3. 4.1996 Středa - Cayenne, Francouzská Guyana (ČTA, Reuter) - Evropa předstihla v posledních letech Spojené státy v oblasti vypouštění komerčních družic do kosmu a tento trend by podle šéfa francouzského Národního střediska pro výzkum kosmu (CNES) Alaina Bensoussana měl být v roce 1997 potvrzen uvedením nové nosné rakety Ariane 5 do provozu.
"Nedávno jsem hovořil s ředitelem amerického Národního úřadu pro letectví a kosmický prostor (NASA), který označil raketu Ariane 5 za jedinečnou a doslova řekl, že Francie spolu s celou Evropou je již v této oblasti silnější než Amerika," prohlásil Bensoussan.
Do rakety Ariane 5 vkládají Francouzi i jejich evropští partneři obrovské naděje. Při její konstrukci byla využita řada původních technologií založených na nejnovějších poznatcích vědeckého výzkumu.
Nová raketa by se měla vydat na svou první zkušební vesmírnou misi v polovině května. Svědkem prvního startu bude základna Evropské kosmické agentury (ESA) v Kourou ve Francouzské Guyaně.Ariane 5 bude schopna vynést na oběžnou dráhu kolem Země umělou družici o hmotnosti at 6,8 tuny, anebo dva satelity o celkové váze 5,9 tuny.
Do roku 2001 by měli konstruktéři rozšířit její kapacitu tak, aby mohla do svých útrob pojmout dvě třiapůltunové družice.Nosnost v současnosti nejlepší americké rakety Atlas 2AS z dílen společnosti Lockheed Martin činí pro srovnání pouhých 3,6 tuny.
Francouzský výrobce rakety, společnost Arianespace, která nyní úspěšně provozuje model Ariane 4, počítá s tím, že nová raketa bude uvedena do provozu v roce 1997. Už teď má firma objednávky na vypuštění třiačtyřiceti telekomunikačních družic, což představuje více než padesát procent světového trhu s touto velmi specifickou službou.
Hodnota uvedených zakázek je odhadována na 3,8 miliardy dolarů.Současný prohlubující se rozdíl v konstrukci evropských a amerických nosných raket je důsledkem určité specializace kosmického průmyslu.
Američané se přestali intenzívně zabývat rozvojem tohoto druhu kosmické techniky na základě rozhodnutí Reaganovy vlády po katastrofě raketoplánu Challenger v roce 1986. Ariane 5 se měla zase původně stát nosnou raketou pro plánovaný evropský raketoplán Hermes. Vývoj tohoto konkurenta amerických vesmírných korábů byl však pro nedostatek financí a rozpory mezi členskými zeměmi ESA zastaven.
Poslední model řady Ariane tak konstruktéři nakonec uzpůsobili pro vynášení družic do vesmíru. Termín rozhodnutí o tom, zda bude na oběžnou dráhu dopravovat i menší vesmírné lodi s lidskou posádkou na palubě, se zatím přesunul na rok 1998.
Ariane 5 měla vzlétnout do kosmu již v loňském roce. Při předstartovní zkoušce však došlo k havárii na motorech, která si vyžádala životy dvou francouzských vojenských pilotů a následné odložení letu.
Podle oznámení ESA dosáhnou náklady spojené s vývojem rakety úrovně pěti miliard dolarů. Tato suma zahrnuje i jednu miliardu dolarů, kterou spolkne vybudování pozemní základny ve Francouzské Guyaně.
6. 4.1996 Sobota - Washington (AP) - Tým amerických a německých vědců, zkoumající kometu Hyakutake míjející v těchto dnech Zemi, zachytil rentgenové paprsky pocházející z tohoto vesmírného tělesa. Je to poprvé, co bylo rentgenové záření zachyceno na kometě. Objev silného záření z tělesa, které je v podstatě řítícím se slepencem ledu a kamení, vědce překvapil a zmátl.
"Vůbec jsme nepředpokládali, že by komety mohly vysílat rentgenové paprsky," prohlásil Michael J. Mumma z Goddardova kosmického střediska NASA ve státě Maryland. "Nyní nás čeká těžký úkol vysvětlit tento jev, ale takové problémy milujeme," dodal.
Rentgenové záření dosud nebylo na kometách nikdy naměřeno a vědci na kometě Hyakutake počítali v nejlepším případě jen s velmi slabým signálem. Objev silného radiačního záření, stokrát silnějšího než nejoptimističtější předpoklady, byl zaznamenán s použitím německého satelitu ROSAT kroužícího na oběžné dráze.
Ancona (ČTK) - Až 60 dnů mají Maurizio Montalbini a Cristina Lanzoniová z Itálie strávit ve speciálním zařízení Underlab, zabudovaném zhruba 200 metrů pod zemským povrchem v propasti jeskynního systému Frasassi nedaleko Ancony. Jediné spojení s řídícím střediskem na povrchu poskytuje oběma speleonautům přenosný počítač a jeho monitor, jinak jsou odkázáni sami na sebe.
Příbytek Underlabu je tvořen čtyřmi kupolemi a jeho uspořádání zajišťuje oběma speleologům naprostou osobní autonomii. Nicméně při čtvrtečním "odchodu" pokusné dvojice do podzemí Montalbiniho manželka Antonella vyzvala Kikku, aby se o jejího muže dobře starala.
Montalbini a Lanzoniová postoupí řadu testů, které ověří jejich fyzické a psychické reakce ve stavu naprosté časoprostorové izolace. Získané údaje poslouží dalšímu bádání, například upřesnění kritéria, podle kterých mají být v budoucnu vybíráni účastníci dlouhodobých vesmírných letů. Výsledky projektu lze však využít i při prohlubování znalostí o mechanismech ovládajících střídání bdělého stavu se spánkem a rytmech člověka.
Jde již o třetí pokračování výzkumného programu nazvaného Underlab, který byl zahájen v roce 1993 v jeskyni Monte Nerone u Pesara. Poté v roce 1994 až 1995 bylo již připraveno speciální zařízení v propasti Frasassi.
10. 4.1996 Středa - Bajkonur (Reuter,tt) - Ruská raketa včera poprvé v historii vynesla do kosmu americkou družici. Ruský nosič Proton spojený s americkým vesmírným korábem odstartoval z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu, a zahájil tak společný program v hodnotě jedné miliardy dolarů. Během technicky i finančně náročného projektu mají být vypuštěny na oběžnou dráhu dvě desítky satelitů bez posádky.
"Po úspěšném startu a letu se komunikační satelit Astra-1F zastavil ve výšce 36 000 kilometrů nad zemským povrchem," oznámil včera mluvčí kosmického střediska.Rusko již několikrát v minulosti umožnilo jiným zemím vypustit do vesmíru jejich družice, avšak ještě nikdy nešlo o americký satelit.
Astra-1F představuje článek orbitální telekomunikační sítě, na kterou je jen v Evropě napojeno na 150 milionů uživatelů. Představitelé amerických podniků, kteří se na výrobě satelitu podíleli, uvedli, že Astra-1F nese dvaadvacet vysílačů, jež umožňují přenos televizních a rádiových signálů napříč celou Evropou. Solární panely instalované na družici jsou jedněmi z nejvýkonnějších, jakými kdy bylo nějaké vesmírné těleso vybaveno. Rusko a Spojené státy plánují také vyslání do kosmu první společné posádky, která by měla pracovat na připravované mezinárodní vesmírné stanici na oběžné dráze kolem Země.
11. 4.1996 Čtvrtek - Liverpool (ČTK) - Tajemství ohonu komet má odhalit mezinárodní mise k jednomu z těchto nebeských útvarů. Sonda, jež bude ke kometě vyslána, se má k ocasaté hvězdě přiblížit, vyfotografovat ji a instalovat na její povrch přístroje.
Vesmírné dostaveníčko mezi kometou a sondou, která teprve musí být vyrobena, se uskuteční až v roce 2012: zatím má celý projekt pouze název - Rosetta, podle kamene s nápisem v několika jazycích, který pomohl dešifrovat staroegyptské hieroglyfy.
Kosmické těleso, s nímž se sonda setká, se jmenuje Wirtanenova kometa a září podstatně méně než Hjakutaki, která byla vidět na konci března. Zato se však přibližuje k Zemi relativně často - každých pět let.
Studium komet by mohlo astronomům umožnit vyjasnit vznik vesmíru a poskytnout informace o tom, jak se dále vyvíjel. "Komety jsou ve skutečnosti nejprimitivnější hmotou, kterou můžeme ve slunečním systému analyzovat," říká astronom Colin Pillinger z univerzity v anglickém Milton Keynes, který pomáhá navrhnout přístroje, jež mají být na palubě sondy.
O Wirtanenově kometě toho už astronomové vědí hodně a jsou přesvědčeni, že se sondě podaří ji "chytit". "Sonda by vlastně měla kroužit kolem komety po oběžné dráze," říká Gerhard Schwehm, koordinátor mise, který pracuje v holandském institutu pro výzkum vesmíru ESTEC. Sonda Rosetta by pak s kometou zůstala i v době, kdy se přiblíží k Slunci. Vysoká teplota slunce roztaví led na kometě v páru, čímž se vytvoří její dlouhý, zářivý ohon. Protože však je toho o kometách známo dosud poměrně málo, musí být přístroje velmi pečlivě navrženy.
Podle názoru astronomů jsou komety koulemi z ledu a prachu - nikdo však neví, jak jsou pevné. "Podle některých názorů by se přístroje probořily, protože hmota tvořící kometu je jako prachový sníh," říká Schwehm. "Podle dalších je na povrchu tvrdá vrstva. My ovšem musíme navrhnout přistávací modul tak, aby si poradil jak s měkkým, tak s pevným povrchem."
11. 4.1996 Soukromá česká laboratoř se uživí základním výzkumem v oboru kosmických technologií. Ale za peníze ze zahraničních grantů.----
V polovině sedmdesátých let byli mnozí specialisté velmi optimističtí. Například americká firma Rockwell předpovídala, že nejpozději v roce 1990 začne v kosmických továrnách pokusná výroba využívající stav beztíže. Z vesmíru se měly přivážet velké krystaly sloužící k výrobě počítačových pamětí, křemíkových slunečních článků, nových optických skel, čipů pro vysoce integrované obvody, usměrňovačů pro dálkový přenos obrovských množství elektřiny a velmi silné permanentní magnety.
