Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 1996 - 1. část

 

Raketoplán chytil japonskou družici

15. 1.1996 Pondělí - Mys Canaveral  (AP) - Americký  raketoplán Endeavour v  sobotu po drobných  potížích  s  devadesátiminutovým  zpožděním  zachytil a naložil  japonskou  výzkumnou  družici  Space  Flyer.  Včera  pak posádka  vypustila do  vesmíru experimentální  modul k odzkoušení navigace družic. (STS-72)   

                                    

Astronauti z Endeavouru se procházeli po vesmíru

16. 1.1996 Úterý - Houston  (ČTK)  -  Dvojice  amerických  astronautů  z raketoplánu Endeavour včera úspěšně ukončila  procházku ve vesmíru, během níž trénovala  s  imitacemi  součástek  sestavování budoucí orbitální stanice.Dvojice astronautů Leroy Chiao a  Daniel Barry strávili ve volném prostoru  šest  a  čtvrt  hodiny.  Zkoušeli  nejen práci s novými nástroji ve volném prostoru  a sestavování součástek stanice, ale také nový, lépe izolovaný skafandr.Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) při vesmírných vycházkách chce  nejen vyzkoušet novou techniku,  ale vycvičit co nejvíce  astronautů  pro  sestavování  stanice,  které  začne již koncem příštího roku.Foto: Televizní  snímek NASA zachycuje  americké astronauty Leroy Chiaa  a  Daniela  Barryho   během  jejich  včerejšího  pobytu  v kosmickém prostoru. (STS-72)                                  

 

Hubble odhalil stovky galaxií

17. 1.1996 Středa - San  Antonio  (ČTK,  Reuter)  -  Američtí  astronomové Hubbleovým teleskopem  kroužícím po  oběžné  dráze  kolem Země  objevili při historicky nejhlubším  pohledu do vesmíru  stovky nových galaxií. "Ostře nyní vidíme některé z galaxií  v jejich vývoji tak, jak je tomu oproti  pozemskému času 10  miliard let nazpět,"  oznámil ve středu novinářům šéf projektu Hubble Robert Williams. Na zasedání Americké  astronomické společnosti  v texaském  San Antoniu  byly prezentovány   prosincové  snímky   z  dalekohledu   NASA,  které znázorňují  asi  1500  galaxií  v  nejrůznějších  etapách vývoje. Většina  zatím  nebyla  spatřena  ani  s  pomocí  těch největších pozemských  teleskopů.   Všech  342  pořízených   snímků  bude  k dispozici vědcům celého světa.Foto: Snímek  z Hubbleova teleskopu  "Hubble Deep Field"  ukazuje zatím  nejvzdálenější kouty  vesmíru, jaké  lidstvo vidělo. Tvary vzdálených galaxií mnohé napovídají o vývoji vesmíru.

 

Konec světa bude za pět miliard let, tvrdí vědci

18. 1.1996 Čtvrtek - San Antonio (AP,  sto) - Hvězdy podobné našemu  Slunci září deset miliard let  a pak umírají v  mohutné explozi. Naše Slunce  je na půl cesty od  závěrečné fáze svého života. "Máme  jen pět miliard let,  abychom  se  odstěhovali,"  upozornil  v  této  souvislosti astronom  Howard  Bond  na  skutečnost,  že  "smrt", během níž se Slunce  padesátkrát  zvětší,  by  rozhodně  nemohl  nikdo na Zemi přežít.Unikátní  detailní snímky  pořízené tento  týden díky orbitálnímu Hubbleovu teleskopu poprvé ukázaly,  že se staré hvězdy rozpadají na uhlíky velikosti Země a  zanechávají na hvězdné obloze bizarní tvary.  Tato  pozorování  Hubbleovým  teleskopem umožní především vědcům studovat  posledních 10 000  let života některých  hvězd s přesností, jaká  dosud nikdy nebyla možná.  Na základě zjištěných údajů by pak astronomové mohli přesněji předpovědět zánik Slunce, aby lidstvo, pokud nevyhyne mnohem  dřív, mělo šanci se připravit na  opuštění soustavy,  kde ho   čeká zkáza.  Pět miliard  let je vzhledem k  rychlosti technického pokroku  dlouhá doba. Zatím  je sice lidské pronikání v zárodku,  ale poslední objevy nás mohou v dohledné době posunout mnohem dál.Vědci z Evropské kosmické agentury  oznámili již loni v říjnu, že jejich  motor založený  na přeměně  plynů ionty  zrychlí lety  ve vesmíru. Například cesta na Mars, která by dosud trvala rok, by s novým pohonem  proběhla během jednoho  měsíce. První prototyp  by měl být odzkoušen v roce 1997 a další verze by se mohly dostat až na rychlost světla. Ani to však není konečná hranice.Britský  astronom  In  Crawford  vypracoval  teoretickou studii o možnostech  cestování  vesmírem   nadsvětelnou  rychlostí.  První způsob může  být podle něho založen  na meziprostorových tunelech vytvořených  intenzívním  gravitačním  polem,  které se například nachází  v okolí  černých  děr.  Druhý způsob  předpokládá pohony schopné zakřivit  prostor tím, že jej  v přední části zhustí  a v zadní rozšíří.Sluneční  soustava  se  tak,   byť  jen  teoreticky,  smrskává  a přiblížily se  i hvězdy, nicméně podle  dalších pozorování pomocí Hubbleova  teleskopu  budou  muset  cestovatelé překonat "ledovou skořápku". Ve  vzdálenosti 6,4 miliardy kilometrů  od Slunce jsou šest až třináct kilometrů velká  tělesa tvořená ledem v Kuiperově pásu  komet. Celkem  je zde  asi deset  miliard takových objektů, kromě  nesčíslného  množství  menších.  Celý  pás  vytváří  kolem Sluneční  soustavy  ledovou  skořápku  o  síle  kolem  7  miliard kilometrů.  Ta  je  zdrojem  nejen  komet,  které  jsou  pro Zemi hrozbou, ale i překážkou výletů za hranice sluneční soustavy.Avšak  i  kdyby  se  lidstvu  nepodařilo  včas  opustit domovskou sluneční soustavu, neznamená to v této části vesmíru konec naděje pro  život  jako  takový.  Výbuchem  hvězdy  totiž vznikají podle astronoma  Johna Traugera  základní prvky  jako například  uhlík, které jsou znovu "recyklovány" do nových hvězd, planet, a dokonce do  nového života.  "Je to  zároveň zrození  nové galaxie,"  říká Trauger a dodává:  "Kdyby to tak nebylo, pak  by nevznikla Země a my také ne".

