(Kozák asistence Brzicky; vlastni gól Kozák as. jeho tupá hlava)

Dne 8.4.2000 jsme sehráli náš první zapas v hanspaulské 7.lize. Očekávali jsme tuhy boj a doufali ve vítězství či aspoň v kvalitní námi předvedený výkon, ale následující debakl nás tvrdě srazil krutě na zem. Vše jsem odstartoval já, když hned v úvodu zapasu jsem vsítil jeden ze svých nejhezčích gólů v mé kariéře, avšak do vlastni svatyně. situace vznikla po rohovém kopu soupere a na můj neomluvitelný zkrat zírali jak spoluhráči tak i vykuleny souper. Zvýšeným výkonem jsem se snažil svou chybu odčinit, což se mi povedlo další vstřelenou brankou (tentokrát do brány soupeřovi) po milimetrové přihrávce kapitána Pepy Brzickeho. Do půle se hrál ještě poměrně vyrovnaný zapas se šancemi na obou stranách, ale po změně stran zachvátil náš herní projev chaos a zděšení, soupeř nám nasázel 4 fíky a my odešli domu s brekem. K zápasu je nutno dodat, že se ho nezúčastnil pro zapal podprdelních klapek Vojta Podval, který by jistě svým stoickým klidem a hráčským nadhledem náš herní projev sklidnil, za což ho všichni \"upřímně proklínáme\" (Vojto, Vojto...). Dále si Tomáš Horák po srážce se spoluhráčem Mirkem Fialou zrasil kotník (Tome uzdrav se), což mimochodem komentoval ihned po střetu Karel Kozel histerickým řevem \"FAUL, FAUL, FAUL...\". Naštěstí zasáhl příruční masér a opilec Bebe a Tomovi nohu z části zprovoznil, takže mohl odpajdat zbytek zapasu. Musím ještě pochválit gólmana Petra Vlasateho za vynikající zákroky (s těmi góly co obdržel nemohl nic dělat,za to musím pohanit zbytek mužstva včetně sebe) a ze i pres můj vlastni gol a neustale nikým neblokované nájezdy soupere na bránu, nepropadl svému obvyklému ječeni a nadávání spojeném s hysterickou gestikulaci svého těla. Náš tým také výrazně oslabilo, ze si Petr Kos nevzal své žluté trenky. Toť zhruba vše, Váš MICHAL KOZAK.

Home