Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 1996 - 2. část

 

Družice Ariane 5 bude pýchou evropské kosmonautiky

 3. 4.1996 Středa - Cayenne, Francouzská  Guyana (ČTA, Reuter) -  Evropa předstihla v posledních letech  Spojené státy v  oblasti vypouštění komerčních družic  do  kosmu  a  tento  trend  by  podle  šéfa francouzského Národního  střediska pro  výzkum kosmu  (CNES) Alaina Bensoussana měl být v roce 1997 potvrzen  uvedením nové nosné rakety Ariane 5 do provozu.

"Nedávno jsem hovořil s  ředitelem amerického Národního úřadu pro letectví a kosmický prostor (NASA), který označil raketu Ariane 5 za jedinečnou a doslova řekl, že Francie spolu s celou Evropou je již v této oblasti silnější než Amerika," prohlásil Bensoussan.

Do rakety Ariane 5 vkládají  Francouzi i jejich evropští partneři obrovské naděje. Při její  konstrukci byla využita řada původních technologií  založených  na   nejnovějších  poznatcích  vědeckého výzkumu.

Nová  raketa by  se měla  vydat na  svou první zkušební vesmírnou misi  v polovině  května.  Svědkem  prvního startu  bude základna Evropské kosmické agentury (ESA) v Kourou ve Francouzské Guyaně.Ariane 5 bude  schopna vynést na oběžnou dráhu  kolem Země umělou družici  o hmotnosti  at 6,8  tuny, anebo  dva satelity o celkové váze 5,9 tuny.

Do roku 2001 by měli konstruktéři rozšířit její kapacitu tak, aby mohla do svých útrob pojmout dvě třiapůltunové družice.Nosnost v současnosti nejlepší americké  rakety Atlas 2AS z dílen společnosti Lockheed Martin činí pro srovnání pouhých 3,6 tuny.

Francouzský  výrobce rakety,  společnost Arianespace,  která nyní úspěšně provozuje  model Ariane 4,  počítá s tím,  že nová raketa bude uvedena do  provozu v roce 1997. Už  teď má firma objednávky na   vypuštění   třiačtyřiceti   telekomunikačních   družic,  což představuje více než padesát procent světového trhu s touto velmi specifickou službou.

Hodnota uvedených zakázek je odhadována na 3,8 miliardy dolarů.Současný  prohlubující  se  rozdíl   v  konstrukci  evropských  a amerických  nosných   raket  je  důsledkem   určité  specializace kosmického průmyslu.

Američané  se přestali  intenzívně zabývat  rozvojem tohoto druhu kosmické  techniky  na  základě  rozhodnutí  Reaganovy  vlády  po katastrofě raketoplánu  Challenger v roce 1986.  Ariane 5 se měla zase   původně  stát   nosnou  raketou   pro  plánovaný  evropský raketoplán Hermes. Vývoj  tohoto konkurenta amerických vesmírných korábů byl  však pro nedostatek financí  a rozpory mezi členskými zeměmi ESA zastaven.

Poslední  model řady  Ariane tak  konstruktéři nakonec uzpůsobili pro vynášení družic do vesmíru. Termín rozhodnutí o tom, zda bude na  oběžnou  dráhu  dopravovat  i  menší  vesmírné lodi s lidskou posádkou na palubě, se zatím přesunul na rok 1998.

Ariane  5  měla  vzlétnout  do  kosmu  již  v  loňském  roce. Při předstartovní zkoušce však došlo k  havárii na motorech, která si vyžádala životy  dvou francouzských vojenských  pilotů a následné odložení letu.

Podle  oznámení ESA  dosáhnou  náklady  spojené s  vývojem rakety úrovně pěti  miliard dolarů. Tato suma  zahrnuje i jednu miliardu dolarů, kterou spolkne vybudování pozemní základny ve Francouzské Guyaně.

 

Tým vědců poprvé zachytil rentgenové záření z komety

6. 4.1996 Sobota - Washington (AP)  - Tým amerických  a německých vědců,  zkoumající kometu   Hyakutake  míjející   v  těchto   dnech  Zemi,  zachytil rentgenové paprsky pocházející z  tohoto vesmírného tělesa. Je to poprvé,  co bylo  rentgenové  záření  zachyceno na  kometě. Objev silného záření z tělesa, které je v podstatě řítícím se slepencem ledu a kamení, vědce překvapil a zmátl.

"Vůbec   jsme  nepředpokládali,   že  by   komety  mohly  vysílat rentgenové  paprsky,"  prohlásil  Michael  J.  Mumma z Goddardova kosmického střediska NASA ve státě Maryland. "Nyní nás čeká těžký úkol vysvětlit tento jev, ale takové problémy milujeme," dodal.

Rentgenové záření dosud nebylo na kometách nikdy naměřeno a vědci na  kometě Hyakutake  počítali v  nejlepším případě  jen s  velmi slabým  signálem.   Objev  silného  radiačního   záření,  stokrát silnějšího než  nejoptimističtější předpoklady, byl  zaznamenán s použitím německého satelitu ROSAT kroužícího na oběžné dráze.

 

Pár italských vědců se opět izoloval od okolního světa

Ancona  (ČTK) -  Až 60  dnů mají  Maurizio Montalbini  a Cristina Lanzoniová  z  Itálie  strávit  ve  speciálním zařízení Underlab, zabudovaném  zhruba 200  metrů  pod  zemským povrchem  v propasti jeskynního  systému Frasassi  nedaleko Ancony.  Jediné spojení  s řídícím  střediskem  na   povrchu  poskytuje  oběma  speleonautům přenosný  počítač a  jeho monitor,  jinak jsou  odkázáni sami  na sebe.

Příbytek Underlabu  je tvořen čtyřmi  kupolemi a jeho  uspořádání zajišťuje oběma  speleologům naprostou osobní  autonomii. Nicméně při čtvrtečním "odchodu" pokusné  dvojice do podzemí Montalbiniho manželka  Antonella vyzvala  Kikku, aby  se o  jejího muže  dobře starala.

Montalbini a  Lanzoniová postoupí řadu testů,  které ověří jejich fyzické  a  psychické  reakce  ve  stavu  naprosté časoprostorové izolace.  Získané   údaje  poslouží  dalšímu   bádání,  například upřesnění kritéria,  podle kterých mají  být v budoucnu  vybíráni účastníci  dlouhodobých  vesmírných  letů.  Výsledky projektu lze však   využít  i   při  prohlubování   znalostí  o   mechanismech ovládajících střídání bdělého stavu se spánkem a rytmech člověka.

Jde  již  o  třetí   pokračování  výzkumného  programu  nazvaného Underlab, který byl zahájen v roce  1993 v jeskyni Monte Nerone u Pesara. Poté  v roce 1994  až 1995 bylo  již připraveno speciální zařízení v propasti Frasassi.

 

Ruská raketa vynesla americkou družici

10. 4.1996 Středa - Bajkonur  (Reuter,tt)  -  Ruská  raketa  včera  poprvé v historii vynesla do kosmu americkou družici.  Ruský nosič Proton spojený s americkým vesmírným  korábem odstartoval z  kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu,  a  zahájil  tak  společný  program  v hodnotě jedné miliardy  dolarů. Během  technicky i  finančně náročného projektu mají  být vypuštěny  na oběžnou  dráhu dvě  desítky satelitů  bez posádky.

"Po  úspěšném  startu  a  letu  se  komunikační  satelit Astra-1F zastavil ve výšce 36 000 kilometrů nad zemským povrchem," oznámil včera mluvčí kosmického střediska.Rusko již několikrát v minulosti umožnilo jiným zemím vypustit do vesmíru  jejich  družice,  avšak  ještě  nikdy  nešlo  o americký satelit.

Astra-1F  představuje článek  orbitální telekomunikační  sítě, na kterou  je  jen  v  Evropě  napojeno  na  150  milionů uživatelů. Představitelé  amerických podniků,  kteří se  na výrobě  satelitu podíleli,  uvedli,  že  Astra-1F  nese  dvaadvacet  vysílačů, jež umožňují  přenos  televizních  a  rádiových  signálů napříč celou Evropou.  Solární panely  instalované na  družici jsou  jedněmi z nejvýkonnějších, jakými kdy bylo nějaké vesmírné těleso vybaveno. Rusko  a  Spojené  státy  plánují  také  vyslání  do  kosmu první společné  posádky,   která  by  měla   pracovat  na  připravované mezinárodní vesmírné stanici na oběžné dráze kolem Země.

 

Astronomové se chystají na velký hon za kometou

11. 4.1996 Čtvrtek - Liverpool (ČTK)  - Tajemství ohonu  komet má odhalit  mezinárodní mise  k jednomu  z těchto  nebeských útvarů.  Sonda, jež  bude ke kometě vyslána, se má  k ocasaté hvězdě přiblížit, vyfotografovat ji a instalovat na její povrch přístroje.

Vesmírné dostaveníčko  mezi kometou a  sondou, která teprve  musí být vyrobena, se uskuteční až v  roce 2012: zatím má celý projekt pouze  název  -  Rosetta,  podle  kamene  s  nápisem  v  několika jazycích, který pomohl dešifrovat staroegyptské hieroglyfy.

Kosmické těleso,  s nímž se  sonda setká, se  jmenuje Wirtanenova kometa a září  podstatně méně než Hjakutaki, která  byla vidět na konci března.  Zato se však  přibližuje k Zemi  relativně často - každých pět let.

Studium komet by mohlo  astronomům umožnit vyjasnit vznik vesmíru a poskytnout informace  o tom, jak se  dále vyvíjel. "Komety jsou ve   skutečnosti  nejprimitivnější   hmotou,  kterou   můžeme  ve slunečním  systému analyzovat,"  říká astronom  Colin Pillinger z univerzity  v  anglickém  Milton  Keynes,  který pomáhá navrhnout přístroje, jež mají být na palubě sondy.

O Wirtanenově  kometě  toho  už  astronomové  vědí  hodně  a jsou přesvědčeni, že  se sondě podaří  ji "chytit". "Sonda  by vlastně měla kroužit kolem komety po oběžné dráze," říká Gerhard Schwehm, koordinátor mise, který pracuje v holandském institutu pro výzkum vesmíru ESTEC. Sonda  Rosetta by pak s kometou  zůstala i v době, kdy se  přiblíží k Slunci.  Vysoká teplota slunce  roztaví led na kometě v páru, čímž se  vytvoří její dlouhý, zářivý ohon. Protože však  je  toho  o  kometách  známo  dosud  poměrně málo, musí být přístroje velmi pečlivě navrženy.

Podle  názoru astronomů  jsou komety  koulemi z  ledu a  prachu - nikdo však  neví, jak jsou  pevné. "Podle některých  názorů by se přístroje  probořily,  protože  hmota   tvořící  kometu  je  jako prachový sníh," říká Schwehm. "Podle  dalších je na povrchu tvrdá vrstva. My  ovšem musíme navrhnout  přistávací modul tak,  aby si poradil jak s měkkým, tak s pevným povrchem."

 

Továrny ve vesmíru

11. 4.1996 Soukromá  česká laboratoř  se  uživí  základním výzkumem  v oboru kosmických technologií. Ale za peníze ze zahraničních grantů.---- 

V polovině  sedmdesátých let  byli mnozí  specialisté velmi optimističtí. Například americká  firma Rockwell předpovídala, že nejpozději  v  roce  1990  začne  v  kosmických továrnách pokusná výroba využívající stav beztíže. Z vesmíru se měly přivážet velké krystaly  sloužící  k  výrobě  počítačových  pamětí,  křemíkových slunečních  článků,  nových  optických   skel,  čipů  pro  vysoce integrované  obvody,  usměrňovačů  pro  dálkový přenos obrovských množství elektřiny a velmi silné permanentní magnety.

Jenže  z téhle  prognózy se  nesplnilo nic.  Ve vesmíru Američané vyrábějí  zřejmě některé  součástky pro  střely s  plochou dráhou letu a další tajná vojenská zařízení, malá množství některých sér a očkovacích látek.  Na první pohled  by se proto  mohlo zdát, že celý program  kosmických technologií selhal. Ale  to není pravda. Jenom narazil na nečekané obtíže, a proto se zpomalil.    

Rodinná laboratoř

U nás se tímto výzkumem zabývala skupina chemiků vedená inženýrem Bartou.  Barta  původně  vyvíjel  v  Ústavu  fyziky pevných látek Akademie věd nové krystaly v pozemských podmínkách. Když se začal připravovat start prvního čs.  kosmonauta, vyzvali ho, aby zkusil připravit suroviny pro výrobu  krystalů ve stavu beztíže. Později jeho tým vyvíjel i pece pro sovětské orbitální stanice.

V roce 1990,  kdy se uvažovalo o  efektivnějším zaměření výzkumu, pohlíželo nové  vedení Akademie věd  a Fyzikálního ústavu  (jehož součástí se  mezitím Ústav fyziky pevných  látek stal) na Bartovu práci skepticky: Na rozvoj  kosmických věd nemáme dost prostředků a k  ničemu  to  není!  Radikálové  dodávali:  Dělali  to v rámci programu Interkosmos pro Sověty, pryč s tím!

Barta,  který se  mezitím stal   i na  západ od  Šumavy uznávaným specialistou  v  oboru  kosmických  technologií,  se  však  vzdát nechtěl.  Neváhal riskovat  a v  roce 1991  si založil  soukromou laboratoř - firmu Čestmír  Barta BBT Materials Processing. Vsadil - a  uspěl. Nejprve  ze své  kapsy a  později za  pomoci drobných grantů ze  Západu postupně odkoupil  jak zařízení, na  němž dosud pracoval a o  něž nikdo nestál, tak své  vlastní patenty. Později si pronajal jednu menší budovu v areálu bývalého Ústavu přístrojů jaderné techniky v Přemyšlení na okraji Prahy.

Do činnosti rodinné laboratoře se hned od začátku zapojil Čestmír Barta  junior, který  vystudoval  chemii.  Přede dvěma  roky otec předal  synovi firmu  a sám  zůstal jako  penzista jejím vědeckým poradcem.    

Právě končí středověk

První pokusy s výrobou ve  vesmíru zahájili Američané v roce 1971 na lodích Apollo. "To byla  ve vývoji kosmických technologií doba kamenná, která  trvala do osmdesátých  let," snaží se  postihnout situaci  šedivějící   Barta.  "Teď  se  pomalu   chýlí  ke  konci středověk. Novověk  začne na mezinárodní  stanici Alfa, která  se chystá na  oběžnou dráhu pod  americkým patronátem. Technologické pokusy tam mají probíhat od roku 2000.

"Během  čtvrtstoletí se  vědci seznámili  s vlivem  mnoha podmínek beztíže na  výrobu rozličných materiálů  a látek, poznali  jejich přednosti  a  záludnosti.  A  protože  se  už jedná o průmyslovou produkci,  mnohé  z   těchto  technologických  postupů  zůstávají tajemstvím, stejně jako první úspěšné výrobky.

"První sadu kosmických experimentů  nazvaných Morava jsme poslali do Moskvy, kde  ji Sověti zkoušeli bez naší  přítomnosti na svých krystalizátorech,"  vzpomíná inženýr  Barta starší.  "My jsme  je nesměli vůbec vidět.

"Pouzdra se  vzorky odvezl na sovětskou  stanici Saljut 6 Vladimír Remek začátkem  března 1978. Čeští  vědci si tak  ověřili některé základní  jevy během  procesu tuhnutí  tavenin v  beztíži. Rovněž získali zkušenosti  jak s prací ve  velkých mezinárodních týmech, tak pro konstrukci vlastních pecí.

Když  se  začalo  chystat  v  Moskvě  vybavení pro Mir, orbitální stanici nové generace, ukázalo se,  že sovětské pece pro kosmické tavby   nejsou   příliš   spolehlivé.   Prostřednictvím  programu Interkosmos proběhla soutěž na nový typ, kterou Barta vyhrál.    

České pece pro ESA

Na  kosmické laboratoři  Mir pracuje  už deset  let pec CSK-1, ve které lze  dosáhnout teploty až 850  stupňů Celsia. "Projektovali jsme ji na deset tisíc hodin činnosti, ale myslím, že by vydržela ještě víc," říká Barta starší.  A jeho syn dodává: "Před několika měsíci jsme  museli její řídící část  přestavět. Stále častěji se vyskytovaly potíže  zaviněné zastaralým záznamem povelů  a dat na magnetofonové pásce. Vyvinuli jsme nový paměťový systém, který se skládal  z  jednotlivých  bloků.  Kosmonauti  ho  tam mohli podle návodu snadno vyměnit.

"Od  podzimu  minulého  roku  slouží  na  Miru  rovněž druhá pec z Bartovy dílny: CSK-4 pro maximální teploty 1250 stupňů určená pro 19  rozličných  technologických  postupů  bez  lidské obsluhy. Je součástí  plnoautomatické  aparatury  Titus,  na  které  bylo  od listopadu provedeno  patnáct pokusů -  nejkratší trval 30  minut, nejdelší 30 hodin.

Experimenty  na této  stanici dnes  připravují odborníci  nejen z Moskvy  a Prahy,  ale z  mnoha členských  států Evropské kosmické agentury (ESA).  Na základě jejich pokynů  pracují jak ruští, tak západoevropští  kosmonauti.   Žádné  zvláštní  znalosti   k  tomu nepotřebují, protože obě české  pece fungují automaticky. Ovšem k zasouvání a vyjímání schránek s materiály musí mít šikovné ruce a také znalost pracovních  postupů ve stavu beztíže -  aby v kabině nelétaly  šroubky  a  palety  a  aby  uměli  zacházet s kosmickým šroubovákem.

Koncem loňského roku skončila na peci CSK-1 rozsáhlá série pokusů Euromir  Ý94,  začátkem   letošního  na  CSK-4/Titus  experimenty Euromir 1995.  Na podzim se  počítá s pokusy  Euromir Ý96. Všechny financuje ESA.

Firma  Bartových  je  pravděpodobně  jedinou  soukromou výzkumnou laboratoří pro kosmický výzkum u  nás. "Zahraniční partneři o nás mají zájem.  Díky jejich grantům se  uživíme," říká inženýr Barta starší. "Ovšem na zbohatnutí to není."    

Nabídka pro Alfu

Ve stavu beztíže zkoušejí odborníci následující věci:

bullet

Odlévat  lopatky  turbín  a  písty  pro  keramické automobilové motory, které budou mít velmi malou spotřebu benzínu. Surovina se umístí  do keramické  slupky požadovaného  tvaru a  ve vesmíru se výrobek  vytaví  tak,  že  molekuly  jednotlivých  látek jsou bez ohledu na svou hmotnost promíseny rovnoměrněji než na Zemi, navíc bez znečištění  ze stěn. Mluví se  o bezkontejnerové technologii. Jindy se místo pevných stěn  či blan používají k ohraničení tvarů akustické či elektromagnetické vlny.

bullet

Vyčistit  séra a  očkovací látky  od zbytečných  příměsí. Opět: těžké buňky se neusazují na dně nádoby jako na Zemi, ale volně se rozptylují,  takže  se  nečistoty   snáze  oddělují.  Léky  takto připravené   nemají  mít   vedlejší  účinky,   které  jsou  často nepříjemné.

bullet

Vypěstovat  velké čisté  krystaly pro  elektronické paměti.  Za pozemské  přitažlivosti  nemohou  tyto  velké  struktury  získat, protože se stejnorodě nepromísí a někdy se i hroutí.

bullet

Vytvářet  za  hlubokého  podchlazení  taveniny  z nejrůznějších látek,   které  se   běžně  neslučují.   Tím  získávají  unikátní vlastnosti, které jsou na Zemi nedosažitelné.

S výjimkou  některých unikátů  se výrobky  z vesmíru  zatím nikde neobjevují - jsou  příliš drahé. Ze dvou důvodů.  Za prvé veškerá kosmická technologie je zatím ve stavu laboratorních pokusů, nemá tovární  sériový  charakter.  A  za  druhé  -  hodně  peněz stojí doprava.

K sériové výrobě se chtějí odborníci propracovat na stanici Alfa. "Také  my bychom  chtěli na   Alfu poslat  naši pec,"  říká mladý Barta.  "Titus 2  by měl  vážit 50  kg a  mít příkon tisíc wattů. Všechno  by se  tam mělo  dít za  přísně kontrolovaných  podmínek umožňujících sledovat podstatu probíhajících procesů, což se dnes pokaždé nedaří. Bohužel u nás chybí agentura či úřad, které by se vesmírem  zabývaly  a  měly  mezinárodní  kontakty.  Proto musíme používat zahraničních prostředníků. Na jaře o tom chceme jednat s ESA  a  německou  kosmickou  agenturou  DARA.  Američané,  Němci, Britové  a   někteří  další  chtějí  na   Alfě  instalovat  velké krystalizátory.  Naše malá  pec by  byla vhodným  doplňkem. Kdyby existovala Česká  kosmická agentura, mohli  bychom od ESA  získat přímé zakázky a poskytnout zajímavou práci více lidem.

"Lacinější dopravu  do vesmíru a z  vesmíru musí vyřešit Američané sami. Nyní vyvíjejí několik typů mnohonásobně použitelných raket, nejlepší z nich začnou používat na počátku 21. století.

Okolo roku  2010 si tedy  můžeme představit kosmické  továrny, ve kterých se budou automaticky vyrábět  různé produkty. K nim budou přilétat  rakety  a  buď  kosmonauti,  anebo  roboti  vyloží nové suroviny a naloží hotové výrobky, které přivezou na Zemi.Firma  Čestmír Barta  BBT  Materials  Processing by  pro vesmírné fabriky chtěla  dodávat malé pece  určené k výrobě  menších sérií unikátních látek i k dalšímu výzkumu.

 

Tajemství smrti prvního kosmonauta světa nadále přetrvává

12. 4.1996 Pátek - Praha - Jurij Gagarin, který  právě před pětatřiceti lety vyletěl jako první člověk do vesmíru, zahynul 28. března 1968 při havárii cvičného  letadla MiG-15.  Příčiny této  katastrofy nebyly dodnes uspokojivě vysvětleny.

Kritického  dne  čtyřiatřicetiletý  plukovník  Gagarin  vykonával spolu se svým instruktorem, zkušeným válečným pilotem plukovníkem Vladimírem  Serjoginem, běžný  cvičný let.  Startovali z  letiště Čkalovskoje  poblíž  Hvězdného  Městečka  u  Moskvy, kde vojenští kosmonauti bydlí  a mají výcvikové  středisko. Avšak počasí  bylo horší,  než  předpovídali  meteorologové,  a  proto  Serjogin let zkrátil na  minimum. Po dvanácti minutách  Gagarin oznámil, že se vracejí,  ale  za  dalších  třicet  vteřin  zmizel jejich stroj z obrazovky radaru.

