Polnohospodár Praha : FC Meďák
2 : 3 ( 1 : 1 )
(Fiala, Brzický, Brzický) *jóóó Pepa to je shooter
Průběh utkání předznamenala nepočetnost našeho teamu. Když uvážím, že normálnímu stavu odpovídá
počet hráčů 5+1, ideální se dvěma až třemi náhradníky, pak situace na počátku utkání vypadala dost hrozivě. Ač
jsme zdržovali jak se dalo, doufajíc že nebudeme nuceni odehrát utkání 4+1, 8 minut po předpokládaném
úvodním hvizdu jsme stále nebyli komplet a rozhodčí zahájil zápas (složení jak při lize mistrù: já, Petr Vlasatý,
Mirek Fiala, Pavel Ton, Pepa Brzický a na lavičce marodící, nehrající, po náročné operaci pih (to není sranda) se
zotavující Tomáš Horák). V tu ránu se odněkud vyloup opozdilec Vojta Podval a po dlouhotrvajícím převlékání
konečně nastoupil nerozcvičen na hřiště.
Nyní konečně k průběhu utkání. Z naší strany to byl beton. Nekonečný, důkladný, ale hlavně ohavný.
Štěstí přálo horšímu (jak poznamenal Mirek). Jediné s čím se můžeme chlubit je vítězství (pokud k tomu
nedodáme omáčku o průběhu hry).
Soupeř byl po celou dobu aktivnější. Chtěl hrát fotbal a chtěl dávat góly. To se mu také v začátku utkání
povedlo (1:0). Centr po zemi před naší bránu se sice spíše zázračně odrazil od soupeřova útočníka, než že by
byl přesně namířen, ale mé asi ne zcela důsledné krytí a brankářovi příliš krátké ruce již nezabránily letu meruny
do vinglu naší svatyně. Do poločasu jsme jako zázrakem ještě stačili vyrovnat (1:1). Tuším, že Vojta vykopával
od brány, míč doplachtil až před soupeřovu bránu a po jeho odrazu jím velmi důsledně hrající Mirek hlavou
přeloboval gólmana. Tímto výsledkem skončila první půle.
O poločase jsme uspořádali poradu, kde jsme si naservírovali pro fotbal ohavnou taktiku. Pro totální
nedostatek sil dále praktikovat tuhý beton a jediné útočné snahy opírat o ne zcela jistého soupeřova brankáře
(tedy kopírovat situaci při vstřelení naší branky). Tak také vypadala celá druhá půle. Soupeř dřel my
betonovali, odkopávali ani bůh neví kam a při výkopech to sázeli až soupeřovi do vápna. Krásně to
okomentoval Mirek:“my celou dobu betonujem jak hovada, nenahrajem si a když se někdo pokusí o kličku, tak
ho seřvem.“
Tou kličkou myslel Vojtu, který ovšem mohl sehrát, ale rozhodl ke kličce. Míč mu byl odebrán a soupeř
stál před naší bránou v početné převaze. Naštěstí měl Petr dobře postavené tyče. Náhle blesk z čistého nebe.
Pepa to nakulil z pravého křídla před bránu a brankářovi to nějak vypadlo z ruky do brány. Navíc to tam ještě
jistil Mirek, který to narval do brány podruhý (1:2). A další blesk. Soupeřův gólman vyvážel míè, důsledný
Pepa ho o něj obral a do prázdné brány pojistil naše vedení (1:3). Soupeř přes úmornou snahu už stačil pouze
zkorigovat na konečných (2:3). Ještě si neodpustím poznámku o zahozených autech z produkce Pavla Tona.
Hodit míč z autového vhazování opět do zámezí několikrát po sobě, to už je kumšt. Jinak ale Pavel kvalitně
betonoval. Toť vše. Sportu zdar a bůh před námi ochraňuj fotbal.
MICHAL KOZÁK
P.S. už hrajeme jak Delirium FC. Máme i stejný dresy.
Copyright © 2000 MEÏÁK FC. All rights reserved. Designed by Krtek.