Bojovalo se dlouho do noci, ale když začala bouřka, bitva ihned přestala. Proto Petr Mašek svolal mimořádnou schůzi, kde projednávali doposavadní výsledky a nové postupy. Debatovali dlouho do rána, než se shodli na jednom postupu. Použijí invazorské paralyzátory.

***

Bouřka ustala druhý den večer v šest hodin, a proto bitva den již nepokračovala. Petr Mašek opět po nějaké době vyjel v 18:30 do města pro další věci, které by se jim mohli hodit při bitvě. Přivezli: Vysílačky pro každého vojáka. A i dnes vozili na vozíkách. Vozíky opět nabrali ve městě. Vozili tenisáky, míčky, všechny stříkací pistole a injekční stříkačky, plechy na výrobu obrněných aut, hadice s čerpadly, pili, sekery, spojovací materiál, vrtačky s vrtáky, prkna na výrobu základen a palebných věží. Dále dalekohledy pro každého vojáka a pro palebné věže. Pro vědce vzali hvězdářské dalekohledy a další přístroje, které nutně potřebovali. V údolí namontovali sirénu, kterou také přivezli z města. Ta měla sloužit pro upozornění obyvatel údolí před invazory. Kdyby se zde náhodou měli objevit, nebo přelétali nad údolím, sirény by byly spuštěny a obyvatelé údolí se měli poschovávat po jeskyních a měli vypnout všechny přístroje. Nyní dokonce zpět jeli se třemi nákladními vozidly na naftu. Místo šlapacího výtahu, zde namontovali moderní výtah s motorem. Dále přivezli něco málo z elektronických přístrojů pro vládu, GBO a VP. Dokonce přivezli i pět počítačů.

S nákladní vozy najeli do nákladního letadla a to je postupně sneslo dolů do údolí. V údolí pro něj udělali místo, kde mohlo přistávat. A vše hned nato zamaskovali.

***

Ráno v osm hodin opět začala bitva. Bojovalo se i dřevěnými meči obalenýma molitanem. Obě strany dbaly na to, aby nikdo nebyl těžce zraněn nebo dokonce zabit, protože jich ne Zemi zůstalo málo na vybudování nové civilizace, kterou samozřejmě chtěly obě strany vybudovat podle svého.

O deset minut později již bylo, díky invazorským paralyzátorům, rozhodnuto, kdo má vyhrát. Petr Mašek měl již více jak 65 zajatců a to stále ještě přibývali. O dalších pět minut později se nepřátelé Petra Maška vzdali.

O půl deváté proběhlo jednání s bývalým mexickým prezidentem. Petr Mašek se ptal a on odpovídal: "Proč se bouříte?"

"Protože se chci stát vládcem údolí."

"Proč nechcete soukromníky?"

"Protože je to pakáž!"

"To není odpověď."

"Protože... Je prostě nechci, no."

"Nehodí se vám pro váš diktátorsko bolševický režim?"

"Ne!" rozhořčil se, ale když uviděl přísný výraz ve tvářích strážců, dodal: "Vlastně ano."

"Proč si zatím nedáte pokoj, dokud tu jsou invazoři?"

"Ty neodejdou, takže je to stejně jedno."

"Jak to víte, že neodejdou?"

"Tuším to."

"Víte, že půjdete do vězení?"

"Ano, ale ne na moc dlouho."

"Řeknu vám to přesně. Půjdete na nucené práce na asi... Do té doby než začnete žít jako spořádaný občan. Minimem jsou tři neděle."

"Vím to a jsem si toho vědom."

"To jsem rád. Řeknete nám ještě něco?"

"Ne!"

"Dobře. Stráže odveďte ho."

"Ještě se uvidíme." pronesl zlostně bývalý prezident Mexika.

"Nezapomeňte, tři neděle jsou minimem." připomenul mu Petr Mašek a dodal: "Naschle za x neděl."

"Naschle." procedil mezi zuby bývalý mexický prezident.

***

Bývalý mexický prezident pracoval na stavbě silnic a skladů a podílel se na výrobě šlaaut.

Petr Mašek zatím po dobu tří neděl jezdil do města, až ho vyklidil. Vybrali vše co se jen hodilo pro domácnost, prádelny a děti. Když začalo sněžit, odvozili odtamtud i stavební materiál a potřeby pro milovníky zimních sportů. Přivezli také dva skútry a vyrobili šlapací rolby pro horskou službu, která vznikla právě před několika dny s prvním sněhem. Měla deset členů. Petr Mašek byl právě na jejich prvním zasedání.

Jejich šéfem byl statný třicetiletý muž jménem Red Silvermann a právě se ptal na otázku platu.

"Plat bude činit dva tisíce dolarů měsíčně. Předem dostanete tisícovky, abyste zatím vystačili." odpověděl Petr Mašek.

"A co služební vozy?"

"Dostanete dvanáct šlaaut, z toho dvě dodávkové, zbytek budou terénní."

"Dobře. A výbava?"

"Deset vysílaček, silná lana, batohy, oblečení, čtyři bernardýni."

"Vybavení kanceláře?"

"Pět stolů, deset židlí, nějaké skříně, jednu sekretářku..."

Všichni se rozesmáli a někdo vykřikl: "Dobrej fór."

Petr Mašek pokračoval, aniž by tomu věnoval pozornost: "Místnost pro psy a pelechy. Toť vše."

"Služební úhrady platí kdo?"

"Stát."

"Dobře, kdy máme začít?"

"Hned teď. Naschle."

Všichni to byli profesionální horolezci.

Petr Mašek si povzdechl a vyrazil na zasedání VP. Dorazil tam o pět minut dříve a tak se ještě napil.

Zasedání zahájila Tereza Schmittová: "Sešli sme se tu proto, abychom projednali ňáký věci. Bude vás informovat Petr Mašek."

"Přišel jsem vám říct, že už zítra u vás nastoupí tři sekretářky a dva lidi jako informátoři."

"Proč?" zeptal se jeden muž.

"Protože jak víte, k dnešnímu dni pracuje kolem dvou set lidí z dvou tisíc. To je pouhá jedna desetina. A proto dělám opatření, aby bylo více lidí zaměstnáno."

"Dobře berem to. Nemoch bys nám dát eště ňákýho dobrýho programátora?" zeptala se Tereza Schmittová.

"Ovšem. Zítra tu jsou všichni. Naschle."

Všichni se s ním rozloučili a on hned nato pospíchal na zasedání GBO. Přišel již pozdě. Jednání již začalo. Proto si sednul a poslouchal. Luboš Vojta na něm požadoval další agenty. Petr Mašek odpověděl: "Dostanete dalších pět agentů dle svého vlastního výběru a jednu sekretářku."

"Co s ní?" podivil se Luboš Vojta.

"Bude se hodit." odpověděl mu tajemně Petr Mašek.

Posléze probrali i další problémy, než odešel.

***

Do jednoho týdne nechal Petr Mašek zřídit poštu s dvaceti pracovníky a dvěma sekretářkami. Také tu začalo fungovat dalších šest obchodů a jeden stánek s pochoutkami. Dále tu začala pracovat pořádková služba čítající dvaceti pracovníků se dvěmi sekretářkami.

Petr Mašek si založil svojí soukromou stavební firmu Petrostav, která okamžitě začala pracovat na budoucím údolním letišti. Petrostav zaměstnával 45 stavařů, dvě sekretářky a jednu účetní.

1.1.2001 byla oslava, že přežili do nového roku. Petrostav do 1.1.2001 postavil dvě divadla, každé pro 250 opsob, tři kina každé pro 200 osob. Postavili tu i zábavný mechanický park, který se měl v budoucnu ještě více rozrůst. Jediné, co v něm nebylo mechanické, byly tři velké kolotoče. Byly tam skluzavky, houpačky, šlapací kolotoče, autíčka a šlapací dětské vláčky. Dále připravili okružní jízdu kolem dosavadního města šlapacím vlakem.

Od tohoto data platil nový kalendář. Platilo, že 1.1.2001 našeho letopočtu se změnilo na 1.1.1 při invazi - p.i.

Lidé oslavovali až do půlnoci. Děti se vyblbly v parku a dospělí v kinech a divadlech.

Od této doby mělo město i své vlastní herce. Bylo jich třicet šest i se štábem.

***

10/16

---

Všechna práva vyhrazena!