Je ve hvězdách

I ve složených křídlech

Otevři knížku

Vánek na vyholené kůži

Vichřice pod kšticí

Právě jsem bouchl dveřmi

Nedělní ráno

Májových třešní

Koulejte směšní

A chmýří na prsou

K neuvěření tuhlo

Mou rozhalenou knížku

Ještě je ve hvězdách

A ve složených křídlech

Ředěním vína neurážej vodu

Může jít za kmotru

Se dotluč na srdce

Poselství dědů

Jsem zapečetil do lahví

Už patří vlnám

A naději

Jak šifrovaný listopad Nechť žralok umí číst

Nechť čtou i skály

Vinětu POZOR DYNAMIT

TEČKA V MODRU

Jako bažant se vyloupne

Po zmrzlém skřítkovi

To vy jste uhnětla

Ten uzlík písniček?

Se ztrácí těžko nabyté

Ale než zchudnou

Jak měsíc v novu

LUČNÍ KRÁLOVNA

Psárky luční a bojínky

Prchavá konstelace hvězd

A odplout k beránkům

Hvězdy

Psárky že nepsaly jen na nebe

Bojínky že se strachovaly . . .

Už tenkrát s drsnou dlaní

Loudily rosu na řasách

Mlčte na šíjích věží zvonce

Těžký dým nad krajem

Těžce se zvedá skřivánčí píseň

Spi sladce luční královno

STROM PŘES CESTU

Země co tětiva

Teď ale vyplašený pták

Přes oblouk vývratu

Který se zřekl křídel

Už od stvoření

Který se málo zakoření

A žene do výše

A ty se můžeš ohlížet

Kam zavěsit svou hlavu

Své ruce větevné

Nejsi-li dřevo

Co padne přes cestu

A už se nezvedne

Vevlál tvůj bílý plášť

Rozjasnil moje oči

Na dveřích laboratoře

Korouhvička

Tvých přísných rtů

V podloubí ještě mladých vlasů

Tvůj prsten provlečený

Uchem šálku už propadl

A čas co vteřina to kapka

A máme ruce plné stáří

Čeho se držíme?

A v oušku na prstě ti zanechal

Plášť ochuzený o tělo

PŘED "ŠVÉDSKOU ZDÍ"

Než na lancknechty

Na této renesanční zdi

Se prosmykuje čas

A utrušuje na hlavy vládců

Ó vládče vod

Křivice srdcí zachmuřila

Na slunce v bezoblačné kašně

Neptunium v nespavé vodě

A falešnokřídlý netopýr

Prošívá příští renesanci

STŘED TICHA

Hrnou se decibely živlů

Drnčivé okno nedovřeš . . .

Pivní tmu v lichých očích

Rzivý zobák když lká

Z partesů tmy

V hodinách nočních

Přidává k Nedokončené

Panenské srdce počítá podpažní hnízda

Že už tam vklouzla

I vnoučata . . .

Ať už jsou počata

Svůj step i v kardiogramu

Světlo - když přetence si píská

Ticho - když tančí po špičkách

Přes status quo

Mám rád střed ticha

Pro oddech v potyčkách

SETKÁNÍ S MOŘEM

Jednobřehé

A nedohledně vystouplé

Z břehů mých představ

Ne nejsem zneklidněn

Tvým nabízením z pěn

Které snad vracíš Evropě

Když na bazaru pláže

Perleťové úsměvy trosečnic

A dřívka trosečníků

Šest loktů za stisk v pase

Po vodě budoucího Dunaje

Když tisknoucí se k nám

Jsem zneklidněn

Tvým těžkým klidem u dna

Kde neobjímá světlý den

Kde příšeří a zrůdná

Vyprovázíme hvězdy

Neklide vzdychnou ňadra

Jak loďku k pilotám

Tě připoutáme . . .

Ale až tam,

I s ním se potápěli

Pro perlu: usměj se

Než vírem polapení

Snad do horoucích ďas

Když velká rudá bóje . . .

Zbyly jen lasturové střevíčky

To jak si někdy v noci

Nebo když slunce bralo oči

Tak nám ji přivezli . . .

Celý svůj život

Teď asi křížem

Složeny na prsou

Nestisknou křížek

Připravený už od pouti -

V červencovém vedru

Teď už jí lásku nezapřu

I to jak jsem si přál

Abych ji přežil

Teď zůstane

Už jenom vždycky živá -

Nesmíme otevřít

VŮNĚ CHLEBA

Hrst prachu do vlasů

Než starý tenkonohý

Obejde Náměstí minut a spustí

Matěji Ferdo Šperko Křivá noho

Co jste se zřekli jmen

V mé paměti - je čas

Nastavit ucho ptačí písni

Kynoucí v dížkách hnízd

Půl zeměkoule roztočit

A do hrud těsto vhníst

Hlídejte nespálenou vůní

Stařenka za roletou chce

Rozdávat ranním chodcům

Není nad černý chléb

Za houbou bludičkou

A žvýkáš

Chuť hostie

A neloupaných ořechů

Ještě dvě drobinky

Dědovy ruce

Ledaskde před školou

Mé ucho blízko říčky

A vrhy s vykřičníky

Jak úzkostlivě dýchá ?

Kdoví čí neštěstí

V něm šelestí

Jak žhavě sykne

Kdoví čí touha

Ach výkřik o němž ví

Čí lásko s vokativy snů?

ČEKÁNÍ NA SYNA

Na světlo za oknem

Ťukají můry

Ještě však z dlaně do dlaně

Si přehazuješ krov

Tvá žena

O čelo postele a vzlykne . . .

Snadno se přeslechne

U dveří omluvný

Úsměv a nejistota otců

Tolik můr nepamatuji

SPOLKY S ĎÁBLEM

Sucho i povodeň

Vpád moře do dědiny

Když už se zdá že hlíny

Se rozcházejí v puklině

Mák v brokátě

Si zopakuje obcování s ďáblem

Zas uslyšíme světici

S náručí makoviska

Pata se vyzouvala z papuče

Strčila ruku do zelených kamen

A satan zahučel:

Po škole za humny bratře a sestro

Čistá dešťová louže

Řeka vše roztříští

Z těch co si pomáhají

s knoflíky u manžet

při mytí se zadřenou třískou

Z těch sobě podobných

když spolu zestárnou

umře-li jedna dřív

OTISKY PRSTŮ

Zvláště ne M a t č i n o

Nechtějte věštírnu

Pět vlaštovek

Jaderná paterčata

Nebylo méně

Věřících na hvězdu

Všech světadílů

Slunečních prstů

VIŠŇOVÝ LIST

Podzimní višně

List na skle kaluže

Zamilovanec do růže

Neboť se třese

Kapek už prostých zla

Až stratosféro

Si přitáhneš můj střep

ÚČTY

Dobzučí roj

Po vodě mlýnské strouhy

Květy se vracejí

Včely tak málo

Se chtějí vyrovnat

Na listě mokrá včela

Ne neděkuj

Jen vyrovnávám účet

A až zas pokvetu

Snad uslyším tě bzučet

Květy se vracejí

Včely tak málo

Na skříni keramika

Čas v rukou blíženců

Snad uháčkuje k vánocům

I klubko snů

S vrněním u kamen

Než vytáhnem svůj dráp

Co větví škrábe na okap?

Ještě jsou hnízda

Kde zobák pod křídlem

A matčin tep

Tiká čas pro syna

Jen s odrobinkou času

Se dokážeme vracet

K šedivým klubíčkům

nešťastné sněhu bloudění

To rvaví andělé a múzy

se loučí s křídly

co při vzlétnutí

vsakuje do země

k povzdechu její hruď

Nemávla těžká křídla

Jak zvon se odrážím

tělem a zním

jako by čísi podpatky

zamžil jsem sklo

je zadýcháno životem

kdo zapře dech?

málem už vyslovenou

Snad: Mám tě rád

Podzim je rozčarování

Zbytek krásy sám prohýří

zlo přežít za mořem

Sevřena zimou

až k dřeni

Pupen jí otevírá oči

Také my srdce dokořán

jsme naladěni k smíru

a život zase má

svůj správný rytmus

Tak už máš jméno

Jsem k němu přišel

V neklidném moři slov

Dnes opět srdce zahlédlo

A hned se mu zachtělo

Býti v něm koncertistou

a řekla Ne . . .

A nemohu stě vytít z kořene

Aspoň ruku si přiohřát

Pak už bys nebyla

Jako strom nebo keř

Jen vůně tamaryšků

OSAMĚLOST

Ojedinělost

špičkových běžců

a géniů

Mi přpomíná

Osamělý výškový dům

Večer i souhvězdí

Než ostatní

A vyženou své zdi

Světelnou chromatiku

Umlčují

Převine dítě honem spát

Neboť už je tu ráno

Hrne život

Pak v okně na piáno

Se učí osamělý dům