|
|
R u d á K a r k u l k a
Ještě před rokem 1989 žili byli maminka a tatínek a jejich nevlastní dcerka Karkulka. Tatínek pracoval v místním JZD a maminka v paprčkárně. Bydleli v malé chaloupce v Gagarinově ulici , jež se nevyznačovala perníkem, nýbrž dřevo-plechem a před níž obvykle stála Volha.
Jednoho dne, když šla Karkulka domů z Jiskřiček, potkala Budulínka vracejícího se z pionýrského tábora.
"Čest práci, soudružko!" pozdravil Budulínek.
"Čest. Jak bylo na táboře, soudruhu."
"Skvěle! Trhali jsme třešně, které se posílali do Ruska v rámci socialistické výpomoci. Získal jsem nespočet medailí a uznání za plnění plánu na 200%. A co děláte vy?"
"Slůžim lidu, soudruhu. A teď právě cestuji do NDR za babičkou, abych ji předala uživatelskou příručku na její nové auto."
"A co že to je za značka?"
"No přece ten nový Trabant, nerezavý vynález enderáků."
"Tak tedy šťastnou cestu a nezapomeňte pozdravovat německé bratry!"
Její cesta vedla přes sedmero řek, sedmero moří a sedmero ostnatých drátů, až skončila u Národního výboru ve městě Stalinkirchenu, kde se informovala o věrné bolševičce - babičce. Její adresa zněla (přeloženo do češtiny): U Červených třešní 10.
Když vstupovala do dveří bábuščina bytu umístěného ve 3. paneláku zprava, pustila ji babička na uvítanou desku Juliuse Meinla Fučíka. Na mladou nezkušenou dívčinu udělala dojem pozlacená bysta Lenina a dva kalašnikovy vedle ní s heslem "Vždy připraven!!". V kuchyni nechyběla cedule "Prací k prosperitě země."
"Zasloužilá umělkyně, babičko, já jsem tě už dlouho neviděla - naposledy na spartakiádě."
"Karkulko, i mě se stýskalo po tvé pionýrské uniformě!"
"Tady máš ten manuál a ještě něco na víc - dvě láhve pravé ruské vodky."
"Děkuji za vše. Víš, že dnes jsem si objednala žaluzie, ale budou až za 5 let. Zato včera se konala členská schůze JZD, kde nám nabídli chutný oběd a poté jsme odhlasovali každičký návrh."
"Babi?"
"Ano, Karkulko?"
"A proč máš tak velké oči?"
"No, to abych lépe viděla sousedy, jenž by mohli se spolčiti s americkými špiony."
"A proč k tobě vedou dráty od jejich telefonního kabelu?"
"Abych je lépe slyšela."
"Asi bych už měla jít, jelikož naši lepí naše a sovětské vlaječky na okna u příležitosti
XX. oslav Rudé armády a měla bych jim pomoci."
"Děkuji za všechno, ale abys nešla jen tak naprázdno půjčím ti jednu "moudrou" knihu psanou soudruhy Marxem a Engelsem."
Na cestu se Karkulka vydala s hřejivým pocitem, který obstarávala rudá hvězdička u srdce.
P.S. Nelezte do starých odstavených ruských tanků.
Tento článek je věnován výročí deseti let od pádu komunismu.
|
| Ivík |
|
| | Archív čísel | |
| Under construction |
|
