z5 

Dark Trace 

    Tady by se Jabovi líbilo, pomyslela si Trace, když její vesmírná loď Eternal law opouštěla hranice Galaxií.Konec Temné galaxie plné jednotvárnosti, chladu a nevypočitatelnosti, odkud pocházela.Žádný normální obyvatel vesmíru by se k ní nepřiblížil ani na tisíc světelných let.Ona, která tu žila od malička, ji opouštěla.

,,Máš pravdu, Mysty.Tady se mi líbí."ozval se skřehotavý hlásek odněkud zezadu.

,,Jabo, co tady děláš?Neříkala jsem ti, že tentokrát se mnou nejdeš?"ohlédla se zlostně za hláskem.

,,Já vím, Mysty.Říkala jsi toho spousty.Teď nejde jen o pobavení, je to něco velkýho.Záleží na tom blaho Galaxie.Takhle nějak jsi to chtěla říct?" přerušil ji posměšně ten hlas.Z hlasu se ale najednou stalo podivné malé stvoření menší než metr s velikou zelenou hlavou.Přišlo to k Trace a sedlo si to vedle ní.

,,Ano, tohle jsem chtěla říct.Ty jsi jen pouhé bezvýznamné nic, co nechápe příliš mnoho věcí."zkrabatila čelo Trace.

,,Myslím, milá princezno, že chápu víc, než si myslíš.Zase si hraješ na zachránkyni vesmíru?To abych ti zase říkal Dark Trace, co?"neustávalo to stvoření v posměšném tónu.Trace se to přestávalo líbit.Nejradši by ho katapultovala někam daleko do vesmíru, ale bude lepší, když počká, až se její přítel vypovídá.

,,Opravdu tu jde o blaho Galaxie?Jistě máš na mysli Mrtvou galaxii, že.To rodiště největší špíny vesmíru.A princezna Mysty Jade Amara III je brána jako to největší špína."

,,Já nejsem vládce.Je jím můj bratr."odfrkla Trace opovržlivě navzdory svému předsevzetí mlčet.

Ale Mysty, tomu přece sama nevěříš.Tvůj bratr je neschopný vládnout.Myslím, že to víš a proto z Atlance utíkáš."

,,Ach, tak proto jsi tu se mnou.Milý Jabo, já se tam mám v úmyslu vrátit."

,,Jeden z amarských bojovníků uprchl a ty kvůli tomu hned opouštíš palác.Věci moc zveličuješ."

,,A já mám ten dojem, že na to, jak jsi malý, máš příliš mnoho řečí."odvětila Trace, jelikož věděla, jak je Gan na svou výšku choulostivý.

,,Jen se posmívej, Trace.Ale to nic na věci nemění."

,,To tedy ne.Podívej, Jabo.Sám dobře víš, jak jsou amarští bojovníci nebezpeční."

,,Vím, vždyť patříš mezi nejlepší z nich."

,,Ano, nejlepší Rhawa, můj bratr."povzdechla si smutně dívka.Byla velice mladá.Na Zemi by jí mohlo být tak osmnáct, možná méně.Jenže ona o zemi nikdy neslyšela, i když by tím mnoho získala.V Mrtvé galaxii se ale o staré a zaostalé světy nezajímají.

,,I tvůj bratr je porazitelný.Jednou přijde ta pravá chvíle a on bude poražen."zvedl ruce nahoru mužík.

,,Zase záchvat té tvé jasnozřivosti?"tentokrát nasadila posměšný tón ona.

,,Jen se mi nesměj, on tě ten smích hodně brzy přejde.Souboj dvou amarských bojovníků vždy končí smrtí jednoho z nich."

,,To je mi jasné.Potom musím doufat, že to nebudu já."prohlásila klidně Trace.

,,Stejně tě nechápu.O útoku Nové galaxie nemůže být řeč.Armáda Amarů by je rozprášila do všech koutů vesmíru.Oni to ví."

,,Já také.Jenže Zuko Amara taky a to je ten problém.Všichni Amarové jsou chamtiví a zlí.Bude si chtít Novou galaxii podmanit."

,,A to ti leží v hlavě?Měla bys být ráda."nechápal Jabo.

,,Zbláznil ses?Copak neznáš starou kletbu?"vyděšeně vykřikla Trace, až mužík leknutím nadskočil.

,,Nezačínej s tou tvojí kletbou! To, že nás stará Elisyr proklela, je jen pohádka."

,,To není pohádka! Otec jí věřil.Pokud bude bezpečnost Nové galaxie ohrožena, všichni amarští bojovníci budou smeteni a jejich existence ukončena.A právě o tohle tady jde.Mrtvá galaxie je plná Amarů."

,,A ty jsi navíc z královské rodiny, co?Mysty, jak si myslíš, že tě přivítají.Na hony z tebe jde cítit jde cítit Amara.Máš jejich loď, jejich zbraně, vypadáš jako oni."vypočítával Jabo.Trace musela uznat, že má pravdu.Bezděky se dotkla svých vlasů.Měla je dlouhé až k pasu a zapletené ve stovku copánku.Jako každý Amara.

,,Vidíš, uznáváš, že máš pravdu."usmál se vítězně Jabo.

,,To máš, ale mě to neodradí."stála si za svým.Pročpak si vybrala za přitele zrovna příslušníka národa Gan, kteří umí číst myšlenky?V některých případech to bylo velmi užitečné, ne však nyní.

