V natažené dlani rodného kraje, v úžlabinì lesù a kamenitých polích se skrývá vesnièka Zálesí. Je malým domovem pro nìkolik chaloupek, které se v tìchto místech už více jak dvì století skrývají pøed zraky návštìvníkù. Dlanì zemìdìlcù po generace obracejí jílovitou, mokrou i štìrkem a kamenem nasycenou zem, aby si vydìlali na chléb svùj vezdejší. Èasto se ozýval z chalup smích, ale zrovna tak èasto pláè, jak už to v životì bývá. Však èasy se mìní, co bylo není. I dnešní tváø obce je jiná. Pro naše pøedky by se zøejmì zmìnila k nepoznání. A tak nastal pravý èas, abychom se ohlédli do minulosti a zamysleli se, co udìlat v èase budoucím.

Obec Zálesí se nachází v malebném prostøedí asi šest kilometrù od historicky proslulé obce Bítov. Bezprostøedním sousedem obce na západì jsou Chvalatice, pøípadnì nedaleký Dešov, z jihu ji lemují skály a propasti Vranovské pøehrady, na východì, smìrem od Znojma, leží Štítary a na severu se nacházejí Blížkovice. Obec vznikla na prastaré kupecké cestì Vetus via, která vedla ze Znojma a Bítova do Prahy.

Vesnièka leží v nadmoøské výšce 431 metrù. Je poznat klima blízkého kraje Vysoèina. Štítarský kopec dosahuje již 480 metrù, vrchol Skalky, smìrem k Dešovu, 559 metrù a Suchá hora dokonce 571 metrù. Nadmoøské výšce také odpovídá poèasí. Kdekdo v èeských zemích se domnívá, že Vranovsko patøí do teplé oblasti Znojemska. Kdepak, jestliže se nikde kolem Znojma nenachází sníh, pak ho urèitì najdete na Lesné a Štítarském kopci. Zimy jsou zde studené, jaro a podzim deštivý a letní horka staèí jen tak tak na dozrání obilí. Pìstuje se zde pøedevším pšenice, jeèmen, kukuøice a brambory. V minulosti bylo v okolí rozšíøeno pìstování lnu. Po vinicích nížin jižní Moravy nikde ani památky. Silnice lemují jabloòové aleje, v zahradách rostou švestky, ryngle, tøešnì a hrušky. Prùmìrné roèní srážky pøedstavují 625 mm. Pro zajímavost - v roce 1927 postihly kraj jak neobvyklý silný mráz, tak i zemìtøesení, které obyvatelé pocítili na vlastní kùži.

Do Zálesí dorazíš ze všech stran lesem. Hvozdy jsou nejvìtší okrasou vesnice. V bezprostøedním okolí obce se nachází Horní les s potùèkem Doubravka protékajícím i romantickým rybníkem Verazil a Znojemský les, který lemuje Vranovskou údolní nádrž a který má pøekrásnou vyhlídku ze strmé skály Petrùv vrch. V lesích, které se táhnou od Nových Syrovic až k Ctidružicím, objevíte staleté duby, buky a lípy, prodíráte se habrovým mlázím a procházíte majestátným palácem borovic a smrkù. Letní noci doprovází zpìv žabákù z okolních malých rybníèkù, lesem se prohánìjí srnci, jeleni a divoèáci. V lesním podrostu se modrají kvìty jaterníkù, žlutì jiskøí perlièky petrklíèù a smutnì vzhlíží k nebesùm fialový bramboøík. Za zmínku stojí dìdic doby tøetihorní - kopytník. O bohatém nalezišti hub se všeobecnì ví.

Rozloha obce byla ke konci 19. století 494 hektarù. Ve tøicátých letech 20. století došlo k výraznému územnímu rozšíøení na 730 hektarù. V padesátých letech došlo k násilné kolektivizaci, takže v roce 1950 pøešla v podstatì veškerá pùda ke Státnímu statku – ÈSSS, kromì pùdy, kterou si ponechali zemìdìlci k vlastnímu obdìlávání, nazvané záhumenek, jenž èinil ne více jak 1 hektar na rodinu. Po roce 1989 v rámci restituce byla pùda navrácena právoplatným majitelùm, i když celá reforma se po ètyøiceti letech komunistické diktatury neobešla bez potíží. Mezi nejvìtší majitele pozemkù patøí v roce 2004 Zemos Lesná, ZD Blížkovice, zemìdìlec pan Šplíchal z Augustinova dvoru a A. Kisling ze Zálesí. V souèasné dobì spadá bezprostøednì do kompetence zastupitelstva 10 hektarù obecního pozemku.

Obyvatelstvo tvoøila od samých poèátkù založení obce komunita Èechù a Nìmcù. V nejstarších dokumentech ze 17. a 18. století se hovoøí o nìmecké obci, i když je patrné z josefinských daòových výmìrù a reparaèních výnosù z roku 1800, že zde žily souèasnì i èeské rodiny. Napøíklad Grundparzellen-Protocoll z roku 1825 (nachází se ve Státním archivu ve Znojmì) uvádí jména : s výmìrou 352 arù Nachtnebl, Kaukal (èteme Koukal) 274, Fleischer 251, Fritz 222 a následují jména - Slabý, Simandl, Mahr, Lainberger, Kadrnoška.

