Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 1996 - 4. část

 

Uprostřed naší galaxie je černá díra, míní vědci

 4.10.1996 Pátek - Londýn  (ČTK) -  V centru  naší  galaxie,  v Mléčné  dráze, je  s největší pravděpodobností obrovská černá díra. Informoval o tom v posledním čísle britského odborného časopisu Nature tým německých astronomů z  Fyzikálního institutu Maxe  Plancka, podle nichž  je tato  hypotéza  "podložena  těmi  nejpádnějšími  důkazy, jaké lze vůbec nashromáždit".

Důkazy existence  velké černé díry  - objektu, který  přitahuje a pohlcuje hmotu a  jenž má tak vysokou hustotu,  že nevyzařuje ani světlo -  hromadí vědci dvacet let.  Jedinou možností ke zjištění přítomnosti tohoto  tělesa je sledování  jeho gravitačních účinků na jiné  objekty. Vědci z  Plackova institutu začali  v roce 1992 měřit pohyby  39 hvězd Mléčné  dráhy a zjistili  nepravidelnost v jejich oběžných  drahách. Podle jejich výpočtů  je černá díra asi dvaapůlmilionkrát větší než Slunce.

 

Nový objev ve vesmíru

Jednu z dosud největších nalezených "obřích kup" galaxií objevili nyní  astronomové  z  univerzity  amerického  státu  Maine.  Nově objevenou obří kupu tvoří shluk 22 soustav galaxií vzdálených 1-2 miliardy světelných let od Země.  "Tato obří kupa galaxií patří k největším  dosud objeveným  a strukturou  se jedná  o svazek  kup galaxií dosud  nevídaný," řekl David  Batuski, profesor fyziky  a astronomie v Maine. Vědci na celém světě studují skupiny galaxií, aby  zjistili, jak  vypadá a  vznikl vesmír.  Jsou jen na začátku poznávacího procesu. Existenci obřích  kup, dlouhých shluků hvězd a galaxií,  nazývaných  také  horami  vesmíru rozdělenými údolími prázdna, znají jen asi 20 let.

 

Odborníci čekají, jestli se Magion 5 ještě ozve

 5.10.1996 Sobota - Praha  - Česká  družice Magion   5, vypuštěná  29. srpna  spolu s dalšími  dvěma  tělesy  ruskou  raketou,  stále  nevysílá vědecké informace. Přesto  čeští a ruští odborníci  neztratili naději, že se družice ještě ozve.

Základní  příčina  poruchy  Magionu  5  není  zcela jasná, ale je pravděpodobné,  že ji  způsobily technické  poruchy, které  ještě umocnila špatná organizace práce v ruských řídících a sledovacích střediscích.

Po  vydání  příkazu  k  oddělení  malé  české  družice od velkého ruského  Interballu 2  však první  rozbor naznačoval,  že se  tak nestalo. Také  na radarech ruské  protivzdušné obrany bylo  stále vidět jedno těleso. A právě tehdy poslal někdo neznámý odborníkům v Panské Vsi zprávu, že se družice neoddělila.

V téže  době však  stanice v  Panské Vsi  dostávala údaje,  které svědčily o oddělení. Navíc se zjistilo, že družice je z neznámých důvodů  hluboce  podchlazena.   Čeští  specialisté  proto  museli provést řadu  neplánovaných zkoušek, při nichž  čerpali energii z palubních  akumulátorů.  Teprve   důkladný  rozbor  údajů,  které přicházely  řídícímu   středisku  v  Jevpatorii,   poté  skutečně prokázal,  že Magion  létá odděleně.  Totéž si  mezitím ověřili i čeští specialisté.

Když  se  vedoucí  projektu  subdružic  Jurij  Agafanov dovolal z Jevpatorie  na Krymu  do Panské  Vsi, aby  upozornil šéfa českého projektu Pavla Třísku,  že je všechno v pořádku,  bylo už pozdě - palubní  akumulátory  byly  téměř  prázdné.  Ukázalo  se také, že hlavní   ani   záložní   systém   slunečních  panelů  akumulátory nedobíjejí.

Pracovníci  oddělení  vyšší  atmosféry  Ústavu  fyziky  atmosféry Akademie  věd  v  Praze  se  nyní  pokoušejí na záložní aparatuře družice  modelovat  chybu,  která  vedla  k  umrtvení  slunečních baterií,  a  najít  způsob  jejího  odstranění,  protože  použitý energetický  systém pracoval  na třech  předchozích družicích bez závad.

Určitá  naděje  na  obnovu  činnosti  Magionu  5  stále existuje. Potvrdilo se  totiž, že během prvních  třech oběhů se akumulátory dobíjely.  Ve druhé  polovině října  bude družice  po celou  dobu svého letu trvale osvětlena  Sluncem, takže solární baterie mohou dostávat maximum energie a podchlazené těleso se zahřeje.

Magion 4  funguje naproti tomu  více než 14  měsíců bezvadně a  v Panské  Vsi z  něj přijímají  informace. Spolehlivé  jsou i české přístroje na ruské družici Interball 2.

Kdyby  Magion 5  zůstal němý,  jednalo by  se o  další výpadek  v mezinárodním projektu STEP, jehož úkolem je zkoumat účinky Slunce na prostředí  kolem Země. V létě  havarovala následkem poruchy na řídícím systému  při startu nová západoevropská  raketa Ariane 5, která nesla čtyři francouzské družice Cluster. Selhal i opakovaný pokus s italskou družicí upoutanou k americkému raketoplánu.                                                     Karel Pacner

 

Zatmění Slunce

10.10.1996 Čtvrtek - Dne  12. 10.  bude u  nás pozorovatelné  částečné zatmění Slunce. Měsíc začne  zakrývat Slunce v  15:20 SELČ. V  16:35 bude zakryta největší část,  a to 63 %.  V 17:43 bude opět  vidět Slunce celé. Zatmění bude možné pozorovat volně (např. skrz začazené sklíčko). Zájemcům budou otevřeny některé hvězdárny, např. v Praze to budou hvězdárny na Petříně a v Ďáblicích.

Půjde o jedno  z největších zatmění viditelných v  ČR za poslední desetiletí.  Téměř  úplné  zatmění  Slunce  (z  99  %)  bude v ČR pozorovatelné 11. 8. 1999 kolem poledne.

Sdělil to  astronom J. Soumar z  pražské Štefánikovy hvězdárny na Petříně.

 

Pozorujte kometu

Na naší obloze se objevila  kometa, kterou lze pozorovat i pouhým okem.  Jmenuje se  C/1996 Q1  (Tabur) a  objevil ji  letos 19. 8. Australan V. Tabur.

V těchto  dnech je  vidět zhruba  v souhvězdí  Blíženců, které na oblohu vychází až kolem 1:00 po půlnoci.

Kometa se pohybuje směrem k  Velkému vozu, kterým projde ve dnech 13. - 20. 10.

Jasnost  komety  lze  srovnat  se  slabšími  hvězdami  na  obloze (Magnituda  4,5). Kometu  lze pozorovat  pouze z  nepřesvětlených míst. Bude vidět jako mlhavý obláček bez výrazného ohonu.

Informoval  o  tom  astronom  J.  Soumar  z  pražské  Štefánikovy hvězdárny na Petříně.

 

Máme kosmické sousedy? Zatím nevíme!

Text: Karel Pacner, Ondřej Neff. Kresby: Luděk Bárta. Výzkumy v  posledních měsících dovršily  nezbytný řetěz důkazů  - byť nepřímých - že se život  mohl vyvinout i jinde než této zemi. Po  více  než  půl  století  bádání  astronomů,  fyziků a biologů přebrali vědci problém mimozemského  života do svých rukou. Zatím s tímto  tématem pracovali  pouze  literáti.  S bujnou  a bohatou fantazií. Ta však ani vědcům nechybí.  -  Myslím,   že  existence  života   kdekoliv  ve  vesmíru   je   pravděpodobná,  ale současně  si myslím,  že inteligentní život   musí být velmi vzácný, jinak by nás už možná někdo navštívil.    Stephen Hawking, britský teoretický fyzik

Fantazie  opírající  se  o  vědecké  poznatky  bývá  často mnohem barvitější než fantazie spisovatelů,  kterým chybí hlubší vědecký základ.

Obrovský   mrak  prachu   a  plynů,   který  bloudí  mezihvězdným prostorem, je nadán inteligencí. Jeho mozek se skládá ze soustavy elementárních  částic,  mezi  nimiž  protékají elektrické proudy. Tento černý mrak, který vymyslel ve své sci-fi britský astrofyzik Fred Hoyle, se živí tím,  že při putování vesmírem vysává energii z hvězd.

Inteligenci mohou mít kolonie krystalů a mikroskopických kovových vláken. Nic se nehýbá, neboť  není třeba žádného pohybu ve světě, kde létají myšlenky z jedné  polokoule na druhou rychlostí světla - uvažoval  britský  spisovatel  Arthur  C.  Clarke,  známý  svou představivostí  založenou  na  vědě.  "Tam,  kde  záleží pouze na informaci,   je  přemisťování   hmoty  promarňováním   drahocenné energie.

"I na neutronové hvězdě, což je  těleso těsně před kolapsem, které má průměr 20  km a gravitaci až 70miliardkrát  vyšší než na Zemi, může přebývat inteligence. Připustilo to několik fyziků a jeden z nich,   Američan  Robert   H.  Forward,   tuto  představu   blíže rozpracoval.  Tamní  průměrná  inteligentní   bytost  o  váze  70 kilogramů,  tedy  jako  pozemšťan,  by  měla  tvar naší měňavky o průměru  pěti milimetrů  a výšce   půl milimetru,  ale dál  by se měnila podle velikosti magnetického pole.

Vědci uvažují  i o dalších  bizarních útvarech. O  křehotinkách z křemíku na  planetách s vysokými tlaky  a teplotami. O gigantické amébě  plné  energie  vyvržené  z  hvězdy  do volného prostoru. O útvaru  mikroorganismů plujícím  v husté  atmosféře planety  či v jejích oceánech.  O rozumných plackách  na planetě s  padesátkrát větší přitažlivostí, než je na Zemi...

Život  může   existovat  jenom  na   biologickém  základu,  avšak inteligence by mohla být i neživá.

Všechny  tyto fantazijní  inteligentní útvary  se vymykají  našim možnostem -  neumíme je ani  poznat, ani s  nimi navázat spojení. Pokud opravdu existují a chtějí s námi komunikovat, musí se ozvat samy.

My  se  můžeme  pokoušet  domluvit  pouze  s  takovými kosmickými bytostmi,  které  se  nám   aspoň  trochu  podobají.  Klasifikace mimozemšťanů tedy  vychází z kritéria  nazvaného "život pozemský, jak jej dosud známe". Podle tohoto měřítka by mohlo existovat pět forem hmoty:

1. Neživá anorganická hmota v nejrůznějších skupenstvích.
2. Neživá organická hmota.
3. Živá hmota odpovídající pozemským formám, založená na uhlíku a    zkonstruovaná z bílkovin a nukleových kyselin.
4. Živá hmota vymykající se našim představám čili negeobiomorfní.
5.  Jiné  složité  útvary  hmoty  živé  a neživé, případně jejich    kombinace.

První tři druhy hmoty  mohou vědci identifikovat pomocí přístrojů poměrně  brzy  -  i  když  to  může  být  někdy  složité.  Zato u negeobiomorfních jednotek bude velice obtížné určit, kdy se jedná o život a  inteligenci. Pátá forma  bude nejsložitější -  některé představy odborníků o ní jsme už nadhodili.  - Zatím  nevíme, jestli jedním z  projevů mnohotvárnosti pohybu   hmoty není vývoj v řetězu  "hmota organická - hmota anorganická   - hmota vybavená rozumem". Možná,  že tento postup je zákonitý,   možná, že není. To musíme zjistit.    Nikolaj Dubinin, sovětský genetik

I když  budou  vědci  hledat  bytosti,  které  se  člověku trochu podobají,  jsou  tedy  geobiomorfní  -  budou  muset předpokládat existenci  aspoň  několika  podmínek.  Po  takových  mimozemských bytostech lze pátrat jen tam, kde je:- Pevná půda pod nohama, tedy planeta.- Po dlouhou  dobu stabilní a příhodná  atmosféra, teplota, tlak,   radiace,  tedy geologicky  klidná  planeta  v určitém  pásmu od   mateřské hvězdy, která ani nezamrzá, ani se nepřehřívá.- Organické látky jako stavební kameny živé hmoty.- A na závěr jakási jiskra,  která umožní přeskok organické látky   k  živé hmotě,  později jiskra,   která dá  živé hmotě  povel k   vytváření  inteligence. Nad  oběma skoky  si vědci  zatím marně   lámou  hlavy. Na  Zemi se  druhý vzestup  podařil pouze jednomu   tvoru - člověku.

Za jistých okolností  by mohli získat rozum třeba  i plazi. Vždyť tito  tvorové  vládli  na  Zemi  135  milionů  let.  Možný  vývoj největšího z nich - veleještěra, který z neznámých důvodů vyhynul před 65 miliony  let - se pokusili na  počítači imitovat sovětští badatelé. Jako dominantní tvor  jim nakonec vyšel bezocasý ještěr cinognatus pohybující se na zadních nohách, přičemž přední pár se podobal rukám. Podobné to mohlo být s ptáky, s delfíny, velrybami či  chobotnicemi.  Určitě  by   postupem  času  získali  potřebné končetiny. Pokud  by jejich mozky souboj  s prostředím vyhrávaly, musely by mohutnět a zlepšovat  svou činnost. Nakonec by se jeden z těchto  živočichů postavil  na zadní  a uvolnil  si tak  přední končetiny, naučil by se vzpřímeně chodit a ovládl by souše.

Mimozemšťan, připomínající něco mezi  tučňákem a přerostlou žábou se žirafím krkem a širokou hlavou, jakého nám představil americký režisér  Steven Spielberg  ve filmu   E. T.,  či příšerky  ze Dne nezávislosti, který mimochodem přichází  v těchto dnech do našich kin, proto nejsou žádným přílišným výmyslem.  - Nejspíš  se ukáže, že sortiment  průvodců okolních hvězd bude   bohatší, než jsme si ve své fantazii dokázali vysnít    Jiří Grygar, astrofyzik

Na  žádné planetě  či měsíci  naší sluneční  soustavy, s výjimkou Země,  nežijí  inteligentní  bytosti.  Vědci  zatím  získali  jen nepřímá  svědectví, že  by  na  některých místech  mohly přežívat mikroorganismy  -  na  Marsu,  na  některých  měsících Jupitera a Saturnu, možná v oblacích Venuše.

Jenže  my bychom  se rádi  domluvili s  vyspělými tvory.  Po nich ovšem musíme  pátrat poblíž jiných hvězd.  Astronomové to činí už přes půl století.