Jenže z téhle prognózy se nesplnilo nic. Ve vesmíru Američané vyrábějí zřejmě některé součástky pro střely s plochou dráhou letu a další tajná vojenská zařízení, malá množství některých sér a očkovacích látek. Na první pohled by se proto mohlo zdát, že celý program kosmických technologií selhal. Ale to není pravda. Jenom narazil na nečekané obtíže, a proto se zpomalil.
U nás se tímto výzkumem zabývala skupina chemiků vedená inženýrem Bartou. Barta původně vyvíjel v Ústavu fyziky pevných látek Akademie věd nové krystaly v pozemských podmínkách. Když se začal připravovat start prvního čs. kosmonauta, vyzvali ho, aby zkusil připravit suroviny pro výrobu krystalů ve stavu beztíže. Později jeho tým vyvíjel i pece pro sovětské orbitální stanice.
V roce 1990, kdy se uvažovalo o efektivnějším zaměření výzkumu, pohlíželo nové vedení Akademie věd a Fyzikálního ústavu (jehož součástí se mezitím Ústav fyziky pevných látek stal) na Bartovu práci skepticky: Na rozvoj kosmických věd nemáme dost prostředků a k ničemu to není! Radikálové dodávali: Dělali to v rámci programu Interkosmos pro Sověty, pryč s tím!
Barta, který se mezitím stal i na západ od Šumavy uznávaným specialistou v oboru kosmických technologií, se však vzdát nechtěl. Neváhal riskovat a v roce 1991 si založil soukromou laboratoř - firmu Čestmír Barta BBT Materials Processing. Vsadil - a uspěl. Nejprve ze své kapsy a později za pomoci drobných grantů ze Západu postupně odkoupil jak zařízení, na němž dosud pracoval a o něž nikdo nestál, tak své vlastní patenty. Později si pronajal jednu menší budovu v areálu bývalého Ústavu přístrojů jaderné techniky v Přemyšlení na okraji Prahy.
Do činnosti rodinné laboratoře se hned od začátku zapojil Čestmír Barta junior, který vystudoval chemii. Přede dvěma roky otec předal synovi firmu a sám zůstal jako penzista jejím vědeckým poradcem.
První pokusy s výrobou ve vesmíru zahájili Američané v roce 1971 na lodích Apollo. "To byla ve vývoji kosmických technologií doba kamenná, která trvala do osmdesátých let," snaží se postihnout situaci šedivějící Barta. "Teď se pomalu chýlí ke konci středověk. Novověk začne na mezinárodní stanici Alfa, která se chystá na oběžnou dráhu pod americkým patronátem. Technologické pokusy tam mají probíhat od roku 2000.
"Během čtvrtstoletí se vědci seznámili s vlivem mnoha podmínek beztíže na výrobu rozličných materiálů a látek, poznali jejich přednosti a záludnosti. A protože se už jedná o průmyslovou produkci, mnohé z těchto technologických postupů zůstávají tajemstvím, stejně jako první úspěšné výrobky.
"První sadu kosmických experimentů nazvaných Morava jsme poslali do Moskvy, kde ji Sověti zkoušeli bez naší přítomnosti na svých krystalizátorech," vzpomíná inženýr Barta starší. "My jsme je nesměli vůbec vidět.
"Pouzdra se vzorky odvezl na sovětskou stanici Saljut 6 Vladimír Remek začátkem března 1978. Čeští vědci si tak ověřili některé základní jevy během procesu tuhnutí tavenin v beztíži. Rovněž získali zkušenosti jak s prací ve velkých mezinárodních týmech, tak pro konstrukci vlastních pecí.
Když se začalo chystat v Moskvě vybavení pro Mir, orbitální stanici nové generace, ukázalo se, že sovětské pece pro kosmické tavby nejsou příliš spolehlivé. Prostřednictvím programu Interkosmos proběhla soutěž na nový typ, kterou Barta vyhrál.
Na kosmické laboratoři Mir pracuje už deset let pec CSK-1, ve které lze dosáhnout teploty až 850 stupňů Celsia. "Projektovali jsme ji na deset tisíc hodin činnosti, ale myslím, že by vydržela ještě víc," říká Barta starší. A jeho syn dodává: "Před několika měsíci jsme museli její řídící část přestavět. Stále častěji se vyskytovaly potíže zaviněné zastaralým záznamem povelů a dat na magnetofonové pásce. Vyvinuli jsme nový paměťový systém, který se skládal z jednotlivých bloků. Kosmonauti ho tam mohli podle návodu snadno vyměnit.
"Od podzimu minulého roku slouží na Miru rovněž druhá pec z Bartovy dílny: CSK-4 pro maximální teploty 1250 stupňů určená pro 19 rozličných technologických postupů bez lidské obsluhy. Je součástí plnoautomatické aparatury Titus, na které bylo od listopadu provedeno patnáct pokusů - nejkratší trval 30 minut, nejdelší 30 hodin.
Experimenty na této stanici dnes připravují odborníci nejen z Moskvy a Prahy, ale z mnoha členských států Evropské kosmické agentury (ESA). Na základě jejich pokynů pracují jak ruští, tak západoevropští kosmonauti. Žádné zvláštní znalosti k tomu nepotřebují, protože obě české pece fungují automaticky. Ovšem k zasouvání a vyjímání schránek s materiály musí mít šikovné ruce a také znalost pracovních postupů ve stavu beztíže - aby v kabině nelétaly šroubky a palety a aby uměli zacházet s kosmickým šroubovákem.
Koncem loňského roku skončila na peci CSK-1 rozsáhlá série pokusů Euromir Ý94, začátkem letošního na CSK-4/Titus experimenty Euromir 1995. Na podzim se počítá s pokusy Euromir Ý96. Všechny financuje ESA.
Firma Bartových je pravděpodobně jedinou soukromou výzkumnou laboratoří pro kosmický výzkum u nás. "Zahraniční partneři o nás mají zájem. Díky jejich grantům se uživíme," říká inženýr Barta starší. "Ovšem na zbohatnutí to není."
Ve stavu beztíže zkoušejí odborníci následující věci:
 |
Odlévat lopatky turbín a písty pro keramické automobilové motory, které budou mít velmi malou spotřebu benzínu. Surovina se umístí do keramické slupky požadovaného tvaru a ve vesmíru se výrobek vytaví tak, že molekuly jednotlivých látek jsou bez ohledu na svou hmotnost promíseny rovnoměrněji než na Zemi, navíc bez znečištění ze stěn. Mluví se o bezkontejnerové technologii. Jindy se místo pevných stěn či blan používají k ohraničení tvarů akustické či elektromagnetické vlny. |
|
Vyčistit séra a očkovací látky od zbytečných příměsí. Opět: těžké buňky se neusazují na dně nádoby jako na Zemi, ale volně se rozptylují, takže se nečistoty snáze oddělují. Léky takto připravené nemají mít vedlejší účinky, které jsou často nepříjemné. |
|
Vypěstovat velké čisté krystaly pro elektronické paměti. Za pozemské přitažlivosti nemohou tyto velké struktury získat, protože se stejnorodě nepromísí a někdy se i hroutí. |
|
Vytvářet za hlubokého podchlazení taveniny z nejrůznějších látek, které se běžně neslučují. Tím získávají unikátní vlastnosti, které jsou na Zemi nedosažitelné. |
S výjimkou některých unikátů se výrobky z vesmíru zatím nikde neobjevují - jsou příliš drahé. Ze dvou důvodů. Za prvé veškerá kosmická technologie je zatím ve stavu laboratorních pokusů, nemá tovární sériový charakter. A za druhé - hodně peněz stojí doprava.
K sériové výrobě se chtějí odborníci propracovat na stanici Alfa. "Také my bychom chtěli na Alfu poslat naši pec," říká mladý Barta. "Titus 2 by měl vážit 50 kg a mít příkon tisíc wattů. Všechno by se tam mělo dít za přísně kontrolovaných podmínek umožňujících sledovat podstatu probíhajících procesů, což se dnes pokaždé nedaří. Bohužel u nás chybí agentura či úřad, které by se vesmírem zabývaly a měly mezinárodní kontakty. Proto musíme používat zahraničních prostředníků. Na jaře o tom chceme jednat s ESA a německou kosmickou agenturou DARA. Američané, Němci, Britové a někteří další chtějí na Alfě instalovat velké krystalizátory. Naše malá pec by byla vhodným doplňkem. Kdyby existovala Česká kosmická agentura, mohli bychom od ESA získat přímé zakázky a poskytnout zajímavou práci více lidem.
"Lacinější dopravu do vesmíru a z vesmíru musí vyřešit Američané sami. Nyní vyvíjejí několik typů mnohonásobně použitelných raket, nejlepší z nich začnou používat na počátku 21. století.
Okolo roku 2010 si tedy můžeme představit kosmické továrny, ve kterých se budou automaticky vyrábět různé produkty. K nim budou přilétat rakety a buď kosmonauti, anebo roboti vyloží nové suroviny a naloží hotové výrobky, které přivezou na Zemi.Firma Čestmír Barta BBT Materials Processing by pro vesmírné fabriky chtěla dodávat malé pece určené k výrobě menších sérií unikátních látek i k dalšímu výzkumu.
12. 4.1996 Pátek - Praha - Jurij Gagarin, který právě před pětatřiceti lety vyletěl jako první člověk do vesmíru, zahynul 28. března 1968 při havárii cvičného letadla MiG-15. Příčiny této katastrofy nebyly dodnes uspokojivě vysvětleny.
Kritického dne čtyřiatřicetiletý plukovník Gagarin vykonával spolu se svým instruktorem, zkušeným válečným pilotem plukovníkem Vladimírem Serjoginem, běžný cvičný let. Startovali z letiště Čkalovskoje poblíž Hvězdného Městečka u Moskvy, kde vojenští kosmonauti bydlí a mají výcvikové středisko. Avšak počasí bylo horší, než předpovídali meteorologové, a proto Serjogin let zkrátil na minimum. Po dvanácti minutách Gagarin oznámil, že se vracejí, ale za dalších třicet vteřin zmizel jejich stroj z obrazovky radaru.