 

Astronomové zatím neobjevili ve vesmíru stopy života

San Antonio (ČTA) - Skupina vědců,  která se po dobu jednoho roku věnovala zpracovávání  signálů přicházejících z  kosmu, tvrdí, že zatím  stále  chybějí  jakékoli  důkazy  o  existenci života mimo planetu Zemi.  Na konferenci Americké  astronomické společnosti v texaském  San Antoniu  v úterý  nicméně konstatoval  šéf programu Phoenix, že výzkum bude i v příštích letech pokračovat.Dosud bylo prozkoumáno pouze nejbližších 200 hvězdných systémů. V příštích letech se vědci  pomocí Parkesova radioteleskopu v jižní Austrálii  hodlají   věnovat  podrobnému  průzkumu   dalších  800 galaxií.Astronomové  během ročního  výzkumu zachytili  hned několik tisíc "inteligentních" signálů, které jednoznačně svědčily o tom, že je vytvořily  myslící  bytosti.  Nakonec  se  však  vždy ukázalo, že zachycené vlny mají svůj původ na  Zemi, ať už je vytvořily umělé družice, nebo domácí mikrovlnky.Projekt  Phoenix  své  prostředky  na  výzkum  vesmíru získává od sponzorů, protože předešlý program americké Agentury pro kosmický výzkum, nazvaný Pátrání po  mimozemských civilizacích - známý pod zkratkou SETI, byl americkým Kongresem zrušen již v roce 1993.Phoenix se  na rozdíl od  svého předchůdce věnuje  průzkumu pouze blízkých  galaxií,  protože  u  těchto  sestřenic  našeho  Slunce existuje  podle  odborníků  největší  pravděpodobnost,  že  hostí planety podobné Zemi.

 

Astronauti ocenili své nové skafandry

Houston (ČTK,  AP) - Asi  35 minut strávil  včera v superchladném stínu amerického  raketoplánu Endeavour astronaut  Winston Scott, který se svým kolegou při několikahodinové procházce ve vesmírném prostoru  testoval  nové,  lépe  vytápěné  skafandry. Mráz dosáhl minus  73  stupňů  Celsia,   avšak  Scott  byl  přesto  spokojen. "Postupně   se  ve   skafandru  ochlazovalo,   avšak  nebylo   to nepříjemné. Jsem  výsledkem potěšen," řekl  Scott. Nové skafandry jsou součástí vybavení, které bude využito v roce 1997 k budování mezinárodní stanice.   (STS-72)        

                        

Úloha takřka nepolapitelných částic

Dne 4. prosince 1930 napsal  švýcarský fyzik Wolfgang Pauli svému příteli:  "Dnes jsem  učinil cosi,  co by  teoretik neměl ve svém životě   udělat.   Pokusil   jsem   se  nevysvětlitelné  objasnit nepozorovatelným."  Tím nevysvětlitelným  byl radioaktivní rozpad atomových  jader a  tím nepozorovatelným  částice, která  posléze dostala název  neutrino, tedy "miniaturní  neutron". Pauli si  za svůj ztřeštěný předpoklad o existenci  neutrin jel v roce 1945 do Stockholmu pro  Nobelovu cenu -  ani v té  době však ještě  žádný fyzik  nepodal  přímý  důkaz  o  existenci  těchto  podivuhodných částic, jež  se pohybují rychlostí světla  a pronikají bez potíží jakýmikoliv   hmotnými  překážkami.   Kdybychom  chtěli  neutrino zachytit  v nějakém  terči s  padesátiprocentní pravděpodobností, museli  bychom mu  postavit do  cesty kovovou  desku tlustou 3000 světelných let!Zdálo  se  proto,  že  je  zcela  vyloučeno,  aby  se přímý důkaz existence  neutrin kdy  zdařil. Nakonec  se to  přece jen povedlo americkým  fyzikům  Clydovi  Cowanovi  a  Fredericku  Reinesovi v letech  1953-1956,  když  ozařovali  chlor  -  kadmiový  detektor neutrin  mohutným proudem  elektronových antineutrin  z atomového reaktoru  v Savannah  River. Loni  v prosinci  si tak  mohl prof. Reines vyzvednout ve Stockholmu další  Nobelovu cenu; dr. Cowan v roce 1974 zemřel.Mezitím od roku 1969 jiný americký fyzik Raymond Davis registruje v hloubi dolu na zlato Homestake  v Jižní Dakotě neutrina z nitra Slunce,  kde vznikají  v hojném  počtu při  termonukleární reakci přeměny vodíku na hélium. Po  čtvrtstoletí usilovné práce je jeho verdikt  překvapivý:  ze  Slunce  k  nám  přichází  třikrát  méně neutrin,  než  vyplývá  z  teorie  termonukleárních reakcí. Tento nepříjemný výsledek v posledních  osmi letech nezávisle potvrdily detektory neutrin  v Japonsku, Itálii a  na Kavkaze. Zatím nejsme schopni rozhodnout,  kde je chyba: zda  v nesprávném modelu nitra Slunce, anebo v neznámých vlastnostech samotných neutrin.Naproti tomu zaznamenaly detektory v Japonsku a Spojených státech krátkou  spršku neutrin,  jež k   nám doletěla  23. února  1987 z rekordní   vzdálenosti  165   000  světelných   let  jako  doklad gravitačního  zhroucení  jedné  velmi  hmotné  hvězdy  ve  Velkém Magellanově mračnu. O čtyři hodiny později zaznamenali atronomové na  příslušném místě  oblohy nádherné  vzplanutí očima  viditelné supernovy. Tak se potvrdila odvážná teorie o tom, že při hroucení hmotné hvězdy se asi 99 % energie uvolní ve formě neutrin, kdežto na  optické  zjasnění  připadá  jen  0,1  %  energie gravitačního zhroucení.Bezmála nepochopitelná neutrina však  mohou rozhodnout i klíčovou otázku o tom, zda je  vesmír prostorově uzavřený (konečný), anebo otevřený  (nekonečný).  Ve  vesmíru  se  totiž  od velkého třesku potuluje  mnohem  víc  neutrin  než  všech  ostatních typů částic dohromady.  Pokud je  tzv. klidová  hmotnost neutrin  přesně nula (podobně  jako  je  tomu  u  fotonu),  pak svou gravitací nestačí zabrzdit rozpínání vesmíru, a vesmír  je nekonečný. Pokud je však tato hmotnost  slabě větší než  nula, může to  stačit na uzavření vesmíru   vlivem  souhrnné   přitažlivosti  těchto   miniaturních částeček.Jde  o  mimořádně  choulostivá  měření,  neboť  hmotnost  jednoho neutrina  představuje  rozhodně  méně  než  jednu dvousettisícinu hmotnosti elektronu.  Proto je i  nejnovější výsledek fyzikálních pokusů poněkud nejistý. Zdá se  však, že klidová hmotnost neutrin se liší  od nuly tak  málo, že na  uzavření vesmíru nestačí.  Nás ovšem nejvíc  udivuje, jak částice, která  je "nejblíže ničemu ze všech  objektů,  jež  v  přírodě  známe",  může svými vlastnostmi zásadně  ovlivňovat tak  rozdílné úkazy,  jako je  radioaktivita, záření Slunce,  grandiózní výbuchy supernov  a konečně i  celkový osud vesmíru.                Jiří Grygar (pracovník ve Fyzikálním ústavu AV)

 

