AKTA X ?
V Praze jsme o cestování časem reálně uvažovali již koncem 70. let a v roce 1980 jsme paralelní zájem o tuto oblast kvůli vyšší efektivitě vtělili do smlouvy o společném postupu nás dvou!
Ptáte se, kdo? No přece my: Tomáš a Leoš.
Nemova republika Slunce otvírá po dvaceti letech svá Akta iks. Začínáme ale od Adama! V ráji, kde to jen pršelo: poznámkami psanými červenou propiskou do žákovských knížek, důtkami, ba jednou skráplo i policejní (respektive veřejně-státně-bezpečnostní) vyšetřování, ale trvale deštivo bylo především slastnými pocity právě se zrodivších vědců a státníků! Nefalšované "deštivo" naší zásluhou zažil v těch letech jistý dělník-pokrývač, který byl zrovna povolán k opravě střechoví ZDŠ náměstí Svobody. Nevybrali si dobrý termín pro správku, soudruzi, nevybrali. V Tomově a Leově třídě se totiž právě schylovalo k významnému experimentu - zapálení prvních Leem vlastnoručně vyrobených ohňovek (prskavek). Pokus se vyvíjel řetězcem sebezáchovných křečí přítomných žáků, kteří zpočátku se zájmem přihlíželi, aby po vzplanutí vánočního stromku následovalo jeho vyhození oknem do dvora a v zájmu nešíření požáru i vylití hasicí kapaliny za ním.... Bohužel výše zmíněný pokrývač měl tu smůlu, že zrovna jeho souřadnice byly v kritický koment totožné s rovnoběžkou a poledníkem dopadu jak stromku, tak zálivky. "Kyselý mlíko už mi vylili na hlavu, ale hořící stromeček...!!!" - čílil se pak dělňas před soudružkou ředitelkou.
Nechápal, že vědě (totiž lidskému poznání) je nezbytné přinášet oběti. Někdy i ty nejvyšší.
"Start hrůzy", jak pojmenoval můj přítel Petr ("elfský Viking" Jarl Ottar)
kresbu u záznamu ve svém deníku z 24.10.1977, kdy jsme spolu odpalovali
další raketu...