Záchranné helikoptéry jej našly rozbitý několik desítek kilometrů od letiště. Letadlo nemělo černou skříňku, která by zaznamenávala technický stav stroje, a proto byla vládní vyšetřovací komise odkázána na rozbor situace a zprávy svědků.
Nicméně vědecký komentátor Sergej Leskov ve vládním listu Izvěstija nyní tvrdí, že státní komise se úmyslně z ideologických a resortních důvodů vyhnula skutečným příčinám katastrofy.
"Není pravdou, že oba letci byli pod vlivem alkoholu, což mělo způsobit jejich zkázu, jak se občas říká. Před každým letem museli piloti absolvovat lékařskou prohlídku, při níž by se na to přišlo, a pozdější rozbor jejich krve nic takového nenaznačil," uvádí Leskov. Známý novinář Jaroslav Golovanov, který se s Gagarinem přátelil, v deníku Komsomolskaja pravda připouští, že se první kosmonaut občas opíjel: "Já sám jsem s ním pil." Měl však prý takovou sebedisciplínu, že při práci se alkoholu vyhýbal.
Zato nadřízení se podle posledních šetření při přípravě osudného cvičného letu dopustili zanedbání řady služebních povinností. Oba piloti dostali stroj starý patnáct let, který měl za sebou dvě generálky, motor dokonce čtyři. Navíc k němu byly připevněny dva rezervní kanystry, každý pro 260 litrů paliva. To trojnásobně snižovalo aerodynamické vlastnosti stroje. Je zajímavé, že ani před katastrofou ani po ní nikdo nezkoušel, jak let v takové konfiguraci vypadá.
Někteří lidé tvrdí, že MiG-15 se mohl dostat do větrné stopy jiného stroje, a to zavinilo pád. Na to jsou rozporné názory. Proti svědectví Alexeje Leonova, Valerije Bykovského a dalších kosmonautů stejně jako kolchozníků, kteří slyšeli pravděpodobně zvuk stíhačky Sochoj-15, stojí úřední tvrzení, že v oblasti Gagarinova letu se žádný jiný stroj nepohyboval. A proto také nikdo situaci, kdy se MiG-15 dostane do větrného víru od nadzvukové stíhačky, nemodeloval.
Podle Leonova se komise vyhnula verzi o dalším stroji proto, že by to ukázalo, jak se nad moskevským nebem hrubě narušují pravidla bezpečnosti. A to mohlo zlomit vaz některým vysoce postaveným generálům.
V poslední době se mezi ruským obyvatelstvem rozšířila pověst, že první kosmonaut musel zemřít, protože se stával politickým oponentem sovětského systému. To ostře vyvrací Golovanov: "Tím být nemohl, protože byl bezprostředním výplodem existujícího režimu. Vždycky a všude chválil komunistické myšlenky, neexistuje jediné ústní či písemné svědectví o jakékoli politické konfrontaci... Nebyl disidentem, ani jim nepomáhal, ani se za ně nepřimlouval." Trosky havarovaného letadla také neukazovaly na nějaký atentát.
Známý zkušební pilot Igor Volk se obává, že po tolika letech se příčinu smrti prvního kosmonauta už objasnit nikdy nepodaří.
13. 4.1996 Sobota - Moskva (ČTA, Reuter) - Třicet pět let poté, co se Jurij Gagarin stal prvním člověkem, který kdy vstoupil do vesmíru, procházejí ruští kosmonauté dobou plnou těžkostí. Nyní se však objevují známky oživení odvětví, které před lety přivedlo Sovětský svaz k prvenství v kosmických závodech. V úterý ruská raketa poprvé v dějinách vynesla na oběžnou dráhu americkou družici a ve čtvrtek prezident Boris Jelcin ohlásil zřízení školy pro vesmírné kadety.
Bajkonurský kosmodrom, ze kterého Gagarin 12. dubna 1961 odstartoval, je však pět let po rozpadu SSSR ve velmi špatném stavu a na jeho údržbu se nedostává peněz. Moskva musí platit za kosmodrom, který se nachází na kazašském území, každoročně 115 milionů dolarů nájmu. Pro nedostatek peněz jsou pak vědci a inženýři často ponecháni svému osudu uprostřed stepí Kazachstánu a musí se potýkat s nepravidelnými dodávkami vody, plynu a elektřiny.
Americký expert, který sledoval poslední start rakety Proton, prohlásil: "Ti lidé jsou hrdinové."
Dnešní objem prostředků pro ruský kosmický výzkum představuje jen pětinu částky, kterou Sovětský svaz na tento účel každoročně vynakládal v letech studené války. Šéf ruského kosmického programu Jurij Koptěv věří, že 3,3 bilionu rublů (675 milionu dolarů), které mu pro letošní rok přidělil státní rozpočet, opravdu dostane. Zásadní význam však mají investice ze zahraničí. Na komerční bázi se v uplynulém roce podařilo získat 350 milionů dolarů. Jde především o pronajímání orbitální stanice Mir a spolupráci s Američany na konstrukci nové mezinárodní stanice Alpha.Obrázek: Boeing 747 s raketoplánem Atlantis přelétává nad americkým kontinentem. Poslední vesmírná mise Atlantisu skončila 31. března kvůli špatnému počasí na letecké základně v Kalifornii, odkud byl včera přepravován do Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.
16. 4.1996 Úterý - Washington (ČTK) - Spojené státy připravují na letošní rok vyslání dvou vesmírných sond k Marsu a zahájí tím období velké mezinárodní soutěže ve výzkumu rudé planety.
Nejdůležitější otázkou je, zda je na Marsu ještě život a je-li nějak příbuzný se životem na Zemi. Někteří vědci se domnívají, že po srážce Marsu s velkým asteroidem, k níž došlo před miliardami let, mohly být odtud na Zemi zaneseny mikroorganismy.
USA, evropské země, Rusko a Japonsko mají v úmyslu vyslat v příštích dvou desetiletích k Marsu nejméně dvacet kosmických lodí bez posádky, aby tam pátraly po vodě a nižších formách života.Geologové o Marsu zjistili, že byl kdysi pokryt oceány a oplýval sopečnou činností. Z nově získaných informací lze soudit, že by planeta mohla být ještě stále dosti vlhká a teplá na to, aby na ní bylo možno nalézt primitivní mikroorganismy, přinejmenším fosilní.
Jako první odstartuje v listopadu výzkumná družice Mars Global Surveyor, která bude po dva roky pomocí laserového výškoměru mapovat povrch planety. O měsíc později se vydá na cestu druhá loď - Pathfinder. Ponese na palubě malého pojízdného robota jako zkušební model pro hlavní misi připravovanou na rok 2005. Cílem bude zjistit, proč se planeta změnila z teplého zavodněného světa ve studenou pustinu bez života. Kosmická loď, která s jezdícím robotem na Marsu přistane, si vyrobí přeměnou kysličníku uhličitého z řídké marťanské atmosféry palivovou směs kyslíku a metanu pro cestu zpátky na Zemi. Tento postup, dosud nikdy nevyzkoušený, by měl snížit náklady na vypravení mise o jednu třetinu.
Po odletu Pathfindera vědci zamýšlejí vysílat k Marsu novou misi každých dvacet šest měsíců. To je interval, po jehož uplynutí se obnoví vhodné vzájemné postavení Země a Marsu pro úspěšný let z jedné planety na druhou.
Podle americké Národní agentury pro letectví a kosmický prostor (NASA) jsou Spojené státy odhodlány vyslat na Mars loď s lidskou posádkou, i když zatím není jisté, kdy a zda se to vůbec podaří.
19. 4.1996 Pátek - San Francisco (Reuter) - Dva američtí astronomové připsali k seznamu planet objevených mimo sluneční soustavu další těleso, které krouží kolem hvězdy HR3522, vzdálené od Země asi 50 světelných let.
Pro profesora Geoffreye Marcyho ze San Franciska a jeho kolegu Paula Butlera to byl letos již třetí úlovek. První planetu mimo solární systém však odhalili švýcarští astronomové. "Nová" planeta však jen stěží bude podle objevitelů nositelkou života. "Je příliš horká, na povrchu je asi 500 stupňů Celsia, takže každá voda by se okamžitě vypařila," prohlásil Marcy. Planeta má asi 80 procent hmotnosti Jupitera a její vzdálenost od Země byla propočtena na 14,5 milionu kilometrů.
24. 4.1996 Úterý - Washington (ČTK) - Silné nové teleskopy, které mají být podle plánů NASA rozmístěny ve vesmíru daleko od Země, budou v příštích desetiletích revolucionizovat hledání života mimo naši sluneční soustavu. Pozoruhodné výsledky astronomie v posledních letech povzbudily Američany k velkorysým plánům, jež počítají se zájmem politiků a hlavně daňových poplatníků.
Vylepšené počítače, jakož i jedinečné výsledky Hubbleova kosmického dalekohledu už podstatně rozšířily poznatky o planetách mimo naši sluneční soustavu či o vzniku vesmíru. Teď chtějí astronomové jít ještě dál.
Od prvního desetiletí 21. století by měla zlepšit horečné hledání neznámých planet vesmírná observatoř. Za pomoci čtyř laserových teleskopů chtějí Američané určovat s absolutní přesností postavení hvězd. "Je to tak, jako by někdo pozoroval let mouchy na vzdálenost z Los Angeles do New Yorku," prohlašuje expert NASA Mather.
Aby však mohla NASA odpovědět na nejstarší otázky lidstva - zda existují planety s určitými formami života a jak vůbec vznikly miliardy hvězd a galaxií, musí být dopraveny obří teleskopy například až do blízkosti Jupiteru. Vše ovšem závisí na vývoji zlepšeného systému zaostřování na vzdálené objekty. NASA přitom spoléhá hlavně na interferometrii, při níž se světlo intenzívně zaostřuje prostřednictvím celé řady menších teleskopů. Ambiciózní program dostal název Origins.
