Rakousko - Steyer, Salza
(nevím odkud kam, jediné Salza z Wildalpenu asi 15 km po proudu, nejvíce WWIII, na Pálavách vcelku jednoduché, v pohodě začátečnici, a zajímavé pro zkušenější)
Kdy? - 15.9.-17.9.2000
Kdo? - I, Ruďák, David, Michal, Martina, Zlatka, Laďka, Aleš, Petr, Jirka, David, Jaromír, Pepa, Jana ...... a všech dalších zhruba pětatřicet a hroch
A znova do Rakous. Na jaře to nebylo špatné a i když jsem říkal že si to zkusím jen jednou neodolávám a vypravuji se při první příležitosti znova. Aby to nebylo to samé rozhoduji se tentokrát pro Steyer a Teichel. Mají být sice jednodušší, stále však WWIII. Velké problémy nastávají ještě daleko před odjezdem. Snažím se přesvědčit pár známých o atraktivnosti zájezdu a vzhledem k jejich vysoké rozhodovací schopnosti není do poslední chvíle jasné kdo z nich pojede. Mě to je celkem jedno, ale vedoucí zájezdu nemá zas tolik pochopení pro jednu změnu za druhou. Je měkej! Nezažil naše válečné porady ;-). Nakonec z Čech jedu já, David, Ruďák a Michal. Další problém jak se dostat do Brna? Nakonec nás Káťa veze do Hradce na vlak. To ještě netušíme, že za Milovicema je objížďka, která Ruďáka (už takhle deprimovanýho) rozhodí natolik, aby zamířil do Pardubic přes Bydžov (opravdu zkratka ;-))) ). Dál až do Brna nic zajímavého (kromě konzumace tekutin, a seznámení stradford teriérem). V Brně se setkáváme z Michalem (risknul stopa) A já jako jediný „střízlivý“ a jediný mající nejasné tušení o místě srazu vedu tlupu na místo. Kupodivu hospoda obsazena a číšnice se ani nesnaží (po té co si nás zběžně prohlédne a správně posoudí naší finanční situaci) místo nám uvolnit. Telefon, sraz u šaliny před hlavákem. Daří se. A do hospody. Trochu jídla neuškodí. Pití se pro jednou může vynechat, člověk na to špatně vidí a autobus je autobus. Odjezd stiháme výjmečně včas. Cesta probíhá již tradičně. Jediná změna. Kromě slivovice, zelený, meruňkovice, dalších destilátů a vína je tu i burčák. Ten na jaře chyběl. Ovšem jinak se moravská banda nezměnila. Je tu spousta známejch a ti nový poměrně rychle zapadli. Někteří až na dno.
V sobotu, kolem sedmé dorážíme ke Steyeru. Tak tenhle potůček se snad ani nedá jet. Prý dá. Uvidíme. Takže o osm kilometrů vejš fasujeme lodě, neoprény, vesty, přilby, pádla (mám smůlu protáčí se mi hlavice), nafukujeme a vyrážíme asi v jedenáct. Kupodivu se opravdu jet dá a není to tak špatné. Voda teče, pár peřejek se taky našlo a člověk aspoň procvičí techniku a zvykne si ne trochu jinou ovladatelnost Pálav. Přes účast mnohých začátečníku nic nevázne, žádná horká chvilka a až na pár běžných cvaknutí pohoda. Končíme celkem brzy (taky pár kiláčky na rychlejší vodě... ). Teichel nemá vodu, je tedy rozhodnuto přepravit se na Salzu. V pět hodin nás vítá známý kemp ve Wildalpenu a Salza. Vody je tak akorát (mám dojen že 120 cm). Počasí bylo celý den docela slušné. Tipuji teploty kolem 15° - 20°, voda přijatelná a vzhledem k neoprenovým ponožkám (po zkušenostech z jara) a tričku z moiry (pravda jen napodobeniny, přesto celkem kvalitní) mi bylo celý den vedro. Postavit stany, něco na zub, na zahřátí a je tu to čím rosničky strašili celý týden. Začal docela slušnej slejvák, i pár blesku se našlo. Davidův starší stan vydrží prvních pár minut a poté je z něj bazén. Pravda do plaveckého má daleko, ale takové dětské brouzdaliště.... Ještě že se dá u sousedů poschovávat to nejnutnější. My s Martinou zatím držíme i když sem tam kapka se ukáže a podlážka je pod vodou, na kalimatce se dá přežít celkem slušně, EVA se osvědčuje. Liják trvá tak dvě hodinky a pak už jen prší. Přesunujem se do místnosti vedle recepce kde je už sice dost plno, ale stále ne dostatečně plno. David konečně vytahuje kytaru (v autobuse odmítal, bylo mu tam tak pohodlně, že okamžitě usnul) a po hodinové hadce s Ruďákem, kdo zahraje první písničku a kterou se konečně ozývají první tóny. Tedy tušíme, že se ozývají. V tom řevu kolem se dá tak odezírat ze rtů, případně ze strun. Po pár v tomto duchu odehraných písních přestává pršet a dovídáme se že jakémusi šílenci od nás se povedlo rozdělat venku oheň. Zde je atmosféra mnohem příjemnější. Ke slovu se dostává druhá kytara, flétna i harmonika. To se celkem povedlo. Jen nebýt tak ospalej. V jednu to balím, přeci jen stárnu a ráno se má v osm vyjíždět.
7:15 s „chutí“ vstat a jde se na to. Večer ještě pršelo (David a spacák mohou vyprávět, odvážil se přespat venku a že znova prší zjistil až když se ve spacáku začal topit) takže hladina se zvedla o půl metru. Střední stav na Salze. Pravda není tak průzračná, za to rychlejší. Kameny už vůbec nejsou problém dá se projet skoro všude. Celý den mrholí, což nevadí vzhledem k poměrně slušné teplotě vzduch i vody. Některé useky jsou opravdu zajímavé. Projíždění metrových peřejí ( do tří metrů to bylo daleko i když někteří tvrdí opak ;-))) ), boční proudy, vracáky, ustavičné vylejváni vody, prodírání se ostatníma loďma (kdo je silnější?), pečlivé naslouchání moudrým slovům instruktora (díky hrošíku), hádky s háčky, nadšené hodnocení výkonu okolojedoucímy přátely ..... však to znáte. Na závěr se podařilo cvaknout i našim zelenáčům.
A je tu konec. Vznikly menží potíže při výstupu... odevzdávání materiálu, my jsme však asertivní a ti nasertivní nás nena..... Cesta zpátky. V jihovýchodní metropoli klid. A pondělí ráno? Zase ranní vstávání a zase vlak domů do Jičína na sídliště do postele ...... :-)))
AHOOOJ!!!
Třeba někdy ...