15. 1.1996 Pondělí - Mys Canaveral (AP) - Americký raketoplán Endeavour v sobotu po drobných potížích s devadesátiminutovým zpožděním zachytil a naložil japonskou výzkumnou družici Space Flyer. Včera pak posádka vypustila do vesmíru experimentální modul k odzkoušení navigace družic. (STS-72)
16. 1.1996 Úterý - Houston (ČTK) - Dvojice amerických astronautů z raketoplánu Endeavour včera úspěšně ukončila procházku ve vesmíru, během níž trénovala s imitacemi součástek sestavování budoucí orbitální stanice.Dvojice astronautů Leroy Chiao a Daniel Barry strávili ve volném prostoru šest a čtvrt hodiny. Zkoušeli nejen práci s novými nástroji ve volném prostoru a sestavování součástek stanice, ale také nový, lépe izolovaný skafandr.Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) při vesmírných vycházkách chce nejen vyzkoušet novou techniku, ale vycvičit co nejvíce astronautů pro sestavování stanice, které začne již koncem příštího roku.Foto: Televizní snímek NASA zachycuje americké astronauty Leroy Chiaa a Daniela Barryho během jejich včerejšího pobytu v kosmickém prostoru. (STS-72)
17. 1.1996 Středa - San Antonio (ČTK, Reuter) - Američtí astronomové Hubbleovým teleskopem kroužícím po oběžné dráze kolem Země objevili při historicky nejhlubším pohledu do vesmíru stovky nových galaxií. "Ostře nyní vidíme některé z galaxií v jejich vývoji tak, jak je tomu oproti pozemskému času 10 miliard let nazpět," oznámil ve středu novinářům šéf projektu Hubble Robert Williams. Na zasedání Americké astronomické společnosti v texaském San Antoniu byly prezentovány prosincové snímky z dalekohledu NASA, které znázorňují asi 1500 galaxií v nejrůznějších etapách vývoje. Většina zatím nebyla spatřena ani s pomocí těch největších pozemských teleskopů. Všech 342 pořízených snímků bude k dispozici vědcům celého světa.Foto: Snímek z Hubbleova teleskopu "Hubble Deep Field" ukazuje zatím nejvzdálenější kouty vesmíru, jaké lidstvo vidělo. Tvary vzdálených galaxií mnohé napovídají o vývoji vesmíru.
18. 1.1996 Čtvrtek - San Antonio (AP, sto) - Hvězdy podobné našemu Slunci září deset miliard let a pak umírají v mohutné explozi. Naše Slunce je na půl cesty od závěrečné fáze svého života. "Máme jen pět miliard let, abychom se odstěhovali," upozornil v této souvislosti astronom Howard Bond na skutečnost, že "smrt", během níž se Slunce padesátkrát zvětší, by rozhodně nemohl nikdo na Zemi přežít.Unikátní detailní snímky pořízené tento týden díky orbitálnímu Hubbleovu teleskopu poprvé ukázaly, že se staré hvězdy rozpadají na uhlíky velikosti Země a zanechávají na hvězdné obloze bizarní tvary. Tato pozorování Hubbleovým teleskopem umožní především vědcům studovat posledních 10 000 let života některých hvězd s přesností, jaká dosud nikdy nebyla možná. Na základě zjištěných údajů by pak astronomové mohli přesněji předpovědět zánik Slunce, aby lidstvo, pokud nevyhyne mnohem dřív, mělo šanci se připravit na opuštění soustavy, kde ho čeká zkáza. Pět miliard let je vzhledem k rychlosti technického pokroku dlouhá doba. Zatím je sice lidské pronikání v zárodku, ale poslední objevy nás mohou v dohledné době posunout mnohem dál.Vědci z Evropské kosmické agentury oznámili již loni v říjnu, že jejich motor založený na přeměně plynů ionty zrychlí lety ve vesmíru. Například cesta na Mars, která by dosud trvala rok, by s novým pohonem proběhla během jednoho měsíce. První prototyp by měl být odzkoušen v roce 1997 a další verze by se mohly dostat až na rychlost světla. Ani to však není konečná hranice.Britský astronom In Crawford vypracoval teoretickou studii o možnostech cestování vesmírem nadsvětelnou rychlostí. První způsob může být podle něho založen na meziprostorových tunelech vytvořených intenzívním gravitačním polem, které se například nachází v okolí černých děr. Druhý způsob předpokládá pohony schopné zakřivit prostor tím, že jej v přední části zhustí a v zadní rozšíří.Sluneční soustava se tak, byť jen teoreticky, smrskává a přiblížily se i hvězdy, nicméně podle dalších pozorování pomocí Hubbleova teleskopu budou muset cestovatelé překonat "ledovou skořápku". Ve vzdálenosti 6,4 miliardy kilometrů od Slunce jsou šest až třináct kilometrů velká tělesa tvořená ledem v Kuiperově pásu komet. Celkem je zde asi deset miliard takových objektů, kromě nesčíslného množství menších. Celý pás vytváří kolem Sluneční soustavy ledovou skořápku o síle kolem 7 miliard kilometrů. Ta je zdrojem nejen komet, které jsou pro Zemi hrozbou, ale i překážkou výletů za hranice sluneční soustavy.Avšak i kdyby se lidstvu nepodařilo včas opustit domovskou sluneční soustavu, neznamená to v této části vesmíru konec naděje pro život jako takový. Výbuchem hvězdy totiž vznikají podle astronoma Johna Traugera základní prvky jako například uhlík, které jsou znovu "recyklovány" do nových hvězd, planet, a dokonce do nového života. "Je to zároveň zrození nové galaxie," říká Trauger a dodává: "Kdyby to tak nebylo, pak by nevznikla Země a my také ne".