Záchranné helikoptéry jej našly rozbitý několik desítek kilometrů od letiště. Letadlo nemělo černou skříňku, která by zaznamenávala technický  stav stroje,  a proto  byla vládní  vyšetřovací komise odkázána na rozbor situace a zprávy svědků.

Nicméně  vědecký  komentátor  Sergej   Leskov  ve  vládním  listu Izvěstija nyní tvrdí, že státní komise se úmyslně z ideologických a resortních důvodů vyhnula skutečným příčinám katastrofy.

"Není pravdou,  že oba letci  byli pod vlivem  alkoholu, což mělo způsobit  jejich  zkázu,  jak  se  občas  říká. Před každým letem museli piloti absolvovat lékařskou prohlídku, při níž by se na to přišlo, a  pozdější rozbor jejich krve  nic takového nenaznačil," uvádí  Leskov.  Známý  novinář  Jaroslav  Golovanov,  který  se s Gagarinem přátelil,  v deníku Komsomolskaja  pravda připouští, že se první  kosmonaut občas opíjel:  "Já sám jsem  s ním pil."  Měl však  prý  takovou  sebedisciplínu,  že  při  práci  se  alkoholu vyhýbal.

Zato nadřízení se podle  posledních šetření při přípravě osudného cvičného letu dopustili zanedbání řady služebních povinností. Oba piloti dostali  stroj starý patnáct  let, který měl  za sebou dvě generálky, motor dokonce čtyři. Navíc  k němu byly připevněny dva rezervní  kanystry, každý  pro 260  litrů paliva.  To trojnásobně snižovalo  aerodynamické vlastnosti  stroje. Je  zajímavé, že ani před  katastrofou ani  po ní  nikdo nezkoušel,  jak let  v takové konfiguraci vypadá.

Někteří  lidé tvrdí,  že MiG-15  se mohl  dostat do  větrné stopy jiného  stroje, a  to zavinilo  pád. Na  to jsou rozporné názory. Proti  svědectví Alexeje  Leonova, Valerije  Bykovského a dalších kosmonautů stejně  jako kolchozníků, kteří  slyšeli pravděpodobně zvuk  stíhačky  Sochoj-15,  stojí  úřední  tvrzení,  že v oblasti Gagarinova  letu se  žádný jiný  stroj nepohyboval.  A proto také nikdo  situaci,  kdy  se  MiG-15  dostane  do  větrného  víru  od nadzvukové stíhačky, nemodeloval.

Podle Leonova se  komise vyhnula verzi o dalším  stroji proto, že by  to  ukázalo,  jak  se  nad  moskevským  nebem  hrubě narušují pravidla  bezpečnosti.  A  to  mohlo  zlomit  vaz některým vysoce postaveným generálům.

V poslední době se mezi ruským obyvatelstvem rozšířila pověst, že první  kosmonaut  musel  zemřít,  protože  se  stával  politickým oponentem  sovětského systému.  To ostře  vyvrací Golovanov: "Tím být  nemohl,  protože  byl  bezprostředním  výplodem existujícího režimu. Vždycky a všude chválil komunistické myšlenky, neexistuje jediné   ústní  či   písemné  svědectví   o  jakékoli   politické konfrontaci... Nebyl disidentem, ani jim  nepomáhal, ani se za ně nepřimlouval."  Trosky havarovaného  letadla také  neukazovaly na nějaký atentát.

Známý zkušební pilot  Igor Volk se obává, že  po tolika letech se příčinu smrti prvního kosmonauta už objasnit nikdy nepodaří.

 

Novým Gagarinům svitla v Rusku naděje na budoucnost

13. 4.1996 Sobota - Moskva (ČTA, Reuter)  - Třicet pět let poté,  co se Jurij Gagarin stal prvním  člověkem, který kdy vstoupil  do vesmíru, procházejí ruští  kosmonauté dobou  plnou  těžkostí.  Nyní se  však objevují známky oživení odvětví, které před  lety přivedlo Sovětský svaz k prvenství v  kosmických závodech. V  úterý ruská raketa  poprvé v dějinách vynesla na oběžnou dráhu  americkou družici a ve čtvrtek prezident Boris Jelcin ohlásil zřízení školy pro vesmírné kadety.

Bajkonurský  kosmodrom,   ze  kterého  Gagarin   12.  dubna  1961 odstartoval,  je však  pět let  po rozpadu  SSSR ve velmi špatném stavu a na jeho údržbu se  nedostává peněz. Moskva musí platit za kosmodrom, který  se nachází na  kazašském území, každoročně  115 milionů  dolarů  nájmu.  Pro  nedostatek  peněz  jsou pak vědci a inženýři často ponecháni svému  osudu uprostřed stepí Kazachstánu a musí  se  potýkat  s  nepravidelnými  dodávkami  vody,  plynu a elektřiny.

Americký  expert, který  sledoval poslední  start rakety  Proton, prohlásil: "Ti lidé jsou hrdinové."

Dnešní objem prostředků pro ruský kosmický výzkum představuje jen pětinu  částky, kterou  Sovětský  svaz  na tento  účel každoročně vynakládal  v  letech  studené   války.  Šéf  ruského  kosmického programu  Jurij Koptěv  věří, že  3,3 bilionu  rublů (675 milionu dolarů),  které  mu  pro  letošní  rok  přidělil státní rozpočet, opravdu dostane. Zásadní význam však mají investice ze zahraničí. Na komerční bázi se v  uplynulém roce podařilo získat 350 milionů dolarů.  Jde  především  o  pronajímání  orbitální  stanice Mir a spolupráci  s Američany  na konstrukci  nové mezinárodní  stanice Alpha.Obrázek:  Boeing  747  s   raketoplánem  Atlantis  přelétává  nad americkým kontinentem. Poslední  vesmírná mise Atlantisu skončila 31.  března   kvůli  špatnému  počasí   na  letecké  základně   v Kalifornii, odkud  byl včera přepravován  do Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

 

Zájem o tajemství Marsu ve světě stále roste

16. 4.1996 Úterý - Washington  (ČTK)  -  Spojené  státy  připravují  na  letošní rok vyslání dvou  vesmírných sond k  Marsu a zahájí  tím období velké mezinárodní soutěže ve výzkumu rudé planety.

Nejdůležitější otázkou  je, zda je  na Marsu ještě  život a je-li nějak příbuzný se životem na Zemi. Někteří vědci se domnívají, že po srážce Marsu s velkým  asteroidem, k níž došlo před miliardami let, mohly být odtud na Zemi zaneseny mikroorganismy.

USA,  evropské země,  Rusko a   Japonsko mají  v úmyslu  vyslat v příštích dvou desetiletích k Marsu nejméně dvacet kosmických lodí bez posádky, aby tam pátraly po vodě a nižších formách života.Geologové o Marsu zjistili, že  byl kdysi pokryt oceány a oplýval sopečnou činností.  Z nově získaných informací  lze soudit, že by planeta mohla být  ještě stále dosti vlhká a teplá  na to, aby na ní  bylo  možno  nalézt  primitivní  mikroorganismy, přinejmenším fosilní.

Jako první  odstartuje v listopadu  výzkumná družice Mars  Global Surveyor,  která bude  po  dva  roky pomocí  laserového výškoměru mapovat povrch  planety. O měsíc  později se vydá  na cestu druhá loď - Pathfinder. Ponese na  palubě malého pojízdného robota jako zkušební model  pro hlavní misi připravovanou  na rok 2005. Cílem bude zjistit, proč se planeta změnila z teplého zavodněného světa ve studenou  pustinu bez života.  Kosmická loď, která  s jezdícím robotem  na   Marsu  přistane,  si   vyrobí  přeměnou  kysličníku uhličitého z  řídké marťanské atmosféry palivovou  směs kyslíku a metanu  pro  cestu  zpátky  na  Zemi.  Tento  postup, dosud nikdy nevyzkoušený,  by měl  snížit náklady  na vypravení  mise o jednu třetinu.

Po odletu Pathfindera vědci zamýšlejí  vysílat k Marsu novou misi každých dvacet šest měsíců. To  je interval, po jehož uplynutí se obnoví vhodné vzájemné  postavení Země a Marsu pro  úspěšný let z jedné planety na druhou.

Podle americké  Národní agentury pro letectví  a kosmický prostor (NASA) jsou Spojené státy odhodlány  vyslat na Mars loď s lidskou posádkou, i když zatím není jisté, kdy a zda se to vůbec podaří.

 

Američané našli už pátou planetu v jiné soustavě

19. 4.1996 Pátek - San  Francisco (Reuter)  -  Dva  američtí astronomové  připsali k seznamu  planet objevených  mimo sluneční  soustavu další těleso, které  krouží  kolem  hvězdy  HR3522,  vzdálené  od  Země  asi 50 světelných let.

Pro profesora  Geoffreye Marcyho ze  San Franciska a  jeho kolegu Paula Butlera to  byl letos již třetí úlovek.  První planetu mimo solární  systém  však   odhalili  švýcarští  astronomové.  "Nová" planeta však  jen stěží bude podle  objevitelů nositelkou života. "Je  příliš horká,  na povrchu  je asi  500 stupňů  Celsia, takže každá voda by se okamžitě  vypařila," prohlásil Marcy. Planeta má asi 80 procent hmotnosti Jupitera  a její vzdálenost od Země byla propočtena na 14,5 milionu kilometrů.

 

NASA chystá revoluci v hledání života

24. 4.1996 Úterý - Washington  (ČTK) -  Silné nové  teleskopy, které  mají být podle plánů NASA rozmístěny ve vesmíru daleko od Země, budou v příštích desetiletích revolucionizovat  hledání života mimo  naši sluneční soustavu.  Pozoruhodné  výsledky  astronomie  v posledních letech povzbudily Američany k velkorysým  plánům, jež počítají se zájmem politiků a hlavně daňových poplatníků.

Vylepšené   počítače,  jakož   i  jedinečné   výsledky  Hubbleova kosmického   dalekohledu  už   podstatně  rozšířily   poznatky  o planetách mimo  naši sluneční soustavu  či o vzniku  vesmíru. Teď chtějí astronomové jít ještě dál.

Od prvního desetiletí 21. století by měla zlepšit horečné hledání neznámých planet  vesmírná observatoř. Za  pomoci čtyř laserových teleskopů   chtějí  Američané   určovat  s   absolutní  přesností postavení hvězd. "Je  to tak, jako by někdo  pozoroval let mouchy na vzdálenost z Los Angeles do New Yorku," prohlašuje expert NASA Mather.

Aby však mohla  NASA odpovědět na nejstarší otázky  lidstva - zda existují planety  s určitými formami  života a jak  vůbec vznikly miliardy  hvězd  a  galaxií,  musí  být  dopraveny obří teleskopy například až  do blízkosti Jupiteru.  Vše ovšem závisí  na vývoji zlepšeného systému  zaostřování na vzdálené  objekty. NASA přitom spoléhá hlavně  na interferometrii, při níž  se světlo intenzívně zaostřuje prostřednictvím celé řady menších teleskopů. Ambiciózní program dostal název Origins.