"Celou řadou programů, které se vzájemně prolínají, nám Origins umožní stále přesnější pohled do dalekého vesmíru," říká John Mather z Goddardova střediska kosmických letů v Greenbeltu ve státě Maryland a dodává: "Ve vesmíru jsou miliardy slabě svítících galaxií a infračervené světlo umožňuje prohlédnout skrz vesmírný prach do "kolébky zrození hvězd". Pro velmi ostré snímky vzdálených objektů jsou přitom nutné dalekohledy o průměru zhruba sedmi a půl metru.
Vzhledem k tomu, že tak superobří teleskop nemůže být vynesen do vesmíru jednou kosmickou lodí, budou vesmírné teleskopy příští generace neobvykle sestavovány až po startu a až pak umístěny na vzdálené oběžné dráze. Oč chladnější přitom bude jejich okolí, o to méně může teplota působit při velmi citlivých měřeních jako rušivý faktor.
30. 4.1996 Úterý - Praha - Připojením posledního modulu Priroda k orbitální stanici Mir se Rusům na konci minulého týdne podařilo dokončit tuto kosmickou stavebnici, jejíž budování začalo před deseti lety.
Nyní tedy je okolo původního jádra stanice instalováno pět modulů s mnoha specializovanými vědeckými aparaturami, s jejichž pomocí mohou posádky dělat řadu výzkumů. Celý komplex včetně dvou dopravních lodí Sojuz váží okolo 140 tun - to je tolik, kolik mělo americké lunární Apollo po vynesení raketou Saturn 5.
Základní článek stanice Mir krouží okolo Země deset let. Jeho konstruktéři předpokládali, že bude sloužit pouze 5 až 6 let, přičemž v prvních letech k němu vypustí všechny přídavné moduly, a tím ji zkompletují. Avšak nízký rozpočet na kosmonautiku ke konci existence Sovětského svazu a později v Rusku násobený sérií technických obtíží zavinil kolaps tohoto plánu. Termíny vypouštění dalších modulů se opožďovaly a stanici musí kosmonauti neustále opravovat.
Přes tyto obtíže Mir funguje, dokonce se spojuje s americkým raketoplánem. Na jeho palubě pracují nejen Rusové, ale i Američané, Němci, Francouzi a příslušníci dalších národů. Nyní tam pobývají dva Rusové a Američanka. Z jejího provozu totiž čerpají USA a západoevropská agentura ESA praktické zkušenosti, které chtějí využít při výstavbě a obsluze velké mezinárodní kosmické laboratoře Alfa, jejíž výstavba má začít koncem příštího roku.
Předpokládá se, že Mir zůstane v provozu ještě nejméně dva roky. Vyslání stanice Mir 2, která měla tento příbytek před pěti lety vystřídat, bylo zrušeno. Místo toho se tento ruský modul vybavený americkou elektronikou stane zárodkem Alfy.
3. 5.1996 Pátek - Washington (ČTK) - Věčný konkurenční boj mezi americkými nápojovými giganty Coca-Colou a Pepsi-Colou, vyrábějícími přeslazené, ale slavné limonády obou značek, nabyl doslova vesmírných rozměrů, když v těchto dnech "opustil zeměkouli" a přenesl se do kosmických lodí kroužících kolem naší planety.
Společnost Coca-Cola ve středu oznámila, že na palubě raketoplánu Endeavour, jehož vypuštění se plánuje na 16. května, bude instalován automat na výdej jejích limonád v beztížném prostoru. V nabídce mají být čtyři druhy od běžné Coky přes její verzi Light a Diet Coke po pomerančový nápoj Powerade."
Cílem této firemní akce je, aby výrobky Coca-Cola byly pro jejich spotřebitele dostupné všude, kde právě žijí, pracují nebo se baví," prohlásil viceprezident firmy George Gourlay. Vesmírné zkoušky našeho nového výdejního automatu nám mají potvrdit, že disponujeme nápoji i zařízením schopným plnit i ty nejnáročnější úkoly," dodal.
Agentura AFP však upozorňuje, že celá akce Coca-Coly je jen reakcí na poslední reklamní kampaň hlavního konkurenta. Ten totiž dosáhl toho, že americká astronautka pracující nyní společně s Rusy na vesmírné stanici Mir rozvinula během přímého televizního přenosu před kamerami nové, celé modré logo Pepsi-Coly.
Tomu chce Coca-Cola čelit tím, že do vesmíru vyšle nejen logo, ale přímo i nápoje. Distribuce limonád natlakovaných kysličníkem uhličitým však musí být ve stavu beztíže zvláštně řešena, protože jinak by hrozilo "zamoření" ovzduší kabiny i jejích stěn tímto "sladkým lepidlem".
Mluvčí NASA v této souvislosti popřel, že by jeho agentura měla cokoli společného s Coca-Colou nebo jinou nápojovou firmou. "Jedná se o ryze obchodní vztah mezi Coca-Colou a firmou Bioserve, která pro NASA v subdodávkách zpracovává některé experimenty, včetně distribuce nápojů pro astronauty," řekl mluvčí. "Ti mají během dlouhodobých letů chuť pít také něco jiného než dosud obligátní džus, vodu nebo kávu," dodal.
13. 5.1996 Pondělí - V letech do vesmíru nás zřejmě očekává velká změna, mnohem radikálnější než všechno, co dosud kosmické agentury plánovaly.- New Scientist, Londýn
V příštích patnácti letech pravděpodobně vznikne flotila asi 50 raketoplánů, které budou za 10 000 dolarů na osobu vynášet na oběžnou dráhu kolem Země každoročně kolem milionu zvědavých lidí. Prototyp nového obřího raketoplánu by mohl být hotov a vyzkoušen už do pěti až šesti let.
Hlavní překážky v realizaci tohoto záměru překvapivě nejsou technického ani komerčního rázu. Vesmírná doprava je dnes drahá a riskantní, protože všechny nosiče, které dostávají kosmickou loď na oběžnou dráhu, se doposud skládají z několika velkých, pouze jednorázově použitelných stupňů, které jsou založeny na balistické raketové technologii a od raketoplánu se v určité výšce odpojují. Existuje však již technologie pro zkonstruování prototypu plně mnohonásobně použitelného nosiče podobnému letounu. Náklady na jeho vývoj by dosáhly pouze nákladů asi dvou vesmírných letů dosavadního typu raketoplánu, tj. zhruba jedné miliardy dolarů. Let nového prototypu kosmického letounu by stál přibližně jen jedno procento částky potřebné na let dnešního typu, přičemž náklady na jednu osobu dopravenou na orbitální dráhu ve zvětšené verzi takového raketoplánu by mohly činit 10 000 dolarů, což je pouhá desetina procenta nákladů letu v doposud běžném raketoplánu.
Tak nízkých nákladů nelze ovšem dosáhnout bez několikaletých provozních zkušeností a nepřetržitého vývoje tepelných plášťů a raketových motorů, aby splňovaly standard dlouhé životnosti a laciné údržby, obvyklý u linkových dopravních letounů. Podle nedávného průzkumu by každoročně více než milion Japonců bylo ochotno zaplatit za krátký pobyt na vesmírné stanici uvedenou cenu. Taková úroveň kosmické turistiky by poskytla obchodní podnět a zároveň i provozní zkušenosti nezbytné k dosažení standardů dopravních letounů.
Nicméně plány pronikání do vesmíru ovládá politika do té míry, že spíše ona než špičkové technologie a tržní důvody sehraje v přeměně kosmického průmyslu v odvětví s nízkými náklady hlavní roli. Mnozí letečtí inženýři byli už před třiceti lety přesvědčeni, že raketoplán lze sestrojit. Nebyl však tehdy zkonstruován, a to především proto, že hlavní hráč na tomto poli, americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), se plně soustředil na svou roli ve studené válce a zaměřil se jednostranně jen na vývoj balistických raket.Jak tedy lze k žádoucí změně dospět? K vyvrácení staré předpojatosti by měly vést nedávné události. Byly už totiž vyrobeny první komponenty projektované Mezinárodní vesmírné stanice a NASA spolu se Sdružením pro vesmírnou dopravu začala pracovat na první oficiální studii kosmické turistiky. A loni už NASA také uzavřela se skupinou odborníků kontrakt na vývoj nosiče X 34.
Tento nosič, jehož smyslem je snížit náklady při vypouštění menších družic, má mnohonásobně použitelný spodní stupeň. Jednorázově použitelný je pouze jeho stupeň horní. X 34, podobající se těžkému bojovému letounu, je nepilotovaný a vypouští se z upraveného Boeingu 747. Po odpoutání horního stupně nosiče při zhruba poloviční rychlosti, jaké dosahuje družice, klesá dolní, raketou poháněný stupeň zpět na základnu, na níž přistane. Po technické prohlídce, potřebné údržbě a naplnění palivových nádrží je tento stupeň nosiče během několika dní opět připraven k novému letu. První zkušební let na orbitální dráze se plánuje za dva a půl roku.X 34 ještě nelze považovat za skutečný kosmický letoun, protože jeho horní stupeň je pouze na jedno použití, ale bude-li úspěšný, poskytne přesvědčivý důkaz, že takový letoun lze postavit. Pilotovaný dvoustupňový vesmírný letoun pak bude patřit mezi nejlepší kosmické koupě všech dob. Náklady na jeho vývoj se snadno pokryjí z peněz ušetřených zrušením pouhých tří letů dnešních raketoplánů.
Není to ani tak tím, že by nové vesmírné letadlo bylo nějak zvlášť efektivní. Důvodem je spíše to, že provoz dnešních raketoplánů je neefektivní a že NASA se tuto skutečnost dosud daří bagatelizovat.
