13.1.2 p.i. se stala nehoda. Utrhla se lavina sněhu a zasypala několik jeskyní a domů. Jedenáct lidí bylo nezvěstných. Na místo se sjeli lidé z GBO, VP a horské služby, která byla označována zkratkou HS. Tato zkratka jim měla vydržet už napořád, i když později budou mít k horské službě hodně daleko. Po půl hodině sem také přijel Petr Mašek.

"Něco nového?" zeptal se Petr Mašek šéfa HS.

"Zatím se nám povedlo vytáhnou devět lidí."

"Co myslíte, byla to sabotáž?"

"Nebyla. To vím na sto procent."

"Přírodní sesuv?"

"Ano."

"Myslíte, že ty dva lidé budou zalezlí v nějaké jeskyni?"

"Nejspíš ano."

"Proč myslíte?"

"Protože jsme je nenašli v žádném domě."

"Jasně. Pokračujte a každých deset minut mě informujte."

"Rozkaz pane!"

"U mě si toho pana nechte, platí?"

"Platí!"

Petr Mašek odešel za šéfy GBO a VP, kteří spolu živě gestikulovali.

"Dobrý den." vmísil se mezi ně.

"Právě se bavíme o tom, zda by to nemohla být sabotáž. Co ty nato?" zeptal se Luboš Vojta.

Petr Mašek se usmál a odpověděl: "Pane a paní." oslovil je a pokračoval: "Ptali jste se horské služby, co oni nato?"

"Ne." přiznal Luboš Vojta.

"Co ti řekli?" zeptala se Tereza Schmittová.

"Že to sabotáž nebyla. To vědí na sto procent. Co vy nato?"

"Když to říkají oni, tak je to pravda." přiznal Luboš Vojta.

"Takže můžete jet domu." odpověděl mu Petr Mašek.

"Proč?" zeptala se Tereza Schmittová.

"Protože vaše práce tady již skončila. Luboš tu může nechat jednoho svého agenta, ale je to zbytečný, protože stejně dostane zprávu na stůl."

"To je fakt, už se stahuju jinam. Zatím." pronesl Luboš Vojta.

"Já du taky. Dostanu taky zprávu na stůl?"

"Ovšem."

"Tak jo, čágo."

"Čau." řekl na rozloučenou Petr Mašek a šel se kouknout, jak práce pokračuje.

"Jak to pokračuje?" zeptal se Petr Mašek šéfa HS.

"Právě se probouráváme do jeskyně."

"Dobře. Až to probouráte, řekněte mi."

"Proč?"

"Chci se kouknout dovnitř."

"Dobře, ale co když tam najdeme už jen mrtvoly."

"Řekl jsem, že se tam chci kouknout a nebudu o tom diskutovat!"

"Rozkaz!"

Po dalších šesti minutách ho volali, že už tam během několika sekund budou. Petr Mašek přiběhl ke vchodu právě včas. Právě se dostali skrz sníh dovnitř. Petr Mašek vešel do jeskyně jako první Po několika metrech zatočili za roh a našli tam dvě krčící se lidské bytosti, živé, ale trochu nastydlé. Okamžitě je převezli do zdravotnického střediska nemocničními vozy. V nemocnici již pracovalo 65 lidí a 10 saniťáků.

Petr Mašek po pěti minutách odjel z nemocnice se zprávou. Zajel to dvakrát ofotit a sám odvezl zprávy pro GBO a VP. Nemocnici to předala sama HS. Petr Mašek svoje založil do archu a odjel na stavbu knihovny, kde stavila jeho firma Petrostav.

"Tak co, jak jde stavba?" zeptal se Petr Mašek stavebního dozorce.

"Jo, dobře."

"Stihnete to do termínu?"

"Ano. Možná i o dva dny dřív."

"To je třináctého února jestli se nepletu?"

"Ano."

"Dobře. Tak stavte, ať ty knihy můžeme převést. Pletou se nám zbytečně v jeskyních."

"Dobře a naschle šéfe."

"Naschle." rozloučil se a nasedl do svého šlaauta, koukl se ještě na stavbu, kde vyděl jak jeden muž vyrábí maltu na šlapací míchačce.

Odjel do své kanceláře, zastavil na parkovišti a vešel dovnitř. Už mezi dveřmi se ptal: "Něco nového?"

"Nic." odpověděla jeho sekretářka.

Petr Mašek vešel do své pracovny a hodil na stůl doklady. Sedl si a nalil si údolní Whisky. Po chvíle se začal přehrabovat v papírech na svém stole. Jeden ho zaujal. Začetl se do něj. Stálo tam: Radarová stanice. Naše radary den ode dne zaznamenávají slabší provoz mezi invazory. Klesá lineárně. Bylo spočítáno, že do 8.3 roku 2 při invazi odletí. Považovali jsme to za důležité, a proto jsme to neprodleně ohlásili.

Petr Mašek se zamyslel. Potom zvedl telefon a řekl své sekretářce: "Ať se u mě staví šéfové GBO a VP."

"Dobře."

Za pět minut seděli oba před ním v křeslech. Petr Mašek začal: "Dostali jste už zprávu z radarové stanice?"

"Ne." odpověděli souhlasně oba šéfové.

"Takže nic nevíte o invazorech?"

"Ne." opět souhlasně.

"Já vám to přečtu." vzal listinu a četl: "Naše radary den ode dne zaznamenávají slabší provoz mezi invazory. Klesá lineárně. Bylo spočítáno, že do 8.3 roku 2 při invazi odletí. Co vy nato?"

Výkřiky radosti se mísily s nadávkami na invazory. Potom se Luboš Vojta zeptal: "Co budeš dělat?"

"Osmého třetí?"

"Ano."

"Nic. Teprve až desátého třetí chci letět na kosmodrom na Floridě, kde mají nejspíš základnu. Poletíme se kouknout co tam nechali a tady založíme nové město. To co tady teď stojí, z toho bude historická část města."

"Chápu. Kdy to ohlásíš?"

"Až opravdu odlétnou. To je toho osmého třetí. Takže to nikomu neříkejte."

"Dobře."

"Dá si někdo údolní Whisky?"

"Já." ozvalo se dvouhlasně. Petr Mašek naplnil tři skleničky a chvíli tiše nerušeně popíjeli, než je vyrušila siréna ohlašující přibližující se kosmické lodě invazorů. Lidé se schovali do jeskyní. Po dvou minutách se lidé mohli přesvědčit o tvrzení sirény, ale nikdo raději nevystrčil ani nos. Po deseti minutách byl poplach odvolán. Šéfové GBO a VP měli práci. Museli potlačit případnou paniku, která by mohla klidně každou chvíli vypuknout.

***

14/16

---

Všechna práva vyhrazena!