"Celou řadou  programů, které se vzájemně  prolínají, nám Origins umožní  stále přesnější  pohled do  dalekého vesmíru,"  říká John Mather  z Goddardova  střediska kosmických  letů v  Greenbeltu ve státě  Maryland  a  dodává:   "Ve  vesmíru  jsou  miliardy  slabě svítících galaxií a infračervené světlo umožňuje prohlédnout skrz vesmírný prach do "kolébky zrození hvězd". Pro velmi ostré snímky vzdálených objektů jsou přitom nutné dalekohledy o průměru zhruba sedmi a půl metru.

Vzhledem k tomu, že tak  superobří teleskop nemůže být vynesen do vesmíru  jednou kosmickou  lodí, budou  vesmírné teleskopy příští generace neobvykle sestavovány až po  startu a až pak umístěny na vzdálené oběžné dráze. Oč chladnější  přitom bude jejich okolí, o to méně  může teplota působit  při velmi citlivých  měřeních jako rušivý faktor.

 

Kosmická stanice Mir po deseti letech dokončena

30. 4.1996 Úterý - Praha - Připojením posledního  modulu Priroda k orbitální stanici Mir  se  Rusům  na  konci  minulého  týdne podařilo dokončit tuto kosmickou stavebnici, jejíž budování začalo před deseti lety.

Nyní tedy je okolo původního jádra stanice instalováno pět modulů s mnoha specializovanými vědeckými  aparaturami, s jejichž pomocí mohou  posádky  dělat  řadu  výzkumů.  Celý  komplex  včetně dvou dopravních lodí  Sojuz váží okolo  140 tun -  to je tolik,  kolik mělo americké lunární Apollo po vynesení raketou Saturn 5.

Základní  článek stanice  Mir krouží  okolo Země  deset let. Jeho konstruktéři  předpokládali, že  bude sloužit  pouze 5  až 6 let, přičemž v prvních letech k  němu vypustí všechny přídavné moduly, a tím  ji zkompletují.  Avšak nízký  rozpočet na  kosmonautiku ke konci existence Sovětského svazu a později v Rusku násobený sérií technických   obtíží   zavinil   kolaps   tohoto  plánu.  Termíny vypouštění dalších modulů se opožďovaly a stanici musí kosmonauti neustále opravovat.

Přes  tyto obtíže  Mir funguje,  dokonce se  spojuje s  americkým raketoplánem.  Na  jeho  palubě   pracují  nejen  Rusové,  ale  i Američané,  Němci, Francouzi  a příslušníci  dalších národů. Nyní tam  pobývají dva  Rusové a  Američanka. Z  jejího provozu  totiž čerpají USA  a západoevropská agentura  ESA praktické zkušenosti, které  chtějí využít  při  výstavbě  a obsluze  velké mezinárodní kosmické laboratoře Alfa, jejíž výstavba má začít koncem příštího roku.

Předpokládá se, že Mir zůstane  v provozu ještě nejméně dva roky. Vyslání stanice Mir  2, která měla tento příbytek  před pěti lety vystřídat, bylo zrušeno. Místo toho se tento ruský modul vybavený americkou elektronikou stane zárodkem Alfy.

 

Boj Coca-Coly s Pepsi-Colou pokračuje ve vesmíru

3. 5.1996 Pátek - Washington  (ČTK)   -  Věčný  konkurenční   boj  mezi  americkými nápojovými   giganty  Coca-Colou   a  Pepsi-Colou,   vyrábějícími přeslazené,  ale  slavné  limonády  obou  značek,  nabyl  doslova vesmírných  rozměrů, když  v těchto  dnech "opustil  zeměkouli" a přenesl se do kosmických lodí kroužících kolem naší planety.

Společnost Coca-Cola ve středu oznámila, že na palubě raketoplánu Endeavour,  jehož  vypuštění  se  plánuje  na  16.  května,  bude instalován automat na výdej  jejích limonád v beztížném prostoru. V nabídce  mají být  čtyři druhy  od běžné  Coky přes  její verzi Light a Diet Coke po pomerančový nápoj Powerade."

Cílem  této  firemní  akce  je,  aby  výrobky Coca-Cola byly pro jejich spotřebitele dostupné všude,  kde právě žijí, pracují nebo se baví," prohlásil viceprezident  firmy George Gourlay. Vesmírné zkoušky našeho  nového výdejního automatu  nám mají potvrdit,  že disponujeme nápoji i zařízením  schopným plnit i ty nejnáročnější úkoly," dodal.

Agentura  AFP  však  upozorňuje,  že  celá  akce Coca-Coly je jen reakcí na poslední reklamní kampaň hlavního konkurenta. Ten totiž dosáhl toho,  že americká astronautka  pracující nyní společně  s Rusy na vesmírné stanici  Mir rozvinula během přímého televizního přenosu před kamerami nové, celé modré logo Pepsi-Coly.

Tomu chce  Coca-Cola čelit tím,  že do vesmíru  vyšle nejen logo, ale přímo i nápoje.  Distribuce limonád natlakovaných kysličníkem uhličitým však musí být ve stavu beztíže zvláštně řešena, protože jinak by  hrozilo "zamoření" ovzduší  kabiny i jejích  stěn tímto "sladkým lepidlem".

Mluvčí NASA v  této souvislosti popřel, že by  jeho agentura měla cokoli  společného  s  Coca-Colou  nebo  jinou  nápojovou firmou. "Jedná  se  o  ryze  obchodní  vztah  mezi  Coca-Colou  a  firmou Bioserve,  která  pro  NASA  v  subdodávkách  zpracovává  některé experimenty,  včetně  distribuce  nápojů  pro  astronauty,"  řekl mluvčí.  "Ti  mají  během  dlouhodobých  letů  chuť pít také něco jiného než dosud obligátní džus, vodu nebo kávu," dodal.

 

Rezervujte si raketoplán!

13. 5.1996 Pondělí - V letech  do  vesmíru  nás  zřejmě  očekává  velká  změna, mnohem radikálnější než všechno, co dosud kosmické agentury plánovaly.- New Scientist, Londýn

V příštích patnácti  letech pravděpodobně vznikne  flotila asi 50 raketoplánů,  které budou  za 10  000 dolarů  na osobu vynášet na oběžnou dráhu kolem Země každoročně kolem milionu zvědavých lidí. Prototyp nového obřího raketoplánu by  mohl být hotov a vyzkoušen už do pěti až šesti let.

Hlavní  překážky  v  realizaci  tohoto  záměru  překvapivě nejsou technického ani komerčního rázu. Vesmírná doprava je dnes drahá a riskantní, protože všechny nosiče,  které dostávají kosmickou loď na oběžnou  dráhu, se doposud skládají  z několika velkých, pouze jednorázově   použitelných   stupňů,   které   jsou  založeny  na balistické  raketové technologii  a  od  raketoplánu se  v určité výšce odpojují.  Existuje však již  technologie pro zkonstruování prototypu   plně  mnohonásobně   použitelného  nosiče   podobnému letounu. Náklady na jeho vývoj  by dosáhly pouze nákladů asi dvou vesmírných  letů dosavadního  typu raketoplánu,  tj. zhruba jedné miliardy dolarů. Let nového  prototypu kosmického letounu by stál přibližně  jen jedno  procento  částky  potřebné na  let dnešního typu,  přičemž náklady  na  jednu  osobu dopravenou  na orbitální dráhu ve  zvětšené verzi takového  raketoplánu by mohly  činit 10 000 dolarů, což je pouhá desetina procenta nákladů letu v doposud běžném raketoplánu.

Tak  nízkých  nákladů  nelze  ovšem  dosáhnout bez několikaletých provozních zkušeností  a nepřetržitého vývoje  tepelných plášťů a raketových  motorů, aby  splňovaly standard  dlouhé životnosti  a laciné  údržby,  obvyklý  u  linkových  dopravních letounů. Podle nedávného  průzkumu by  každoročně více  než milion  Japonců bylo ochotno  zaplatit za  krátký pobyt  na vesmírné  stanici uvedenou cenu.  Taková  úroveň  kosmické  turistiky  by  poskytla obchodní podnět  a  zároveň  i  provozní  zkušenosti  nezbytné  k dosažení standardů dopravních letounů.

Nicméně plány pronikání do vesmíru ovládá politika do té míry, že spíše  ona  než  špičkové  technologie  a  tržní důvody sehraje v přeměně kosmického  průmyslu v odvětví  s nízkými náklady  hlavní roli.  Mnozí   letečtí  inženýři  byli   už  před  třiceti   lety přesvědčeni,  že  raketoplán  lze  sestrojit.  Nebyl  však  tehdy zkonstruován, a to především proto, že hlavní hráč na tomto poli, americký  Národní  úřad  pro  letectví  a  vesmír (NASA), se plně soustředil  na   svou  roli  ve   studené  válce  a   zaměřil  se jednostranně jen na vývoj balistických raket.Jak  tedy   lze  k  žádoucí  změně   dospět?  K  vyvrácení  staré předpojatosti  by  měly  vést  nedávné  události.  Byly  už totiž vyrobeny  první  komponenty   projektované  Mezinárodní  vesmírné stanice a  NASA spolu se  Sdružením pro vesmírnou  dopravu začala pracovat na první oficiální studii  kosmické turistiky. A loni už NASA také uzavřela se skupinou odborníků kontrakt na vývoj nosiče X 34.

Tento  nosič,  jehož  smyslem  je  snížit  náklady při vypouštění menších  družic,   má  mnohonásobně  použitelný   spodní  stupeň. Jednorázově  použitelný  je  pouze   jeho  stupeň  horní.  X  34, podobající  se  těžkému  bojovému   letounu,  je  nepilotovaný  a vypouští se z upraveného Boeingu 747. Po odpoutání horního stupně nosiče  při zhruba  poloviční rychlosti,  jaké dosahuje  družice, klesá  dolní, raketou  poháněný stupeň  zpět na  základnu, na níž přistane.  Po  technické  prohlídce,  potřebné  údržbě a naplnění palivových nádrží je tento stupeň  nosiče během několika dní opět připraven k novému letu. První zkušební let na orbitální dráze se plánuje za dva a půl roku.X 34 ještě  nelze považovat za skutečný  kosmický letoun, protože jeho horní stupeň je pouze na jedno použití, ale bude-li úspěšný, poskytne  přesvědčivý  důkaz,  že  takový  letoun  lze  postavit. Pilotovaný  dvoustupňový  vesmírný  letoun  pak  bude patřit mezi nejlepší  kosmické  koupě  všech  dob.  Náklady  na jeho vývoj se snadno  pokryjí  z  peněz  ušetřených  zrušením  pouhých tří letů dnešních raketoplánů.

Není  to ani  tak tím,  že by  nové vesmírné  letadlo bylo  nějak zvlášť  efektivní.  Důvodem  je  spíše  to,  že  provoz  dnešních raketoplánů  je neefektivní  a že  NASA se  tuto skutečnost dosud daří bagatelizovat.