Průkopníkem byl  Peter van de  Kamp. Od začátku  čtyřicátých let, kdy  odešel z  rodného Holandska  do Spojených  států, se  snažil najít  v  okolí  Barnardovy   hvězdy,  vzdálené  od  Slunce  šest světelných let,  exoplanety. Po dvaceti  letech oznámil, že  u ní objevil dokonce dvě tělesa. Kolegové ze Sproulovy observatoře pak určili další  neviditelné planety u  jiných hvězd. Avšak  všichni pracovali  velmi primitivně:  proměřovali pohyb  těchto hvězd  po obloze  a z  jejich kývavé  cesty se  domýšleli, že  na ně působí nějaká tělesa, nejspíš planety, které nejsou od nás viditelné.

Byl  to omyl  - jak  ukázaly  další  studie. Van  de Kamp  a jeho spolupracovníci  měřili  změny  optických  vlastností  teleskopů. Rovněž  jiní astronomové  se občas  domnívali, že  jsou na  stopě cizích planet - ale nikdy neměli pravdu.

Astronomové měli úspěch teprve s použitím spektroskopické metody, jejíž pomocí  studují záření pozorovaných  objektů. Před několika lety našli  exoplanety u pulsarů, což  jsou chladná tělesa, která vysílají  intenzivní  rentgenové  paprsky.  Na  nich  by ale mohl vzniknout život  příliš exotický, než abychom  ho poznali a uměli se s ním domluvit.

Proto  astronomové  hledají  planety  spíše  u  hvězd,  které  se podobají  našemu  Slunci.  Objev  nejméně  pěti  exoplanet  okolo takových  hvězd oznámily  od loňského  podzimu do  letošního jara švýcarské a americké astronomické  týmy. Podle kosmických měřítek nejsou  příliš daleko  - až   50 světelných  let. Jedna  má navíc povrch rozžhavený  na tisíc stupňů,  další - hnědý  trpaslík - je jakýsi hybrid mezi planetou a hvězdou, snad jenom průvodce hvězdy 47 UMa,  vzdálené 45 světelných let,  se víceméně podobá klasické planetě.

Jak  předpokládá i  Jiří  Grygar,  je pravděpodobné,  že existuje velké  množství  rozdílných  exoplanet.  Ovšem  tím  je nezvratně prokázáno,  že tato  tělesa okolo  jiných hvězd  existují a že na některých jsou příhodné podmínky pro zažehnutí života.

Jde o první nepřímý důkaz o možné existenci života ve vesmíru.

V naší Mléčné dráze  čili Galaxii je na 400  miliard hvězd. Podle Thomase McDonoughe z kalifornské  Planetární společnosti by jedna desetina mohla mít planety, tedy  40 miliard systémů, každý možná s deseti planetami.  Vzhledem k přísným  podmínkám by život  mohl existovat  jenom  na  povrchu  deseti  procent  planet  - tedy na čtyřech miliardách. A kdyby se na jednom procentu z nich vyvinula inteligence,  musíme mít  čtyři miliony  chytrých sousedů.  Známý astronom Carl Sagan věří, že  rozumných kosmických světů může být i miliarda.  - Kondenzace  hvězdy, zhuštění prachu a  jednotlivých molekul v   planety a  atmosféry, a dokonce následující  vznik života možná   představuje pouze část  jednoho astronomického vývojového cyklu   v ohromných prostorách vesmíru.    David Buhl, americký radioastronom

Při hledání důkazů života na  jiné planetě nelze pominout teorii, jak vlastně život  vznikl. A zda by se to  mohlo opakovat i někde jinde. To jsou otázky ještě složitější než možná existence života mimo Zemi. Po staletí se  k tomu nikdo kromě církve nevyslovoval. Ve dvacátých  letech se nad ní  zamyslel sovětský biolog Alexandr Oparin. Dospěl k  závěru, že život se zrodil  postupným vývojem z neživé hmoty. O třicet let  později se to pokusili experimentálně dokázat dva  Američané - student  Stanley Miller a  jeho profesor Harold Urey, laureát Nobelovy ceny.

Do  jedné ze  dvou hermeticky  spojených laboratorních  nádob dal Miller vodu,  metan, čpavek a vodík  a začal ji zahřívat.  Páry a plyny stoupaly do druhé nádoby, kde do nich pražily umělé blesky, takže se pára  srážela ve vodu. Voda a plyny  se vracely do první nádobky  a celý  tento proces  se mnohokrát  opakoval -  tak jako možná na  počátku planety Země.  Po několika hodinách  se v tomto laboratorním  pekle  vytvořily  oxid  uhelnatý,  oxid  uhličitý a dusík.  Po   týdnu  se  tam   zrodila  jedna  z   nejjednodušších aminokyselin -  glycin. A potom  ještě kyselina mléčná,  kyselina octová, močovina a velké množství kyseliny mravenčí.

Experiment  vyšel  přesně  podle  Ureyho  předpovědi.  Tak  nějak nejspíš  vznikaly  v  zemské   praatmosféře  látky  potřebné  pro takzvanou předbiologickou  polévku, v níž se  uvařil praživot. Od té doby se tyto pokusy mnohokrát za různých podmínek opakovaly.

V polovině  padesátých  let  však  radioastronomové  zjistili, že meziplanetární prostor  není prázdný, nýbrž  plný velmi složitých látek.  Našli mračna  kyslíku, vodíku,  čpavku, alkoholu,  vody a spoustu organických  látek. Dnes už znají  více než sto složitých sloučenin.  Později se  podařilo prokázat  jejich přítomnost  i v kometách a  v meteoritech. Nedávno je  američtí badatelé objevili také v meteoritu, který k nám připutoval z Marsu.

Někteří vědci se  nyní vracejí k hypotéze o  panspermii z počátku století, jíž dosud opovrhovali.  Podle této představy se stavební kameny  života  zrodily  v  kosmickém  prostoru působením energie hvězd anebo během jejich explozí a potom v meteoritech a kometách putovaly  na planety,  kde vytvořily  složitější sloučeniny. Tuto představu podtrhuje  zjištění, že mnohé  z těchto látek  patří do zmíněné  předbiologické polévky.  A  pak  je třetí  možnost. Tyto složité látky  se obvykle nalézají  v mezihvězdných mračnech,  ze kterých  vznikají  hvězdy  a  planety.  Životodárný materiál tedy dostává každá soustava do vínku  - a záleží na podmínkách, jestli se probudí.

Tři  představy o  zažehnutí života  na Zemi  - přeměnou organické hmoty  v  anorganickou  či   bombardováním  Země  brzy  po  jejím zformování meteority a kometami, takže ji osévají, anebo získáním složitých  organických  látek  ještě  před  vytvořením planetární soustavy -  podporují předpoklad, že  podobně se mohly  zformovat živé organismy i na některých exoplanetách.

Je tu druhý nepřímý důkaz pro mimozemský život.  - Nepřítomnost důkazu není důkazem nepřítomnosti    Martin Rees, britský radioastronom

Dva  seriózní   fyzici,  Philip  Morrison   a  Guiseppe  Cocconi, uveřejnili  na  podzim  roku  1959  v  britském  časopisu  Nature tvrzení, že lidé mohou vyslechnout  rádiové depeše, které si mezi sebou vyměňují  ve vesmíru vyspělé bytosti.  Autoři se domnívali, že buď  existuje galaktická říše  inteligentních světů, která  si vyměňuje informace, anebo že  nějaká vyspělá civilizace postavila maják, který neustále volá do prostoru: "Jsme tady! A chceme se s vámi dorozumět!"

Naslouchat hvězdám se pokusil  americký radioastronom Frank Drake na jaře 1960. Zaměřil se na  vysílání hvězd Tau Velryby a Epsilon Eridana.  Použil  k  tomu  radioteleskop  o  průměru  26 metrů na observatoři Green  Bank v Západní  Virginii. Svůj projekt  nazval Ozma -  podle pohádkové princezny Oz,  pocházející "ze země velmi vzdálené a obývané exotickými bytostmi". Byla by obrovská náhoda, kdyby měl hned napoprvé úspěch.

Od  té  doby   uskutečnili  američtí,  sovětští-ruští,  kanadští, australští  a  jiní   radioastronomové  přes  padesát  rozsáhlých projektů k zachycování cizích telegramů, dokonce i pomocí umělých družic. Chytili  přes 160 neobvyklých  signálů, většinou se  však ukázalo, že jde o poruchy přijímačů. Jenom několik málo rádiových záblesků  zůstalo  záhadou.  Nicméně  ani  v  těchto podivnostech nespatřují nic podezřelého.

Proč se nepodařilo žádnou zprávu zachytit?

Důvodů  může být  mnoho. Třicet  šest let  pokusů je  v kosmickém měřítku  zlomkem času.  Depeše vzdálených  inteligencí okolo  nás mohou  létat, ale  my je  neumíme rozeznat.  Anebo je vysílají ve velmi  úzkém směrovém  paprsku, který  nás míjí.  Anebo jsou naši kosmičtí sousedé od nás příliš daleko. Anebo o styk s námi nemají zájem.  Anebo  jsme  ve  vesmíru  sami...  Morrison, který navrhl hledat cizí telegramy na vlně 21 centimetrů, neztratil optimismus a má rovněž  své vysvětlení: Depeše  nakumulovaná jen v  několika pulsech může okolo nás prolétávat třeba jenom jednou za sto let.

Zachytit  signály inteligencí  se vloni  pokoušeli také odborníci Institutu   pro   výzkum    mimozemské   inteligence   (SETI)   z kalifornského Mountin View v rámci  projektu Phoenix. K ruce měli největší  australský radioteleskop  o  průměru  64 metrů.  A také výkonné  počítače ve  známém Silikonovém  údolí. Prozkoumali  202 blízkých  hvězd  podobných  Slunci,  ale  bezvýsledně.  Do  konce desetiletí chtějí vyslechnout dalších 800 hvězd.

A proč  pozemští  radioastronomové   také  nevysílají  poselství, kterým  by upozorňovali  na naši  existenci? Země  nemá na takové vysílání dost energie. Jednou se o to pokusili Američané. Když se 16. listopadu 1974 obnovoval provoz 300metrového radioteleskopu v Arecibu na Portoriku,  vyslal tříminutové poselství. Matematickým kódem v něm zašifrovali  hlavní parametry naší civilizace. Zpráva míří ke hvězdokupě Messier 13, kam doputuje za 300 000 let. Kromě toho americké sondy Pioneer  a Voyager, které prozkoumaly několik planet  a nyní  letí mimo  naši soustavu,  mají na svých pláštích zpáteční adresu Země. Pro jistotu.  - Potřebujeme čas, abychom s nimi navázali kontakt, ale jednoho   dne se nám to podaří a všichni budeme udiveni, protože se budou   od nás hodně lišit. Maximálně  do 25 let bychom měli mimozemský   život objevit.    Mike Kaplan, ředitel programu Origins americké NASA

Také Americká  nadace Liga SETI  chystá rozsáhlé pátrání.  V roce 2001 začne  pět tisíc malých  vzájemně propojených radioteleskopů na  celém  světě  poslouchat  rádiovou  kakofonii  vesmíru  podle jednoho programu.

Velký  radioteleskop určený  hlavně k  hledání obydlených  planet doporučují  odborníci postavit  na odvrácené  straně Měsíce,  kde neexistuje  rušení pozemskými  vysílači. Měl  by to  být jeden ze stěžejních úkolů po tom, co se  lidé pevně usadí na Měsíci - tedy asi ve dvacátých letech 21. století.

Po  výborných  zkušenostech  s  Hubbleovým  kosmickým teleskopem, který  krouží okolo  Země, chystá  americká NASA  projekt Origins (Prameny).  Jeho pomocí  chce  získat  odpovědi na  věčné otázky: Existují planety s nějakými  formami života? Jak vznikly miliardy rozličných hvězd a galaxie? Jak se zrodil vesmír?

Hlavní aparaturou  má být dalekohled  o průměru 7,5  metru - NGST (Next  Generation  Space  Telescope  -  Kosmický  teleskop příští generace).  Na počátku  21. století  by astronauti  toto monstrum smontovali  na dráze  okolo Země.  Potom ho  automaty odtáhnou do větší  vzdálenosti,   možná  až  k  Jupiteru,   kde  je  příhodně podchlazení.   NGST   bude   vlajkovou   lodí   flotily   dalších astronomických aparatur, které budou úzce spolupracovat.

"Nevěřím, že jsme ve vesmíru sami," říká ředitel programu Origins Mike Kaplan.

Astronomové Geoffrey Marcy a  Paul Butler, kteří pomocí Hubbleova teleskopu nedávno identifikovali dvě  nové exoplanety, jsou ještě optimističtější.  Podle nich  zjistíme, zda  jsme jedinými živými bytostmi ve vesmíru, už během 10 až 20 let.

Kdo vypracuje  odpověď na zprávu od  mimozemšťanů? I o tom  už se začíná  diskutovat.  Na  mezinárodní  konferenci o bioastronomii, která se konala letos v létě na Capri, padl návrh, aby ji sepsala OSN a konečnou verzi potom  schválí Rada bezpečnosti. Vždyť se to bude dotýkat míru a bezpečnosti celého světa.

Mezihvězdné lety

Je  složité  cestovat  mezi  hvězdami?  Jakou  techniku by museli použít mimozemšťané,  kdyby nás chtěli navštěvovat?  To si můžeme ilustrovat jedině na našich úvahách  o těchto výpravách. Předně - od nejbližší hvězdy Alfa Kentaura  nás dělí 4,26 světelného roku, tedy   vzdálenost   asi   9500krát   větší,   než   v  jaké  leží nejvzdálenější planeta  naší soustavy Pluto.  Kdybychom postavili hvězdolet  s rychlostí  30 000  km/s, což  je desetina  rychlosti světla, putoval by ze Země k  této hvězdě 43 let. Když se britští odborníci  zabývali myšlenkou  vytvoření mezihvězdného  automatu, který  nazvali Daidalos,  vypočítali, že  by musel  vážit přes 50 tisíc tun. Ruská stanice Mir má něco přes sto tun. Daidalos by se stavěl ve vesmíru, nejlíp na oběžné dráze okolo Jupiteru. Z nitra této planety by se totiž čerpalo helium k pohonu termonukleárních motorů. V roce 1978 se odhadovaly  náklady na Daidala na bilion - tedy milion miliard - dolarů.

Pitva mimozemšťana

Pod tímto  názvem se po  celém světě promítá  údajně dokumentární film  z  roku  1947,  který  zachycuje  pitvu  návštěvníka z cizí planety,  jenž havaroval  v létajícím  talíři nedaleko amerického města Roswellu. Filmový materiál, na  němž je pořad postaven, byl údajně natočen americkými vojáky a  ukryt v archivu. Teprve vloni se prý hnulo v kameramanovi svědomí a dovolil materiál zveřejnit. Už ho vysílaly televizní společnosti ve třiceti státech.

Televizní  divák  z  něho  spatřil  několik  černobílých  záběrů, zachycujících lékaře v jednoduchém operačním sále. Podle hodin na stěně  trvala pitva  jen několik  hodin. Anatomové  při ní vyňali mozek  a  vnitřnosti  z  hrudníku  a  břicha  těla bytosti, silně připomínající člověka. Vidíme akt vyjímání, nikoli však otevírání lebky,  hrudního koše  nebo břišní  dutiny. Záběry  na anatomické detaily jsou  neostré. V doprovodném  komentáři té podoby  filmu, jak byla  promítána v televizi, se  hovoří o tom, že  v roce 1947 ještě nebylo možno pořizovat ostré záběry zblízka...

Ray Santilli, majitel práv na "originál" filmu - který kromě něho nikdo  ve  skutečnosti  neviděl  -  nejdříve  hovořil  o patnácti desetiminutových cívkách,  později o 22  tříminutových kotoučích. Film  byl prý  pořízen na  hořlavý šestnáctimilimetrový  materiál vyrobený  firmou   Kodak.  Kodak  však  nikdy   ve  své  historii šestnáctimilimetrový   hořlavý  film   nevyráběl.  Jako   lež  se prokázalo  i Santilliho  tvrzení, že  film prozkoumali  experti z Královské  společnosti (obdoba  Akademie věd)  v Londýně.  Údajné "zřícení hvězdoletu" u Roswellu  bylo podle odtajněných informací Pentagonu havárií vojenského balónu, který právě testovali.

Film se přesto anebo právě  proto stal fenoménem, předmětem víry, ba  i zbožňování.  Lékaři a  odborníci na  filmové triky se marně snaží odhalovat základní nedostatky filmové pitvy. Zářijové číslo letošního amerického vydání  časopisu Penthouse otisklo tentokrát "zaručeně autentickou" fotografii mrtvého mimozemšťana - který je tomu "filmovému" nápadně podobný.

Co bude  dál? Zřejmě někdo  vyrukuje s filmovými  záběry "živého" mimozemšťana. Kdy to bude? Vzhledem k obrovskému zájmu, jaký lidé o tyto senzace  projevují, by to  mohlo být třeba  už příští rok. Nejspíš už se tento "autentický film" někde točí.

Mimozemšťané ve filmu

Do filmu  a do literatury vstoupili  mimozemšťané jako násilníci, spojení  se jménem  anglického spisovatele  H. G.  Wellse. V roce 1898 vyšla  jeho Válka světů,  v roce 1953  ji v USA  zfilmovali. Podle  tohoto  konceptu  byl  později  napsán  i natočen bezpočet příběhů  obdobného  typu.  Za  základ  slouží  historie  dobývání "zbytku světa" Evropany, přičemž koráby jsou kosmické a střílí se z paprskometů  místo  děl.   Spielbergovy  filmy  Blízká  setkání třetího  druhu a  E. T.  - mimozemšťan  jsou vzácnými  výjimkami, zatímco poslední  snímek klasického typu  Den nezávislosti (1996) je   opět  natočen   podle  osvědčeného   receptu  o   kosmických conquiastadorech,  kteří  přiletí  a  ovládnou  Zemi. Úplně jinak vyznívá snímek Den, kdy se  Země zastavila (1951). Ve Washingtonu přistane  létající   talíř  kosmické  civilizace,   schopné  svou technickou  (a tudíž  i mocenskou)  převahou donutit  lidi, aby k sobě  našli smírnou  cestu. V  roce 1938  přišel Američan John W. Cammbell s jiným principem kontaktu s mimozemšťany. V povídce Kdo je  tam   popisuje  agresivní  organismus   mimozemského  původu, terorizující americkou vojenskou posádku v Arktidě. Podle povídky vznikl velmi úspěšný film Věc  (1951). Na něj navázal veleúspěšný filmový a později i televizní seriál o profesorovi Quatermassovi, který  oživí mumifikovaného  mimozemšťana, nalezeného  při stavbě londýnského metra.  Novou verzi filmu  Věc (1982) známe  i u nás. Děj se  odehrává v Antarktidě,  čímž si může  nárokovat "splněnou předpověď" ve sci-fi. Má v tom soupeře. Americký film Sliz (1958) vychází z myšlenky, že mimozemský  organismus byl na Zem dopraven meteoritem. Jde zajisté o sliz, který každého a všecko sežere.

Tyto  představy  zřejmě  podpořily  ideu  karantény  pro americké astronauty,  navracející  se  z  lunárních  misí.  Karanténa byla vždycky - a záměrně - porušena  v seriálu filmů o Vetřelci (1979, 1986,  1992), které  se zatím  odehrávaly v  kosmu. Ovšem točí se čtvrté  pokračování Vetřelce  a zdá  se, že  se tentokrát  můžeme těšit na důkladnou invazi mimozemšťanů zde na Zemi.

 

Orbitální družice úspěšně vynesena

21.10.1996 Pondělí - Čínská nosná  raketa Dlouhý pochod 2D  úspěšně vynesla na oběžnou dráhu experimentální  družici. Raketa byla  vypuštěna ze základny Tiou-kuan ležící v severozápadní čínské provincii Kansu. "Satelit byl  hladce umístěn  na orbit  a veškerá  zařízení na jeho palubě pracují  bez problémů,"  uvedla bez  sdělení dalších  podrobností operace  oficiální tisková  agentura Nová  Čína. Úspěšné umístění orbitální   družice  přichází   po  sérii   drobných  či  větších neúspěchů, kterými bylo v uplynulých měsících vypouštění čínských raket   provázeno.  Zatím   k  poslednímu   incidentu  došlo  při předchozím startu rakety Dlouhý pochod 3 v srpnu.

 

Sonda Mars Global Surveyor úspěšně odstartovala

 7.11.1996 Čtvrtek - Mys Canaveral -  USA dnes vypustili do vesmíru  sondu Mars Global Surveyor,  jejímž cílem  je s  konečnou platností  určit, zda  na Marsu je nějaký život.

 

Ruská družice dopraví na Mars zprávu

15.11.1996 Pátek - Bajkonur  (ČTK)  -  Z  kazašského  kosmodromu Bajkonur odstartuje zítra ruská  kosmická stanice, která má  dopravit na planetu Mars kompaktní disk s informacemi  o nynějším technickém rozvoji Země. Původně  naplánovaný  start  před  dvěma  lety  byl  pro neustálé finanční potíže odložen.

Nedávno,  7. listopadu,  Spojené  státy  využily vhodné  chvíle a vypustily do vesmíru sondu Mars  Global Surveyor. Sonda dorazí na Mars až  napřesrok 11. září s  úkolem zkoumat jeho povrch  - tato mise  snad pomůže  určit s  konečnou platností,  zda se na čtvrté planetě sluneční soustavy nacházejí živé organismy.

Vzhledem  k dvojí  rotaci planet  a síle  raketových motorů  jsou starty meziplanetárních sond podřízeny pevným zákonitostem.

Několikatýdenní období  vhodné pro let ze  Země na jinou planetu, tzv.  startovací okno,  se v  případě Marsu  opakuje vždy  po 780 dnech, přičemž jedna cesta trvá přibližně půl až tři čtvrtě roku. Takové startovací okno se otevřelo koncem letošního roku.

Mars  odedávna podněcoval  lidskou fantazii.  Jméno získal  podle římského  boha   války  pro  svůj  povrch   rudé  barvy,  rozrytý meteority,  posetý   sopkami  a  zbrázděný  roklinami   a  i  pro nepravidelné   skvrny  připomínající   plápolající  oheň.   Staří astrologové   připisovali   Marsu   zhoubný   vliv.   Astronomové devatenáctého století, kteří se  domnívali, že na povrchu planety vidí  kanály,   si  představovali  jejich   záhadné  stavitele  a spisovatelé  sci-fi popisovali  malé zelené  mužíčky s  tykadly s neuvěřitelnou inteligencí.

S průměrem 6794 kilometrů je Mars  asi o polovinu menší než Země, jeden den však na něm trvá o 37 minut déle. Martův rok - doba, za kterou oběhne Slunce  - trvá v průměru 687  pozemských dnů. Hmota Marsu je  asi o dvě  třetiny menší než  hmota zemská, proto  také jeho přitažlivost je oproti zemské asi třetinová.

Přestože  slova mimozemšťan  a  Marťan  se stala  téměř synonymy, nevládnou na  čtvrté planetě sluneční  soustavy příznivé podmínky pro život. Patří mezi ně enormní výkyvy teplot, zhruba mezi minus 125 a  plus 35 stupni  Celsia, či písečné  bouře, při nichž  vítr dosahuje rychlosti kolem 400 kilometrů v hodině.

 

Nejstarší aktivní kosmonaut Musgrave se těší na svůj dnešní start do kosmu

16.11.1996 Sobota - Praha - Pokud  bude dnes nad kosmodromem na  mysu Canaveral čisté nebe,   vzlétne   do   vesmíru   nejstarší   aktivní   kosmonaut, jednašedesátiletý Story  Musgrave. Po šestnáct  dnů má s  dalšími členy  posádky Columbie  nacvičovat ve  volném prostoru  techniku sestavování  plánované  mezinárodní  stanice  Alfa.  Musgrave tak překoná  rekord Vance  Branda, který  se v  roce 1990  podíval na oběžnou dráhu jako devětapadesátiletý.Zatímco americké letecké společnosti dodržují pravidlo, že piloti odcházejí od  letadel nejpozději v šedesáti,  NASA pro astronauty oficiálně žádný věkový limit  nemá. Rusové počítají s nejstaršími okolo padesátky, ale nijak striktně."Lékařsky, fyzicky není věk žádným  důvodem ke skončení," říká na svou  obhajobu zdravý  a neúnavný  Musgrave. "Myslím,  že jsem ve výborné kondici. Je  to neuvěřitelné, ale já se  cítím líp ve své šedesátce než ve  své padesátce či čtyřicítce. Je  to tím, že mám za sebou rozsáhlý soubor zaměstnání a zkušeností."

Tento farmářský synek ze  státu Massachussetts je svým neobyčejně širokým vzděláním  a zájmy trochu výjimkou  mezi kosmonauty všech zemí. Sloužil u námořní pěchoty a  pracoval u Eastman Kodak v New Yorku. V  letech 1958 až  1964 sbíral jeden  univerzitní titul za druhým  - má  za sebou:  matematiku, podnikatelský  kurs, chemii, medicínu,  fyziologii a  biochemii. K  astronautickému výcviku  v Houstonu  byl přijat  v roce  1967, ale  stihl při tom vystudovat literaturu.  Příští rok  v květnu  by měl  získat další diplomy v oborech   psychologie  tvoření   a  historie,   kde  se   zabýval vědeckofantastickým  filmem.  Zajímá  se  o  šachy, zahradničení, maratonské  běhy,  počítače,  literární  kritiku,  píše  básně  a povídky, sportuje a létá. Pilotoval  160 typů letadel, na kterých nalétal 17 700 hodin, a více než pětsetkrát seskočil padákem.

Do  kosmického  střediska  přišel  v  době,  kdy se nejzkušenější astronauti připravovali  k výpravám na  Měsíc. Musgrave si  tehdy myslel,  že vrcholem  jeho dráhy  bude přistání  na Marsu,  avšak hospodářské  potíže  ukončily   velké  "kolumbovské"  výpravy  do vesmíru  a   místo  neekologických  raket   se  také  čekalo   na raketoplány.

Spousta lidí  tehdy z Houstonu odešla.  Mezi těmi, kteří zůstali, byl i Musgrave, který vzlétl poprvé v roce 1983 na Columbii. Jako první  pracoval se  svým kolegou  Donaldem Petersonem  přes čtyři hodiny  v otevřeném  kosmickém  prostoru.  Při své  třetí výpravě vypustil Musgrave z paluby Discovery v roce 1989 tajnou vojenskou družici. Společně s Kathryn  Thorntonovou byli prvními civilisty, které  Pentagon  k  takovému  úkolu  připustil.  Pak  už se nikdo nedivil, když  v roce 1991  zajistil instalaci družice  určené ke včasné výstraze před útokem  nepřátelských raket. V prosinci 1993 vedl montéry, kteří si přitáhli na palubu Endeavoru ve výšce přes 550 km nad Zemí Hubblův kosmický teleskop a opravovali ho.

I jeho soukromý vzhled a život se vymyká houstonskému normálu. Má oholenou  hlavu a  při výšce  180 cm  váží pouze  69 kg.  Ze dvou manželství má  pět dětí ve  věku od 9  do 35 let,  dědečkem ještě není. Žije  sám v přízemním  domku tři kilometry  od centra NASA. Tráví tam čas  se čtyřmi počítači a nad  stovkami knih seřazených podle důležitosti."Nikdo vás  nevyhodí od vaší  práce proto, že  jste starý," tvrdí jedenapadesátiletý   Jeffrey  Hoffman,   který  je   Musgraveovým partnerem pro  činnost mimo palubu. "Na  druhé straně si nedovedu představit,    že   bych    zůstal   aktivním    kosmonautem   do pětasedmdesáti."John  Young,   jehož  Musgrave  nyní  dohonil   v  rekordu  šesti kosmických  výprav, je  formálně stále  začleněn mezi astronauty, ale  s  tím,  že  by  v  66  letech  startoval, už nepočítá. Zato Musgrave by chtěl  před odchodem do důchodu letět  ještě jednou - po sedmé.                                                (STS-80)

Foto:  Story   Musgrave  je  čilý  šedesátník   s  pěknou  řádkou univerzitních titulů a vesmírných misí               Karel Pacner

 

Kosmonaut nemusí  být superman, aby  přežil železné objetí  stavu beztíže

Praha  - Když  před více  než pětatřiceti  lety vybírali Sověti a Američané první  kandidáty kosmických letů,  stanovili lékaři, že to  musí  být  lidé  absolutně  zdraví.  Proto  je  hledali  mezi stíhacími  a  zkušebními  piloty.  Dnes  už  tato  tvrdá pravidla neplatí.  Ukázalo  se,  že  ani  menší  nedostatky astronautů při výpravách do  vesmíru nevadí, například  krátkozrací si nasadí  v kosmickém  plavidle brýle.  A také  obtíže, které  přinášejí tyto výpravy, nejsou - aspoň zatím - nepřekonatelné.

Jediné, co každého druhého či třetího kosmického nováčka při jeho prvním  letu trápí,  je  kinetóza  - žaludeční  nevolnost obdobná mořské nemoci. Navíc  jim otéká horní část těla,  což je zaviněno tím, že krev,  která je většinou soustředěna v  dolní části, se v nulové  gravitaci  rovnoměrně  rozlije.  To  všechno je způsobeno přechodem  do  stavu  beztíže,  na  nějž  není  lidský organismus zvyklý.  Avšak   při  dalších  výpravách,   byť  po  několikaleté přestávce,  si změněné  podmínky beztíže  organismus "pamatuje" a přizpůsobuje se snáze.

Na základě toho došli kosmičtí lékaři k závěru, že zájemci o lety do vesmíru  nemusí splňovat všechna tvrdá  kritéria - stačí, když je jejich zdraví v běžné normě.

První  to  vyzkoušeli  Sověti:  v  roce  1963 poslali na třídenní kosmickou výpravu ženu bez pilotní  zkušenosti a další rok lékaře a konstruktéra. Třebaže  konstruktér Konstantin Feoktistov  měl z této  trojice  nejkřehčí  zdraví  a  lékaři  ho  původně nechtěli pustit, dopadl nejlépe - kinetóza ho takřka vůbec netrápila. Zato Valentina Těreškovová a doktor Boris Jegorov nebyli schopni vůbec pracovat.

Potom  přistoupili  Sověti  a  Američané  k  náboru celých skupin neletců  - inženýrů  a vědců.   Do jednoho  z těchto  nových týmů patřil  i  Story  Musgrave,  který  dnes  nepochybně  patří  mezi astronauty se železným zdravím.

Avšak  při  dlouhodobých  letech  trvajících  měsíce  a  roky  se vynořila  jiná  vážná  překážka.  Objevili  ji  Sověti, kteří své kosmonauty posílají  na stálé orbitální stanice,  což jsou strohé příbytky  kroužící trvale  okolo Země  - nyní  je tam Mir. Lidský organismus  si  na  pohodlí  stavu  beztíže,  kdy  některé orgány pracují  pouze s  nižším výkonem,  velmi brzy  zvyká. Hrozí proto nebezpečí, že se někde objeví předěl, po němž už se člověk nebude moci  vrátit zpátky  - do  "železného objetí  Země", jak  vzletně říkají  Rusové. A  nikdo neví,  jestli se  tato hranice vynoří po třech,  pěti nebo  osmi letech.  Ovšem zkušenosti,  které zvláště ruští  kosmonauti  získali,  ukazují,  že  výpravy  na  nejbližší planety,  tedy  do  dvou  let  jejich  trvání,  lidský organismus neohrozí. Dál už to bude složitější.

Na Mars a Venuši, ke kterým první lidé zamíří patrně ve druhém či třetím desetiletí  21. století, tedy  postačí dosavadní poznatky. Cesty k Jupiteru  a dál, na něž budou zapotřebí  tři roky a více, přijdou na řadu později. Do té doby buď lékaři a biologové najdou takové koktejly, aby  organismus ve zdraví přestál i  tuto dobu v beztíži, anebo konstruktéři postaví  mohutné planetolety s umělou přitažlivostí. Všechno, co zatím dnešní kosmonauti tedy zkoušejí, je v podstatě příprava k novým kolumbovským expedicím. Samozřejmě přitom dělají  i řadu praktických věcí,  které mají bezprostřední význam, jako je vypouštění  družic, experimentování se slučováním biologických  látek   i  různých  materiálů   ve  stavu  beztíže, pozorování vesmíru a Země.                           Karel Pacner

 

Mars-96 startuje k "rudé planetě"

Moskva  - Stanice  Mars-96, která  dnes večer  odstartuje k "rudé planetě"  z  bajkonurského  kosmodromu  v  Kazachstánu,  je velmi ambiciózní  projekt, na  jehož výsledku  závisí budoucnost  mnoha ruských  konstruktérů, vědců  a odborníků.  Posláním Marsu-96  je zkoumat ovzduší  planety, její povrch a  nitro. Někteří odborníci tvrdí, že existují  nové důkazy o možném životě  na Marsu. Bohaté Spojené státy naproti tomu plánují vyslat v příští dekádě k Marsu deset sond.

 

Problémy ruské kosmické sondy

17.11.1996 Neděle - Ruské kosmické  sondě, která v  sobotu večer odstartovala  na 100 milionů  kilometrů  dlouhou  pouť   k  planetě  Marsu,  se  kvůli technickým problémům zatím nepodařilo opustit oběžnou dráhu Země. Podle  odborníků  kontrolujících  let  sondy  se  zařízení  stále nachází na oběžné dráze, ačkoliv ji mělo již během noci na neděli opustit.  Sonda sama  je v  pořádku, problémy  jsou však s nosnou raketou. Vědci  se snaží přimět  ji k poslušnosti,  je však stále méně  pravděpodobné,   že  se  jim   to  podaří.  Hlavním   cílem vědeckovýzkumné mise  je ověřit, zda na  Rudé planetě v minulosti panovaly podmínky pro existenci života a pokusit se nalézt známky přítomnosti živých organismů.

 

Mars-96 má problémy

Moskva (17.  11.) - Po  neúspěšném startu rusko-evropské  sondy k Marsu se odborníci obávají, že by  se téměř 7 tunové těleso mohlo zřítit na  Zem. Uvedla to  dnes ruská televize.  Sonda Mars-96 má prý zabudovány čtyři elektrogenerátory s radioaktivním plutoniem. Také agentura  ITAR-TASS citovala ruské  experty, že "něco  možná dopadne  na Zem".  Stane se  tak ovšem  "v bezpečné  zóně Tichého oceánu".

Stanice  byla  v  noci  na  dnešek  vynesena ruskou čtyřstupňovou raketou  Proton na  oběžnou  dráhu  Země, avšak  plánované oběžné dráhy k "rudé planetě" už nedosáhla. Podle vědců první tři stupně Protonu fungovaly správně a problémy nastaly až u čtvrtého stupně nosné rakety.

 

Ruská  sonda místo  cesty k  Marsu padá  s radioaktivními  články přímo na Zem

18.11.1996 Pondělí - Moskva (ČTI, Reuter) - Místo přistání vcelku na povrch Marsu dopadne stejnojmenná ruská sonda v  několika kusech zpět na Zemi. Sobotní start  z kosmodromu Bajkonur se  nezdařil. Nyní hrozí, že poté,  co se  sonda rozpadne  a roztaví  třením o atmosféru, její trosky  způsobí neštěstí.  Navíc má  v sobě  Mars-96 velmi  silně radioaktivní energetické plutoniové články.

"Radioaktivita  použitého plutonia  je několikanásobně  vyšší než radioaktivita  plutonia  používaného   ve  vojenství,"  upozornil nejmenovaný jaderný  fyzik. Nápor, který  podle něho vznikne  při dopadu  na Zem  nebude sice  větší než  ten, na  nějž byla  sonda připravena  při výstupu  z atmosféry,  nicméně možnost  poškození článků  považuje tento  odborník za  zdroj velkého  nebezpečí pro život v zasažené oblasti.

Podle ruských expertů, kteří nad sondou ztratili kontrolu již dvě hodiny po startu, nosná raketa Proton pracovala správně. Problémy však způsobily  motory, které měly stanici  nasměrovat na dráhu k Marsu.  Hlavním cílem  vědeckovýzkumné mise  bylo ověřit,  zda na rudé planetě v minulosti  panovaly podmínky pro existenci života, a pokusit   se  nalézt   známky  přítomnosti   organismů.  Raketa odstartovala  v  sobotu.  Povrchu   Marsu  měl  přistávací  modul dosáhnout v  září příštího roku. Celkové  náklady na misi dosáhly 64 milionů dolarů.

 

Sonda Mars-96 se může zřítit

Problémy nastaly u čtvrtého stupně rakety

Moskva  - Po  neúspěšném startu  rusko-evropské sondy  k Marsu se odborníci obávají, že by se téměř sedmitunové těleso mohlo zřítit na Zem. Uvedla to včera ruská televize. Tato družice planety Mars má  prý   zabudovány  čtyři  elektrogenerátory   s  radioaktivním plutoniem.  Také agentura  ITAR-TASS citovala  ruské experty,  že "něco možná dopadne na Zem". Stane  se tak ovšem "v bezpečné zóně Tichého oceánu". Stanice byla v noci na včerejšek vynesena ruskou čtyřstupňovou  raketou  Proton  na   oběžnou  dráhu  Země,  avšak plánované  letové  dráhy  k  "rudé  planetě"  už nedosáhla. Podle ukrajinských vědců  první tři stupně Protonu  fungovaly správně a problémy  nastaly až  u čtvrtého  stupně rakety.  "Nevíme, co  se stalo," sdělil odborník letové kontroly Anatolij Jeremenko.

 

USA nemění plán výzkumu Marsu

Washington  (18. 11.)  - Neúspěch  ruské sondy  Mars-96, která se zřítila  do Tichého  oceánu zpomalí  výzkum Marsu,  ale neovlivní plány USA. Řekl to dnes v  noci W. Huntress z Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).USA vypustily  na Mars jednu sondu  7. 11. a další  odstartuje 2. 12.  První dorazí  na Mars  11. září  1997 s  úkolem zkoumat jeho povrch, přistání druhé sondy se  očekává již 4. července příštího roku.

Obě sondy měly také zprostředkovávat přenos signálů z ruské sondy na  Zemi. Také  Američané by  získávali z  ruské sondy  dodatečné informace.

 

Sonda Mars-96 se zřítila do oceánu

Ruská sonda Mars-96, s níž bylo  po nedělním startu z Bajkonuru v Kazachstánu přerušeno  spojení, dopadla v pondělí  kolem 2.30 SEČ do jižního Tichomoří u  chilského Velikonočního ostrova a ostrova Sala  y   Gomez,  oznámilo  Kosmické   velitelství  strategického letectva USA.

Podle expertů se  sonda v atmosféře zcela rozpadla  a její zbytky "dopadly na velmi rozsáhlé území".  Chilské úřady tvrdí, že zatím nemají oficiální  informace, protože s  ostrovy neexistuje trvalé telefonické spojení.

Elektrogenerátory  s  270  gramy  plutonia  nejsou  podle expertů ekologicky nebezpečné.

 

Ruská sonda dopadla u pobřeží Chile

Plutonium by nemělo být hrozbou

Plutonium  z  poškozené  ruské  kosmické  sondy  Mars-96, která v pondělí dopadla  do vln Tichého oceánu  západně od pobřeží Chile, neznamená žádné výrazné ohrožení. Uvedl to ředitel Ruské agentury pro výzkum  vesmíru Milov, který  zároveň připustil, že  neúspěch sondy je pro ruský kosmický program  velkou ranou. "Je to pro nás pro všechny hrozná rána, vkládali jsme do mise velké naděje" řekl Milov. Sonda Mars-96 odstartovala  v sobotu z kosmodromu Bajkonur a již dvě hodiny  po startu nad ní však  ruští odborníci ztratili kontrolu,  přičemž  závada  nastala  v  motorech,  které  stanici nenasměrovaly na dráhu k Marsu.

 

Pád Marsu-96 poškodil pověst ruské kosmonautiky a vyvolal obavy

19.11.1996 Úterý - Praha, Moskva - Šest tisíc metrů pod mořem nedaleko Velikonočního ostrova   skončila    včera   ruská   sonda    Mars-96   vybavená radioaktivními bateriemi, která  původně odstartovala z Bajkonuru na více než  82 milionů kilometrů dlouhou pouť  ke čtvrté planetě sluneční soustavy. Ruská kosmonautika  tak utrpěla na své pověsti a zároveň oživila diskuse, zda je  rozumné posílat nad hlavy lidí zařízení vybavená smrtícími zdroji energie.

"Sonda  se zcela  rozpadla, když  se ocitla  v atmosféře. Pozemní pozorovatelské stanice zachytily vlétnutí sondy do atmosféry, ale přesné  místo  dopadu  jejich  různých  částí  zatím nelze přesně určit," oznámilo Kosmické velitelství strategického letectva USA.

Na  projektu  pracovalo  podle  ČTK  dvaadvacet  zemí,  mezi nimi Německo   a  Spojené   státy.  Hodnota   projektu  nebyla  přesně vyčíslena,  avšak  odborníci  ji  odhadují  na stamiliony dolarů. Účelem již dva roky odkládané  mise Mars-96 bylo blíže prozkoumat povrch rudé planety a pátrat po známkách života.

Hlavní, co nyní vyvolává otázky, je osud čtyř elektrogenerátorů s 270 gramy  radioaktivního plutonia 238,  které může po  vdechnutí vyvolat  zhoubné  bujení.  Pokud   by  se  plutonium  z  Marsu-96 rozptýlilo v  ovzduší, mohlo by zcela  anonymně způsobit smrt 150 až  550 lidem.  Skutečný  osud  plutoniových článků  zůstane však záhadou,   protože  trosky   leží  v   hloubce  odkud   je  nelze vyzdvihnout.

"Kontejnery  nejsou  z   hlediska  ekologie  žádným  nebezpečím," ujišťuje proto šéf programu  Ruské kosmické agentury Jurij Milov. S ním  se  ztotožnil  mluvčí  Spacecom  Robert  Bell, podle něhož zbytky  sondy  nepředstavují  nebezpečí  pro  nikoho  a riziko by hrozilo pouze  tehdy, kdyby se plutonium  rozptýlilo v atmosféře. Tato  možnost je  však údajně  vyloučena, nicméně  podle agentury Reuter někteří  experti upozorňují, že  při extrémně kolmém  úhlu dopadu by se mohl poškodit i obal baterií.

"Podle   našich  závěrů   plutoniové  články   dopadly  do   moře neporušené,"   prohlásila  mluvčí   amerického  ministerstva  pro energetiku  Carmen MacDougallová  a dodala,  že pokud  by došlo k rozbití obalu baterií při kontaktu s hladinou, nehrozí obyvatelům nejbližších   pevnin  zamoření   díky  směru   větru,  který   by radioaktivní částice rozptýlil.

Australská vláda  přesto v oblastech,  kam by mohly  části sondy, která  vybuchla  již  v   atmosféře,  dopadnout,  vyhlásila  stav pohotovosti.

Jako příčina  havárie Marsu-96 se  uvádí selhání čtvrtého  stupně Protonu.  O  zdrojích  této  chyby  lze  zatím  jenom spekulovat. Nicméně v  poslední době havárií  těchto raket přibylo  a ukazuje se, že je zavinily nečistoty, které se dostaly do paliva. A to je vyloženě záležitost špatné práce lidí.  Za dva roky chtěli Rusové vypustit k  Marsu ještě složitější automat,  který tam měl odvézt plně automatický vozík, nedávno  úspěšně otestovaný v Kalifornii, a množství přístrojů  z dalších států.  Avšak už koncem  minulého týdne  si  jeden  ruský  odborník  posteskl,  že se tato expedice patrně neuskuteční,  protože chybějí peníze.  Po havárii Marsu-96 je  také otázkou,  jestli západní  kosmické agentury  budou mít k Rusům tolik důvěry, aby jim znovu svěřily aparatury za stamiliony dolarů.                                Pavel St“ckl, Karel Pacner

 

Obrazová příloha k článku: Lidstvo se bombarduje družicemi    

Pády družic:

1978, Kosmos

Radioaktivní  trosky  ze  sovětské  špionážní  družice  dopadly v kanadské pustině

1979, Skylab

V patnácti  tisíci  kusech  dopadla  na  území Austrálie americká družice o celkové váze 77 tun

1991, Saljut 7

Trosky  devětatřicetitunové sovětské  vesmírné laboratoře dopadly na Argentinu a do Tichého oceánu    

Plutonium v Tichém oceánu:

1964

Po  pádu  amerického  satelitu  se  do  oceánu uvolnilo 100 gramů plutonia

1968

Při  havárii  amerického  Nimbusu  B-1  se  dostaly do oceánu dvě plutoniové baterie, ale byly nalezeny a znovy použity

1970

Odhozené plutoniové baterie Apolla 13 nebyly nikdy nalezeny    

Raketa Proton:

Po vznícení  čtvrtého stupně rakety  odpadla kapsule se  sondou a dopadla na Zem s čtyřmi plutoniovými články

Čtvrtý  stupeň rakety  se  čtyřmi  bateriemi, které  obsahují 200 gramů radioaktivního plutonia

Pramen: Reuter

 

V hospodě, kterou trosky z nebe minuly, se slavilo

Sydney (ČTK, AP) - Na oslavu, že ruská sonda Mars-96 se nezřítila do australského buše, bylo včera v restauraci ve městě Tibooburra na severozápadě australského státu Nový Jižní Wales podáváno pivo zdarma.