,,Jsi stejná jako tvůj otec.Však ten zemřel kvůli své měkkosti a ty tak dopadneš taky, jestli to hned neotočíš.A nemluv mi o kletbě!"brblal Gan.

,,Mého otce neber do úst, jsou špinavá!"rozkřikla se na něj Trace.Otce velmi milovala.

,,Tak promiň.Kam to vlastně míříme?"

,,Na planetu Sirk, za někým jménem Tabak."odpověděla princezna již spokojeně.

,,Podívej, není tu nádherně??Proč já se musel narodit v Mrtvé galaxii?Je to tam samý Amara."smutně zahučel Jabo.Tato stvoření měla silně vyvinutý smysl pro estetiku a krásu.Trace to věděla.

“Bylo ti předurčeno, aby si zahrál důležitou roli v rozhodující bitvě o život Amarů.”

“Nejradši bych všechny Amary poslal do horoucích pekel! Kromě tebe, samozřejmě.”opravil se rychle.

“Už budeme na místě. Od teď jsem Dark Trace odněkud z hranic mezi Galaxiemi, rozumíš?”

“Tvůj falešný životopis znám i pozpátku.”

“Já jen jestli vyřkneš jméno Mysty, jsme ztraceni.”

“Ano, podle kletby nesmí Amara nikdy bojovat s tvorem z Nové galazie.”

“Přesně tak. Ty se rád zapomínáš.”poznamenala Trace a znova se soustředila na řízení.

Znenadání se před nimi objevila malá průzkumná loď a okamžitě spustila poplach. Ve stejném okamžiku je ze všech stran obklíčily malé ale rychlé stíhačky. Amarka věděla, že s nimi nesmí bojovat, proto musela uprchnout. Jenže stíhačky spustily palbu. Všude kolem létaly chomáče energie. Zařadila tedy první světelnou rychlost. Hypermotory počaly poslušně pracovat. Tušila, že tohle k proražení blokády nestačí, přešla tedy na druhou světelnou. Loď nabrala obrátky a řítila se přímo proti stíhačkám. Ty nestačily uhnout a s třeskotem vybuchly, sotva do nich Eternal law napálilo. Okolním vesmírem šlehaly plameny a zbytky stíhaček. Zdálo se, že i s Eternal law je konec. To však po chvíli vylétlo z toho všeho jen trochu začouzené.

“Teda Mysty, neříkala si nic o sebevraždě.”zanaříkal Jabo, jen co se mu přestala motat hlava.

“Neměla jsem na výběr.”odtušila princezna chladně.

Loď se pomalu chystala na přistání. Pod nimi se rozprostíraly tisíce měst. Je ale zajímalo jen to jedno. To, kde se měli sejít s Tabakem. Konečně mezi těmi mnoha našli to pravé. Od ostatních se lišilo obrovským sídelním palácem.

Tabak stál na terase a čekal na bojovníka, kterého si zaplatil, aby ho zbavil nastávající hrozby. O to prudčeji sebou trhnul, když spatřil za krátkou dobu již druhou amarskou loď. Tahle byla ale o poznání starší a odlišnější od Lethal low. Velice se divil, jak se ta loď dostala až sem před jeho palác.

“Místokráli, osoba v té lodi se s námi spojila. Mám vám to přepojit? Vběhnul do jeho komnat nějaký voják.

“Samozřejmě, rychle. Nestává se, že by amarští bojovníci mluvili. Obyčejně hned jednají.”odtušil a vrazil do jednoho z mnoha pokojů. Jeho dominantou byla obří obrazovka zaujímající celou jednu stěnu. Tabak ji zapnul a už ani nepočítal, po kolikáté zalapal po dechu překvapením.Objevila se na ní tvář velice mladé dívky. Její vzezření ale nikoho nenechávala na pochybách, že se jedná o Amarku.

“Kdo jsi a co od nás chceš?” vyštěkl Tabak do mikrofonu, čehož vzápětí litoval. Jako každý se Amarů bál.

“Jistě jste mě již slyšel, místokráli. Jsem Dark Trace.”mluvila ta dívka klidně. Uvnitř tak kldiná však nebyla.

“O Dark Trace jsem toho slyšel spousty. Kromě toho, že by byla Amarka.”začínal si být opět jistý.

“Neslyšel jste toho ještě hodně. Ale potřebujete mě a navíc jste si mě už najal, takže mám v úmyslu zůstat, než vyřeším váš problém. Mohla bych tedy opustit svou loď, aniž by mě vaši lidí rozstříleli?”

“Jakou mám záruku, že to neuděláte vy?”znejistěl Tabak.

“Prosím vás, proč bych tu dělala? Nemáte co ztratit. Buď mi dovolíte vykonat můj úkol, nebo vás tu Zuko Amara všechny zlikviduje. A vás s největší radostí.” pokrčila rameny.

“Dobře, můžete tedy vylézt.” Svolil Tabak a vydal příslušné rozkazy.

“Výborně, jsem si jistá, že se domluvíme.” Řekla ještě Trace a vypnula zařízení.

“Ty tu zůstaň, Jabo.” Poručila svému příteli a otevřela dveře.

Sotva vystoupila, zamířili na ni všichni svou zbraň. Velmi nepříjemné přivítání. Nebylo jí to příjemné, přesto však dělala, že si toho nevšimla a pevným krokem mířila k paláci.

“Tak to tebe jsem si najal. Neřekla jsi mi, že jsi Amarka.”

“Nejsem Amarka.” odsekla Trace.

“Ale přece…” chtěl namítnout Tabak.

