Jeseníky jsou druhým nejvyšším pohořím u nás. Leží jížně od města Jeseník a nejvyšší horu je 1492 m vysoký Praděd. V roce 1969 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Jeseníky s rozlohou 737 km2. Po celých Jeseníkách je hodně zajímavých turistických tras, hřebenová túra je ale v podstatě pouze jedna.
Víc se už o Jeseníkách obecně rozepisovat nebudu, protože jsou na to jiní lidé, kteří je znají o hodně hodně lépe než já.
Jako východisko lze zvolit buď město Jeseník anebo Ramzovské sedlo. Túra může skončit na Ovčárně, Karlové Studánce, Malé Morávce, sedle Skřítek nebo Staré Vsi u Rýmařova (nejčastější možnosti).
Ramzová [760 m] - Vražedný potok - Pod Obřími skálami [1065 m; 4 km] - Obří skály [1088 m; 4,5 km] - Šerák (tur. chata) [1323 m; 6 km] - Keprník (vrchol) [1423 m; 7 km] - Trojmezí [1316 m; 8 km] - Vozka (skály) [10 m; 1377 km] - Vřesová studánka [1290 m; 13 km] - Bílý Sloup [1227 m; 14 km] - Červenohorské sedlo [1016 m; 16,5 km] - Výrovka [1167 m] - Satě [1299 m; 22,5 km] - chata Švýcarna [1310 m; 23 km] - Praděd (rozc.) [1420 m; 25,5 km] - { Praděd [1492 m; nahoru a zpátky asi + 2 km] } Ovčárna [1307 m; 28 km] - Vysoká hole [1462 m; 30 km] - Nad Malým kotlem [1335 m; 32,5 km] - Jelení studánka [34 km] - Pecný [1334 m; 36 km] - Ztracené kameny [1250 m; 37 km] - Skřítek (motorest) [40 km]
Toto je základní trasa. Jde samozřejmě hodně měnit, např.:
Jeseníky jsou chráněnou oblastí, proto je všude zakázané rozdělávání ohně, stanování atd. S vařením je to jednoduché - vemte si sebou vařič. Se spaním ve stanu je to těžší, může vás někdo nachytat a máte problém, ale pokud nebudete dělat bordel, tak by se vám nic nemělo stát (ale ruku do ohně za to nedám). Pokud nechcete spát ve stanu nebo pod širákem, můžete využít služeb některé z mnoha chat, které na hřebenu najdete:
Tuto trasu jsme chtěli projít už před rokem, ale na podzim, kdy jsou prý Jeseníky nejkrásnější a není tam tolik turistů, bylo většinu víkendů škaredé počasí. Teď vypadalo, že bude hezky. Ve škole jsme si to zařídili a tak jsme vyrazili.
Hned v pátek po škole odjíždíme z Opavy zrychleným vlakem do Jeseníku, kde přesedáme na vlak do Brna, který nás zaveze do Ramzové. Tady zjišťujeme že tu není jediný obchod. Budeme zase žrát ty čínské polívky :-(
Nahodíme batohy na záda a vyrážíme. Jdeme okolo dráhy pro nějaké motokáry. Protože máme docela dost času, tak se jednou svezeme. Docela to ujde, ale 50 korun za jednu jízdu je dost. Zhruba po rovince jdeme až k rozcestníku Vražedný potok. Cesta začíná stoupat a my samozřejmě přemýšlíme, proč se ten potok jmenuje Vražedný. Když po levé ruce vidíme první skály rozhodujeme se, že po cestě chodí jenom amatéři. Postupně přelézáme z jedné skály na druhou. V šeru vidíme mohutný Smrk (nejvyšší vrchol Rychlebských hor). Blíží se večer a proto začínáme hledat první lepší místo na přespání. Nakonec u turistického rozcestníku stojí dřevěný přístřešek určený pro posezení a odpočinutí, alespoň nebudeme muset stavět stany. Rychle se zabydlíme, vaříme a jdeme spát. Pod náma v údolí se rozsvěcuje Jeseník, Lipová-lázně, Horní Lipová a Ramzová.
V noci se zvedá vítr a mezi jednotlivými kmeny přístřešku profukuje vítr, který rozfoukává piliny na zemi. Ráno máme všechny věci, které nebyly schované, plné prachu a pilin.
Po vyprášení věcí snídáme, pak asi tři hodiny lozíme po skalách a konečně vyrážíme. Stoupáme do kopce, chvílemi jsou místa na rozhledy, ale je špatná viditelnost. Když se přijdeme k chatě Šerák, je všude najednou všude tolik lidí. Musím říct, že ta horská chata mě zklamala. Místo typické horské chaty vejdete do nově upravené restaurace. Všechny stěny natřené na bílo - prostě normální restaurace, žádná idylka; alespoň že z venku vypadá stále jako horská chata. Uvnitř dostáváme vodu a jdeme dál. Chvíli klesáme pod Keprník a pak výstup. Nahoře fouká a lidí trochu ubylo. Na vrcholu je kovová deska se směry na různé hory. Bohužel je taková viditelnost, že sotva vidíme Vozku.
Scházíme na Trojmezí, kde opouštíme červenou značku. Po žluté jdeme k Vozkovi. Pověst o vozkovi je v každé mapě, tak ji tu nebudu opisovat. Od Trojmezí jsme potkali jen několik lidí. Docela zajímavé skály, ale dlouho se nezdržujeme. Nyní po zelené se vracíme zpátky na hlavní hřeben. V Sedle pod Vřesovou studánkou měníme značku znovu za červenou. Ta nás vede k Vřesové studánce. Původně jsme tady chtěli doplnit zásoby vody, ale to by jsme se nedočkali a tak pokračujeme dál. Obcházíme Červenou horu a scházíme do Červenohorského sedla. Lidí je tu podstatně méně než v zimě, ale přece dost. Na chvilku si sedáme a pak raději pryč.
Jdeme po modré značce (ta cesta co vede po vrstevnici), ale po jeden a půl km přecházíme na červenou, hřebenovou značku. Po ní vylézáme na Výrovku, pak na Malý Jezerník. Když stoupáme do kopce na Velký Jezerník, potkáváme skupinku podobně postižených lidí, bohužel v protisměru. Po části vrcholu vede cestička po dřevěném chodníku (asi takový jako na Rejvízu), který je ideální na vymknutí kotníku. Za chvilku se značky u rozcestníku Satě spojuje naše značka s zelenou (modrá z Červenohorského sedla pokračuje po zelené). Po půl km přicházíme ke Švýcarně. To je jedna z mála pořádných horských chat v Jeseníkách. Jdeme dovnitř a dáváme si konečně pořádné jídlo.
Opět doplňujeme zásoby vody. Před chatou potkáváme nějakou dvojici dalších nadšenců. Ptají se na nějakou chatku na cestě k Červenohorskému sedlu. Bohužel jim musíme říct, že tam nic není. Poradili nám chatu na Vysoké holi. Přejeme si šťastnou cestu a vyrážíme. Jsme najezeni a jde se dobře. Míjíme rozcestí Praděd. Nahoru se nám nechce, brzy bude tma a nahoře jsme všichni byli už mnohokrát. Okolo chaty Ovčárna stoupáme směrem k Petrovým kamenům. Značka vede jinak než ještě před pár lety. Předtím stoupala lesem od rozcestí k chatě Barborka a Petrovy kameny obcházela ze severu. Na hřebenu docela fouká, doufáme že ta chatka bude otevřená. Otevřená je, ale bohužel je plná. Abych to upřesnil: ta chatka je normálně zamčená, ale tehdy tam výjímečně někdo byl. Nakonec parkujeme asi sto metrů dál na trávě mezi dvěma pruhy kosodřeviny. Protože vypadá že bude pršet, stavíme raději stany. Stmívá se a vysílač na Pradědu krásně svítí. Chci ho vyfotit, ale říkám si že ráno bude hezčí při východu slunce.
V noci se dvakrát přiblíží bouřka. Pořád počítáme sekundy od záblesku. Spíme na hřebenu a jediný vyšší bod okolo je jenom dva km vzdálený Praděd. Bouřka ale není naštěstí nijak silná a rychle přechází. K ránu se zvedá vítr. Pruty našeho íglu se prohýbají dovnitř. Vylézám ze stanu. Venku je mlha a není vidět ani ta bouda. Na to počasí máme smůlu. Když je hezky, jsou z tohoto hřebene krásné výhledy…
I když se nám moc nechce balíme stany a vyrážíme. Po hřebenu potkáváme jenom pár lidí. Cesta ubíhá rychle, a za chvíli vidíme boudu na Jelení studánce. Kdo ví jak dlouho tu stojí, ale ty mohutné kamenné zdi tu budou ještě dlouho. Ani se nezdržujeme a jdeme dál po hřebenu. Po dvou km jsme na Pecném a začínáme výrazněji klesat, vcházíme do lesa. Jdeme okolo Ztracených kamenů, Ztracených skal a pořád scházíme. V zimě na běžkách je tato trasa díky mnoha pádům docela zábavná. Lidí pomalu přibývá, takže jsme už blízko Skřítku. Poslední půl km vede po rovince. V motorestu se najíme, zapijeme ušlé km a nasedáme na autobus (linka Šumperk - Ostrava) a jedeme domů :-)
turistika.hyperlink.cz