12. listopadu, tři dny poté co naposledy odváželi věci z města, se rozhodli, že vyjedou do sousedních údolí, kde si mysleli, že jsou další lidé. A tak vyrazili k nejbližšímu, vzdálenému 109 kilometrů. Výtahem se nahoru nechala vyvést skupina deset lidí. A odtamtud v 18:30 vyrazili na cestu. Měli se vrátit přibližně za čtrnáct dní. Za tuto dobu měli stihnout objet všechna údolí. Na cestu vyjel Petr Mašek, agent 03AK Adam Kruchina, dva vojáci a šest horolezců. Všichni měli ve výbavě stany, v případě že by nikoho nenašli a nebyly tam jeskyně, zbraně invazorů, lana vysílačky a megafony, aby je bylo slyšet v každém koutu údolí. Měli jezdit jen v noci, aby invazorům ztížili podmínky jejich případného zaměření. Přes den měli spát, nebo měli zařizovat organizační věci s lidmi, které tam najdou.

Vyrazili na pěti kolomobilech, také zvaných šlaauta. Na cestu si svítili světly přidělanými na kolech, které odebíraly energii z dynama, které se třelo o přední kolo a tím se nabíjelo.

Ráno v 6:48 dorazili do údolí vzdáleného 109 kilometrů od jejich údolního města Valley City. Šlaauta schovali nahoře v jedné velké jeskyni a oni slezli dolů po lanech. Dole si Petr Mašek přiložil megafon k ústům a vyzval případné obyvatele, aby se shromáždili uprostřed údolí do 17:00. Sami se tam hned odebrali. V 17:00 tam již byli všichni obyvatelé údolí, jak se dověděli od jejich velitele, bývalého mexického prezidenta. V 17:30 odletěly vrtulníky směr Valley City. Po této várce 1089 lidí se město Valley City rozrostlo na 1725 osob, pokud jich deset nezahyne.

V 18:30 opět nasedli na kola a čekalo je 31 kilometrů z kopce.

V 20:53 tam šťastně dorazili. Obyvatele vyzvali, aby se dostavili do 0:00. Do té doby se dostavila skupinka 23 lidí, pro kterou, jak Petr Mašek řekl, přiletěl v 1:00 vrtulník.

Po sedmnácti dnech po svém odjezdu, se šťastně vrátili. Za tuto dobu objeli 27 údolí. Město Valley City, přehnaný název pro několik obydlených jeskyní, mělo nyní 2361 obyvatel.

Z jednoho údolí byl dokonce přivezen pouze jeden muž.

Petr Mašek to vzal při cestě nazpátek přes město, kde vzali léky, jídlo, ošacení a dalších pár věcí, které potřebovali a pobrali při cestě. Petr Mašek se rozhodl přes příští noc sem vyrazit znovu pro tolik potřebné věci.

Když sjeli výtahem dolu, nečekal je tu žádný uvítací výbor. Jeden voják, který s nimi byl ve výtahu, křikl: "K zemi!"

Sám jim šel příkladem a strhnul sebou i Petra Maška. Proudy vody zasáhly stěnu a tři překvapené horolezce. Na začátku prosince a ještě ke všemu v horách, kde začínalo mrznout, to nebylo nic příjemného.

Petr Mašek a ostatní se vykulili z výtahu a rychle se schovali za velké kameny, které se tu všude kolem povalovaly. Petr Mašek vytáhl pistoli a začal střílet proud vody do míst, kde tušil nepřítele. Zahlédl dalších devět proudů mířících do stejného místa. V křoví to zašustilo, a potom slyšeli rychle se vzdalující kroky. Rozeběhli se za něma. Nakonec je chytili a dovedli na stanici VP, kde našli jen prázdné prostory bez jediného živáčka, a vše přeházený a rozbordelařený, jako po přepadení. Petr Mašek nechal útočníka zavřít a hlídat dvěma vojáky, kteří byli s ním.

Když doběhli do kanceláře GBO, zjistili, že to tam dopadlo stejně jako u VP. Proto se Petr Mašek spolu s Adamem Kruchinou rozeběhli do kanceláře Petra Maška. Kancelář byla sice v pořádku, ale byla zamčená. Po chvíli debatování otevřel Jakub Mašek, zástupce Petra Maška.

"Co se stalo Jakube?" zeptal se Petr Mašek a Jakub Mašek se dal do vyprávění:

"Začalo to hned ráno po tvém odchodu. Eva Netíková získala asi dvacet přívrženců. Potom, když byla dovezena vrtulníky první várka lidí, ta také začala bojovat za svého velitele. To už na nás bylo příliš, ale bojovali jsme. Do včerejšího večera jsme tu měli i s námi devatenáct skupin. Včera se začaly tvořit tři skupiny. Dneska ráno již byly hotovy. Na naší straně stojíme jen my a ještě lidé z údolí pět a osm. Na straně... Jo, ještě ke všemu v údolí osm byl jen jeden člověk a ten je hned od začátku pro tebe, protože si ho prý zachránil. Je ti za to vděčný. Na straně Evy Netíkové stojí jedenáct údolí a na straně údolí jedna stojí třináct údolí, i s nimi tedy čtrnáct. Dneska mezi jedenáctou a třináctou hodinou se ztratilo devět agentů GBO, to jsou všichni mimo Adama, který byl s tebou a třináct členů VP, mezi nimi i šéfová VP Tereza Schmittová, sestra zástupce velitele GBO Jakuba Schmitta. Zatím prohráváme. Mrtvý nejsou a raněný jen dva a nemocných je čtyřicet šest, ale jdou vyléčit. Nevyléčitelně nemocní nejsou dosud žádní."

"A co je s Kamilou?" zeptali se Petr Mašek s Adamem Kruchinou současně.

"Kamilu jsme schovali u vědců i s mojí ségrou Zuzkou a Irenou společně s s malými dětmi do deseti let."

"Díky." řekl Petr Mašek: "Alespoň nějaké dobré zprávy. Mohl bys mi zavolat Evu Netíkovou a toho druhýho."

"To nejde, my s nimi nemáme kontakt. Ti by mě použili jako výkupné."

"Tak to zařídím sám."

"Vsadim se, že se ti to nepovede." řekl Jakub Mašek.

"Nesázim, ale přesto vyhraju." odpověděl Petr Mašek a odešel.

Jakub Mašek tu zůstal s Adamem Kruchinou, který se bál od teď jít s Petrem Maškem do jámy lvové. Dovedl si totiž spočítat na prstech své ruky, že teď jdou po něm, desátém agentu GBO a také posledním.

***

6/16

---

Všechna práva vyhrazena!