Krnovské rozpoložení - o poetické funkci a předpokladech tvorby . . .

 

Jak jsi, Krnove, nevstřícný ke svým básníkům! Nalákáš je ke svým krásám, přitáhneš si je svými magickými chapadly barokních kostelů a trosek románských a raně gotických hradů, ušlapanými cestičkami z jehličí, soutokem dvou rozvášněných řek, vůní borovic a hub . . . A pak? Necháš je napospas sobě samým, skopneš je s Cvilínských schodů, ať se skutálejí až na rynek a tam dolů k secesi a renesanci, tak čisté slohem, ale nevonící.

Jak jsi, Krnove, štědrý ke svým básníkům! Co všechno jim skýtáš a čím vším se vrýváš do vjemů krásna. Jak provokuješ, jak motivuješ, jak se nabízíš.

Ze svého lůna jsi, Krnove, vyslal do světa básníky slovesné, hudební a výtvarné a všechny jsi poznamenal, všem jsi se zaryl hluboko pod kůži, odkud to nejde ani ven ani do žil. A každý z tvých básníků byl nucen celý život hledat analogie s tebou, spoustu svých vjemů přes tebe filtroval a ať chtěl či ne, často se přistihl, jak se k tobě vracívá.

Génius locí, místo, jenž rozpokládá se nám v duších a my jak mokrá můra plácáme křídly a není možné uletět ani zemřít. Takový jsi, Krnove, ke svým básníkům.

 

Slasti i útrapy krnovského rozpoložení si velmi dobře uvědomoval také F. A. Šípek, v jeho korespondenci neustále nacházíme narážky na město, například v dopise datovaném 1. ledna 1966, tedy v den Šípkových narozenin píše Karlu Efovi: "Krnov je překrásné město, o jehož duši zápolí prokletá rudá buňka . ." Jaroslavu Seifertovi musel Šípek nutně také psát o Krnově, protože se mu od Seiferta dostává odpovědi ze dne 21. března 1969: " Milý příteli, Krnov znám dost dobře a rád jsem chodíval po . . . (nečitelné) schodech na Cvilín."

Svůj obdiv městu Šípek velmi často promítá do poezie, nejvýrazněji to zaznívá právě ve Zpěvu nad městem - rozsáhlé poemě, kterou Šípek zasvětil právě svému inspirativnímu Krnovu.

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *