Obecné podmínky:

- Andy (Cordillera de los Andes): táhnou se severo-jižním smerem v celkové délce 7000 KM, široké jsou 150 - 900 Km. Skládají se ze dvou - v Kolumbii pak ze trí hrebenu, které se v Peru sbíhají a v Bolívii opet rozestupují, aby mezi sebou vytvorili území bolivijského Altiplana. Na chilsko-argentinském pomezí se opet spojují a pokracují pak až k Ohnové zemi. - pobrežní Peru: pás široký 20 - 150 Km, pouštní krajina jen na nekolika místech prerušená toky rek - v jejich úrodných údolích vyrostly první kultury predinckého období; tyto kultury však byly rozsahem omezené pouze na své údolí, v nekterých prípadech pak maximálne na nekolik údolí sousedních - techto rek, které vytvorily v pobrežní pouštní krajine úrodné oázy je na 30; nejvýznamnejšími z nich jsou: Piura, Pacasmayo, Chicama, Moche, virú, Santa, Nepena a Casma na severním pobreží, Huarmey, Paramonga, Supe, Chancay, Ancon, Rimac, Pachacamac na stredním pobreží a konecne na jižním pobreží to jsou oázy Canete, Chinca, Pisco, Paracas, Ica a Nazca - názvy Peruánských predinckých kultur jsou dnes odvozovány práve z názvu oáz, které je zrodily - vnitrozemské (horské) Peru: mezi jednotlivými pásy And nalézáme tzv. „bazény“, v nichž žila prevážná vetšina indiánského obyvatelstva oblasti - od severu k jihu jsou nejduležitejšími bazény: Calejjon de Huaylas, reka Santa, bazén Cuzca, jihoperuánská bazén severne od Titcacy, bolivijské Altiplano na jih od Titicacy

- Nejstarší lidé J. Ameriky: - prišli od severu asi pred 9500 lety - první obyvatelé se zacali usazovat a venovat se zemedelství asi pred 5000 lety; hlavní pozdejší zemedelské plodiny (kukurici a brambory) však ješte neznali a pestovali tak zejména dýne, papriku ci bavlník - tito lidé obývali polopodzemní chýše - pracovní nástroje vyrábejí takrka výlucne z kamene - období pocínajícího zemedelství trvá asi 1300 - 2000 let, tedy velice dlouho; takto dlouho trvající iniciacní období jakoby podnítilo skokový nástup prvé vysoké kultury, která se v Jižní Americe objevuje, jíž byla kultura Chavínská

- název podle kultovního strediska Chavín de Huantar - Chavín nebyl mestem v pravém slova smyslu, spíše hlavní strediskem rozvinutého kultu, kde bydleli pouze nejvyšší kneží - ani zrízení chavínanu zdaleka nebylo státní; šlo spíše o skupiny samostatných obyvatel, príslušníky ruzných kmenu, které dokonce nespojoval ani jednotný jazyk: jedinou jejich spojnicí tedy bylo rozvinuté chavínské náboženství

- stavby Chavínu de Huantár - kolem námestí stojí nekolikapatrové budovy, z nichž nejduležitejší je trípatrová pyramida El Castillo - uvnitr budovy je rada galerií, chodeb a malých svatyn - chrám je dokonale odvetráván soustavou dumyslne navržených vetracích šachet - vedle kamenných budov jsou dokonalým obrazem zdatnosti chavínanu zejména kamenné stély, z nichž vyniká zejména tzv. Raimondiho stéla, zobrazující napul cloveka, napul jakousi kockovitou šelmu - mnoho stél bylo krome samotného Chavínu de Huantar nalezeno v dalším stredisku chavínské kultury, Cerro Sechínu v údolí reky Casma - mezi vedci prevládá názor, že na svou dobu monumentální chavínské stavby byli postaveny (protože v chavínu, jak bylo receno výše, žili v podstate jen kneží) poutníky, kterí na toto své nejvetší místo docházeli ke konání nejduležitejších náboženských obradu v poctu tisícu. Odborné práce pak provádeli nemnozí specializovaní remeslníci, zejména kamenosochari v období mezi hlavními náboženskými slavnostmi

- zemedelství - chavínané zacínají v 8. stol. pr. n. l. pestovat kukurici a nekteré další kulturní plodiny - ze zvírat chovají psa a lamu - lama - potomek velblouda; zatímco dnešní lama má již jen dva prsty, puvodní chavínská lama jich ješte mela pet - jakožto kríženec dávala vždy jen jedno jehne - péci o lamy byla (a obzvlášte pak v dobe brezosti) venována veliká péce a patrila k nejduležitejším povinnostem indiánu - z tohoto duvodu pastevec (obzvlášte brezí) lamy témer vubec neopouštel - odtud pochází casto opakované fráze, že „lama je pastevcova druhá manželka“; a nejen odtud. Pastevci nijak neskrývali, že pohlavní styk s lamami byl považován za velmi obvyklý. V cásti literatury pak panuje domnenka, že syfilida, která byla danajským darem predkolumbovkské ameriky svetu (což je nezvratný fakt) byla prenesena práve od lam. Takový prenos této spirochety se však zatím (rok 1966) nepodarilo prokázat. - nástroje chavínanu byly stále vyrábeny z kamene ci kostí; z kovu znali chavínané jediný - zlato. Sloužilo jim zejména k výrobe šperku

- kdo byli chavínané? - základní teorií je ta, ze chavínská kultura vznikla zcela nezávisle, na základe domácího vývoje - existuje rozšírená teorie, že chavínané byli ovlivneni Olméky; pro tuto teorii svedci dukazy: - na trase mezi olmeacanem a chavínem bylo ucineno nekolik nálezu keramiky, která znacne opovídá nálezum, ucineném v Tlatilcu, mestu nedaleko od mesta Mexica, které bylo ve sfére vlivu olméku a tlatilská keramika je pak nápadne podobné keramice chavínské - v dobe vzniku chavínské kultury se zacíná v chavíské oblasti pestovat kukurice - plodina v Mesoamerice pestované v té dobe již více, než 2000 let - ono ústrední chavínské kockovité božstvo je nápadne podobné jaguáru - hlavní symbolu náboženské víry Olméku. Vec je o to podivnejší, že jaguár se nikde v andské oblasti nevyskytuje - stejne tak se v této dobe v Peru (zejména napr. v Paracasu, který byl ve sfére silného vlivu Chavínu) objevuje zploštování lebek, které bylo v té dobe v Mesoamerice zcela obvyklé - jsou ovšem i teorie, které cestu vývoje pokládají opacným smerem, od Chavínu k Olmékum

Paracasská kultura

- jedna z mnoha pomístních pokracovatelek chavínské tradice - i zde nacházíme v centru náboženské úcty onu chavínany tolik uctívanou kockovitou šelmu - rada cenných archeologických pokladu se nám zde zachovala predevším díky suchému, pouštnímu podnebí Paracasu - jednou z techto památek jsou tzv. Paracas cavernas - soustava podzemních kobek, vytesaných do pobrežní skály v hloubce asi 8 metru, do nichž byly uloženy mumie dávných obyvatel poloostrova; v každé hrobce byl pocet smotku, obsahujících mumie rovný nekolika desítkám, v jedné pak dokonce 55 - mnoho mrtvých má nejen zploštelé, ale dokonce trepanované lebky; z lebky cloveka, poraneného v boji (nejcasteji zrejme rozšírenou zbraní makana, podobnou husitskému palcátu) vyjmuli nejprve paracasští lékari (kneží?) úlomky kostí, které zpusobovali útlak tkání mozku a lebku pak uzavreli zlatými destickami

- umelecká remesla - paracasská keramika je dosti neohrabaná a jednoduchá - naproti tomu byli paracasští umelci velmi zdatní ve zpracovávání kovu, zejména zlata - zázracne dokonalé jsou pak paracasské tkaniny, do nichž jsou mumie obleceny a zabaleny a které se dík zmínenému suchému podnebí zachovaly - látky jsou ozdobeny bohate barvenými ornamenty stylizovaných ptáku a zvírat vubec, lidí, mytických príšer - a jaguáru

Nazca

- pokracovatelé kultury Paracas 100 - 500 n. l. - obyvatelé údolí Nazca a Ica - zatímco paracasská kultura vynikla svým tkalcovstvím, nazcané byli vynikajícími výrobci keramiky; bez pomoci hrncírského kruhu vyrábeli dokonalé glazurované nádoby, jejichž základní barvou byla sytá cerven a vedle níž nazcanští hrncíri používali 10 dalších barev (!) - obdivuhodným nálezem pak bylo Valle del Palpa, údolí, ve kterém nazcané vytvorili hloubením linií ci jejich skládáním z kamenu až nekolik kilometru veliké obrazy ješterek, pavouku, ptáku, ryb, chobotnic a dalších živocichu; mimo tyto obrazce pak tamtéž vytvorili soustavu prímek dlouhých desítky až stovky metru, jejichž úcel není znám (nejspíše se jedná o obrí astronomickou observator urcenou ke kalendárním pozorováním)

Mochica

- kutlura približne stejného období, jako kultura nazcánská - na rozdíl od Paracasu ci Nazcy je jejím domovem severní pobreží, zejména pak údolí Virú, Chao, Huamananza, Lacramarca, Nepena a Mochica - mochikové jsou geniálními architekty: dukazem toho jsou predevším dve známé pyramidy, ležící nedaleko mesta Truchilla: pyramida Slunce a pyramida Mesíce. Pyramida slince byla na 250 m dlouhá a 140 m široká - mimo to mochikové vystaveli sít silnic, širokých (ac Mochicové, stejne jako žádní jiní predkolumbovští americané) neznali kolo celých 9,8 m

- Mochikové dokázali postavit i rozsáhlou sít zavlažovacích kanálu (z nichž jeden je dlouhý 113 Km!) a v nichž byla voda vedena i po skutecných akvaduktech (ten u Ascopy je 15 m vysoký!)- fantastická byla mimo to mochická keramika - na mochických nádobách je vyobrazena celé mnohotvárná kultura Mochicu

- mochická keramika, nalézané v množství desetitisícu kusu je nám cenným svedectvím o živote tohoto národa - i pres jinak nepríliš znacnou sexualitu indiánu je mochická keramika zaplavena scénami z velmi bohatého mochického sexuálního života (jehož nekteré stránky, jako napr. skupinový sex, neskrývaná mužská i ženská masturbace apod. by nebyli zrovna potešením pro oko bigotního krestana)

- mochická spolecnost - na jedné strane stojí vládce (ce quich), který je i nevyšším vojenským velitelem; v jednotlivých údolích mochického státu vládnou oblastní nácelníci (alaec). K privilegovaným skupinám snad patrí i nekteré skupiny soukromých vlastníku - z vyobrazení je zrejmé, že stát se již více nepodrizuje církvi; ba naopak: církev je podrizována státem. Panovník je vyobrazován jako napul lidský vládce - napul buh, ona kockovitá šelma. Panovník je tak v mochické spolecnosti považován za „poloboha“ a patrí mu veškeré náboženské pocty - na druhé strane stojí pracující obcan - v mochické spolecnosti dochází ke znacné pracovní specializaci: nacházíme tu rolníky, rybáre, lékare, mudrce, válecníky, tkalce, hudebníky a umelce vubec, ..

- písmo? - na mnoha nádobách mochiku byly nalezeny jakési popsané fazole a také osoby, které na ne píší a ctou je - stejné popsané fazole byly objeveny i na mochických látkách - kdyby se názory nekterých vedcu o tom, že fazole byly skutecne zvláštním médiem pro prenos psaného textu potvrdily, padl by jeden ze zaryte opakovaných názoru vedcu, že jihoamericané neznali písmo

Chimu

- po dlouhém mezidobí se stali nástupci Moche - zemepisné vymezení chimujské oblasti se zprvu krylo s územím mochickým; pozdeji však tato kultura presáhla lokální rámec a dala základ obrovské ríši, sahající od mesta Tumbez na severní hranici dnešní Peru až k mestu Lima - tedy v délce 1000 Km pri pobreží, nekdy však i v pomerne vnitrozemských oblastech, jako napr. v obasti Yungay a Huarazu - vyrustá z kulturního odkazu Moche, avšak až ve 12. a 13. století

- hlavním mestem ríše se stal Chan-Chan - mesto, vystavené podle presného urbanistického plánu na rozloze 17 Km2 - bylo ohrazeno hradbami - uvnitr byl Chan-Chan rozdelen na 10 mestských ctvrtí, tvorených rozsáhlými komplexy vzájemne spojených budov - všechny ctvrti byly stejne velké (asi 450 x 350 m) - jednotlivé cásti byly od sebe oddeleny až 9 m vysokou hradbou - v každé ze ctvrtí byla dokonale zavlažovaná pole, která byla schopna poskytnout obyvatelum ctvrti základní potravu - každá ctvrt mela vlastní vodní nádrže a hrbitov - ve meste nacházíme 4 pyramidy, jejichž puvodní jména neznáme; jedna z nich pak sloužila (v Americe velmi neobvykle, i když nejde o jediný takový prípad) jako hrobka panovníka - Chimuové (stejne, jako Mochikové) budují rozsáhlou sít silnic, širokých 5 - 8 m, které se v okolí Chan-Chanu rozširují na neuveritelných 25 m

- vedle architektury dosáhli Chimuové znacných úspechu v metalurgii - podorilo se jim, jako prvním v Americe, objevit správný pomer (90% cínu a 10% medi) pro výrobu „pravého“ bronzu - z bronzu pak vyrábeli nože, motyky, špice kopí a další predmety - zlata pak používali k výrobe kultovních predmetu a šperku - velmi rádi však také používali stríbro, které ukazuje na zbožnení Mesíce

- spolecenské pomery - v ríši panuje neomezený vládce, nazývaný chimu (odtud jméno národa, pravé jméno neznáme) - organizace ríše byla zrejme perfektní, o cemž svedcí rozsáhlá stavitelská díla - politický režim lze zrejme oznacit za polovojenský - ríše byla r. 1475 premožena ríší Inckou, když se vojska Chimu Capaca utkala v rozhodující bitve s vojsky inky Yupanquiho a byla následne pripojena k Inské ríši – Tahuantinsuyu

Inkové

- pojmem Inka zásadne rozumíme clena vládnoucí Incké dynastie, clena královského capac ayllu, nikoliv obcana incké ríše - samo oznacení incká ríše je nesprávné, správne se tato ríše jmenovala Tahuantinsuyu - Tahuantinsuyu (Tahu-an-Tin-Suyu - „Zeme ctyr cástí“) se skutecne delila na 4 velké provincie, jejichž stredem bylo hlavní mesto Cuzco Collasuyu - nejvetší z provincií, ležící na jihovýchod od Cuzca; jejími soušástmi byla oblast okolo jiezera Titicaca, dnešní Bolívie, severní cást Chile a tehuantinsuyská cást Argentiny - Cuntisuyu - jihozápad od Cuzca - Chinchasuyu - sever Peru a Equador - Antisuyu - východní svahy peruánských And - v dobe nejvetšího rozkvetu se ríše rozkládala na rozloze 950 000 Km2 a žilo v ní 5 - 7 miliónu obyvatel

- historie ríše - legendárním zakladatelem ríše byl Manco Capac, syn Slunce, který se svou manželkou a zároven sestrou Mama Ocllo sestoupil z nebes do jezera Titicaca a vydal se hledat sídlo pro svuj rod; to našel na území dnešního Cuzca - život Manco Capaca není historicky doložen; naproti tomu je presne historicky doložena každá další osobnost inského panovnického rodu; vzhledem k povinným snatkum v rámci královského ayllu se „prímí potomci slunce“ príliš nerozrustali a v dobe príchodu Španelu jich žilo pouhých 518 clenu capac ayllu

- Tahuantinsuyu byla založena v druhé polovine 12. století - Sinchi Roca upevnil vnitrne svuj státecek a zahájil první vojenské výboje - smerovaly na jih k jezeru Titicaca - dobývání a pripojování jižních oblastí pokracovalo i za tretího, ctvrtého a pátého Incy - šestý Inca (Inca Roca) poprvé zmenil smer inckých výboju a pokusil se ovládnout oblast tropických lesu na severovýchode od Cuzca - teprve sedmý Inca (Yahuar Huacac) zahájil plánované rozširování moci Tahuantinsuyu - poprvé vybudoval malou, ale výborne vycvicenou armádu, která pod vedením talentovaných vojevudcu Apo Mayty a Vicaquiry premohla radu státecku ležících v sousedství cuzcánského údolí, pripojených postupne k ríši - nástupcem sedmého Incy, který byl zavražden se stal Viracocha Inca - ten s pomocí dvou zmínených vojevudcu dokoncil pokorení aymarsky hovorících kmenu - pripojil také k Tahuantinsuyu zbytky Quetchuu, kmenu, které žily v údolí reky Apurimac a byly v té dobe rozdeleny drtivým útokem sousedního kmene Chanku - jazyk kmene Quetchuu byl poté pro jeho nesporné výhody, zejména pro jeho bohatý slovník Inkové prijali za svuj a s dusledností sobe vlastní jej rozšírili jako jediný úrední jazyk po celém Tahuantinsuyu - to bylo na pocátku 15. století

- Chankové pak roku 1437 napadli Tahuantinsuyo: Viracocha Inca spolu se svým zvoleným nástupcem, synem Urconem uprchli pred nicivým nájezdem válecnického kmene do hor; oni dva osvedcení vojevudci (Apo Mayta a Vicaquira) se však se dvema zbylými syny Incy nevzdali a v rozhodné bitve pred branami mesta Cuzca nad Chancy zvítezili - po smrti Viracocha Inky na trun nastoupil oficiálne jeho urcený syn - zbabelý Urcon (1438), jeho bratr však svrhává jeho vládu spešným palácovým vojenským prevratem a zanedlouho je oficiálne korunován jako devátý Inky a prijímá jméno Pachacuti Inka Yupanqui - radou organizacních opatrení upevnuje vnitrní stabilitu ríše - desátým Inkou se v r. 1471 stává jeho syn Tupac Inka Yupanqui - ve svém vojenském tažení nesmírne rozširuje hranice ríše: nejprve ovládne oblast stredního Ecuadoru až ke dnešnímu Quitu, pri návratu pak pokorí Chimu a pripojuje k Tahuantinsuyu jejich ríši: Tahuantinsuyu se tak otevírá široký prístup k mori. Tehdy je také znicen Chan-Chan. Po návratu z úspešného severního tažení pak Tupak Yupanqui vyráží na jih k nejvetšímu predconquestadorskému výboji: pres území Bolívie došel do Argentiny, prešel Andy a zabral pobrežní Chile v délce 1000 Km. Zastavil se až na rece Maule.

- Tahuantinsuyo tak tehdy tvorí pás dlouhý 5000 Km (!)- 11. Inca Huyana Capac (nastupuje 1493) pak dokoncuje otcovo dílo - upevnuje však znovu i vnitrní pomery ríše - po smrti Huyana Capaca (1527) není jednoznacne urcen nástupce - v takovém prípade pripadá nástupnictví nejstarším synovi – Huascarovi- druhý Capacuv syn, mocichtivý Atahualpa však upre Huascarovo nástupnictví v severní cástí ríše a prohlásí se (jsouc doposud správce) vládcem severní cásti ríše s centrem v Quitu - takový postup pak oznací za vuli zemrelého otce - spor se zmení ve válku, kterou nakonec vyhrává ambiciózní Atahualpa - ani ukoncení válecného sporu však neobnoví predchozí jednotu ríše a ta je tak znacne oslabena pred nájezdem hrabivých conquestadoru, který ji v nejbližších letech ceká

- vedení války a zpusob ovládnutí území: - ríše nemela velkou stálou armádu; jediným stálým sborem je incova telesná garda - zbytek vojsk se vytvárí na základe všeobecné branné povinnosti až ve chvílích válecného tažení - od r. 1437 (vítezství nad Chanky) nebyla Tahuantinsuyská armáda nikdy poražena - duvodem je jednak znacná disciplína vojsk, jednak znacná pocetní prevaha nad jakýmkoliv potenciálním protivníkem: v nekterých bitvách byla prevaha Tahuantinsuyských vojsk nad nepráteli až 20:1 - z válecných zajatcu byli popravováni jen ti potenciálne nebezpecní; ostatní museli nejprve v Cuzcu vyjádrit poslušnost Inkovi a potom mohli odejít do svých domovu, nyní již jako obcané Tahuantinsuya - v každé nove dobyté zemi inkové zavádeli kecuánštinu jako jediný úrední jazyk; zároven provádeli takrka úplnou výmenu obyvatelstva: do nove pripojených oblastí stehovali obyvatele z oblastí, které byly již dlouho soucástí Tahuantinsuya - tito kolonisté (mitimaes) rychle na nových územích zavádeli inckou ekonomickou a správní soustavu. Puvodní obyvatelé pak byly naopak stehováni do nitra ríše, kde se rychle podrídili jejím zvyklostem a naucili jazyku.

- vnitrní struktura ríše - všechna puda v ríši byla rozdelena na královskou, jejíž výnos náležel predstavitelum capac ayllu a predstavitelum státu vubec, dále díl náležející božskému slunci (tedy díl pro kneží a k obetování) a konecne tretí díl s výnosem náležejícím lidu - kdo nemohl pracovat (nemocní a vdovy) dostával od státu vše potrebné - ošacení a stravu - lid byl rozdelen do dvanácti vekových tríd: lidé starší 60 let byli zprošteni práce a lidé starší 50 let pracovali podstatne méne, než ti mladší

- státní organizace - k provedení tak nárocných a monumentálních stavebních prací, jakými je zavlažovací mohutná soustava (s obrovským vodním rezervoárem prímo nad Cuzkem, z nehož byla v obdobích sucha odvádena voda desítky kilometru) ci neuveritelné síte inckých silnic bylo treba perfektní organizace státní moci - organizovaná byla v menším (oblastním) merítku stavba vysutých teras, která v hornatém terénu zajištovaly neodplavování zemedelské pudy (a menší ztrátu vody) ze strmých andských svahu - organizované bylo i chování stád lam - které byly, stejne jako zemedelská puda, rozdeleny mezi tri vlastníky: slunce, inku a lid - základní pracovní povinností žen bylo predení a tkaní látek - perfektní organizace rídila i skladování a distribuci zemedelských produktu - v každé provincii byly dva obrovské sklady (sýpky) - jeden „božský“ a druhý „státní“. Ze státních se poskytovala potrava o odevy státním úredníkum, armáde, budovatelum cesta a pevností. Z božských sýpek byly dodávány potraviny pocetné vrstve kneží. Když však nastala neúroda a hlad, státní sýpky se otevrely i pro lid - ponevadž v Tehuantinsuyu neexistovali peníze, plnil obcan povinnost ke státu bud provádením zemedelské práce, nebo odvádením práce na monumentálních inckých stavbách, byly-li narízeny inkou (a nikým jiným) nebo službou v armáde - takové plnení povinností vuci státu se nazývalo mita

- správní organizace - základní správní jednotkou ríše bylo ayllu, rod, organizovaný v posledních letech incké ríše již jen na územním (nikoliv príbuzenském) základe (s výjimkou capac ayllu) - každé ayllu využívalo kolektivne urcitou, presne vymezenou cást zemedelské pudy - každý obcan ríše byl vázán ke svému ayllu - bezmála povinností každého muže bylo oženit se pokud možno se ženou ze stejného ayllu - ze spolecné obcinové pudy byla každému muži pridelena pevne stanovená cást zeme, podíl zvaný tupu - v ayllu se konaly základní náboženské obrady v puvodních rodových svatyních (huaca) - v každé vesnici bylo nekolik ayllu (jednotkou druhého rádu byla tedy obec) - nekolik ayllu tvorilo okres (jednotka 3. rádu), rízený curacou, jmenovaným inkou

- zemedelství - základní plodinou byla kukurice (sara), v méne úrodných oblastech brambory (papas), fazole, paprika, merlík - obdelávání polí zacínalo v srpnu - zemedelské práce zahajoval samotný inka zlatou motykou na královském poli - protože Amerika té doby neznala pluh, byly hlavním nástrojem zemedelských prací kopací hole; rozkrytou pudu pak ženy rozkopávali motykami - v Tehuantinsuyu existoval pomerne dokonalý systém zavlažovacích kanálu

- spolecenská organizace- v cele státu stoji neomezený panovník, clen capa ayllu, nazývaný sapa (Jediný) sapa je neomezeným panovníkem, výlucným zákonodárcem, nejvyšším vojevudcem a zároven bohem - svého nástupce panovník vybíral mezi svými syny (nemusel to být vždy nutne prvorozený syn) - korunou inku bylo llautu, venec z provazcu vytvorených z barevné vlny nekolikrát obtocený kolem hlavy; inka sedával na nízkém trunu ze vzácného rudého dreva - po smrti inky bylo jeho telo mumifikována a mumie byla umístena v paláci, který býval jeho hlavním sídlem; palác se od této chvíle stal jakousi svatyní a inky si vybudoval palác nový; mumie byla posazena na zlatý trun, vedle trunu byla umístena zlatá socha inky v životní velikosti - k nejvyšším vrstvám národa patrili zejména pokrevní príbuzní inky, clenové capac ayallu (byli také nazýváni pakayoq - „velké úši“) - žili vetšinou v Cuzcu, zastávali nejvyšší státní úrady, m.j. druhý nejvyšší úrad ve státe - úrad velekneze - nižšími príslušníky vladnoucí trídy byli curacové- podle toho, kolik pracujícíh mel jednotlivý curaca na starosti byl oznacován:- nejvyšším z nich byl hono curaca (pán 10 000 lidí) - nejnižším byl pacaka curaca (pán 100 lidí) - curacy byly vždy šlechtici (príslušníci dedicného šlechtického stavu)

- stavby: - centrem Cuzca bylo námestí radosti (Huacapata) - z námestí vycházely silnice na 4 svetové strany, spojujíc tak Cuzco se 4 provinciemi státu - okolo námestí stály paláce Inku, po jejich smrti vlastne jejich svatyne (napr. palác Viracocha Inky byl 30 metru široký a 160 m dlouhý) - chloubou Cuzca byl soubor chrámu, zvaný Curicancha (zlatý dvur)- Chrám zlatého Slunce - Inty- vnitrek chrámu byl celý ze zlata - na západní stene byl umísten obraz Inty z ryzího zlata, ozdobený smaragdy (disk byl umísten tak, aby se jej dotkly první paprsky vycházejícího slunce)- okna i dvere chrámy byla ozdobena zlatem a drahokamy - vnitrní steny chrámu byly pobity zlatým plechem - dokonce i vnejší steny chrámu byly ozdobeny aplikacemi za zlata- na podlaze ležely zlatem protkávané koberce- chrám Mesíce - veškeré zarízení chrámu bylo vyrobeno ze stríbra- Intipampa (Slunecní pole) - vnitrní nádvorí chrámového komplexu bylo celé ze zlata: rostly na nem zlaté stromy, plazili se zlatí hadi, ve vetvích stromu sedeli zlatí ptáci a motýli, rostly zde klasy zlaté kukurice, lamy spásaly stébla zlaté trávy, streženy zlatými figurami pastevcu - vše v životní velikosti (!) - dnes na míste Curicancha stojí dominikánský klášter - astronomická observator Intihuata- zbytky koleje pro výchovu panských detí Yachajuasi

- mimo mesto Cuzco: - pevnost Ollantayambo v blízkosti oblíbeného letního sídla incu v údolí Yucay - pevnost Saksahuaman na predmestí Cuzca a nedaloko další pevnost, Cenca

- Machu Picchu - mesto založeno inkou Pachacutim - tehdy však bylo pouhou soucástí obranného systému Cuzca - na významu nabylo paradoxne až po dobytí Cuzca a vetšiny ríše španelskými conquestadory - tehdy se do nej prestehovaly zbytky pronásledovaného capac ayllu a dožili zde do vymrení inckého rodu - zvláštní je, že ve meste nakonec zustaly pouze ženské zástupkyne rodu inku: mužové odcházeli vést do pralesu válku proti dobyvatelum a casto se nevraceli; když pak Hiram Bingham mesto po 400 letech objevil, nelezl již jen trouchnivející kostry - a skoro všechny ženské - silnicní sít - podle Alexandera von Humboldta jsou nejvýznacnejším dílem cloveka vubec

- tzv. Královská cesta byla až do zacátku 20. století nejdelší silnicí sveta - zacínala u severní hranice ríše v dnešním Ecuadoru (v blízkosti rovníku) a koncila u reky Maule v Chile (na 35 stupni jižní šírky). Její celková délka byla 5250 Km (!) - tzv. Pobrežní cesta - zacínala u mesta Tumbezu (ne dnešní hranici Peru s Equadorem) a pokracovala jižním smerem, až se v Chile spojila s Královskou cestou- je zrejme mladší, než cesta Královská - obe cesty byly navíc propojeny radou prícných cest

- stavba silnic: - byla vedena jakýmsi vládním technickým výborem, který urcoval trasu silnice - vlastní stavbu provádeli obyvatelé jednotlivých obcí na základe mity (tímto zpusobem rostly silnice velmi rychle) - silnice vedly ve vysoké nadmorské výšce (jednou dokonce prekonává sedlo ve výšce 5160 m. n. m.), prekracovaly po kamenných hrázích bažiny, po mostech reky a vstupovaly dokonce do pralesu - po ceste byly vybudovány v pravidelné vzdálenosti jednodenního pochodu ubytovny a sklady potravin (tambo) - tyto sklady zásobovaly poutníky i úredníky, cestující ve státní službe, poskytovaly potravu presunujícím se armádám apod. - na silnicích byla vykonávána i státní poštovní preprava: dva cvicení bežci byly vždy v jednu chvíli pripraveni na silnici - jeden odpocíval a druhý pozoroval svuj úsek cesty, který nikdy nebyl delší než 3 Km. Uvidel-li jiného bežce, vybehl mu naproti, vyslechl ústní zprávu nebo prevzal uzlový záznam quipu a bežel k další stanici. Rychlost takové prepravy byla až 300 Km / den (!)

- náboženství - nevyšším bohem byl Con Ticsi Viracocha, stvoritel sveta i ostatních bohu - mezi prvními stvoril Virachocha Intu, zlaté Slunce, legendárního predka incké dynastie - dalším z duležitých božstev je Illapa - buh pocasí, hromu a blesku - ženou Slunce byla Quilla - bohyne mesíce- zvláštní úlohu mely storobyle predstavy o prírodních božstvech:- Mama Pacha - matka zeme- Mama Kocha - matka more- božstva ruzných míst, jeskyn, skal a hor (uctívány zejména na venkove)

- náboženské obrady: - byly vykonávány profesionálními knežími - nejvyšším knežím byl veleknez – huillacumu ve srovnání s mexickými kulty bylo incké náboženství humánnejší, ac i Inkové znali lidské obeti

- písmo uzlové záznamy quipu, slovesnost - podle dlouho pretrvávajícího názoru vedcu jihoamericané neobjevili písmo- dríve však již byla uvedena zmínka o mochických „popsaných“ fazolích - stejne tak o incích se v nekterých historických pramenech uvádí (kronika Sarmienta de Gamboy), že umeli psát podle techto pramenu v blízkosti Cuzcánského chrámu Slunce existovala budova, jakýsi „státní archív“, v nemž byly ve zlatých rámech napnuty zvláštní gobelíny, na nichž byly zapsány (vetkány) nejduležitejší dejinné události Tahuantinsuyu - do této budovy však meli prístup pouze clenové capac ayllu a vybraní historikové - podle techto pramenu tak inkové znali písmo - pravdepodobne piktografické, jehož znalost však byla omezena ne nejbližší (pokrevní) spolupracovníky inky - na tomto míste je nutné upozornit na casto opakovaný názor, že príslušníci capac ayllu nehovorili mezi sebou kecuánsky, ale jakýmsi tajným jazykem své puvodní vlasti - quipu - osnovou quipu bylo lanko, na nemž byla kolmo pripevnena rada provazcu; provazce mely ruznou barvu (ta oznacovala o kom nebo o cem se mluví. Na jednotlivých provazcích pak byly uzly. Jejich pocet a zpusob vázání obsahovaly sdelení - quipu nebylo písmem - bylo nosicem císelných záznamu- quipu sloužilo zejména pro statistickou evidenci (evidenci obyvatel, daní, vojska ...)

- slovesnost - skutecnost, že prostý obcan Tahuantinsuyu neznal písmo nebrzdila rozvoj slovesnosti - naopak, existovaly velkolepé hymny, legendy, ságy, krátké eposy, balady, modlitby i dramatická díla - výjimecným dílem je pak velkolepé drama o Ollantayovi a Cusi Coyllur - indiánský Romeo a Julie se v pomerne presném znení zachoval díky ústnímu záznamu, dílo pak poprvé v kecuánštine písemne zachytil r. 1775 duchovní Antonio Valdez, do španelštiny pak poprvé preložil profesor university v Lime dr. José Barrancy (1868) a od té doby toto dílo, preloženo do mnoha jazyku (dr. Stinglem pak do ceštiny) obletelo celý svet - z ostatní nám známe indiánské literatury je srovnatelné snad jen se známou (latinkou psanou) maysko kronikou Popol Vuh - dejem je príbeh inkova bojovníka Ollantaye, který se zamiluje do inkovy dcery Cusi Coyllur (Jasná Hvezda); ze své lásky se jí vyzná a ta jí opetuje; nalezne odvahy aby se ze svého citu vyslovil i pred inkou (Pachacuti Yupanqui); ten jej líte vyžene do hor; svou dceru pak uvrhne do kláštera i s dítetem, které se z jejich lásky narodilo a matku s dcerou odloucí; Ollantayo ze svých slavných mužu sestaví armádu a provede útok na Cuzco - to inku rozllítí tak, že pošle svou armádu na Ollantaye a jeho muže, opevnené v pevnosti Ollantayambo; Ollantayo útok pocetne daleko silnejšího inkova vojska odvrátí; vojáci se však po nejakém case vrátí zpet na Ollantayambo a Ollantaye lstí zatknou; inka jej pak v Cuzcu uvrhne do vezení; zanedlouho poté však inka Pachacutu Yupanqui umírá a na trun usedá Tupac Inca Yupanqui - ten, když vidí, co utec ucinil s jeho sestrou a jejím dítetem Cusi Coyllur z kláštera i s její dcerou osvobodí a osvobodí i Ollantaye, kterému dává svou sestru za ženu a jmenuje jej (jako satisfakci za prožitá utrpení) místokrálem