|
|
|
|
|
|
DOPISY
Bílou lodí
si dopisují milenci
dva přístavy
Vlajka je známkou
a pod ní plují sliby
s hlubokým ponorem
Jen dým a lesklá brázda
zbyly z těch pramenů
a vlnobití
I národy
si dopisují bílou lodí
Co zbude ze slibů
které jsme dali padlým
a budoucím?
ROVNOVÁHA
Živote
jako milenci
dáme si slovo V gramech
aby tě mohla zvážit ramena
dřív nežli klín hlíny
Jsi váha na váze
s níž neumíme zacházet
s miskami v dlaních
o kterých nevíme
I na očích se prováží
přimhouřím jedno
a půlgram lži
zlehčí i tunu pravdy
DVĚ BARVY
Bílá a družičkově růžová
vypluly proti černým sakům
Vesnický bál
pozval i jiné
a šedá
že přijde sama
Bicí a saxofon jak bič
do párů bez otěže
Ale já uslyším neposlušný zvon
jejž kluci vyháněli z věže
vidím krabacení čel
koženou tvář
svatbě odcizená ústa
když pohřeb šel
do kostela v němž zůstal
svatebně provoněný vzduch
a ověnčené lavice
Pohřeb a svatba
dvě barvy jako v grafice
HLAVA NA KLÍNĚ
S hravýma rukama
u dotýkavých oken
se usmívali na sebe
a horský vláče
kcválal k obloze
Ti co se ošívali
po jiskrách
myslili si
Takoví a ještě
si přihrávají
důvěrné jiskry
Však ruce na klíně
si hrály s dětskou hlavou
Kam zmizela
koho zachránila
vysněná vrásčitýma rukama
když brzdy
sesuly na hlavy
zavazadla?
MYTÍ RUKOU
Pramen jak věrný psík
mi olizuje prsty
a zvedá dlaň
Tak voda někdy
vyvolá ve mně vzpomínku
na zřídlo dětských časů
kdy jsem věřil i v čistotu
hlíny
Pak ale odtáhnu
ruku jak tenkrát
od pramene
vzpomínkou na ústa
vyprahlá někde žízní
Ale mám chodit s rukama
kterých se dotkl
prašivý pes?
SRPNOVÁ NOC
Kulové blesky
zápolí o srpnovou noc
ach medvíďata!
Než zasáhne
nevrlá medvědice
či furiantská pěst
Až pecen na stole
poskočí k horizontu
Až lekne se
i elektrárna
a matčin strach
se chvěje na svíčce
To nic To Petřík
s žílou na čele
si zase hraje s baterkami
Jen aby to zas nebyl
ten s blesky na límci
LADĚNÍ
Kdy začíná ten koncert
Když láska napíná
poddajnou strunu Č
Tak vítr
ladič stromů
ladívá i nás
Někdy však struna Č
napětí
m praskneze zápěstí tryská krev
I housle bez strun
se zachvějí
před zvednutou taktovkou
BERUŠKA
Ráno
míšenko tmy a ohně
Nevstupuj do cely
v beránčím rouchu
Rezavá mříž
Slunce
tvůj opožděný polibek
Ještě nedávno
se po mých procházely
sedmkrát políbené rty
Slunéčko sedmitečné
Beruška touhy
se teď prochází
po mé kůži Mrazík
Na rtech však trocha rzi
je nedokáže srazit
na kolena
k modlitbě
za zlý svatokrádežný vítr
který tě rozhoupl
má odsluněná lásko
ZTRACENÉ PRSTENY
Lysý měsíc a zelen
átajemství louží
Na žabí žbluňknutí
jsou počítány
ztracené prsteny
Klouzají s mnutých prstů
zůstane modřinka
světlejší proužek smutku
Pak se zas touží po novém
měsíčku štěstí
Opět nějaká žába
a tečka za ním
LETNÍ POHLEDNICE
Neodbytná jak verš
ťukavá v létě
na křehkou zadní stěnu
Už o ní vím
Ale když vstanu
slyším jen šelest ostřice
a ves
tam předaleko
s kohoutem stokrát snědeným
* * *
Na zimní pohlednici
jen mrazík za nehty
a zasklít oči
ti píši vzpomínku
Nejbělejší ráno
sáněmi neposkvrněné
Jen bosé ptačí nožky
předlouhou snítkou stop
zas píší
zpáteční cestu ze školy
Ach ještě jednou
mi půjč svou rukavici
a já zahřeji
tvé promodralé prsty
SLUNOVRAT
Sníh všechno tiše schová
jak loni jak už mnohokrát
a život rozběhne se
znovaV tu chvíli cítíš slunovrat
V tu chvíli
srdce zasněžené
bij o poznání vroucněji
A život v ženě
se rozběhl
jak potok v závěji
VERŠE
Nejdelší noc
tak krátká
pro ženin klín
a pozdní verše
Tak dlouhá
pro verše ozimů
Vše napospas
prvnímu holomrazu
Než přijde čas
kdy papír bude tát
a písmena i ozim
se začnou zelenat
Kdo je sklidí
náš pozdní syn
s dechem lidí
nebo kolik sen?