San Antonio (ČTA) - Skupina vědců, která se po dobu jednoho roku věnovala zpracovávání signálů přicházejících z kosmu, tvrdí, že zatím stále chybějí jakékoli důkazy o existenci života mimo planetu Zemi. Na konferenci Americké astronomické společnosti v texaském San Antoniu v úterý nicméně konstatoval šéf programu Phoenix, že výzkum bude i v příštích letech pokračovat.Dosud bylo prozkoumáno pouze nejbližších 200 hvězdných systémů. V příštích letech se vědci pomocí Parkesova radioteleskopu v jižní Austrálii hodlají věnovat podrobnému průzkumu dalších 800 galaxií.Astronomové během ročního výzkumu zachytili hned několik tisíc "inteligentních" signálů, které jednoznačně svědčily o tom, že je vytvořily myslící bytosti. Nakonec se však vždy ukázalo, že zachycené vlny mají svůj původ na Zemi, ať už je vytvořily umělé družice, nebo domácí mikrovlnky.Projekt Phoenix své prostředky na výzkum vesmíru získává od sponzorů, protože předešlý program americké Agentury pro kosmický výzkum, nazvaný Pátrání po mimozemských civilizacích - známý pod zkratkou SETI, byl americkým Kongresem zrušen již v roce 1993.Phoenix se na rozdíl od svého předchůdce věnuje průzkumu pouze blízkých galaxií, protože u těchto sestřenic našeho Slunce existuje podle odborníků největší pravděpodobnost, že hostí planety podobné Zemi.
Houston (ČTK, AP) - Asi 35 minut strávil včera v superchladném stínu amerického raketoplánu Endeavour astronaut Winston Scott, který se svým kolegou při několikahodinové procházce ve vesmírném prostoru testoval nové, lépe vytápěné skafandry. Mráz dosáhl minus 73 stupňů Celsia, avšak Scott byl přesto spokojen. "Postupně se ve skafandru ochlazovalo, avšak nebylo to nepříjemné. Jsem výsledkem potěšen," řekl Scott. Nové skafandry jsou součástí vybavení, které bude využito v roce 1997 k budování mezinárodní stanice. (STS-72)
Dne 4. prosince 1930 napsal švýcarský fyzik Wolfgang Pauli svému příteli: "Dnes jsem učinil cosi, co by teoretik neměl ve svém životě udělat. Pokusil jsem se nevysvětlitelné objasnit nepozorovatelným." Tím nevysvětlitelným byl radioaktivní rozpad atomových jader a tím nepozorovatelným částice, která posléze dostala název neutrino, tedy "miniaturní neutron". Pauli si za svůj ztřeštěný předpoklad o existenci neutrin jel v roce 1945 do Stockholmu pro Nobelovu cenu - ani v té době však ještě žádný fyzik nepodal přímý důkaz o existenci těchto podivuhodných částic, jež se pohybují rychlostí světla a pronikají bez potíží jakýmikoliv hmotnými překážkami. Kdybychom chtěli neutrino zachytit v nějakém terči s padesátiprocentní pravděpodobností, museli bychom mu postavit do cesty kovovou desku tlustou 3000 světelných let!Zdálo se proto, že je zcela vyloučeno, aby se přímý důkaz existence neutrin kdy zdařil. Nakonec se to přece jen povedlo americkým fyzikům Clydovi Cowanovi a Fredericku Reinesovi v letech 1953-1956, když ozařovali chlor - kadmiový detektor neutrin mohutným proudem elektronových antineutrin z atomového reaktoru v Savannah River. Loni v prosinci si tak mohl prof. Reines vyzvednout ve Stockholmu další Nobelovu cenu; dr. Cowan v roce 1974 zemřel.Mezitím od roku 1969 jiný americký fyzik Raymond Davis registruje v hloubi dolu na zlato Homestake v Jižní Dakotě neutrina z nitra Slunce, kde vznikají v hojném počtu při termonukleární reakci přeměny vodíku na hélium. Po čtvrtstoletí usilovné práce je jeho verdikt překvapivý: ze Slunce k nám přichází třikrát méně neutrin, než vyplývá z teorie termonukleárních reakcí. Tento nepříjemný výsledek v posledních osmi letech nezávisle potvrdily detektory neutrin v Japonsku, Itálii a na Kavkaze. Zatím nejsme schopni rozhodnout, kde je chyba: zda v nesprávném modelu nitra Slunce, anebo v neznámých vlastnostech samotných neutrin.Naproti tomu zaznamenaly detektory v Japonsku a Spojených státech krátkou spršku neutrin, jež k nám doletěla 23. února 1987 z rekordní vzdálenosti 165 000 světelných let jako doklad gravitačního zhroucení jedné velmi hmotné hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu. O čtyři hodiny později zaznamenali atronomové na příslušném místě oblohy nádherné vzplanutí očima viditelné supernovy. Tak se potvrdila odvážná teorie o tom, že při hroucení hmotné hvězdy se asi 99 % energie uvolní ve formě neutrin, kdežto na optické zjasnění připadá jen 0,1 % energie gravitačního zhroucení.Bezmála nepochopitelná neutrina však mohou rozhodnout i klíčovou otázku o tom, zda je vesmír prostorově uzavřený (konečný), anebo otevřený (nekonečný). Ve vesmíru se totiž od velkého třesku potuluje mnohem víc neutrin než všech ostatních typů částic dohromady. Pokud je tzv. klidová hmotnost neutrin přesně nula (podobně jako je tomu u fotonu), pak svou gravitací nestačí zabrzdit rozpínání vesmíru, a vesmír je nekonečný. Pokud je však tato hmotnost slabě větší než nula, může to stačit na uzavření vesmíru vlivem souhrnné přitažlivosti těchto miniaturních částeček.Jde o mimořádně choulostivá měření, neboť hmotnost jednoho neutrina představuje rozhodně méně než jednu dvousettisícinu hmotnosti elektronu. Proto je i nejnovější výsledek fyzikálních pokusů poněkud nejistý. Zdá se však, že klidová hmotnost neutrin se liší od nuly tak málo, že na uzavření vesmíru nestačí. Nás ovšem nejvíc udivuje, jak částice, která je "nejblíže ničemu ze všech objektů, jež v přírodě známe", může svými vlastnostmi zásadně ovlivňovat tak rozdílné úkazy, jako je radioaktivita, záření Slunce, grandiózní výbuchy supernov a konečně i celkový osud vesmíru. Jiří Grygar (pracovník ve Fyzikálním ústavu AV)
24. 1.1996 Středa - Washington (zah) - Kosmická sonda Galileo na sebezničující misi odhalila loni v prosinci na odvrácené straně Jupitera, největší planety sluneční soustavy, nová tajemství, která vyvracejí dosavadní teorie. Analýza snímků z Galilea ukazuje, že v atmosféře Jupitera je daleko méně vodních par a o polovinu méně helia, než bylo očekáváno. Vědci budou muset rovněž přehodnotit poznatky o jeho vzniku. Nové poznatky také téměř vylučují nalezení organických molekul podobným těm na Zemi. Sonda Galileo, vypuštěná z raketoplánu Atlantis v říjnu 1989, působila v drsných podmínkách Jupitera, který váží dvakrát více než ostatní planety sluneční soustavy (318krát než Země) a má poloměr 142 800 kilometrů, pouze 57 minut, než shořela.Foto: Snímek odvrácené strany Jupitera, největší oběžnice Slunce, pořízený sondou Galileo odhalil nečekané objevy.
Hamburk (ČTK, zah) - Existuje ve vesmíru jakýsi antisvět z antihmoty, který by byl zrcadlovým odrazem světa našeho? A daly by se z antihmoty vyrábět zbraně, které by byly ještě ničivější než jaderné bomby? Podobné otázky si kladou fyzici, jimž se nedávno podařilo vyrobit první atomy antihmoty.Tým kolem Walter Oelerta, který v Evropské laboratoři fyziky částic (CERN) v Ženevě vyrobil devět atomů antihmoty, odstartoval závod nejrůznějších vědeckých skupin. Ty se nyní pokoušejí vyrobit atomy antihmoty, které by existovaly déle než 40 miliardtin sekundy, po něž se udržely atomy Oelertova týmu. Úspěch není zaručen, ale experti jsou přesvědčeni, že stabilní forma antihmoty není pouze výplodem scénáristů seriálu Star Trek, v němž slouží jako pohon kosmických lodí.Při velkém třesku před 15 miliardami let vznikla podle obecného názoru jak hmota nám známého světa, tak podle fyzikálního zákonu symetrie stejné množství antihmoty. "Až do nynějška však vědci nedokázali najít ve vesmíru antihmotu ani nejmodernějšími metodami," připomíná Oelert. Astrofyzici proto předpokládají, že zákon symetrie přestal v určitém okamžiku při vzniku vesmíru platit. Autoři vědeckofantastických románů však s oblibou spekulují o existenci zrcadlového vesmíru, kde má i každý člověk v zájmu rovnováhy své "antidvojče".Antihmota se od hmoty v zásadě odlišuje svým nábojem. Zatímco elektron je nabit negativně, má antielektron kladný náboj. Stavební prvky antisvěta jsou známy již od 50. let, kdy se podařilo vyrobit první částice antihmoty. Antielektrony - pozitrony - se například používají v řadě oblastí techniky, medicíny a vědy.Spojení antiprotonu s pozitronem v atom antivodíku se podařilo díky urychlovači v CERN, kde se v netečném plynu xenonu spolu srážely pozitrony a antiprotony téměř s rychlostí světla. Dokladem existence antihmoty byla pouze energie, která vznikla během jejího rozpadu při kontaktu s normální hmotou. "V praxi se to nedá nijak využít, protože momentálně spotřebujeme k výrobě antihmoty daleko větší množství energie, než se jí uvolní při srážce s hmotou. Zatím bychom antihmotu mohli upotřebit jedině k vědeckým pokusům," upozornil mluvčí CERN Neil Calder, ale zároveň dodal, že před pěti sty lety lidstvo nevědělo, že Země krouží kolem Slunce.
25. 1.1996 Čtvrtek - San Antonio (ČTK,zah) - Nedávný objev dvou planet v souhvězdí Panny a Velké Medvědice, na nichž by mohl existovat život, dal nový impuls nejen astronomům, ale i biologům. Ti se nyní předpovědět, jaké formy organismů by zde mohly existovat. Velmi pravděpodobně by byly díky ohromné gravitaci a průměrným teplotám kolem 80 stupňů Celsia silně odlišné od těch, jež jsou známy nám. Astronomové nyní doufají, že Hubbleův teleskop odhalí další bližší údaje.Planety, které minulý týden objevili Geoffrey Marcy a Paul Butler, jsou vzdálené 35 světelných let (asi 340 miliard kilometrů) od Země. Patří k mateřským hvězdám 70 Virgo v souhvězdí Panny a 47 Ursa Maior v souhvězdí Velké Medvědice, jejíž součástí je známý Velký vůz.Obě jsou několikrát větší než Jupiter a podobně jako on jsou také gigantickými plynovými koulemi bez pevného povrchu, ale s hustou atmosférou. Pokud na nich existuje voda (a nic tomu nebrání), má teplotu horkého čaje."Gravitace na těchto planetách je asi obrovská. Pokud by zde byli živí tvorové, museli by to být tvorové placatí a tlustí, ne vzpřímení jako lidé," odhaduje vědecký ředitel Britského národního kosmického střediska Paul Murdin.Marcy a Butler uvažují ovšem i o jiných možnostech: kolem těchto planet totiž velmi pravděpodobně krouží měsíce. "Pokud by byly co do velikosti srovnatelné s měsíci Jupitera a Saturnu, snadno by na nich mohla být moře a oceány a gravitační poměry a atmosféra podobné poměrům na Zemi," vysvětluje Marcy.Na setkání s nimi si lidstvo bude muset tak jako tak ještě dlouho počkat: nejrychlejší vesmírné sondě by trvalo miliony let, než by k oběma planetám doletěla, a dokonce i rádiový signál by k planetám cestoval 35 let, dalších 35 let by bylo třeba k tomu, aby případné živé bytosti na signál odpověděly.Nové planetyAmeričtí astronomové objevili ve vzdálenosti 35 světelných let od Země dvě nové planety u hvězd 47 UMa a 70 VIR, na nichž může teoreticky existovat životURSA MAIOR souhvězdí Velká Medvědice - např. hvězdy Alcor, Dubhe, Phecda, Merak, MizarPANNA - např. hvězdy Vindemiatrix, Porrima, SpicaStatistika Země 70 VIR 47 UMaVelikost (Země = 1) 1 2862 954Povrchová teplota C -70až+55 85 možný výskyt vodyDoba oběhu kolem Slunce 365 dní 116 dní 1100 dníObě planety jsou několikrát větší než Jupiter a obíhají svě hvězdy podobně jako planety naší sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že je jejich povrchová teplota pod bodem varu, může na nich docházet ke koloběhu vody. Pramen: Reuter
Tokio (ČTA) - S vybudováním měsíční observatoře a zřízením kyvadlové linky na trase Země - Měsíc počítá ambiciózní program výzkumu vesmíru, který předložilo japonské ministerstvo pro vědu a techniku. Studie navrhuje postup pro příštích deset let.Prvním krokem má však být vyslání orbitální stanice s laboratoří, která umožní astronautům prodělávat výcvik přímo ve vesmírném prostoru. Tato stanice má být zkonstruována do roku 2001. Komise pro vesmírné aktivity také zvažuje konstrukci "kosmického letadla," které by startovalo a přistávalo horizontálně, a plánuje i orbitální přepravní zařízení pro výzkum Měsíce.Tokio by chtělo být dále konkurenceschopné při vysílání satelitů na oběžnou dráhu, a proto bude také usilovat o snížení nákladů na vysílání japonských raket H-2 do vesmíru. Ty v současné době dosahují 185 milionů dolarů a Japonci chtějí tuto částku snížit na polovinu, k čemuž má přispět raketa nové generace H-2-A.
27. 1.1996 Sobota - Mys Canaveral, USA (ČTK) - June Scobeeová byla jako žena vojáka zvyklá na mnoho dramatických zážitků, takže pociťovala spíše radostné vzrušení než strach, když se před deseti lety rozehřměly motory raketoplánu Challenger s jejím manželem na palubě. "Byli jsme tak vzrušení," vzpomíná si na onen 28. leden, kdy pilot Dick Scobee zasedl za řízení raketoplánu. "Všichni jsme jásali a křičeli."Pak se to ovšem stalo: pětasedmdesát sekund poté, co se Challenger odlepil od země, raketoplán vybuchl a všech sedm členů posádky zahynulo. "Pociťovala jsem hněv, smutek, šok z toho, že se něco takového mohlo stát. Zazlívala jsem Bohu, že něco takového dopustil."S dosud největší tragédií v dějinách kosmonautiky se vyrovnávalo po svém všech sedm rodin - a jedenáct dětí -, jež měly na palubě otce, matku či syna.Středoškolská učitelka Christa McAuliffová, která nastoupila 28. ledna 1986 do Challengeru jako první "normální" občan, jenž měl vyletět ke hvězdám, byla vybrána mezi 11 500 uchazeči. Její start - a smrt - sledovali nejen její rodiče, Grace a Ed Corriganovi, a manžel Steven s oběma dětmi, šestiletou Caroline a devítiletým Scottem, ale i školáci v celých Spojených státech.Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), který McAuliffovou vybral v rámci učebního programu zaměřeného na výzkum vesmíru právě pro její profesi, zařídil zařazení přímého přenosu ze startu do vyučování, protože to považoval ze velmi dobrou možnost popularizace své činnosti.Matka Christy McAuliffové se ještě deset let po tragédii snaží jakýmkoli vzpomínkám na osudný den vyhýbat. Nepociťuje však trpkost ani vůči osudu či NASA.Vzpomínky pronásledovaly dlouho také June Scobeeovou. Po celých devět let o manželově smrti nedokázala hovořit a měla problémy i s tím, aby o tragickém startu Challengeru mohla vůbec mluvit se svými dětmi.Rodiče leteckého inženýra Gregoryho Jarvise, jemuž bylo v době výbuchu Challengeru 41 let, se v okolí floridského Orlanda stali známými: dodnes totiž děkují všem motoristům, kteří si na poznávací značku automobilu umístili symbol připomínající tragický let Challengeru.Alex Jarvis za nimi zpočátku dokonce jezdíval i několik kilometrů, než je dohonil. "Když pak zastavili, zastavil jsem rovněž a poděkoval jsem jim," vzpomíná si.Po katastrofě Challengeru nevzlétl po dva roky žádný další raketoplán; teprve v září 1988 se vznesl Discovery, zničený Challenger nahradil později Endeavour. Po zatím 49 vesmírných cestách však program raketoplánů přestává být těžištěm kosmického programu NASA: studená válka skončila, NASA se místo na raketoplány zaměřuje na menší a levnější výzkumné sondy a družice bez lidské posádky. V roce 1991 bylo rozhodnuto, že se další raketoplány stavět nebudou a čtyři dnešní mají dosloužit do roku 2015.Pozůstalí po posádce Challengeru uspořádali dva měsíce po katastrofě sbírku a vybudovali střediska kosmického vzdělávání po celých USA; do konce letošního roku by jich mělo být celkem třicet. To považují za nejlepší uctění památky svých blízkých.Dnes už je netrápí ani představa, že v neděli 28. ledna budou na televizních obrazovkách znovu sledovat ony děsivé sekundy od startu po výbuch před deseti lety a že smrt jejich blízkých budou znovu rozebírat noviny. "Doufám, že to mladým lidem pomůže pohlížet na posádku Challengeru jako na jakési vzory. To by byl ten nejlepší pomník pro všech sedm," říká Ellen Jarvisová.Snímek zachycuje výbuch raketoplánu Challenger se sedmičlennou posádkou těsně po startu 28. ledna 1986.
10. 2.1996 Sobota - V kruzích teoretických fyziků se stále častěji setkáváme s názorem, že přesuny v mezihvězdných vzdálenostech možná probíhají také ve formě časoprostorových skoků v prostředí zvaném hyperprostor. Donedávna byly tyto úvahy spíše námětem vědeckofantastické literatury. Dnes jde o teoreticky vysoce propracované teorie fyziků (například J. R. Gotta, S. W. Hawkinga aj.), které tuto variantu překonávání vesmírných vzdáleností nevylučují. Zcela nedávno se právě astrofyzik dr. Hawking nechal slyšet, že je možné dokonce i cestování v čase do minulosti, ačkoli i v tomto případě je zatím tento názor podložen spíše jen syntézou určitých teoretických předpokladů. Lidstvo je realizaci podobných teorií ještě hodně vzdáleno, což ale neznamená, že k ní v budoucnosti nedospěje. Na hranici možnostíVýzkumy teoretických fyziků dnes v mnoha směrech překračují hranice klasických fyzikálních zákonů, postavených na Einsteinově teorii relativity a na kvantové mechanice. Zdá se, že není daleko doba, kdy i Einsteinovy poznatky o vztazích hmoty, prostoru a času budou překonány nebo zásadně doplněny.Tak například: Einstein nastolil mezní rychlost ve vesmíru jako rychlost světla - cca 300 000 km/s. Ale už před dvaceti lety běloruský akademik A. J. Vojnik na základě matematické analýzy dospěl k závěru, že v kosmickém vakuu jsou teoreticky možné i rychlosti mnohonásobně vyšší, než je rychlost světla.Už Einstein poukazoval na to, že čas je fyzikální veličina, stejně jako třeba prostor. Nicméně, podle Einsteina pojem času nemusí být ve vesmíru absolutní, ale naopak relativní. To znamená, že i čas je ve vztahu k hmotě a prostoru (a také ke gravitaci) fyzikální veličinou proměnlivou. Jde o důležitý poznatek, který hraje svou roli právě v teoretických úvahách o časoprostorových skocích, kdy lze obrovské vzdálenosti ve vesmírném prostoru překonávat v relativně krátkých časových úsecích. Prozatím tyto úvahy samozřejmě nepřekročily hranice teorie. Věda se tak v teoretické fyzice přibližuje ke hranici svých vlastních možností. Tajemství černých děrÚvahy o možnosti časoprostorových skoků vycházejí z existence velmi bizarních kosmických útvarů, takzvaných černých děr. Jde o objekty zhroucené do nekonečné hustoty, které vytvářejí rotující gravitační vír. V něm je struktura časoprostoru zvrácena. Hmota mizející v černé díře však zmizet nemůže, to by odporovalo zákonu o zachování hmoty. Astrofyzikové proto předpokládají, že přes černou díru je ztrácející se hmota vyvrhována někde jinde, v jiné části vesmíru, ve formě velikého kosmického gejzíru, takzvaných bílých děr. Jinými slovy, černá díra funguje jako vesmírná zkratka z jedné části vesmíru do druhé, neboť zde čas a prostor díky obrovským gravitačním silám vlastně v nám známém smyslu neexistuje. Ale co existuje uvnitř tohoto objektu, nikdo neví. Přesto se předpokládá, že to nejsou fyzikální zákony, které známe, ale cosi kvalitativně jiného. Možná dokonce, že i naše představy o vesmíru jsou mylné.Objevují se úvahy, že náš vesmír je složen z mnoha vesmírů, kde dokonce i fyzikální zákony mohou platit úplně jiné a jinak. Právě černá díra je toho jasným dokladem.Není vyloučeno, že hyperprostorem s příslušnými vlastnostmi je právě prostředí, které vyplňuje černé díry. Kdyby se například kosmická loď pohybovala na okraji černé díry, čas na lodi by plynul pomaleji, zatímco její rychlost by byla obrovská. Faktor gravitace by však takovou loď zřejmě záhy zničil. Nicméně, teoreticky by se z takové průzkumné výpravy posádka vrátila na Zem v době, kdy by tam mohla uplynout i celá staletí.Pro nás je zatím hyperprostor těžko definovatelný. Teoreticky se však o jeho existenci již hovoří, stejně jako o vícerozměrných prostorech, které v kosmu mohou existovat a pro jejichž registraci nejsme vůbec smyslově vybaveni. Jak by v takovém prostoru asi vypadal inteligentní život? Snad v čisté energetické formě? Možná. Není vyloučeno, že i projevy UFO v našem světě jsou vlastně jen průniky této energetické inteligence z jinodimenzionálního prostoru. A jeho tvůrcem mohou být i černé díry. Záhada, o které zatím jenom teoretizujeme, je dosud za hranicemi možností našeho vědeckého poznání.
16. 2.1996 Pátek - Peking (ČTA, Reuter) - Dvacet sekund po startu explodovala v noci na včerejšek čínská kosmická raketa Dlouhý pochod 3B, která odstartovala z kosmodromu Si-čchang v provincii SÝ-čchuan na jihu země. Podle vyjádření čínských představitelů si nehoda, jejíž příčina se dosud vyšetřuje, vyžádala čtyři mrtvé a několik zraněných. Raketa vážící 426 tun se pět sekund po startu odchýlila o pětačtyřicet stupňů od svého směru. Poté letěla chvíli horizontálně a nakonec explodovala.Šlo o první start rakety nejnovější generace, která měla na oběžnou dráhu kolem Země vynést telekomunikační družici americké společnosti Intelsat.Nehoda byla další v sérii vážných neúspěchů čínského kosmického programu. Naposledy před rokem explodovala jen několik sekund po startu raketa Dlouhý pochod 2E se satelitem Apsat 2 na palubě. Příčinou byl zřejmě extrémně silný vítr.
Mys Canaveral (AP, sto) - Na dostaveníčko s Erótem má dnes vyrazit americká raketa Delta. Nejde o žádný program pro zamilované kosmonauty, ale o průzkum asteroidu, který obíhá kolem Slunce relativně blízko Země. Podle expertů má jít o jedno z největších, a přitom nejlevnějších dobrodružství NASA v historii, protože bude stát celkem 223 milionů dolarů, zatímco Hubbleův teleskop přišel na jednu miliardu.Kosmická loď o velikosti golfového vozíku má bez lidské posádky urazit během dvou let asi dvě miliardy kilometrů k asteroidu o rozloze Manhattanu, který astronomové pojmenovali po řeckém bůžkovi lásky. Půjde o první pokus o bližší prozkoumání jednoho z mnoha asteroidů, které představují jakýsi kamenný odpad, vytvořený při zformování Sluneční soustavy před 4,6 miliardy roků.Samo dostaveníčko má začít v únoru 1999 v předvečer dne svatého Valentýna, kdy se sonda dostane na Erótovu oběžnou dráhu. "Míříme někam, kde ještě nikdo před námi nebyl. Děláme věci, které dosud nikdo neudělal," prohlásil sebevědomě Andrew Cheng z John Hopkins University, který se na projektu podílí.Pokud nedojde k selhání systému, získají astronomové podrobné informace, které jim pomohou osvětlit počátky formování planet včetně Země. A nejen to. Záměrem vědců je prověřit i možnost srážky Erótu nebo podobného asteroidu se zeměkoulí. Kromě toho řada expertů předvídá, že se asteroidy stanou jedním z prvních cílů lidstva při osidlování vesmíru.