Největším  novým kosmickým  projektem, který  se nyní  chystá, je Mezinárodní  vesmírná  stanice.  Náklady  na  její  vytvoření  se odhadují  na  20  miliard  dolarů,  k  čemuž  je  třeba připočíst přibližně tutéž  částku na výdaje  spojené s jejím  dopravením na orbitální  dráhu,  včetně  asi  28  letů  raketoplánů. Velká část těchto nákladů výplývá ze složitosti při vytváření jediného celku z odlišných modulů  vyrobených v USA, Kanadě,  Evropě, Japonsku a Rusku. Kdyby byly tyto moduly upraveny k samostatnému létání jako nezávislé malé  vesmírné stanice, nejenže by  tím klesly náklady, ale  také  by  to  bylo  daleko  lepší  pro vědu, neboť optimální orbitální  dráha je  pro každý  obor  jiná  - ať  už je  to třeba astronomie, pozorování Země nebo výzkum atmosféry. Leč rozmístění malých stanic ve vesmíru  by vyžadovalo častější lety zajišťující zásobování a technický servis, než je tomu u jedné velké kosmické stanice.  To už  by nešlo  s použitím  dnešního typu raketoplánu, nýbrž výhradně s novým kosmickým  letounem. Celkové náklady by se tak mohly  snížit nejméně o  80 procent na  konečnou částku nižší než osm miliard dolarů.

Všechno vlastně spočívá v tom, aby si nějaký prozíravý podnikatel uvědomil, že nejlepším způsobem jak financovat nové raketoplány a kosmické stanice  je vesmírná turistika.  A pak už  nebude dlouho trvat a milion lidí ročně se  vydá aspoň jednou za život na cestu kolem světa po orbitální dráze.

 

USA hlídají svět před asteroidy

15. 5.1996 Středa - New York  (ČTK) - Americká  vláda zahájila program,  jenž má včas odhalit asteroidy, které by mohly  narazit do Země a způsobit zde rozsáhlé katastrofy.

Dosud se oficiálně soudilo, že  takové nebezpečí je malé, a tímto tématem  se zabývali  spíše autoři  science fiction  a jednotliví astronomové. Fakt, že se do  akce zapojila vláda, přenáší problém do nové roviny.

Podle odhadu vědců, který včera citoval deník The New York Times, by  vesmírný  předmět  musel  mít  asi  kilometrový  průměr,  aby způsobil  katastrofu celozemských  rozměrů. Odhaduje  se, že mezi mnoha tisíci komet a asteroidů ve sluneční soustavě je asi 1700 s to  takovou katastrofu  přivodit. Pravděpodobnost  nárazu je  prý jednou za 300 000 let, ovšem sami vědci zdůrazňují, že pro takový odhad nemají  dost podkladů. Jedna z  vědeckých teorií vysvětluje vymření dinosaurů před 65 miliony let právě nárazem komety.

Cílem amerického programu, jehož  základnou je pozorovací stanice amerického letectva  na hoře Haleakala na  Havaji, je získat více dat  pro  zasvěcenější  odhady.  Prvním  krokem  bude  učinit  co nejlepší  inventuru  asteroidů  a  komet,  které pravidelně kříží dráhu Země. Inventura bude trvat několik desetiletí.

Projekt začal před  čtyřmi měsíci a už byly  nalezeny čtyři dříve neznámé asteroidy, jejichž dráhy  protínají oběh Země. Největší z nich má asi  tři kilometry v průměru. Celkem  bylo dosud nalezeno asi  200  kosmických  objektů,  jež  kříží  dráhu  Země, i když u žádného z nich zatím srážka nehrozí.

 

Astronauti nafoukli anténu

21. 5.1996 Úterý - New  York  (ČTK)  -  Američtí  kosmonauti  včera úspěšně zahájili pokus, který může zjednodušit  vesmírné lety. Posádka raketoplánu Endeavour  vypustila do  kosmu nafukovací  anténu, kterou  bude v dalších  devíti  dnech  zkoušet.  Při  předchozím obdobném pokusu anténa vybuchla, protože neměla pojistky proti přetlaku.

"Nafukovací zařízení je mnohem lehčí  a menší. Očekáváme, že bude spolehlivější a  levnější než dosud používané  těžké a mechanicky náročné součásti," řekl vedoucí  projektu Steven Bard. Nafukovací anténa  přijde na  10 milionů  dolarů, zatímco  ze Země  dovezená komunikační družice asi na 200 milionů dolarů.           (STS-77)

 

Vypsali soutěž na turistiku raketoplánem

Washington (ČTK)  - V Saint  Louis byla v  neděli vypsána soutěž, která  má podpořit  turistické cesty  do vesmíru.  Je zaměřena na podporu projektu  raketoplánu, který by  vynesl na oběžnou  dráhu kolem Země nejméně 3 osoby, přičemž by ho bylo možné mnohonásobně použít. Loď  by měla být  schopná kroužit ve  výšce sto kilometrů nad  Zemí.  Soutěž  nazvaná  Cena-X  počítá,  že  první  soukromé společnosti,  která  dokáže  takový  raketoplán  vyrobit, vyplatí Nadace Cena-X deset milionů  dolarů. Nadace Cena-X je financována především soukromými  společnostmi ze Saint  Louis, ale podporuje ji  rovněž Daniel  Goldin, ředitel  NASA. Do  akce se  zapojilo i zhruba 20 amerických kosmonautů.

 

Existuje na Měsíci život?

24. 5.1996 Pátek Teletext - Tato myšlenka napadne asi každého, kdo si přečte knihu amerického spisovatele  G. Leonarda  s názvem  Na měsíci  někdo je. Autor se odvolává na  analýzu 140 tisíc  fotografií viditelné a  odvrácené strany   Měsíce,  které   byly  získány   při  letech  amerických průzkumných  sond,  především  lodí  Apollo.  Upozorňuje,  že  na povrchu lze rozeznat útvary, které nápadně připomínají důlní díla a že zde  byly pozorovány podivné  záblesky. U vyhaslých  kráterů jsou  prý na  mnoha snímcích  viditelné bílé  stopy vedoucí  ven. Podle Leonarda to prý vypadá tak, jako by je tvořil usazený prach zvířený po startu neznámých těles z kráterů. Leonard tvrdí, že by mohlo jít o UFO. Kosmonauti však o ničem takovém nemluví.

 

Japonské vesmírné rakety se chystají zkoumat Měsíc

27. 5.1996 Pondělí - Tokio (ČTA)  - Projekt na  vyslání tří nepilotovaných  vesmírných lodí  k Měsíci  v letech  2002 a  2003 podle  místního tisku brzy schválí japonská vláda.Jak oznámil ekonomický deník  Nihon Keizai Šimbun, projekt, jehož cílem je  vybudovat na Měsíci  stálou základnu, bude  stát asi 50 miliard jenů (470 milionů dolarů).

Na povrch věčného souputníka  planety Země bude vyslán přistávací modul a na oběžné dráze kolem Měsíce bude umístěn orbitální modul a komunikační  satelit,  který  zajistí  spojení  mezi  orbitem a přistávacím modulem.  Účelem je pořídit  podrobnou mapu měsíčního povrchu,  pozorovat  pohyby  Měsíce  a  sbírat  data nezbytná pro nalezení nejvhodnějšího místa pro  založení lunární báze. Všechny tři přístroje  o celkové váze  1,8 tuny budou  na místo dopraveny raketami  nazvanými H-2-A,  které by  měly být  vyvinuty do  roku 2001.Budou  to první  japonské  rakety  postavené s  použitím výhradně japonských technologií.

Japonští vědci již dokázali umístit na lunárním orbitu dvě sondy, ale  zbývá jim  ještě vyvinout  přistávací zařízení.  Dosud se na Měsíci podařilo  přistát jen strojům  Spojených států a  bývalého Sovětského svazu.

Důvodem pro  vybudování měsíční základny je  předpoklad, že se na Měsíci nacházejí materiály nezbytné  pro jadernou syntézu a další průmyslově využitelné suroviny.

 

Aligátor u raketoplánu

 4. 6.1996 Úterý - Teletext - Před  rokem  zpozdil  párek  datlů  o  pět týdnů start amerického raketoplánu Discovery, když začal ozobávat z nádrže izolační pěnu a způsobil na jejím povrchu asi 200  děr o průměru až 10 cm. Nyní přišel "na  inspekci" raketoplánu Columbia  dvoumetrový aligátor. Objevil  se ve  vstupní bráně  160 metrů  vysoké montážní haly na Mysu  Canaveral. Přípravu  na  start  20. června  však neohrozil. Columbia se pomalu začala přesouvat na startovní rampu a aligátor s pomocí  ochránců  přírody  putoval  za  7000  druhy v nedalekém Banana  Creek.  A  protože  právě  nyní  je  čas  hnízdění datlů, rozmístila NASA u  odpalovacích ramp atrapy sov a  velké balóny s namalovanýma očima dravců.

 

Raketu Ariane museli zničit

 5. 6.1996 Středa - Kourou, Francouzská Guyana (ČTK) - Pozemní kontrolní středisko na základně v Kourou ve  Francouzské Guyaně, odkud startují vesmírné raketové nosiče, museli včera  zneškodnit nosič Ariane-5, když se odchýlil  od letové  dráhy.  Podle  oficiálních zdrojů  byl zásah proveden 40 vteřin po startu. Šlo o první pokusný let nového typu evropské rakety Ariane-5.Z 86 startů  dosavadních modelů Ariane bylo  sedm neúspěšných. Na programu  Ariane-5  se  podílelo  dvanáct  západoevropských zemí. Náklady dosud dosáhly sedmatřiceti miliard franků.

 

Raketa Ariane-5 měla problémy s řídicím systémem

 6. 6.1996 Čtvrtek - Praha   -   Společnost   Arianespace,   která   zajišťuje  provoz západoevropských nosných raket Ariane, soudí, že úterní nezdařený start nejnovějšího modelu, Ariane-5, měl  více příčin, a za jednu z nich  označila řídicí  systém. Místopředseda  společnosti Ralph Jaeger  včera zároveň  řekl, že  je ještě  příliš brzy  na určení přesných  příčin.  Uvedl,  že  Ariane-5  se  odchýlila  od  dráhy pravděpodobně  z několika  důvodů. Kontrolní  středisko ji  proto zlikvidovalo výbuchem krátce po startu.

Nad Guyanou  shořely v úterý rovněž  čtyři družice Cluster, které tato raketa vynášela. Tím  utrpěl mezinárodní program STEP, podle něhož mělo  dvanáct družic zkoumat z  různých aspektů vliv Slunce na  Zemi.  Součástí  STEP  jsou  i  poslední  dvě  české družice. Magion-4 vynesla  ruská raketa do vesmíru  loni v srpnu, Magion-5 má následovat koncem tohoto léta.

"Dosud  není jasné,  jestli  budou  Francouzi schopni  dopravit v blízké době náhradní sadu družic  Cluster na dráhu," řekl včera v této souvislosti Pavel Tříska  z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd, který má na starosti českou účast na celém projektu.

Podle agentury  Reuter nebyly zničené  vědecké družice pojištěny, protože se jednalo o experimentální  start, kdy je riziko havárie vždy vysoké.Vývoj  nové nosné  rakety založené  na nejnovější  technice trval přes deset let  a stál pět miliard dolarů.  Z toho jednu miliardu pohltila  výstavba  nového  startovacího  komplexu ve Francouzské Guyaně.

Ariane-5 má  být pýchou Evropské kosmické  agentury a zvláště pak jejích hlavních tvůrců -  francouzských odborníků a francouzského průmyslu. Jako nejsilnější člen rodiny raket Ariane má vynášet na oběžnou dráhu umělé družice o hmotnosti až 6,8 tuny.

Američané  mají dnes  k dispozici  nejsilnější nosič  Atlas 2AS o kapacitě pouze 3,6  tuny, protože mohutné rakety dali  do šrotu a spolehli  se na  raketoplány, které  dokáží dopravit  na dráhu až dvacet  tun. Avšak  to dnes  omezuje možnosti  vypouštění těžkých družic  pro  potřeby  národního  hospodářství  a  armády, protože raketoplány nelétají  často a jsou  drahé. Pouze Rusko  zůstalo u přestárlých, nicméně stále funkčních Sojuzů a Protonů, které mají kapacitu šest a dvaadvacet tun.

Na vynesení  družic pomocí Ariane-5 čeká  už 43 telekomunikačních družic z  celého světa, což  představuje přes polovinu  světového trhu  s touto  dopravou. Zatím  se musí  firmy spokojit s raketou Ariane-4, která má maximální nosnost šest tun.

Doposud  odstartovalo 86  raket typu  Ariane, z  toho pouze  sedm havarovalo.  To  se  považuje  za  poměrně  slušnou spolehlivost. Ariane-5  měla  odstartovat  už  loni.  Avšak  při  předstartovní zkoušce havarovaly  její motory a  dva lidé zahynuli.  Proto bylo nutné další testování.Ariane-5 má být podruhé vypuštěna letos na podzim.

 

Zkouška nové americké rakety dopadla úspěšně

10. 6.1996 Pondělí - Washington (ČTK) - Program, který  bude možné po dokončení využít buď pro bezpilotní dopravu nákladů  na nízkou oběžnou dráhu kolem Země, nebo  pro vytvoření dopravního  systému, schopného dopravit civilní  osoby během  pětačtyřiceti minut  na kterékoli  místo na zeměkouli,  včera úspěšně  odzkoušela americká  vesmírná agentura NASA.

"Tancovali  jsme a  skákali radostí,"  prohlásil astronaut  Peter Conrad, který projekt řídí.

Šlo  již o  druhý úspěšný  start a  návrat znovupoužitelné  nosné rakety  nové  generace  Delta  Clipper,  který  proběhl v noci na sobotu na základně v Novém Mexiku. Tato raketa by měla v budoucnu nahradit drahý systém raketoplánů Endeavour a Columbia.

"Dvanáct metrů vysoká raketa vzlétla  do výše 3,1 kilometru a pak se snesla  zpět špičkou nahoru,  přesně podle programu,"  oznámil Conrad.

 

Město Alfa

Ogoňok, Moskva - Před 35 lety, když v malé,  těsné kapsli vyletěl do vesmíru Jurij Gagarin, jsme  byli vědě bezmezně vděčni  už za to, že  se vrátil živ a zdráv. Dnes stojíme na  prahu nové kosmické éry - chceme do vesmíru  nejen nahlédnout,  nýbrž  tam  dlouho, pohodlně  a pokud možno  šťastně žít.  Dočkali jsme   se okamžiku,  kdy se  v kosmu začnou stavět města: Alfa, Beta i další.    

Spojení amerického  raketoplánu Atlantis s  ruskou orbitální stanicí  Mir,  které  se  uskutečnilo  29.  června 1995, se stalo předehrou k  vybudování mezinárodní kosmické  stanice, v podstatě celého  vesmírného města  nesoucího  název  Alfa. V  rámci tohoto programu přední  státy naší planety poprvé  spojily své úsilí při zvládání kosmického  prostoru. Stanice Alfa  je zase předehrou  k výstavbě základny  na Měsíci a  k letům na  Mars. Kromě Spojených států  a Ruska  se na  projektu kosmického  města Alfa podílejí i Evropská kosmická agentura (s devíti členy), Japonsko a Kanada.

Za projekt jako celek nese  odpovědnost americký Národní úřad pro letectví a  vesmír (NASA). Vybudování a  zařízení Alfy přijde USA na 18  miliard dolarů, Rusko na  3,5 miliardy. Ruský podíl  je ve skutečnosti   nepochybně   vyšší,    neboť   poskytuje   unikátní technologie, které se vyvíjely minimálně patnáct let.

Výstavba Alfy představuje složitý úkol  - bude nutné smontovat do podoby  velkého  města  spoustu   těžkých  a  složitých  převážně ocelových   konstrukcí.  Dva   z  devíti   ruských  "domů-modulů" (funkčně-nákladní  a  služební)  budou  dlouhé  13  metrů, jejich průměr bude činit 4,2 metru a váha  19 až 20 tun. Druhé dva budou poloviční. Americké moduly mají téměř  stejný objem jako ty větší ruské: délka  9,5 metru, průměr  4,3 metru, váha  19 tun. Podobné rozměry bude mít i japonský  modul, evropský bude mít při stejném průměru délku  6,5 metru. Spojovací  chodby budou kratší  a užší, protože  mají pouze  pevně spojit  všechny "domy"  do "čtvrtí"  a umožnit  přechod  z  jedné  čtvrti  do  druhé. Bloky budou rovněž spojeny elektrickými a hydraulickými magistrálami. Zvnějšku budou porůznu umístěny  panely slunečních baterií o  celkové ploše 3640 kilometrů čtverečních. Celková váha  kosmického města dosáhne 378 tun. To  ovšem bude mít  význam jen při  transportu konstrukcí do vesmíru, kde přirozeně své pozemské tíže téměř pozbudou.    

Sňatek z rozumu

Kosmonautika byla tím nejnapínavějším závodem v historii lidstva, jehož se účastnili nejen nejlepší vědecké a inženýrské mozky obou velmocí,  nýbrž i  řadoví občané,  kteří si  platili velmi  drahá místa na tribunách. Jednou jsme  vedli my, jindy zase měli náskok Američané. Ze všech sil jsme se snažili soupeře předehnat. A dnes s ním spolupracujeme.  Cožpak my, nás k  tomu tlačí beznaděj. Ale proč oni?

Po své porážce v "závodě  o Měsíc" Sovětský svaz natolik rozvinul pilotované kosmické stanice, že USA za ním značně zaostaly. U nás kosmonauté létali a  létají. Ti jejich se spíše  dívali a dívají. Bez velkého  rozruchu jsme získali působivý  náskok. V 80. letech si USA  přibraly na pomoc  Kanadu, Japonsko i  evropské partnery, ale ani tento světový tým nedokázal Rusy předehnat. A pak dopadla další rána: americký Kongres omezil finance na vesmírný výzkum.

Loni  v prosinci,  v předvečer  35. výročí  letu Jurije Gagarina, podepsali   ruský   premiér   Viktor   Černomyrdin   a   americký viceprezident   Al   Gore    dohodu,   zakotvující   přechod   od vyčerpávajícího  soupeření  ke  vzájemně  výhodné spolupráci. Byl vypracován přesný  a závazný harmonogram.  Američtí kosmonauté se na naší stanici  Mir učí dlouhodobým letům. V USA  i v Rusku byla zahájena   výroba  jednotlivých   součástí  budoucí   mezinárodní pilotované  stanice,  kterou  bychom  ani  my  ani Američané sami postavit  nedokázali.  Její  výstavba  bude  zahájena v listopadu 1997, kdy bude na oběžnou dráhu  ve výši 400 kilometrů dopraven v Rusku  vyrobený funkčně-nákladní  blok, na  němž začnou "stavební práce",  a dokončena  v roce  2003. Vesmírné  město Alfa pak bude osídleno  a  jeho  prvních  šest  obyvatel  se  pustí  do příprav dobývání vzdálenějších končin vesmíru.

Překazit  tento  přirozený  historický  vývoj  událostí mohou jen ruští  důchodci.  Pokud  si  totiž  v  červnu zvolí za prezidenta komunistu,  Američané, jak  řekli  při  jednáních, svou  účast na projektu  stornují.  Nová  etapa  v  dobývání  vesmíru  by se tak oddálila o další půlstoletí.    

Beztížná věda

Snad   nejoriginálnější   ruskou    konstrukcí   bude   na   Alfě vědecko-energetická  základna (NEP)  - kovový  stožár o  výšce 85 metrů. Jakási Eiffelova věž v otevřeném kosmu, na jejímž vrcholku budou jako gigantická ptačí křídla upevněny sluneční baterie.

Vědecko-energetická základna bude "nejvýše položenou" observatoří na světě.  Přístroje budou zachycovat tu  část kosmického záření, která  - bohudíky,  jinak by  to byl  konec lidstva  - neprochází atmosférou  na  Zemi.  Zachycené   záření  nám  toho  může  hodně prozradit  o blízkých  i vzdálených  hvězdách, o  naší galaxii  i jiných  galaxiích,  o  jejich  vlivu  na  naši  planetu.  Vezměme například  magnetické  pole.  Právě   ono,  nikoliv  zlí  Čečeni, způsobuje havárie na  transkontinentálních ropovodech: vyvolává v kovu silné proudy, které potrubí roztrhnou. Na "Eiffelovku" budou upevněny rentgenové teleskopy - kloubově,  aby se mohly otáčet za hvězdnou oblohou.  Televizní kamery mají  být naopak zaměřeny  na protilehlou stranu - na Zemi.

Vědecko-energetická  základna, která  v sobě  spojuje laboratoř a elektrárnu, je v kosmické technice  novým pojmem. Zkratku NEP lze považovat i  za označení nové  ekonomické politiky v  mezinárodní kosmonautice.

V jedné ze  spojovacích komor se kosmonaut  ocitne jako pohádkový rytíř   před  fantastickou   volbou  nejlepší   varianty  z  toho nejlepšího.  Trojí  dveře  vedou  do  tří  laboratoří technologií budoucnosti. Vydáte se doleva a poznáte, co nového čeká lidstvo v oblasti techniky, cesta rovně  vás zavede k zázrakům biologických experimentů,  zvolíte-li cestu  doprava, stanete  se svědky toho, jak nemoci ustupují před úsilím lékařů.

Manažeři a řídící pracovníci pro  práci ve vesmíru se zatím ještě nezačali  školit,  velmi  brzy  jich  ale  bude zapotřebí. Hlavní "pracovník" je  však už k  dispozici: stav beztíže,  který dokáže to, co se na Zemi nikomu nepodaří.

Například vyrobit nové slitiny  s unikátními vlastnostmi. Na Zemi se slunečnicový olej ve vodě nerozpustí, udržuje se na povrchu. V beztížném stavu se  směs vytvoří zcela přirozeně. Stejné  je to i se  slitinami.  Lehký  hliník  a  těžký  křemík  vytvoří ve stavu beztíže pevnou, lehkou slitinu.  Až ke hvězdné laboratoři přibude kosmická továrna,  budou se podobné  slitiny dodávat na  Zemi pro výrobu součástek obráběcích strojů a automobilů.

Rychle  se  ve  vesmíru   získávají  nové  poznatky  o  optických materiálech. Sklo se tu vyrábí  krystalicky čisté, bez bublinek a mikrodefektů. Lasery  a čočky z  takového skla svými  vlastnostmi dokonale  předčí sklo  pozemské. Také  krystaly polovodičů  se tu utvářejí jinak. Na  Zemi stačí sebemenší podnět a  hned se jejich krystalické mřížky  pokřiví nebo vybočí,  místo aby se  formovaly geometricky  přesně.  Krystaly  získávané  ve  stavu beztíže řeší problém supravodivosti.

Znovu je  to jen otázka  kosmické továrny: až  se na Alfě  podaří zahájit  sériovou  výrobu  krystalů,  nastane  převrat v takových oborech   jako  je   vysoce  přesný   televizní  přenos,  optická elektronika nebo vysokorychlostní procesory. V biotechnologických zařízeních  se  bude  zavádět  či  zdokonalovat výroba léčebných, profylaktických   a   diagnostických   preparátů,   kromě  jiného bílkovinných krystalů.  Je to zapotřebí pro  lepší poznání jejich prostorové  struktury a  toho, jak  působí na  organismus.  Vždyť někdy  stačí  pootočit  "stavební  kameny"  struktury doleva nebo doprava a látka se okamžitě promění z léku v jed.

Prvořadým  úkolem  lékařů  je   studium  cest  kalcia  v  lidském organismu a látkové  výměny - především pokud jde  o vodu a soli. Ve  stavu beztíže  se kalcium  vymývá z  kostí a  kostra se stává nebezpečně  křehkou.  Stejně  vážné  problémy  působí  i narušení látkové  výměny, v  důsledku něhož  dostávají kosmonauti  takovou mořskou  nemoc jako  za velmi  prudké bouře.  To je  dnes vlastně hlavní překážka na cestě k "časově neomezeným" vesmírným letům.

Američané se usilovně snaží nezaostávat.  Touha předhonit nás i v tomto směru, jako v tolika jiných,  je u nich tak silná, že celou jednu  kosmickou výzkumnou  místnost určili  pro studium působení beztížného stavu.  V této speciální laboratoři  bude centrifuga o váze  5443 kilogramů  s rotorem  o průměru  2,5 metru, vivárium i skleník.  Vliv   umělé  přitažlivosti  vyzkoušejí   Američané  na krysách,  myších  a  jednobuněčných  organismech. Výběr pokusných zvířat  není  nijak  nový,  poprvé  se  ale  bude  zkoumat jejich mimořádně dlouhý  pobyt v centrifuze.  Díky tomu pak  bude jasné, zda při  letech na Mars bude  nutné vytvářet umělou přitažlivost. Ani  rostlinám pobyt  ve vesmíru  nijak zvlášť  nesvědčí -  plody zatím nikdy  neměly. Možná, že  americká centrifuga přispěje  i k dosažení první kosmické úrody.

Na Alfě  bude i laboratoř Evropské  kosmické agentury, která bude sledovat  stav  ozónové  vrstvy  naší  planety,  znečištění řek i oceánů a živelné pohromy. Také tyto informace budou mít nesmírnou cenu, neboť umožní zachovat podmínky existence člověka na Zemi.    

I kosmonauti musejí jíst

Hlavním  činitelem na  orbitální stanici  je pochopitelně člověk, hlavním problémem pak délka jeho letu.  V tom je Rusko jednička - co do vědeckých poznatků i výdrže lidí. Valerij Poljakov si pobyl ve vesmíru 437 dnů a vrátil se zdravý jako ryba, zatímco americký rekordman  v délce  vesmírného pobytu  Norman Thagard  se po  115 dnech vrátil sotva živý. Proč? Ale proto, že neposlechl Anatolije Ivanoviče Grigorjeva. Vědci z jeho Ústavu medicinsko-biologických problémů (ÚMBP) vypracovali  po dlouholetých výzkumech spolehlivé recepty na  to, aby člověk pobyt  v kosmu nejen přežil,  ale mohl tam i normálně žít a pracovat. Thagard však trénoval, jedl, pil i spal podle svého...

Systém  zajištění  životních  podmínek  -  to  je  hlavně  přísun vzduchu, vody a stravy. Ani  první kosmonauti už nedýchali vzduch z dýchacích přístrojů  jako potápěči, nýbrž  z atmosféry kosmické kabiny. První  dýchací systémy však byly  prostinké. Zato na Alfě bude  nepřetržitě  fungovat  systém,  který  elektrickým  proudem rozkládá  technickou  vodu.  Kyslík  půjde  do atmosféry stanice, vodík  se  bude  stlačovat  do  balonů  a  využívat pro reaktivní orientační motory.

Analogicky  s koloběhem  vody na   Zemi bude  mít svůj  koloběh i stanice Alfa. Veškerá voda  se bude regenerovat pomocí unikátních zařízení. Jedno z nich bude  vyrábět vodu pro technické potřeby - z lidské  moči,   a  dokonce  i  z   výkalů:  amoniak  a  podobné roztomilosti se  odstraní, dodají  se užitečné soli. Vůní, barvou ani chutí se  technická voda neliší od vody  pitné, nebude se ale užívat ani ke sprchování -  ústupek v kosmu poněkud směšné lidské psychologii.

Na  stravování  ve  vesmíru  není  na  první  pohled  nic  zvlášť složitého, za 35 let se ale i z něj stala v ÚMBP velká věda. Když letěl Gagarin,  nevědělo se nic,  vědci si nebyli  jisti ani tím, jestli bude schopen polykat, trávit  a vyměšovat. "Svačinu" měl s sebou  skrovnou, jen  pyré z  masa a  zeleniny a  chleba. Dnes je výběr  potravin  pro  kosmonauty  bohatý:  kosmický  supermarket. Drůbež, hovězí  i vepřové maso, ryby,  játra, marinovaná rajčata, rozpustné   polévky,  dehydrované   makarony,  šťávy...   A  také nejrůznější pamlsky,  například sušené ovocné  tyčinky. I čerstvé ovoce  a  zelenina  se  do  vesmíru  posílají,  kdykoli je k tomu příležitost.

Co jíst, je jasné, ale jak? Pracovní stůl se proměňuje v jídelní, zaplní se ohřívači konzerv, tub a chlebů. Dá se jíst pomocí brčka (to je ve stavu beztíže  praktičtější), nebo jako na Zemi: napřed otvírák na konzervy  a pak lžíce či příbor.  V takovém případě se ovšem  riskuje rozlití  omáčky po  celém prostoru  místnosti. Nad stolem  je stojan  se dvěma  kohoutky: s  horkou vodou  (85 až 90 stupňů)  a studenou  (kolem 20  stupňů). Do  příslušného otvoru v sáčku s borščem se nalije trochu  horké vody a za pět deset minut je "oběd"  hotov. Sáček se navlékne  pomocí speciálních poutek na ruku - a jde se na to.

Denní potravinový  příděl jednoho kosmonauta  váží bez obalu  1,3 kilogramu. Na Alfě bude pracovat šest kosmonautů po dobu 180 dnů. Kdo chce,  může si snadno  spočítat, kolik tun  potravin za tuhle "kosmickou směnu" snědí.

Americká strava pro kosmonauty není tak vydatná jako ruská. Je to proto, že  američtí vědci spočítali  s krátkodobými lety.  Od nás později získali unikátní potravinové  technologie, a tak teď jedí i američtí  kosmonauti  v  podstatě   stejně  jako  jejich  ruští kolegové.

Pro  lety na  Mars bude  ale zapotřebí  zavést produkci  potravin přímo na  palubě, v ideálním případě  uzavřený cyklus. Do úplného koloběhu je  zatím ještě daleko,  jednotlivé fragmenty se  už ale budou  na  Alfě  rozpracovávat.  Kosmonauti  budou  na  orbitální stanici  pěstovat  například  vodní  řasu  zelenivku. Ta vylučuje kyslík a její zelenou hmotu lze  využít k jídlu. Se zvířaty je to horší.  Na roli  kosmického domácího  zvířete zatím  aspiruje jen japonská křepelka. Ta si na rozdíl od slepice dobře zvyká na stav beztíže,  dokonce bez  problémů snáší  vajíčka. Nemalý  význam má také  fakt,  že  její  vajíčka  jsou  z  dosud  neznámých  příčin mimořádně výživná, takže se jimi kosmonauti krmí už i na Zemi.    

A co hygiena?

Mytí, holení  a pochopitelně i  vyměšování - i  takové každodenní činnosti zaměstnávají řadu vědeckých  mozků. Vždyť ve vesmíru nic z toho  není   jednoduché.  Například  mytí:  jako   na  Zemi  se kosmonauti  umývat nemohou.  Kapičky  vody,  které by  zůstaly ve vzduchu,  by  totiž  byly  nebezpečné  -  mohly  by  se dostat do dýchacích  cest.  Proto  si  kosmonauti  otírají  ruce  a obličej ubrousky  napuštěnými  speciální  emulzí.  Holí  se  elektrickými strojky, které oholené vousy vcucnou jako vysavač.

Podobné "vysavače"  se používají i v  "toaletních uzlech". O těch si první  kosmonauté mohli nechat  jen zdát, ti  měli jen nevelké "záchytné jímky" zamontované přímo do svých skafandrů. Není divu, že  dodnes  si  bývalí  kosmonauti  vzpomínají  na řadu delikátně zábavných  situací.   Jejich  dnešní  kolegové   to  mají  mnohem pohodlnější:  v sanitárním  uzlu odsává  jeden přístroj  do svého kontejneru  moč,  druhý  výkaly.  Možná  se  to  někomu bude zdát neuvěřitelné, ale například americké zařízení, mnohem jednodušší, přijde zhruba na 25 milionů dolarů.

Takových větších i menších vynálezů si ruská věda může připsat na své  konto   stovky.  Ty  spolu  se   systémem  zajištění  života představují zlatý fond, bez něhož by mezinárodní kosmická stanice prostě nemohla existovat.

 

Astronomové našli ocet ve vesmíru

13. 6.1996 Čtvrtek - Washington (ČTK) - Ve hvězdném  mraku vzdáleném 25 000 světelných let  od Země  objevili američtí  astronomové ocet  - látku, která mohla hrát roli při vzniku života.

"Kyselina  octová mohla  být jedním  z prvních  kroků při  vzniku chemikálií, z  nichž může vzniknout  život," uvádí Lewis  Snyder, člen týmu astronomů z Illinoiské univerzity, kteří nepatrné stopy kyseliny  octové v  mraku plynu  a prachu  jménem Vodnář B2 Sever objevili.  "Pokud  k  ní  přidáme  jednu  z forem čpavku, vznikne glycin, tedy nejjednodušší biologicky významná aminokyselina.

"Čpavek  byl v  mezihvězdném prostoru  objeven rovněž  již před 25 lety. Velmi pravděpodobné tudíž podle  Snydera je, že se molekuly čpavku  a  kyseliny  octové   sloučily  a  vytvořily  elementární aminokyselinu.

Aminokyseliny  jsou základními  stavebními kameny  živé hmoty:  z nich  vznikají  jak  bílkoviny,  tak  kyselina dezoxyribonukleová (DNA), jež je nositelem genetické informace.

"Molekuly  octa byly  nyní nalezeny  ve formaci  podobné mraku, z nějž se podle názoru astronomů vytvořilo Slunce a planety solární soustavy,"  zdůrazňuje  Snyder.  Přítomnost  octa  v  mraku tolik vzdáleném od Země podle něj svědčí o tom, že chemikálie nutné pro vznik  života  byly  ve  sluneční  soustavě  přítomny už před 4,5 miliardy  let, kdy  se tento   systém formoval.  "Jde v  zásadě o stejné  látky,  jimiž  byla  bombardována  Země  v  počátcích své existence  a    o  stejné  látky,   jaké  nacházíme  v   kometách, asteroidech a meteoritech," zdůrazňuje astronom.

Podle  jeho  slov  však  někteří  vědci  nevylučují,  že  se tyto biologicky   důležité  molekuly   nemusely  dostat   na  Zemi   v asteroidech a  kometách, ale byly  na naší planetě  přítomny už v době  jejího vzniku.  Experimenty z  padesátých let  dokazují, že některé  molekuly běžně  přítomné v  mezihvězdném prostoru  mohou působením  horka a  tlaku přejít  v biologicky  mnohem složitější molekuly. Jedna  z molekul vzniklá při  těchto experimentech byla právě kyselina octová.

Tým z  Illinoiské univerzity nyní  ve stejné oblasti,  v níž byla zjištěna přítomnost octa, hledá také glycin.

 

Plánovanou  misi  k  Saturnu   doprovázejí  obavy  kvůli  použití plutoniového pohonu

18. 6.1996 Úterý - Washington  (ČTK) -  Saturnovy prstence,  měsíce a  šestá planeta sluneční soustavy  sama jsou cílem programu  Cassini, který má za spolupráce  amerického  Národního  úřadu  pro  letectví  a vesmír (NASA)  a   Evropské  kosmické  agentury   vyvrcholit  vypuštěním průzkumné  lodi  v  říjnu  příštího  roku.  Projekt v hodnotě tří miliard dolarů je však kromě všeobecné euforie spojen i se stínem obav a strachu řady lidí  z plutonia, které bude pohánět vesmírný koráb na jeho sedmileté pouti.

Proti  jadernému  pohonu  se  staví  především  ekologové,  kteří poukazují  na nebezpečí  nehody během  startu nebo  i v  pozdější fázi. NASA  však zdůrazňuje, že  za posledních třicet  let bylo z vesmírných středisek po celém  světě vypuštěno třiadvacet raket s plutoniovým pohonem a všechny lety bez jediné nehody.

Cassini stráví  na oběžné dráze  Saturnu čtyři roky,  během nichž bude sbírat informace o planetě,  jejích prstencích a některých z osmnácti  měsíců  včetně  největšího  z  nich  - Titanu. Americká vesmírná  loď vypustí  do  husté  atmosféry Titanu  sondu Huygens Evropské vesmírné agentury. Atmosféra měsíce je podle dosavadních poznatků z  naší sluneční soustavy  nejpodobnější atmosféře Země. Během tříhodinového průniku směrem  k povrchu Titanu bude Huygens studovat  fyzikální  a  chemické   vlastnosti  jeho  atmosféry  a povrchu.

NASA  podpořila nadšení  pro misi  a dala  jednotlivcům na  celém světě  šanci,  aby  byl  jejich  podpis  vynesen na elektronickém nosiči k Saturnu. Každý tak může  poslat do sídla NASA lístek, ze kterého bude sejmut podpis, který pak převeden na CD-ROM poputuje na  palubě  Cassini  kolem  Venuše,  Jupiteru  a  v  roce 2004 se přiblíží k  druhé největší planetě naší  soustavy Saturnu. Stovky tisíc zájemců z  celého světa již zaslaly do  střediska NASA svůj autogram.

 

Ruští kosmonauti se vrátí později

21. 6.1996 Pátek - Teletext - Moskva  - Ruská  kosmonautika  znovu  čelí finančním  problémům a posádka stanice  Mir bude muset zůstat  na oběžné dráze o  40 dní déle  než  byl  plánováno.  Sdělila  to  dnes agentura Interfax s odvoláním  na  ředitele  Ruské   kosmické  agentury  J.  Koptěva. Prodloužením pobytu  se podle něj sníží  počet potřebných nosných raket. Z tohoto důvodu byl prodloužen už let minulé posádky.

J. Onufrijenko a  J. Usačov se tak vrátí  až 30. srpna. Americkou astronautku  S.  Lucidovou  vyzvedne  podle harmonogramu začátkem srpna americká kosmická loď.

Nezdarem  skončil  čtvrteční  start  rakety  Sojuz-U  s vojenskou družicí Kosmos. Příčinou byla patrně technická závada.

 

Izraelská družice v sobotu nepracuje

Teletext - Izraelská  telekomunikační družice  Amos I.  v kosmickém prostoru dodržuje  sabat, židovský  den pracovního  klidu. Motory satelitu jsou  naprogramovány tak,  aby se  vypínaly v  sobotu a  ve dnech svátků. Někteří z  vědců, kteří se zúčastnili práce  na družici a jsou  nábožensky  založení,   vyvinuli  zvláštní  program,  který umožňuje  přerušit  činnost  satelitu  ve  stanovené  době. Podle židovského  náboženství se  o sabatu  a svátcích  nesmí pracovat, přičemž  širší  chápání  pojmu  práce  zahrnuje  i  pohon motorů. Družice Amos I. byla na oběžnou dráhu vynesena 16. května, slouží k přenosu  signálů   pro  kabelovou  televizi,   počítačovou  síť Internet a mobilní telefony.

 

Austrálie schválila soukromý projekt kosmických letů

22. 6.1996 Sobota - Canberra  (ČTK) -  Australská vláda  podpořila australsko-thajský soukromý projekt na výstavbu kosmodromu v řídce zalidněné severní části země. Australská firma Space Transportation Systems, kterou z poloviny  vlastní  thajská  telekomunikační  společnost,  hodlá postavit odpalovací raketovou základnu  za 630 milionů amerických dolarů nedaleko  města Darwin, metropole Severního  území. "Je to vzrušující projekt,  díky němuž by  se Austrálie mohla  dostat do centra mezinárodního vesmírného  podnikání," prohlásil australský ministr průmyslu  John Moore. Odborníci soudí,  že z australského kosmodromu by mohly vynášet satelity  na oběžnou dráhu kolem Země ruské nosné rakety Proton. Vzhledem k blízkosti rovníku by rakety do vesmíru  mohly přepravovat dvakrát  větší užitečný náklad  než obvykle. Vypuštění první rakety je plánováno na rok 2000.

 

Raketoplán Columbia vzlétl na svou zatím nejdelší pouť

Cape Canaveral (Reuter, zah)  - Bouře, která ohrožovala čtvrteční start amerického  raketoplánu Columbia, se  nakonec rozplynula, a tak mohlo  dát velitelství na  Floridě pokyn k  zážehu raketových motorů za půl miliardy dolarů. S využitím rezerv má Columbia i se svou čtyřčlennou posádkou zůstat na  oběžné dráze sedmnáct dní, a překonat tak  o sedm hodin loňský  rekord - dobu, po  níž zůstala kosmická loď ve vesmíru.

"Byl to opravdu nádherný začátek  mise, během níž se toho dozvíme strašně   moc   o   lidském   těle   a   prohloubíme  poznatky  o mikrogravitaci,"  prohlásil  Victor  Schneider,  vědecký  vedoucí celého programu, který stojí  138 milionů dolarů. Astronauti mají na  programu také  pokusy s  produkcí nových  slitin a  pěstování proteinových krystalů v nulové gravitaci.

Mnozí se však dívají na dva  a půl týdne dlouhý let Columbie jako na  prodlouženou návštěvu  u lékaře.  Kosmonauti mají  pravidelně odevzdávat vzorky krve, moče výkalů  a slin. Také budou "zápasit" se  speciálními  stroji,  aby  si  udrželi  pevné  svaly, které u člověka při delším pobytu v beztížném stavu slábnou a zakrňují.

Medicínské  informace   doplnil  navíc  záznam,   který  na  Zemi přenášela  videokamera  o  velikosti  palce  z kabiny raketoplánu během jeho osmiminutového výstupu na oběžnou dráhu. Přenos ukázal astronauty roztřesené tahem raketových motorů.

"Mám radost,  že všichni budou  mít šanci to  vidět," říká bývalá velitelka raketoplánu  Loren Shriverová, která  nyní pracuje jako manažerka v  Kennedyho kosmickém centru, a  dodává: "Naučí se tak něco o tom, co děláme, jak to vypadá a jak se při tom cítíme.

"Kamera  bude přenášet  obraz také  během přistání,  ale tentokrát zachytí to, co vidí ze své pozice během návratu pilot.   (STS-78)

 

Posádka Miru musí zůstat déle v kosmu

Moskva (ČTK) - Ruská  kosmonautika znovu čelí finančním problémům a posádka vesmírné  stanice Mir bude muset  zůstat déle na oběžné dráze. Nedobrovolní  rekordmani Jurij Onufrijenko  a Jurij Usačov stráví v Miru,  kde jsou již od 21.  února, dalších čtyřicet dní. Kvůli  nedostatku  peněz  se   nosné  rakety  Sojuz,  potřebné  k transportu kosmické lodi, stavějí jen  v omezeném počtu. Z tohoto důvodu byl už let minulé posádky Miru prodloužen o dva měsíce.

 

Sonda NASA prozkoumává největší Jupiterův měsíc

29. 6.1996 Sobota - Los Angeles  (ČTK, zah) - Americká  kosmická sonda Galileo, která letos v lednu  vyslala na Zemi unikátní informace  o Jupiteru, se ve  čtvrtek  přiblížila  na  pouhých  838  kilometrů ke Ganymedu, největšímu měsíci této největší planety sluneční soustavy.

Při  průletu v  blízkosti Ganymedu  bylo v  činnosti jen  devět z deseti  přístrojů na  palubě sondy.  Kvůli závadě  se automaticky odpojil  detektor energetických  částic, ale  vědci v kalifornské Pasadeně doufají, že  se jim ho před dalšími  třemi průlety kolem tohoto měsíce podaří opět uvést do provozu.

Čtvrtý   průlet   kolem   Ganymedu   bude   posledním   vesmírným dobrodružstvím sondy Galileo, která byla  v roce 1989 vypuštěna z amerického raketoplánu.

Celý  program  NASA  přišel  americké  daňové  poplatníky  na 1,5 miliardy dolarů.

Ganymeda   spolu  s   dalšími  třemi   největšími  ze   šestnácti Jupiterových  měsíců  objevil  už  v  roce  1610 italský astronom Galileo  Galilei. Ten  se také  mimo jiné  proslavil i výrokem "A přece  se  točí!",  který  vyslovil  poté,  co ho církev donutila odvolat  tvrzení,  že  se  Země   otáčí  a  obíhá  kolem  Slunce. Ganymedes,  největší  měsíc  sluneční  soustavy,  má  průměr 5206 kilometrů,  zatímco   Měsíc  v  blízkosti  naší   Země  jen  3448 kilometrů. Je  větší než Merkur a  dosahuje tří čtvrtin velikosti Marsu. Podle dřívějších pozorování má  mít vlastní atmosféru a je na  něm pravděpodobně  přítomna i  voda v  podobě ledu na pólech. Tyto  skutečnosti  dávají  jistou  naději,  že  jsou  na Ganymedu některé zcela primitivní formy života, jako například bakterie.

Obrázek: Trasa letu sondy GalileoStart ze Země v říjnu 1989

Přelet kolem Venuše v únoru 1990

Sonda minula asteroid Gaspra v říjnu 1991

Galileo vypustil sondu do atmosféry Jupiteru v prosinci 1995

Ganymed -  největší z planetárních satelitů  (5260 km v průměru), oběhne Jupiter  jednou za 7,2  hodiny ve vzdálenosti  1,1 milionu kilometrů.

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *