Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 1997 - 2. část

 

Kometa se přiblíží nejvíc ke Slunci

 1. 4.1997 Úterý - Kometa Hale-Bopp  bude dnes  nejblíže ke  Slunci - jejich  vzájemná  vzdálenost  se  zmenší  na  sto  třicet milionů kilometrů. Ze  Země bude pouhým  okem viditelná ještě  celý další měsíc, přestože se od planety začíná vzdalovat.

"Dobré pozorovací podmínky potrvají  minimálně do poloviny dubna, vidět  by  však  měla  být  až  do  1.  května,"  řekl  pracovník Štefánikovy hvězdárny Petr Sojka.

Zemi byla kometa nejblíže 23. března, a to 190 milionů kilometrů. Pozorování komety Hale-Bopp, kterou  tvoří špinavá sněhová koule, složená ze  zmrzlých plynů, ledu a  prachových částeček, vyžaduje jasné  počasí bez  mraků. Kometu  proto meteorologové  doporučují pozorovat za  městem, kde není obloha  zatížena umělým osvětlením pouličních lamp. Nejlépe je viditelná na severozápadním obzoru.

 

Americká sonda Pioneer-10 vyslala poslední signály

 2. 4.1997 Středa - Mys Canaveral, Florida (Reuter, ČTK) - Nejvzdálenější lidský výtvor  ve vesmíru,  americká kosmická  sonda Pioneer-10, vyslala včera z hranice sluneční soustavy  své poslední vědecké signály k Zemi.

Pioneer-10,  který odstartoval  v březnu  1972 z  mysu Canaveral, nese  kromě přístrojů  i vzkaz  adresovaný případným  mimozemským civilizacím.  Jde  o  hliníkovou  destičku,  na  níž  jsou vyryty podobizny  muže a  ženy, je  na ní  zaznamenána i  poloha Země  a nabídka na způsob vzájemného dorozumění.

Pro  pracovníky   sledovacího  střediska  amerického   Úřadu  pro letectví a vesmír, kteří  denně monitorovali činnost Pioneeru-10, to byla emotivní záležitost.

"Někteří z nich na tom pracovali dvacet let, včerejší den byl pro ně posledním,"  řekl Lasher. "Brali to  jako osobní ztrátu." NASA se rozhodla  ukončit stálý kontakt  s Pioneerem-10, protože  malý vědecký přínos již neospravedlňoval náklady na udržování spojení.

Pravděpodobnost,  že  by  sonda  v  budoucnu  opravdu narazila na mimozemské civilizace, označují vědci za poměrně malou.

Obrázek: Takto  vypadá dopis mimozemským  civilizacím, který nese americká sonda  Pioneer-10. Levá část  vzkazu udává polohu  Země, druhá přibližuje její obyvatele.  (Viz Sonda Pioneer...)

 

Sonda Pioneer se nyní odmlčí, ale pátrat bude dál

Mys  Canaveral,  Florida  (Reuter,  ČTK)  -  Americká sonda Pioneer-10,  která  se  dostala  dosud  nejdál  ze všech lidských výtvorů od planety Země, do jednoho roku vyčerpá zásoby energie a nadobro se odmlčí.

Poslední rádiové  vysílání sondy zachytil  včera ve 21.45  našeho času v  blízkosti Madridu obrovský teleskop  o průměru sedmdesáti metrů.

Vedoucí projektu Larry Lasher uvedl, že signálu trvalo přes devět hodin,  než  dorazil  na   Zemi  ze  vzdálenosti  deseti  miliard kilometrů.

Pioneer-10 se nyní pohybuje rychlostí 45 000 kilometrů v hodině k vnějšímu okraji naší sluneční soustavy, kde se sluneční vítr, tok iontů,  elektronů  a  atomů  pocházejících  ze  Slunce  setkává s částečkami mezihvězdného prostoru. Bude to  trvat více než 30 000 let, než  se dostane do  blízkosti další hvězdy  známé pod názvem Ross-248.

Pioneer jako první pronikl pásmem asteroidů mezi planetami Mars a Jupiter a v prosinci 1973 z oběžné dráhy kolem Jupitera potvrdil, že tato planeta je složena z plynů a kapalin.

"Vydláždil tím cestu pro další vesmírné lodi, které se v budoucnu vydají stejným směrem," uvedl Larry Lasher.Pioneer-10 byl něčím  víc než jen divem vědy  a techniky. Stal se natolik    populárním,    že    se    objevil    i   v   několika vědeckofantastických knihách a filmech.

S největší pravděpodobností bude Pioneer-10 putovat ještě miliony let mezihvězdným prostorem, dokud se nerozpadne.

Bohužel  mnohem  méně  pravděpodobné  je,  že  by sondu zachytila vyspělá civilizace.

Pokud by  se kosmická sonda přece  jen přiblížila planetě podobné Zemi   obydlené   člověku   podobnými   bytostmi,   je  více  než pravděpodobné,  že  by  bez  povšimnutí  shořela  a rozpadla se v atmosféře.

 

Na měsících Jupitera může být život

 4. 4.1997 Pátek - Americká kosmická sonda Galileo zaznamenala na dvou Jupiterových   měsících   látky,    které   mohou   ukazovat   na mikroskopické formy života. Britský  týdeník New Scientist uvedl, že  na   měsících  Ganymédes  a  Callisto   byly  objeveny  látky obsahující  uhlík  a  dusík.  Přítomnost  vody,  minerálů, ledu a kysličníku  siřičitého již  pro vědce  nebyla překvapením,  neboť tyto  látky  byly  zjištěny  i  na  jiných  kosmických  tělesech. Přítomnost  uhlíku a  dusíku však  dokládá existenci  organických molekul.