17. 2.1996 Sobota - Praha - Desetiletí provozu ruské orbitální stanice Mir, které připadá na pondělí, ji značně poznamenalo. Kosmonauti si stěžují, že jim drobné opravy všeho možného zabírají stále více času. Kromě drobných patálií navíc dochází i k závažnějším poruchám. V listopadu musela například posádka opravit prasklinu v chladicím systému a rok před tím bylo nutné vyřešit problémy s nedostatkem energie.Současná trojice obyvatel Miru - ve složení Jurij Gidzenko a Sergej Avdějev z Ruska a jejich německý kolega Thomas Reiter -, která zde koňakem oslavila Nový rok, navíc přesluhuje. Mise této již dvacáté posádky se totiž z původních 135 dní protáhla o dalších 44 otoček zeměkoule, protože se na Zemi opozdila výroba kosmické lodi Sojuz-U2, která je měla vyzvednout. Jurij Onufrijenko a Jurij Usačov, kteří jsou připraveni pro střídání, mají odstartovat až 21. února.Za všemi potížemi je hlavně nedostatek financí, s nímž se potýká celé ruské hospodářství. Proto se zdá, že Mir může přežít další dva tři roky jen díky západním finančním injekcím.Nicméně Gidzenko a Reiter se mohli vrátit podle plánu - kosmickou loď, která je spojena s Mirem, mají neustále k dispozici. Ale v tom případě by museli před odletem uvést stotřicetitunový Mir do automatického režimu, což by jim trvalo možná i týden. Ovšem není jisté, nakolik by se jedenadvacáté směně podařilo stanici zase vrátit k manuální obsluze. To už jejich předchůdci jednou udělali a měli s tím nemalé obtíže.Přes všechny tyto problémy je kosmický příbytek Mir unikátním zařízením. Když ho stavěli, nikdo si nemyslel, že přežije v podmínkách vesmíru deset let - i polovina by byla úspěchem. Zatímco Rusové používají orbitální stanice nepřetržitě od začátku sedmdesátých let, Američané měli ve vesmíru pouze jednu, na níž se vystřídaly tři posádky. Raketoplány a kosmické lodi nejsou uzpůsobeny k tomu, aby na jejich palubách mohli žít lidé nepřetržitě dlouhé měsíce. Proto jsou zkušenosti, které nashromáždili Rusové a nyní je získávají i Američané a Západoevropané na Miru, velmi důležité pro další vývoj kosmických letů. Zvláště budou přínosem pro USA, pod jejichž patronátem se chystá stavba velké mezinárodní stanice Alfa. Proto například současná posádka plnila 700 výzkumných úkolů od západoevropské organizace ESA.Až do loňského podzimu Rusové počítali, že s používáním Miru skončí příští rok a pak vrhnou všechny své síly na budování Alfy, jejímž zárodkem se má stát Mir 2. Potom však navrhli Američanům: Prodloužíme životnost této stanice až do počátku 21. století a využijeme ji jako základní stavební kámen stanice Alfa. To NASA zásadně zamítla: Nechceme žádné staré stroje!Během návštěvy ruského premiéra Viktora Černomyrdina letos v lednu v USA byl nakonec podepsán kompromisní plán. Rusové vypustí v letech 1997-98 pro Alfu základní článek (původně Mir 2) a servisní modul, takže tam potom už budou moci pobývat lidé. Dva americké raketoplány zato navíc dopraví v roce 1998 na Mir šest tun nákladu - tím prodlouží jeho životnost nejméně o rok. Americké daňové poplatníky přijde tato akce na 124 milionů dolarů.Původně měl raketoplán přistát v rámci nácviku společných operací na Miru sedmkrát. Dvě výpravy se uskutečnily loni, tři jsou v plánu letos a zbývající dvě příští rok. USA za ně zaplatí Rusku 335 milionů dolarů. Rusové však chtěli, aby jim Američané přidali ještě 200 milionů za další dvě expedice neplánované. To Američané odmítli: Vždyť tam poletíme jenom kvůli vaší stanici.Letos budou pobývat na Miru další cizinci - kromě tří Američanů v červenci Francouz a v prosinci Němec. I za tyto návštěvy účtuje Rusko vysílajícím státům desítky milionů dolarů. A když k tomu připočítáme platby za další služby, je zřejmé, že se dnes činnost Miru ani další starty neobejdou bez západních finančních injekcí. I to je věc, o níž se před deseti lety nikomu ani nezdálo.
Peking (ČTA, Reuter) - Ničivá exploze, která zabila okamžitě čtyři osoby, trosky rozmetané do širokého okolí a stovky lidí přiotrávených jedovatými plyny uvolněných výbuchem - to je výsledek nezdařeného startu čínské kosmické rakety. Zničena byla samozřejmě i americká družice Intelsat, kterou měla raketa Dlouhý pochod-3B ve čtvrtek vynést na oběžnou dráhu."Výbuch to byl ohlušující, bylo jej možné zaslechnout až sto kilometrů od místa neštěstí. Mluvím o 20 možná i 40 tisících tunách TNT, které se snesly na úpatí hory a smetly vše, co bylo pod ní," prohlásil izraelský občan - údajně přímý svědek.Ačkoli zahraniční média neštěstí podrobně sledují, Číňanům zůstala celá událost téměř utajena, protože jejich vláda zarytě mlčí. Oficiální čínské deníky zveřejnily včera na poslední straně pouze krátkou zprávu o třech větách, které informují o nezdařeném pokusu. Nezmiňují se však o následcích havárie. Armáda celou oblast uzavřela a tisícičlenný tým policistů a vojáků vybavených plynovými maskami pátrá po dalších obětech či postižených.Havárie je další v sérii vážných neúspěchů čínského kosmického programu a následné plánované starty byly prozatím odloženy. Před rokem explodovala také krátce po startu raketa Dlouhý pochod-2E.
1. 3.1996 Pátek - Moskva (ČTK, ČTA) - Po šesti měsících pobytu na ruské orbitální stanici Mir se včera dva ruští kosmonauti a jejich německý kolega vrátili na Zemi. Přistávací modul lodi Sojuz TM-22 bezpečně dosedl ve stepích Kazachstánu nedaleko města Arkalyku, kde kosmonauty a náklad vyzvedla letka vrtulníků a letadel.Kosmonauti Jurij Gidzenko, Sergej Avdějev a Thomas Reiter pracovali ve vesmíru 180 dní. Německý kosmonaut se tak zároveň stal mezi neruskými piloty rekordmanem v délce pobytu v kosmu. Světové prvenství drží Valerij Poljakov, který strávil v kosmu celkem 439 dnů. Reiterova mise se nechtěně prodloužila z původně plánovaných 135 dní na 180, neboť Rusové měli při stavbě lodi Sojuz TM-23 pro střídající posádku finanční problémy.Dosavadní rusko-německý tým na Miru nahrazují ruští kosmonauti Jurij Onufrijenko a Jurij Usačov. Ti se s kosmickou lodí Sojuz TM-23 připojili k víceúčelové stanici minulý pátek, aby tam pracovali dalších pět měsíců. Ještě letos s k nim připojí také americká astronautka Shannon Lucidová.Na oběžné dráze kolem Země funguje Mir už deset let.Kosmická loď Sojuz TM-22 se včera odpoutala od Miru, vzdáleného od povrchu Země asi 400 kilometrů.Německý astronaut pobýval na Miru v rámci programu Evropské kosmické agentury.
6. 3.1996 Středa - New York (AP) - Let prvního člověka do vesmíru skončil téměř smrtelnou tragédií pro poručíka Jurije Gagarina, a ne triumfem, kterým se Moskva pyšnila desítky let. Mezi stovkami položek ze sovětské a ruské kosmické výzbroje, které budou nyní nabídnuty v New Yorku do aukce, jsou podle amerického listu The New York Times i poznámky napsané Gagarinovým velitelem. Plukovník Jevgenij Karpov v nich zachytil, jak se Vostok 1 na konci svého obletu Země dostal 12. dubna 1961 mimo kontrolu."Selhání!" napsal si Karpov roztřeseným písmem. "Náhlý náraz!" je možné přečíst z další poznámky, k níž byl připojen dovětek, že se kosmická loď divoce roztočíla. "Nepanikař! Nebezpečí!"Po deseti minutách vypjatého dramatu se loď oddělila od zbytku rakety brzdící let, která způsobila rozkymácení. Gagarinův stroj pak začal vrávoravě klesat do atmosféry, aby ukončil 108 minut trvající let.Západní experti mají tuto epizodu potvrzenu od ruských kolegů včetně zprávy od Gagarina samého a soudí, že prvního člověka dělil od smrti jen krůček."Mohlo to pro něj znamenat smrt dokonce v mnoha případech," upozorňuje James Oberg, odborník na ruský vesmírný program a poradce aukční síně SothebyÝs, která připravuje na 16. března v New Yorku dražbu.Experti upozorňují, že pokud by tyto podrobnosti o potížích při prvním letu byly známy od počátku, mohlo to změnit další historii pronikání do kosmu."Není pochyb, že by Kennedy otálel se svým souhlasem na let na Měsíc," zdůraznil v této souvislosti John Logsdon, ředitel Institutu pro vesmírnou politiku na Univerzitě George Washingtona."Kdyby bylo něco takového známo, nahrálo by to jen pochybovačům," souhlasí John Glenn, první Američan, který obletěl Zemi v roce 1962.
9. 3.1996 Sobota - Londýn (ČTK) - Čínská družice, která se vymkla kontrole a blíží se k Zemi, by měla dopadnout na povrch planety příští týden, nelze však zatím určit, kam se zřítí. Tato původně špionážní družice se pohybuje rychlostí vystřelené kulky. Nenese žádný jaderný materiál, je však velká jako menší automobil, a pokud by dopadla dejme tomu na větší město, měla by účinek menší bomby.Satelit, který na stále nižších oběžných drahách obíhá kolem Země, sleduje Americké vesmírné ústředí, Evropská kosmická agentura a britský Úřad pro obranný výzkum.Předpokládá se, že dopadne na Zemi v úterý kolem čtvrté hodiny ranní. Vzhledem k měnícím se atmosférickým podmínkám však nejsou možné ani přesné propočty bodu, do něhož se trefí. Podle odborníků neshoří v atmosféře, neboť byla konstruována tak, aby vydržela návrat na zemský povrch.Družice FSW 1 vážící 2041 kilogramů přestala reagovat na řídící povely deset dní po startu, 8. října 1993.Pád čínské družice však nebude první srážkou satelitu se Zemí: v sedmdesátých letech se takto v neobydlené oblasti Západní Austrálie zřítila americká kosmická sonda Skylab a v Kanadě zase spadla ruská vesmírná loď na jaderný pohon.
14. 3.1996 Čtvrtek - Kapské město (ČTA) - Záhadný objekt, který svým zářením na obloze nad jižní Afrikou minulý týden zamotal hlavy vědcům, nebylo nic jiného než speciální kabel, který nedávno zmizel ve vesmíru společně s italským satelitem při misi raketoplánu Columbia. Zářivě jasná čára pozorovatelná na obloze byla ve skutečnosti odrazem slunečních paprsků na kabelu dlouhém asi 19 kilometrů, vyrobeném ze směsi mědi, nylonu a teflonu.