V èasu let se mìnil poèet obyvatel, ne však dramaticky: v roce 1834 zde žilo 131 obyvatel, v roce 1850 zde žilo asi 77 obyvatel nìmecké národnosti, zbytek Èechù, 1880 – 115 obyvatel, 1890 - 122 obyvatel, 1900 – 149 obyvatel, z toho 56 Èechù a 93 Nìmcù, v roce 1921 – 278 obyvatel, z toho 76 % Èechù ( viditelná snaha získat výhody dané èeskou národností po vzniku ÈSR, napøíklad funkce ve státních úøadech), v roce 1930 – 295 obyvatel, z toho 243 Èechù a 52 Nìmcù, v roce 1939 se situace zmìnila, k Nìmcùm se hlásilo více lidí, zatímco k Èechùm menší èást. Rok 1945 a 1946 znamenal pro nìkteré obyvatele, pøedevším pro ty, kteøí kolaborovali, odsun podle pravidel Benešových dekretù. V tìchto letech se stává v obci nejsilnìjší stranou KSÈ a na Gottwaldovu výzvu pøicházejí novoosídlenci. V roce 1950 narostl poèet obyvatel na 296, v šedesátém roce dokonce na 329, od následujících desetiletí postupnì klesal až na 225 v roce 1990, 195 v roce 2000 a 187 v roce 2003.

V roce 2004 mají v Zálesí své trvalé bydlištì následující rodiny: Bartošovi, Neèasovi, Mahrovi, Tobolkovi, Raabovi, Bøezinovi, Bínovi, Bajglovi, Leinbergerovi, Musilovi, Krejèí, Kislingovi, Neubauerovi, Šlápotovi, Burzovi, Dvoøákovi, Pevní, Pešlovi, Nachtneblovi, Støechovi, Hermannovi, Koukalovi, Brenkusovi, Brunclíkovi, Jagríkovi, Weidenthalerovi, Radovi, Ètveráèkovi, Nìmcovi, Èapounovi, Veselí, Tesaøovi, Fabíkovi, Olivovi, Jedlièkovi, Sokolovi, Svetovi, Fialovi, Piávkovi, Kratochvílovi, Fouèkovi a Kabourkovi.

Obyvatelstvo v roce 2004 se živí pøedevším prací v lese, jako zedníci èi drobní zemìdìlci. Nejvýznamnìjší a také nejvìtší firmou je Baan STAV pana Karla Bøeziny. Nejvìtším souèasným soukromým zemìdìlcem je Arnošt Kisling mladší.V obci se nacházejí dvì pohostinství: na návsi restaurace U Kováøe pana Kratochvíla, která zajišuje i stravování s celoroèním provozem a Hospoda pana Tesaøe, otevøená v letním období a nabízející ubytování v chatkách. Ubytování pøes letní sezónu poskytuje pøedevším penzion Vítkùv dvùr pana Vítka a ubytování v soukromí pana Šoukala. Miroslav Dvoøák provozuje sklenáøství a paní Nachtneblová má prodejnu levného textilu. Prodejna potravin je vlastnictvím Jednoty.

Z architektonického hlediska je zajímavá nejstarší èást bývalého Schröffelsdorfu – Šreflové. V poèátcích 19. století tento intravilán tvoøilo zhruba 25 skvostných vesnických staveb. Na poèátku tøicátých let 20. století byla k obci pøiøazena samota Nové Dvory ( Neuhof – panský dvùr s lihovarem patøící k bítovskému panství rodu Haasù), zájezdní hostinec ( u Šlápotù) z druhé poloviny 19. století, kovárna, ètyøi domky a Augustinùv dvùr. Poèet stavení se zvýšil na 38, a pozdìji, když se rozrostla nová èást obce, na 55 budov v roce 1930, 61 v roce 1950 a 78 k 1.3.2001. Avšak dlužno podotknout, že v souèasné dobì je trvale obydlených pouze 53 budov, 13 slouží k rekreaci a 12 stavení je neobydlených.

Obec se jmenuje Zálesí teprve od roku 1949. V letech 1869 až 1890 nese jméno Schröffelsdorf, takže byla považována za nìmeckou obec až do roku 1918, od kdy hovoøíme o obci èeské se silnou nìmeckou menšinou. Èeská varianta názvu je potom Šrefelsdorf nebo od roku 1890 Šreflová.

Ve Vlastivìdì Moravské – Dìjiny Moravy z roku 1902 se uvádí guberniální rada Schröffl, který organizoval v roce 1800 na Moravì nábor vojákù, protože se Napoleon Bonaparte v roce 1799 chopil ve Francii nejvyšší moci výkonné a pøipravoval se k nové válce. Císaø Napoleon pak dobyl vítìzství v Itálii a Bavorsku. Po utrpìných porážkách rakouský císaø František zavedl v prosinci 1799 novou daò tøídní, která uvalovala dávky na pøíjmy veškerého obyvatelstva. Možná se Schröffl podílel i na organizaci tìchto daní, jak se nìkde v literatuøe uvádí.

Peøinka zároveò uvádí, že “Slavík klade její založení již k roku 1779”, tedy o šest let døíve a Rudolf Kryèek v publikaci Jihomoravští hranièáøi dokonce do roku 1777. Tím panským dvorem jsou myšleny domy èíslo popisné 1 a 2, pøípadnì 3, který byl ( jak nasvìdèují zbytky zdiva) souèástí hospodáøského komplexu. Zajímavý je nápis v omítce na èelní stìnì domu èíslo 1. Rozhodnì se jedná o významný text, který objasòuje stáøí obce.

Datum založení obce jako takové by mohly objasnit i události z dob panování císaøovny Marie Terezie a císaøe Josefa II. Roku 1775 vypukly v Èechách a na Moravì známé selské bouøe. V našem regionu probíhaly obzvláštì bouølivì na panství lesonickém, jaromìøickém, jemnickém, bítovském, sádeckém a tøebíèském. Císaø Josef ve snaze uklidnit situaci vydal roku 1775 robotní patent, èímž vymìøil povinnosti poddaných i zpùsob, jakým mají být provádìny. Avšak ani tento patent selskému lidu mnoho neulehèil. Dvorní rada komerèní komise vídeòské, František Antonín Raab, pøišel s návrhem, aby se veškeré polnosti rozdìlily mezi poddané a vybíral se z nich poplatek. Podobnì se jim prodala hospodáøská stavení a dobytek. V letech 1776 – 1777 došlo ve velkém rozsahu k rozparcelování císaøských, mìstských a jezuitských velkostatkù v drobné selské usedlosti. Nájemci je pozdìji dostali v dìdièný nájem. Pravdìpodobnì tímto zpùsobem vznikla i obec Zálesí (Schröffelsdorf).