KORUNOVAČNÍ
Kolečko citrónu
Holé zimní slunce
chtivými trny větví
korunované
a touha květů tělem hnát sn
íh
Také ty musíš proplout
trnovou korunou
(anebo trojskou bránou)
k svým očím
naježeným údivem
a jak strom Herkules
vzít na ramena
třeba korunu veršů
Než s umazaným hadrem na plotech
pochopíš
pár ostnů výslužného
Z ČERNÉ KRONIKY
V sádře
jak v kesonuaž na dně
Život nahoře jde dál
Pokulhává
za hlavou odcizené rodiny
Domov už není obraz
ale jen rám
Co potom zbývá
Pár slupek z uzenin
si ustlat v kalužině piva
Pak za patami stín
a nevidoucí oči
na křižovatkách
ÚSEK
Vykročí
vrátí se
nepřekročí
svůj mrtvý bod
Kyvadlo má svou váhu
Vykročím
vrátím se
dříve však o vteřinu
posunu naději
že překročí ten po mně
ÓDA NA STOPKU
Kolik ód
srdcem a smysly básníků
od doby kamenné až podnes
A kde je óda na stopku
Jako by život začína
ljako by nebyl závislý
na nepatrných věcech
Na jedné stopce jablko
na druhé klásek o žních
na třetí jenom list
se zapřísahal
věrností stromu
Větře
sám dopiš ódu na stopky
Zase vidím
jak na stromě visí přítel
a přísahá
k zemi
ÓDA NA CHVĚNÍ
Jakou má radost z chvění
listnatý les
přijde-li vítr
V zeleném srpnu víc
než v lednu
Alespoň ví
jak není lidem
kteří se nechvějí
Je nerozechvěje
ani vichřice
Už jen letokruhy
v metru
pod sněhem
pro ty
kteří se chvějí zimou
KŘÍŠENÍ PAPRSKŮ
Po vinobraní
zapadá slunce
do vinných sklepů
na zdraví paprskům
Ať do nás všechno dobré
Proč nekřísíme paprsky
v nerezavějících houslích?
Prabože
zdroji všech písní
než opět vstoupíš do květů a šťáv
kulatit malá slunce
vejdi do lidí
LIDSKÝ HLAS
ZA TEBE ZA TVOU PÍSEŇ POHŘBENOU V SUTINÁCH NA ROŠTECH A ELEKTRICKÝCH DRÁTECH ČI V POLI POD PŘILBOU CELÁ ŠKÁLA
TEN NEJMLADŠÍ JE FLÉTNOU A JEHO JASNÝ SVĚŽÍ HLAS PRAMENÍ V CÍNU A NEJSTARŠÍ CO V MNOHA BOUŘÍCH HLEDAL SVŮJ BAS? TEN VE VARHANÁCH SE SKRÝVÁ JAKO STROM
CELÁ TA ŠKÁLA HLASŮ SE ROZEZPÍVÁ NAJEDNOU KDYŽ NA ÚSMĚVNÉM MANUÁLU KAM NIKDY NEZABLOUDÍ PĚST VYHMÁTNU LIDSKOU PÍSEŇ VOX HUMANA |
|
