VOX HUMANA
Jak už sám název napovídá, tematický obsah sbírky se zjevně dotkne toho nejintimnějšímu lidství, poukáže k tomu, co lidská rasa v sobě nese od nepaměti - totiž k lidskému hlasu, k lidské písni. K souznění, k toleranci, k lásce, k soucitu a k duši člověka.
Šípek už tématem, které zvolil, šplhá k vrcholu své tvorby, protože nepíše již o sobě, leč své obrazy skládá z mozaiky všeobecně lidského povědomí.
Jako nejdůležitější přínos lze označit fakt, že se Šípek v básních sbírky Vox Humana oprostil od své mnohomluvnosti a pleonastických rozvleklých textů. Básně osvěžující, nabité obrazností, lehké formou, přitom však nahuštěné obsahem působí jako lehce nahozená kresba v plenéru. Vox humana je krok dopředu, je to vcelku zdařilý pokus o ono "vyhmátnutí lidské písně".
|
Za zdařilé lze také považovat grafické ztvárnění a typografickou úpravu, kdy na každé levé stránce je název básně, číslo obou stran a malá grafika usazená vždy ve čtverci . Dvacet básní je dvacet grafik, které jsou ještě umístěny na obálce i na vstupní stránce jednou v barvě modré a jednou v barvě hnědé - zaujmou. Navíc barevnost koresponduje i s básní Dvě barvy:
"Pohřeb a svatba dvě ba rvy jako v grafice"(Dvě barvy) |
|
Několik básní ve sbírce stojí v opozici v rovině tepla a chladu, coby faktorů podnebních, faktorů doléhajících na dokreslení přírodní scenérie a dějů v těchto scenériích odehrávaných, kontrastují tedy spolu básně časově usazené do sklonku srpna či počátku září, tedy básně proteplené s básněmi mrazivými, zimními.
"Kulové blesky
zápolí o srpnovou noc
ach medvíďata"
(Srpnová noc)
"Po vinobraní
zapadá slunce
do vinných sklepů
na zdraví paprskům
Ať do nás všechno dobré"
(Kříšení paprsků)
A naproti tomu chladný obraz zimní krajiny:
"Sníh všechno tiše schová
jak loni jak už mnohokrát"
(Slunovrat)
"Na zimní pohlednici
jen mrazík za nehty"
. . .
"Ach ještě jednou
mi půjč svou rukavici
a já zahřeji
tvé promodralé rty"
(* * *)
chladný obraz zimní krajiny, který je rozříznut soucitem a pomocí, zahřáním, pralidskou potřebou alespoň na zimu se seskupovat, aby se tak zvýšila možnost přežit
í.
V podobně znějícím jménu soucitu se báseň Mytí rukou pozastavila nad bolestí lidstva - hladomorem, nad nespravedlností světa, nad tím, co vlastně jediné lze v bezmocnosti snahy o pomoc učinit:
"Pak ale odtáhnu
ruku jak tenkrát
od pramene
vzpomínkou na ústa
vyprahlá někde žízní"
(Mytí rukou)
stejně tak se i dotazuje báseň Dopisy :
"Co zbude ze slibů
které jsme dali padlým
a budoucím?"
(Dopisy)
Báseň Lidský hlas, báseň uzavírající celou sbírku a zároveň báseň graficky výlučná, neboť celá je napsána jen velkými tučnými písmeny. Je tedy třeba zvýraznit všechno, vždyť se jedná o témata tak závažná. Neboť se text pozastavuje nad smrtí, nad genocidou, nad válkou. Z varhan vycházející tón, vyhmátnutý tón, kdy se rozeznějí všechny píšťaly - od
nejmenší po nejhlubší, stejně jako celé lidstvo se rozezpívá. Je mnoho mrtvých, je mnoho píšťal, je mnoho tónů, leč při správném hmatu se všechny tóny spojí, aby vydaly VOX HUMANA.
