Šípkova prvotina, vydaná Krajským nakladatelstvím v Ostravě v roce 1959, je vizitkou zcela začínajícího autora. Nenacházíme v ní nic výjimečného, co by hned v počátku tvorby poukázalo na výraznější básnický zjev, průhledné metafory, jednoduché obraty, básně prozaické až diletantské. Na druhou stranu básně hlubších zamyšlení a květnatějších metafor by snad ani v té době nemohly vyjít časopisecky, natož knižně. V pozůstalosti se lze dopátrat, že Šípek měl v době vydání sbírky v zásobě řadu textů podstatně kvalitnějších, leč ty mu byly vráceny už z redakcí pro vydání časopisecké a nacházíme je až ve sbírkách pozdějších.

nebo

Na rozdíl od pozdějších sbírek dodržuje zde Šípek řádnou interpunkci včetně velkých písmen. V řadě básní se tak zcela vytrácí smysl textu, někdy je vůbec těžké odhadnout, k čemu vlastně chtěl Šípek dojít.

V básni Pěšina k matce použití výrazu "revmatismus" doslova vytrhuje ze snového prostředí básně, která jinak sází na procítěnou rovinu vztahu matky a syna, básně, která je prosycena měkkými souhláskami š, ž, č. Zasazení ostrého a drnčivého výrazu revmatismus mezi výrazy maminčina, krajíčky, pěšinku působí tvrdě a násilně.

Básně Kahan a Traktoristovi zcela zapadají do programové skladby dobové poetiky, jednoduchá a průhledná označení typu traktor coby železný kůň, krev se promění v naftu . V básni Kahan je zřejmý jistý vliv Bezručův, báseň líčící ve zkratce život horníka od první směny ke smrti po dvaceti tisících směn, pozoruhodné je použití německého zvolání : "Mutter, ich komm' schon!", což báseň místně usazuje. Sám Šípek toto místní zakotvení verbalizuje: " Která je z Hlučínska a slyší ho?" Je to jediný Šípkův text, který se ke Hlučínsku vztahuje, což rovněž poukazuje na cizí vliv.

Poslání básně tedy zůstává v posledních dvou verších, přestože v básni následuje ještě jedna strofa, která žádný revoluční náboj nenese, je v ní jen otázka k bodláku, zda jej nehladil jeho stín.

Za zmínku z této sbírky snad ještě stojí báseň Nad postýlkou, protože je doslova nabita ptačími relikviemi. Tematicky se v podstatě jedná o zamyšlení otce nad svým dítětem, což by samo o sobě působilo prozaicky a jen by zapadlo do konceptu sbírky. Leč tato báseň stojí již ve vyšší rovině Šípkových textů, snad právě pro onu obraznost a ptačí metaforu.

Tato báseň tedy dávala tušit, že v pozadí této, jinak velmi prosté, sbírky se skrývají invence, které by mohly stát při vzniku textů podstatně poetičtějších. Trvalo dva roky, aby se Šípkovi dostalo o něco důstojnější cesty do aleje literárního lesa. V kvalitní grafické úpravě spatřila světlo světa poema Zpěv nad městem.