Největším novým kosmickým projektem, který se nyní chystá, je Mezinárodní vesmírná stanice. Náklady na její vytvoření se odhadují na 20 miliard dolarů, k čemuž je třeba připočíst přibližně tutéž částku na výdaje spojené s jejím dopravením na orbitální dráhu, včetně asi 28 letů raketoplánů. Velká část těchto nákladů výplývá ze složitosti při vytváření jediného celku z odlišných modulů vyrobených v USA, Kanadě, Evropě, Japonsku a Rusku. Kdyby byly tyto moduly upraveny k samostatnému létání jako nezávislé malé vesmírné stanice, nejenže by tím klesly náklady, ale také by to bylo daleko lepší pro vědu, neboť optimální orbitální dráha je pro každý obor jiná - ať už je to třeba astronomie, pozorování Země nebo výzkum atmosféry. Leč rozmístění malých stanic ve vesmíru by vyžadovalo častější lety zajišťující zásobování a technický servis, než je tomu u jedné velké kosmické stanice. To už by nešlo s použitím dnešního typu raketoplánu, nýbrž výhradně s novým kosmickým letounem. Celkové náklady by se tak mohly snížit nejméně o 80 procent na konečnou částku nižší než osm miliard dolarů.
Všechno vlastně spočívá v tom, aby si nějaký prozíravý podnikatel uvědomil, že nejlepším způsobem jak financovat nové raketoplány a kosmické stanice je vesmírná turistika. A pak už nebude dlouho trvat a milion lidí ročně se vydá aspoň jednou za život na cestu kolem světa po orbitální dráze.
15. 5.1996 Středa - New York (ČTK) - Americká vláda zahájila program, jenž má včas odhalit asteroidy, které by mohly narazit do Země a způsobit zde rozsáhlé katastrofy.
Dosud se oficiálně soudilo, že takové nebezpečí je malé, a tímto tématem se zabývali spíše autoři science fiction a jednotliví astronomové. Fakt, že se do akce zapojila vláda, přenáší problém do nové roviny.
Podle odhadu vědců, který včera citoval deník The New York Times, by vesmírný předmět musel mít asi kilometrový průměr, aby způsobil katastrofu celozemských rozměrů. Odhaduje se, že mezi mnoha tisíci komet a asteroidů ve sluneční soustavě je asi 1700 s to takovou katastrofu přivodit. Pravděpodobnost nárazu je prý jednou za 300 000 let, ovšem sami vědci zdůrazňují, že pro takový odhad nemají dost podkladů. Jedna z vědeckých teorií vysvětluje vymření dinosaurů před 65 miliony let právě nárazem komety.
Cílem amerického programu, jehož základnou je pozorovací stanice amerického letectva na hoře Haleakala na Havaji, je získat více dat pro zasvěcenější odhady. Prvním krokem bude učinit co nejlepší inventuru asteroidů a komet, které pravidelně kříží dráhu Země. Inventura bude trvat několik desetiletí.
Projekt začal před čtyřmi měsíci a už byly nalezeny čtyři dříve neznámé asteroidy, jejichž dráhy protínají oběh Země. Největší z nich má asi tři kilometry v průměru. Celkem bylo dosud nalezeno asi 200 kosmických objektů, jež kříží dráhu Země, i když u žádného z nich zatím srážka nehrozí.
21. 5.1996 Úterý - New York (ČTK) - Američtí kosmonauti včera úspěšně zahájili pokus, který může zjednodušit vesmírné lety. Posádka raketoplánu Endeavour vypustila do kosmu nafukovací anténu, kterou bude v dalších devíti dnech zkoušet. Při předchozím obdobném pokusu anténa vybuchla, protože neměla pojistky proti přetlaku.
"Nafukovací zařízení je mnohem lehčí a menší. Očekáváme, že bude spolehlivější a levnější než dosud používané těžké a mechanicky náročné součásti," řekl vedoucí projektu Steven Bard. Nafukovací anténa přijde na 10 milionů dolarů, zatímco ze Země dovezená komunikační družice asi na 200 milionů dolarů. (STS-77)
Washington (ČTK) - V Saint Louis byla v neděli vypsána soutěž, která má podpořit turistické cesty do vesmíru. Je zaměřena na podporu projektu raketoplánu, který by vynesl na oběžnou dráhu kolem Země nejméně 3 osoby, přičemž by ho bylo možné mnohonásobně použít. Loď by měla být schopná kroužit ve výšce sto kilometrů nad Zemí. Soutěž nazvaná Cena-X počítá, že první soukromé společnosti, která dokáže takový raketoplán vyrobit, vyplatí Nadace Cena-X deset milionů dolarů. Nadace Cena-X je financována především soukromými společnostmi ze Saint Louis, ale podporuje ji rovněž Daniel Goldin, ředitel NASA. Do akce se zapojilo i zhruba 20 amerických kosmonautů.
24. 5.1996 Pátek Teletext - Tato myšlenka napadne asi každého, kdo si přečte knihu amerického spisovatele G. Leonarda s názvem Na měsíci někdo je. Autor se odvolává na analýzu 140 tisíc fotografií viditelné a odvrácené strany Měsíce, které byly získány při letech amerických průzkumných sond, především lodí Apollo. Upozorňuje, že na povrchu lze rozeznat útvary, které nápadně připomínají důlní díla a že zde byly pozorovány podivné záblesky. U vyhaslých kráterů jsou prý na mnoha snímcích viditelné bílé stopy vedoucí ven. Podle Leonarda to prý vypadá tak, jako by je tvořil usazený prach zvířený po startu neznámých těles z kráterů. Leonard tvrdí, že by mohlo jít o UFO. Kosmonauti však o ničem takovém nemluví.
27. 5.1996 Pondělí - Tokio (ČTA) - Projekt na vyslání tří nepilotovaných vesmírných lodí k Měsíci v letech 2002 a 2003 podle místního tisku brzy schválí japonská vláda.Jak oznámil ekonomický deník Nihon Keizai Šimbun, projekt, jehož cílem je vybudovat na Měsíci stálou základnu, bude stát asi 50 miliard jenů (470 milionů dolarů).
Na povrch věčného souputníka planety Země bude vyslán přistávací modul a na oběžné dráze kolem Měsíce bude umístěn orbitální modul a komunikační satelit, který zajistí spojení mezi orbitem a přistávacím modulem. Účelem je pořídit podrobnou mapu měsíčního povrchu, pozorovat pohyby Měsíce a sbírat data nezbytná pro nalezení nejvhodnějšího místa pro založení lunární báze. Všechny tři přístroje o celkové váze 1,8 tuny budou na místo dopraveny raketami nazvanými H-2-A, které by měly být vyvinuty do roku 2001.Budou to první japonské rakety postavené s použitím výhradně japonských technologií.
Japonští vědci již dokázali umístit na lunárním orbitu dvě sondy, ale zbývá jim ještě vyvinout přistávací zařízení. Dosud se na Měsíci podařilo přistát jen strojům Spojených států a bývalého Sovětského svazu.
Důvodem pro vybudování měsíční základny je předpoklad, že se na Měsíci nacházejí materiály nezbytné pro jadernou syntézu a další průmyslově využitelné suroviny.
4. 6.1996 Úterý - Teletext - Před rokem zpozdil párek datlů o pět týdnů start amerického raketoplánu Discovery, když začal ozobávat z nádrže izolační pěnu a způsobil na jejím povrchu asi 200 děr o průměru až 10 cm. Nyní přišel "na inspekci" raketoplánu Columbia dvoumetrový aligátor. Objevil se ve vstupní bráně 160 metrů vysoké montážní haly na Mysu Canaveral. Přípravu na start 20. června však neohrozil. Columbia se pomalu začala přesouvat na startovní rampu a aligátor s pomocí ochránců přírody putoval za 7000 druhy v nedalekém Banana Creek. A protože právě nyní je čas hnízdění datlů, rozmístila NASA u odpalovacích ramp atrapy sov a velké balóny s namalovanýma očima dravců.
5. 6.1996 Středa - Kourou, Francouzská Guyana (ČTK) - Pozemní kontrolní středisko na základně v Kourou ve Francouzské Guyaně, odkud startují vesmírné raketové nosiče, museli včera zneškodnit nosič Ariane-5, když se odchýlil od letové dráhy. Podle oficiálních zdrojů byl zásah proveden 40 vteřin po startu. Šlo o první pokusný let nového typu evropské rakety Ariane-5.Z 86 startů dosavadních modelů Ariane bylo sedm neúspěšných. Na programu Ariane-5 se podílelo dvanáct západoevropských zemí. Náklady dosud dosáhly sedmatřiceti miliard franků.
6. 6.1996 Čtvrtek - Praha - Společnost Arianespace, která zajišťuje provoz západoevropských nosných raket Ariane, soudí, že úterní nezdařený start nejnovějšího modelu, Ariane-5, měl více příčin, a za jednu z nich označila řídicí systém. Místopředseda společnosti Ralph Jaeger včera zároveň řekl, že je ještě příliš brzy na určení přesných příčin. Uvedl, že Ariane-5 se odchýlila od dráhy pravděpodobně z několika důvodů. Kontrolní středisko ji proto zlikvidovalo výbuchem krátce po startu.
Nad Guyanou shořely v úterý rovněž čtyři družice Cluster, které tato raketa vynášela. Tím utrpěl mezinárodní program STEP, podle něhož mělo dvanáct družic zkoumat z různých aspektů vliv Slunce na Zemi. Součástí STEP jsou i poslední dvě české družice. Magion-4 vynesla ruská raketa do vesmíru loni v srpnu, Magion-5 má následovat koncem tohoto léta.
"Dosud není jasné, jestli budou Francouzi schopni dopravit v blízké době náhradní sadu družic Cluster na dráhu," řekl včera v této souvislosti Pavel Tříska z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd, který má na starosti českou účast na celém projektu.
Podle agentury Reuter nebyly zničené vědecké družice pojištěny, protože se jednalo o experimentální start, kdy je riziko havárie vždy vysoké.Vývoj nové nosné rakety založené na nejnovější technice trval přes deset let a stál pět miliard dolarů. Z toho jednu miliardu pohltila výstavba nového startovacího komplexu ve Francouzské Guyaně.
Ariane-5 má být pýchou Evropské kosmické agentury a zvláště pak jejích hlavních tvůrců - francouzských odborníků a francouzského průmyslu. Jako nejsilnější člen rodiny raket Ariane má vynášet na oběžnou dráhu umělé družice o hmotnosti až 6,8 tuny.
Američané mají dnes k dispozici nejsilnější nosič Atlas 2AS o kapacitě pouze 3,6 tuny, protože mohutné rakety dali do šrotu a spolehli se na raketoplány, které dokáží dopravit na dráhu až dvacet tun. Avšak to dnes omezuje možnosti vypouštění těžkých družic pro potřeby národního hospodářství a armády, protože raketoplány nelétají často a jsou drahé. Pouze Rusko zůstalo u přestárlých, nicméně stále funkčních Sojuzů a Protonů, které mají kapacitu šest a dvaadvacet tun.
Na vynesení družic pomocí Ariane-5 čeká už 43 telekomunikačních družic z celého světa, což představuje přes polovinu světového trhu s touto dopravou. Zatím se musí firmy spokojit s raketou Ariane-4, která má maximální nosnost šest tun.
Doposud odstartovalo 86 raket typu Ariane, z toho pouze sedm havarovalo. To se považuje za poměrně slušnou spolehlivost. Ariane-5 měla odstartovat už loni. Avšak při předstartovní zkoušce havarovaly její motory a dva lidé zahynuli. Proto bylo nutné další testování.Ariane-5 má být podruhé vypuštěna letos na podzim.
10. 6.1996 Pondělí - Washington (ČTK) - Program, který bude možné po dokončení využít buď pro bezpilotní dopravu nákladů na nízkou oběžnou dráhu kolem Země, nebo pro vytvoření dopravního systému, schopného dopravit civilní osoby během pětačtyřiceti minut na kterékoli místo na zeměkouli, včera úspěšně odzkoušela americká vesmírná agentura NASA.
"Tancovali jsme a skákali radostí," prohlásil astronaut Peter Conrad, který projekt řídí.
Šlo již o druhý úspěšný start a návrat znovupoužitelné nosné rakety nové generace Delta Clipper, který proběhl v noci na sobotu na základně v Novém Mexiku. Tato raketa by měla v budoucnu nahradit drahý systém raketoplánů Endeavour a Columbia.
"Dvanáct metrů vysoká raketa vzlétla do výše 3,1 kilometru a pak se snesla zpět špičkou nahoru, přesně podle programu," oznámil Conrad.
Ogoňok, Moskva - Před 35 lety, když v malé, těsné kapsli vyletěl do vesmíru Jurij Gagarin, jsme byli vědě bezmezně vděčni už za to, že se vrátil živ a zdráv. Dnes stojíme na prahu nové kosmické éry - chceme do vesmíru nejen nahlédnout, nýbrž tam dlouho, pohodlně a pokud možno šťastně žít. Dočkali jsme se okamžiku, kdy se v kosmu začnou stavět města: Alfa, Beta i další.
Spojení amerického raketoplánu Atlantis s ruskou orbitální stanicí Mir, které se uskutečnilo 29. června 1995, se stalo předehrou k vybudování mezinárodní kosmické stanice, v podstatě celého vesmírného města nesoucího název Alfa. V rámci tohoto programu přední státy naší planety poprvé spojily své úsilí při zvládání kosmického prostoru. Stanice Alfa je zase předehrou k výstavbě základny na Měsíci a k letům na Mars. Kromě Spojených států a Ruska se na projektu kosmického města Alfa podílejí i Evropská kosmická agentura (s devíti členy), Japonsko a Kanada.
Za projekt jako celek nese odpovědnost americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Vybudování a zařízení Alfy přijde USA na 18 miliard dolarů, Rusko na 3,5 miliardy. Ruský podíl je ve skutečnosti nepochybně vyšší, neboť poskytuje unikátní technologie, které se vyvíjely minimálně patnáct let.
Výstavba Alfy představuje složitý úkol - bude nutné smontovat do podoby velkého města spoustu těžkých a složitých převážně ocelových konstrukcí. Dva z devíti ruských "domů-modulů" (funkčně-nákladní a služební) budou dlouhé 13 metrů, jejich průměr bude činit 4,2 metru a váha 19 až 20 tun. Druhé dva budou poloviční. Americké moduly mají téměř stejný objem jako ty větší ruské: délka 9,5 metru, průměr 4,3 metru, váha 19 tun. Podobné rozměry bude mít i japonský modul, evropský bude mít při stejném průměru délku 6,5 metru. Spojovací chodby budou kratší a užší, protože mají pouze pevně spojit všechny "domy" do "čtvrtí" a umožnit přechod z jedné čtvrti do druhé. Bloky budou rovněž spojeny elektrickými a hydraulickými magistrálami. Zvnějšku budou porůznu umístěny panely slunečních baterií o celkové ploše 3640 kilometrů čtverečních. Celková váha kosmického města dosáhne 378 tun. To ovšem bude mít význam jen při transportu konstrukcí do vesmíru, kde přirozeně své pozemské tíže téměř pozbudou.
Kosmonautika byla tím nejnapínavějším závodem v historii lidstva, jehož se účastnili nejen nejlepší vědecké a inženýrské mozky obou velmocí, nýbrž i řadoví občané, kteří si platili velmi drahá místa na tribunách. Jednou jsme vedli my, jindy zase měli náskok Američané. Ze všech sil jsme se snažili soupeře předehnat. A dnes s ním spolupracujeme. Cožpak my, nás k tomu tlačí beznaděj. Ale proč oni?
Po své porážce v "závodě o Měsíc" Sovětský svaz natolik rozvinul pilotované kosmické stanice, že USA za ním značně zaostaly. U nás kosmonauté létali a létají. Ti jejich se spíše dívali a dívají. Bez velkého rozruchu jsme získali působivý náskok. V 80. letech si USA přibraly na pomoc Kanadu, Japonsko i evropské partnery, ale ani tento světový tým nedokázal Rusy předehnat. A pak dopadla další rána: americký Kongres omezil finance na vesmírný výzkum.
Loni v prosinci, v předvečer 35. výročí letu Jurije Gagarina, podepsali ruský premiér Viktor Černomyrdin a americký viceprezident Al Gore dohodu, zakotvující přechod od vyčerpávajícího soupeření ke vzájemně výhodné spolupráci. Byl vypracován přesný a závazný harmonogram. Američtí kosmonauté se na naší stanici Mir učí dlouhodobým letům. V USA i v Rusku byla zahájena výroba jednotlivých součástí budoucí mezinárodní pilotované stanice, kterou bychom ani my ani Američané sami postavit nedokázali. Její výstavba bude zahájena v listopadu 1997, kdy bude na oběžnou dráhu ve výši 400 kilometrů dopraven v Rusku vyrobený funkčně-nákladní blok, na němž začnou "stavební práce", a dokončena v roce 2003. Vesmírné město Alfa pak bude osídleno a jeho prvních šest obyvatel se pustí do příprav dobývání vzdálenějších končin vesmíru.
Překazit tento přirozený historický vývoj událostí mohou jen ruští důchodci. Pokud si totiž v červnu zvolí za prezidenta komunistu, Američané, jak řekli při jednáních, svou účast na projektu stornují. Nová etapa v dobývání vesmíru by se tak oddálila o další půlstoletí.
Snad nejoriginálnější ruskou konstrukcí bude na Alfě vědecko-energetická základna (NEP) - kovový stožár o výšce 85 metrů. Jakási Eiffelova věž v otevřeném kosmu, na jejímž vrcholku budou jako gigantická ptačí křídla upevněny sluneční baterie.
Vědecko-energetická základna bude "nejvýše položenou" observatoří na světě. Přístroje budou zachycovat tu část kosmického záření, která - bohudíky, jinak by to byl konec lidstva - neprochází atmosférou na Zemi. Zachycené záření nám toho může hodně prozradit o blízkých i vzdálených hvězdách, o naší galaxii i jiných galaxiích, o jejich vlivu na naši planetu. Vezměme například magnetické pole. Právě ono, nikoliv zlí Čečeni, způsobuje havárie na transkontinentálních ropovodech: vyvolává v kovu silné proudy, které potrubí roztrhnou. Na "Eiffelovku" budou upevněny rentgenové teleskopy - kloubově, aby se mohly otáčet za hvězdnou oblohou. Televizní kamery mají být naopak zaměřeny na protilehlou stranu - na Zemi.
Vědecko-energetická základna, která v sobě spojuje laboratoř a elektrárnu, je v kosmické technice novým pojmem. Zkratku NEP lze považovat i za označení nové ekonomické politiky v mezinárodní kosmonautice.
V jedné ze spojovacích komor se kosmonaut ocitne jako pohádkový rytíř před fantastickou volbou nejlepší varianty z toho nejlepšího. Trojí dveře vedou do tří laboratoří technologií budoucnosti. Vydáte se doleva a poznáte, co nového čeká lidstvo v oblasti techniky, cesta rovně vás zavede k zázrakům biologických experimentů, zvolíte-li cestu doprava, stanete se svědky toho, jak nemoci ustupují před úsilím lékařů.
Manažeři a řídící pracovníci pro práci ve vesmíru se zatím ještě nezačali školit, velmi brzy jich ale bude zapotřebí. Hlavní "pracovník" je však už k dispozici: stav beztíže, který dokáže to, co se na Zemi nikomu nepodaří.
Například vyrobit nové slitiny s unikátními vlastnostmi. Na Zemi se slunečnicový olej ve vodě nerozpustí, udržuje se na povrchu. V beztížném stavu se směs vytvoří zcela přirozeně. Stejné je to i se slitinami. Lehký hliník a těžký křemík vytvoří ve stavu beztíže pevnou, lehkou slitinu. Až ke hvězdné laboratoři přibude kosmická továrna, budou se podobné slitiny dodávat na Zemi pro výrobu součástek obráběcích strojů a automobilů.
Rychle se ve vesmíru získávají nové poznatky o optických materiálech. Sklo se tu vyrábí krystalicky čisté, bez bublinek a mikrodefektů. Lasery a čočky z takového skla svými vlastnostmi dokonale předčí sklo pozemské. Také krystaly polovodičů se tu utvářejí jinak. Na Zemi stačí sebemenší podnět a hned se jejich krystalické mřížky pokřiví nebo vybočí, místo aby se formovaly geometricky přesně. Krystaly získávané ve stavu beztíže řeší problém supravodivosti.
Znovu je to jen otázka kosmické továrny: až se na Alfě podaří zahájit sériovou výrobu krystalů, nastane převrat v takových oborech jako je vysoce přesný televizní přenos, optická elektronika nebo vysokorychlostní procesory. V biotechnologických zařízeních se bude zavádět či zdokonalovat výroba léčebných, profylaktických a diagnostických preparátů, kromě jiného bílkovinných krystalů. Je to zapotřebí pro lepší poznání jejich prostorové struktury a toho, jak působí na organismus. Vždyť někdy stačí pootočit "stavební kameny" struktury doleva nebo doprava a látka se okamžitě promění z léku v jed.
Prvořadým úkolem lékařů je studium cest kalcia v lidském organismu a látkové výměny - především pokud jde o vodu a soli. Ve stavu beztíže se kalcium vymývá z kostí a kostra se stává nebezpečně křehkou. Stejně vážné problémy působí i narušení látkové výměny, v důsledku něhož dostávají kosmonauti takovou mořskou nemoc jako za velmi prudké bouře. To je dnes vlastně hlavní překážka na cestě k "časově neomezeným" vesmírným letům.
Američané se usilovně snaží nezaostávat. Touha předhonit nás i v tomto směru, jako v tolika jiných, je u nich tak silná, že celou jednu kosmickou výzkumnou místnost určili pro studium působení beztížného stavu. V této speciální laboratoři bude centrifuga o váze 5443 kilogramů s rotorem o průměru 2,5 metru, vivárium i skleník. Vliv umělé přitažlivosti vyzkoušejí Američané na krysách, myších a jednobuněčných organismech. Výběr pokusných zvířat není nijak nový, poprvé se ale bude zkoumat jejich mimořádně dlouhý pobyt v centrifuze. Díky tomu pak bude jasné, zda při letech na Mars bude nutné vytvářet umělou přitažlivost. Ani rostlinám pobyt ve vesmíru nijak zvlášť nesvědčí - plody zatím nikdy neměly. Možná, že americká centrifuga přispěje i k dosažení první kosmické úrody.
Na Alfě bude i laboratoř Evropské kosmické agentury, která bude sledovat stav ozónové vrstvy naší planety, znečištění řek i oceánů a živelné pohromy. Také tyto informace budou mít nesmírnou cenu, neboť umožní zachovat podmínky existence člověka na Zemi.
Hlavním činitelem na orbitální stanici je pochopitelně člověk, hlavním problémem pak délka jeho letu. V tom je Rusko jednička - co do vědeckých poznatků i výdrže lidí. Valerij Poljakov si pobyl ve vesmíru 437 dnů a vrátil se zdravý jako ryba, zatímco americký rekordman v délce vesmírného pobytu Norman Thagard se po 115 dnech vrátil sotva živý. Proč? Ale proto, že neposlechl Anatolije Ivanoviče Grigorjeva. Vědci z jeho Ústavu medicinsko-biologických problémů (ÚMBP) vypracovali po dlouholetých výzkumech spolehlivé recepty na to, aby člověk pobyt v kosmu nejen přežil, ale mohl tam i normálně žít a pracovat. Thagard však trénoval, jedl, pil i spal podle svého...
Systém zajištění životních podmínek - to je hlavně přísun vzduchu, vody a stravy. Ani první kosmonauti už nedýchali vzduch z dýchacích přístrojů jako potápěči, nýbrž z atmosféry kosmické kabiny. První dýchací systémy však byly prostinké. Zato na Alfě bude nepřetržitě fungovat systém, který elektrickým proudem rozkládá technickou vodu. Kyslík půjde do atmosféry stanice, vodík se bude stlačovat do balonů a využívat pro reaktivní orientační motory.
Analogicky s koloběhem vody na Zemi bude mít svůj koloběh i stanice Alfa. Veškerá voda se bude regenerovat pomocí unikátních zařízení. Jedno z nich bude vyrábět vodu pro technické potřeby - z lidské moči, a dokonce i z výkalů: amoniak a podobné roztomilosti se odstraní, dodají se užitečné soli. Vůní, barvou ani chutí se technická voda neliší od vody pitné, nebude se ale užívat ani ke sprchování - ústupek v kosmu poněkud směšné lidské psychologii.
Na stravování ve vesmíru není na první pohled nic zvlášť složitého, za 35 let se ale i z něj stala v ÚMBP velká věda. Když letěl Gagarin, nevědělo se nic, vědci si nebyli jisti ani tím, jestli bude schopen polykat, trávit a vyměšovat. "Svačinu" měl s sebou skrovnou, jen pyré z masa a zeleniny a chleba. Dnes je výběr potravin pro kosmonauty bohatý: kosmický supermarket. Drůbež, hovězí i vepřové maso, ryby, játra, marinovaná rajčata, rozpustné polévky, dehydrované makarony, šťávy... A také nejrůznější pamlsky, například sušené ovocné tyčinky. I čerstvé ovoce a zelenina se do vesmíru posílají, kdykoli je k tomu příležitost.
Co jíst, je jasné, ale jak? Pracovní stůl se proměňuje v jídelní, zaplní se ohřívači konzerv, tub a chlebů. Dá se jíst pomocí brčka (to je ve stavu beztíže praktičtější), nebo jako na Zemi: napřed otvírák na konzervy a pak lžíce či příbor. V takovém případě se ovšem riskuje rozlití omáčky po celém prostoru místnosti. Nad stolem je stojan se dvěma kohoutky: s horkou vodou (85 až 90 stupňů) a studenou (kolem 20 stupňů). Do příslušného otvoru v sáčku s borščem se nalije trochu horké vody a za pět deset minut je "oběd" hotov. Sáček se navlékne pomocí speciálních poutek na ruku - a jde se na to.
Denní potravinový příděl jednoho kosmonauta váží bez obalu 1,3 kilogramu. Na Alfě bude pracovat šest kosmonautů po dobu 180 dnů. Kdo chce, může si snadno spočítat, kolik tun potravin za tuhle "kosmickou směnu" snědí.
Americká strava pro kosmonauty není tak vydatná jako ruská. Je to proto, že američtí vědci spočítali s krátkodobými lety. Od nás později získali unikátní potravinové technologie, a tak teď jedí i američtí kosmonauti v podstatě stejně jako jejich ruští kolegové.
Pro lety na Mars bude ale zapotřebí zavést produkci potravin přímo na palubě, v ideálním případě uzavřený cyklus. Do úplného koloběhu je zatím ještě daleko, jednotlivé fragmenty se už ale budou na Alfě rozpracovávat. Kosmonauti budou na orbitální stanici pěstovat například vodní řasu zelenivku. Ta vylučuje kyslík a její zelenou hmotu lze využít k jídlu. Se zvířaty je to horší. Na roli kosmického domácího zvířete zatím aspiruje jen japonská křepelka. Ta si na rozdíl od slepice dobře zvyká na stav beztíže, dokonce bez problémů snáší vajíčka. Nemalý význam má také fakt, že její vajíčka jsou z dosud neznámých příčin mimořádně výživná, takže se jimi kosmonauti krmí už i na Zemi.
Mytí, holení a pochopitelně i vyměšování - i takové každodenní činnosti zaměstnávají řadu vědeckých mozků. Vždyť ve vesmíru nic z toho není jednoduché. Například mytí: jako na Zemi se kosmonauti umývat nemohou. Kapičky vody, které by zůstaly ve vzduchu, by totiž byly nebezpečné - mohly by se dostat do dýchacích cest. Proto si kosmonauti otírají ruce a obličej ubrousky napuštěnými speciální emulzí. Holí se elektrickými strojky, které oholené vousy vcucnou jako vysavač.
Podobné "vysavače" se používají i v "toaletních uzlech". O těch si první kosmonauté mohli nechat jen zdát, ti měli jen nevelké "záchytné jímky" zamontované přímo do svých skafandrů. Není divu, že dodnes si bývalí kosmonauti vzpomínají na řadu delikátně zábavných situací. Jejich dnešní kolegové to mají mnohem pohodlnější: v sanitárním uzlu odsává jeden přístroj do svého kontejneru moč, druhý výkaly. Možná se to někomu bude zdát neuvěřitelné, ale například americké zařízení, mnohem jednodušší, přijde zhruba na 25 milionů dolarů.
Takových větších i menších vynálezů si ruská věda může připsat na své konto stovky. Ty spolu se systémem zajištění života představují zlatý fond, bez něhož by mezinárodní kosmická stanice prostě nemohla existovat.
13. 6.1996 Čtvrtek - Washington (ČTK) - Ve hvězdném mraku vzdáleném 25 000 světelných let od Země objevili američtí astronomové ocet - látku, která mohla hrát roli při vzniku života.
"Kyselina octová mohla být jedním z prvních kroků při vzniku chemikálií, z nichž může vzniknout život," uvádí Lewis Snyder, člen týmu astronomů z Illinoiské univerzity, kteří nepatrné stopy kyseliny octové v mraku plynu a prachu jménem Vodnář B2 Sever objevili. "Pokud k ní přidáme jednu z forem čpavku, vznikne glycin, tedy nejjednodušší biologicky významná aminokyselina.
"Čpavek byl v mezihvězdném prostoru objeven rovněž již před 25 lety. Velmi pravděpodobné tudíž podle Snydera je, že se molekuly čpavku a kyseliny octové sloučily a vytvořily elementární aminokyselinu.
Aminokyseliny jsou základními stavebními kameny živé hmoty: z nich vznikají jak bílkoviny, tak kyselina dezoxyribonukleová (DNA), jež je nositelem genetické informace.
"Molekuly octa byly nyní nalezeny ve formaci podobné mraku, z nějž se podle názoru astronomů vytvořilo Slunce a planety solární soustavy," zdůrazňuje Snyder. Přítomnost octa v mraku tolik vzdáleném od Země podle něj svědčí o tom, že chemikálie nutné pro vznik života byly ve sluneční soustavě přítomny už před 4,5 miliardy let, kdy se tento systém formoval. "Jde v zásadě o stejné látky, jimiž byla bombardována Země v počátcích své existence a o stejné látky, jaké nacházíme v kometách, asteroidech a meteoritech," zdůrazňuje astronom.
Podle jeho slov však někteří vědci nevylučují, že se tyto biologicky důležité molekuly nemusely dostat na Zemi v asteroidech a kometách, ale byly na naší planetě přítomny už v době jejího vzniku. Experimenty z padesátých let dokazují, že některé molekuly běžně přítomné v mezihvězdném prostoru mohou působením horka a tlaku přejít v biologicky mnohem složitější molekuly. Jedna z molekul vzniklá při těchto experimentech byla právě kyselina octová.
Tým z Illinoiské univerzity nyní ve stejné oblasti, v níž byla zjištěna přítomnost octa, hledá také glycin.
18. 6.1996 Úterý - Washington (ČTK) - Saturnovy prstence, měsíce a šestá planeta sluneční soustavy sama jsou cílem programu Cassini, který má za spolupráce amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) a Evropské kosmické agentury vyvrcholit vypuštěním průzkumné lodi v říjnu příštího roku. Projekt v hodnotě tří miliard dolarů je však kromě všeobecné euforie spojen i se stínem obav a strachu řady lidí z plutonia, které bude pohánět vesmírný koráb na jeho sedmileté pouti.
Proti jadernému pohonu se staví především ekologové, kteří poukazují na nebezpečí nehody během startu nebo i v pozdější fázi. NASA však zdůrazňuje, že za posledních třicet let bylo z vesmírných středisek po celém světě vypuštěno třiadvacet raket s plutoniovým pohonem a všechny lety bez jediné nehody.
Cassini stráví na oběžné dráze Saturnu čtyři roky, během nichž bude sbírat informace o planetě, jejích prstencích a některých z osmnácti měsíců včetně největšího z nich - Titanu. Americká vesmírná loď vypustí do husté atmosféry Titanu sondu Huygens Evropské vesmírné agentury. Atmosféra měsíce je podle dosavadních poznatků z naší sluneční soustavy nejpodobnější atmosféře Země. Během tříhodinového průniku směrem k povrchu Titanu bude Huygens studovat fyzikální a chemické vlastnosti jeho atmosféry a povrchu.
NASA podpořila nadšení pro misi a dala jednotlivcům na celém světě šanci, aby byl jejich podpis vynesen na elektronickém nosiči k Saturnu. Každý tak může poslat do sídla NASA lístek, ze kterého bude sejmut podpis, který pak převeden na CD-ROM poputuje na palubě Cassini kolem Venuše, Jupiteru a v roce 2004 se přiblíží k druhé největší planetě naší soustavy Saturnu. Stovky tisíc zájemců z celého světa již zaslaly do střediska NASA svůj autogram.
21. 6.1996 Pátek - Teletext - Moskva - Ruská kosmonautika znovu čelí finančním problémům a posádka stanice Mir bude muset zůstat na oběžné dráze o 40 dní déle než byl plánováno. Sdělila to dnes agentura Interfax s odvoláním na ředitele Ruské kosmické agentury J. Koptěva. Prodloužením pobytu se podle něj sníží počet potřebných nosných raket. Z tohoto důvodu byl prodloužen už let minulé posádky.
J. Onufrijenko a J. Usačov se tak vrátí až 30. srpna. Americkou astronautku S. Lucidovou vyzvedne podle harmonogramu začátkem srpna americká kosmická loď.
Nezdarem skončil čtvrteční start rakety Sojuz-U s vojenskou družicí Kosmos. Příčinou byla patrně technická závada.
Teletext - Izraelská telekomunikační družice Amos I. v kosmickém prostoru dodržuje sabat, židovský den pracovního klidu. Motory satelitu jsou naprogramovány tak, aby se vypínaly v sobotu a ve dnech svátků. Někteří z vědců, kteří se zúčastnili práce na družici a jsou nábožensky založení, vyvinuli zvláštní program, který umožňuje přerušit činnost satelitu ve stanovené době. Podle židovského náboženství se o sabatu a svátcích nesmí pracovat, přičemž širší chápání pojmu práce zahrnuje i pohon motorů. Družice Amos I. byla na oběžnou dráhu vynesena 16. května, slouží k přenosu signálů pro kabelovou televizi, počítačovou síť Internet a mobilní telefony.
22. 6.1996 Sobota - Canberra (ČTK) - Australská vláda podpořila australsko-thajský soukromý projekt na výstavbu kosmodromu v řídce zalidněné severní části země. Australská firma Space Transportation Systems, kterou z poloviny vlastní thajská telekomunikační společnost, hodlá postavit odpalovací raketovou základnu za 630 milionů amerických dolarů nedaleko města Darwin, metropole Severního území. "Je to vzrušující projekt, díky němuž by se Austrálie mohla dostat do centra mezinárodního vesmírného podnikání," prohlásil australský ministr průmyslu John Moore. Odborníci soudí, že z australského kosmodromu by mohly vynášet satelity na oběžnou dráhu kolem Země ruské nosné rakety Proton. Vzhledem k blízkosti rovníku by rakety do vesmíru mohly přepravovat dvakrát větší užitečný náklad než obvykle. Vypuštění první rakety je plánováno na rok 2000.
Cape Canaveral (Reuter, zah) - Bouře, která ohrožovala čtvrteční start amerického raketoplánu Columbia, se nakonec rozplynula, a tak mohlo dát velitelství na Floridě pokyn k zážehu raketových motorů za půl miliardy dolarů. S využitím rezerv má Columbia i se svou čtyřčlennou posádkou zůstat na oběžné dráze sedmnáct dní, a překonat tak o sedm hodin loňský rekord - dobu, po níž zůstala kosmická loď ve vesmíru.
"Byl to opravdu nádherný začátek mise, během níž se toho dozvíme strašně moc o lidském těle a prohloubíme poznatky o mikrogravitaci," prohlásil Victor Schneider, vědecký vedoucí celého programu, který stojí 138 milionů dolarů. Astronauti mají na programu také pokusy s produkcí nových slitin a pěstování proteinových krystalů v nulové gravitaci.
Mnozí se však dívají na dva a půl týdne dlouhý let Columbie jako na prodlouženou návštěvu u lékaře. Kosmonauti mají pravidelně odevzdávat vzorky krve, moče výkalů a slin. Také budou "zápasit" se speciálními stroji, aby si udrželi pevné svaly, které u člověka při delším pobytu v beztížném stavu slábnou a zakrňují.
Medicínské informace doplnil navíc záznam, který na Zemi přenášela videokamera o velikosti palce z kabiny raketoplánu během jeho osmiminutového výstupu na oběžnou dráhu. Přenos ukázal astronauty roztřesené tahem raketových motorů.
"Mám radost, že všichni budou mít šanci to vidět," říká bývalá velitelka raketoplánu Loren Shriverová, která nyní pracuje jako manažerka v Kennedyho kosmickém centru, a dodává: "Naučí se tak něco o tom, co děláme, jak to vypadá a jak se při tom cítíme.
"Kamera bude přenášet obraz také během přistání, ale tentokrát zachytí to, co vidí ze své pozice během návratu pilot. (STS-78)
Moskva (ČTK) - Ruská kosmonautika znovu čelí finančním problémům a posádka vesmírné stanice Mir bude muset zůstat déle na oběžné dráze. Nedobrovolní rekordmani Jurij Onufrijenko a Jurij Usačov stráví v Miru, kde jsou již od 21. února, dalších čtyřicet dní. Kvůli nedostatku peněz se nosné rakety Sojuz, potřebné k transportu kosmické lodi, stavějí jen v omezeném počtu. Z tohoto důvodu byl už let minulé posádky Miru prodloužen o dva měsíce.
29. 6.1996 Sobota - Los Angeles (ČTK, zah) - Americká kosmická sonda Galileo, která letos v lednu vyslala na Zemi unikátní informace o Jupiteru, se ve čtvrtek přiblížila na pouhých 838 kilometrů ke Ganymedu, největšímu měsíci této největší planety sluneční soustavy.
Při průletu v blízkosti Ganymedu bylo v činnosti jen devět z deseti přístrojů na palubě sondy. Kvůli závadě se automaticky odpojil detektor energetických částic, ale vědci v kalifornské Pasadeně doufají, že se jim ho před dalšími třemi průlety kolem tohoto měsíce podaří opět uvést do provozu.
Čtvrtý průlet kolem Ganymedu bude posledním vesmírným dobrodružstvím sondy Galileo, která byla v roce 1989 vypuštěna z amerického raketoplánu.
Celý program NASA přišel americké daňové poplatníky na 1,5 miliardy dolarů.
Ganymeda spolu s dalšími třemi největšími ze šestnácti Jupiterových měsíců objevil už v roce 1610 italský astronom Galileo Galilei. Ten se také mimo jiné proslavil i výrokem "A přece se točí!", který vyslovil poté, co ho církev donutila odvolat tvrzení, že se Země otáčí a obíhá kolem Slunce. Ganymedes, největší měsíc sluneční soustavy, má průměr 5206 kilometrů, zatímco Měsíc v blízkosti naší Země jen 3448 kilometrů. Je větší než Merkur a dosahuje tří čtvrtin velikosti Marsu. Podle dřívějších pozorování má mít vlastní atmosféru a je na něm pravděpodobně přítomna i voda v podobě ledu na pólech. Tyto skutečnosti dávají jistou naději, že jsou na Ganymedu některé zcela primitivní formy života, jako například bakterie.
Obrázek: Trasa letu sondy GalileoStart ze Země v říjnu 1989
Přelet kolem Venuše v únoru 1990
Sonda minula asteroid Gaspra v říjnu 1991
Galileo vypustil sondu do atmosféry Jupiteru v prosinci 1995
Ganymed - největší z planetárních satelitů (5260 km v průměru), oběhne Jupiter jednou za 7,2 hodiny ve vzdálenosti 1,1 milionu kilometrů.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |