Po čtvrt roce, kdy v okruhu 250 kilometrů se středem ve městě, které bylo vzdáleno 27 kilometrů od jejich údolí, přestalo hrozit velké nebezpečí ze strany invazorů, se Petr Mašek rozhodl, že vyrazí do města pro věci, které jim zde celkem dost chybějí, a proto svolal 1. listopadu vládnoucí radu údolí, aby se poradili.

Poradu Petr Mašek začal slovy: "Vážení přátelé, sešli jsme se tu pro to, protože, jak jistě víte, invazoři se již delší čas nezajímají o naší oblast. Proto bychom dnes v noci mohli vyrazit pro věci, které nám zde chybějí."

Petr Mašek se zadíval na přítomné a po chvíli se zeptal: "Kdo s tím souhlasí?"

Jelikož souhlasili všichni, projednali všechny náležitosti akce na noc. Na konec jednání se dostali i k všedním záležitostem. Aby údolí dobře fungovalo, byla založena policie, která měla ve svých řadách 21 lidí. Bavili se i o zavedení peněz. Petr Mašek byl sice proti tomu, ale vzhledem k situaci zjistil, že je bude muset zavést.

V osm hodin večer se sešlo 60 lidí s 10 kolomobily, což byla vlastně upravená kola, tak aby sloužila jako auta a jezdila na lidskou sílu. Nahoru nad údolí se nechali vyvést větším výtahem, který nechali nedávno zhotovit, a který jezdil na lidskou sílu. Výtah muselo obsluhovat asi 50 lidí nahoru, dolu to bylo mnohem snazší. Ze shora se ihned rozjeli do města, kam dorazili asi v deset hodin večer. Ihned se rozjeli po městě shánět věci. Nejprve sháněli vozíky za kolomobily, na kterých by vozili věci do údolí. Zpět k výtahu se vraceli jen dva lidé. Zbytek zůstal ve městě a připravoval věci pro rychlý náklad. U výtahu vždy složili celý náklad i s vozíky, který obsluha výtahu postupně svážela dolů. Vždy třikrát za noc jeli do města a zpět. Ve městě brali věci jako, šlapací kola a náhradní díly na ně, papíry, tužky, lana lopaty, krumpáče, konve, peřiny a drobný nábytek, věci na stavbu nábytku a postelí, několik knih na učení do škol, židle, stoly, sirky, zapalovače s plynem do zásoby, kovové tyče a plechy a další náčiní na výrobu kolomobilů a o nějaký ten den později sváželi i lavice do škol, tabule, křídy a houby na mazání a žebříky.

Druhý den po jejich prvním výjezdu do města vyrazili již v 19:15 hodin a jeli se 100 kolomobily a jelo 300 lidí. Třetí den odbočilo 20 kolomobilů na cestu, která nebyla asi čtvrt roku udržována. Dojeli po ní na farmu. Tam objevili ovce, krávy, králíky a slepice, které odvezli s sebou do údolí kvůli jídlu. Ve městě našli také sazenice, které si také vzali a začali v údolí pěstovat. A ten den byl obzvlášť šťastný, neboť Petr Mašek objevil ve městě sklad zbraní invazorů, všechny je nechal odvést k vědcům do údolí, kteří se nimi začali zabývat. Když již odjížděli zpět do údolí, našel Petr Mašek na kraji silnice, zaparkované invazorské tryskové letadlo. Podobalo se jehlanu na špici se zakulacenými a malými směrovkami, což byl podle všeho předek letounu. Do zadu i do předu ze stran čněli trubice o jejichž účelu se mohli jen dohadovat. Odvezli to sice do údolí, ale do jeskyně vzdálené pět kilometrů od jejich komunity. Dováželi i další věci, jako byly sekery, pily, sudy, petrolej, jídelní soupravy, nože a stříkací pistole s paralyzátory pro GBO a Vesmírnou Polici se zkratkou VP, jak si říkala místní policie.

***

Ráno šel Petr Mašek spát v 7:20. Předtím však zařídil, aby se dostalo do oběhu pět miliónů amerických dolarů, které si vzali v bance ve městě. Ráno v 8:45 přišel do pokoje Petra Maška Luboš Vojta.

"Petře vstávej! Právě začaly boje o moc!" vykřikl jedním dechem Luboš Vojta a pokračoval: "Vstávej! Bojuje proti tobě Eva Netíková a chce..."

"Vypadni a nech mě spát." řekl Petr Mašek, převrátil se na bok a spal dál.

Luboš Vojta se naštval, vyndal stříkací pistoli a vyprázdnil na Petra Maška celý její obsah. Ten se naštval, vzal mu pistoli, vyhodil ho odtamtud a zabouchl za ním dveře na pečeť. Luboš Vojta do nich chvíli bušil, než to vzdal. Obrátil se na sekretářku Petra Maška s dotazem: "Prosím tě, není tu ještě jeden vchod?"

"Je, ale ten jde vyrazit stejně dobře jako tenhle."

Luboš Vojta k němu přešel a zjistil, že se nedá v žádném případě vyrazit, protože jeho dveře se otevírají k němu a jsou do poloviny tloušťky ve skále a z druhé strany je místo futra skála jako zábrana. Dveře byly ze sedmi centimetrů tlustého a velmi tvrdého dřeva. Ještě jednou se na ní koukl s prosebným výrazem ve tváři.

Pokrčila rameny a řekla: "V pokoji okna nemá, takže je nedobytný."

Luboš Vojta vešel na ulici, když tu kolem něj proletěl proud vody ze stříkací pistole. Uskočil na stranu a šáhl do pouzdra. Pouzdro však bylo prázdné. Zapomněl, že si jeho zbraň nechal u sebe Petr Mašek! Toto zaváhání se mu málem stalo osudným, kdyby na útočníka zezadu nedopadl tenisák a ten se neotočil. Luboš Vojta toho využil a skočil na něj. Sebral mu pistoli a odvedl na stanici VP, kde okamžitě začali s jeho výslechem.

Luboš Vojta si zatím nechal zavolat velitele vojáků. Ten se za chvíli dostavil.

"Prosím vás." začal Luboš Vojta: "Potřebuji vaše lidi na pomoc. Jak jistě víte, naši nepřátelé dostali do své moci potok, zvířectvo, zemědělský podnik a automobilku. Pomůžete nám to vybojovat zpět?"

"Ne pane." pronesl voják stojící stále v pozoru.

"Pohov!" zavelel Luboš Vojta a zeptal se na důvod jeho záporné odpovědi.

"Konám rozkazy pana guvernéra Petra Maška, který přikázal, abychom se nezúčastnili žádných bojů. Pouze na jeho výslovný rozkaz můžeme bojovat. Můžu jít pane?"

"Ano." odpověděl Luboš Vojta a odešel k vědcům.

Dostal nápad, který byl předem odsouzen k neúspěchu. Protože požádal vědce, aby mu půjčili zbraně invazorů, že rozstřílí dveře Petra Maška a tím se k němu dostane. Samozřejmě, že mu nepůjčili ani jednu zbraň.

V jednu hodinu odpoledne byla již hlášena kritická situace a v 13:20 získali odpůrci Petra Maška do své moci sklady. V 13:43 byl konečně probuzen Petr Mašek hlukem a zapojil se do akce. V 13:45 byli napadeni vědci. V 13:56 odpůrci prohráli s vědci a v 14:00 se Petr Mašek rozhodl do boje zapojit i vojáky. Vybavil je všemi stříkacími pistolemi a míčomety, které byly v průběhu bitvy vyrobeny. Nakonec jim dodal i všechnu vodu do stříkacích pistolí a všechny míče do míčometů. V 14:07 měli opět sklady pod svým dohledem a. Další zbraně přišly vhod. V 14:11 se probojovali k potoku. V 14:23 vybojovali zpět automobilku a konečně v 14:39 bylo povstání potlačeno. Petr Mašek znovu v 15:30 ulehl a vzbudil se normálně v 18:03.

***

V sedm večer se opět vydali do města. Tentokrát pro potraviny, kterých tu měly nedostatek a pro mrazící boxy na skladování méně trvanlivých potravin. Petr Mašek nechal přivézt také jednu menší elektrárnu s velkým výkonem, která se začala vyrábět teprve nedávno. Také přivezl několik kalkulaček, aby si usnadnili výpočty a také několik databank. A jelikož začínala zima, přivezli také elektrická kamna. Také tu rozvedli od potoka vodovod a z města přivezli vany a umyvadla. Samozřejmě vše bylo voženo s mírou, aby se neprozradili. Přivezli také deset pián, z nichž jedno Petr Mašek daroval své sestře Ireně Maškové.

***

5/16

---

Všechna práva vyhrazena!