Do své pracovny v jedné jeskyni svolal Petr Mašek radu. Byli tam všichni tři členové posádky letadla, čtyři piloti vrtulníků, šéf GBO, Jakub Mašek a sekretářka Petra Maška Kamila Kruchinová. Petr Mašek podal návrh, že by mohli prohledat údolí, jestli tu nejsou ještě nějací lidé. Přitom mu padl pohled na Kamilu Kruchinovou a v duchu si říkal, že je nádherná, ale dál neměl čas na zamilované snění. Ještě zahlédl, jak Kamila Kruchinová vzdychla, že ho zase ztrácí. Pak byly dohodnuty všechny podrobnosti akce a vrátili se k normálním organizačním věcem. Luboš Vojta se ozval a řekl: "Je nás stodevadesáttři a členů GBO jenom pět, to je na každého..." chvíli se zamyslel, a potom dodal: "Nemá tu někdo kalkulačku?"

Několik lidí se zasmálo, ale Petr Mašek je ztišil: "Tiše!" chvíli počkal až se ztiší a pokračoval: "Je to necelých 37 na jednoho. Deset lidí i s těmi co již máš, ti bude stačit."

"No radši bych víc." dodal nesouhlasně Luboš Vojta.

"Tady máš ten seznam těch pěti lidí, to ti musí stačit."

Chvíli ještě diskutovali, pak to Petr Mašek ukončil a rozpustil. Ještě zařídil pár věcí a šel do zadu do další jeskyně, kde měl zařízen svůj byt. Čekala ho tam asi tak osmiletá holčička Alenka, jeho sestřenice, kterou měl na starost po dobu nepřítomnosti, jejích rodičů, a jelikož nepřiletěli s ostatními čtyřiceti rodiči vrtulníkem, ale zůstali doma, protože se nemohli utrhnout tak najednou z práce, měl ji Petr Mašek na starost i nyní. Šel do provizorní sprchy, kterou si zde zřídil, osprchoval se a po té ulehl na ne zcela pohodlnou postel. Vyndal si fotografii Kamily Kruchinový a chvíli na ní koukal. Pak ji schoval a usnul po perném dni s myšlenkou, že vládnout není vůbec lehké. To v tu chvíli netušil, co všechno ho ještě čeká.

***

Druhý den vyrazila skupina dvanácti lidí na průzkum údolí. Všichni jeli na horských kolech. Po posledním dni kdy přibylo několik obyvatel, přibylo i devět kol, protože se devět lidí ujížděli schovat před invazory na kolech, protože v tu dobu to byl pro ně nejrychlejší dopravní prostředek. GBO vlastnila již 5 kol, ale jedno kolo bylo použito pro tuto akci, protože na něm jel agent GBO Adam Kruchina. Po šesti hodinách a 51 kilometrech dojeli na konec údolí. Cestou potkali 150 horolezců, kteří po domluvě s Petrem Maškem, odešli do města, kde žili Petr Mašek s ostatními. Na konci údolí potkali 15 cyklistů, a i tito lidé odjeli do města, do kterého před nimi vyrazili horolezci. Ještě než odjeli do města, prozradili celé skupině Petra Maška, že je zde poblíž jeskyně dlouhá 290 metrů vedoucí do sousedního údolí. Když k této jeskyni dorazili, zjistili, že skrz ní s koly neprojdou, proto Petr Mašek pověřil dva muže, aby tu zůstali a hlídali kola a ostatní rozdělil do dvou skupin po pěti. Nejprve vyrazila první skupina, v jejímž čele šel Petr Mašek. Nesli s sebou i jednu vysílačku, aby dali nejdéle do pěti minut vědět druhé skupině. Pokud se neozvou měli ostatní za úkol jít zpět a je nehledat. Měl na to dohlédnout agent GBO Adam Kruchina.

Po třech minutách a dvacetiosmi sekundách přišlo vysílačkou hlášení, že první skupina šťastně dorazila na druhou stranu, a že má tedy vyrazit druhá skupina, která se záhy dostavila.

Veliteli druhé skupiny, jíž velel bývalý kapitán letadla, Petr Mašek řekl: "Arnošte půjdeš se svou skupinou po jedné straně a já po druhé straně údolí. Na konci údolí se sejdeme. Čekejte však maximálně hodinu, pak se vydejte zpět do našeho města. Vyber si, po které straně chceš jít."

"Třeba po pravý."

"Dobře, takže vyrážíme."

Obě skupiny se sešli na druhé straně, kde našli vojenskou základnu ve skalách. U vchodu hlídkoval nějaký voják a Petr Mašek se ho zeptal, zda by mohl mluvit s velitelem. Voják si ho změřil pohledem a řekl: "Pojďte za mnou."

Došli k veliteli této vojenské základny a Petr Mašek byl rád, že alespoň obstojně umí anglicky, protože zde česky uměli jen češi a většina Čechů na štěstí uměla i anglicky, zbytek se jí bude muset naučit, protože jinak by se navzájem nedomluvili. Petr Mašek oslovil lámanou angličtinou velitele základny: "Dobrý den, já jsem Petr Mašek a vy?"

"Jack Sagal."

"Jistě víte," začal Petr Mašek: "Že Zemi napadli invazoři z vesmíru. My jsme přežili jen díky tomu, že se nám nad těmito horami porouchalo letadlo a my byli donuceni vyskočit s padáky ven. A zde, ve vedlejším údolí jsme si zařídili nouzový úkryt. A chtěli jsme vás požádat, abyste přešli k nám, abychom se případně mohli lépe bránit. Tato základna nám bude i nadále sloužit."

"Dobře." odpověděl Jack Sagal a dodal: "Kdo u vás velí."

"Já." řekl Petr Mašek a Jack Sagal se na něj udiveně koukl a hned nato dodal: "Podřizuji se vám pane."

Vojáci si sbalili všechny potřebné věci, zajistili základnu, zamaskovali vchod a vyrazili zpět. Vojáci měli jeden vrtulník, kterým po částech odváželi lidi, zbytek šel pomalu zpět. Petr Mašek se svou skupinou prošli opět jeskyní spojující obě údolí a jeli na kolech zpět. Cestou narazili ještě na 28 civilistů, kteří byli taktéž převezeni vrtulníkem.

Petr Mašek nechal provést sčítání lidu, při kterém se zjistilo, že jich je 636 osob, včetně malých dětí.

***

4/16

---

Všechna práva vyhrazena!