Galileo odhalila nová tajemství obřího Jupitera

24. 1.1996 Středa - Washington (zah)  - Kosmická sonda Galileo  na sebezničující misi odhalila loni  v prosinci na odvrácené  straně Jupitera, největší planety  sluneční  soustavy,   nová  tajemství,  která  vyvracejí dosavadní  teorie.  Analýza  snímků   z  Galilea  ukazuje,  že  v atmosféře Jupitera je  daleko méně vodních par a  o polovinu méně helia, než  bylo očekáváno. Vědci budou  muset rovněž přehodnotit poznatky  o  jeho  vzniku.  Nové  poznatky  také  téměř  vylučují nalezení organických molekul podobným těm na Zemi. Sonda Galileo, vypuštěná z raketoplánu Atlantis v říjnu 1989, působila v drsných podmínkách Jupitera, který váží  dvakrát více než ostatní planety sluneční  soustavy  (318krát  než  Země)  a  má  poloměr  142 800 kilometrů, pouze 57 minut, než shořela.Foto: Snímek odvrácené strany Jupitera, největší oběžnice Slunce, pořízený sondou Galileo odhalil nečekané objevy.

 

Vědci usilovně hledají antisvět

Hamburk  (ČTK,  zah)  -  Existuje  ve  vesmíru  jakýsi antisvět z antihmoty, který  by byl zrcadlovým odrazem  světa našeho? A daly by se z  antihmoty vyrábět zbraně, které by  byly ještě ničivější než  jaderné  bomby?  Podobné  otázky  si  kladou fyzici, jimž se nedávno podařilo vyrobit první atomy antihmoty.Tým  kolem Walter  Oelerta,  který  v Evropské  laboratoři fyziky částic (CERN) v Ženevě vyrobil devět atomů antihmoty, odstartoval závod  nejrůznějších  vědeckých  skupin.  Ty  se  nyní  pokoušejí vyrobit  atomy  antihmoty,  které   by  existovaly  déle  než  40 miliardtin  sekundy,  po  něž  se  udržely  atomy Oelertova týmu. Úspěch není  zaručen, ale experti  jsou přesvědčeni, že  stabilní forma antihmoty není pouze výplodem scénáristů seriálu Star Trek, v němž slouží jako pohon kosmických lodí.Při velkém  třesku před 15 miliardami  let vznikla podle obecného názoru jak hmota nám známého  světa, tak podle fyzikálního zákonu symetrie stejné  množství antihmoty. "Až  do nynějška však  vědci nedokázali  najít   ve  vesmíru  antihmotu   ani  nejmodernějšími metodami," připomíná Oelert.  Astrofyzici proto předpokládají, že zákon  symetrie přestal  v  určitém  okamžiku při  vzniku vesmíru platit.  Autoři   vědeckofantastických  románů  však   s  oblibou spekulují o existenci zrcadlového vesmíru,  kde má i každý člověk v zájmu rovnováhy své "antidvojče".Antihmota  se od  hmoty v  zásadě odlišuje  svým nábojem. Zatímco elektron  je  nabit  negativně,  má  antielektron  kladný  náboj. Stavební  prvky  antisvěta  jsou  známy  již  od  50. let, kdy se podařilo  vyrobit   první  částice  antihmoty.   Antielektrony  - pozitrony  -  se  například  používají  v  řadě oblastí techniky, medicíny a vědy.Spojení antiprotonu  s pozitronem v  atom antivodíku se  podařilo díky  urychlovači v  CERN, kde  se v  netečném plynu xenonu spolu srážely  pozitrony  a  antiprotony   téměř  s  rychlostí  světla. Dokladem  existence antihmoty  byla pouze  energie, která vznikla během jejího rozpadu při kontaktu  s normální hmotou. "V praxi se to nedá  nijak využít, protože  momentálně spotřebujeme k  výrobě antihmoty  daleko větší  množství energie,  než se  jí uvolní při srážce s hmotou. Zatím bychom  antihmotu mohli upotřebit jedině k vědeckým pokusům," upozornil mluvčí CERN Neil Calder, ale zároveň dodal,  že před  pěti sty  lety lidstvo  nevědělo, že Země krouží kolem Slunce.

 

Vědci spekulují o formách života na nových planetách

25. 1.1996 Čtvrtek - San  Antonio (ČTK,zah)  - Nedávný  objev dvou  planet v souhvězdí Panny a  Velké Medvědice, na  nichž by mohl  existovat život, dal nový  impuls  nejen  astronomům,  ale  i  biologům.  Ti  se  nyní předpovědět, jaké  formy organismů by zde  mohly existovat. Velmi pravděpodobně by byly díky ohromné gravitaci a průměrným teplotám kolem 80 stupňů Celsia silně odlišné od těch, jež jsou známy nám. Astronomové  nyní  doufají,  že  Hubbleův  teleskop  odhalí další bližší údaje.Planety,  které  minulý  týden  objevili  Geoffrey  Marcy  a Paul Butler,  jsou  vzdálené  35   světelných  let  (asi  340  miliard kilometrů)  od  Země.  Patří  k  mateřským  hvězdám  70  Virgo  v souhvězdí  Panny a  47 Ursa  Maior v  souhvězdí Velké  Medvědice, jejíž součástí je známý Velký vůz.Obě jsou několikrát větší než Jupiter a podobně jako on jsou také gigantickými plynovými koulemi bez  pevného povrchu, ale s hustou atmosférou. Pokud na nich existuje  voda (a nic tomu nebrání), má teplotu horkého čaje."Gravitace na těchto planetách je asi obrovská. Pokud by zde byli živí  tvorové, museli  by to   být tvorové  placatí a  tlustí, ne vzpřímení   jako  lidé,"   odhaduje  vědecký   ředitel  Britského národního kosmického střediska Paul Murdin.Marcy a Butler uvažují ovšem  i o jiných možnostech: kolem těchto planet totiž velmi pravděpodobně krouží měsíce. "Pokud by byly co do velikosti  srovnatelné s měsíci Jupitera  a Saturnu, snadno by na nich mohla  být moře a oceány a  gravitační poměry a atmosféra podobné poměrům na Zemi," vysvětluje Marcy.Na setkání s nimi si lidstvo bude muset tak jako tak ještě dlouho počkat: nejrychlejší vesmírné sondě by trvalo miliony let, než by k oběma  planetám  doletěla,  a  dokonce  i  rádiový  signál by k planetám cestoval  35 let, dalších 35  let by bylo třeba  k tomu, aby případné živé bytosti na signál odpověděly.Nové planetyAmeričtí astronomové objevili ve vzdálenosti 35 světelných let od Země dvě  nové planety u  hvězd 47  UMa  a 70 VIR,  na nichž může teoreticky existovat životURSA MAIOR souhvězdí Velká Medvědice - např. hvězdy Alcor, Dubhe, Phecda, Merak, MizarPANNA - např. hvězdy Vindemiatrix, Porrima, SpicaStatistika               Země        70 VIR        47 UMaVelikost (Země = 1)        1          2862          954Povrchová teplota C     -70až+55       85     možný výskyt vodyDoba oběhu kolem Slunce  365 dní     116 dní      1100 dníObě  planety  jsou  několikrát  větší  než  Jupiter a obíhají svě hvězdy podobně  jako planety naší  sluneční soustavy. Vzhledem  k tomu, že je jejich povrchová teplota pod bodem varu, může na nich docházet ke koloběhu vody.                       Pramen: Reuter

 

Japonsko chystá ambiciózní program na zkoumání vesmíru

Tokio  (ČTA)  -  S  vybudováním  měsíční  observatoře  a zřízením kyvadlové linky  na trase Země -  Měsíc počítá ambiciózní program výzkumu vesmíru, který předložilo  japonské ministerstvo pro vědu a techniku. Studie navrhuje postup pro příštích deset let.Prvním krokem má však být vyslání orbitální stanice s laboratoří, která  umožní astronautům  prodělávat výcvik  přímo ve  vesmírném prostoru. Tato stanice má být  zkonstruována do roku 2001. Komise pro  vesmírné   aktivity  také  zvažuje   konstrukci  "kosmického letadla,"  které  by  startovalo  a  přistávalo  horizontálně,  a plánuje i orbitální přepravní zařízení pro výzkum Měsíce.Tokio by chtělo být  dále konkurenceschopné při vysílání satelitů na oběžnou dráhu, a proto bude také usilovat o snížení nákladů na vysílání  japonských raket  H-2 do  vesmíru. Ty  v současné  době dosahují 185  milionů dolarů a Japonci  chtějí tuto částku snížit na polovinu, k čemuž má přispět raketa nové generace H-2-A.

 

Deset let  po Challengeru pozůstalí dosud  vzpomínají na šokující smrt astronautů

27. 1.1996 Sobota - Mys Canaveral, USA  (ČTK) - June Scobeeová byla  jako žena vojáka zvyklá  na  mnoho  dramatických  zážitků,  takže pociťovala spíše radostné vzrušení než strach, když se před deseti lety rozehřměly motory raketoplánu  Challenger s jejím manželem  na palubě. "Byli jsme tak vzrušení," vzpomíná si na onen 28. leden, kdy pilot Dick Scobee  zasedl  za  řízení  raketoplánu.  "Všichni  jsme jásali a křičeli."Pak  se  to  ovšem  stalo:   pětasedmdesát  sekund  poté,  co  se Challenger odlepil od země, raketoplán vybuchl a všech sedm členů posádky zahynulo.  "Pociťovala jsem hněv, smutek,  šok z toho, že se  něco  takového  mohlo  stát.  Zazlívala  jsem  Bohu,  že něco takového dopustil."S dosud největší tragédií v  dějinách kosmonautiky se vyrovnávalo po svém všech sedm rodin - a  jedenáct dětí -, jež měly na palubě otce, matku či syna.Středoškolská učitelka Christa  McAuliffová, která nastoupila 28. ledna 1986  do Challengeru jako první  "normální" občan, jenž měl vyletět ke hvězdám, byla vybrána mezi 11 500 uchazeči. Její start - a smrt - sledovali nejen její rodiče, Grace a Ed Corriganovi, a manžel Steven  s oběma dětmi,  šestiletou Caroline a  devítiletým Scottem, ale i školáci v celých Spojených státech.Národní  úřad pro  letectví a  vesmír (NASA),  který McAuliffovou vybral  v rámci  učebního programu  zaměřeného na  výzkum vesmíru právě  pro  její  profesi,  zařídil  zařazení  přímého přenosu ze startu do vyučování, protože to považoval ze velmi dobrou možnost popularizace své činnosti.Matka Christy  McAuliffové se ještě  deset let po  tragédii snaží jakýmkoli  vzpomínkám  na  osudný  den  vyhýbat.  Nepociťuje však trpkost ani vůči osudu či NASA.Vzpomínky pronásledovaly  dlouho také June  Scobeeovou. Po celých devět let o manželově smrti  nedokázala hovořit a měla problémy i s tím, aby  o tragickém startu Challengeru  mohla vůbec mluvit se svými dětmi.Rodiče leteckého  inženýra Gregoryho Jarvise,  jemuž bylo v  době výbuchu Challengeru 41 let, se  v okolí floridského Orlanda stali známými:  dodnes  totiž  děkují  všem  motoristům,  kteří  si  na poznávací   značku  automobilu   umístili  symbol   připomínající tragický let Challengeru.Alex  Jarvis   za  nimi  zpočátku  dokonce   jezdíval  i  několik kilometrů,  než je  dohonil. "Když  pak zastavili,  zastavil jsem rovněž a poděkoval jsem jim," vzpomíná si.Po  katastrofě  Challengeru  nevzlétl  po  dva  roky  žádný další raketoplán;  teprve  v  září  1988  se  vznesl Discovery, zničený Challenger  nahradil později  Endeavour. Po  zatím 49  vesmírných cestách však program raketoplánů přestává být těžištěm kosmického programu  NASA:   studená  válka  skončila,  NASA   se  místo  na raketoplány zaměřuje na menší a levnější výzkumné sondy a družice bez  lidské posádky.  V roce  1991 bylo  rozhodnuto, že  se další raketoplány stavět nebudou a čtyři  dnešní mají dosloužit do roku 2015.Pozůstalí  po  posádce  Challengeru   uspořádali  dva  měsíce  po katastrofě sbírku a vybudovali střediska kosmického vzdělávání po celých  USA; do  konce letošního   roku by  jich mělo  být celkem třicet. To považují za nejlepší uctění památky svých blízkých.Dnes už je netrápí ani představa,  že v neděli 28. ledna budou na televizních  obrazovkách  znovu  sledovat  ony  děsivé sekundy od startu po výbuch před deseti lety a že smrt jejich blízkých budou znovu  rozebírat  noviny.  "Doufám,  že  to  mladým  lidem pomůže pohlížet na posádku  Challengeru jako na jakési vzory.  To by byl ten nejlepší pomník pro všech sedm," říká Ellen Jarvisová.Snímek  zachycuje výbuch  raketoplánu Challenger  se sedmičlennou posádkou těsně po startu 28. ledna 1986.

 

Hyperprostor, mezihvězdná zkratka?

10. 2.1996 Sobota - V kruzích  teoretických  fyziků  se  stále  častěji  setkáváme  s názorem, že přesuny v mezihvězdných vzdálenostech možná probíhají také   ve  formě   časoprostorových  skoků   v  prostředí  zvaném hyperprostor.   Donedávna   byly   tyto   úvahy   spíše   námětem vědeckofantastické  literatury.  Dnes  jde  o  teoreticky  vysoce propracované teorie fyziků (například J. R. Gotta, S. W. Hawkinga aj.),  které  tuto  variantu  překonávání  vesmírných vzdáleností nevylučují. Zcela nedávno se  právě astrofyzik dr. Hawking nechal slyšet,  že je  možné dokonce  i cestování  v čase  do minulosti, ačkoli i v tomto případě je  zatím tento názor podložen spíše jen syntézou určitých teoretických  předpokladů. Lidstvo je realizaci podobných teorií ještě hodně vzdáleno, což ale neznamená, že k ní v budoucnosti nedospěje.     Na hranici možnostíVýzkumy  teoretických  fyziků  dnes  v  mnoha  směrech překračují hranice klasických fyzikálních zákonů, postavených na Einsteinově teorii relativity a na kvantové mechanice. Zdá se, že není daleko doba,  kdy i  Einsteinovy poznatky  o vztazích  hmoty, prostoru a času budou překonány nebo zásadně doplněny.Tak například:  Einstein nastolil mezní rychlost  ve vesmíru jako rychlost  světla -  cca 300  000 km/s.  Ale už  před dvaceti lety běloruský akademik  A. J. Vojnik  na základě matematické  analýzy dospěl  k závěru,  že v  kosmickém vakuu  jsou teoreticky možné i rychlosti mnohonásobně vyšší, než je rychlost světla.Už  Einstein  poukazoval  na  to,  že  čas je fyzikální veličina, stejně jako  třeba prostor. Nicméně,  podle Einsteina pojem  času nemusí  být  ve  vesmíru  absolutní,  ale  naopak  relativní.  To znamená, že  i čas je  ve vztahu  k  hmotě a prostoru  (a také ke gravitaci)  fyzikální  veličinou   proměnlivou.  Jde  o  důležitý poznatek, který  hraje svou roli  právě v teoretických  úvahách o časoprostorových  skocích,   kdy  lze  obrovské   vzdálenosti  ve vesmírném  prostoru  překonávat  v  relativně  krátkých  časových úsecích.  Prozatím  tyto  úvahy  samozřejmě  nepřekročily hranice teorie.  Věda se  tak v  teoretické fyzice  přibližuje ke hranici svých vlastních možností.     Tajemství černých děrÚvahy  o možnosti  časoprostorových skoků  vycházejí z  existence velmi bizarních kosmických útvarů,  takzvaných černých děr. Jde o objekty zhroucené do nekonečné  hustoty, které vytvářejí rotující gravitační vír.  V něm je struktura  časoprostoru zvrácena. Hmota mizející v černé díře však zmizet nemůže, to by odporovalo zákonu o zachování  hmoty.  Astrofyzikové  proto  předpokládají, že přes černou díru je ztrácející se hmota vyvrhována někde jinde, v jiné části vesmíru,  ve formě velikého  kosmického gejzíru, takzvaných bílých  děr.  Jinými  slovy,  černá  díra  funguje  jako vesmírná zkratka z jedné  části vesmíru do druhé, neboť  zde čas a prostor díky  obrovským gravitačním  silám  vlastně  v nám  známém smyslu neexistuje. Ale  co existuje uvnitř  tohoto objektu, nikdo  neví. Přesto  se  předpokládá,  že  to  nejsou  fyzikální zákony, které známe,  ale cosi  kvalitativně jiného.  Možná dokonce,  že i naše představy o vesmíru jsou mylné.Objevují se úvahy,  že náš vesmír je složen  z mnoha vesmírů, kde dokonce i fyzikální zákony mohou platit úplně jiné a jinak. Právě černá díra je toho jasným dokladem.Není  vyloučeno, že  hyperprostorem s  příslušnými vlastnostmi je právě prostředí,  které vyplňuje černé  díry. Kdyby se  například kosmická  loď pohybovala  na okraji  černé díry,  čas na  lodi by plynul pomaleji,  zatímco její rychlost by  byla obrovská. Faktor gravitace  by  však  takovou  loď  zřejmě  záhy  zničil. Nicméně, teoreticky by  se z takové  průzkumné výpravy posádka  vrátila na Zem v době, kdy by tam mohla uplynout i celá staletí.Pro nás je zatím  hyperprostor těžko definovatelný. Teoreticky se však o  jeho existenci již  hovoří, stejně jako  o vícerozměrných prostorech,  které   v  kosmu  mohou  existovat   a  pro  jejichž registraci  nejsme  vůbec  smyslově  vybaveni.  Jak  by v takovém prostoru asi vypadal inteligentní život? Snad v čisté energetické formě? Možná. Není vyloučeno, že i projevy UFO v našem světě jsou vlastně    jen   průniky    této   energetické    inteligence   z jinodimenzionálního prostoru.  A jeho tvůrcem  mohou být i  černé díry.  Záhada, o  které zatím  jenom teoretizujeme,  je dosud  za hranicemi možností našeho vědeckého poznání.      

 

Čínská kosmická raketa vybuchla krátce po startu

16. 2.1996 Pátek - Peking (ČTA, Reuter) - Dvacet sekund po startu explodovala v noci na  včerejšek  čínská  kosmická  raketa  Dlouhý  pochod 3B, která odstartovala z kosmodromu Si-čchang v provincii SÝ-čchuan na jihu země.  Podle vyjádření  čínských představitelů  si nehoda,  jejíž příčina  se  dosud  vyšetřuje,  vyžádala  čtyři  mrtvé  a několik zraněných.  Raketa  vážící  426  tun  se  pět  sekund  po  startu odchýlila  o  pětačtyřicet  stupňů  od  svého  směru. Poté letěla chvíli horizontálně a nakonec explodovala.Šlo  o  první  start  rakety  nejnovější  generace, která měla na oběžnou dráhu kolem Země  vynést telekomunikační družici americké společnosti Intelsat.Nehoda byla  další v sérii vážných  neúspěchů čínského kosmického programu. Naposledy před rokem  explodovala jen několik sekund po startu raketa  Dlouhý pochod 2E  se satelitem Apsat  2 na palubě. Příčinou byl zřejmě extrémně silný vítr.

 

Nejnovější mise NASA míří na dostaveníčko s Erótem

Mys  Canaveral  (AP,  sto)  -  Na  dostaveníčko  s Erótem má dnes vyrazit  americká  raketa  Delta.   Nejde  o  žádný  program  pro zamilované kosmonauty, ale o průzkum asteroidu, který obíhá kolem Slunce  relativně blízko  Země. Podle  expertů má  jít o  jedno z největších, a přitom nejlevnějších dobrodružství NASA v historii, protože  bude stát  celkem 223  milionů dolarů,  zatímco Hubbleův teleskop přišel na jednu miliardu.Kosmická loď  o velikosti golfového vozíku  má bez lidské posádky urazit během  dvou let asi  dvě miliardy kilometrů  k asteroidu o rozloze  Manhattanu,  který  astronomové  pojmenovali  po  řeckém bůžkovi lásky. Půjde o první pokus o bližší prozkoumání jednoho z mnoha   asteroidů,  které   představují  jakýsi   kamenný  odpad, vytvořený  při  zformování  Sluneční  soustavy  před 4,6 miliardy roků.Samo dostaveníčko má  začít v únoru 1999 v  předvečer dne svatého Valentýna, kdy se sonda dostane na Erótovu oběžnou dráhu. "Míříme někam, kde ještě nikdo před  námi nebyl. Děláme věci, které dosud nikdo neudělal," prohlásil sebevědomě Andrew Cheng z John Hopkins University, který se na projektu podílí.Pokud  nedojde k  selhání systému,  získají astronomové  podrobné informace,  které jim  pomohou osvětlit  počátky formování planet včetně  Země. A  nejen to.  Záměrem vědců  je prověřit  i možnost srážky Erótu  nebo podobného asteroidu  se zeměkoulí. Kromě  toho řada expertů  předvídá, že se  asteroidy stanou jedním  z prvních cílů lidstva při osidlování vesmíru.

 

Ruskou stanici Mir udrží v provozu jen finanční injekce Západu

17. 2.1996 Sobota - Praha  - Desetiletí  provozu ruské  orbitální stanice  Mir, které připadá na pondělí, ji značně poznamenalo. Kosmonauti si stěžují, že  jim drobné  opravy všeho  možného zabírají  stále více  času. Kromě drobných patálií navíc dochází  i k závažnějším poruchám. V listopadu musela například posádka  opravit prasklinu v chladicím systému a rok před tím  bylo nutné vyřešit problémy s nedostatkem energie.Současná  trojice obyvatel  Miru -  ve složení  Jurij Gidzenko  a Sergej Avdějev z  Ruska a jejich německý kolega  Thomas Reiter -, která zde koňakem oslavila Nový  rok, navíc přesluhuje. Mise této již  dvacáté posádky  se totiž   z původních  135 dní  protáhla o dalších 44  otoček zeměkoule, protože se  na Zemi opozdila výroba kosmické   lodi  Sojuz-U2,   která  je   měla  vyzvednout.  Jurij Onufrijenko a  Jurij Usačov, kteří jsou  připraveni pro střídání, mají odstartovat až 21. února.Za všemi potížemi je hlavně  nedostatek financí, s nímž se potýká celé ruské hospodářství.  Proto se zdá, že Mir  může přežít další dva tři roky jen díky západním finančním injekcím.Nicméně Gidzenko a Reiter se mohli vrátit podle plánu - kosmickou loď, která je  spojena s Mirem, mají neustále  k dispozici. Ale v tom případě by museli před  odletem uvést stotřicetitunový Mir do automatického režimu, což by jim trvalo možná i týden. Ovšem není jisté, nakolik  by se jedenadvacáté  směně podařilo stanici  zase vrátit k manuální obsluze. To už jejich předchůdci jednou udělali a měli s tím nemalé obtíže.Přes  všechny tyto  problémy je  kosmický příbytek  Mir unikátním zařízením.  Když  ho  stavěli,  nikdo  si  nemyslel, že přežije v podmínkách  vesmíru  deset  let  -  i  polovina by byla úspěchem. Zatímco Rusové používají orbitální stanice nepřetržitě od začátku sedmdesátých let,  Američané měli ve vesmíru  pouze jednu, na níž se  vystřídaly tři  posádky. Raketoplány  a kosmické  lodi nejsou uzpůsobeny  k  tomu,  aby  na  jejich  palubách  mohli  žít  lidé nepřetržitě   dlouhé   měsíce.   Proto   jsou  zkušenosti,  které nashromáždili  Rusové   a  nyní  je   získávají  i  Američané   a Západoevropané na Miru, velmi důležité pro další vývoj kosmických letů. Zvláště  budou přínosem pro USA,  pod jejichž patronátem se chystá  stavba velké  mezinárodní stanice  Alfa. Proto  například současná  posádka plnila  700 výzkumných  úkolů od západoevropské organizace ESA.Až  do loňského  podzimu Rusové  počítali, že  s používáním  Miru skončí příští rok a pak vrhnou všechny své síly na budování Alfy, jejímž zárodkem se má stát  Mir 2. Potom však navrhli Američanům: Prodloužíme životnost  této stanice až  do počátku 21.  století a využijeme ji  jako základní stavební kámen  stanice Alfa. To NASA zásadně zamítla: Nechceme žádné staré stroje!Během  návštěvy  ruského  premiéra  Viktora  Černomyrdina letos v lednu v USA byl nakonec podepsán kompromisní plán. Rusové vypustí v letech  1997-98  pro  Alfu  základní  článek  (původně Mir 2) a servisní modul, takže  tam potom už budou moci  pobývat lidé. Dva americké raketoplány zato  navíc dopraví v roce 1998  na Mir šest tun  nákladu  -  tím  prodlouží  jeho  životnost  nejméně  o rok. Americké  daňové  poplatníky  přijde  tato  akce  na  124 milionů dolarů.Původně měl raketoplán přistát v rámci nácviku společných operací na  Miru sedmkrát.  Dvě výpravy  se uskutečnily  loni, tři jsou v plánu letos a  zbývající dvě příští rok. USA  za ně zaplatí Rusku 335 milionů dolarů. Rusové však chtěli, aby jim Američané přidali ještě 200 milionů za další dvě expedice neplánované. To Američané odmítli: Vždyť tam poletíme jenom kvůli vaší stanici.Letos budou pobývat na Miru další cizinci - kromě tří Američanů v červenci Francouz a  v prosinci Němec. I za  tyto návštěvy účtuje Rusko vysílajícím  státům desítky milionů  dolarů. A když  k tomu připočítáme platby za další služby, je zřejmé, že se dnes činnost Miru  ani   další  starty  neobejdou   bez  západních  finančních injekcí.  I to  je věc,  o  níž  se před  deseti lety  nikomu ani nezdálo.                                               

 

Výbuch čínské rakety otrávil vzduch

Peking  (ČTA, Reuter)  -  Ničivá  exploze, která  zabila okamžitě čtyři  osoby, trosky  rozmetané do  širokého okolí  a stovky lidí přiotrávených  jedovatými  plyny  uvolněných  výbuchem  -  to  je výsledek nezdařeného startu čínské  kosmické rakety. Zničena byla samozřejmě i americká družice Intelsat, kterou měla raketa Dlouhý pochod-3B ve čtvrtek vynést na oběžnou dráhu."Výbuch  to byl  ohlušující, bylo  jej možné  zaslechnout až  sto kilometrů  od místa  neštěstí. Mluvím  o 20  možná i  40 tisících tunách TNT, které  se snesly na úpatí hory a  smetly vše, co bylo pod ní," prohlásil izraelský občan - údajně přímý svědek.Ačkoli  zahraniční  média   neštěstí  podrobně  sledují,  Číňanům zůstala celá  událost téměř utajena, protože  jejich vláda zarytě mlčí. Oficiální čínské deníky zveřejnily včera na poslední straně pouze krátkou zprávu o třech větách, které informují o nezdařeném pokusu.  Nezmiňují se  však  o  následcích havárie.  Armáda celou oblast uzavřela a tisícičlenný  tým policistů a vojáků vybavených plynovými maskami pátrá po dalších obětech či postižených.Havárie je  další v sérii  vážných neúspěchů čínského  kosmického programu a následné plánované starty byly prozatím odloženy. Před rokem explodovala také krátce po startu raketa Dlouhý pochod-2E.

