Ten den dal povolení ještě šesti lidem na vybudování obchodů, z toho dvě šlaauto prodejny se servisem a u jedné s myčkou.

V 18:30 všichni zalezli do jeskyní a vše vypnuli. Nad údolím přelétla kosmická loď invazorů v podobě činky. V 18:45 bylo lidem povoleno opuštění jeskyní.

Ten den měl Petr Mašek ještě jednání se šéfovou VP Terezou Schmittovou a šéfem GBO Lubošem Vojtou.

"Luboši, vzhledem k situaci, zde máš ještě pět lidí do GBO. Mezi nimi jsou dva bývalí vojáci a tři horolezci. Tady máš seznam. A pošli sem Terezu Schmittovou."

Po chvíli proti němu usedla Tereza Schmittová, patnáctiletá, ale rázná a tvrdá holka bez slitování. Seděla na místě, kde ještě před chvílí seděl Luboš Vojta.

"Prosím tě, ty dostaneš ještě třicet lidí do řad vaší VP, tady máš seznam deseti lidí. Je mezi nimi šest vojáků a čtyři horolezci. Dalších dvacet si vyber dle svého vlastního uvážení. Jejich seznam mi přines do tří hodin. A vyber si ještě někoho dalšího jako tvého zástupce. Takže budeš mít dohromady padesát jedna lidí. Stačí?"

"Jo." ozvalo se z jejích úst.

Petr Mašek si už pomalu zvykal na její mluvu, proto ji propustil bez jakýchkoli průpovídek. Když odešla, opřel se a na chvíli si dovolil ten přepych zavřít oči a snít. Snil o Kamile Kruchinové a jejich svatbě, na kterou si jistě ještě dlouho počkají. Při tomto pomyšlení si povzdechl. Zvedl telefon, který si nechal zavést. Do stěny, která oddělovala kancelář Petra Maška od kanceláře jeho sekretářky, byl vyvrtán otvor, kterým vedla niť na stojan, který stál na jeho i jejím stole. Niť končila kelímkem od jogurtu. Do toho se nejen mluvilo, ale i poslouchalo. Zaklepal na zeď a promluvil do kelímku na Kamilu Kruchinovou. Zeptal se ji, jestli není něco nového. Řekla mu, že ne, což čekal, ale chtěl ji alespoň slyšet.

***

Druhý den v 10:00 zašel Petr Mašek za bývalým úspěšným bankéřem. Když si sedli proti sobě, Petr Mašek začal bez cavyků: "Chtěl jsem vás poprosit, abyste se stal mým mini-strem financí a řídil státní banku. Dověděl jsem se, že jste byl velmi úspěšný jako mexický ministr financím, ale nelíbila se vám vláda vašeho prezidenta, tak jste, i když velmi nerad, svou funkci. Proto vám nyní toto místo nabízím já. Rozmyslete si to dobře."

Bylo vidět, že ho tím Petr Mašek zaskočil. Chvíli si dívali do očí, než Petra Maška protějšek John Landis souhlasil. Podali si ruce a Petr Mašek šel. Nasedl do svého šlaauta a vyrazil do své kanceláře, kde měl schůzku se šéfovou VP Terezou Schmittovou. Když zaparkoval na parkovišti, zaslechl: "Pane guvernére počkejte!"

Otočil se a zahlédl ředitele továrny na výrobu džusů.

"Co si přejete?" zeptal se Petr Mašek a dodal: "Čeká na mě v kanceláři šéfová Vesmírné policie, jestli byste proto mohl stručně."

"Ovšem. Přinesl jsem vám malý dárek. Tři druhy džusů a údolní Whisky. Alkoholu tam sice moc není, ale i tak si myslím, že je to chutné. Jestli se tedy neurazíte, že dávám tak málo."

"Ne, to jste mě opravdu mile překvapil. Ani nevíte jak. Děkuji. Ještě máte něco na srdci?"

"Ještě jsem vám chtěl říct, že jsem vás volit kvůli hodně věcem, které našemu prezidentovi chybí. Řeknu vám to popravdě: Leckterý panovník by se od vás mohl učit."

"Chtěl bych tu nastolit pokrok, abychom po odchodu invazorů, pokud vůbec odejdou, se mohli rychle opět zcivilizovat. Naschle a ještě jednou díky."

Když vešel do kanceláře, Kamila Kruchinová, jeho sekretářka, ukázala na dveře a řekla: "Už je tady šéfová VP, a je velmi nedočkavá."

"Už jdu. Byl za mnou ředitel džusovarů, přinesl mi něco na můj mlsný jazýček." a ukázal džusy, které měl v ruce a ještě než zmáčknul kliku, dodal: "Pak si dáme spolu."

Sotva vešel do kanceláře, zaslechl: "No to je dost. Už jsem myslela, že tu srostu se zemí a on pán byl pro chlast. Máš tam aspoň pivo?" zeptala se Tereza Schmittová.

"Ne, nemám, ale mám tu kolu jestli chceš?" zeptal se ji Petr Mašek.

"To víže chci. Nalej. Můžu už povídat?"

"Ano."

"Tak jo. Mám za mřížema... Díky, ta kola je ale ledová." hltla si a pokračovala: "Mám za mřížema pár lidí od odbojný organizace bejvalýho mexickýho prezidenta. Problém je, že nechtěj žvanit. Tak jsem se chtěla zeptat, jestli můžu..."

"Nemůžeš!" skočil jí Petr Mašek do řeči.

"Nech mě to dopovědět, jó?" hodila si nohy na stůl a pokračovala: "Že bysme je polili vodou a šli dlouhou, hodně dlouhou chodbou pomalu ven a snažili bysme je přimět k hemzum. Pokud by začali hemzat, zastavili bysme a pokračovali ve zpovídání."

Napila se, koukla na Petra Maška, který byl udiven její mluvou a pokračovala: "Kdyby mlčeli, vyšli bysme ven a zkusili z nich něco dostat. V případě, že žvanili, šli bysme zpátky do tepla, ve vopačným případě by skončili ve vohřívacim hospitálu."

Ohřívací hospitál bylo místo, kde bylo spousty krbů a kamen. Byla tam i elektrická kamna, ale ta se používala jen ve vyjímečných případech kvůli bezpečnosti.

"Souhlasím, ale s tím posledně jmenovaným to nepřeháněj, nechci aby měli zápal plic. Máme tu jen sedm pravých doktorů, nechci je zbytečně zatěžovat a těch zbylých dvacet tři tomu houby rozumí. To jim klidně můžeš říct. Třeba je to vyděsí. Za jak dlouho mi to můžeš dát na stůl? Nechci abys to hlásila přes vysílačku. Pošli s tím někoho."

"Dobře. Do hodiny. Nejdýl do hodiny a půl to máš na stole. Čágo."

Sundala nohy ze stolu a šla. Coca-cola byla dopitá až do dna.

Petr Mašek na chvíli zůstal zamyšleně sedět, než si nakonec zamyšleně otevřel vínový džus. Byl vynikající. Potom zvedl vysílačku a spojil se s GBO. Přímo s Lubošem Vojtou: "Ahoj Luboši. Prosím tě, pošli na výslech k VP jednoho svého člověka, nejlépe Annu Kruchinovou. A večer se stav na údolní Whisky. Čau."

"Dobře posílám agenta 05AK k VP. A stavím se v osm. Čau."

"Jo. Čau."

***

8/16

---

Všechna práva vyhrazena!