Středočeský pluton je třetí největší těleso v českém masívu o přibližné délce 146 km, šířce 30 km a ploše kolem 3200 km2. Petrograficky patří stř. pluton k nejpestřejším masívům hlubinných vyvřelin u nás. Nejvýraznějšími horninami jsou rozličné typy amfibolicko - biotitických granodioritů až křemenných dioritů (tonalitů). Geologické okolí, s nímž se pluton stýká, je moldanubické krystalinikum na JV kontaktu a proterozoikum na SZ okraji. Vliv plutonu v horninách pláště se projevuje pouze několik metrů (hranice Říčanské žuly) až stovek metrů širokým lemem kontaktní metamorfózy (kontaktní rohovce, chiastolické břidlice aj.). Jihovýchodní hranice s krystalinikem je pozvolná tak, se že přesná hranice mezi těmito tělesy nedá přesně zmapovat. Na severozápadní kontaktní linii je styk ostrý a v horninách pláště došlo ke kontaktní metamorfóze.
Geologické stáří plutonu se určilo absolutní stáří draslík-argonovou metodou a jde převážně o devonské až karbonské stáří. .
Pluton vznikl při variském vrásnění pravděpodobně diferenciací a tuhnutím žhavotekutého magmatu. Pravděpodobně nejhlubší oblast plutonu je při JV hranici a nejmělčí oblast, kde tuhly vyvřeliny z pohyblivého magmatu, poměrně chladného a neschopného vyvolat větší přeměny , je v SV části.
Oblast se dá rozdělit na tři paralelní hloubkové zóny, navzájem se poněkud lišící zastoupením hornin a nerostů. (Viz přehledná geol. mapa středoč. plutonu )
Zóna I. nejvýraznější vyvřelina je porfyrovitý biotitický adamelit (říčanský typ), což je poměrně hrubozrnná hornina s četnými pegmatitickými hnízdy a s úseky, které vznikly shlukováním živcových vyrostlic a turmalínu. Občasné jsou výskyty berylu (vzácně), arzenopyritu.
V této zóně jsou nejmělčí granity až granodiority z větší části utuhlé z pohyblivého magmatu. Kontakt s proterozoikem je ostrý s nepatrnou šířkou kontaktního dvora. Jsou zde, zvláště u říčanské žuly, hojné výskyty pegmatitových žil většinou menších mocností.
Chemicky, petrograficky i rudními indiciemi je nejvyhraněnějším typem říčanská žula, která se nejspíše podobá krušnohorským granitům (metalogenetická řada Sn). Jsou známy mineralogické nálezy kasiteritu, wolframitu, berylu, arsenopyritu, fluoritu a turmalínu.
Požárský typ je na přechodu mezi I. a II. zónou (metalogenetická řada Mo, Au) s četnými drobnými výskyty molybdenitu a v sousedství významná ložiska zlata (jílovsko).
Okrajový typ je sám málo výrazný, ale na jeho hranici jsou ložiska U (příbramsko).
Zóna II je petrograficky pestrá, největší část plochy pokrývají amfibolicko - biotitické granodiority (typ sázavský, kozárovický a klatovský), dále porfyrické biotitické granodiority (sedlčanský typ), různé jiné typy granodioritů a menší hnízda gabra. Občasné pegmatitové žilky obsahují akumulace molybdenitu, pyrhotinu a arsenopyritu. V této zóně jsou poměrně početná rudní ložiska Au, w a Bi (Jílové, Libčice, Bytíz, Kasejovice), v okolí Sedlčan a Krásné Hory jsou ložiska Au, Sb.
V této zóně jsou střední granodiorit - tonalitové asociace, xenolity s četnými drobnými tělísky gabrovitého rázu. Kontakt s paleozoikem a proterozoikem je ostrý, šířka metamorfózy se pohybuje ve stovkách metrů.
Amfibolicko - biotitické granodiority až tonality jsou zástupci petrometalo-genetické řady Au (značné množství vetšinou drobných ložisek zlata je výrazně odlišné od ostatních granitoidních masívů v ČR). Je zde řada výskytů rozptýleného molybdenitu a fluoritu. Severozápadní kontakt plutonu doprovází ložiskové formace Ag - Pb - Zn (příbramsko), Sb - Au, U.
Zóna III. hlavní horninou je porfyrický granodiorit, syenit (táborský typ) a kyselá žula. V oblasti je značná koncentrace pegmatitových žilek s malými mocnostmi (s obsahy turmalínu) až na žíly větších mocností na Písecku, s obsahy berylu a vzácných zemin, a na Sušicku s lithnými pegmatity a s rubelitem. Rudní ložiska jsou drobná s obsahy Au, vázaného na křemenné žilky (Kašperské Hory, Křepice, Roudný).
Nachází se zde hlubinné granitoidy s pozvolným přechodem do pokročilých migmatitů moldanubika. Mineralogicky značně jednotvárné, s vyjímkou kyselých žul a aplitů chudé na žilný doprovod. Jeví značnou podobnost s horninami centrálního masívu moldanubika. Výrazný je pouze častější turmalín v žilkách pegmatitů a kyselých žul. Geochemicky jsou pestré pegmatity na okr. plutonu (písecko, sušicko).
Hlavními horninami jsou různé odrůdy granitů a granodioritů. Další složky jsou malé lokální výskyty gabrovitých tělísek, pegmatitů a větší formace syenitů.