Neopomíjejme ani pøístup toponomastický (nauka o vlastních jménech zemìpisných). Název napovídá mnohé o pùvodu obce. Nìmecké variantì názvu je nejbližší slovo schröff, což v èeštinì znamená pøímý, strmý a v pøeneseném významu i drsný. Štítarský kopec, kterým pøijíždíme od Štítar, je skuteènì strmý, jak pozná každý pocestný. Jeho nadmoøská výška je 481 m a tím také patøí mezi nejvyšší body Vranovska. Vždy také v zimì na jeho vrcholu leží sníh v dobì, kde se v okolí nikde nenachází. Pro obyvatele Zálesí a zejména pro øidièe je dostateènì drsný. Cesta ze Zálesí do Jemnice vede opìt do kopce a to dokonce pøímo kolem Skalky k Suchému kopci u Dešova.

Der Schroffen také znamená strmou, rozeklanou skálu, úskalí nebo skalku. Podíváme-li se na okolí, najdeme na jih od obce ve vzdálenosti jednoho kilometru nejstrmìjší skály nad øekou Dyjí a vlastnì nad Vranovskou pøehradou. Opravdu pøenádherná scenérie se otevøe cestovateli, který vystoupí na skalní masiv a shlíží do propastné hloubky, na jejímž dnì se leskne hladina jezera. Jaký úchvatný pohled do propasti se naskytl divákovi, když ještì pøehrada nebyla vybudována, si lze snadno pøedstavit. A aby všemu ještì nebyl konec, pøipomeòme si jména tratí: Am Brenden, Neuhofer, Augusten, Znaimer Ried a také Skalka - Schroffen. Místo, které se nachází 2000 metrù západnì od obce.

Osada a bezprostøední okolí však mùže mít mnohem tajuplnìjší historii. Jak bylo zmínìno, založení obce souvisí s rozpuštìním pozemkù pøi panském dvoøe, a proto budova by mohla být staršího data. Jak naznaèuje architektura domu No.1 (No. znamená Numero), budova byla vystavìna v pozdnì barokním slohu a pozdìji, v klasicismu, zøejmì po požáru, prošla další pøestavbou. Významným dokladem stáøí jsou nálezy starého renesanèního nádobí a kachlù, dokonce ještì neglazovaných, vypálených z jílovité hlíny s použitím pøímìsi drcené slídy, která se nachází ve zdejším svoru, v násypu zadní komory a na pozemku v severním okolí budovy. Nálezy musely být dovezeny na stavbu již v samých poèátcích, kdy se stavìly základy budovy, ale zùstává záhadou, odkud takové množství støepù bylo dovezeno. Jedná se totiž o použité nádobí a taktéž kachle jsou z rozbouraných kamen. Otázkou je také, proè sem byly pøivezeny, což bylo finanènì nároèné, když v okolí stavby se nachází dostatek stavebního materiálu. V úvahu pøichází také možnost, že støepy pocházejí pøímo z budovy, protože pøi rekonstrukci byly nalezeny stopy po požáru, je ovšem málo pravdìpodobné, že by na obyèejném panském dvoøe stála kachlová kamna. Pøípadnou alternativou je teze, že zde stála støedovìká “hlídka” jako souèást Bítova, která zanikla v pobìlohorské dobì, pøi dobyvaèném a znièujícím tažení Švédù. Zajímavá poznámka se nachází v kronice M. Klinera. Píše (1924): “Nìjaké pøedhistorické nalezištì tu není! Jen hoši nalezli na nivách u Petršturcu staré šípy, které pocházely asi z husitských a pozdìjších válek.”

K Šreflové patøila rovnìž samota Neuhof – Nové Dvory (nìkdy uvádìn Nový dvùr), která se postupnì zástavbou z poèátku 20. století propojila se starou obcí. Nové Dvory patøily k bítovskému panství, nacházel se zde lihovar, jenž se po roce 1946 stal zemìdìlským lihovarem a v roce 1948 spadal pod majetek Ústøední správy zemìdìlských statkù Brno. V období socialismu došlo k obrovské devastaci statku, který sloužil Státnímu statku víceménì jako skladištì. V devadesátých letech 20.století se zde ještì nacházely ve zboøeništi varné kotle a strojové vybavení. V souèasné dobì po privatizaci došlo k èásteèné rekonstrukci hospodáøské èásti. Souèásti Nových Dvorù byl také starý zájezdní hostinec s kovárnou z 19. století. Nachází se na pøíhodném místì na kupecké cestì (z roku 1763) ze Znojma do Jemnice. Patøil rodinì Šlápotových, která jej prodala v osmdesátých letech Státnímu statku Èeská Tøebová, v privatizaèním období devadesátých let jej získal pan Ivan Tesaø z Moravských Budìjovic.

Do roku 1920 byla Šreflová samostatnou katastrální obcí, v letech 1920 – 1924 se stala spoleènì s Novým dvorem a Augustovem souèástí obce Chvalatice. S touto obcí mìla Šreflová vždy úzké styky, protože od samého poèátku byla brzy po založení pøifaøena a pøiškolena do Chvalatic. Úøady vyhovìly v roce 1923 žádosti Šreflovských a došlo k odlouèení Šreflové od nìmeckých Chvalatic. V letech 1938 – 1945 u landrátu (zemské správy) Znojmo byla obec opìtovnì spojena s obcí Chvalatice pod názvem Waldsee.