“Neřešte to, generále. Vždycky jsem tím, kým potřebuji být.” Skočila mu do řeči Amarka.

“Zuko to bezesporu pozná.”

“Myslím, že ne.” Uzavřela princezna tuhle záležitost, “Nemám zájem tu zůstat déle, než je nutné.Takže kde jste viděli Zuka naposledy?” říkala právě ve chvíli, kdy vcházeli do již zmíněné místnosti s obrazovkou.

“Právě se nachází na malé planetce jménem Xangor.” Ukázal Tabak na obrazovku.

Trace spatřila rozkošnou fialovou planetku. Brzy však poznala i Lethal law., loď amarského bojovníka Zuka, jak právě likviduje vesnici.

“Copak neví, že Amara nesmí vraždit vaše lidi?” zvolala Trace opravdu vyděšeně, i když odpověď již znala.

“Ví, ale nedbá. Však oni brzy poznají tíhu kletby.” Zvolal Tabak a zahrozil směrem k Mrtvé galaxii.

“Právě toho se bojím. Stará Elisyr si neuvědomila, co bude vesmír bez Amarů.” Vzdychla dívka.

“Snad se jich nezastáváš? Já ti to řeknu. Konečně zavládne mír , pořádek a klid!”

“A to si opravdu myslíte?” pozvedla princezna obočí, “Právě strach z Amarů zajišťuje onen pořádek, mír a klid, o kterém mluvíte. Amarové mají obrovskou moudrost a sílu. Jen jejich víra je špatná.” Opovržlivě odfrkla Amarka.

“Když myslíš. Já tě ale v žádném případě neplatím za tvé názory, ale za činy. Takže zítra vyrazíš.” větu dokončil již za dveřmi.

Trace osaměla. Stále sledovala obrazovku. Zuko zničil další vesnici. Tady není nač čekat! Musí vyrazit okamžitě. Další ztracené životy by mohly znamenat konec Amarů. Bez čekání sebrala své zbraně - laserovou pistoli a dýku. Utíkala na nádvoří, kde spěšně nastoupila do Eternal law. Než se zpráva o jejím odchodu dostala k Tabakovi, byli už dávno pryč.

“Jednání šlo nějak rychle.” Ušklíbnul se Jabo.

“Zuko se dostal do ráže, musíme jednat rychle.”

“V tom případě si dojdu pro zbraně.” Odtušil Jabo a odešel do nákladového prostoru na zádi lodi.

Trace se ujala řízení. Vždycky ji bavilo řídit tyhle věcičky, avšak většinou k tomu neměla moc příležitostí.

“Jabo, drž se! Meteory!” vykřikla zděšeně. Déšť se řítil rovnou proti nim. Kde se tu sakra vzaly? Brzy jí došlo, že ho spatřila pozdě. Nedokáže se mu vyhnout včas. Vězeli rovnou uprostřed toho roje. Kameny kolem létaly jeden vedle druhého doprovázeny ječivým vřískotem, jak některé z nich dřely o trup Eternal law.

“Sbohem, Jabo, měla jsem tě ráda.” stačila ještě zaječet princezna, než skočila na podlahu, aby se skryla před obrovitým kamenem.

Ozvala se ohlušující rána. A dál už nic. Jen ještě více uši rvoucí ticho nekonečného vesmíru. Trace nedůvěřivě otevřela oči. Loď byla úplně v pořádku. To ji mátlo. Slyšela přece náraz. A také ji nic nebolelo. Nějakým způsobem to přežila. Musí zastavit Zuka. Chtěla si sednout, avšak udiveně zjistila, že už ji někdo předběhl.

“Jabo, co tak děláš?” optala se potichu.

“Já nejsem nidko z národa Gan.” Ozval se neznámý ženský hlas, “Určitě jsi o mne slyšela. Jsem Elisyr.”

“Elisyr?! Ale ta je přece mrtvá!” vyhrkla dívka. Už vůbec nic nechápala.

“No však ty už taky zrovna nepatříš mezi živé.” odfrkla Elisyr posměšně.

“Já přece nejsem mrtvá! Nemůžu umřít. Jsem tu, abych zabránila tvojí kletbě.” vykřikla dívka.

“No právě. Ona musí být jednou naplněna.”

“Elisyr, jak můžeš být tak krutá? Vždyť teď umírají lidé tvého národa!” vyčetla jí.

“Ano, rukou temného Amary.” Uštěpačně odvětila.

“A co teď bude s námi?” chtěla vědět princezna, když viděla, že na tohle téma se s tou šílenou ženou nedá mluvit.

“Budeš žít ve Městě mrtvých. A já budu triumfovat. Dostala jsem nejlepší amarskou bojovnici všech věků!” rozesmála se téměř hystericky.

“Tak to jsi evidentně na špatné adrese. Nejlepší je můj bratr.” Odsekla princezna.

“Milá Mysty, nevíš toho spousty. O opravdovém významu tvého poslání. Tedy kdybych ti ho dovolila dokončit a Zuka zabít.”

“Dovol mi to, prosím.” Přešla Trace k prosbám.

“Zbláznila ses? Znamenalo by to úplně změnit mnou naplánovanou budoucnost!”

“A to?” Trace už začala docházet trpělivost.

“Celá amarská civilizace by doznala obrovského rozkvětu a postupně ovládla široké galaxie koílem. Došlo by také zcela ke změně celé filozofie jejich vlády. Brzy by se stali nejmocnějšími a nejmoudřejšími bytostmi ve vesmíru. A to všechno jenom kdyby jedna princezna Amara Quin-Dwarf III. Zabila Zuka. Jenže to se nikdy nestane.” Dořekla Elisyr stále ještě k Trace zády. Náhle se otočila.

“Ach ne! To není pravda! Vy jste já!” vykřikla Mysty bez prostoru promyslet si vše, co jí teď ta bláznivá žena řekla. Ta žena jako by jí z oka vypadla.

“Má Mysty. Dovol, abych se ti představila. Jsem Elisyr Atlance Jade Quin-Dwarf I.”

“Moje babička? V tom případě nechápu…” Trace byla úplně zmatená, “Jdeš proti svému vlastnímu národu. Proč?”

“To bys nepochopila. Nikdy. Kdyby si zastavila Zuka, na starou Elisyr a její kletbu by se zapomnělo. Ty bys mě nahradila.Stala by ses legendou navždy.” Zatím co teď bude zánik Amarů napořád spojován s mým jménem. Navždy!” Trace spatřila divný záblesk v jejích očích. Ona je šílená! Mrtvá a ještě k tomu šílená!

Když vyrazila na tuhle cestu, nikdy v životě by ji nenapadlo, že se potká s mrtvou Elisyr. Proč jí nikdy nikdo neřekl, že Elisyr patřila ke královským Amarům?

“Podívej se, obě víme, že tohle co tu říkáš, je nesmysl. Jak může smrt jednoho Amary ovlivnit dějiny?” rozkřikla se Trace.

“Jeho smrt ani tak ne, jak spíše moje kletba. Ta bude naplněna právě ve chvíli, kdy Zuko zničí další planetu.” rozchechtala se ohavně ta žena. Teď už se vůbec nepodobala té krásné malé Trace. Její obličej byl hystericky stažen v odpudivé grimase smíchu.

Trace došla právě v tu chvíli trpělivost. Nebude tu jen tak nečinně stát a dívat se, jak umírají tisíce nevinných tvorů jen díky rozmaru této…ženy.

“Ale Mysty, snad mě nechceš zabít? Nezapomeň, že já už mrtvá jsem.” Ona umí číst myšlenky!

“Ano zlato, je to tak. Uhodlas. Tvůj přítel byl přece jen k něčemu užitečný. Tahle vlastnosti mi ještě scházela.” Rozesmála se Elisyr. Dneska vůbec nějak hýřila skvělou náladou.

Toho Trace využila, odjistila svou dýku a hodila ji po Elisyr. Bylo jí jasné, že ji nezabije, ale něco udělat musela. Dýka se jí zaryla hluboko do těch míst, kde lidé mívají srdce. Překvapeně se podívala na Trace, pak na dýku a vydala nelidský skřek, který se zarýval do morku kostí. Po té se rozplynula a zůstal po ní jen smrdutý dým.

“Tak to jsme zvládli, Jabo.” Oddechla si dívka a usadila se znova v křesle. Náhle si uvědomila, že od té doby, co se objevila Elisyr o něm nebylo slyšet.

“Jabo, kde jsi?!” věděla, že správná Amarka by neměla podlehnout panice. Ale tady se přece jednalo o jejího nejlepšího a jediného přítele!

“Já tu ženskou zabiju, to slibuju!” slíbila se slzami v očích nad nehybným tělíčkem Gana.

“Neslibuj, co nemůžeš splnit.” Zaskučel, když už myslela, že je všechno ztracené.

“Jabo, ty žiješ! To je skvělé! Takže zase pojedeme.” Sama byla překvapená, že reaguje takhle chladně, avšak nesměla dopustit, aby je kletba zničila.

Najednou si uvědomila, že přítel vedle ní nesedí. Byl stále na tom stejném místě, jak ho našla.

“Co se děje, Jabo?” ohlédla se.

“Nevím, co si myslíš! Mysty, já nemůžu určit, co se ti honí hlavou! Nemůžu číst myšlenky! Co se tu stalo, zatím co jsem tu nebyl?” přiběhl k Trace a prudce jí zatřepal.

“Tvou zázračnou schopnost si půjčila Elisyr. Ale ona ti ji vrátí, to přísahám.” Odvětila klidně Trace.

“Vždyť Elisyr je mrtvá.” podivil se Gam a zaťukal si na čelo.

“To my ale taky.” Odpověděla princezna a skoro všechno mu vyprávěla.

“V tom případě jsme ale v pěkným maléru. O Městě mrtvých jsem toho slyšel spousty.”

“Opravdu? Já nikdy nic.” Podivila se Trace.

“Ty jsi jen člověk, avšak náš národ toho ví víc, než se zdá. Kdo se jednou dostane do Města mrtvých, nikdy nevyjde. Žijí tam duchové zemřelých. Takže my teď máme co dočinění se Strážci duší. Hrozná představa.” Otřepal se Jabo.

“A kdo jsou tihle zase zač?”

“Hlídají, aby se duše zemřelých dostaly tam, kam mají, což je v našem případě velice aktuální. Taky ti, malá, vysvětlím, proč Elisyr takhle zmizela. Zásah jakoukoli amarskou zbraní ji sice neusmrtí, ale jen na čas ochromí.”

“Tak jak můžu zabít mrtvolu?” to ji teď velice zajímalo.

“Na to ještě nikdo nepřišel. Ale říká se, že jakékoli normální zbraně nic nezmůžou. Spíše Síla.”

“Síla? Jak to myslíš? Ale to teď není podstatné. Musíme za Zukem. Nedopustím, aby se Elisyr stala legendou.” Zamračila se Trace a přešla na nejvyšší světelnou rychlost.

“Nechtěla bys mi říct, co se mezi váma stalo?” optal se malý Gan trochu nazlobeně.

“Snad později, teď na to není čas.” Odsekla Trace a plně svou mysl soustředila na řízení Eternal law, kdyby se zase chtěly objevit nějaké další meteory.

Brzy dorazili na malou planetku Gondor, cíl dalšího Zukova ničení. I z poměrně velké dálky byly vidět hořící města a vesnice.

“Jabo, najdi mi prosím přesnou polohu Zuka.”

“Mám to, hodím ti to na obrazovku.” Řekl po chvíli Jabo a učinil tak.

Zuko se nacházel na opačné straně planetky. Znovu tedy navedla loď na vyšší rychlost.

“Nechci přijít o loď, hoď mi sem nejlepší možně souřadnice na přistání.” Poručila Trace, “A až to budeš mít, přistaň a zůstaň uvnitř.” Pokračovala po té, co předala řízení Jabovi. Odešla si vybrat dozadu zbraň.

Její mysl byla naprosto klidná. Nebylo v ní místo pro strach. Ten do boje nepatří, přináší jisto jistou prohru. To ji učili už jako malou holku. Každý Amara to věděl. Také v tomhle spočívala jejich neporazitelnost.

V následujícím boji bude potřebovat dobře ovladatelné zbraně. Dýka jí tu ale moc nepomůže, to jí bylo jasné, avšak rozhodla se, že pro případ náhlého zjevení Elisyr si ji raději nechá. Pohled jí padnul na přihrádku ve stěně Eternal law a ruka jí skoro automaticky sáhla po klíčku, který nosila již roky na krku, aniž by ho sundala. V mysli jí vytanula slova jejího otce, když jí ho dával:

“Mysty, tohle si vezmi. Je to klíč od skříňky v mé lodi. I ta je teď tvoje. Otevři ji, až budeš velká a zkušená bojovnice před velice důležitou bitvou. Snad ti pomohou vyhrát nejen tu bitvu, ale i celou válku.” Pak zemřel, odešel do Města mrtvých. Od těch dob cestuje jeho lodí Eternal law, bojuje jeho zbraněmi a snaží se uznávat jeho zásady.

“Dark Trace, otevři tu skříňku a nedopusť, ať Elisyr vyhraje.” To je otec! Zcela určitě to je otcův hlas!

“Tati?” slyšela, jak se jí chvěje hlas. Také ruce se jí mírně třásly, když otevírala tu záhadnou skříňku. Sáhla do ní a vytáhla náramky z jí neznámého stříbrného kovu.

“Jen pravý Amara ví, jak je použít a ony poslouchají jen pravého Amaru.” Ozval se znova otcův hlas se zvláštním důrazem na slově “pravý”.

“Ale co když já nejsem pravý Amara?” snažila se odpovědět ve stejném tónu, zatím co si ty zvláštní zbraně nasazovala.

“Ty jsi má dcera. A nezapomeň, k vítězství není třeba jen výborných zbraní, ale též oddanosti Síle. Na tohle pomysli, když se budeš chtít do něčeho pustit.”

“Jak se tohle sakra používá?” zaklela, jako by otce ani neposlouchala.

Zkřížila zápěstí přes sebe. V tom z té věci vylétla jasně modrá koule obrovskou rychlostí rovnou na nic netušícího Jaba.

“Ne!” vkřikla plna hrůzy. Chtěla to nějak zastavit. A ono se to zastavilo. Trace si strašně přála, aby ta zatracená modrá smrtonosná koule zmizela. A ono se tak stalo. Tohle může být vážně nebezpečný. Pomalu ji opouštěl děs.

“Trace, vyžeň strach z tvé mysli. V té skříňce najdeš ještě jedno, doufám, že příjemné překvapení. Já už musím jít. Jo a ještě něco. Doufám, že se hned tak v Městě mrtvých nesetkáme. Zatím nashledanou, Trace.” A byl pryč.

Ještě jednou sáhla do přihrádky a nahmatala něco, co v ní vyvolávalo příjemné vzpomínky. Otcův laserový meč. Odjistila jej. K jejímu uspokojení se hned objevil jasně zelený paprsek ostří. Teď se půjde mrknout, jak je na tom Jabo.

“Ty už jsi tady, Mysty?” podivil se.

“Jakto už? Mohla jsem tam být tak hodinu.”

“Byla jsi vzadu právě tři minuty třicet tři sekund. Divný číslo. Co to máš na rukou? Ty přece šparky nenosíš.” Všimnul si ihned jejích náramků.

“To jsou takové moje talismany, víš?” tajemně se zakřenila Trace.

“Aha. Připravuji loď na přistání. Pouhé dva kilometry od Zuka. Doufám, že si nás nevšimne.”

“Jen ať si všimne. Alespoň to brzy skončíme.”

“Hele, víš, co mě napadlo? Ty teď máš velkou výhodu. On tě nemůže zabít. Ty už mrtvá jsi.”

“No tak to si právě nejen jistá. Co když smrt začíná teprve příchodem do Města mrtvých?”

“Kdepak, my už jsme mrtví teď.” Byl si jistý Jabo.

“Když myslíš. Tak už to posaď.”

“Ale Mysty, nenechej city ovládnout svůj rozum. Tak by to nějak řekl tvůj otec.” Zase ten posměšný tón v jeho hlase.

“Vrať se do hrobu, zelenáči a odjisti dveře. Jdu ven.” Odtušila klidně Trace, když přistáli. Přímo na Jabovi viděla, jak chce jít s ní, avšak tohle si musí vyřídit sama. Je to věc dvou Amarů.

Pomalu co nejtišeji vyskočila ven. Rozhlédla se do všech stran. V podvědomí přímo hmatatelně cítila přítomnost Amary. Jeho mysl byla plna nenávisti. Nenávisti k čemu? Nebo ke komu?

“Ty se ještě ptáš, princezno?” ozvalo se za ní. Prudce se otočila. K jejímu překvapení tam nikdo nestál, “Malá nezkušená holka chce zachránit galaxii? Vrať se do Atlance, nemáš šanci.” Pokračoval zlověstně temný hlas. Teď už si byla jistá, komu patří. Zuko s ní mluví telepaticky.

“Já se Zuko nevrátím. A ty to dobře víš. Takže se tu pěkně rychle objev. Nebo máš strach?”

“Strach? Nechtěj mne rozesmát, Jade. Já strach nemám. Ale v tvojí mysli cítím spoustu strachu. Narůstá a hromadí se a pomalu ochromuje každou částečku tvého malého těla.” Jasně, snaží se ji zastrašit, to je jistý.

Blíží se. Ten divný pocit, co cítila, sotva se její nohy dotknuly země totiž sílil. Zcela určitě se blížil.

Znova se prudce otočila. Tentokrát tam stál. Opřený o strom se založenýma rukama. Jeho černé vlasy zapletené ve stu copánků se v zapadajícím slunci zlatě třpytily. U pasu se mu houpal laserový meč. Musela uznat, že Zuko je mnohem zkušenější než ona.

Jako by to vytušil, upřel na ni své zelené oči ještě pronikavěji. A taky nenávistně a posměšně. Kdysi jako děti mohli být přáteli. Ještě ve výcvikovém středisku v Atlance. Dnes ho musí zabít.

“Jistě, byli bychom přátelé, kdyby ses nedala na špatnou stranu. Tenkrát, pamatuješ?” jak by mohla zapomenout? Její první mise a taky zrod Dark Trace. Tenkrát po ní šli mrchožrouti na planetě Ul. Porouchala se jí totiž loď a musela nouzově přistát. Byla nucena po sobě zametat stopy. Povedlo se jí to. Jak se později dozvěděla, stala se pro tamní obyvatele bohyní, legendou zvanou Stopa.

Získala tam vliv a nějakým způsobem je přinutila přidat se k Nové galaxii. Oficiálně nikdo neví, kdo za tím vězí, ale moc lidí si to domyslelo. Dlouho jí to měli za zlé a někteří mají dodnes. Jako Zuko.

“Poslední varování, Jade. Nechej mne vykonat moji povinnost a já se o našem setkání nezmíním.”

“To si buď jistý, že ne. Moment, jakou povinnost?! Aha, takže ty jsi neuprchnul. Poslal tě můj nenasytný bratr. Už je mi to jasný.” Vykřikla objevně Trace.

“Velmi chytrá, Jade. Bohužel tvá inteligence je ti na překážku.” Odtušil Zuko a odjistil svůj meč.

Když chce boj, má ho mít. Trace udělal to samé. Věděla, co teď přijde.- Zuko se jí bude snažit vnutit svou vůli a tak nad ní získat moc. Ona mu musí odolat. Na to, aby ovládla jeho mysl zatím nemá.

Jasně cítila, jak ji obestírá mlha. Je velmi dobrý. Však jeho mistr Leios byl nejlepší z amarských mistrů. Ale jejím taky. Dva učedníci jednoho mistra – jak tohle může dopadnout? Zavřela oči a nechala se vést pouze Silou. Zukova vůle se stahovala pryč¨. Na pokraji její mysli zablikalo výstražné světélko. Vytrhla se ze soustředění. Otevřela oči. Právě včas. Zukův laserový meč byl už jen pár milimetrů od jejího hrdla. Pudem sebezáchovy jeho neúspěšný útok odrazila. Strach ze smrti jí zachránil život.

Strach? Ten v mysli Amary nemá místo. Ona už přece smrt zažila. Tudíž je bezpředmětné mluvit o záchraně. Prostě se jen vyhnula prozrazení svého nového stavu.

Zuko se na ni opět vrhnul. Svůj útok provedl dost průhledně, tudíž ho byla schopná celkem hravě odrazit.

Laserové meče do sebe drahnou chvíli narážely. Každý pohyb meče byl doprovázen tak charakteristickým a známým hučením a svištěním. Zdálo se, že souboj nikdy neskončí. Trace však najednou upadla a upustila svou zbraň. V takových okamžicích ji Leios učil důvěřovat Síle. Ponořila se proto do její náruče. Ať tenhle souboj dopadne jakkoli, konec bude podle všech pravidel Amarů. V náruči Síly.

Najednou jako by slyšela otcův hlas, “Souboj není jen otázkou zbraní, ale také víry.” Víry v co, to Trace nevěděla, za to však dostala nápad. Má přece ještě otcovi náramky! Soutředila všechnu svou Sílu do příkazu, aby ji náramky ochránily. Překřížila zápěstí přes sebe jako před chvílí v lodi. Cítila, jak opět vyletěla jí již známá modrá koule. Udiveně zjistila, že ji dokáže vést a řídit. Věnovala jí nejvyšší rychlost, jaké byla schopna a namířila ji na Zuka.

Ten se zrovna shýbal pro její meč, aby ji mohl zabít její vlastní zbraní. To je pro Amaru nejvyšší úspěch v boji a pro poraženého největší potupa. Jeho pařát se po něm již sápal, když padnul k zemi zasažen koulí.

Trace se pomalu vymaňovala z náruče Síly. Uvědomila si, že již neleží, nýbrž zaujímá obranný postoj. Síla ji vedla opravdu dokonale. Pohlédla ke svým nohám, kde umíral Zuko. Nebylo na něm vidět žádné zranění. Pouze se držel za hrudník a těžce dýchal.

“Kde jsi to vzala, Trace? Leiosovi náramky slouží jen pravému Amarovi.” Vydechl ztěžka Zuko.

“Dostala jsem je od otce. Porazila jsem tě, Zuko.”

“Vyhrála jsi bitvu, ne však válku! Musela bys sesadit Rhawu a to dokážeš jen v případě, že ho zabiješ. A to TY neuděláš!” mluvil čím dál hůř.

“Já to udělám! I kdybych měla zabít bratra, nastolím v galaxii opravdový mír a klid. Přesně ten, který nechce Elisyr.”

“Moc si věříš, Trace. Když tě nedostanou oni, určitě to budu já. Půjdu po tobě, dokud tě nepředám Strážcům duší. Uvidíš, velmi brzy uvidíš!” domluvil a záře v jeho očích pohasla. Vypadal teď jako obyčejný člověk. Ve tváři strhaný výraz, na čele potůčky potu a slepené vlasy. Poklekla k němu na zem a odhrnula mu pramen vlasů z čela.

“Ano Zuko, setkáme se. O tom nepochybuji. Jenom doufám, že to budeme na stejné straně. Povzdechla si a přejela mu hřbetem dlaně po tváři.

Věděla, že Síla a myšlenky mají větší váhu než pouhá slova, jenže on už je stejně neslyšel, tak co?

“Hej, Trace, teda Mysty. Jak dojemné. Ale teď už pojď. Za chvíli by se tu mohly objevit strážci duší, tak odsud vypadněme.” ozval se netrpělivě Jabo.

Má pravdu. Jejich práce tady už skončila. Naposledy se ohlédla po mrtvém Amarovi. Nebylo to tím, že by měla výčitky z toho, že zabila. To už udělala spoustakrát. Nepřátel je vždycky dost. Jenže ne příslušníka stejného národa. Mistr Leios jí nikdy neřekl, že se bude cítit, jako by si usekla ruku.

“Co se děje? Měla by ses radovat, ne truchlit pro svého přítele.” Poznamenal Jabo, když ji hodnou chvíli pozoroval, jak se mračí.

“On není můj přítel a ty to víš. Jenže je něco jinýho zabít Amaru. Chápeš?” prohodila, aniž by se na něj podívala.

“Ne, ale to je jedno. Zdrháme odsud.” Zahučel trpaslík spíše pro sebe a navedl loď na světelnou rychlost.

Zuko cítil, jak umírá. Už mu ani jeho Síla nepomáhala. Cítil, jak opouští svůj svět a vstupuje do zcela jiného světa.

Ocitl se před lávkou klenoucí se nad hlubokou propastí. Tam někde dole pod chomáči mlhy byla slyšet voda. Na opačném břehu propasti se rozprostíralo město jako temný posel špatných zpráv.Ano, legendární Město mrtvých. Kdo do něj jednou vkročí, nikdy nevyjde ven.

Naposledy se ohlédnul zpět. Viděl sám sebe, tedy spíše prázdnou schránku, jak nehybně leží na zemi a mladou Mysty Jade sklánět se nad ním.

Proč to dělá? Lituje snad? Nemá čeho. Ona ho přece zabila! Jenže neměla na vybranou. Ale ona sakra taky ne, tak o čem tady přemýšlí?! Nesouhlasně a rozhořčeně se odvrátil od té scény.

V tom na to přišel. Pro ni je stále ještě přítel! Jako kdysi v Atlance. Ona neusmrtila největšího svého protivníka, nýbrž přítele! To jí budiž nevýhodou při jejich další setkání. Nepochyboval, že se znova setkají.

Už opravdu naposledy obrátil svůj pohled přes rameno. Mysty mu teď pohladila tvář. Proč?! Tohle přece nemusela dělat ani tomu, koho stále ještě pokládala za svého přítele.

Myslí mu projel divný pocit. Jako by dotyk něčího vědomí. Že by ona? Kdo jiný? Jenže CO to mělo znamenat? Zkušený Amara jako on pozná pocity druhého Amary. Jenže tohle, co vyslala Mysty bylo pro něj naprosto nečitelné. Ještě nikdy se s takovýmto pocitem nesetkal. U nikoho.

Ale o tom teď nebude přemýšlet. Hlas Města mrtvých je silnější než rozporu plné a zmatené pocity malé holky. Holky, která ho dokázala zabít.

S touto myšlenkou vykročil k Městu mrtvých, na počátek jeho konce.

Elisyr zuřila. Ta holka, ta Amarka na ni vytáhla dýku! Tohle má u ní na hodně dlouho schované. Bude mít ještě hodně co dočinění s Městem mrtvých.

Dotkla se zraněného místa a hlasitě sykla. Bolelo to. Asi za hodinku však bolest odezní. Ta odvážná bojovnice s andělským obličejem naštěstí nezná způsob, jak zlikvidovat mrtvého a ona se postará o to, aby se to nikdy nedozvěděla.