 

Špionážní družice kontrolují svět, a předcházejí tak konfliktům

Praha  -   Třebaže  už  sám   název  špionážní,  výzvědné   anebo zpravodajské  družice   má  v  sobě   jistý  pejorativní  nádech, přispívají  tyto  stroje  účinně  ke  stabilitě současného světa. Umožňují  totiž  vedoucím  státníkům  sledovat  vývoj  zbraňových systémů  u   případného  protivníka  a   na  základě  toho   vést diplomatické  rozhovory. Od  podepsání řady  odzbrojovacích smluv mezi Východem a Západem kontrolují jejich plnění.

Není proto divu, že před  lety požadoval známý britský spisovatel sci-fi  a duchovní  otec spojových  družic Arthur  C. Clarke, aby jejich provozování  převzala Rada bezpečnosti OSN  jako nástroj k předcházení  konfliktů. O  rozsahu této  činnosti svědčí  nedávný odhad agentury  Reuter, podle něhož Američané  vypustili do výšek 250  až  500  kilometrů  nad  Zemí  na 300 zpravodajských družic. Přitom se odhaduje, že tělesa  poslední generace fungují vždy asi pět nebo šest let.

První tyto  družice, které začaly obě  supervelmoci vysílat, byly vybavené  dalekohledy  pro  sledování  zemského povrchu. Spojeným státům se to poprvé podařilo v  létě 1960, Sovětskému svazu až na jaře  1962.  Oba  státy  totiž  musely  zvládnout rovněž složitou techniku  návratu  snímků  a  televizních  záběrů  z  vesmíru - v pouzdrech  anebo přímo  v  družicích.  Až postupem  času vyvinuly metody  radiového  přenosu  těchto  záběrů  na  Zemi, stejně jako fotografování  pomocí  infračervených  paprsků,  které  pronikají mraky.  Později se  pustily USA  a SSSR  rovněž do  stavby družic specializovaných: jeden typ umí zachytávat radiové hovory a druhý registruje atomové výbuchy. V  průběhu osmdesátých let se přidala se snímkovacími družicemi Čína,  začátkem devadesátých let Izrael a v  roce  1995  Francie,  které  finančně  přispěly  Španělsko a Itálie.

Loni  se  Francie  dohodla  s  Německem  na  vývoji nové generace špionážních  i meteorologických  družic, které  mají startovat po roce 2002. Není vyloučeno, že k tomuto projektu za čtyři miliardy dolarů se připojí i další státy západní Evropy.

Družice pro  snímání obrazů musí mít  dalekohledy o průměru okolo dvou  metrů, proto  každá váží  asi dvacet  tun, ostatně  Hubblův kosmický teleskop,  který má obdobné zrcadlo,  se dělal v továrně specializované na špionážní družice.  O tom, jaké podrobnosti lze z jejich  záběrů  vyčíst,  panovaly  dlouhou  dobu  jenom dohady. Teprve když v roce 1994 USA odtajnily 800 tisíc záběrů z let 1960 až  1972,  se  ukázalo,  že  na  některých  jsou  vidět objekty o velikosti 1,8 metru. Ruské  firmy nyní prodávají odtajněné snímky s detaily od dvou do 20 metrů. Pro potřeby zemědělství, ekologie, geologie,  kartografie a  dalších odvětví  národního hospodářství bohatě stačí.

Avšak  civilní  odborníci  předpokládají,  že dalekohledy nynější generace     výzvědných     družic     dokáží     rozlišovat    i několikacentimetrové podrobnosti jako  pingpongové míčky a jejich infračervené  detektory  zaznamenávají  změny  teplot  v  rozsahu desetin stupně. Zpravodajské údaje lze  vyčíst i ze snímků družic pro dálkový průzkum Země, jako jsou americký Landsat, francouzský SPOT a  sovětské-ruské Kosmosy. Mimochodem v  průběhu války proti Iráku nabízela Francie generálním štábům menších spojenců snímky, na kterých byla vidět pětimetrová vozidla.

Minulý rok  zahájil americký Národní úřad  pro průzkum NRO, který řídí  vypouštění  a  využití  špionážních  družic,  práce na nové architektuře  těchto strojů  tak,  aby  byly podstatně  menší než dnešní.  Oznámil to  před několika  týdny v  Kongresu Keith Hall, který za činnost NRO odpovídá.

Třebaže Hall  neprozradil, nakolik se  mají tato tělesa  zmenšit, určitou  představu  nabízí  miniaturizace  špionážních  letadel - floridská  univerzita  má  osm   prototypů  dlouhých  pouhých  15 centimetrů  s   doletem  deset  kilometrů.   Vzhledem  k  pokroku elektroniky,  která dokáže  nahradit obrovské  teleskopy, se může snížit jejich startovací váha pod  několik set kilogramů, možná i méně.                                                Karel Pacner

Foto:  Nejnovější generace  výzvědných družic  dokáží rozlišit na Zemi detaily velikosti pingpongového míčku.

 

Dříve tajné snímky bude moci koupit kdokoli

Boston - Jste ukrutně zvědaví na to, co se skrývá za sousedovým vysokým plotem? Žádný problém - stačí si  objednat fotografii ze špionážní  družice, a dozvíte se to.  A nepřijde  to vlastně   ani příliš  draho, ceny  začínají u několika set dolarů.

Pod  tlakem  společností   zabývajících  se  výrobou  špionážních družic, které  vyplašil konec studené  války, povolila už  v roce 1994 americká vláda komerční využití vesmírné techniky. Vypuštění prvního  soukromého  satelitu,  který  naruší  dosavadní  monopol státních  organizací  a  zpravodajských  služeb,  je plánováno na příští týdny, druhý jej má následovat koncem roku. Pokud se najde dost zájemců o  jejich snímky, v dalších letech  provoz na oběžné dráze zhoustne.

Majitelem prvních  komerčních špionážních družic  bude společnost Earthwatch  se  sídlem  v  Longmontu  v  americkém Coloradu. Její propagační materiály  pochopitelně nehovoří o  žádném špiclování. "Naše  snímky  pomohou  výletníkům  plánovat  exotické  rekreační plavby podél  zahraničních břehů. Drobné  firmy budou moci  tímto způsobem zjistit rozložení obyvatel  ve svém okolí," nabízí firma uplatnění   svých  služeb.   Dále  slibuje   pomoc  při  přípravě komerčních map, při záchranných pracích v době živelní katastrofy či při plánování rozvoje měst.

Na snímcích z  komerčních družic má být možné  rozeznat objekty o průměru zhruba jeden metr, tedy například automobily. Oproti tomu vojenské  družice  jsou  dnes  běžně  schopny identifikovat ještě mnohem menší předměty.

Cena komerčních  snímků z družice  se bude lišit  podle toho, zda firma  bude moci  zákazníkům  dodat  už existující  fotografie ze svého  archivu,   anebo  zda  bude   nutné  stočit  kamery   nově požadovaným směrem.

"Zájem o  takové informace jistě projeví  zahraniční vlády, které si  nemohou dovolit  vlastní vesmírné  špionážní systémy,"  soudí Albert  Wheelon,   bývalý  pracovník  zpravodajské   služby  CIA. "Myslím,  že vláda  nepřemýšlela dostatečně  odpovědně, když něco takového umožnila."

Podobně  John Pike,  který má  na starosti  vesmírnou politiku  v nevládní organizaci Federace amerických  vědců ve Washingtonu, se děsí představy, že se některé  snímky mohou dostat do rukou vlády Libye či Severní Koreje.

Americké  ministerstvo  obchodu,  které  se  touto problematickou zabývá,  však  pro  deník  New  York  Times  uvedlo,  že  všechny skutečnosti pečlivě  zvážilo a že ekonomické  výhody pro soukromý sektor  převažují teoretické  problémy. Americká  vláda má  právo sledovat, kdo si snímky ze soukromých družic objednal, a vyloučit ze seznamu  zákazníků nedůvěryhodné cizí  státy. Odpůrci programu ovšem  argumentují, že  nebude  možné  zabránit, aby  byly snímky získány prostřednictvím nastrčené osoby.

Výrobci satelitů uvádějí, že rozsah  nového trhu by se ročně mohl měřit  v miliardách  dolarů. A  na otázku  o zneužití družicových snímků  odpovídají tvrzením,  že naopak  mohou přinést  novou éru míru. "Máme šanci změnit  svět," tvrdí Douglas Gerrull, prezident společnosti  Earthwatch. "Čím  více lidé  vědí, tím  více jsou  v bezpečí. Diktátoři poznají, že nelze  přemístit vojsko, aniž se o tom někdo dozví."                                     Josef Tuček

 

Raketoplán Columbia musí dřív zpět

 7. 4.1997 Pondělí - Washington  (ČTK)  -  Kvůli  slábnoucímu  elektrickému generátoru musela být  šestnáctidenní mise nejstaršího  raketoplánu Columbia zkrácena a  zítra bude předčasně  ukončena. Porucha se  projevila hned v pátek, kdy Columbia po odkladech odstartovala do vesmíru.                                                         (STS-83)

 

Zemi chybí kosmická agentura, tvrdí vědci

Praha  (ČTI) -  Mnozí vědci  tvrdí, že  neexistence agentury  pro kosmický výzkum značně ztěžuje jejich postavení při kontaktech se zahraničními   kosmickými  agenturami.   "Vznik  české   kosmické agentury,   kterou   by   čeští    vědci   uvítali,   naráží   na administrativní   potíže   ministerského    rázu,   neboť   žádné ministerstvo  dosud  o   vytvoření  takové  agentury  neprojevilo zájem,"  uvedl Ladislav  Sehnal z  Astronomického ústavu Akademie věd.

 

Společně do vesmíru

Již  koncem letošního  roku by  měla začít  první etapa  výstavby mezinárodní  kosmické stanice  Alfa. Její  dokončení v  roce 2003 bude vyvrcholením mezinárodní spolupráce při výzkumu vesmíru.

World in perspective, Londýn

V éře  prvních letů  kosmických lodí  Apollo se  zdálo být  téměř jisté, že  se Američané po  úspěšném přistání na  Měsíci pustí do vybudování kosmické  stanice na oběžné  dráze kolem Země.  V září 1969, kdy se začalo uvažovat  o vývoji raketoplánu, který by mohl být opakovaně využit k letům na oběžnou dráhu, doporučil zvláštní výbor  pro výzkum  vesmíru prezidentu  Richardu Nixonovi,  aby do poloviny  devadesátých   let  USA  vybudovaly   na  oběžné  dráze permanentní kosmickou stanici.

V době, kdy prezident toto  doporučení obdržel, USA právě zrušily vojenský  program, který  s takovou  laboratoří počítal.  Omezeny byly  také  další  lety  Apolla  k  Měsíci  a  znovu byl zvažován program,  který  měl  využít  zkušeností  z  letů  Apolla a jehož výsledkem  byl později  Skylab.  V  následujícím období  více než deseti let si Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) byl vědom toho, že  prosadit vývoj kosmické stanice  není politicky únosné. Začátkem osmdesátých let, možná  pod vlivem sovětských úspěchů ve vesmíru, se ale situace začala měnit.    

Orbitální stanice

Sověti,  kteří prohráli  v závodě  o vyslání  prvního člověka  na Měsíc, zaměřili svůj kosmický program  na vývoj stanice, která by mohla zůstat delší dobu na  oběžné dráze kolem Země. První taková stanice - Saljut 1 - byla vypuštěna  v roce 1971. Od roku 1974 do roku 1982 vysílal Sovětský svaz k těmto stanicím posádky každý rok. Kosmonauti trávili na oběžné dráze často pět i více měsíců.

V roce  1986  Sovětský  svaz  vypustil  základní  modul  pro svou kosmickou stanici  Mir, která se stala  první obývanou stanicí ve vesmíru. V několika dalších letech chtěl pak vypustit další čtyři moduly a  smontovat na oběžné dráze  stanici o váze asi  sto tun. Výstavba podstatně  větší kosmické stanice  Mir-2 měla na  oběžné dráze začít v roce 1992.

Spojené státy mezitím  v roce 1973 vypustily svůj  Skylab. V této nebeské  laboratoři  hostovaly  tři  posádky,  z  nichž jedna tam strávila čtyřiaosmdesát dnů. V lednu 1984 prezident Ronald Reagan dal  NASA pokyn,  aby do  deseti let  vybudovala stálou vesmírnou stanici  na oběžné  dráze.  Zrodila  se vesmírná  stanice Freedom (Svoboda). Plány  na její výstavbu  ale byly příliš  ambiciózní a musely   se  několikrát   revidovat.  Začátkem   roku  1993  bylo rozhodnuto, že Freedom by byl příliš drahý a příliš složitý. Celý plán byl znovu přepracován  a vznikl projekt mezinárodní kosmické stanice Alfa. I Rusko se  muselo vzdát plánu na vypuštění stanice Mir-2, který  měl být nahrazen skrovnějším  modelem Mir-1,5, jenž bude brát v úvahu technická zlepšení posledních deseti let.    

Od soupeření ke spolupráci

Finanční problémy v americkém i v ruském kosmickém programu spolu se začátkem nové  éry v mezinárodní politice pak  vedly k dalšímu logickému  kroku: spojení  úsilí obou   zemí. USA  v té  době již spolupracovaly  na  vývoji  Alfy  s  Kanadou,  Japonskem a devíti západoevropskými   členy  Evropské   kosmické  agentury.  Zatímco Spojené státy mají  jen malé zkušenosti s prací  na stále obývané kosmické stanici, Rusové jsou v této oblasti experty. Mezinárodní kosmická stanice, jak je nyní Alfa nazývána, je tedy sňatkem mezi americkou technikou a ruskými zkušenostmi.

Součástí příprav  amerických astronautů k pobytu  na této stanici je jejich  práce na ruské stanici  Mir. V březnu 1995  byl na Mir ruskou raketou Sojuz dopraven  americký astronaut Norman Thagard. Měl zůstat tři  měsíce, ale jeho pobyt se  prodloužil na 115 dní. Na Zemi se vrátil v raketoplánu Atlantis, který se s Mirem spojil v červnu.

První  start  v  rámci  programu  ISS  se  má  uskutečnit letos v listopadu,  kdy ruská  raketa  Proton-K  vynese na  oběžnou dráhu Spojenými státy  financovaný a v Rusku  vyrobený funkční základní blok,  který bude  prvním prvkem  plánované mezinárodní orbitální stanice  Alfa.  V  květnu  1998  by  stanici  měla  začít  obývat tříčlenná mezinárodní posádka. V roce 2000 bude ke stanici vyslán japonský modul  a u stanice bude  instalován kanadský manipulační systém.  V  roce  2002  pak  bude  vyslána  do  vesmíru  evropská laboratoř,  která se  s touto   stanicí spojí.  To vše  si vyžádá obrovské  mezinárodní investice,  které by  měly umožnit rozsáhlý výzkum na  oběžné dráze. Americká posádka  bude trávit na stanici vždy  asi  tři  měsíce,  zatímco  délka  pobytu ruských posádek - vzhledem  k  jejich  zkušenostem  z  kosmické  stanice Mir - bude dvojnásobná.    

Pokusy na oběžné dráze

Astronauti a kosmonauti na oběžné dráze budou provádět celou řadu zásadních experimentů  ve čtyřech oblastech. Lékaři  se zaměří na otázku, jak dlouhý pobyt  ve vesmíru ovlivňuje lidský organismus. Je  známo, že  když se  Američanka Shannon  Lucidová v  září 1996 vrátila  po 169  dnech strávených  na stanici  Mir zpět  na Zemi, musela být z raketoplánu Atlantis vynesena. Její srdce a svaly po tak dlouhém pobytu ve stavu  beztíže byly značně oslabeny. Rusové mají s těmito účinky rozsáhlé zkušenosti, zatímco Američané stále ještě spoléhají především na údaje získané při pobytu tří posádek na  Skylabu, kde  nejdelší pobyt  trval jen  čtyřiaosmdesát dnů a potřebují proto získat další informace.    

Čisté slitiny a krystaly

Dalším významným oborem je  studium chování různých materiálů. Ve stavu beztíže  je totiž možné  získat mnohem dokonalejší  slitiny tekutých kovů než na Zemi, kde  těžší kov má vždy tendenci klesat ke dnu. Získání perfektních slitin je důležité zvláště při výrobě počítačů  a  dalších  elektronických  zařízení,  kde  i  nepatrná nepřesnost  ve složení  slitiny může  způsobit vážné  komplikace. Například při startu prvního raketoplánu 10. dubna 1981 byl start několik vteřin před zážehem motorů zrušen, protože došlo k poruše počítače  na palubě  raketoplánu.  Později  se zjistilo,  že tato porucha byla způsobena  mikroskopickým znečištěním přístroje. Ani na oběžné dráze nebude  možné jakékoliv znečištění zcela vyloučit a vyrobit stoprocentně perfektní slitiny, ale stav beztíže umožní obrovský  pokrok ve  výrobě těchto  materiálů. Průmyslová odvětví vyrábějící  špičkovou  technologii   usilují  o  získání  nových, lepších materiálů,  které zatím mohou být  vyráběny jen na oběžné dráze.

Ve stavu beztíže  je možné vyrábět i větší  a čistší krystaly než na Zemi.  Ty pak mohou být  dopraveny zpět a použity  ve výrobním procesu.    

Dokonalé léky

Pokusy  ve vesmíru  mohou být   užitečné i  pro lékařskou  vědu a výrobu léků. Jde především o získání dokonaleji vyráběných léčiv, která by byla prosta jakéhokoliv znečištění.

Pokusy s  takovými materiály a látkami  ale musejí probíhat zcela nerušeně:  i  malá  vibrace  způsobená  tím,  že kosmonaut o něco škobrtne na druhém konci stanice, by mohla choulostivý experiment zhatit  nebo  vážně  narušit.   Jedním  ze  způsobů,  jak  tomuto nebezpečí čelit,  je provádět tyto  experimenty ve volně  letícím modulu,  který by  se pohyboval  v blízkosti  orbitální stanice a nebyl s  ní spojen. Experimenty  by byly kontrolovány  na dálku a astronauti  by   pravidelně  modul  navštěvovali,   aby  odebrali vyrobený materiál a zanechali v něm suroviny pro další výrobu. Na začátku     devadesátých    let     Rusové    navrhli    vytvořit devadesátitunovou  laboratoř  na  oběžné  dráze  s názvem Poljus, kterou  by kosmonauti  navštěvovali každých  šest měsíců. Bohužel kvůli  nedostatku financí  zůstal tento  návrh jen  na rýsovacích prknech.    

Průzkum počasí

Třetí oblastí  je průzkum Země,  který bude zahrnovat  ekologické monitorování, a dále hledání nových zdrojů surovin, jejichž těžba na  Zemi  by  mohla  narušit  životní  prostředí.  Z vesmíru bude sledováno také počasí a dlouhodobé změny zemského klimatu.Snad nejexotičtější  částí programu orbitální  stanice bude další průzkum vesmíru.    

Z Alfy na Mars

I když  podstatná část  stavby stanice  bude hotova  někdy v roce 2003,  dá  se  říci,  že  stanice  nebude zcela dokončena vlastně nikdy.  Neustále budou  vyvíjena a  na oběžnou  dráhu dopravována nová zařízení a přístroje.  Podobně se neustále zdokonaluje ruská stanice Mir, která  byla vypuštěna na oběžnou dráhu  v roce 1986. Od té  doby byla stanice  vybavena jeřáby, pohonnými  jednotkami, slunečními  panely a  experimentální platformou,  přičemž původní plán při vypuštění základního modulu nic takového neobsahoval.    

Alfa - základní údaje

Mezinárodní  kosmická stanice  Alfa bude  po dokončení  vážit 420 tun.  Bude  vybavena  slunečními  panely  pro  výrobu  energie  a tepelnými radiátory o rozpětí čtyřiaosmdesát metrů. Celková šířka stanice po jejím dokončení bude 108,4 metru.

Stanice  bude  sloužit  jako  základna  pro  montáž  raket, které dopraví  lidskou posádku  na Měsíc  nebo na  Mars. Nedávný objev, podle  kterého  možná  na  Marsu  existuje  život, učinil náhle z vyslání lidí na Mars záležitost,  která by mohla být politicky (a tím pádem i finančně) přijatelná. Let k Marsu připadá v úvahu již v roce  2011.  Po  dokončení  mezinárodní  kosmické stanice získá lidstvo  kromě  zeměkoule  svůj  další  domov.  Zatímco  výzkumné programy jsou předem plánovány, bývá to často něco neočekávaného, co přináší  největší úspěchy. Není  možné předem odhadnout,  jaké nové vědecké či výrobní postupy nebo jaká nová vědecká odvětví ve vesmíru vzniknou.  Mezinárodní kosmická stanice se  ale může stát prvním stupněm  na cestě k  Marsu a možná  i místem, v  němž bude poprvé dokázána existence života mimo naši planetu.

 

Vesmírná pizza

Jupiterův   měsíc  Io,   násilně  odtržený   a  nyní  přitahovaný gigantickou gravitační silou  svého kolosálního rodiče, překypuje aktivitou. Připomíná bublající a  vřící pizzu čerstvě vytaženou z trouby.

The European magazine, Londýn

Io  je  jedním  ze  šestnácti  měsíců  planety Jupiter, světa tak velikého, že  by se do něj  vešlo více než 1300  zeměkoulí. První čtyři  měsíce z  jeho družiny  satelitů objevil  svým primitivním dalekohledem už slavný italský  renezanční vědec Galileo Galilei. Tyto takzvané  Galileovy měsíce jsou  natolik velké, že  by mohly být samy planetami.    

Zemský Galileo

K jejich  složitému  tanci  kolem   Jupitera,  v  mrazivém  tichu kosmického prostoru,  se nedávno připojil  další Galileo, satelit vyrobený  člověkem. Sonda  Galileo  se  dostala na  oběžnou dráhu kolem  Jupitera v  prosinci  1995.  Ještě předtím  však vypustila malou  sondu  do  vnějších  vířících  mračen  planety.  Po celých dalších dvanáct měsíců se  Galileo pohyboval v Jupiterově systému jako nebeský biliárový míček, používající gravitační síly velkých měsíců pro změnu dráhy svého pohybu.

Ačkoli  množství dat,  které může  posílat na  Zem, bylo sníženo, neboť se hlavní anténa správně neotevřela, vědci přesto s napětím očekávají výsledky této mise.  Jedním z nejvýznamnějších výsledků expedice  jsou fotografie  měsíce Io.  V roce  1979 sonda Voyager objevila, že Io byl vulkanicky nejaktivnějším tělesem ve sluneční soustavě. Pro  vědce to bylo překvapením  jen do té doby,  než si uvědomili,  že si  Io přetahují  mezi sebou  Jupiter a jeho další měsíc  Europa.  Protichůdným  působením  gravitačních  sil těchto těles se vnitřek Io natahuje a zmítá a tím se zahřívá. Vulkanické erupce  na měsíci  Io není  možno sledovat  ze Země  ani s pomocí Hubbleova  vesmírného  teleskopu.  Astronomové  proto  s  napětím čekali, co přinese sonda Galileo, jak se povrch měsíce Io od mise Voyageru změnil.    

Výsledky mise

Galileo, vybavený dokonalými kamerami,  poslal na Zemi ohromující obrázky proudů  sírové lávy a hřibovitých  mraků vzdouvajících se nad  obřími vulkanickými  krátery. Podle  nejnovějších studií  by lávové proudy nemusely obsahovat jen sloučeniny síry, ale některé by  mohly  být  složené  i  z  křemičitanů, tedy materiálu, který obsahuje i  pozemská láva. Ostatní  velké Jupiterovy měsíce  jsou pokryty ledem, ale každý z nich je něčím zvláštní. Nejúchvatnější je Europa. Vypadá jako bílý  míček počmáraný změtí tmavých linií. Připomíná  to letecké  snímky ledových  ker v  Arktidě a  někteří vědci  se domnívají,  že pod  zamrzlým povrchem  Europy se  možná skrývá oceán.  Výzkumy naznačují, že  v jádru Europy  je zřejmě i dost tepla a tam, kde je voda a teplo, může být i život.    

Ganymedes

Další měsíc  Jupitera Ganymedes je největším  měsícem ve sluneční soustavě. Zdaleka není mrtvým  ledovým míčkem, má relativně silné magnetické pole a atmosféru obsahující vodík a kyslík. Zdá se, že stejné  síly, které  vedou k  sopečné činnosti  na měsíci  Io a k oteplování oceánu pod povrchem Europy, mohou ovlivňovat i vnitřek Ganymeda.

Nejvzdálenějším  z Galileových  měsíců je  Callisto, zmrzlý  svět posetý krátery. Navzdory své divoké historii a očividně studenému vnitřku, obrázky z  Galilea na něm odhalily méně  kráterů, než se čekalo.    

Zkoumá se i Jupiter

Sonda Galileo shromažďuje informace i o samotném Jupiterovi. Měří jeho  atmosférické bouře,  proudy prachových  částic a magnetické pole.  Zaměřuje   se  hlavně  na  Velkou   rudou  skvrnu,  jakýsi gigantický větrný  systém třikrát větší než  Země a přetrvávající již 300 let.

Mise sondy  Galileo bude pokračovat  až do konce  letošního roku. Během  této  doby  by  se  měla  ještě  více  přiblížit k Europě, Ganymedovi  i Callistovi.  Jestliže i  potom bude  sonda funkční, NASA  zřejmě rozhodne,  že ve  výzkumu se  bude pokračovat. V tom případě by  Galileo těsně minul měsíc  Europu a ponořil by  se do radiačních pásů u Jupitera. Měl  by také získat co nejpodrobnější snímky sírových vulkánů na Io.

Galileo Galilei by  se jistě s posvátnou úctou  díval, jak se jím objevené světy otevírají před našimi zraky.

 

Astronomům přivedla kometa do hvězdárny stovky návštěvníků

 8. 4.1997 Úterý - Rokycany  -  Nejen  pozorovatelské,  ale  také  návštěvnické  žně zažívají  v těchto  dnech zaměstnanci  jindy poklidné  rokycanské hvězdárny.  Na nebývale  dobře viditelnou  Hale-Boppovu kometu se totiž za jasných večerů přicházejí podívat desítky lidí.

"Návštěvnost,  která  je  obvykle   velmi  nízká,  nyní  obrovsky narostla. Když je  jasno, vystřídá se v objektu  za jeden večer i stovka  hostů," říká  ředitel rokycanské  hvězdárny Karel  Halíř. Lidé  přicházejí na  hvězdárnu v  domnění, že  velkým hvězdářským dalekohledem uvidí vlasatou hvězdu  lépe než pouhým okem. Většina z nich   však  nakonec   musí  konstatovat,   že  obyčejný   malý dalekohled,  či skutečně  jen  prostý  pohled na  hvězdnou oblohu zprostředkují  mnohem větší  zážitek. "Čím  větší dalekohled, tím menší má zorné pole. Kometa se  do objektivu nevejde celá, ale je vidět jen  její jádro, které  je velmi jasné.  Ovšem obraz komety bez   jejího   charakteristického   ohonu   není  tak  úchvatný," vysvětluje Halíř.

Přesto  však hvězdárna  nebývalé houfy  návštěvníků nezklame. Při návštěvě  se lidé  dozvědí  zajímavé  podrobnosti nejen  o kometě Hale-Bopp, ale  zhlédnou také videodokument  o vlasaticích, které podle  staletých   zkušeností  věští  neštěstí.   Pro  rokycanské astronomy je však blízkost  komety především jedinečným zážitkem, jaký  mohou dopřát  jen jednou  za zhruba  třicet let. "Nějaké to neštěstí  nebo  neblahá  událost  se  po  objevení komety vždycky našla," komentuje pověst provázející vlasatice Karel Halíř.

V rokycanské hvězdárně,  která je jedním  z mála pozorovatelských míst v západních Čechách, mohou lidé kometu pozorovat každý večer po setmění zhruba do poloviny dubna,  kdy z oblohy zmizí. Asi jen málokdo  z návštěvníků  si  však  uvědomuje, že  kdysi vynikající poloha observatoře  už dnes není pro  pozorování ideální. Město a také  blízká  dálniční  odpočivadla   osvětlují  noční  oblohu  a znepříjemňují  tak  pozorování,  za  kterým  do Rokycan jezdívali například i astronomové z Prahy.  "Podmínky k pozorování jsou rok od  roku horší,  protože Rokycany  se rychle  rozrůstají a  silně osvětlená Plzeň je jen pár kilometrů daleko," konstatuje Halíř.

Foto:  Návštěvníci  rokycanské  hvězdárny  pozorují  dalekohledem Hale-Boppovu kometu.
                            Ludmila Hegnerová

 

V Columbii museli svítit baterkami

 9. 4.1997 Středa - Mys  Canaveral,  Florida  (ČTI,  Reuter)  -  Za použití kapesních svítilen včera  posádka raketoplánu Columbia,  o jehož předčasném návratu v neděli rozhodlo  řídící středisko, dokončovala poslední vesmírné pokusy.  Letové centrum v  Kennedyho vesmírném středisku na Floridě ukončilo misi Columbie kvůli problémům s jedním ze tří elektrických generátorů.

Problémy  s inkriminovaným  zdrojem energie  se začaly projevovat ihned po pátečním startu a  přinutily astronauty k jeho odpojení. Bezpečnostní   předpisy   NASA   nařizují   v   případě   omezení energetických zdrojů ukončení mise.

Podle  mluvčího  NASA  jsou  k  bezpečnému  přistání nezbytné dva funkční  zdroje  elektrické  energie  a  v  nouzovém  případě lze přistát i s jedním.

"Jsme  všichni velmi  zklamaní z  toho, že  se musíme domů vrátit předčasně," prohlásil včera ráno velitel posádky Jim Hasell.

Od  neděle pracovala  sedmičlenná posádka  téměř ve  tmě, protože kvůli  zabezpečení   dostatku  energie  pro   laboratorní  pokusy odpojila  většinu  světel  a  zařízení,  která  nejsou nezbytná k zajištění provozu raketoplánu.

Podle oficiálních informací by Columbia měla na Floridě přistát v úterý.  Astronauti  měli  během  šestnáctidenní  mise  provést 33 vědeckých experimentů,  které zahrnovaly pokusy  s procesy hoření ve stavu beztíže a výrobu proteinových krystalů, jež mohou sehrát klíčovou roli při léčení rakoviny, cukrovky a AIDS.

 

NASA hlásí velkou sluneční bouři

10. 4.1997 Čtvrtek - Washington  (ČTI,   Reuter)  -  Včera  pozdě   večer  měla  podle amerického  Národního úřadu  pro letectví  a kosmonautiku  (NASA) proběhnout na slunečním povrchu rozsáhlá bouře, jejíž účinky měly zasáhnout magnetické  pole Země. Podle mluvčího  NASA mohla bouře ohrozit některé citlivé družice či energetické sítě.

 

Vědci objevili dvě malé galaxie

11. 4.1997 Pátek - Londýn  -  Tým  britských  astronomů  tvrdí,  že objevil dvě malé galaxie, které by mohly vnést světlo do záhady formování vesmíru. Oznámil to včera  britský tisk. Galaxie Antila a  Argo patří mezi tzv. trpasličí galaxie, protože  mají relativně malý počet hvězd. Nalézají se  v prostoru, který dosud  vědci pokládali za prázdný, uvádí tým, v jehož čele stojí Mike Irwin z Královské greenwichské observatoře u Londýna.

 

Němečtí  nadšenci si  platí za  pohled na  kometu století letecké speciály

16. 4.1997 Středa - Mnichov (ČTK)  - Hale-Boppova "kometa  století" už několik  týdnů přitahuje nadšené pohledy  nejen profesionálních astronomů. Každý večer  se  s  dalekohledy  a  teleskopy  vydávají  na  lov tohoto vesmírného tělesa také laici.  A někteří z nejvěrnějších fanoušků dokonce neváhají  vylétnout kometě kousek  vstříc - dříve  než se tato koule  zmrzlé vody a plynů  začne zase na dlouhou  dobu naší sluneční soustavě vzdalovat.

Ačkoli  se  Hale-Boppova  kometa  Slunci  nejvíce  přiblížila  už počátkem dubna,  měří její chvost  stále ještě zhruba  80 milionů kilometrů.

Jako  první  objevili  světlý  bod  na  noční obloze cestující na předních sedadlech. Ani ne za  pět minut po startu z mnichovského letiště se  plně obsazený boeing se  167 "kometovými nadšenci" na palubě prodral  hustými dešťovými mraky,  které těm, kdo  zůstali tam  dole,  zabránily  v  pohledu  na  vesmírnou krasavici. Celou hodinu pak  mohli fanoušci napjatě pátrat  po vesmírném prostoru, aby  zachytili  kometu  na  vzpomínkovou  fotografii.  Lákavé  je především to,  že nahoře neosvětluje  nebe světlo z  velkých měst ani tu nepřekážejí prach a zplodiny.

"Jsem  do  té  komety  úplný  blázen,"  vychrlila  ze sebe žena v domácnosti Margit Harnerová. Let za  198 marek si sama darovala k narozeninám. "Něco takového zažije člověk koneckonců jen jednou." Jak se na tak výjimečnou příležitost sluší, servíroval jí palubní personál k tomuto životnímu zážitku šampaňské.