Po osvobození v roce 1945 a pozdìji v padesátých letech do roku 1980 øídil obec Národní výbor v Zálesí. V roce 1950 byla obec pøejmenována na Zálesí, obdobnì jako další okolní osady, kterým se buï vrátila èeská podoba Chwalatitz – Chvalatice, Schiltern – Štítary, Frain - Vranov, nebo dostaly zcela novou podobu jako Zálesí, napø. Schonwald – Šumná, Liliendorf – Lesná. V roce 1980 došlo v rámci celorepublikové integrace obcí ke slouèení národních výborù ze Zálesí a Štítar pod jeden øídící orgán se sídlem ve Štítarech.

První obecní èeská kronika pochází z roku 1924. Hned v úvodu se uvádí: “Tuto obecní kroniku založil Matìj Kliner v roce 1924 dne 25. kvìtna. Tehdy byl ve Šreflové starostou Jan Kliner, pøedsedou místního školního výboru Matìj Kliner, správcem školy Jaroslav Sevelda." Od roku 1937 pokraèoval v psaní kroniky správce školy, øídící uèitel J. Sevelda. Od 30. záøí 1938 do osvobození roku 1945 v ní nebyly zaznamenány žádné události. Kroniku mìl uschovanou pan Sevelda v Plenkovicích. Ihned po osvobození ji odevzdal obci Šreflové. Co se ve vesnici odehrávalo za Protektorátu Èechy a Morava bylo doplnìno vzpomínkami až pozdìji. Postrádáme také záznamy z let 1945 - 1949. V prosinci roku 1949 byl ustaven obecním kronikáøem øeditel národní školy František Kuchtík a zároveò i letopisecká komise, jejímž úkolem bylo zachytit prùbìh událostí v Šreflové od roku 1938. K tomu se vyjádøil F. Kuchtík slovy: “Dlouhá doba 11 rokù jistì zpùsobí, že mnohé bude opomenuto, rùzné zajímavé podrobnosti, jež by vystihovaly ráz doby a vìrnì zachycovaly velikost a rozsah lidských bìd, strádání, ba i trpkého humoru, buï budou zkresleny, nebo zaniknou bez ozvìny." Jeho zápisy skonèily v roce 1976. Od roku 1977 do roku 2000 psala obecní kroniku uèitelka Marie Neubauerová. Od následujícího roku ji píše vychovatelka Jana Kislingová.

Jak bylo uvedeno výše, po roce 1918 se Schröffesdorf pøejmenoval na Šreflovou. V roce 1919 došlo k rozlouèení s Chvalaticemi. Starostou se stal v roce 1921 døívìjší vládní komisaø Jan Kliner. Že národostní situace byla stále vypjatá, dokumentuje historka z roku 1920. V hostinci U Šlápotù se 6.1.1920 zpívalo nìmecky. Pøítomní èeští vojáci øekli, že žijeme v Èeské republice, aby toho zpìvu pøítomní usedlíci zanechali. Hostinský Šlápota se vyjádøil, že jemu nebude v jeho hostinci nikdo zakazovat nìmecké písnì a že jemu také nemùže nikdo zakázat zábavu. Vládní komisaø J. Kliner se proto obrátil dopisem na státní orgány s žádostí, aby z národních dùvodù byla v Nových Dvoøích panu Šlápotovi po celý rok zakázána jakákoliv zábava. Tímto zpùsobem se totiž èeská strana velmi ohrožuje.

Pøed rokem 1889 navštìvovali žáci nìmeckou školu ve Chvalaticích. Rodièe si stìžovali na obtížnou cestu, hlavnì v zimì, a proto jim bylo povoleno, aby si postavili školu sami. Roku 1889 byla zøízena a udržována pomocí Schulvereinu jednotøídní nìmecká škola. Na její vybudování pøispìl též hrabì Daun z Bítova a Rakouský císaø František Josef I. Pozdìji zøídil Schulverein i mateøskou školu. Prvním nìmeckým uèitelem byl František Tichý, dále pak S. Radkovský, Tiefenbach, Ulrich, Josef Woble, Richard Svoboda, Josef Luksch. Posledním nìmeckým uèitelem byl Robert Gröger, který také provedl poslední zápis do nìmecké školní kroniky dne 13. ledna 1919. Všichni uèitelé si ve školní kronice stìžovali, že dìti (až na dvì tøi) nìmecky nemluví. Školu navštìvovalo od 40 do 70 žákù.

28.12. 1918 byla škola vojensky obsazena a pøedána do èeských rukou. Švadronì dragounù velel kapitán Švenda ze Znojma. Pøi obsazení byli pøítomni Dr. Josef Kvíz, profesor Jech a øeditel Fischer z Moravských Budìjovic, Jan Vlèek - uèitel z Vysoèan, øeditel Jan Domínek z Bítova a Jan Kliner a Matìj Kliner ze Schröffelsdorfu. Byla to první menšinová škola na znojemském okrese. Dne 28. èervence 1919 byla zøízena výnosem zemské školní rady ve Znojmì Veøejná èeská škola ve Šreflové. Èesky se zaèalo vyuèovat 3.1.1919. Správcem školy se stal Jan Vlèek z Vysoèan. Toho vystøídal 1920 Antonín Šampalík a v roce 1938 Jaroslav Sevelda. Z tìchto let známe i jména dvou uèitelek ruèních prací - Annu Bambasovou a Ludmilu Pokornou. V roce 1938 pøipadla Šreflová k Chvalaticím. Od 1.9.1938 do konce dubna 1945 se na škole vyuèovalo nìmecky.

Po roce 1939 byl vytvoøen Protektorát, Šreflová se stala souèástí Chvalatic a zaèalo se vyuèovat v nìmecké škole. Jako vyuèující zde pùsobili Karl Sitauer, Gertrude Pauler, uèitelky Gorfu, Klikorka, Marie Schinogl a Cecilie Stolhoffer. Nad Šreflovou zavlála vlajka s hákovým køížem. Jedinou povolenou stranou se stalo Národní souruèenství. Baronu Jiøímu Haasovi z Bítova Nìmci zabavili statek a byly zavedeny øíšské marky. Pro zajímavost, metrák pšenice stál 25 øíšských marek (RM), a žita 18. V roce 1940 byla povinná dodávka mléka a vajec: z 1 hektaru 260 litrù mléka a od 1 slepice 60 kusù vajec.1941 Hitler naøídil pracovní povinnost, jíž se museli zúèastnit všichni obyvatelé obce. Také byla naøízena sbírka kovù. Ze zvonice byl odebrán bez vìdomí obyvatel zvon, odvezen do Štítar a pak neznámo kam. Nahradily ho svaøené radlice.V roce 1942 už bylo i døevo na lístky a po vyhlášení stanného práva popravèí èeta zastøelila v Blížkovicích 12 lidí na udání kolaborantky J. Raškové. Roku 1943 se mnoho obèanù pøihlásilo k nìmecké národnosti. “Bylo jen málo pøípadù, že nìkteré rodiny byly zde èistì èeské," vzpomíná pozdìji øídící uèitel Bohumil Beneš. Pøedevším muži v té dobì trpìli nedostatkem tabáku. V následujícím roce 1944 spojenci shazovali nad obcí letáky, které dìti povinnì sbíraly a kolaborující pøedstavitelé obce materiály nièili. V øíjnu odešlo 8 mladých lidí na zákopové práce do Vídnì. V roce osvobození už obyvatelstvo odvádìlo i pokrývky, krumpáèe a lopaty. “V této dobì schovávali obyvatelé zásoby a cennosti do sklepù, rùzné vìci zakopávali do zemì", píše se v kronice. Ustupující nìmeètí vojáci se 1. kvìtna ubytovali ve všech chalupách a po útoku ruských letadel byl zabit nìmecký voják, který je pochován v lese pøi silnici smìrem na Velký Dešov. Útok nepøežilo i 25 koní. Válka pomalu konèila a v okolí se povalovalo nepøeberné množství vojenské techniky, tankù a munice. Pan Kostník si nasbíral do batohu granáty, sedl na kolo, ale daleko nedojel. Za vsí se ozvala obrovská detonace a sbìratel byl rozmetán na kusy. Fronta se pøiblížila a v noci z 8. na 9. kvìtna, v 1 hodinu se pøiblížila od Znojma ruská osvobozenecká vojska. Zatímco jedna èást obyvatel je s nadšením vítala, druhá se obávala odplaty.

Tak i ze Šreflové bylo odsunuto na základì Benešova dekretu èíslo 12 z roku 1945 nìkolik obyvatel. Jednalo se o rodiny Antonína Koukala, A. Lesingera, Dvoøákové, O. Slabého v roce ètyøicet pìt a v následujícím roce 1946 o J. Mahra, M. Slabého a Hauglovou. Zároveò došlo ke konfiskaci jejich majetkù. Poèet obyvatel se rozrostl o novoosídlence. V roce 1949 se do Šreflové pøistìhovalo pìt rodin ze Želetic na práci ve statku.

6.èervna 1945 se zaèalo ve škole vyuèovat èesky. Prvním uèitelem byl Jaromír Koukal, kterého vystøídal Bohumil Beneš. Ruèní práce vyuèovala M. Hejdová. V roce 1946 byla zøízena 2. tøída, ve které uèil Jan Kapinus. Ještì ve stejném roce se pro nedostatek uèitelù zrušila. K zásadní reformì došlo k 1.9. 1948, kdy se škola stala opìt dvojtøídní. Uèila zde i paní uèitelka Vìra Tichá. Od roku 1949 do roku 1973 pùsobil v Zálesí jako øeditel František Kuchtík.

Usnesením ze dne 10.1.1950 byla obec pøejmenována na Zálesí. Zároveò nastalo období brigádnického budování. Jako první pøišel na øadu starý chudobinec na pokraji vesnice, z nìhož vznikla místnost pro kulturní úèely. Døevìná zvonièka byla pøenesena ze staré návsi od statku èísla popisného 11 k rybníèku, ke tøem lípám. Ani zakládání JZD se neobešlo bez rebelù, jako to byl v Zálesí pan František Koukal. Vznikem Státního statku došlo ke kolektivizaci, v níž pùda byla slouèena na velké hony, každému zemìdìlci zùstal 1 ha záhumenku. “Místo kravièek nastoupily traktory!" V kronice se uvádí, že v roce 1951 “Z nepìkné “kaluže" uprostøed návsi byl zøízen malý rybník". V chudobinci se promítaly první filmy na vlastním zvukovém pøístroji. Dochází rovnìž k adaptaci mateøské školy. “Jak krásný je pohled na vesnièku umístìnou mezi lesy, kde žije pracovitý lid. Opravdu pøiléhavé jméno bylo vybráno pro místní obec." Jedna malá holèièka ze Zálesí o nìkolik desetiletí pozdìji napsala podobné vyznání: “Stojí, stojí les, / blízko nìj je ves/ a za vsí je rybníèek,/ je v nìm plno rybièek."

Psal se rok 1953. “Váleèná politika imperialistù vyvolává ve svìtì napìtí a znemožòuje pokojné budování." - rétorika padesátých let. Když v roce 1953 umírají Stalin a Gottwald, v obci se koná smuteèní tryzna. Kronikáø píše: “Nebylo snad jednoho obèana, který by se památce obou zemøelých nepøišel poklonit." Kronika zaznamenává nejen nespoèetné množství propagandistických akcí jako byly schùze, volby, manifestace, ale i upøímnì mínìné pracovní nadšení a snahu obyvatel vesnici zvelebit. V roce 1954 byla zahájena výstavba kulturního domu, jež byl otevøen za velké slávy 21. øíjna 1956. Obèané na nìm odpracovali více jak 5000 brigádnických hodin. Zálesí se rozrùstá o nové rodinné domky, postavené na okraji pøi pøíjezdu od Znojma. V letech 1960 - 1965 byl vybudován za školou parèík, dokonèena rekonstrukce zadního traktu školní budovy, byla provedena generální oprava místního rozhlasu, došlo na adaptaci budovy MNV a úpravu jejího okolí. Pøibyla také autobusová èekárna a èást povrchové kanalizace. Obec byla zaøazena mezi 50 nejlepších obcí v okrese Znojmo. V sedmdesátých letech byla dokonèena rekonstrukce požární nádrže, upravena veøejná prostranství na parèíky, v èásti vesnice byly vybudovány chodníky a zapoèalo se s výstavbou požární zbrojnice. Noci ozáøilo výbojkové osvìtlení. Byla otevøena nová prodejna Jednoty a vybudována bezprašná vozovka Zálesí - Blížkovice.Obci byl udìlen radou ONV Znojmo titul “Vzorná obec okresu Znojmo". Do roku 1976 docházelo každoroènì k rekonstrukci èi vybudování nových objektù. Toto období je spojeno s pøedsedou MNV Zálesí Karlem Mahrem, který se velkou mìrou zasloužil o rozkvìt obce. Po jeho odchodu z funkce se provádìla v následujících letech výhradnì údržba.

V roce 1989 po prvotním nadšení ze získané svobody zùstalo na bedrech obce rozhodovat sama o sobì. Do roku 1998 se v ní témìø nic nedìlo. Telekom zøídil telefonní budku a vybudoval telefonní sí po celé vesnici. Byl postaven pøístøešek u požární zbrojnice, opraven obecní úøad a prodány dva obecní byty. Žalostná situace se zásadnì zmìnila po volbách v roce 1998. Plynofikace obce a zavedení obecního vodovodu je zatím nejvýznamnìjším poèinem v historii obce. Patøí k nìmu rovnìž zakoupení kulturního domu do vlastnictví obce, opravy místního rozhlasu, požární nádrže, obecního úøadu a jeho vybavení poèítaèovou technikou, obnovení víceúèelového høištì a rekonstrukce zvonièky. Všechny tyto aktivity jen podtrhují zájem obèanù Zálesí o zvelebení své obce.

1921 - 1925 Jan Kliner, 1925 - 1936 Jaroslav Sevelda, 1936 - 1938 František Leinberger, 1945 Jan Kliner, 1945 - 1947 František Juránek, 1947 - 1948 Jindøich Šipkovský, 1948 - 1960 František Juránek, 1960 - 1963 František Kuchtík, 1963 - 1964 Václav Mahr st., 1964 - 1976 Karel Mahr, 1976 - 1980 Karel Tesaø, 1980 - 1990 Jan Pokorný, 1990 - 1998 Miroslav Dvoøák, 1998 - 2002 Dana Rùžièková, 2002 - Arnošt Kisling.

Nejstarší velikonoèní tradice pomlázky si dodnes udržela svùj ráz. Skupina chlapcù pod vedením nejstaršího z nich obchází od ètvrtka, šesté hodiny veèerní, ves s hrkaèkami, zastaví se na pøíhodném místì a sborovì recitují: “Klekání, klekání, oznamujem, na památku oslavujem, že Kristus Pán pro nás na køíži umøel. On pro nás krev vycedil, by nás høíšné vykoupil. Skrze svou smrt ukrutnou radši bránu nebeskou. Ó høíšníku otevøi, od pekla od svobody, že jsme milí køesané, druhé pokání èiní. Ó Kriste dobrotiv, raè nám být milostivý. Až nás budeš souditi a za høíchy trestati." Chlapci chodí s hrkaèkami v pátek ráno, odpoledne ve tøi hodiny, veèer a ještì dvakrát v sobotu ráno. Podle èasu obmìòují text. Ráno zaèínají slovy: “Svítání, oznamujem na památku…", v poledne øíkají: “Poledne, poledne, oznamujem na památku…", veèer pak deklamují: “Klekání, klekání, oznamujem na památku…" Sobota ráno. Koleda. Skupina za hømotného rachotivého hluku obchází ještì dvakrát dìdinu a potom s proutìnými koši na vajíèka a pokladnièkou vybírají hoši koledu. Jeden chlapec s klapaèkou recituje: “Skázal Kadel kopu vajec a Kadlièka dvì vajíèka, jedno bílé, dvì èervené, slépka snese jiné. Za kamnama v koutku, na zeleném proutku. Proutek se otoèí, tisíc vajec vyskoèí."

Paní Marie Kislingová vzpomíná na jinou tradici, kterou zná už od útlého dìtství. V kvìtnu, celý mìsíc, každý den naveèer se scházejí vìøící u køížku pod lipami. Pøinesou si s sebou stolièku na sezení, pomodlí se rùženec a zazpívají nìkterou z mariánských písní, ponìvadž mìsíc máj je zasvìcen Pannì Marii. Zpívají ze zpìvníku každý den jinou písnièku. Pomalu se stmívá a na dobrou noc se louèí písní Veèer tichounce se sklání.

Pamìtníci si vybavují, jak na Vánoce chodili "berani". Tak se øíkalo dìtem, které zvonily na pastýøské zvonky jako oveèky a za odmìnu dostávaly koledu ze štìdroveèerního stolu.

Zálesí spadá pod farnost ve Chvalaticích, tam je také høbitov pro pozùstalé z obce. Rozvoj vèelaøství urèitì ovlivnil pan faráø Emanuel Tocháèek z Chvalatic, kam dodnes dochází katoliètí vìøící na bohoslužby. V 70. - 80. letech navštìvovali pana dìkana Jana Králíka ve Štítarech, který mìl pìkné porozumìní nejen pro své oveèky, ale vynikal také obratnou hrou v mariáš. Ke chvále a cti lidí ze Zálesí je dlužno øíci, že nìkteøí z nich v souèasné dobì vydatnì pomohli pøi opravì chvalatické fary.

Ještì jedna pìkná tradice se obnovuje. Na staré šreflovské návsi, u zdi u Koukalù (è.p. 11), stála od nepamìti zvonièka, která ohlašovala pravé poledne, veèer a smutnì vyzvánìla hranu. Za války byl zvon znièen a nahrazen svaøenými radlicemi. Teprve v padesátých letech se na ni umístil zvon náhradní, jenž slouží dodnes.V roce 1948 byla znovu sestavena a pøenesena na pomezí ke tøem lípám, aby byla blíž støedu rozrùstající se obce. V roce 2003 byla zhotovena nová zvonice a ta pùvodní z roku ètyøicet osm pøenesena na starou náves pøed nejstarší stavení obce èíslo popisné 1. Zvoní opìt radlice. Mše svatá s vysvìcením nové zvonièky se uskuteèní dne 26.6.2004 pøi srazu rodákù a pøátel Zálesí.

V roce 1997 pobýval krátce v Zálesí i akademický malíø František Leták. Na nìkolika drobných olejomalbách zachytil historická venkovská stavení.

Veèer unavený poutník

a tóny opentlí sluneèní dvùr

Jednou z písnièek, které se dnes na Zálesí zpívají je Vzpomínka na Zálesí.

Povìsti spojené s obcí zùstaly skryty v minulosti. Pan profesor Josef Èerný ze znojemského gymnázia napøíklad pøipomíná povìst o hradu Rabenstein, který údajnì stál na ostrùvku uprostøed Dyje pod Petrovým vrchem. Hrad záhadným zpùsobem zmizel a døíve než bylo údolí zaplaveno, sedávali na ostrùvku èerní krkavci, kteøí smutnì krákoravým hlasem vyvolávali svého tajemného vládce temnot.

“Povìz mi, prosím tì, co o tom víš!"

“Musíš mít velké štìstí, abys vypátral hadovu skrýš. Je skuteènì velice bohat. Na hlavì nosí poklad: zlatou korunku s démanty, které záøí a tøpytí se, až zrak pøechází.Jsi jako omámen a zmocní se tì chtivá vášeò mít ten vzácný drahý klenot. Když sluníèko pìknì høeje, hadí král opouští svou skrýš, vyhøívá se rád na slunci. Když položíš poblíž bílý šátek, had jej ihned uvidí, pøiplazí se k nìmu a položí na nìj zlatou korunku, aby ho na hlavì netížila.Pak se odplazí- slyšíš, jak to v suchém listí šustí- vysouká se na skálu a zde vystaví své údy høejivým paprskùm sluneèním. Natáhne se pohodlnì a za chvíli usne. A teï je vhodný okamžik, který nesmíš propást, nebo bohatství máš na dosah."

Klouža celou noc nespal. Hej to bude teprve bohat, až bude mít takový poklad! V myšlenkách už se vidìl nejvìtším bohatcem daleko široko. V duchu si všechno pìknì spoøádal, jak na to pùjde. Sotva se ráno rozbøesklo, vytratil se potichu z domu a zamíøil k lesu do hadovy øíše. Lakomost a nezøízená chtivost hoøely v nìm plamenem. Dlouho hledal než se mu podaøilo nalézti úkryt hadího krále. Blízko nìho položil na výslunné místo bílý šátek a ukryl se v køoví. Dlouho neèekal. Slunce už mile høálo a vylákalo hada z doupìte. Stalo se všechno tak, jak mu soused Zach vykládal. Když hadí král bez korunky na skále si lebedil, Klouža vyšel tichounce ze svého úkrytu, uchopil klenot a jak by s ptákem závodil, dal se ve zbìsilý bìh. Kdyby se mu snad sám èert do cesty nahodil, aby ho o korunku pøipravil, i toho by smetl. Uhání, jak by za ním hoøelo, jen aby už byl v bezpeèí doma.

Však za ním - co to? Šumot! Klouža se zastaví, poohlédne se malounko a - strachem nemùže z místa. Šelest za ním sílí, blíží se, a když se znovu ohlédne- ó, hrùzo!- celá hadí posádka mu v patách. Žene se zbìsile za ním a Klouža v zoufalství si uvìdomí, že musí té syèící chásce podlehnout. Nezachrání se, pryè je statek, bohatství, život- i zlatá korunka.

Bezduché tìlo Kloužovo dopadne dunivì na zem. I ve smrti lakomcova ruka svírá køeèovitì ukradený klenot.

Sbor dobrovolných hasièù byl v Zálesí založen v únoru 1925. Starostou se stal Jan Kliner, místostarostou Leopold Stein, náèelníkem Matìj Kliner, místonáèelníkem Josef Hangl, vzdìlavatelem Jaroslav Sevelda, pokladníkem Karel Marvan a jednatelem Ludmila Paulerová. Sbor byl jedinou organizací v obci, proto se kolem nìj soustøedil kulturní život. Hasièské ochotnické divadlo získalo brzy velice dobrou povìst a výtìžky z divadelních pøedstavení a zábav byly vìnovány na zakoupení prvních souèástek výzbroje a výstroje. Pro dvacetièlenný sbor ušil obleky - èamary - František Leinberger.

První motorová støíkaèka byla zakoupena 20. 7. 1929 za cenu 38 253, 75 Kès. Kmotrou pøi køtu byla Marie Pešlová (Schulzová), která darovala sboru 1 000 Kès. Stavba budovy pro potøeby sboru byla dokonèena v roce 1930. Hasièi poprvé zasáhli pøi požáru v domì è. 53 dne 10. kvìtna 1934. V roce 1938, ihned po pøíchodu nìmeckých vojákù, byl sbor rozpuštìn a v místì se utvoøila pouze hasièská požární služba. Po osvobození v roce 1945 byl 14. srpna sbor znovu ustaven. Velitelem byl zvolen František Koukal, který tuto funkci vykonával až do roku 1981. 20. èervna 1971 byla slavnostnì otevøena nová požární zbrojnice. O výstavbu a vybavení se postaral pøedseda MNV Karel Mahr.

Po roce 1948, vedle stávajícího Svazu požární ochrany, vznikají i nové spoleèenské organizace iniciované KSÈ a zaèlenìné do NF: Osvìtová beseda, Èeskoslovenský svaz mládeže, Pionýr, Svaz èeskoslovensko - sovìtského pøátelství, Svaz žen, Èeskoslovenský èervený køíž, Svazarm. V obci se aktivizovala i ZO KSÈ. Hybnou pákou spoleèensko - kulturního života se stala Osvìtová beseda. Zajišovala promítání filmù ( obec vlastnila dva promítací pøístroje), pod vedením Václava Mahra ml. a Františka Kuchtíka nacvièovala divadelní hry, poøádala pøednášky na rùzná témata, zprostøedkovala mnoho vystoupení profesionálních souborù i divadelních amatérských souborù z jiných obcí. Dokladem bohatého kulturního života té doby je zápis v obecní kronice z roku 1960: "Za rok 1960 bylo uspoøádáno celkem 126 osvìtových podnikù (vèetnì filmových pøedstavení) se 7066 návštìvníky." V Zálesí byly každoroènì poøádány plesy a taneèní zábavy, které byly hojnì navštìvovány. S rozvojem televize ukonèilo kino svoji èinnost v roce 1979.

Obì školy, základní i mateøská, pøipravovaly hodnotné kulturní programy na veøejné oslavy, o Vánocích se konaly dìtské karnevaly, v létì dìtský den a každoroènì zájezd pro dìti i rodièe. Za pùsobení uèitelky Milady Zelníèkové pracoval velmi aktivnì také dìtský divadelní soubor. Ke vzdìlanosti pøispívala a dodnes pøispívá místní knihovna, kterou døíve vedla paní Anna Mahrová a od roku 1976 ji vede paní Marie Støechová. V roce 1960 mìla 534 svazkù, v roce 2003 už 1762 svazkù. Po zrušení škol pøipravuje knihovna rovnìž kulturní programy.

Roku 1977 byl v obci založen sbor pro obèanské záležitosti, který zajišoval spoleèenské obøady, pøedevším vítání obèánkù do života, zlaté svatby, návštìvy obèanù pøi významných životních jubilejích, besedy s dùchodci a poslední rozlouèení se zemøelými. Tato instituce nahradila svým zpùsobem i zrušenou školu a ve spolupráci se Svazarmem, DV Jednoty, SSM a ÈSPO SPOZ udržovala tradici karnevalù a dìtských sportovních odpolední. K dobré pohodì na tìchto akcích pøispívaly i dvì hudby. Obì hrály bez honoráøe, protože v nich úèinkovali i muzikanti ze Zálesí. V rockové kapele Genetic Miloš Bøezina a Miroslav Raab, v dechovce Radovanka Josef Raab, který obìtavì pomáhal i pøi pøípravì všech kulturních akcích.

Po revoluci v roce 1989 zanikly v obci všechny masové organizace až na Sbor dobrovolných hasièù. Ve volebních obdobích let 1990 - 1998 spoleèenský a kulturní život vyhasl. Až na rutinní záležitosti se po dobu osmi let nic nekonalo. Teprve po volbách v roce 1998, kdy se starostkou stala Dana Rùžièková obecní zastupitelstvo navázalo na dobré a oblíbené tradice. Opìt se poøádají dìtské dny s hojnou úèasti nejen dìtí, ale také dospìlých, besedy s dùchodci a pøipravují se další akce.

Dne 26.6.2004 se uskuteèní významná událost. Zastupitelstvo obce Zálesí poøádá sraz rodákù a pøátel Zálesí. V programu je na prvním místì mše svatá s vysvìcením nové zvonièky, praporu a znaku obce. Poprvé v historii obec získává symboly své existence. V bohatém kulturním programu se plánuje výstava fotografií a kronik v Kulturním domì, výstava hasièské techniky pøed Požární zbrojnicí, prohlídka Obecního úøadu Zálesí, ukázka zemìdìlské techniky u požární nádrže, prohlídka historického domu èíslo 1, výstava pracovních nástrojù a historických pøedmìtù ve Vítkovì dvoøe, k poslechu i zábavì hrají kapela Bojané a Genetic.

Podìkování patøí všem obèanùm, kteøí se podílejí na pøípravì a organizaci akce, a zejména paní Marii Støechové a její rodinì za obìtavou pomoc pøi shromažïování dokumentace a zpracovávání publikace o obci. Dík patøí i ochotným pracovníkùm Státního archivu ve Znojmì a øediteli Gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmì RNDr. J. Peroutkovi.