"Policie a  státní služba pro mimořádné  situace nás varovala, že by to mělo spadnout v  močálu Caryapundi zhruba padesát kilometrů severovýchodně.  Jiní však  tvrdili, že  místem dopadu  bude toto město, a už jsem se připravoval, že se vytratím," vypráví majitel výčepu Alan Lowe. Nakonec však  zbytky Marsu-96 skončily v jižním Tichomoří nedaleko Velikonočního ostrova.

"U baru bylo jen několik lidí, a  tak se mi zdálo, že je na místě vykřiknout, že příští rundu platím já," řekl hostinský.

V Alice  Springs  se  sonda  stala  dobrou  záminkou  pro vášnivé sázkaře, kteří  hodlali vyhrát peníze  na tom, že  uhodnou místo, kam dopadne.

"Většina  z  nich  se  chtěla  vsadit  na  to,  že sonda skončí v oceáně,"  říka bookmaker  Gerard Daffy  spokojeně, protože  sázky odmítl přes nátlak svých zákazníků přijmout.

Australský premiér John Howard včera  ráno místního času poté, co jej na možnou katastrofu upozornil telefonicky americký prezident Bill  Clinton,  varoval  Australany  před  dopadem  sondy v Novém Jižním  Walesu  nebo  v  Queenslandu,  na  Severním  území  či  v Tichomořském moři.

 

Rusové mají s invazí na rudou planetu potíže

Praha - S automatickými sondami k nejbližším planetám mají Rusové poměrně  velkou  smůlu.  V  minulosti  způsobovaly jejich havárie nepříliš spolehlivé nosné rakety, které vybuchovaly během startu, a nekvalitní elektronika, která nedokázala dlouhé měsíce fungovat v krutých  podmínkách  kosmického  prostoru.  Nynější obtíže jsou patrně důsledkem  organizačního chaosu a  nepřesné práce vědců  a techniků,  kteří ztratili  všechna dřívější  privilegia, a  navíc jsou špatně placeni.

První  neúspěchy na  meziplanetárních trasách  Moskva zamlčela. O nich se  svět dozvídal, až  když se za  Michaila Gorbačova začala rozvíjet glasnosť.

V říjnu  1960 ztroskotaly  při startu  první dvě  sondy určené  k průzkumu Marsu.  Na podzim 1962  chtěli Sověti vypustit  automaty tři  - první  a třetí  se  opět  nedostaly na  dráhu vinou  nosné rakety.  Veřejnost  se  dozvěděla  jedině  o  existenci  druhého, nazvaného Mars  1. Tento stroj  přestal vysílat po  necelých pěti měsících  letu,  a  když  potom  po  dalších třech měsících míjel cílovou planetu, byl od ní příliš vzdálen a navíc mlčel.

Také další dvě havárie na  kosmodromu Bajkonur - v listopadu 1963 a v únoru 1964 - zůstaly  utajené. Automat opatrně nazvaný Zond 2 odstartoval v listopadu  1964 a opět po pěti  měsících se přestal ozývat jeho  vysílač, to byla škoda,  protože prolétl okolo Marsu ve vzdálenosti menší než 1500 km.

Novou sérii těžších automatů  začali Sověti vypouštět pomocí nové generace nosičů  Proton, která měla  premiéru v roce  1965. Avšak při startech dvou sond v roce 1969 rakety Proton opět zklamaly. I to zůstalo obestřeno státním tajemstvím.

V roce 1971 ze tří stanic  odstartovaly dvě. Obě dosáhly cíle, od mateřských  plavidel,  které  začaly  kroužit  jako družice okolo planety,  se oddělila  výsadková pouzdra,  která přistála.  Avšak jedině Mars  3 vysílal z  povrchu planety 20  vteřin snímek svého okolí.

O dva roky později vypustili  Sověti úspěšně dokonce čtyři sondy, které měly stejný úkol jako předcházející stroje. Ale jedině Mars 5 se  dostal  na  oběžnou  dráhu  okolo  planety  a  několik  dnů pořizoval snímky povrchu.

Poslední  útok zahájili  Sověti v  roce 1988  automaty Fobos  1 a Fobos 2. Zatímco první se odmlčel po dvou měsících letu, druhý se sice  přiblížil k  Marsu a  jeho měsíci  Fobos, ale  i ten  potom selhal.

Ani s  výpravami k Venuši  neměli Sověti na  začátku v roce  1961 štěstí.  Teprve čtvrtý  automat Veněra  4 prolomil  smůlu -  jeho pouzdro  přistálo  na  povrchu  a   po  94  minut  měřilo  okolní prostředí. Přitom  zjistilo, že tam panuje  peklo - teplota okolo 300 stupňů a  tlak asi dvěstěkrát vyšší než  na Zemi. Dalších osm misí,  poslední z  nich byla  Veněra 12  v roce  1978, se pak již zdařilo.

Naproti tomu Američanům se podařilo  vychytat řadu chyb na jejich automatech  poměrně brzy.  Proto mohli  vyslat řadu  sond ke všem planetám sluneční soustavy s výjimkou posledního Pluta.

Nicméně ani jim se neúspěchy nevyhnuly - před třemi léty ztratili těsně  před  cílem  velkou  a  složitou  sondu  Mars  Observer za miliardu dolarů.                                     Karel Pacner

 

Raketoplán vypustil dalekohled

21.11.1996 Čtvrtek - Houston  (ČTK)   -  Pětičlenná  posádka   amerického  raketoplánu Columbia  vypustila   v  noci  na  včerejšek   na  oběžnou  dráhu ultrafialový  dalekohled,  který  má  pozorovat  nově  vzniklé  a zanikající hvězdy. Posádka tak splnila jeden z hlavních úkolů své mise. Americko-německý  dalekohled, který je  součástí projektu v hodnotě 96  milionů dolarů, uskuteční asi  300 pozorování hvězd a mezihvězdných mlhovin a před návratem raketoplánu ho posádka opět naloží na palubu Columbie.                               (STS-80)

 

Columbia ověřuje možnost konstrukce vesmírné továrny

25.11.1996 Pondělí - Mys Canaveral  (ČTK, Reuter) - Poprvé  v historii kosmonautiky se nyní  na oběžné  dráze  pohybuje  americký raketoplán  Columbia v doprovodu   dvou  satelitů.   Jedním  z   nich  je   ultrafialový dalekohled, který nahlíží do hlubin vesmíru, a druhým je zařízení Wake Shield na výrobu polovodičů. Oba satelity budou staženy zpět na palubu raketoplánu před ukončením  letu, které je plánováno 5. prosince.

"Je  to  nádherný  balet,"  říká   s  nadšením  ředitel  letu  Al Pennington a dodává, že pro autory projektu bylo nejtěžší vyřešit dynamiku tříprvkového souboru, který se musí pohybovat bezpečně a neohrozí posádku raketoplánu.

Zařízení  na výrobu  polovodičů již  astronautům nahnalo  strach, když  se jedna  z jeho  částí mihla  hned po  vypuštění pouhé tři metry od  kabiny. Velitel raketoplánu Ken  Cockrell prohlásil, že se  nebojí,  protože  v  případě  hrozící  kolize může raketoplán nebezpečný satelit od sebe odpoutat.

Dvoutunové  zařízení Wake  Shield bylo  s raketoplánem  na oběžné dráze  již při  minulém letu,  ale tenkrát  mělo značné potíže se stabilizací dráhy. Tyto problémy byly tentokrát odstraněny.

Úkolem Wake Shield je vyrobit  za letu vesmírem v dokonale čistém vakuu,  které  si  samo  vytváří,  sedm  polovodičových destiček. Experiment  má  ověřit  možnost  výroby  destiček pro ultrarychlé počítačové  čipy. V  případě úspěchu  by mohl  tento pokus vést k vytvoření první vesmírné továrny.                        (STS-80)

 

Columbia má potíže

29.11.1996 Pátek - Washington   (29.  11.)   -  Závada   na  otevíracím   mechanismu zablokovala dveře amerického raketoplánu  Columbia a znemožnila v noci na  dnešek šestihodinový výstup  dvou astronautů do  volného prostoru v  plánovaném termínu. Oznámil to  dnes americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).

Astronauté T. Jones a T. Jerniganová měli vystoupit z raketoplánu ve  3.16 SEČ,  aby vyzkoušeli  výbavu a  nové pracovní  postupy v rámci přípravy na výstavbu budoucí vesmírné stanice Alpha.

Posádka se dle NASA dál snaží dveře odblokovat a připravit výstup na sobotu.  Nejstarší americký raketoplán  Columbia vzlétl minulý týden s 5člennou posádkou k 16denní kosmické misi.

 

Kosmonauti nemohli otevřít průlez

Vesmírná procházka se neuskutečnila

(29. 11.) -  Národní úřad pro letectví a  vesmírný prostor (NASA) ve  čtvrtek musel  upustit od  plánované vesmírné  procházky dvou kosmonautů z paluby raketoplánu  Columbia poté, co Tammy Jernigan a Tom   Jones   nemohli   otevřít   výstupní  průlez.  "Otevírací mechanismus se pootočil  asi o 30 stupňů a  dál to prostě nešlo," konstatoval Jernigan  po víc než dvouhodinovém  úsilí zhruba metr široký průchod otevřít. Pozemní řídící středisko v Houstonu proto rozhodlo, že by další úsilí bylo jen mrhání časem a jejich výstup do vesmírného prostoru mezitím zrušilo.

 

Pilotované lety k Marsu?

30.11.1996 Sobota Londýn  (30. 11.)  - Americká  kosmická agentura  NASA pracuje na plánech, jejichž  cílem je vyslat  během 8 let  či dokonce kratší doby  astronauty  k  Marsu,  jakmile  padne  příslušné  politické rozhodnutí.  O  záměru  mise  informoval  v  britské  televizní a rozhlasové společnosti BBC představitel přípravného týmu.

Šéf týmu pro  přípravu pilotovaného letu E. McHenry  řekl BBC, že NASA určila  tajnou skupinu tří  vědců zabývajících se  projektem poté,  co se  letos  objevily  informace o  známkách primitivního života  zjištěných v  meteoritu z  Marsu. BBC  uvedla, že tým byl vytvořen v americkém kosmickém středisku v texaském Houstonu.

 

Vyhynutí brontosaurů už není záhadou

New  York  (ČTI)  -  Zřetelnější  kontury  dostal  obraz  pravěké katastrofy,  která   způsobila  před  65   miliony  let  vyhynutí brontosaurů a dalších živočišných  a rostlinných druhů, díky nyní zveřejněným výzkumům  Petera H. Schultze z  Brownovy univerzity a Stevena  DÝHondta z  univerzity Rhode  Island. List International Herald Tribune  v této souvislosti  upozornil, že původní  teorie dopadu  velkého meteoritu  na zemský  povrch byla  nyní podepřena řadou důkazů  a lépe odpovídá  poznatkům paleontologie a  dalších vědních oborů.

Zmínění  odborníci  se  domnívají,   že  meteor  velikosti  Mount Everestu  dopadl  do  oblasti  Mexického  zálivu  pod  extrémně - vzhledem  k zemskému  povrchu -  nízkým úhlem,  tedy velmi šikmo. Dopad  tělesa  proto  vymrštil  miliony  tun  do  běla rozžhavené horniny,   které   proletěly    tisíce   kilometrů   nad   mladým severoamerickým  kontinentem,  rozsévajíce  žár  a  smrt. Spálené rostliny a zvířata se staly  prvními oběťmi tohoto pekla, počátku obrovského  umírání.  Statisíce  rostlinných  a živočišných druhů byly navždy vymazány ze zemského povrchu, období křídy skončilo a s ním i celá éra druhohor.

"Byl  to  koridor,  ve  kterém  všechno  shořelo,"  říká Schultz, planetární geolog specializující se  na výzkumy impaktních jevů a dodává: "Zóna smrti vedla přes Severní Ameriku, teprve později se rozšířila kolem  celé planety a  způsobila globální změny  včetně globálních změn klimatických."

Změny podnebí mohl způsobit prach a drobné částečky vymrštěné při dopadu,  které  se  rozptýlily  v  horních  vrstvách  atmosféry a odstínily slunce. Na zemi pak nastalo smrtonosné šero a mnoho let trvající ochlazení.

Podle výsledků vědeckých  pozorování postihla nejhorší katastrofa právě Severní  Ameriku, kde naráz vyhynulo  mnohem větší množství rostlinných druhů než jinde na světě. Rovněž křemenná zrna, které rozžhavená masa horniny "rozsela" na  své pouti kolem zeměkoule v důsledku   postupného   ochlazování   a   kondenzace,   jsou   na severoamerickém  kontinentě  větší  než  v  jiných oblastech, což naznačuje, že se ohnivá bouře pohybovala určitým směrem.

Teorie  amerických vědců  tedy vysvětluje  skutečnost, že některé oblasti planety  byly náhlou katastrofou poškozeny  jen málo nebo zůstaly zcela  ušetřeny. Postupné vymírání  v těchto nezasažených oblastech pak mohly způsobit až následné klimatické změny.

Názor, že vyhynutí dinosaurů způsobil dopad meteoritu, podpořil v minulých letech  objev obrovského impaktního  kráteru na rozhraní Mexického  zálivu  a   středoamerického  poloostrova  Yucatan.  V poslední době  však mnoho vědců tuto  teorii zpochybňovalo, neboť nebyla mimo jiné schopna vysvětlit,  proč se intenzita vymírání v různých částech světa tolik lišila.

Kráter, nazvaný  podle blízkého města  Chicxulub, je pohřben  pod mladšími  horninami  a  byl  objeven  díky geofyzikálním měřením, prováděným   v  souvislosti   s  výzkumem   ropných  ložisek.   Z magnetometrických  a  gravimetrických  dat  podle obou amerických vědců vyplývá,  že dopad tělesa  byl šikmý, což  podporují rovněž mineralogické a stratigrafické údaje.

"Je to  velmi zajímavá myšlenka, založená  na důkladných studiích dynamiky  kráterů,"   prohlásil  John  Sepkoski,   paleontolog  z Chicagské  univerzity, ale  upozornil: "Jako  každá nová  teorie, musí  být ovšem  podrobena zkoumání  mnoha expertů,  než se stane obecně přijímanou."

 

Výstup do vesmíru zrušen

 1.12.1996 Neděle - Washington (1. 12.) - Zrušit  plánovaný výstup do vesmíru posádky amerického  raketoplánu Columbia  se  v  noci na  dnešek rozhodla americká  NASA.  Přes  odvolání  tohoto  důležitého bodu programu Američané nezkrátili misi raketoplánu.

Závada  na  otevíracím  mechanismu  zablokovala  ve čtvrtek dveře amerického raketoplánu Columbia a znemožnila šestihodinový výstup dvou astronautů  do volného prostoru v  plánovaném termínu. Od té doby  se  posádka  i  inženýři  na  Zemi  marně  pokoušeli závadu odstranit.

Astronauté T.  Jones a T.  Jerniganová měli vystoupit  z letícího raketoplánu,  aby vyzkoušeli  výbavu  a  nové pracovní  postupy v rámci přípravy na výstavbu budoucí vesmírné stanice Alpha.

 

K Marsu zamíří další sonda NASA

 3.12.1996 Úterý - Mys Canaveral (ČTK) - Pokud bude dnes ráno na americkém mysu Canaveral hezké  počasí, řídící středisko  NASA povolí již  o den odložené vyslání sondy Pathfinder k planetě Mars. Dne 4. července 1997,  kdy  budou  Američané  slavit  Den  nezávislosti, má sonda přistát na povrchu rudé planety a zkoumat její povrch.

Mars se  stal nejžádanějším terčem v  programech americké i ruské kosmické  agentury.  Příliv  peněz  a  zájem  veřejnosti  k  sobě připoutal po vědeckých zprávách, že  na jeho povrchu nebo pod ním může existovat život, byť primitivní. V prvním listopadovém týdnu zamířila  k Marsu  jiná americká  sonda Mars  Global Surveyor, ta však  doletí k  planetě až  napřesrok 11.  září. Rusko  vypustilo nedávno  sondu  Mars-96,  která  se  však  rozpadla  a dopadla do Tichého oceánu. Nicméně další lety budou pokračovat.

NASA  dokonce už  pracuje na  plánech expedice  na Mars s lidskou posádkou.  "Chceme vyšlapat  cestu pro  meziplanetární pouť šesti kosmonautů  do osmi  let od  chvíle, kdy  k tomu  NASA dostane od vlády  souhlas.  Bude  potřeba  intenzivnější  výzkum,  než  jaký dokážeme  udělat  prostřednictvím  robotů  a  dálkově  ovládaných vozidel," zdůraznil vedoucí projektu Eric McHenry a dodal: "Mohli bychom  letět na  Mars kdykoliv,  jakmile se  k tomu  rozhodneme. Otázka je, jak zařídit, aby to  bylo za podstatně nižší cenu, než se v minulosti předpokládalo."

 

Na Měsíci se zřejmě nachází voda

 4.12.1996 Středa - Washington  (AP,  Reuter)  -  Lidstvo  se  možná hodně přiblížilo naplnění velkého snu,  že jednou bude moci člověk  žít na Měsíci. Americký Pentagon s odvoláním na  údaje získané z výzkumu Měsíce, který provedla vojenská sonda Clementine, naznačil, že na povrchu věčného souputníka Země by se mohla nacházet zmrzlá voda.

Podle sdělení  ministerstva obrany se  na dně obrovského  kráteru nedaleko jižního pólu Měsíce  nachází takové množství ledu, který by v kapalném stavu zaplnil rybník či menší jezero.

"Pokud  se  tento  objev  potvrdí,  bude  hrát  zásadní  roli pro eventuální osídlení Měsíce  člověkem," uvedlo ministerstvo obrany ve svém  oficiálním prohlášení. Takovéto zásoby  vody by se podle jeho činitelů  daly využít zejména pro  zřízení stálé lidské mise na povrchu Měsíce.  Ta by ze zmrzlého jezera  mohla čerpat vodu a kyslík  pro vlastní  potřeby, a  zároveň izolovat  vodík spolu  s kyslíkem jako palivo pro svou kosmickou raketu.

Možnou  existenci pravděpodobně  až několik  metrů hluboké ledové plochy odvodili  američtí vědci z odrazu  radiových vln vyslaných sondou  Clementine, které  zachytily velké  parabolické antény na zemském povrchu. "Jezero" se podle  nich nachází na dně Aitkinova kráteru, který je zároveň  největším a nejhlubším známým kráterem v celé sluneční soustavě, neboť měří v průměru 2500 km a dosahuje hloubky 13 kilometrů.

Takový velkolepý  přírodní útvar na odvrácené  straně Měsíce mohl podle představitelů Pentagonu působit jako "obrovská studená past na molekuly vody", které na povrch planety dopadaly z komet. Díky teplotě  v  těchto  místech,  která  se  rovná absolutní nule, se zmíněné  molekuly  po  dopadu  na  měsíční  povrch  jako  obvykle nerozpadávaly  na kyslík  a vodík  nebo nemizely  v kosmu,  nýbrž zůstávaly "uvězněny" uvnitř kráteru.

O možné  existenci  vody  na  povrchu  nám nejbližšího vesmírného tělesa  spekulovali vědci  dlouho předtím,  než na  Měsíci v roce 1969  přistál   první  vesmírný  modul  s   lidskou  posádkou.  V horninách,  které byly  později na  Zemi přepraveny,  však nebyla objevena jediná molekula této tekutiny.

 

Americká sonda na cestě k Marsu

Mys Canaveral (4. 12.) - Z  mysu Canaveral na Floridě dnes v 7.58 SEČ odstartovala  raketa Delta-2, která  má vynést k  Marsu sondu Mars Pathfinder.

Sonda má přistát na povrchu Marsu 4. července příštího roku. Poté se ze sondy  vysunou dvě rampy, po nichž  sjede 6kolové vozítko o váze 10 kg,  které bude zkoumat povrch planety  a vysílat na Zemi získané  údaje  o  jeho  složení.  Celý  projekt stál 196 milionů dolarů.

Na  cestě k  Marsu je  již americká  sonda Mars  Global Surveyor, která byla  vypuštěna 7. listopadu  a která má  k planetě doletět 11. září  příštího roku. Ta  bude planetu obíhat  a pozorovat 687 dní, tedy jeden celý marťanský rok.

 

Americká sonda letí k Marsu

4.  12. -  Dnes ráno  v  7.58  hodin našeho  času odstartovala  z floridského mysu  Canaveral raketa Delta-2, která  nese k planetě Mars americkou výzkumnou sondu Mars Pathfinder.

Start byl původně plánován na  pondělí, ale byl dvakrát odložen - jednou pro špatné počasí, podruhé pro problémy s raketou.

Sonda uletí na své cestě k  Marsu téměř 499 milionů kilometrů. Do atmosféry "Rudé planety" má vstoupit 4. února 1997

.Pokud  vše proběhne  podle plánu,  sonda poté  přistane a  uvolní výzkumné vozidlo  Sojourner, které začne posílat  na Zemi obrázky povrchu Marsu.

 

Kosmonauti naložili teleskop

4. 12.  - Posádka raketoplánu Columbia  dnes ráno bez jakýchkoliv potíží zachytila na  oběžné dráze teleskop a naložila  ho zpět na palubu.

Kosmonauti Jones  a Jerninganov k  tomu použili 15  metrů dlouhou "paži"  robotu.  Teleskop  létal  na  oběžné  dráze  ve formaci s Columbií od  19. listopadu. Během nakládání  teleskopu se vyskytl další  technický  problém.  Jedna  ze  tří  navigačních  jednotek raketoplánu se neočekávaně porouchala.

Dnes  ráno také  řídící  středisko  NASA rozhodlo,  že raketoplán přistane  zítra,  jak  bylo  původně  plánováno.  Ještě  včera se uvažovalo  o tom,  že bude  let o  den prodloužen.  Na pátek však meteorologové předpovídají bouřlivé počasí.              (STS-80)

 

K Marsu letí americká sonda s vozítkem

 5.12.1996 Čtvrtek - Mys Canaveral (ČTK)  - K Marsu včera zamířila  další sonda, která má zevrubně prozkoumat povrch této planety. Zařízení nazvané Mars Pathfinder vypustili Američané z Floridy pomocí rakety Delta-2.

Předpokládá se,  že sonda přistane  na povrchu Marsu  4. července příštího roku. Její pád zpomalí v atmosféře Marsu padák, který se v poslední fázi  letu odpoutá. Poté se  nafouknou velké vzduchové vaky, které ztlumí  její dopad. Po několika hodinách  se ze sondy vysunou  dvě rampy,  po nichž  sjede šestikolové  vozítko o  váze deseti kilogramů,  které začne povrch planety  zkoumat a současně vysílat  k Zemi  nashromážděné informace.  Celý projekt  stál 196 milionů dolarů.

Pokud se  operace podaří, bude to  poprvé po jednadvaceti letech, kdy na Marsu přistane zařízení vyslané ze Země. Naposledy to byly americké  sondy Viking-1  a Viking-2,  které na  Marsu přistály v roce 1976. Před nedávnem se pokusili vyslat k Marsu sondu Rusové, neovladatelné zařízení se však zřítilo do Pacifiku.

Obrázek:  Raketa  Delta-2  se  sondou  k  Marsu  startuje  z Mysu Canaveral. Snímek byl pořízen pětiminutovou expozicí.                                                   

Foto: ČTK - AP

 

Přístroj amerických kosmonautů už je také v západních Čechách

Plzeň - Speciální  relaxační přístroj, vyvinutý původně pro výuku  a  odpočinek  amerických  kosmonautů,  uvedlo  jako  první exemplář v regionu do provozu  nově otevřené relaxační centrum ve Smetanově ulici v Plzni.

"Zařízení,  jehož cena  dosahuje asi  šesti set  tisíc korun,  je nejvíce  rozšířené v  Japonsku, ale  proniká i  do Evropy," uvedl spolumajitel centra Petr Karkoš.

Obrázek:  Zaměstnankyně  plzeňského   relaxačního  centra  Pohoda zkouší přístroj, který pomáhal při přípravě americkým kosmonautům                                                  

Foto: Marek Pelc

 

Peníze Kremlu chybějí i na oběžných drahách

Praha  -  Pracovníci  ústavů  Akademie  věd,  tajných  vojenských laboratoří,  kosmických základen  a pozemních  řídících středisek dostávají své mzdy často se  zpožděním, někdy místo platů přijdou jen nízké zálohy.

To  se  projevuje  v  tom,  že  Rusko  není schopno dostát různým mezinárodním závazkům a že se různé projekty opožďují. Dnes už se nikdo  nediví,  když  nákladní  lodi  i  nové  posádky startují k orbitální stanici  Mir o několik týdnů  později, než bylo původně plánováno  -  Ruská  kosmická  agentura  neměla  včas  peníze  na zaplacení nosné rakety.

Tyto poměry rovněž vedou  k odchodům mnoha vysoce kvalifikovaných specialistů  k  soukromým   firmám,  které  zužitkovávají  jejich znalosti a poskytují vyšší platy  než státní sektor. Chaos, který panuje  na kosmodromu  Bajkonur  a  Pleseck, i  nízká kvalifikace zbývajících pracovníků zase snižují úroveň práce - a pak vznikají havárie, které  by za normálních  okolností byly vyloučené.  Tato dezorganizace zřejmě zavinila havárii dlouho chystané a odkládané sondy Mars 96.

Západ, zvláště pak USA, se snaží ruským vědcům pomáhat. Dělají to tak,  že  financují  různé  společné  projekty. Američané slíbili Rusům zaplatit několik desítek milionů  dolarů za jejich účast na vybudování mezinárodní  orbitální stanice Alfa,  přičemž honorují rovněž pobyty svých astronautů na kosmické laboratoři Mir. Rovněž ostatní  státy,  které  posílají  na  Mir  své  lidi, platí Rusku několikamilionové taxy.

Západ musí  dělat vše pro  to, aby zabránil  odchodu raketových a jaderných odborníků do rizikových států, jako jsou Libye, Severní Korea,  Irák, Irán,  Sýrie,  kde  by mohli  vyvíjet raketojaderné zbraně. Před  několika lety se stalo,  že tajná policie zabránila odletu dvou letadel plných těchto specialistů, kteří mířili právě do KLDR.

Vlády  velmocí jsou  si vědomy,  že musí  ruský vědecký potenciál podporovat  všemi prostředky,  i kdyby  z toho  neměly mít  žádný užitek.  Ovšem zabránit  úniku  mozků  do teroristických  států a vzniku nebezpečného ohniska  vybaveného jadernými, biologickými a chemickými hlavicemi je přínos, jaký nelze ničím zaplatit.                                                    
Karel Pacner

 

NASA chce potvrdit informace o ledu na Měsíci

Washington (ČTK,  AP) - Americký  Národní úřad pro  kosmické lety (NASA) hodlá  v září příštího  roku vyslat na  Měsíc raketu Lunar Prospector,  která   by  měla  potvrdit   informace  Pentagonu  o přítomnosti ledu na Měsíci. O věčném souputníku Země se až dodnes soudilo, že je zcela bez vody.

Pentagon  v pondělí  oznámil, že  jedna z  jeho družic Clementine objevila na  jižním pólu Měsíce "ledovou  plochu velikosti malého jezera  nebo moře".  Kráter, v   němž byl  objeven led,  je podle radarových signálů  družice hluboký třináct metrů  a má v průměru 2500 kilometrů.

Objevení kráteru  zaplněného zřejmě ledem, který  mohl přetrvat v tak suchém a drsném prostředí, má klíčový význam pro lidstvo. Led by  byl zdrojem  vody pro  lidi  a  vodík a  kyslík by  mohly být využity pro výrobu paliv pro kosmické  lodi. Měsíc by se tak mohl stát jakousi čerpací stanicí pohonných hmot pro kosmické rakety.

Podle vědců  se voda dostala  na měsíční povrch  po dopadu komet, které jsou tvořeny z více než  90 procent vodou. Protože je Měsíc malý,  má nízkou  gravitační sílu  a velmi  vysoké denní teploty, většina  vody se  rozpadla na  jednotlivé složky  a rozptýlila do prostoru. Jižní pól  Měsíce je však stále ve  stínu a teploty zde dosahují až minus 200 stupňů  Celsia. Voda zachycená v kráteru se tedy nemohla vypařit.

Sonda Lunar  Prospector, kterou chce  NASA vyslat na  Měsíc, bude vybavena  dokonalejší  technikou  než  Clementine.  Umožní  přímé potvrzení  objevů.  Lunar  Prospector  bude  mít  na  palubě  dva neutronové  spektrometry  na  měření  přítomnosti  vodíku  a jeho lokalizaci na povrchu naší přirozené družice.

NASA  nyní analyzuje  s Pentagonem  údaje získané  pomocí družice Clementine,  která  přivezla  1,6  milionu  fotografických snímků Měsíce    umožňujících   nakreslit    skutečné   topografické   a mineralogické mapy.

Paul  Spudis  z  Měsíčního  a  planetárního  institutu  řekl,  že informace o  vodě na Měsíci  je úžasným objevem,  protože všechna důležitá  data shromážděná  dosud programem  Apollo ukazovala, že Měsíc je zcela vyschlý.

Slavný spisovatel  vědeckofantastických románů a  badatel v oboru tajemna a záhad  Arthur C. Clarke uvítal objevení  ledu na Měsíci jako  mimořádně  důležitou  událost.  Řekl,  že  pokud  se  objev skutečně  potvrdí,  zvýší  to  šance  na  vybudování  permanentně obývané lidské kolonie na Měsíci.

79letý  Brit  Clarke,  který   žije  na  Srí  Lance,  předpověděl existenci ledu na Měsíci již v  roce 1954 - 15 let před přistáním prvního člověka na našem souputníku.

Clarke upoutal i dalšími  dalekosáhlými vizemi vývoje člověka. Po druhé  světové válce  předpověděl, že  člověk stane  na Měsíci do roku  2000.  Tehdy  však  za  tuto  odvážnou  myšlenku sklidil od odborníků posměch. V roce 1945 jako první navrhl využívat spojové družice  na  geostacionární  k  šíření  radiových  a  televizních signálů po zeměkouli.

 

Příští  tisíciletí  začne  až  v  roce  2001,  vysvětlují britští astronomové

Londýn  (ČTI,  Reuter)  -  Až  hodiny  odbijí  půlnoc  posledního prosincového  dne  roku  1999,  vypukne  takřka  po  celém  světě hromadné   nadšení  nad   příchodem  nového   tisíciletí.  Proudy šampaňského ovšem potečou  o celý jeden rok dříve.  Podle vědců z Královské greenwichské observatoře začíná totiž příští tisíciletí až 1. ledna 2001.

Observatoř byla  v poslední době zaplavena  žádostmi o vysvětlení zmatků,  které   způsobily  prosakující  zprávy  o   tom,  že  se historický  okamžik  oproti  očekávání  opozdí.  Zoufalí vědci se nakonec  rozhodli vydat  prohlášení,  ve  kterém uvádějí  věci na pravou míru.

"Posloupnost  let jdoucích  z období  před Kristem  do období  po Kristu  bohužel  nezahrnuje  rok  0.   Po  roce  3  před  Kristem následoval rok  2, pak rok  1 a  po  něm rok 1  A.D. (léta Páně). Proto  byl prvním  rokem prvního  tisíciletí rok  1 A.D., tisícím rokem rok 1000 A.D. a prvním  dnem druhého milénia rok 1001 A.D.. Z toho vyplývá, že prvním rokem  tisíciletí třetího bude rok 2001 A.D.," vysvětlují britští astronomové svá tvrzení.

Počátek  těchto  problémů  se  datuje  do  sedmého  století,  kdy anglický  filosof a  teolog Beda  Ctihodný zavedl  označení "léta Páně". Počítání let od narození  Krista se pak rozšířilo po celém křesťanském světě a přijetí  gregoriánského kalendáře v roce 1582 jen  stvrdilo  stav,  kterým  byl  rok  "nula"  z  historických a logických důvodů vynechán.

Jakoby  zmatků nebylo  dost, panují  rovněž pochyby  o místě, kde ručičky hodin  označí příchod milénia nejdříve.  Lidé chtějí znát polohu  bodu na  zeměkouli, kde  si budou  moci nejen připít jako první, ale  také jako první  spatřit rozbřesk ohlašující  počátek nové  epochy. Některé  z nich   k tomu  ovšem vedou  čistě zištné důvody.

Norris  McWhirter,  spoluvydavatel  Guinessovy  knihy  rekordů  a předseda   Millenium  Adventure   Company  (ve   volném  překladu Společnost pro zážitky spojené  s miléniem), již podepsal smlouvu s farmářem,  kterému   patří  nejvyšší  hora   na  ostrově  Pitt, největším  z  Cathamských  ostrovů  nacházejících  se východně od Nového  Zélandu.  McWhirter  o  tomto  kusu  země  tvrdí, že bude "prvním pozemským,  přístupným a osídleným  místem," kam dopadnou sluneční paprsky přinášející úsvit příštího tisíciletí.

Plány  podnikavého  Brita,  který   hodlá  horu  dále  pronajmout televizním společnostem, jejichž kamery se pokusí magický okamžik zachytit, ovšem kříží výpočty  již zmíněných vědců z greenwichské observatoře. Pitt bude podle nich  v pořadí až čtvrtým vyvoleným, zatímco první pozice připadne  jednomu z Ballenyho ostrovů, které leží  nedaleko pobřeží  Antarktidy,  na  jižním polárním  kruhu a zhruba  170  stupni  západně  od  greenwichského poledníku. Druhá příčka  pak  patří   blíže  nespecifikovanému  ostrůvku  Karolín, souostroví korálových a sopečných ostrovů v Mikronésii.

Není pochyb  o tom, že světová  veřejnost se nenechá prohlášeními vědců zmást a nebude lpět na detailech. Dá se očekávat, že zprávu o opožděném  příchodu  milénia  použije  jako  záminku, aby mohla historický okamžik oslavit dvakrát.

 

Posádka Columbie chytila dalekohled

Mys Canaveral (ČTK) -  Posádce amerického raketoplánu Columbia se podařilo  zachytit  ultrafialový  dalekohled,  který vypustila na oběžnou dráhu  krátce po startu  19. listopadu. Velitel  Columbie Ken  Cockerell po  složitém manévrování  přiblížil raketoplán  na necelých 11  metrů k dalekohledu.  Astronauti Tom Jones  a Tamara Jerniganová  pak   zachytili  3175  kilogramů   těžký  dalekohled pohyblivým ramenem raketoplánu.                          (STS-80)

 

Zbytky rakety možná i v Bolívii

Moskva (5. 12.)  - Ruské úřady dnes upozornily  Bolívii, že části kosmické  lodi,  která  měla  směřovat  k  Marsu,  ale  po startu havarovala, dopadly nejspíš také na území Jižní Ameriky.Rusko  znovu ujišťuje,  že kontejnery  s radioaktivním  plutoniem jsou  nárazuvzdorné   a  nemohou  po   dopadu  ohrožovat  životní prostředí ani lidské životy.Ruská  sonda Mars-96  startovala 16.  11. z  kosmodromu Bajkonur. Nedostala se  však na letovou dráhu  a její trosky se  zřítily do oblasti Tichomoří.

Na  projektu pracovalo  22 zemí.  Havárii prý  zavinil chaos  při konečné  fázi  přípravy.   Práci  technikům  znesnadňovaly  časté výpadky elektřiny na kosmodromu.

 

Americká  sonda  se  na  Marsu  zaměří  také  na záhadnou "tvář z Cydonie"

 6.12.1996 Pátek - Londýn  (ČTI) -  Americká sonda  Mars Global  Surveyor, která  ve středu  nastoupila svou  500  milionů  kilometrů dlouhou  cestu k Marsu,  má  na  povrch  rudé  planety  dopravit  první  pozemskou návštěvu  po jedenadvaceti  letech,  ale  i tentokrát  bez lidské posádky. Protože od dob předchozí mise výzkum podstatně pokročil, hlavní cíl nové  expedice se podstatně liší od  výpravy dvou sond Viking  před dvaceti  lety, které  po přistání  označily Mars  za mrtvou planetu, napsal britský deník The Guardian.

Když v  roce 1976 pořídily  sondy amerického Národního  úřadu pro letectví  a kosmický  prostor  (NASA)  Viking-1 a  Viking-2 během svých  prvních  přeletů  nad   Marsem  podrobné  fotografie  jeho povrchu,  byla mezi  nimi i  slavná "tvář  z Cydonie". Geologický útvar, nápadně připomínající lidskou  tvář, byl objeven v oblasti Cydonie na  pusté pláni, zbrázděné  ojedinělými krátery vzniklými po  dopadu menších  meteoritů. Planetologové  jej po  vyhodnocení označili  za  artefakt  -  hru   světla  a  stínů.  Zcela  jiného přesvědčení však byli ufologové.  V objektu ihned spatřili doklad o existenci    civilizace   Marťanů,    zaniklé   možná   stejnou katastrofou, která zničila řeky, moře a atmosféru Marsu.

Dvacet let  nad těmito úvahami vědci  potřásali hlavou, neboť vše svědčilo  pro  to,  že  Mars  je  mrtvou  a  životu  nepřátelskou planetou.  Dnes už  tento názor  nemá takovou  přesvědčivost jako dříve. Bádání  se dostalo do nové  fáze v srpnu a  v říjnu tohoto roku, kdy vědci  ze Spojených států a Británie  nezávisle na sobě dokázali  existenci  mikrobů  žijících  v  meteoritech  z  Marsu. Skutečností je,  že vědci nikdy zcela  nevyloučili možnost života na Marsu - pod jedinou podmínkou, a tou je přítomnost vody. Sonda Mars Global  Surveyor proto bude mimo  jiné pátrat po přítomnosti vody,  až již  v současnosti,  nebo v  minulosti. Podle listu The Guardian vědci  zřejmě ne náhodou trasu  oběžné dráhy družice nad povrchem  Marsu naplánovali  tak, aby  vedla s  co možná největší přesností nad oblastí  Cydonie, kde se pokusí o  získání nových a kvalitnějších snímků záhadného útvaru.

 

Přistání Columbie zpožděno

 6. 12. - 12.45 hodin -  Mlhavé a oblačné počasí zapříčinilo další odložení  přistání raketoplánu  Columbia. Podle  orgánů NASA bylo možné přistání plánováno na dnes  dopoledne 8:01 místního času na základně Kennedyho kosmického centra  na Floridě. Pokud se počasí zlepší, kosmonauti budou moci přistát  v 9:38 dnes místního času. Možnost  přistání  raketoplánu  na  Edwardově  letecké základně v Kalifornii bylo  z rozhodnutí řídícího  střediska odvoláno, neboť počasí tam  ovládl prudký nárazový vítr.  Řídící orgány NASA také oznámily,  že  posádka  Columbie  má  zásoby  jídla  a kyslíku na dalších pět dní pobytu na oběžné dráze.                  (STS-80)

 

Columbia: Rekordní přistání

 7.12.1996 SobotaMys  Canaveral   (7.  12.)  -  Americký   raketoplán  Columbia  s pětičlennou posádkou dnes přistál na Mysu Canaveral na Floridě.Svou nynější 18denní misí ve  vesmíru se tento let stal nejdelším v patnáctileté historii kosmických letů amerických raketoplánů.

Program  nynějšího  letu  byl   doprovázen  úspěchy  i  problémy. Zablokované dveře znemožnily dva výstupy do kosmického prostoru.

Posádce se  však podařilo vypustit a  zpátky zachytit dalekohled, který měl za úkol pozorovat mezihvězdné mlhoviny a nově vzniklé a zanikající hvězdy.                                       (STS-80)

 

Voda na Měsíci vyvolala u vědců z NASA nadšení i značné obavy

10.12.1996 Úterý - Praha  -  Zjištěním  stop  vody  na  Měsíci dala sonda Clementine odborníkům  z  NASA  nejen  naději,  ale  zamotala  jim  i hlavu. Existuje totiž  poučka, která říká,  že kde je  voda, tam bývá  i život.

Snímky z Měsíce se stopami po obrovském zamrzlém jezeře bude sice ještě prověřovat příští podzim  družice Lunar Prospector, nicméně podobně jako předtím u Marsu  naděje na život vzbudila opět zájem o využití  tohoto věčného  souputníka Země.  Voda by  totiž mohla osídlení Měsíce  usnadnit, protože je  nejen potenciálním zdrojem tekutin, ale i kyslíku s vodíkem a také energie.

Na druhé straně ovšem  možná přítomnost měsíčního života vyvolává obavy.

Z mikroskopického  života   na  Měsíci  měli   strach  už  šéfové amerického projektu Apollo na přelomu  60. a 70. let. Proto první astronauti,  kteří se  z  povrchu  Měsíce vraceli,  museli projít biologickou  karanténou.  Když  však  vědci  ve  vzorcích  půdy z povrchu,  které  tyto  posádky  přivezly,  žádné mikroby nenašli, biologickou ochranu zrušili.

Kde  by tedy  mohli  mikroskopičtí  měsíčňané přebývat?  Možná ve zmíněném  zmrzlém  jezeře  anebo  hluboko  pod  povrchem. To musí prověřit automaty, které budou po Lunar Prospectoru následovat.

Odborníci  však  už  nyní  začínají  přemýšlet  o zásadní otázce: Můžeme  vysazovat lidi  na  nebeském  tělese, na  kterém existuje život?  Neriskovali  bychom  tím  nejen  zdraví  a  životy těchto průzkumníků, kteří by se mohli nakazit neznámými infekcemi, nýbrž i zavlečení těchto  mikroorganismů i na  Zemi? Anebo tam  vyšleme vždy čas  od času několik  dobrovolníků, kteří po  návratu stráví několik let  v biologické karanténě?  Či snad bychom  měli nechat nebeská tělesa, na kterých se vyvíjí život, v klidu a tento vývoj zdálky sledovat, aniž bychom ho jakýmkoliv způsobem ovlivňovali?

Rozhodnout musí nejen vědci, ale hlavně i politici.

Ovšem kdyby  se žádní mikroměsíčňané nenašli,  vyrazily by k Luně pozemské flotily asi svižněji, než se dosud předpokládalo.

Původně  počítala sice  kosmická  agentura  NASA, že  po skončení projektu  Apollo, během  něhož  se  po Měsíci  procházelo dvanáct mužů, vybuduje  na lunárním povrchu už  v průběhu osmdesátých let polopermanentní základnu. Vzhledem k  tomu, že americká veřejnost se televizních reportáží z Měsíce brzy nasytila a požadovala spíš zlepšení života na Zemi, musely  USA od tohoto ambiciózního plánu ustoupit.

V létě  1989 prohlásil  prezident George  Bush, že  k 50.  výročí vysazení prvních lidí  na Měsíci by měli stanout  pozemšťané i na Marsu.  Přitom  je  víceméně  samozřejmostí,  že předstupněm této expedice bude vybudování laboratoře na  povrchu Měsíce. Tam by se totiž  měli dlouhodobě  testovat  lidé,  přístroje a  systémy pro marťanskou  expedici. Avšak  Bushův nástupce  Bill Clinton  tento záměr z úsporných důvodů vetoval.

Nyní začíná být  tento cíl znovu žhavý. Nicméně  než USA o nových kolumbovských  krocích   ve  vesmíru  rozhodnou,   musí  dokončit výstavbu velké  orbitální stanice Alfa,  která se i  pro ně stane nezbytným odrazovým můstkem.

Alfa  by  měla  být  plně  funkční  v  roce  2002, ale vzhledem k tradičním skluzům, které  už dnes hrozí, to může  být až v letech 2003 až 2004.

Také  teprve  po  roce  2000,  kdy  skončí  potřeba  miliardových investic do  Alfy, může začít americká  ekonomika platit přípravu nového lunárního  projektu. Zkušenosti, které  USA v kosmonautice získaly,  násobené  novou  moderní  technikou,  by  mohly umožnit návrat lidí na  Měsíc velmi rychle - do  konce prvního desetiletí 21. století, možná v létě 2009, ke 40. výročí Apolla.

Třebaže vedoucí silou projektu bude NASA, je nepochybné, že se na něm budou  podílet i kosmické agentury  Evropy, Ruska, Japonska a dalších zemí.                                        Karel Pacner

 

Alfa má být přestupní stanicí na cestě k Luně

Praha   -  Při   projektu  Apollo   trojice  astronautů   nejprve zaparkovala  na   oběžné  dráze  Měsíce.  Teprve   pak  dva  muži přestoupili  z  mateřské  lodi  do  výsadkové  kabiny,  se kterou přistáli  na lunárním  povrchu. Třetí  zatím na  ně čekal nahoře. Potom se dvojice vrátila, odhodila  už nepotřebný lunární modul a celá  posádka zamířila  k Zemi.  Tento nákladný  způsob byl tehdy jediný možný. Pro stálé osídlení Měsíce se však už nehodí.

Projekty NASA  proto počítají s vybudováním  stálého mostu Země - Měsíc  -  Země.  Jeho  důležitým  článkem  se má stát mezinárodní stanice  Alfa.  Průzkumníci  pak  budou  létat raketoplánem anebo kosmickou  lodí  na  Alfu.  Tam  přestoupí  do speciálního stroje uzpůsobeného  pouze  k  létání  v  meziplanetárním prostoru. Toto plavidlo odveze cestující na menší stanici kroužící okolo Měsíce. A na   tomto  druhém   nádraží  opět   přesednou  do  speciálního výsadkového člunu pro cestování nad lunárním povrchem.

Odborníci uvažují  ještě o některých jiných  způsobech dopravy na Měsíc.   Nicméně   na   počátku   21.   století   bude  technicky nejjednodušší zřejmě právě tato metoda.

První základna  na Měsíci vznikne  nejspíš z velkých  výsadkových modulů  -  válců  stojících  na  vysokých  nohách.  Několik  jich přistane  vedle  sebe,  posádky  je  propojí  kabely,  případně i tunely. Vzhledem k tomu, že Měsíc nemá žádnou atmosféru a teploty tam  kolísají  v  rozmezí  300  stupňů,  budou  muset  lidé  mimo hermetizované  kabiny chodit  jedině ve  skafandrech. Ovšem silná kosmická radiace  možnost delšího pobytu na  lunárním povrchu jen ve  skafandru  znemožňuje.  Každý  měsíčňan pravděpodobně dostane předpis  o maximálním  počtu hodin,  které smí  strávit venku  ve skafandru.  Rovněž místnosti  ve výsadkových  člunech bude  třeba chránit - zpočátku tím, že zesílí jejich stěny a stropy.

Proto jakmile se odborníci shodnou  na místě pro stálou základnu, vybudují ji z jiného typu modulů. Dopraví tam válce, které položí do příkopů vyrytých buldozery, spojí  dohromady a pak je zahrabou nejméně dvoumetrovou vrstvou horniny. Teprve tento kryt obyvatele dokonale ochrání před kosmickými paprsky a před kolísáním teplot. Předpokládá  se,   že  na  první  stálé   stanici  budou  sloužit dvanáctičlenné posádky obvykle v půlročních intervalech.

Bude výhodné postavit tuto lunární  vesnici blízko zdroje vody. Z vody se totiž elektrolýzou dá  vyrábět jak kyslík, tak vodík. Obě látky poslouží  pro pohon raket, kyslík  navíc pro dýchání živých tvorů a pěstování rostlin ve  skleníku. To by samozřejmě zlevnilo a usnadnilo kosmickou dopravu i život lidí na Měsíci.

Ve třetí etapě se uvažuje o vybudování městečka asi pro 200 lidí, a to  z  místních  surovin.   Pokusy  v  pozemských  laboratořích ukázaly,  že z  povrchových minerálů  lze vyrábět  beton a  další stavební  prvky.  Ve  vzdálenější  budoucnosti  kolonisté  zřejmě hermeticky zastřeší  některý menší kráter, v  němž vybudují malou kopii pozemské  krajiny s městem. Energie  je na Měsíci dostatek. Stačí tam přivézt pole panelů, které zachycují sluneční paprsky a přeměňují je na elektřinu.

Posádky  lunárních základen  budou mít  tři hlavní  úkoly. Předně zkoumat  Měsíc  včetně  dalšího  zužitkování  místních hornin pro stavbu velkých umělých družic  a kosmických plavidel. Dále pomocí optických   a   radiových   teleskopů,   které   tam  vzhledem  k nepřítomnosti  ovzduší a  velkému umělému  radiovému šumu fungují lépe než na Zemi, studovat vesmír. A rovněž se tam budou testovat přístroje a systémy,  stejně jako lidé chystající se  k cestám na Mars a k Venuši.                                     Karel Pacner

Obrázek: Lunární základna budoucnosti

Stopy vody  na Měsíci přiblížily možnost  vybudování stálé lidské základny na lunárním povrchu.
Voda v  kapalném skupenství a  rozložitelná na vodík  a kyslík by osadníkům  poskytla základní  zdroje,  které  by se  jinak musely nákladně dovážet ze Země.
Raketové  palivo:  vodík  a  kyslík  patří  k základním palivovým látkám vesmírných lodí.
skleníky, solární panely, observatoř
Potraviny:  voda  a  kyslík  umožní  pěstování  plodin pro výživu osadníků
Příbytky   osadníků,  kde   kyslík  získávaný   z  vody   vytváří dýchatelnou atmosféru
Energie:  kromě   slunečních  kolektorů  by   se  mohla  získávat elektrická energie  spalováním vodíku. Alternativou  jsou i parní generátory,  které by  roztáčela pára  získaná z  vody díky teplu uvolněnému ze slunečních reaktorů.
 

Lidstvo si plánuje invazi i na další tělesa systému

Praha - Z  planet  sluneční  soustavy se kosmonauti mají nejdříve  vypravit  na  Mars.  Jeho  osidlování  bude  postupovat nejspíš ve stejných etapách jako na Měsíci. Někteří vědci uvažují o tom, že by se okolo  Marsu vytvořila atmosféra podobná pozemské - hovoří  se o  geomorfizaci či  zpozemšťování prostředí  planet. Ovšem to  je gigantický úkol, zatím  hraničící se sci-fi, protože lidstvo zatím nezvládá ani atmosféru na Zemi.

Menší Merkur je příliš blízko  Slunce. Další planeta Venuše, Zemi blízká  vzdáleností  i  velikostí,  je  obalená  horkou  a hustou atmosférou,  která připomíná  peklo.  Lidé  si proto  budou muset udržovat dlouho uctivý odstup.

Na velkých planetách, jako na Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu, se nedá přistát, protože nemají  pevný povrch, nýbrž plynný. Zato okolo  nich krouží  měsíce, které  se mohou  stát základnami  pro průzkum těchto  nebeských těles. Plynné Pluto  je sice menší, ale není zatím jasné, nakolik je jeho povrch pevný.

 

Největší měsíc Jupitera se podobá Zemi

19.12.1996 Čtvrtek - New  York (ČTK)  - Největší  měsíc planety  Jupiter Ganyméd  se v mnoha  směrech  překvapivě  podobá  Zemi.  Podle  sdělení  vědců, vycházejících  ze zjištění  orbitální družice  Galileo, je  i zde magnetické pole a jeho roztavené  jádro. Ganyméd, objevený v roce 1610,  je větší  než Merkur  či  Pluto  a často  je považován  za planetu,  i  když  obíhá  jako  měsíc  kolem Jupitera. Vědci také předpokládají,  že  na  jeho  povrchu  je  voda,  ovšem  v pevném skupenství.

 

Agentura  NASA  zatím  nedokáže   ochránit  své  kosmonauty  před vesmírným zářením

20.12.1996 Pátek - Washington (ČTK)  - Dříve než se  budou moci první lidé  vydat na dlouhou cestu  k planetě Mars,  musí být zodpovězena  otázka, jak posádku kosmické lodi účinně  ochránit před nebezpečným zářením z vesmíru.

Národní  úřad pro  letectví a  vesmír (NASA)  zatím neví, nakolik ohrozí několikaleté působení  kosmického záření zdraví astronautů a jaká  konstrukce  vesmírného  modulu   by  je  před  ním  mohla spolehlivě ochránit. Podle jednoho  z činitelů, Richarda Setlowa, panuje v  otázce působení kosmické radiace  na člověka "strašlivá nejistota".

Zatímco  Země  je  proti  záření  z  vesmíru  přirozeně  chráněna magnetosférou,   v  kosmickém   prostoru  mimo   ni  se  pohybují všudypřítomné   energetické  částice,   pocházející  z  hlubokého vesmíru a  ze Slunce. Proniknou-li  mikroskopické částice lidským tělem,  ničí jeho  DNA a  je pravděpodobné,  že naruší  i nervové buňky v  mozku. Není však známo,  jak vážné nebezpečí představují částice pro posádku kosmické lodi.

"Víme,  že tyto  částice mohou  zničit buňky  a zapříčinit jejich mutaci, a z  předběžných pokusů na zvířatech je  zřejmé, že mohou způsobit  rakovinu," uvedl  Setlow. V  mozku člověka  vystaveného záření  po  dobu  několika  měsíců  by  podle závěrů komise mohly nastat  změny  v  procesu   myšlení  a  narušení  paměti.  Setlow nepochybuje, že  v nevyhovující kosmické lodi  by byli astronauti během cesty k Marsu vystaveni radiaci dost dlouho na to, aby byla částicemi zasažena každá buňka v jejich těle.

Vesmírná  loď  musí  být  vybavena  ochranným  štítem, avšak jeho vhodná konstrukce je dosud velkou  neznámou. Bez přesných údajů a výpočtů  mohou  konstruktéři  chránit  členy  posádky  jen  proti odhadovanému nebezpečí.  Při takovém přístupu  bude nutné hodnoty nadsadit  a vliv  záření třeba  i přecenit.  To by mohlo zvednout náklady mise na Mars až o 30 miliard dolarů.

Protože ochranný štít zvýší hmotnost kosmické lodi, je třeba, aby použitá konstrukce odpovídala nejnižší  hodnotě nutné k zajištění bezpečnosti  posádky.  NASA  bude  muset  provést  řadu výzkumů k určení  vhodného  materiálu.  Podle  Setlowa  je nejvhodnější pro ochranný štít vodík, respektive jeho směsi.Vědci jednoznačně doporučují, aby  před zahájením příprav mise na Mars   provedla  NASA   všechny  nezbytné   pokusy  v  pozemských laboratořích. Ty jsou schopné vytvořit částice podobné těm, které budou na astronauty působit ve vesmíru.

Žádný  přesný  termín  letu  lidské  posádky  k  Marsu zatím NASA nestanovila.  Její  mluvčí  Brian  Welch  potvrdil,  že  kosmická agentura  plánuje  vyslat  k  planetě  sérii automaticky řízených sond.

 

Abchazské kosmické opice trpí kvůli válce

27.12.1996 Pátek - Suchumi  (Reuter,  ČTK)  -  Za  lepších  časů  byli  šimpanzové z abchazského  vědeckého  centra   pro  výzkum  primátů  průkopníky sovětské  kosmonautiky   a  létali  do   vesmíru  v  rámci   misí považovaných  za  riskantní  pro  člověka.  Teď  smutně zírají ze zchátralých  klecí. Jsou  z nich  náhodné oběti  krvavé abchazské etnické války, jejíž  vinou klesl během čtyř let  jejich počet ze 2500 na 300.

Abchazské  palmami   lemované  černomořské  pláže   bývaly  kdysi oblíbeným letoviskem  sovětské elity. Když se  však Sovětský svaz rozpadl,  přerostla nedůvěra  panující celá  léta mezi  etnickými Gruzíny  a Abchazi  v otevřenou  válku. Opice,  jejichž domov  má malebný výhled na moře, se  ocitly na frontové linii mezi Gruzíny a Abchazi.  Svědectvím  jsou  kulkami  poďobané a dělostřeleckými granáty poškozené budovy.

Gruzínští  vojáci si  některé  opice  odnesli jako  trofej. Jiné, včetně  některých vzácných  druhů, byly  prodány do  zahraničí za tisíce dolarů.

Institut v Suchumi, v době založení v roce 1927 první svého druhu na světě,  byl kdysi korunovačním  klenotem rozsáhlého sovětského vědeckého impéria. Připravil k vyslání do kosmu opice pojmenované Hrdá a Věrná, jejichž zubatý  úsměv nyní zdobí stěny malého muzea fotografií.

Toto  vědecké centrum  provádělo rovněž  psychologické a lékařské studie,  v jejichž  rámci  testovalo  nejrůznější preparáty  - od prvních  vakcín  proti  obrně   po  antibiotika  určená  k  léčbě nejrůznějších chorob.

"Jediný výzkum,  který teď můžeme provádět,  je reakce primátů na extrémní  podmínky -  bombardování, zimu  a hlad,"  říká Vachtang Kakubava, zástupce ředitele ústavu.

"Někteří vojáci přinutili naše  pracovníky, aby jim opice vydali, a pak  si  je  odvezli  v  tancích.  Žily  pak  v  kasárnách jako maskoti," vzpomíná Kakubava.

Některá  zvířata  zahynula  při  ostřelování  Suchumi.  Jiná byla zabita při přímém zásahu ústavu dělostřeleckou palbou. Asi stovka opic  tvořících speciální  skupinu byla  vypuštěna do  zvláštních chráněných  oblastí  ve  volné  přírodě.  Ty  se  pak  dostaly do blízkosti fronty a některé z nich zabily nášlapné miny.

Zbytek  jich uprchl  před boji,  stejně jako  lidé, a  zamířil na sever k horám se zasněženými  vrcholky. Tito opičí "uprchlíci" se vrátili až po skončení konfliktu  v roce 1993, přestože museli ve svém  exilu snášet  chladnější klima,  než na  jaké byli  zvyklí. "Není  to   jejich  přirozené  prostředí,  ale   opice  se  dobře přizpůsobily. Žijí v opuštěných vesnicích zničených válkou a živí se ovocem ze stromů nebo chytají krysy," říká Kakubava.

Některé   z  opic   utrpěly  i   psychická  traumata.   Například patnáctiletý Charlie se bojí mnohem více mužů než žen.

"Vojáci tu často  stříleli do vzduchu jen tak  pro zábavu, aby se pobavili  zděšením  zvířat.  Zdejší  opice  stále  ještě vylekaně reagují na  jakékoliv hlasité zvuky,  jako kdyby šlo  o výstřel," říká zaměstnankyně  ústavu Irina, zatímco  Charlie stydlivě klopí hlavu.

Obrázek:  Jedna ze  dvou opic,   které od  úterý na  palubě ruské družice Bion-11 krouží ve vesmíru kolem Země        
Foto: Reuter

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *