Texty písní z časopisu Sojčí Pírko

Z čísla 1/99:

OD IVANA MLÁDKA

Neopatrný křeček

Železniční vlečka povalila křečka, skutálel se z náspu do polí. Zdalipak ses, křečku, nezranil o vlečku, zdalipak tě něco nebolí?

Křeček: "Dopadlo to výborně jsem jen trochu v šoku. Spravil by to náprstek1 nějakého moku2. Na kolejích nebudu už více dělat bobky, leda bych měl na zádech odrazové stopky.

Mravenci v kredenci

Mravenci v kredenci to prý nemá být, žiji sám, nechávám všechno živé žít. Lezou mi sem zvenku, našli cukřenku, každý mlsá rád. Tak puťa, puť, dobrou chuť, přece nebudou lkát.

Když sílí k cíli spěchají, řeknu si: Kéž mi kousek nechají. A kdyby ukradli vše, co k žití mám, já s mravenci v kredenci nikdy nebudu sám.

Jahody trhala

Jahody trhala, zmokla jí trvalá, jahody trhala na koláče. Chtěla jít k zábavě s vlnami na hlavě, chtěla jít k zábavě a teď pláče. Zoufalá, je tak zoufalá, kdopak ji ukonejší? Trvalá, ach ty trvalá, proč nejsi trvalejší? La, la, la, la; la, la, la, la, proč nejsi trvalejší?

Kadeřník Macháček s kufříkem natáček, kadeřník Macháček uslyší to. Svůj moped nahodí, [: té dívky v jahodí :] je mu líto. Trvá teď, trvá trvalá, zas cítí blaho dáma, kadeřníka hned pozvala na koláč s jahodama. La, la, la, la; la, la, la, la, na koláč s jahodama.

Jahody trhala, zmokla jí trvalá, jahody trhala a teď pláče. Chtěla jít k zábavě s vlnami na hlavě, vždyť přijde Macháček na koláče. La, la, la, la; la, la, la, la, Macháček na koláče.

Z čísla 2/99:

OD IVANA MLÁDKA

Svatební holinky

1. Dojděte si pro holiny, jinak se k nám do doliny [: jít prostě nedá :] V úterý déšť hustý počal, proměnil les v hustý močál, [: ó třikrát běda! :]

Prší, prší v jednom kuse, carára a v tomhletom lijáku se já zrovna žením. Chudák moje příští žena, pláče a je promočená, rouhá se klením.

R: Madlenko, nezatínej pěsti, to nám prší štěstí! Budeme mít vzpomínky na svatební holínky.

2. Kdo se žení v polobotkách, ten je na svatebních fotkách, [: mdlý, zkrátka tuhý :] Kdo může svým dětem říci, že měl svatbu na pramici, [: já, nikdo druhý :]

Známo, pravda trochu zplihlý, carára, pod stolem se rybky mihly, prý jsou to líni. Svědkové, ti chytří hoši, chytají je do galoší. Ó, štika v síni.

R.

3. Listonošem cloumá rýma, bláto má až za ušima, [: joj, to je sobáž :] Telegram prý plave v sadě, poslal nám ho veršovaně [: náš strýček Tomáš :]

K večeru pak šeptám ženě, carára, ustelem si nejspíš v seně, půda je suchá. Moje srdce, milá Madlo, nezmoklo a nevychladlo, slyš, jak mi buchá.

Heleme se, nemele se!

Přitáhla krásná Pavlína pět pytlů zrní do mlýna. Heleme se, nemele se, stárka chytla angína! Mládek má pro změnu žloutenku, snědl asi omylem housenku. A ten prášek, kulihrášek, šel někam do šenku.

[: Představa, že pytle zrní potáhne zas domů způsobila Pavlíně, to, že začala zlostí skákat po těch pytlích zrní jako na trampolíně.

Ještě chvíli skákej Pavlíno a budeš mít téměř umlíno, ať si tam ti simulanti mají klidně zavříno :]

Pantáta a kantáta

1. Zeptal jsem se pantáty, proč zpívá jen kantáty, proč nezpívá také árie? Řek' mi na to pantáta, že jedině kantáta do srdce se vždycky zaryje.

Já za nějakou kantátu nedal bych půl dukátu, naopak za operu se třeba poperu. A na všechny kantáty, co slýchám od pantáty, beru ohled jenom proto, že mám jeho dceru ([: a chalupu, a chalupu :]).

2. Léta jsem od pantáty slýchal jenom kantáty a já zpíval jenom árie. Jednou zjistil pantáta, že nejenom kantáta do srdce se jemu zaryje.

Árii si zazpíval, to by býval nebýval, někdy řek', že také hezkou melodii má. Já dneska za kantátu, dal bych pytel dukátů, poznali jsme, že i jiná muzika je prima.

Medvědi nevědí

Medvědi nevědí, že turisti nemaj' zbraně, až jednou procitnou, počíhají si někde na ně. Výpravě v doubravě malý grizzly ukáže se, turisté zajisté rozutíkají se po lese.

Na pěšině zbydou po nich tranzistoráky a dívčí dřeváky a drahé foťáky. Medvědi je v městě vymění za zlaťáky, za ty si koupí maliny, med a slané buráky.

Jez

Na lodi už jezdím jenom z Vendou, z Vendou, do kánoe nevlezu už s Bendou, s Bendou. Jenda Benda nemožný je zadák, nemá vlohy a je laj-, laj-, lajdák. Ví, že šumí les, že vysouší se mez, že v dáli hárá pes, že kvete bílý bez, a že mostem cloumá rez, že říčka jde skrz ves, ale nevšimne si, že se blíží jez, jez, jez.

Jel jsem jednou Ohři s Jendou Bendou, Bendou, proč já houska nejel radši s Vendou, s Vendou. Jenda Benda sjel na vodu mělkou, spáchal v lodi díru vel-, vel-, velkou. Já měl náladu zlou, on zničil béďu mou, už nikdy houpy, hou, s ní nepopluji v hou. Teď šetřím na novou, na laminátovou, už ji chci mít v létě na dovolenou, -nou, nou5.

Chodidla

Chodidla, mě zebou, chodidla, co kdyby nastydla, nemohl bych státi. Já bych pak, bojím se, že bych pak moh' dostati rýmu a angínu a nakaziti rodinu. Mikrobi, mě děsí mikrobi, plodí jen choroby, z mikrobů jde hrůza. Zima je mi z pomyšlení, že by se mi nastydla cho-, cho-, chodidla. Aspirín, Ropirin, Hypyperazín, léky lékaře nemoc vyrazí. Lékaři zavaří léky do jídla, místo aby nám zahřáli chodidla.

Z čísla 3/99:

JAREK NOHAVICA

Tři čuníci

1. V řadě za sebou tři čuníci jdou, ťapají si v blátě cestou necestou, kufry nemají, cestu neznají,vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: Vi, vi-vi-vi-vi, ...

2. Auta jezdí tam, náklaďáky sem, tři čuníci jdou, jdou rovnou za nosem, žito kroupají, ušima blinbají, vyšli prostě do světa a vesele si zpívají: Vi, vi-vi-vi-vi, ...

3. Levá, pravá teď, přední, zadní už, tři čuníci jdou, jdou jako jeden muž, lidé zírají, důvod neznají, proč ti malí čuníci tak vesele si zpívají:Vi, vi-vi-vi-vi, ...

4. Když kopýtka pálí, když jim dojde dech, sednou ke studánce na vysoký břeh, ušima bimbají, kopýtka máchají, chvilinku si odpočinou a pak dál se vydají.Vi, vi-vi-vi-vi, ...

5. Když se spustí déšť roztrhne se mrak, k sobě přitisknou se čumák na čumák, blesky blýskají, kapky pleskají a oni v dešti, nepohodě vesele si zpívají:Vi, vi-vi-vi-vi, ...

6. Za tu spoustu let, co je světem svět, přešli zeměkouli třikrát tam a zpět, v řadě za sebou, hele támhle jdou, pojďme s nimi zazpívat si jejich píseň veselou:Vi, vi-vi-vi-vi, ...

Grónská písnička

1. Daleko na severu je Grónská zem, žije tam eskymačka s Eskymákem. [: My bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a eskyma. :]

2. Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc. [: Na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den. :]

3. Když sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky. [: Medvědi těžko jsou poražení, neboť medvědy ve sněhu vidět není. :]

4. Pokaždé ve středu přesně ve dvě zaklepe na iglů hlavní medvěd. [: Dobrý den, mohu dál na vteřinu, já nesu vám trochu ryb na svačinu. :]

5. V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději. [: Smíchem se otřásá celé iglů, medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :]

6. Tak žijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů. [: My bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma. :]

Z čísla 4/99:

Frankie Dlouhán

1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou lidem nad hlavou, smutnou dálavou, já slyšel příběh, který velkou pravdu měl, za čas odletěl, každý zapomněl.

R.: Měl kapsu prázdnou Frankie Dlouhán, po státech toulal se jen sám a že byl veselej, tak každej měl ho rád, tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál a každej, kdo sním chvilku byl, tak dlouho se pak smál.

2. Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát. A když pak večer ranče tiše usínaj', Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.

R.

3. Tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše, smutně spí. Bůhví jak, za co, tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl.

R.

Holubí dům

1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům, stával v údolí mém starý dům, ptáků houf zalétal ke krovům, měl jsem rád holubích křídel šum.Vlídná dívka jim házela hrách, mávání perutí víří prach, ptáci krouží a neznají strach, měl jsem rád starý dům, jeho práh.

R.: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví? Míval stáj roubenou, bílý štít. Kde je dům holubí a ta dívka, kde spí, vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

2. Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí, můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí.

R.