Gilbert, ptr a ostatníDiskuse
je o koncertních nahrávkách, nikoli o koncertech. Myslím, že se jedná o
zcela rozdílné věci, takže argumentovat zážitkem z koncertu ve prospěch
živých nahrávek, kde se z reálného koncertního feelingu nachází pouze
zlomek, je irelevantní. Je to jen konzerva, stejně jako studiová
nahrávkä, pouze doplněná několika improvizacemi, a ruchy. Nic víc.
Ano, říká se o spoustě kapelách, že i jejich nejlepší studiové
nahrávky se neblížily těm úžasným koncertům, které byli schopni
předvést. Ale to na CD nedostaneš. Buď jdu na živou muziku a očekávám
to, co k ní patří - lidi, pokec, cestování, bolavé nohy, zalehlé uši,
osobní kontakt, zpocené triko, únavu, rej, a spoustu dalších věcí, v
nichž čirá hudba tvoří jen malé procento zážitků. Tam se ztratí, když
občas někdo sáhne vedle, dlouze improvizuje, nemá přesný nástup. Na
koncertě to vnímáš jinak. Doma v klidu, kde jsi jen ty a nosič, jen ty
a hudba, jde o něco zcela jiného. Tam je opravdu smysluplné srovnávat
se studiovou nahrávkou, než s reálným koncertem. Takže nezamněňovat.
O jazzu jsem se již zmiňoval v 5692. Pro ten platí něco jiného.
Studiové jam session jsou de-facto live a je to jen dobře. Jazz je tím
vlastně definovaný. Rock vnímám zcela jinak. Však i ta saxofonová sóla
u Colosseum, která zmiňuješ, působí tak dobře, že jsou vlastně z
jazzových vod.
No, a proto, že v domácích podmínkách srovnávám poslech rockových
live alb hlavně se studiovými alby, dopadají až na výjimky neslavně. Je
to samozřejmě přizpůsobení se faktu, že dnes je většina přijímané hudby
v elektronicky reprodukované podobě, takže vlastně posuzujeme jen toto
vlastní zprostředkování. Ovšem to je dáno vývojem a dobou ve které
žijeme, s tím nic nenaděláš. Každopádně mám raději dobře udělanou
studiovou nahrávku (a vůbec mi nevadí ža každá stopa byla natočena
zvlášť a dohromady je dal až mix), než spontánní koncertní nahrávku,
které je ale jinak v mnohém chybná. Naopak dovedu velmi ocenit právě tu
spontaneitu a atmosféru opravdovosti, která se nachází i na mnoha
studiových snímcích. To je jedna ze zásadních věcí, proč mám rád hudbu
70. let. Tam to v těch studiových nahrávkách je a v koncertních z téže
doby často ne, protože mě ruší nedokonalost záznamu i výkonů. Já si asi
holt rock užívám jinak, než jiní rockeři. Stejně 99% mých oblíbených
interpretů je k mání jen z konzervy, protože prostě již neexistují.
Dnes jsou studiové nahrávky příliš sterilní a dokonalé. Jenže i
současné živé nahrávky znějí stejně nedůvěryhodně. Jako ze studia, jen
s těmi lidmi a pár sóly navíc. Proč si to kupovat když je to stejná
muzika? A tvoje poznámka o tom, že si myslíš, že ty staré koncerty jsou
bez úprav, mi přijde, mírně řečeno, naivní. |
Pošta 
(c) 2001-2006 Lopuch.cz 