 

Rusko-německá posádka Miru po půl roce přistála na Zemi

1. 3.1996 Pátek - Moskva (ČTK, ČTA)  - Po šesti měsících pobytu  na ruské orbitální stanici Mir se včera dva ruští kosmonauti a jejich německý kolega vrátili  na  Zemi.  Přistávací  modul  lodi  Sojuz TM-22 bezpečně dosedl  ve  stepích  Kazachstánu  nedaleko  města  Arkalyku,  kde kosmonauty a náklad vyzvedla letka vrtulníků a letadel.Kosmonauti  Jurij  Gidzenko,  Sergej   Avdějev  a  Thomas  Reiter pracovali ve  vesmíru 180 dní.  Německý kosmonaut se  tak zároveň stal mezi  neruskými piloty rekordmanem  v délce pobytu  v kosmu. Světové prvenství  drží Valerij Poljakov,  který strávil v  kosmu celkem 439 dnů. Reiterova mise  se nechtěně prodloužila z původně plánovaných  135 dní  na 180,  neboť Rusové  měli při stavbě lodi Sojuz TM-23 pro střídající posádku finanční problémy.Dosavadní  rusko-německý tým  na Miru  nahrazují ruští kosmonauti Jurij Onufrijenko  a Jurij Usačov.  Ti se s  kosmickou lodí Sojuz TM-23  připojili  k  víceúčelové  stanici  minulý  pátek, aby tam pracovali dalších  pět měsíců. Ještě  letos s k  nim připojí také americká astronautka Shannon Lucidová.Na oběžné dráze kolem Země funguje Mir už deset let.Kosmická loď  Sojuz TM-22 se včera  odpoutala od Miru, vzdáleného od povrchu Země asi 400 kilometrů.Německý  astronaut  pobýval  na  Miru  v  rámci programu Evropské kosmické agentury.

 

Gagarinův let mohl skončit tragédií

6. 3.1996 Středa - New  York (AP)  - Let  prvního člověka  do vesmíru  skončil téměř smrtelnou tragédií  pro poručíka Jurije Gagarina,  a ne triumfem, kterým se  Moskva pyšnila desítky  let. Mezi stovkami  položek ze sovětské a ruské kosmické výzbroje,  které budou nyní nabídnuty v New  Yorku do  aukce, jsou  podle amerického  listu The  New York Times  i   poznámky  napsané  Gagarinovým   velitelem.  Plukovník Jevgenij Karpov v  nich zachytil, jak se Vostok  1 na konci svého obletu Země dostal 12. dubna 1961 mimo kontrolu."Selhání!" napsal si Karpov roztřeseným písmem. "Náhlý náraz!" je možné přečíst z další poznámky, k níž byl připojen dovětek, že se kosmická loď divoce roztočíla. "Nepanikař! Nebezpečí!"Po deseti  minutách vypjatého dramatu  se loď oddělila  od zbytku rakety brzdící let, která  způsobila rozkymácení. Gagarinův stroj pak začal  vrávoravě klesat do  atmosféry, aby ukončil  108 minut trvající let.Západní  experti mají  tuto epizodu  potvrzenu od  ruských kolegů včetně  zprávy od  Gagarina samého  a soudí,  že prvního  člověka dělil od smrti jen krůček."Mohlo  to  pro  něj  znamenat  smrt  dokonce v mnoha případech," upozorňuje  James Oberg,  odborník  na  ruský vesmírný  program a poradce aukční  síně SothebyÝs, která připravuje  na 16. března v New Yorku dražbu.Experti upozorňují,  že pokud by tyto  podrobnosti o potížích při prvním letu byly známy od počátku, mohlo to změnit další historii pronikání do kosmu."Není pochyb,  že by Kennedy otálel  se svým souhlasem na  let na Měsíc,"  zdůraznil  v  této  souvislosti  John  Logsdon,  ředitel Institutu   pro   vesmírnou   politiku   na   Univerzitě   George Washingtona."Kdyby bylo něco takového známo, nahrálo by to jen pochybovačům," souhlasí John  Glenn, první Američan,  který obletěl Zemi  v roce 1962.

 

Neovladatelný čínský satelit se zběsile řítí k povrchu Země

9. 3.1996 Sobota - Londýn (ČTK) -  Čínská družice, která se vymkla  kontrole a blíží se  k Zemi,  by měla  dopadnout na  povrch planety  příští týden, nelze  však zatím  určit, kam  se zřítí.  Tato původně  špionážní družice  se  pohybuje  rychlostí  vystřelené  kulky. Nenese žádný jaderný materiál, je však velká  jako menší automobil, a pokud by dopadla dejme tomu na větší město, měla by účinek menší bomby.Satelit,  který na  stále  nižších  oběžných drahách  obíhá kolem Země,  sleduje  Americké   vesmírné  ústředí,  Evropská  kosmická agentura a britský Úřad pro obranný výzkum.Předpokládá se,  že dopadne na  Zemi v úterý  kolem čtvrté hodiny ranní. Vzhledem k měnícím  se atmosférickým podmínkám však nejsou možné  ani  přesné  propočty  bodu,  do  něhož  se  trefí.  Podle odborníků neshoří  v atmosféře, neboť byla  konstruována tak, aby vydržela návrat na zemský povrch.Družice FSW  1 vážící 2041 kilogramů  přestala reagovat na řídící povely deset dní po startu, 8. října 1993.Pád čínské družice však nebude  první srážkou satelitu se Zemí: v sedmdesátých  letech  se  takto   v  neobydlené  oblasti  Západní Austrálie zřítila americká kosmická sonda  Skylab a v Kanadě zase spadla ruská vesmírná loď na jaderný pohon.

 

Utržený kabel z Columbie zářil nad JAR

14. 3.1996 Čtvrtek - Kapské město (ČTA) - Záhadný objekt, který svým zářením na obloze nad jižní  Afrikou minulý týden zamotal  hlavy vědcům, nebylo nic jiného  než  speciální  kabel,  který  nedávno  zmizel ve vesmíru společně  s  italským  satelitem  při  misi raketoplánu Columbia. Zářivě  jasná čára  pozorovatelná na  obloze byla  ve skutečnosti odrazem slunečních  paprsků na kabelu  dlouhém asi 19  kilometrů, vyrobeném ze směsi mědi, nylonu a teflonu.

 

Rok po Hyakutake přilétne nejjasnější kometa století

22. 3.1996 Pátek - New York (AP,zah) - Jasnější  než nejjasnější hvězdy prolétá nyní jako  znamení nebes  noční oblohou  nad severní  polokoulí kometa Hyakutake. Již  nyní je viditelná pouhým  okem, ale nejsilněji má zazářit   v   neděli   24.   března.   Podle  sdělení  pracovníka Astronomického  ústavu  v  Praze   je  kometa  pojmenovaná  podle japonského  astronoma, který  ji objevil,  viditelná v  souhvězdí Vozky.Tato vlasatice  je zároveň předzvěstí  Hale-Boppovy komety, která má  křižovat  ohnivým  chvostem  oblohu  1.  dubna příštího roku. Astronomové navíc  tvrdí, že to  bude nejjasnější kometa  v tomto století.Kometa  Hyakutake  je  dnes  viditelná  pouhým  okem i přesto, že vzdálenost od  Země představovala 34  milionů kilometrů. Sluneční žár na tuto dálku rozpálil zmrzlé plyny a prach, z nichž je jádro komety zformováno. Pokud si udrží svou jasnost i nadále, stane se při  největším  přiblížení  k  Zemi  -  15  milionů  kilometrů  - nejjasnější kometou od roku 1556.Na další kometu však nebude nutné čekat tak dlouho. Téměř do roka a do dne má mezi Zemí a Sluncem proletět další gigantická kometa, kterou  objevili  zároveň  dva  američtí  vědci,  podle  nichž je pojmenována - Alan Hale a Thomas Bopp.Hale hledal "svou" kometu již  několik let a přejížděl noční nebe svým teleskopem,  jako někteří lidé přepínají  bezcílně kanály na televizi.  Teleskop měl  zamířený  do  souhvězdí Střelce,  což je podle  jeho  kolegů  poslední  místo,  odkud  by  se  dala kometa očekávat."Je to centrum galaxie. Dají se  zde vidět různé útvary, které se tváří jako komety, ale nejsou  jimi - hvězdokupy, mlhoviny," říká Hale, který si prý sám myslel, že zbytečně ztrácí čas. Nakonec se však  zaměřil na  hvězdokupu M70  a trefil  se. Uviděl  rozmazaný světelný bod, který se pohyboval.  O několik stovek kilometrů dál našel amatér Thomas Bopp později stejný objekt.Jejich   objev   vyvolal   pozdvižení   mezi  astronomy,  protože Hale-Boppova kometa  má napříč až  100 kilometrů a  její dráha jí vede až do vzdálenosti 130 milionů kilometrů od Slunce.

 

Krátce po startu ohlásil Atlantis technickou závadu

23. 3.1996 Sobota - Mys  Canaveral  (ČTK)  -  Přestože  americký  raketoplán Atlantis odstartoval teprve včera k misi, během  níž se má spojit s ruskou orbitální stanicí  Mir, je jeho  poslání již ohroženo  technickou poruchou.Jeden z  řídících manažerů letu  Loren Shriver uvedl  v Kennedyho vesmírném  středisku  na  mysu  Canaveral  krátce  po  startu, že porucha na hydraulickém systému vesmírného plavidla by mohla vést ke   zkrácení  jeho   devítidenního   letu.   V  jednom   ze  tří hydraulických systémů  podle něho klesl  tlak, zřejmě v  důsledku úniku kapaliny.Shriver uvedl,  že porucha by  neměla ovlivnit plánované  spojení Atlantisu a Miru a  přestup americké astronautky Shannon Lucidové na  ruskou  stanici.  Dodal,  že  šesti  členům posádky Atlantisu nehrozí žádné nebezpečí.Právě  probíhající let  Atlantisu je  třetí z  devíti plánovaných letů amerických raketoplánů k Miru.    (STS-76) Obrázek: Raketoplán Atlantis se zvedá z rampy na mysu Canaveral.

 

Rusové na stanici Mir vítali návštěvu ze Spojených států

25. 3.1996 Pondělí - Mys  Canaveral (ČTK,  Reuter) -  Americký raketoplán  Atlantis se včera úspěšně  spojil s ruskou  orbitální stanicí Mir.  Jde již o třetí spojení  stotunových objektů v  rámci společného kosmického programu.  Stejně jako  při prvních  dvou "schůzkách"  s Mirem  v červenci  a listopadu  1995 také  tentokrát hraje  Atlantis úlohu kamiónu  -  na  ruskou  stanici  dopraví  asi 2,25 tuny vědeckého zařízení a zásob, aby stanice mohla pokračovat v práci.První přátelský proslov zazněl v ruštině od amerického kosmonauta Rona  Segy.  Po  kontrole  těsnění  byly  otevřeny  poklopy a obě posádky se  setkaly a navzájem se  navštívily. Raketoplán zůstane spojen  s  Mirem  po  dobu  pěti  dnů. Američtí specialisté Linda Godwinová  a Richard  Clifford vystoupí  ve středu  do otevřeného vesmíru.Zatímco pět  amerických kosmonautů se  30. března vrátí  na Zemi, připojí se třiapadesátiletá biochemička Shannon Lucidová ke dvěma ruským kosmonautům Juriji Onufrijenkovi a Juriji Usačovovi, kteří na Miru pracují již od 21. února.Shannon Lucidová  bude první Američankou,  která zůstane na  Miru tak  dlouhou   dobu,  během  níž   je  plánováno  devět   příletů raketoplánů.  Ruští  kosmonauté  zůstanou  na  Miru  do  poloviny července. Ještě před jejich odletem na Zemi se k nim na dva týdny připojí francouzská kosmonautka. Američanka se vrátí na Zem až na počátku srpna, kdy pro ni přiletí raketoplán.Obrázek: Velitel  stanice Mir Jurij Onufrijenko  si podává ruku s kapitánem raketoplánu Atlantis Kevinem Chiltonem.        (STS-76)

 

Na Miru mají jídelníček jako vojáci USA v Bosně

26. 3.1996 Úterý - Stanice  Mir (ČTK)  - Posádky  amerického raketoplánu  Atlantis a ruské  kosmické  stanice  Mir   mají  plné  ruce  práce.  Zatímco třiapadesátiletá biochemička a matka tří dětí Shannon Lucidová se zabydluje  v  Miru,  kde  se  dvěma  Rusy  Jurijem Onufrijenkem a Jurijem Usačovem stráví téměř pět měsíců, ostatní členové posádek přemisťují asi 2270 kilogramů zásob, kanystrů s vodou a materiálu na  stanici. Z  ní zase  putují prázdné  nádoby a starý navigační systém, které Atlantis dopraví na Zemi.Ředitel americké  části projektu Frank  Culbertson je přesvědčen, že Lucidová  se životu na  Miru rychle přizpůsobí.  Lépe než před časem její kolega  Norman Thagard, který za pobytu  na Miru zhubl asi o osm  kilogramů, je na tom Lucidová  určitě v jednom ohledu: mohla si  sama sestavit jídelníček. Není  to však i tak  nic moc: sušené hovězí, dehydrovaná rýže,  puding a další předvařená jídla v hliníkové  fólii,  tedy  strava  podobná  té,  kterou  se  živí američtí vojáci v Bosně.Mezi experimenty,  které má Lucidová provést,  je zkoumání vývoje ve vajíčkách křepelek,  které má zjistit vliv letu  do vesmíru na živočišné  zárodky.  Sledovány  budou  také  T-buňky,  které mají klíčovou roli  v lidském imunitním systému,  a pozorování by měla pomoci s léčením AIDS.                                   (STS-76)

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *