Jen jednou stěhovavý pták
Opět název potvrzuje silný ptačí leitmotiv, který protkává celou Šípkovu poezii a opět potvrzuje jeho sílu obrazu. Stěhovavost ptáka, ta cyklická migrace, na které stojí jeho možnost přežití, je zbořena tím, že po první migraci zůstane na onom místě, které mu poskytuje nejlepší podmínky v době nepřízně počasí v domovině. Teplo a dostatek potravy, proč tedy nesetrvat? Jak prosté, zjednodušující a přímočaré.
Leč zbourat přírodní zákon pták nemůže, neboť v obecné rovině by rozdrtil potravní řetězec jak v domovině, tak v zimovišti. Jen člověk smí se svým místem pobytu nakládat svévolně. Navíc se v tomto názvu zrcadlí jistá míra autostylizace, neboť Šípek byl také takovýmto jen jednou stěhovavým pt
ákem, který zůstal v zimovišti a předělal si jej na domovinu.Přestože je sbírka rozdělena do třech oddílů a jedné samostatné básně Nový most, je nesnadné, respektive nemožné, nalézt nějakou souvislost mezi básněmi zařazenými do jednotlivých oddílů.
Samostatná a úvodní báseň Nový most v sobě obsahuje věčnost lidského snažení, věčnost, která je zakotvená v generacích a dominantně geneticky předávána. Reálná myšlenka, plán či sen budou zděděny, předány, zakotveny v dalších pokoleních, stejně jako
v nich bude zanesena zkušenost možnosti záhuby. Myšlenka, respektive snění je nesmrtelné, věčné a díky snění lze vystoupat vysoko a nevystoupám-li tam já, pak má první maskulinní generace - syn. A já se stanu onou troskou, oním na troskách sklenutým novým mostem, po kterém on bude moci přejít do výšin, jež si sám zvolí.Báseň tedy předznamenává, k čemu se ve sbírce bude autor vracet, je zde doznívající hrozba války, smrti a záhuby na straně jedné, naproti tomu vnímáme pokračování života a předávání zkušenos
tí v generacích dalších.V první části Po stopách jsou kromě prvních několika kratších básní zařazeny rozsáhlé texty, které lze nazvat poémami, nikoliv však beze zbytku. Spíše se jedná o rozsáhlý záznam sledu momentálních myšlenek, tyto dlouhé texty jsou silně poznamenány mnohomluvností, z hlediska tematického působí až pleonasticky.
Stejnojmenná báseň, přestože je doslova nabitá smrtí a zkušeností z doznívající války, dochází k optimistickému závěru:
"A jednou všechna děla dorámusí,
pluh s hlínou dokončí řeč o mrtvých."
Pozoruhodné a kvalitní přirovnání nalezneme v básni Hrušeň, kdy v boji ustřelili hrušni větev:
"Už nadosmrti bude nesouměrná
jako muž s prázdným rukávem."
Přestože v Šípkově poezii nalezneme málo barevnosti, což je poněkud zarážející, neboť Šípek své texty vesměs staví na vizuální zkušenosti čtenáře, báseň Modrý den výrazně využívá barevnosti. Drtivá a překvapivá pointa však zcela rozruší rozehranou idylku modrého nebe, modrého dne, modrého smrku, modrých lučních zvonků, je třeba podotknout, že báseň dostává přídech cynismu a působí s ohledem na ostatní texty kontroverzně.
"a modř je ze všech barev nejlehčí.
Ale když člověk zmodrá,
ztěžkne -
a už prý ho jen hlína vyléčí."
(Modrý den)
A přestože báseň má pokračování v jakémsi pokusu o optimistický závěr, že žijí-li prsty, člověk se zvedne a "jde dál a chválí modrý den", už je zde jakékoli pokračování navíc, neboť je přehlušeno předchozím tolik razantním zakončením idyly modrého spektra.
V oddíle Akátový květ je přeci jen o něco více milostné lyriky než v oddíle předchozím, stejnojmenná báseň zachycuje vzpomínku na první lásku, autor si uvědomuje prostředí, situaci, akáty, ale jméno dívky se mu nevybavuje, proto si ji pojmenovává "snad" akátovým květem. V básni Pod Jabloní nechává Šíp
ek dokreslit hru milenců krajinou, přírodou, stromem, stejně tak je tomu i v básni Daleko od kmene. V rovině vzpomínek na první lásky setrvává i báseň Dožínky, kde se Šípkovi pozoruhodně podařilo navodit atmosféru slavnosti.K zamyšlení nad lidskou podstatou řádové sestry v básni Bílé prádlo využil Šípek poměrně všedního obrazu věšení prádla - kdy pozoruje sestru a zamýšlí se nad jejími tužbami:
"ale já vidím ve vás člověka,
kterého láska horce nelíbala"
(Bílé prádlo)
V posledním oddíle nalezneme některé básně, které se vztahují k určitým místům - například pískovému lomu, soutoku, ostravským haldám, Hradci nad Moravicí. Je zde tedy určitý motiv cesty, jak název oddílu napovídá. Což ovšem neplatí absolutně, nelze tedy tento oddíl tematicky vymezit. Je prav
dou, že zde nenalezneme motivy milostné, ale ani všechny básně v tomto oddíle nelze zařadit pod motiv cesty. Báseň Bílý pták však s motivem cesty pracuje, jako s cestou poslední, je zároveň básní, která dala název sbírce. Totiž nikoliv pták, který pro vlastní pohodlí ustrne tam, kde nepřichází zimy, nýbrž smrt je oním zimoviskem, kam se uchýlí jen jednou stěhovavý pták.