22. 3.1996 Pátek - New York (AP,zah) - Jasnější než nejjasnější hvězdy prolétá nyní jako znamení nebes noční oblohou nad severní polokoulí kometa Hyakutake. Již nyní je viditelná pouhým okem, ale nejsilněji má zazářit v neděli 24. března. Podle sdělení pracovníka Astronomického ústavu v Praze je kometa pojmenovaná podle japonského astronoma, který ji objevil, viditelná v souhvězdí Vozky.Tato vlasatice je zároveň předzvěstí Hale-Boppovy komety, která má křižovat ohnivým chvostem oblohu 1. dubna příštího roku. Astronomové navíc tvrdí, že to bude nejjasnější kometa v tomto století.Kometa Hyakutake je dnes viditelná pouhým okem i přesto, že vzdálenost od Země představovala 34 milionů kilometrů. Sluneční žár na tuto dálku rozpálil zmrzlé plyny a prach, z nichž je jádro komety zformováno. Pokud si udrží svou jasnost i nadále, stane se při největším přiblížení k Zemi - 15 milionů kilometrů - nejjasnější kometou od roku 1556.Na další kometu však nebude nutné čekat tak dlouho. Téměř do roka a do dne má mezi Zemí a Sluncem proletět další gigantická kometa, kterou objevili zároveň dva američtí vědci, podle nichž je pojmenována - Alan Hale a Thomas Bopp.Hale hledal "svou" kometu již několik let a přejížděl noční nebe svým teleskopem, jako někteří lidé přepínají bezcílně kanály na televizi. Teleskop měl zamířený do souhvězdí Střelce, což je podle jeho kolegů poslední místo, odkud by se dala kometa očekávat."Je to centrum galaxie. Dají se zde vidět různé útvary, které se tváří jako komety, ale nejsou jimi - hvězdokupy, mlhoviny," říká Hale, který si prý sám myslel, že zbytečně ztrácí čas. Nakonec se však zaměřil na hvězdokupu M70 a trefil se. Uviděl rozmazaný světelný bod, který se pohyboval. O několik stovek kilometrů dál našel amatér Thomas Bopp později stejný objekt.Jejich objev vyvolal pozdvižení mezi astronomy, protože Hale-Boppova kometa má napříč až 100 kilometrů a její dráha jí vede až do vzdálenosti 130 milionů kilometrů od Slunce.
23. 3.1996 Sobota - Mys Canaveral (ČTK) - Přestože americký raketoplán Atlantis odstartoval teprve včera k misi, během níž se má spojit s ruskou orbitální stanicí Mir, je jeho poslání již ohroženo technickou poruchou.Jeden z řídících manažerů letu Loren Shriver uvedl v Kennedyho vesmírném středisku na mysu Canaveral krátce po startu, že porucha na hydraulickém systému vesmírného plavidla by mohla vést ke zkrácení jeho devítidenního letu. V jednom ze tří hydraulických systémů podle něho klesl tlak, zřejmě v důsledku úniku kapaliny.Shriver uvedl, že porucha by neměla ovlivnit plánované spojení Atlantisu a Miru a přestup americké astronautky Shannon Lucidové na ruskou stanici. Dodal, že šesti členům posádky Atlantisu nehrozí žádné nebezpečí.Právě probíhající let Atlantisu je třetí z devíti plánovaných letů amerických raketoplánů k Miru. (STS-76) Obrázek: Raketoplán Atlantis se zvedá z rampy na mysu Canaveral.
25. 3.1996 Pondělí - Mys Canaveral (ČTK, Reuter) - Americký raketoplán Atlantis se včera úspěšně spojil s ruskou orbitální stanicí Mir. Jde již o třetí spojení stotunových objektů v rámci společného kosmického programu. Stejně jako při prvních dvou "schůzkách" s Mirem v červenci a listopadu 1995 také tentokrát hraje Atlantis úlohu kamiónu - na ruskou stanici dopraví asi 2,25 tuny vědeckého zařízení a zásob, aby stanice mohla pokračovat v práci.První přátelský proslov zazněl v ruštině od amerického kosmonauta Rona Segy. Po kontrole těsnění byly otevřeny poklopy a obě posádky se setkaly a navzájem se navštívily. Raketoplán zůstane spojen s Mirem po dobu pěti dnů. Američtí specialisté Linda Godwinová a Richard Clifford vystoupí ve středu do otevřeného vesmíru.Zatímco pět amerických kosmonautů se 30. března vrátí na Zemi, připojí se třiapadesátiletá biochemička Shannon Lucidová ke dvěma ruským kosmonautům Juriji Onufrijenkovi a Juriji Usačovovi, kteří na Miru pracují již od 21. února.Shannon Lucidová bude první Američankou, která zůstane na Miru tak dlouhou dobu, během níž je plánováno devět příletů raketoplánů. Ruští kosmonauté zůstanou na Miru do poloviny července. Ještě před jejich odletem na Zemi se k nim na dva týdny připojí francouzská kosmonautka. Američanka se vrátí na Zem až na počátku srpna, kdy pro ni přiletí raketoplán.Obrázek: Velitel stanice Mir Jurij Onufrijenko si podává ruku s kapitánem raketoplánu Atlantis Kevinem Chiltonem. (STS-76)
26. 3.1996 Úterý - Stanice Mir (ČTK) - Posádky amerického raketoplánu Atlantis a ruské kosmické stanice Mir mají plné ruce práce. Zatímco třiapadesátiletá biochemička a matka tří dětí Shannon Lucidová se zabydluje v Miru, kde se dvěma Rusy Jurijem Onufrijenkem a Jurijem Usačovem stráví téměř pět měsíců, ostatní členové posádek přemisťují asi 2270 kilogramů zásob, kanystrů s vodou a materiálu na stanici. Z ní zase putují prázdné nádoby a starý navigační systém, které Atlantis dopraví na Zemi.Ředitel americké části projektu Frank Culbertson je přesvědčen, že Lucidová se životu na Miru rychle přizpůsobí. Lépe než před časem její kolega Norman Thagard, který za pobytu na Miru zhubl asi o osm kilogramů, je na tom Lucidová určitě v jednom ohledu: mohla si sama sestavit jídelníček. Není to však i tak nic moc: sušené hovězí, dehydrovaná rýže, puding a další předvařená jídla v hliníkové fólii, tedy strava podobná té, kterou se živí američtí vojáci v Bosně.Mezi experimenty, které má Lucidová provést, je zkoumání vývoje ve vajíčkách křepelek, které má zjistit vliv letu do vesmíru na živočišné zárodky. Sledovány budou také T-buňky, které mají klíčovou roli v lidském imunitním systému, a pozorování by měla pomoci s léčením AIDS. (STS-76)
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |