CITÁTY
Tvá minulost je pro tebe jako krajina, která má tady ponoří, tam řeku a ty do ní svobodně rozestavuješ budoucí města s přihlédnutím k tomu, co už je. Kdyby to, co už jednou je, nebylo, vymýšlel by sis města snů, což je snadné, neboť snu se nic nestaví na odpor. Ale tak snadno vystavěná města by se zároveň ztrácela a rozplývala v libovůli. Nestěžuj si na své základy, že jsou takové a ne jiné. Hodnota základů spočívá především v tom, že jsou. Jako můj palác, mé dveře, mé zdi. Stěžov
al si snad někdy dobyvatel, že se na území, jehož dobyl, v jednom místě tyčí hora a jinde že se vine řeka? K vyšívání potřebuji osnovu, ke zpěvu nebo k tanci pravidla a k jednání člověka, stojícího na pevné půdě.Stěžuješ-li si na utrženou ránu, mohl bys právě tak litovat, že ses narodil, nebo že ses nenarodil v jiné době. Neboť celá tvá minulost není nic jiného než zrození dneška. Je prostě taková. Vezmi ji, jaká je, a nechtěj přeskupovat hory. Jsou, jaké jsou.Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.
„Ach budu plakat,“ řekla liška.
„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...“
„Ovšem,“ řekla liška.
„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.
„Budu plakat,“ řekla liška.
„Tak tím nic nezískáš!“
„Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.“
A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství.“
Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.
„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“
A růže byly celé zaražené.
„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“
A další Exupery:o)
Člověk je pouze síť vztahů a jedině tyto vztahy mají pro něho význam
Bez lásky se nedá nic dělat. Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším
Milovat neznamená hledět jeden na druhého, ale jít spolu stejným směrem
Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení
A tak objevíme s údivem, že existují tajuplné stavy, které nás oplodňují. Můžeme pouze dýchat, když jsme s ostatními spjati společným cílem, který je nad námi.
Pravá láska začíná tehdy, když nečekáme nic nazpět
Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné
Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu.
Člověk je ten, kdo v sobě nosí větší bytost, než je sám.