozpory / král Quetzalcoatl se svou družinou Tulu opouští a vydává se
na 1500 Km dlouhou pouť na východ, kterou zakončí v Chichen Itzá / Kakulkan
Chichen Itzá ovládl, spojil v něm světonázor Toltéků s poznatky Mayů měl tak
významný vliv na další vývoj Mayské kultury, která jeho zásluhou přijímá některé
toltécké hodnoty, což se projevu jak v architektuře, tak i v umění a náboženství
/ ostatní členové Kakulkanovy družiny ovládají další mayská města, která
vytvářejí spolu s Chichen Itzá tzv. Mayapánskou unii (Mayapán znamená shodou
okolností Mayský prapor) pod vedením Toltéků uprchlých z Tuly v čele s
Kakulkanem (Quetzalcoatlem)
další
informace viz Národy
Mesoameriky oddíl Toltékové, Tula
Popocatépetl:
sopka, cca.
60 Km východně od Mexico City
Ixtatihuatl:
sopka, cca.
60 Km východně od Mexico City
Monte
Alban:
středisko
kultury Zapotec, 10 Km
od města Oaxaca
viz
Národy Mesoameriky
oddíl Zapotékové
Cempoala,
Tajín:
viz
Národy
Mesoameriky, oddíl Totonakové
San
Lorenzo:
pravděpodobně
nestarší město Nového světa - osídleno Olméky v době od r. 1200 do
r. 900 př.n.l./ město opuštěno Olméckými dobyvateli po roce 900 př.n.l. vzhledem
ke vzpouře ovládnutého obyvatelstva, která jednak vyhnala dobyvatele (do La
Venty) a jednak zničila či poškodila celou řadu památek - objeveno Dr. M.
Stirlingem po roce 1940- výchozím bodem k jeho návštěvě je město Minatitlán,
odtud po řece Rio Chiquita - archeologické památky zde nalézáme v katastru 3
obcí: Tenochtitlán (pojmenován tak omylem učitelem, který bal prvním svědkem
nálezů zbytků staré Olmécké kultury, ač samozřejmě o pravý Tenochtitlán nejde),
San Lorenzo a Puerto Nuevo - dříve byly všechny tři dnešní obce pravěpodobně
jediným olméckým střediskem - na místě nalezeny četné kamenné hlavy, stély s
vyobrazením jaguárů a jiné sochy - místo bylo upraveno do systému řady
důmyslných tvarově pravidelných a složitých návrší - vedle hřebenů a prohlubnin
oblasti vévodí a 20 umělých jezírek, které jsou vystaveny z kamenných
„prefabrikátů" a z nichž některé si doposud zachovaly pravidelné tvary (6
úhelník) - město bylo provrtáno stovkami metrů umělých kanálů (k čemu však
kanalizace sloužila je těžko odhadnout - žádný z kanálů nemá spojení s oněmi
umělými lagunami)
Tres
Zapotes:
osada
nedaleko města Veracruz, kde byla Dr. Mathew Stirlingem nalezena první ze
slavných olméckých kamenných hlav
další
informace o olmécké kutuře viz rubrika Národy
Mesoameriky, oddíl
Olmékové
Villahermosa:
město, do
jehož přírodního muzea byly soustředěny cenné olmécké archeologické památky z
ostrova La Venta - objeven Dr. M. Stirlingem po roce 1937 - první důkaz o
osídlení území indiánskými obyvateli (předchůdci Mayů) před naším letopočtem -
obyvatelé byli původně vědecky nazvání lidmi La Venta, později se (zejména díky
žurnalistům, publikujícím zprávy o Stirlingových objevech) vžil název Olmékové
(olli guma – země, kde se rodí kaučuk) - město obydleno v letech 1454 př. n. l.
– 126 n. l. (nejstarší město Ameriky, jediné nalezené město Olméků) - veškeré
kameny potřebné na stavbu města (cca. 1000 t.) byly Olméky dovezeny na vorech po
řece Tonalá ze 120 Km vzdáleného kráteru vyhaslé sopky
olméckou
společnost řídili muži – kněží
- zřejmě kastráti - odlišují se oděvem i právy - nepracují, řídí
práci
náboženství: - kult
jaguára - stéla č. 1 v La Venta: žena v krátké sukni a nad ní maska jaguára –
symbolizace v dílech neskrývaného (např. na stéle v Porto Nuevo, objevené
později též Dr. Stirlingem) koitu ženy a jaguára = olmékové věřili v jaguáří
původ svého lidu - hadcové sekery - symbolizace moci a víry
stavby v
La Venta
-
pyramida
(základna 120m x 72m, výška 32,5m) navršená z hlíny - nejstarší olmécká pyramida
vůbec - nebyla přestěhována do Villahermosy - existují teorie o tom, že dříve,
než Olmékové přišli do San Lorenza, odkud se později přestěhovali do La Venty,
žili (i když o tom zatím neexistují důkazy) na úpatí sopek v oblasti Tuxtla -
pyramida byla pak symbolizací jejích původní domoviny! - Hrob 3 starců - kamenné
hlavy - podobizny konkrétních osob (zřejmě kněžích) - na hlavách mají přilbici
(korunu ?)
Palenque:
mayské
město,
postavené a
obývané zejména v dobách tzv. Staré říše (7. stol. n. l.) - ve městě nalezena
vročení: 536, 642, 652, 692 a 782;
po roce 782 Palenque mizí, zřejmě pod nájezdem Totonaků (indiánů,
žijících ve státě Veracruz) s
objevy v Palenque spojeno město „českého“ hraběte Fredericka de Waldecka -
narozen v Praze nebo ve Vídni, v mládí v Praze žil, poté se přestěhoval do
Paříže a poté cestoval – dostal se přes Afriku a Indii do Jižní Ameriky, kde byl
uchvácen zprávami o starověkém
mayském městě v Lacandonském pralese (Palenque), kam se roku 1832 uchýlil a
strávil zde několik let - dodnes se palenqskému chrámu, ve kterém Waldeck žil
říká Chrám hraběte a jiné stavby v Palenque nesou naopak jméno, které jim
Waldeck dal (Chrám krásného reliéfu) – jinak ovšem archeologická práce Waldecka
žádné reálné plody pro svou malou věrohodnost nepřinesla (např. při
překreslování mayských děl hrabě z poplatnosti dobovému manýrismu indiánská díla
„dotvářel“ a jeho kresby a malby tak nelze brát jako seriózní materiál pro
soudobou mayologii) - město osídleno v době tzv. Staré mayské říše v 7. stol.
n.l. (oltáře v chrámech obsahují vročení 642)
stavby
-
Chrám hraběte
-
Chrám
krásného reliéfu - 4 patrová
věž s kruhovým půdorysem (observatoř)
-
Chrám
slunce - název
podle vyobrazení na oltáři, kde je slunce symbolizováno štítem se zkříženými
kopími; pětistupňová pyramida
-
Chrám
kříže - název
podle vyobrazení na oltáři, kde je vytesán kříž (jako symbol kukuřice), masky
(symbolizující boha Země) a posvátný pták Qeutzal
-
Chrám
listového kříže - název
podle vyobrazení na oltáři, kde z „dřevěného“ kříže vyrůstají listy; horní list
nese lidskou hlavu (stejně jako listy rostoucí z horizontální ho
„dřeva“)
-
Chrám
nápisů - stojí na
vrcholu devítistupňové pyramidy, vysoké 24 m - dveřní sloupy ozdobeny reliéfy,
které znázorňují kromě mužů i ženy, jež drží v náručí děti - ty mají na
obličejích masku boha deště a z nožek jim vyrůstají zmije uvnitř chrámu nalezen snad největší
mayský nápis - 3 desky hyeroglifických nápisů, jednotlivých znaků je na nich 620
- desky obsahují vročení 692 v r. 1949 objevil prof. Ruz v podlaze svatyně
(která byla neobvykle pečlivě opracována) jednu desku, která měla při okrajích
12 otvorů, uzavřených kamennými zátkami; po jejím vyzdvižení byl pod deskou
nalezen vstup do uměle zasypané spojovací chodby po třech letech odkrývání
zasypané chodby se badatelé dostali do hloubky 16 m, kde chodba pokračovala
horizontálně chodba byla uzavřena zdí z kvádrů, slepených vápennou maltou - před
zdí byla nalezena schrána s červeně natřenými mušlemi a 13mm perlou a množstvím
dalších, převážně nefritových šperků - po zbourání zdi stála před badateli další
zeď (silnou 4m) - za ní, v malé místnosti vzniklé za touto druhou stěnou a před
3 stěnou, tvořenou kamenným monolitem byly pohřbeny pozůstatky 6 osob (5 mužů a
jedné ženy); šlo o oběti které měli strážit hrob, jež bylo prof. Ruzovi souzeno
najít dále; kostry byly uloženy v tak malém prostoru, že je hrobníci nejprve
museli zlámat, aby se do svého pohřebiště vešly - v kontrastu k takové malé
pietě při ukládání pozůstatků bylo, že (vzhledem k deformacím lebek a vykládáním
- inkrustaci - zubů) šlo o pozůstatky členů vysokých šlechtických rodin - po
odstranění kamenné monolitní desky (15. 6. 1952) se před prof. Ruzem a jeho
spolupracovníky otevřela prostorná krypta (d. 9 m, š. 4 m, v. 7 m), jejíž dno
leží 25 m pod povrchem pyramidy - jednu ze stěn krypty zdobí štukové reliéfy
devíti Vládců noci, bohů devíti mayských podsvětí - všichni jsou slavnostně
ozdobeni quetzalím peřím a pásem, na němž jsou vyobrazeny 3 lidské lebky -
podlahu chrámu a povrch kamenné desky zaplňovaly bohaté obětiny - mezi nimi
socha hlavy muže, která je dokonalým portrétem zhotoveným mayskými sochaři -
centrem krypty je kamenná deska, oltář, který je centrálním ; oltářem pyramidy
(pyramida ostatně jiný oltář nemá, a to ani ve svatyni, je proto s podivem, proč
jej mayologové nehledali dříve, přestože svatyni zkoumali nejpřednější veličiny
tohoto vědního oboru) - rozměry desky jsou d. 3,8 m, š. 2,2 m, v. 25 cm - celá
deska je bohatě zdobena, v centru je vyobrazení mladého muže (nejspíše nikoli
portrét, spíš symbolizace lidského rodu), z něhož vyrůstá kříž (symbol
kukuřice), z jejích listů vyrůstají dvouhlavé zmije (symbol úrody, resp. deště -
dešťové mraky se nad zemí plazí jako líný had); na vrcholu kříže života dlí
posvátny quetzal; po stranách jsou zjednodušená vyobrazení boha slunce; z
jinocha roste život, on sám však spočívá na hlavě smrti (ohyzdná hlava
fantaskního zvířete, jemuž z úst vystupují ostré tesáky; nos o bradu již má
obnaženu, bez masa) - smysl celého obrazu je opět symbolický: člověk umírá a
vrací se do země, odkud potom jako zrno posvátné kukuřice znovu vzejde, vrátí se
na tento svět - v desce byla nalezena dutina, která obsahovala hrob Prvého muže
města - první a jediný skutečný královský hrob v mayské pyramidě, který byl
nalezen (27.11.1952) - mrtvý byl na myské poměry značně vysoké postavy (1,73 m
proti obvyklým 1,52 m) - větší část kostry však již podlehla vlhkosti - spolu s
ostatky byly s vládcem pochovány jeho klenoty: náhrdelník s více než 1000 zrnky
nefritu, seřazenými do 9 řad, náramky na obou rukou, na každém prstu nefritový
prsten, u nohou malá soška boha slunce, obrovský diadém se zavěšeným obrazem
boha – netopýra - v ústech měl mrtvý mušli, kterou měl zaplatit za stravu
v záhrobí - tvář byla přikryta překrásnou mozaikovou maskou z více než 2000
kousků nefritu, která byla (nejspíše vápennou maltou) nejspíše v době pohřbu
přilepena k nebožtíkově obličeji - maska tak musela být poměrně věrným portrétem
zemřelého - v kryptě je tak pochován Pravý muž Palenque, který (jak to bylo v
jeho době obvyklé) spojoval v jedné osobě funkci vladaře a velekněze - aby
nebylo s mrtvým ztraceno spojení, vytvořili stavitelé hrobky od vchodu do hrobky
do krypty jakýsi malý „komunikační“ tunel, tvořený trubkovitou dutinou v kamenné
stavbě, vylitou vápennou kaší
Uxmal:
mayské
město
na Poloostrově Yucatán - název Uxmal (původně Ox-mal) znamená 3 krát budované: -
původní zakladatelé ani doba založení města nejsou známi - podruhé bylo město
založeno podle pověsti kouzelníkem (odtud název Kouzelníkova pyramida) zřejmě
okolo r. 650 (opuštěno bylo pak v r. 750) - potřetí město založeno rodem Xiů
okolo roku 1000 a kontinuálně bylo obýváno do 18. stol.
stavby
-
Kouzelníkova pyramida
- ovál s osami 50 a 70m - původní stavba (se svatyní na vrcholu) byla později
zasypána a kolem jejích obvodových zdí byla postavena stavba nová (s dalšími
třemi svatyněmi). Konečně v době Xiů byla na vrcholu postavena poslední, pátá
svatyně.
-
Palác králů
- 8 x 12 x 8,5m - architektonický skvost Nové říše - rozdělen na komnaty- horní
část zdobena reliéfem s vyobrazením nosatého boha plodnosti Chaca - hřiště na
rituální košíkovou (54 x 10m) - ohraničeno metr vysokými a šest metrů širokými
zdmi, v nichž byli umístěny prstence, jimž musel hráč prohodit plný kaučukový
míč, chtěl-li zaznamenat koš
-
Kláštěr jeptišek
- rozdělen na jednotlivé cely (jižní palác jich má 16, severní 22) - severní
palác má fasádu bohatě zdobenou ornamenty, znázorňujícími boha Chaca; mezi
jednotlivými vyobrazeními Chaca jsou položeny mozaiky představující lidské
postavy, ptáky a hady - zřejmě skutečně osídlen kněžími a
kněžkami
-
mayské sochařství
- Mayové používají k opracování kamene pouze kámen - předmět zobrazení: kněží,
bozi, ozdobné chronologické nápisy - druhy děl: stély, oltáře, štíty na
budovách, oltářní desky v chrámech - skladba díla - nutnost vyjádření všech
důležitých symbolů vedla k přezdobení díla - stylizace díla: monumentalita,
jistá statičnost, nepoužívání perspektivy (velikost postav úměrná jejich
důležitosti) - větší důraz na vytvoření úplného obrazu symboliky než o docílení
úměrnosti ve tvaru a proporcích
-mayská
společnost v období Nové říše
- změna společenských poměrů: - moc je postupně soustřeďována do rukou světských
šlechtických vládců - kněží (ah kinové, chilanové a nacomové na nižší skupiny
mayského kněžstva) hrají „druhé housle“ - městu a státu (městskému) vládně
jediný neomezený a dědičná vládce – Hulach uinic (Pravý muž) – ten a jeho
šlechtici obývají městské paláce; „lid“, tedy osobně svobodní rolníci,
řemeslníci a stavební dělníci, stejně jako bezprávní otroci (pentacobové) bydlí
na okrajích měst v chýších, po nich většinou žádné pozůstatky
nezbyly
Xiuové
-
vládli městskému státu kontinuálně od r. 1000 do 18. Století - přežili i příchod
španělských konqestadorů a jako jediní mayští vládci se dokonce sblížili s
bělochy - byli dobyvateli povýšeni na hidalgy, tedy šlechtice podle španělského
práva - po příchodu španělů byla yucatánskými indiány sepsána (v mayštině
latinkou) řada cenných historických spisů o historii mayského obyvatelstva:
některé z nich pojednávají i o Xiuech. V jednom z těchto pramenů je možno najít
plodný strom rodu. Na základě tohoto dokumentu se později americkému badateli
Morleymu podařilo sestavit úplnou genealogii Xiů až do našeho století. Podle
této genealogie je současným vládcem Uxmalského království Gerardo Xiu, narozený
roku 1943, žijící život běžného rolníka v několik kilometrů od Uxmalu vzdálené
obci Ticul.
Kabah:
leží
několik km od Uxmalu,
od obce Nohcacab je s ostatním světem spojena starou mayskou silnicí (tzv.
sacbe) – podrobnosti k tomuto bodu mayského stavitelství viz níže u popisu
Chichen Itzá, Yaxuná a Cobá - cílovým bodem sacbe je mayský oblouk v Kabahu
(světlost 4m); ač město nemělo hradby (ostatně jako všechna mayská města s
jedinou výjimkou), byl kabažský oblouk zřejmě „vítěznou“ branou města - Kabah
objeven pro maylogy trojicí Llyod Stephens (právník), Frederick Catherwood
(malíř) a Samuel Cabot (přírodovědec) v r. 1841 - vznik města nejspíše v r. 879
(na zachovalých a dosud objevených památkách tohoto města však chybí jediné
vročení - po ovládnutí Uxmalu rodem Xiu se Kabah stal součástí říše Xiu a
nejspíše druhým nejmocnějším městem po Uxmalu
stavby
Kabahu
Palác
tisíce masek -
snad nejpozoruhodnějším dílem kabažských umělců jsou (podle Stephense a
Catherwooda) dva dvoumetrové sloupy, které tvořili vstup do Paláce. Sloupy byly
ozdobeny reliéfem, znázorňujícím klečícího muže s maskou na obličeji, nad nímž
(pravděpodobně zajatcem) stojí jiný muž (kněz či voják) s tiárou z quetzalího
peří. Toto dílo bylo převezeno do USA, kde se mělo stát součástí Stephensovy
muzejní expozice; posléze se však na několik desetiletí ztratilo v soukromých
sbírkách, odkud bylo posléze odkoupeno a nyní je vystavováno v newyorském
American Museum of Natural History - zachována pouze východní strana původně
rozsáhlého komplexu 4 budov - stavba dlouhá 46m postavená na vysoké terase -
mayové nazývají palác Codz Poop, což lze přeložit jako „svinutá rohožka“ – toto
novomayské označení vymyslel pro palác německý amerikanista Maler, který se
výzkumem Kabahu zabýval na přelomu minulého století; označení vychází z 2,5 m
dlouhého válcovitého schodu v jedné z místností paláce, který ovšem není
„rohožkou“, ale gigantickým znázorněním nosu boha Chaca, tvořícího vždy výraznou
partii jeho vyobrazení - vyobrazení Chaca lze najít na chrámu ve stovkách
exemplářů, jednak v pásu nad římskou oddělující přízemí od prvního patra, jednak
v rozích paláce a konečně v prostorech mezi jednotlivými vstupy do cel paláce -
„korunou“ paláce je pak pás třech řad masek nad sebou, zaplňujících do
posledního čtverečního cm horní část čelní stěny paláce
Sayil:
stavby
-
dominující stavbou je Pyramida
- čtvercový půdorys 80 x 80m - pyramida je adaptována na obytnou stavbu, což je
dokladem „polidštění“ mayského způsobu života v pozdním období (okolo přelomu
tisíciletí) a jeho odklonu od nekonečného uctívání bohů a svatého kalendáře -
pyramida je třístupňová - v přízemí se nachází 52 místností (počet lze odhadnou
i přes značné poškození stavby) - druhý stupeň má zastavěnou plochu daleko
menší, než přízemí – před místnostmi druhého podlaží se tak otevírá prostorná,
asi 10 m hluboká terasa - místnosti jsou mnohem vznešenější, než v přízemí -
místnosti zdobeny (ne rozdíl od přízemí, kde výzdoba chybí) kamenným obkladem -
vchod každé místnosti tvoří dveřní otvory, tvořené z každé strany sloupy - nad
dveřními otvory vyobrazení boha Tzentemoca – Klesajícího boha (boha zapadajícího
slunce), střeženého po obou stranách fantaskními zvířaty, připomínajícími
pavouky a také nosatého boha plodnosti (úrody, deště) Chaca - třetí stupeň opět
ozdoben prostěji, přesto byl však nejspíše příbytkem Prvního muže
Sayilu
Chichen
Itzá:
-
středisko evropským dobyvatelům
známé již v době osidlování kontinentu - město osídleno v letech 450 – 692 -
název (Chi chen Itzá) znamená Ústa studně (kmene) Itzá - studně (chen, cenoty)
hráli v náboženském životě Mayů důležitou roli - studně v Chichen Itzá je
zasvěcena bohu Xtlocovi, jehož jméno nese - Xtlocův cenot byl však „pouze“
přírodní zásobárnou vody pro chichenitzajské obyvatelstvo a neměl (na rozdíl od
obětního cenotu - Studně smrti - také v Chcen Itzá či např. cenotu Xlacah v
Dzibilchaltúnu) žádné hlubší náboženské kontexty
-
stavby
-
Akab Dzib (Dům černého písma)
- zřejmě nejstarší budova v Chichen Itzá - jméno podle obrazu mayského kněze,
umístěný v centrální místnosti jižní části budovy; postavu kněze věnčí prsten
černě kreslených mayských hieroglyfů - na vnitřních stěnách místností Akab Dzibu
lze najít unikátní červené otisky lidských rukou – rukou nejspíše stavitelů
paláce, zdravících takto svého patrona, „dělníka mezi bohy“, Zamna
-
Klášter Jeptišek - rozsáhlá třípodlažní stavba - do cel se vstupuje z
ochozů, obepínajících jednotlivá podlaží
-
Kostel (Iglesia) -
krásná obrovská fasáda, zdobená převážně maskami boha Chaca a obrazy 4
živočichů: želvy, kraba, mořské mušle a pásovce (tito živočiši v mayských
představách podpírali svými těly božské nebe)
-
Jeskyně kouzelníků (Balankanche - Oltář jaguárů) -
objevena a v 50. letech prozkoumána mexickým archeologem Ramónem Pavónem
Abreu
-
jeskyně zakončená svatyní -
v jeskyni umístěn Oltář jaguárů s obrazem boha Tlaloca, toltéckého (!) boha
mraků, deště a vody (jeho tvář bývá kryta modrou barvou, čelo se znázorňuje
černě - je také bohem bouřek)- tato jeskyně (resp. nalezení obrazu Tlaloca na
Oltáři jaguárů) byla pro Mayology prvním impulsem k hledání spojitostí mezi may
(nejen v Chichen Itzá) a Toltéky z Tuly, která vedla k objevením důkazů o
„emigraci“ tulského krále Quetzalcoatla - Kukulkana (Opeřeného hada) z Tuly do
Chichen Itzá kolem roku 1000; král Kukulkan ovládl Chcichen Itzá a spolu se svou
družinou vytvořil i z okolních mayských měst tzv. Mayapánskou unii, která byla
základem pro šíření toltéckého způsobu života mezi may
-
Památník Caracol (Mušle) -
mušle obvyklým symbolem Quetzalcoatla - typycky nemayská stavba - jediná stavba
ve městě s kruhovým půdorysem (vůbec v Mexicu jsou jedinými stavbami s kruhovým
půdorysem pyramidy Opeřeného hada)- pravděpodobně Kakulkanova první stavba v
mayském městě - později bylo na první patro přistaveno druhé - menší budova
kruhového půdorysu se čtyřmi otvory ve zdech, které sloužili jako průzory
observatoře, která byla uvnitř (např. západní průzor byl konstruován k
pozorování slunovratů - observatoř na střeše kruhové Kakulkanovyy pyramidy je
typickým příkladem sžívání toltécké a mayské kultury
mayský
kalendář
a)
rok tzolkin - trval 260 dní - měl 13 měsíců po 20 dnech
b)
rok haab - trval 365 dníl - měl 18 měsíců po 20 dnech + 5 dnů - 20 haabů = katun
(20let) - 20 katunů = baktun (400 let) - 20 baktunů = piktun (8000 let) - 20
piktunů = calabtun (160 000) - 20 calabtunů = kinchiltun (3 200 000 let) - 20
kinchiltunů = alabtun (64 000 000 let) - v takové soustavě prováděli mayové
dataci staveb a stél (soustava čítá 23,36 miliardy dní) - do naší datace je
převáděna tzv. korelací GMT (Goodman-Martínez-Thompson)
c)
toltécký kalendář, zavedený po příchodu Kakulkana - rok odvozený od doby oběhu
Venuše - 584 dny - 5 toltéckých roků = 8 mayských roků haab - vrcholný cyklus
toltékého kalendáře trvá 52 roků haab, což je 72 roků
tzolkin
stavby
-
Chrám Venuš
- nízká čtvercová pyramida se širokými schodišti ze všech 4 stran- stěny
pyramidy zdobeny obrazy opeřeného hada - vrchol pyramidy sloužil jako obětní
plošina a zároveň jeviště divadla
-
mayové obdivovali divadlo -
králi se komedie a hry s náboženským motivem - herci vystupovali v bohatě
zdobených kostýmech (jak vyplývá z fresek, nalezených v lacandonském Bonampaku)
ptáků a zvířat vůbec, jeden jako krokodýl, druhý s krabími klepety, do uši si
zasadili lilie a neměli-li masku na obličeji, používali výrazný
make-up
-
Kakulkanova pyramida -
devítistupňová pyramida se čtvercovým půdorysem - povrch pyramidy je věnován
kalendáři: - na vrchol vedou 4 schodiště lemovaná balustrádou, začínající hadí
hlavou a pokračující hadím tělem - každé schodiště tvoří 91 schodů, 4 x 91 = 364
schodů, poslední 365. schod je soklem Kakulkanovy svatyně na vrcholu pyramidy -
9 stupňů pyramidy je v každé straně rozděleno schodištěm na 2 poloviny, 2 x 9 =
18, tedy jako je měsíců v roce - každou stěnu pyramidy tvoří 52 kamenných
reliéfů, které jsou tak připomínkou toltéckého vrcholného kalendářního cyklu,
obsahujícího 52 (365 denních) roků haab - vnitřek pyramidy je věnován opeřenému
hadovi - vstupy do chrámu a vrcholu pyramidy jsou tvořeny sloupy ve tvaru
opeřených hadů- uvnitř pyramidy byla nalezena další, menší „pyramida v pyramidě“
- uvnitř svatyně - ve středu svatyně trůn, vytesaný do podoby jaguára - tělo
jaguára je pokryto rudou barvou - do těla je zasazeno 370 nefritových disků,
napodobujících skvrny na jaguáří kůži - z nefritu jsou vytvořeny i široce
rozevřené oči šelmy - zuby zvířete jsou vyrobeny ze sopečného kamene
pedernalu
-
parní lázně -
postaveny toltéky v 11. či 12. Století - čekárna a vlastní lázně s lavicemi, na
kterých seděli návštěvníci - v podlaze zachovány zbytky krbu, kde sluhové
(otroci?) rozpalovali do ruda kameny, které posléze polévali vodou - stěny
budovy mají malé chladící otvory
-
mercado (tržiště) -
ppolm - yucatánští obchodníci zásobovali město komoditami důležitými k životu -
nejčastěji prodávanou komoditou bylo zřejmě ptačí peří (výroba slavnostních
ozdob), voňavá pryskyřice, pazourky, z potravin kukuřice, med, fazole, uzená
zvěřina, sušené ryby, želví vejce, sépie, středoamerické koření, z drahých kovů
pak zlato (dovážené z Panamy) a mimo ně i stejně ceněný nefrit. Mimo to se zde
prodávali i otroci - platidlem byly kakaové boby (rozšířeno penězokazectví -
padělatelé ze slupky bobu vyloupli semeno a nahradili jej kuličkou z hlíny) -
cena otroka byla (doživotně) asi 100 bobů, zatímco prostitutka stála 10 bobů na
jednu noc - stranou tržiště stojí budova s rozsáhlou sloupovou galerií (dlouhou
80 m) - velmi podobná takové stojící v Tule; k ní přiléhá čtvercové atrium
-
zde bylo sídlo soudu -
uprostřed atria stojí lavice - trůn (zde sedával mayský soudce hol-pop) - škodu
trpěl podle mayského práva vždy jednotlivec nikoliv společnost (a to i v případě
trestných činů) = výrok soudce se omezoval na vyslovení viny; trest byl veden
zásadou oko za oko - vykonal jej poškozený či nebylo-li jej, jeho příbuzný -
např. zloděj musel nahradit škodu (vlastní prací nebo v kakaových bobech) -
vraha či pachatele neúmyslného zabití směli zabít příbuzní usmrceného - při
cizoložství byl viníkem svůdce - manžel jej směl zabít či hůře, byl-li svůdcem
poddaný, byla trestem vivisekce
-
stěna mrtvých (Tzompantli) -
ve třech řadách nad sebou poskládány stovky lebek (toltécký kult
smrti)
-
Chrám válečníků -
objeven jako jedna z posledních důležitých budov v Chichen Itzá francouzským
archeologem Le Plongeonem v r. 1925 - chrám obklopen několika kolonádami Nádvoří
tisíce sloupů - každý sloup obsahuje rytinu toltéckého válečníka - sloupy byly
původně nejspíše zastřešeny - pyramida je přesnou kopií tulské Venušiny pyramidy
(odpovídající tvar, vnější vzhled a dokonce rozměry - základna 40 x 40 m) -
vstup do svatyně na vrcholu tvoří dva sloupy s rytinou opeřených hadů - uvnitř
svatyně se nachází oltář - uvniř pyramidy se nachází další, vniřní stavba - na
jejích stěnách se nacházejí nástěnné malby, vyobrazující hrdínské činy
Kakulkanových mužů při dobývání Yucatánu - uvnitř pyramidy byla nalezena socha
Chac-Moola! - v podlaze Chac-Moolovi svatyně byla nalezena americkým badatelem
Earlem Morrisem královská pokladnice - jejím obsahem byla m.j. úžasná tyrkisová
mozaika, složená ze 3000 kusů pomalovaných polodrahokamů, považovaná
amerikanisty za nejkrásnější dílo indiánského umění Ameriky, které bylo doposud
ve vykopávkách objeveno
Další
historie toltéku na Yucatánu
-
toltékové
v mnohém may ovlivnili, na druhou stanu se také v mnohém „pomayštili" -
nevnutili např. dobytému území svůj jazyk, naopak, začali hovořit jazykem mayů -
přijali též mnohé prvky duchovní kultury pokročilejších Mayů - svůj vkus si
ovšem zachovali jednoznačně v architektuře - kromě dynastie Kakulkana si moc nad
oblastí vynutili i jiné toltécké rody - např. městský stát Mayapán byl ovládnut
toltéckými Cocomy - stejně tak Xiuové (Uxmal a další městské státy) byli toltéky
- tyto tři dynastie vytvořili roku 1004 tzv. Mayapánskou ligu - po dvou století
míru v rámci Maypanské ligy dobyl potomek Cocomské dynastie Chichen Itzá, zajal
pravého muže Chac Xib Chaca a odvedl jej do Mayapánu - tímto zanikl celý Chichen
Itzá s výjimkou jediného místa: ironií osudu jím byl obětní cenot, Studně
smrti
-
Studně smrti -
se středem Chichém Itzá (pyramidou Opeřeného hada) byla spojena 274m dlouhou
Svatou cestou (šířka 10,5 m, což je obvyklá šířka všech důležitých mayských
cest, sacbe) - podle mayské mytologie v cenotu sídlil Yum Kax, bůh polí a lesů
(jehož život stejně jako život každého indiána a život polí a lesů závisel na
vodě) - průměr cenotu je asi 60 m, hladina leží v hloubce a 25 m pod horním
okrajem - na konci svaté cesty stojí malá svatyně - Yum Kuxovi byli obětovány
nejkrásnější panny - obřad nejspíše začínal před pyramidou Opeřeného hada - po
ukončení bohoslužeb byly dívky naloženy na dřevěný katafalk a v čele průvodu
prosebníků byly odneseny po Svaté cestě ke svatyni za zvuku mayských bubnů
Tunkulů, rohů z mořských mušlí a oslavných hymnů zpívaných davem - ve svatyni
byly dívky naposled rituálně očišťovány kouřem kopálové pryskyřice, načež byly
knežími z plošiny před svatyní vhozeny do cenotu - za těly obětovaných dívek
poutníci vhazovali do studně další cenné dary pro Yum Kuxe: zlaté a nefritové
šperky, kuličky voňavé pryskyřice - prvním průzkumníkem cenotu byl Edward
Herbert Thompson - aby mohl provádět průzkum cenotu, přijal úřad konzula USA na
Yucatánu - z téhož důvodu musel nejprve od podomků chichenitzenajských indiánů
koupit půdu, na které leží cenot a vůbec všechny budovy města - s výzkumem začal
okolo r. 1900 ve svých 25 letech a strávil u cenotu skoro celý život -
Thompsonův plán na vytěžení cenotu počítá v první fází s vybráním maximálního
množství bahna ze dna cenotu námořním bagrem a teprve pro zbytek se Thompson
plánuje se dvěma dalšími potápěči ponořit pod hladinu - bagr byl zakoupen v USA
a přivezen do přístavu Progreso a poté po částech do Dzitas; z obce Dzitas byl
pak zbývajících 25 Km do Chichen Itzá přenesen po částech místními indiány! - po
smontování bagr vylovil několik tun hmoty, mezi níž byly postupně objeveny
kuličky kopálové pryskyřice, poté zbytky košíku opět s několika sty gramy
pryskyřice a několik jiných předmětů; jako důkaz lidských obětí bagr vylovil
nejprve jednu a nakonec tři zachovalé lebky asi 17 letých
žen
-
Thompson
později (při vlastních sestupech pod vodu) z cenotu postupně vylovil (pouhým
hmatem za naprosté tmy u dna studně) sošky vřezávané z nefritu, 20 zlatých
prstenců, 21 zlatých figurek žab, štírů a jiných živočichů, více než 100 zlatých
zvonečků, jimž bylo před vhozením do studně vytrženo srdce, 26 zlatých disků s
rytinami důležitých okamžiků mayského života a překrásnou zlatou masku. Z
dalších cenných nálezů je třeba připomenout zlatou korunu, ozdobenou dvojitým
opeřeným hadem, považovanou Thompsonem za nejkrásnější dílo mayských zlatotepců
vůbec - všechny poklady Thompsonem nalezené leží v amerikanistickém Peabody
Museum na Harvadrově univerzitě
-
Richard Halliburton - dobrodruh a cestovatel, který popularizoval mnohá místa na
světě - do širokého povědomí veřejnosti zapsal i Studni smrti v Chichen Itzá,
kam z obětní plošiny oblečený skočil (a potom ještě jednou, protože si u hladiny
nechal boty)
-
Dávalos Hurtado
- mexický amerikanista, který jako další prozkoumával odkaz studně smrti -
oprávněně totiž nevěřil, že Thomson mohl se svými primitivními prostředky
prozkoumat cenot tak důkladně, že na jeho dně nic nezůstalo - cenot nejprve
prohledal potrubím, které ze dna studně vysálo většinu hmoty, která pak byla na
souši přebrána; po přecedění obsahu dna tímto sacím zařízením prozkoumali dno
sportovní potápěči s moderním podvodním vybavením - Hurtadova skupina postupně
objevila na dně studně ještě několik stovek uměleckých předmětů, které byly
uloženy do Mexického národního muzea (tyto obětiny často pocházely ze vzdálených
míst Střední Ameriky a některé dokonce až z Ameriky Jižní - z území dnešní
Kolumbie)
Atlantické
teorie Mayského původu
-
tyto nepříliš podložené teorie o původu mayské kultury od civilizace zničené
Atlantidy vyslovovalo a vyslovuje řada badatelů (stejně tak, jako řada badatelů
vyslovuje teorie o nikoliv náhodné podobnosti mayské kultury a kultury starého
Řecka, Egypta, Sýrie, Palestiny a jiných starověkých zemí starého světa -
zvláštní je, že jakousi náhodou takové teorie vyslovují skoro všichni, kteří
nějakým významným způsobem zasahovali do dějin objevování města Chicem Itzá
(zřejmě je tomu tak díky vlivu tohoto dokonalého města na jeho
objevitele)
-
mezi jinými takové teorie vyslovují: - francouz August Le Plongeon, který se v
druhé polovině minulého století zasloužil o odkrytí řady chichenitzajských
staveb - svá přesvědčení staví m.j. i na některých náznacích, nalezených v
mayském kodexu Popol Vuh (Kniha proroka Jaguára) - kodex napsaný maysky latinkou
v době conquesty - a také na některých citacích Zprávy biskupa Diega Landy
(která zachycuj velice věrně některé staré indiánské pověsti - diky tomuto
prameni bylo nalezeno m.j. několik mayských měst) - Edward Herbert Thompson,
první hledač pokladů ze dna Studně smrti - Dr. Paul Schlieman, vnuk slvaného
Heinricha Schliemana, objevitele Tróje
Dzibilachalatún:-
objeven
mexičanem Barrerou Vasqézem (ředitelem Yukatánského muzea) a jeho asistentem
Canto Lopézem - poprvé systematičtěji prozkoumán americkými vědci Willis
Andrewsem a Goergem Brainerdem v roce 1941 - založen někdy v polovině druhého
tisíciletí př. n. l. - 400 dzibilchalatúnských budov pokrývalo plochu asi 48
km2 - ve staré indiánské pověsti o vzniku tohoto města lze opět najít
indicie atlanského původu místní kultury
stavby
-
Stojící
chrám - (v
základech tohoto chrámu, resp. v základech původní svatyně, která je zabudována
do základů dnešního Stojícího chrámu Andrews naletl barevnou keramiky, která sem
byla dovezena z Uaxactúnu v prvních stoletích n.l.)
-
sacbe -
tříkilometrová sacbe, spojující Chrám sedmi sošek a Stojící chrám - sacbe je
lemována stélami s vročením (nejčitelnějším je rok 462) - v půli cesty mezi
svatyněmi je cenot
-
Chrám sedmi
sošek - před
chrámem stojí stéla s jednoduchým motivem, svědčícím o stáří města - chrám
zbudován na zasypané pyramidě - na vrcholu nosné pyramidy stojí svatyně - nad
její střechou se zdvihá na mayské poměry neobvyklá věž - v jejích stěnách lze
vidět okna (opět jev pro mayské stavitelství neobvyklý) - vnější stěny chrámu
zdobí bohaté fasády, na kterých lze rozeznat kraby, mořské ptáky a ryby - uvnitř
svatyně byla (Andrewsem) nalezena prohlubeň, ve které bylo objeveno sedm
hliněných sošek - každá ze sošek představovala určitou lidskou deformaci –
pravděpodobně měli kněžím sloužit k zažehnáváních vrozených deformací, které
samy nesly - je však možné, že sošky samy „řídili“ dzibilchalatúmské kneží a
jejich obřady – dokladem této verze může být jakýsi magicky telefon“, který byl tvořen kamennou
trubicí, vedoucí od sošek do svatyně - nad vývodem tohoto telefonu se tyčil
oltář svatyně z něhož je patrně nejzajímavější medailon, který nese vročení ze
začátku 14. stol. n. l.; je tak dokladem o tom, že Dzibilchalatún žil velmi
dlouhým životem. Pod svrchní vrstvou medailonu pak byla nalezena vrstva spodní,
která opět obsahuje vročení: tentokrát o 600 let starší. Chrám Sedmi sošek tak
svému účelu sloužil nejméně 600 let, tatímco celé mohutné Chichen Itzá žilo
životem o polovinu kratším - trámy Chrámu Sedmi sošek, vyřezané z nejtvrdšího
yukatánského stromu subinche byly měřením na radioizotop uhlíku C14 určeny jako
pocházející z období okolo roku 480 n. l. – chrám sedmi sošek tak žil nejméně ne
600, ale 1000 let
-
cenot
Xlacah
(novomáyštinou Staré město) - na rozdíl od chitzenitzenajské studně smrti
nezůstaly o cenotu Xlacah žádné písemné zmínky (zatímco i Studni smrti
pojednával horlivě např. biskup Landa) – jeho výzkomníci tak zpočátku ani
nevěděli, zda šlo o obětní cenot a zda tak má cenu provádět v něm archeologický
průzkum – přesto se však (po vzoru Chichen Itzá) rozhodli, že tak učiní - v
padesátých letech tak Andrews započal s průzkumem cenotu Xlacah a v roce 1961
provedl další podrobný průzkum - průzkum byl mimořádně náročný jednak pro začnou
hloubku cenotu (asi 140 stop) a jednak pro velkou členitost podvodního terénu v
cenotu – na dně cenotu se nachází (do konce 60. let) neprozkoumaný tunel -
výsledkem Andrewsových průzkumů cenotu bylo vyloveno asi 30 00 předmětů, m.j.
desítky hliněných džbánů, dřevěná maska (na první pohled nemayského, spíše
afrického původu!), stavební prvky jako sloupy a dveřní překlad (jakoby
potvrzující indiánskou pověst o zřícení náčelnického chrámu do cenotu) - výzkumy
potvrdili i předpoklad, že cenot byl obětním místem – na jeho dně bylo nelezeno
několik ženských kosterních pozůstatků, mezi nimi i typicky mayské zploštělé
lebeční kosti - kromě kosterních pozůstatků svědčí o funkci studně jako obětiště
i nález flétny, na kterou nejspíše hrál mayský kněží při obětním obřadu (flétna
je pokrtyta modrou barvou, které pro maye symbolizovala
oběti)
historie
města - nejstarší
stavby byly měřením na radioaktivní uhlík určeny do 3. stol. př. n. l. - některé
kosterní pozůstatky však okazují k zajímavému závěru (viz výše), že město bylo
založeno pravděpodobně již ve druhém tisíciletí př. n. l. – kým ale zatím nevíme
(mayové se objevují až ve 3. stol.
n. l. a ke všemu o stovky Km jižněji, v okolí Usumacinty a v guatemalském
Peténu) - zánik města nastává naopak v dobách velmi pozdních - město bylo
dokonce obýváno (nikoliv však zřejmě dobýváno) španělskými osadníky, kteří zde
žili v míru s místními mayskými obyvateli a předávali jim své náboženství a
zvyky, o čemž m.j. svědčí i křesťanská kaple (zasvěcená sv. Uršule), která byla
postavena přímo na dzibilchalatúmském náměstí a která nese mayské vročení (!)
1593 - vzhledem k těmto skutečnostem je dvojnásob zvláštní, že o tomto rozsáhlém
starém mayském městě nezůstala v latinkou psaných mayských kronikách napsaných
po příchodu conquestadorů ani zmínka
Sacbe
Yaxuná
Cobá - mayská
silnice, spojující dvě mayská města - výchozím bodem je město Yaxuná, ležící asi
18 Km západně od Chichen Itzáů - poprvé prozkoumána mexickým amerikanistou
Alfonsem Villou v r. 1931 - s 12 indiánskými muži částečně očistil a prošel
celou trasu silnice za 21 dní - prozkoumal kamenné památníky při jejích okrajích
- sacbe měří 99 Km - od Km. 32 do Km 99 je na cestě pouze 1 zákruta; změna směru
zde činí 4 stupně od Km 0 do km 32 je takových zákrut 5; změna směru je vždy
max. 10 stupňů - zákruty byly projektovány zřejmě v městech, kde sacbe protínala
dnes již neexistující indiánská města - tato neústupnost od změny směru byla
pravděpodobně vedena mayským zbožštěním matematických (a geometrických) pravidel
-neústupnost od změny směru byla leckde vykoupena značným úsilím stavitelů (ti
např. raději vedli cestu po hrázi napříč jezerem, než aby se odklonili od
rovného směru) - přesně rovného směru bylo zřejmě dosaženo vytyčením s pomocí
pyramid: mayští geometři rozdělali na jejich vrcholech oheň a sami stáli na
místě, kde silnice momentálně končila; trasu pak vytyčili směrem k ohni na
vrcholu pyramidy - šířka silnice je ve všech místech, kterými prochází přesně
10,5 m - sacbe vede nad úrovní terénu;
její výška kolísá od 60 ke 250 cm
způsob stavby
- vnější
stěny valu tvoří opracované vápencové bloky - mezi ně byli vloženy neopracované
kameny (čím výše, tím menší) - korunu silnice tvořili malé kameny, pokryté
rozdrceným vápencem s vodou (tzv. sacsab) - povrch uhladili a zpevnili válcem -
na válcování je paradoxní to, že mayové používali válce ke stavbě silnic, nikdy
včak nevynalezli princip kola; s pomocí válce tak vystavěli ve své době asi
nejdokonalejší silnice na světě, kolem však po nich nikdy nebylo přejeto -
takový válec byl nalezen A. Villou nedaleko Cobá - je vytesán z vápence, je 4 m
široký, 1,5 m v průměru a váží asi 5 000 Kg - sacbe končí na osmihranném náměstí
v Cobá, kde se sbíhá se třemi
dalšími cestami (nikoliv však již tak významnými, jako je tato z Yaxuná -
uprostřed náměstí stojí malá pyramida čtvercového půdorysu; od každé z cest vede
na její vrchol schodiště ke svatyni tam postavené
Cobá bylo
pravděpodobně největší křižovatkou mayských cest vůbec - anglický mayolog Eric Thompson zde objevil na
15 dalších sacbe - jedna z nejdůležitějších vede přes málo významné (opevněné)
mayské město na pobřeží moře - Xelhá - do (tentokrát významného a stejně tak
opevněného) do města (na pobřeží) - Tulum
Tulum
maysky
znamená opevnění; jako jedno z
mále mayským měst je obehnán hradbami - obdélníkové hradby chrání
město ze 3 stran, čtvrtou stranu tvoří vysoký mořský útes - delší strana hradeb
měří 450 a kratší 200 m; v hradbách jsou umístěny strážní věže - do města se dá
vstoupit jednou z 5 bran - město se původně jmenovalo kvůli své poloze Zamá
(svítání) - doba založení města není známa - byla zde objeven astéla s datací,
odpovídající r. 564; vzhledem k tomu, že doposud nebyly nalezeny důkazy, že by v
širokém okolí Tulumu žili mayové v tak dávné době, mayologové se domnívají, že
tato stéla sem byla převezena při nějaké slavnostní příležitosti z Belize (k
takovému „stěhování stél“ skutečně občas docházelo) - lze předpokládat, že
hlavní rozkvět město prožilo v době toltéckých nájezdů - takovýto předpoklad lze
odůvodnit zejména tím, že město je opevněno - mírumilovní mayové před příchodem
toltéckých rytířů se válkou a válčením (a čímkoliv s tím souvisejícím) vůbec
nezabývali - město tedy obehnal hradbami takřka jistě panovník z mayskotoltécké
dynastie někdy po roce 1000 - město bylo obýváno mayi ještě v době příchodu
Evropanů - bylo prvním mayským městem, které spatřil a obýval běloch (Gonzalo
Guerro a kněz Geronimo de Aguilar, trosečníci z lodě, která vezla vzbouřence z
první španěslé osady na americké pevnině v panamském Dariénu; vzbouřenci uprchli
s osady tvrdě vedené známým Vasco Nunézem de Balboa, pozdějším objevitelem Tichého
oceánu. Loď vzbouřenců, plovoucích na tehdejší základnu španělské conquesty,
ostrov Espana v r. 1511 ztroskotala a tito dva jako poslední přeživší dostali se
právě do města Tulum. Guerra později vládce města Kinich propustil, zatímco de
Aguilara si pro jeho kněžskou střídmost velmi oblíbil a uznával jej. I Aguilar
však město po několika letech pobytu opustil.) - nebylo však nikdy bělochy
dobýváno a dobyto - od roku 1518 (kdy se o městu zmiňuje lodní kaplan lodi,
které okolu Tulumu projížděla) o městě neexistuje jediná zmínka až do r.
1840
stavby
-
nejskvělejší stavby byly postaveny podél hlavní třídy, procházející městem
severojižním směrem mezi S a J branou - z budov na této třídě zachovány kamenný
chrám a 4 paláce, obývané zřejmě šlechtou - nejvýstavnějším je Palác (Castillo)
Pravého muže města, postavený na nejvyšším místě vysokého břehu - k přízemnímu podlaží bylo později
přistaveno patro se svatyní (vchod střežen sloupy s opeřenými hady - lze tedy
lehko odhadnout, kdy byla svatyně postavena) - vnější stěny svatyně zdobí 3
výklenky; v prostředním z nich umístěna socha Klesajícího boha, ztotožňovaného
se zapadajícím sluncem
-
krypta -
stavba, která měla v mayských poměrech zcela neobyklý účel - sloužila jako
mauzoleum - uvnitř zvláštní hrobka ve tvaru kříže - v ramenech kříže jsou
pochovány kosterní zbytky zvířat: žraloka, ještěrky, leguána a volavky -
uprostřed kříže (který byl pro maye symbolem životadárné kukuřice) jsou
pochovány kosterní zbytky člověka, pravděpodobně Pravého muže
města
-
chrám
klesajícího boha - čelní
stěna dvoupatrového chrámu tvořena freskami dvouhlavých hadů a mayských bohů
kukuřice, deště a soli - vnitřní
stěny chrámu také bohatě zdobeny freskami - fresky na východní stěně svatyně tak
např. znázorňují noční nebe, na němž je zřetelná např. Venuše a další kosmická
tělesa, mezi nimiž jsou opět znázorněni dvouhlaví hadi
-
chrám
fresek - stojí na
východní straně hlavní třídy - také
k němu bylo později přistavěno druhé patro - zdoben freskami, které patří mezi
trojici nejvýznamnějších pozůstatků mayského výtvarného
umění:
Ostrov
Conzumel:
existuje
teorie o stěhování mayů na východ za sluncem, které bylo předmětem nábožné úcty
(Diaz Bolio) - nelze s jistotou prohlásit, že mayové se na Yucatán přistěhovali
za sluncem (stejně tak to ovšem nelze ani vyvrátit) - faktem je, že slunce bylo
předmětem náboženského uctívání mayů, dokonce bylo zřejmě na prvním místě v
jejich pateonu - právě jemu (Slunci) přinášeli lidské oběti, aby se posilnilo po
vyčerpávající cestě oblohou - kněží si říkali Ah Kinové, což znamená Služebníci
slunce - mayové si o Slunci mysleli, že nejprve sídlilo se svou manželkou Lunou
na zemi; poté vystoupili na oblohu; jako trest za manželskou nevázanost Luny ji
Slunce vyrazilo jedno oko - proto Lune září daleko méně, než Slunce; když
dochází mezi Sluncem a Lunou k dalším manželským hádkám, nastává zatmění -
místem nejblíže ke slunci, nejvýchodnější enklávou mayského království je ostrov
Conzumel - většina Archeologických památek Conzumelu je ve špatném stavu -
veškeré stavby zde jsou velmi jednoduché; svatyni obvykle tvoří jen jedna
místnost - ostrov se maysky jmenoval Ah Cuzamil Petén (Vlašťovčí ostrov) -
mayové zde totiž vedle slunce vzývali i jakousi Svatou trojici, kterou tvořili:
- Teel Cozam - bohyně s vlašťovčíma nohama - Ahulneb - bůh s lukem - Ixchel -
ochránkyně všeho ženského, protektorka těhotenství, porodů a mateřství, patronka
ženských prací, žena boha Itzamny - na ostrov směřovalo množství poutnic
(zejména v těhotenství, což bylo ostatně skoro pořád), aby se zde poklonili své
ochránkni - patronce ostrova patřila většina zdejších chrámů a soch - patřila jí
také věštírna (snad jediná v mayském světě) - prostřednictvím kněží zde dávala
odpovědi na otázky, týkající se ženských záležitostí - zajímavou stavbou,
zasvěcenou bezpochyby slunci je svatyně Cinco Puertas (Pět bran) - leží na
nejvýchodnějším místě ostrova (a tím i nejvýchodnějším místě mayské říše), v
blízkosti dnešního majáku na myslu Celaraín - svatyně má opět pouze jednu
místnost obdélníkového půdorysu střecha je tvořena na maye ojedinělým způsobem:
je kupolovitá ve tvaru obrovské mušle (na každé straně budovy navíc obrovskou
umělou mušli zdobí ještě jedna mušle skutečná)
Mayské
výtvarné uměni (trojice měst s nejvýznamnější freskovou
výzdobou)
Bonampak -
město v Lacandonském pralese - objeven až v roce 1946 sběrači chicle ve službách
United Fruit Co. (Carl Frey, John Bourne, Acasio Chan, Giles Healey) - z vnějšku
nejméně půvabná budova obsahuje na dvanácti stěnách tří místností pásy fresek,
znázorňující život města - čtou se jako mayské hieroglyfy odleva doprava -
představují nejstarší etapu mayského malířství - v každé z místností znázorněn
příběh - v první místnosti jsou vyobrazeny přípravy k tanci na počest boha země
- druhá místnost předvádí útok bojovníků na malou vesnici, zajetí jejích
obyvatel a soud nad zajatci - třetí místnost znázorňuje taneční slavnost -
technika: - do mokrého základu nakresleny obrysy
- obrysy pak namalovány světle červenou, jinde pak černou barvou - plochy
následně vyplněny 10 dalšími barvami
Chichén Itzá
- fresky zde zdobí Chrám válečníků a Svatyni
jaguárů - díla pocházejí ze střední etapy
mayského výtvarného umění (jsou o dost mladší, než ty v Bonampaku) - i zde fresky vyprávějí příběhy - freska ve
Chrámu válečníků popisuje námořní bitvu - freska ve Svatyni jaguárů popisu
pozemní útok toltéckých rytířů (opatrovaných mocným Quetzalcoatlem, namalovaným
nad jejich hlavami) na mayskou vesnici - další freska ve Chrámu válečníků
zachycuje neobvykle mírovou atmosféru v mayské přímořské osadě: - ženy perou
prádlo a rozpráví spolu - muže, nesoucího na zádech těžké břemeno - muži rybaří
vždy po třech v kanoích z jednoho kusu dřeva - kolem nich ve vodě se to hemží
rybami, želvami a kraby- z chrámu ve vesnici vystupuje ochránce tohoto míru -
Opeřený had
Tulum -
fresky zdobí Chrám fresek a Chrám Klesajícího boha - představují třetí, poslední
etapu mayského malířství - nevyprávějí tentokrát žádný příběh, jsou ryze
symbolické - realistické obrazy představují symbol božstev mayského
panteonu