Život Briana

Jednoho krásného dne se v jednom betlémském chlévě narodil chlapeček jménem Brian. Jeho otcem byl Nortius Maximus, setník v římské armádě, a jeho matkou židovská žena jménem Mandy Cohenová. Stačilo velice málo a malý Brian se mohl stát budoucím židovským králem, leč náhoda tomu (ne)chtěla a nestalo se tak. Tři Mudrci si to na poslední chvíli rozmysleli a od Brianovy kolébky odběhli do vedlejšího chléva, kde se právě narodil chlapeček jménem Ježíš. Brianovu matku to pochopitelně docela nakrklo, protože si s sebou odnesli taky zlato, myrrhu a vonné balzámy, které měly původně patřit Brianovi.

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, Monty Pythonové svůj druhý celovečerní film nezamýšleli jako jednoduchou a prvoplánovitou satiru na život Ježíše Krista (a to přesto, že jeden z pracovních názvů snímku byl 'Jesus Christ: Lust for Glory' (Ježíš Kristus: Chtíč po slávě)), ale spíše jako určitou paralelu k jeho životu: film sleduje osudy Briana z Nazarethu, který se narodil ve stejný den a na stejném místě jako Ježíš (pouze si ke svému narození vybral špatný chlév) a přesto, že se o to sám vůbec nezasloužil, stává se jakýmsi nedobrovolným Mesiášem a nakonec je také ukřižován...

Uplynulo třicet let a z Briana je statný mladý Žid se stálým zaměstnáním a nenávistí vůči Římanům. Jednoho dne, když jako obvykle prodává v ochozech místního amfiteátru nenáviděné imperialistické lahůdky ("Slavičí jazýčky! Játra střízlíků! Mozečky pěnkav! Ocelotí slezina! Jaguáří uši! Vlčí bradavky! Smažení netopýři! Vydří nosy!") se náhodou přichomýtne k výjezdnímu zasedání revoluční židovské organizace jménem Lidová fronta Judeje (People's Front of Judea - PFJ), ke které patří také dívka Judith, do níž je zamilovaný, a poté, co dokáže svoji nenávist vůči Římanům, se stává jejím novým členem.

Scény z různých zasedání PFJ patří k těm nejlepším momentům v celém filmu: v nádherné parodii na revoluční politické bojůvky se neustále schůzuje, vydávají se stanoviska a rezoluce, vedou se 'diskuse' a nadává se nepříteli - nikoliv ovšem Římanům, ale znepřáteleným revolučním organizacím jako jsou Judejská lidová fronta (Judean People's Front - JPF) nebo Lidová fronta Judejského lidu (Judean Popular People's Front - JPPF). Dokonalé jsou také scény s revolucionářem, který se chce stát ženou, a tak se PFJ usnese, že sice děti mít nemůže (což není ničí vina, dokonce ani Římanů), ale má nezadatelné právo je mít...

Brianova první diverzní akce v rámci PFJ se zdá být jednoduchá: pod rouškou noci napsat na zeď protistátní nápis: 'Římané, jděte domů'. Brianovy znalosti latiny ovšem nejsou vůbec dokonalé, a jeho 'Romanes Eunt Domus' (Lidé nazývaní Římany oni jdou dům) se přišedšímu římskému vojákovi příliš nezamlouvá a tak Briana přinutí, aby stokrát a velkými písmeny na zeď napsal správný tvar: 'Romani Ite Domum'. Tento ohromný úspěch PFJ posílí a vede k mnohem odvážnější akci: plán je dostat se pomocí kanalizace do Pilátova paláce, unést jeho manželku a jako výkupné požadovat demontáž celého Římského impéria během dvou dnů.

Dalším z jednoznačných vrcholů filmu jsou sekvence s Pilátem Pontským a jeho přítelem jménem Biggus Dickus (Ptakus Velikus), kteří oba trpí menší vadou řeči (každý jinou) a jejich zoufalé pokusy promluvit k lidu nebo seřvat neposlušného vojáka vás zcela spolehlivě dostanou pod sedadla. Velká škoda je, že z už natočeného materiálu, který měl původně skoro dvě a čtvrt hodiny (a byl sestříhán na výslednou hodinu a půl) vypadly scény s Pilátovou manželkou, kterou hrál John Cleese - pokud byl (a on zcela jistě byl) alespoň z poloviny tak dobrý jako Terry Jones v roli Brianovy matky, stálo by to určitě za to.

Perfektně naplánovaná akce ovšem ztroskotá na tom, že úderné komando PFJ se v kanalizaci potká s ještě údernějším komandem Kampaně za osvobození Galileje (Campaign for Free Galilei - CFG) a nastane lítý boj, při němž je většina účastníků zabita nebo zmrzačena. Brian je nicméně zatčen a má být při nejbližší příležitosti ukřižován. Podaří se mu ale využít nenadálé situace při audienci u Piláta, a poté, co je na poslední chvíli zachráněn létajícím talířem, dokáže svým pronásledovatelům uprchnout. Na svém útěku se ale omylem a proti své vůli dostane do pozice Mesiáše s početnou skupinou následovníků.

I když riskuji, že se začnu opakovat, tak sekvence, ve kterých zfanatizovaný dav bažící po spasení pronásleduje Briana, patří opět k tomu nejlepšímu z celého filmu. Scéna, v níž se jeho následovníci dělí na ty, kteří následují Brianovu botu (kterou omylem ztratil na útěku před nimi) a Brianovu tykev (kterou neprozřetelně věnoval jednomu žebrákovi), nebo scéna, v níž dav Briana do role Mesiáše doslova nutí, jsou opět naprosto dokonalé a parodují náboženský fanatismus a fundamentalismus spojený s davovou hysterií a zaslepenou vírou stejně přesně, jako scény ze zasedání PFJ parodují politické "revolucionáře".

Druhého dne je Brian po brilantnímu projevu ke shromážděnému davu ("We are all individuals! We are all different!") opět zatčen a při nejbližší příležitosti má být (opět) ukřižován. Mezi Pilátovy dobré zvyky ale patří propustit jednoho odsouzeného na smrt, a tak když se mezi adepty na ukřižování nenajde žádný Weginald, Wodewick ani Wogew, dostává šanci také Bwian. Když ale dobrá zpráva o jeho propuštění dorazí, Brian je právě příliš zaměstnán tím, že visí na kříži, nestačí se včas přihlásit ke své totožnosti a tak je rozhodnuto: nezbývá mu nic jiného než svůj trpký osud očekávat s písní na rtech.

A abychom výčet nejlepších momentů filmu dokončili, tak jeho závěrečná scéna, v níž si skupina ukřižovaných židů, samaritánů, farizejů a saducejů v paprscích zapadajícího slunce zpívá písničku 'Always Look on The Bright Side of Life' je zcela poprávu v Monty Pythonovské encyklopedii označena jako "jedno z největších zakončení, jaké kdy filmová komedie měla." A já za sebe dodávám: jedno z největších filmových zakončení vůbec. Však si někdy, až vám bude opravdu špatně, zkuste zazpívat nebo zapískat prvních pár taktů a uvidíte, co to s vámi udělá... a tohle myslím smrtelně vážně.

Co dodat k této krátké rekapitulaci jednoho z nejvtipnějších a nejzábavnějších filmů, jaké kdy byly natočeny? Snad jenom několik faktografických údajů: film měla původně produkovat britská společnost EMI, ale když si její zástupci přečetli finální verzi scénáře, shledali ho příliš rouhačským a odmítli peníze uvolnit. Na poslední chvíli přišla pomocná ruka (přesněji řečeno pomocné dva milióny liber) od kytaristy skupiny Beatles George Harrisona, který později řekl, že peníze poskytl proto, že se domníval, že to bude jeho jediná šance, jak ještě někdy vidět nějaký Monty Pythonovský film... (Harrison si ve filmu také zahrál miniaturní roli pana Papadopoulose, ve které řekl jedno jediné slovo (typicky britské "'ullo")).

Poprask a pozdvižení očekávané firmou EMI nicméně po uvedení filmu přirozeně nastaly, a 'Život Briana' tak dopadl podobně jako o deset let později Scorseseho 'Poslední pokušení Ježíše Krista ' (které můžeme shodou okolností také shlédnout v rámci letošního ročníku Projektu 100) a byl náboženskými kruhy po celém světě označen za rouhačský a kacířský. Nakonec byl ale film přes veškerou snahu církevních představitelů zakázán pouze v několika státech Jižní Ameriky a překvapivě také v Norsku (kde se směl promítat až od poloviny osmdesátých let), což v sousedním Švédsku vedlo k originální reklamní kampani, jejímž hlavním sloganem bylo: "Film, který je tak vtipný, že ho v Norsku zakázali!" - potřebujete snad lepší doporučení? ;-)

Monty Python's Life of Brian; Velká Británie 1979, 93 min; Režie: Terry Jones; Scénář: Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones, Michael Palin; Kamera: Peter Biziou; Hudba: Geoffrey Burgon; Hrají: Graham Chapman ( Brian, Melichar, Biggus Dickus), John Cleese (Reginald, Baltazar, setník), Terry Gilliam (Frank, Geoffrey, žalářník), Eric Idle (revolucionář(ka) Stan/Loretta, prodavač Harry, Mr. Frisbee III), Terry Jones (Brianova matka Mandy, Šimon, Bob Hoskins), Michael Palin (revolucionář Francis, Pilát Pontský, Mr. Big Nose), Sue Jones Davisová (Judith).

Převzato z kinofila

HoP | Úvod | Film | Divadlo | Koncerty | Výstavy | Ostatní kultura | 100+1 | Chotěboř | Kliment | Linky | Info