HISTORIE


Oheň měl v průběhu dějin pro člověka hospodářský a společenský život nesmírný význam. Poskytoval mu teplo, světlo, chránil před dravou zvěří, dal mu možnost přípravy pokrmů, pomáhal mýtit lesy a přeměňovat je v úrodnou půdu, tavit rudu a vyrábět kovové nástroje. Nebezpečí ohně se projevilo až v okamžiku, kdy člověk ztratil nad ohněm vládu, a kdy se změnil v požár ( z dobrého sluhy se stal zlý pán ).


V historii boje proti požárům nalézáme první stopy již z dob otrokářského Říma, kdy byli pro boj s ohněm vycvičeni otroci. Jako nejstarší historicky známý požár se uvádí zničení Artemidina chrámu v Efézu v roce 356 př.n.l. Samostatné město bylo v roce 6 n.l. za vlády císaře Augusta postiženo velkým požárem a o 58 let, 18. července 64 n.l. bylo zničeno největší požární katastrofou ve starověku. První dokumenty o organizování ochrany před požáry jsou u nás známy již ze 14. století ( Pražské statuty, Řád požární ochrany Bratislavy, Žilinská kniha ). Všechny tyto dokumenty obsahovaly povinnosti ochrany proti ohni, zúčastnit se hašení, povinnosti povozníků, vzdálenost krbu nejméně 1 metr od sousední zdi. Řemesla musela mít své háky k boření střech při požárech, omezené zásoby paliva ( v té době dřeva ) a tresty pro paliče ( zpravidla trest smrti ). Dále v průběhu 16. století vznikají hospodářské instrukce a selské řády. Největší pozornost byla věnována komínům. Komíny byly pleteny z vrbového proutí v podobě podlouhlého koše a vymazány hlínou. Později se začaly objevovat i komíny zděné. Komíny se kontrolovaly v určitých časových intervalech. Občané měli mít ve vlastnictví na ochranu proti požáru např. žebříky, kožené korbele, tlouky, dřevěné stříkačky, atd. Z technického vybavení zaujímaly přední místo měděné, mosazné a velké stříkačky. V roce 1751 vyhlásila Marie Terezie patent, kterým se vydává řád k hašení ohně. Ve Slezském vévodství bylo toto nařízení zveřejněno v roce 1756 a obsahovalo: jak vyhlásit požár ( poplach při požáru ), kdo při hašení pomáhá a kdo řídí záchranné práce a jaké byly tresty a pokuty za neuposlechnutí tohoto nařízení. Události po Prusko - Rakouské válce, kdy byla většina měst zasažena požáry, donutila k vydáni patentu Josefa II. z roku 1729 o tzv. požární policii. Dle tohoto patentu se nařizovalo všem obcím organizovat požární ochranu, a který byl až na pár obměn platný do konce 2. světové války.


V prvních květnových dnech ( 4. květen ) si také každoročně připomínáme svátek sv. Floriána, patrona všech hasičů. Ne však každému, je ale znám příběh, který tohoto římského vojáka zařadil mezi světce.


Svatý Florián byl velitelem pluku římských legií. Císař Dioklecián vydal příkaz, kterým stanovil, že křesťané nesmějí vykonávat funkce důstojníků. Svatý Florián se však nechtěl víry Kristovi zříci a za to byl vydán do rukou katů. Ti mu na krk přivázali mlýnský kámen a vhodili ho do řeky Enže. Odvážná křesťanka Valerie posléze jeho tělo tajně pochovala. Několik kilometrů od tohoto místa bylo založeno tržní městečko Sant Florian. Ostatky sv. Floriána byly v 11. století rozděleny. Část ostatků byla převezena do Říma a část do Krakova. Za vlády Karla IV. byla malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Další ostatky jsou rovněž v Olomoucké katedrále, v Kladně, Jaroměři i jinde. Lidé ve středověku věřily, že tyto maličké kousky Floriánových ostatků chrání města před požáry. Obrazy sv. Floriána se objevovali na obecních pečetidlech, na městských bránách, kostelních věžích, na stodolách apod. Sochy sv. Floriána se stavěly na návsích a náměstích.


Na Hané ještě v minulém století ponocný hlásal:


,, Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše jeho syna, odbila desátá hodina, milí svatý Floriáne, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně ! ,,


,, Svatý Florián s vědrem vody pán, nám k ochraně dán ! ,,


Historie sboru v Jindřichově je nejvíce spjata s místní papírnou. Obec Jindřichov vznikla až sloučením okolních osad a vesniček v roce 1953 tudíž sbor působil v rámci závodu. Přesné datum založení sboru není známo, ale již v noci z 5. na 6. července 1919 závodní jednotka zasahovala při velkém požáru, který zachvátil celý objekt celulózky. Zničil velkou část strojního vybavení a budov v hodnotě téměř 2 milióny korun. V roce 1929 dochází znovu k požáru, kterému mohla podlehnout celá továrna, avšak včasným zákrokem za pomocí hasičského sboru z Hanušovic, byl požár ve velmi krátké době uhašen, takže nenapáchal žádné větší škody. Z důvodu možnosti založení požárů akcionáři, kterým by vyřešily nevýnosnost závodu, byla ve sboru vyvíjena taková činnost, že pro svojí připravenost a akceschopnost byla jednotka nejlepším sborem v Šumperském okrese. V listopadu roku 1933 dochází k požáru v jedné ze starých továrních kotelen přímo uprostřed nejdůležitějších výrobních objektů papírny. Naštěstí byl včas lokalizován, ale přesto zničil některé pomocné provozy - stolárnu, sušárnu desek, sklad beden a částečně také poškodil i trakt obytných budov. V létě roku 1947 došlo k požáru dopravníku a sila na štěpky. Jakou techniku sbor v této době používal se bohužel nedochovalo. V roce 1972 byla jednotka vybavena CAS 25 Š - 706. V prosinci 1985 byla zakoupena požární cisterna CAS 32, TATRA 815 6x6, která značně zrychlila mobilitu a nasazení hasící techniky. Dále jednotka byla v rámci plošného rozmístění sil zařazena dne 18.4. 1996 do kategorie JPO III. ( místo původní JPO V. ). V současné době jednotka zajišťuje represivní činnost pro Olšanské papírny a.s., závod Jindřichov, tak i pro obec Jindřichov a je složena z 9 členů.


HASIČSKÉ DESATERO

1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí.

2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž.

3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví.

4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše.

5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést.

6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná.

7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit.

8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil.

9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš.

10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem.



Zpět