“Batho, hned sem!” zakřičela a do místnosti okamžitě vběhnul malý ošklivý mužíček.

“Ano, má paní?” uklonil se čelem až k zemi.

“Co je nového? Co se tu stalo za mé nepřítomnosti?”

“Celkem nic vážného. Přibyl sem nový mrtvý, Zuko Amara. Pak ten menší incident v paláci.”

“Jaký incident?” vlastně s tím už počítala, že po úniku Trace je Zuko odsouzen k smrti. Ona věděla, jaká moc a Síla se v Trace skrývá na rozdíl od ní samé. Což může být jejich veliká výhoda. Rozhodně neduce čekat, až to zjistí.

“Už je všechno v pořádku. Stráž našla nějakou nepovolanou osobu v komunikační místnosti.”

“V komunikační místnosti, říkáš? Velice zajímavé.” Podepřela si rukou bradu Elisyr.

Takže milý Rhawa starší, otec Trace ji stačil varovat. Možná jí taky prozradil něco, co vědět neměla.

“Takže v tom případě mám pro tebe pár úkolů. Unikly nám dvě duše. Chci na její nalezení nasadit všechny mé nejlepší lidi. A hned teď chci mluvit s tím novým Amarou. Hned potom s tím vetřelcem. Teď můžeš jít.” Pokynula rukou. Mužík byl v mžiku pryč.

Za chvíli do místnosti vstoupil Zuko. Sotva sem přišel, už musí s někým mluvit. Vůbec se mu nechtělo s nikým o ničem hovořit, ale asi neměl na vybranou. Zaklepal tedy na vysoké dřevěbé dveře, k nimž ho dovedla Síla.

Nikoho sice neviděl, avšak cítil něčí přítomnost. Ano, někdo sedí táhle v tom křesle zády k němu.

“Správně. Jde vidět, že jsi Amara. Škoda, že ne pravý Amara.” Posměšně se ozvalo z křesla.

“Nechápu. Jak, pravý Amara?” vypoulil oči Zuko.

“Amarou se rodíš, ale pravým Amarou tě dělá tvá víra a Síla. Třeba takovou pravou Amarkou je…”

“…Trace.” Dořekl zmatený bojovník.

“Přesně tak. Netušila jsem, že z mojí vnučky vyroste taková ušlechtilá duše. Byla bych na ni pyšná, kdyby se moje zájmy nekřížily s mými.”

“Vy jste Amarka?” Zuko zalapal po dechu.

“Ano jsem. I Mysty se velice divila. Je to tak. Pak je tu také ta podoba…”

“Podoba? Jaká podoba?” ptal se Amara, ale to už se křeslo otočilo a on ji spatřil.

Byla k nerozeznání podobná Mysty a přece byla jiná. Rysy její tváře byly takové…kruté.

“Neříkala jsem to? Nevím, jestli je to náhoda, nebo to tak má být. Alespoň, že nestárnu.” Uchechtla se.

“No dobře, Elisyr. Je to předpokládám vaše jméno. Co vlastně chcete ode mne? Jsem čerstvě po smrti, ještě jsem si ani nestačil zvyknout. Ani nevím, co se teď dělá.” Bezradně rozhodil rukama.

“Odpočívá se a užívá se lepšího posmrtného a někdy i věčného života. To se však tebe netýká. Ty budeš přiřazen ke Strážcům duší a půjdete po Mysty. Před tím si byl živý, to byla tvá nevýhoda. Teď jste na tom oba stejně.”

“Počkat? Ona je taky mrtvá? Ale jakto?”

“Jo, je mrtvá. Není však tady. Až ji sem, přivedeš, staneš se, čím budeš chtít.” Usmála se ta žena.

“A co bude s ní?” chtěl vědět Zuko.

“Ale milý Zuko. Snad tě ta Amarka také neokouzlila. To bys mě vážně zklamal.”

“Samozřejmě, že ne. Jediné, co chci je, aby Amarové vládly oběma galaxiím.” zasnil se Zuko.

“Když mi dovedeš tu Amarku, budeš jedním z předních vládců a tvé slovo bude velkou váhu.” Slíbila Elisyr. Jak pošetilé nápady má tenhle Amara. Zcela proti jejím zájmům. Každopádně jsou to jen slova. Až bude mít Trace tady, zlikviduje ji. Pak už jí nikdo nebude stát v cestě naplnění kletby. Všichni Amarové budou zbaveni existence.

“Dobře, beru to. Jako by už byla vaše.” Rozhodnul se Zuko.

“V tom případě vítej v armádě Města mrtvých.” Elisyr nahodila obchodní úsměv a podala mu ruku.

On jí stisknul ve své. Tím si podepsal ortel.

Ty náramky od otce jsou vážně mocná zbraň. Dokázaly Zuka zabít jediným úderem. Pozoruhodné. Vlastně se s tak mocnou zbraní ještě nesetkala. Snad jen její laserový meč se jim přibližoval. Avšak nevyrovnal.

“Hej Mysty, na co myslíš?” ozval se Jabo po chvíli.

“Já? Přemýšlím o otci. A o tom co teď budu dělat. Zabila jsem Zuka, o to tu šlo. Teď je mrtvý, co dál?”

“To je snadné. Zaletíme k Tabakovi a zkasírujeme ho. Pak hurá domů, ne?” Gan to viděl zcela jasně.

“Tak dobře, navštívíme Tabaka.” Nepřítomně odvětila Trace.