 

I malá kometa může vyvolat velké problémy, tvrdí vědci

18. 4.1997 Pátek - Albuquerque, USA -  Střet i relativně malé komety se Zemí by podle vědců mohl vyvolat přílivové vlny, které by dosáhly třísetmetrové  výšky newyorského  Světového obchodního  centra, a způsobit tak dramatické klimatické změny,  že by učinily tečku za zemědělstvím  celé planety.  Tento katastrofický  scénář je  však podle expertů velmi málo pravděpodobný.

Američtí  vědci z  laboratoře  v  Novém Mexiku  pomocí počítačové simulace zjistili,  že zhruba kilometr široká  kometa - podstatně menší než Hale-Boppova kometa, jež se nyní přiblížila k Zemi - by při dopadu zničila  vše v okruhu jednoho až  dvou set kilometrů a způsobila by  jadernou zimu. "Taková kometa  by mohla zabít jednu miliardu lidí,"  uvedl Mark Boslough, jeden  z vědců podílejících se  na tomto  výzkumu. Podle  něho jde  vůbec o první realistický model simulace následků střetu komety se Zemí.

"Hale-Boppova kometa  má přibližně čtyřicet  kilometrů v průměru, ale  dokonce  i  malá  kometa,  jak  byla použita při počítačovém modelování, by  zasáhla Zemi silou  třiceti tisíc megatun  neboli desetkrát  větší silou,  než představoval  součet všech jaderných zbraní v době studené války,"  konstatoval Boslough. Ti, kteří by zahynuli v přílivových vlnách oceánu,  by podle něho patřili mezi ty  šťastnější. Většina  osob  by  postupně umírala  hlady, neboť hustý  příkrov prachu  či vodní  páry by  zakryl Slunce. "Lidé by byli vystaveni pomalé smrti hladem,  podobně jako vymřeli před 65 miliony let dinosauři."

"Nyní neexistuje  žádná technologie, která by  mohla změnit dráhu případné komety,"  uvedl Boslough k problému,  zda je vůbec možné zasáhnout proti  takovému střetu. "Snad  bychom s tím  mohli něco udělat za takových padesát let."

 

Američané jásají z objevu planety

26. 4.1997 Sobota - New  York (AP)  - Američtí   astronomové oznámili,  že u  jedné z bližších  hvězd objevili  planetu  o  velikosti Jupiteru,  což je utvrdilo  v přesvědčení,  že  mohou  odhalit mnohem  více planet. Dokonce  i  menších  podobných  Zemi,  na  nichž by mohl pulsovat život.  Přestože  není  planeta  obíhající  Rho  Coronae Borealis zdaleka  první zjištěná  oběžnice kolem  jiné hvězdy, astronomové považují  její objevení  za zásadní,  protože překonává skeptické názory na běžnou existenci planet kolem hvězd.

"Je  to nádherné.  Takový jediný  objev jako  tento může způsobit proměnu  v  uvažování  lidí  a  vést  k  přehodnocení dosavadních teorií,"  upozorňuje astronom  Alan Boss  z Carnegiho  institutu. Nová planeta je vzdálena 37  milionů kilometrů od svého slunce, k němuž by  se ze Země muselo  letět rychlostí světla 50  let. Sama planeta  je s  teplotami nad  200 stupňů  Celsia pro život příliš horká, ale  astronomové předpokládají, že zde  mohou být i menší, lépe položené planety.

 

V Mléčné dráze je mrak z antihmoty

 2. 5.1997 Pátek - Washington (ČTK) -  Galaxie, do níž patří i  Země, by mohla nabýt jiné podoby - přinejmenším z  pohledu vědců, kteří objevili shluk částic antihmoty emitovaných ve středu Mléčné dráhy.

"Je to, jako kdybychom našli novou místnost v domě, v němž žijeme už  od dětství,"  říká Charles  Dermer z  Laboratoře pro  námořní výzkum ve Washingtonu, jedné z pěti institucí, které se na objevu mraku  tvořeného  antihmotou  podílely.  William  R.  Purcell  ze Severozápadní  univerzity v  Richmondu  soudí,  že mrak  je možná výsledkem  série  explozí  hvězd  ve  středu  Mléčné  dráhy  před milionem let.  "Představuji si celý proces  jako prasknutí jakési bubliny v centru galaxie," říká Purcell.

Hmotu tvoří základní částice, z  nichž jsou vystavěny atomy, tedy protony,  neutrony a  elektrony. Částice  antihmoty jsou přesnými duplikáty  těchto částic  s tím  rozdílem, že  mají opačný náboj. Elektron  má například  náboj záporný,  zatímco jeho  antihmotový protějšek  má kladný  náboj.  Antihmotu  nelze ve  vesmíru přesně zjistit,  ale pokud  se dostane  do styku  s "obyčejnou"  hmotou, navzájem se okamžitě zničí. Výsledkem reakce jsou paprsky gama. A právě   záření   vzniklé   touto   anihilací,   které   produkuje čtvrtmilionkrát  více  energie  než  normální  viditelné  světlo, registruje družice již od loňského listopadu.

Podle názoru vědců je ovšem vysoce nepravděpodobné, že by záhadný mrak  antihmoty někdy  dospěl až  k Zemi.  Pokud by  se to stalo, žádné  nebezpečí  by  naší  planetě  nehrozilo,  protože  mrak je extrémně rozptýlený.

Objev,   zveřejněný  tento   týden  na   sympoziu  ve  virginském Williamsburgu,  je  výsledkem  série  pozorování  družice, kterou vypustil  Národní úřad  pro letectví  a vesmír  (NASA) před šesti lety.

 

Zanechali stopu na Měsíci - a on v nich

Lipsko  (DPA,  ČTK)  -  Měsíc  je  všechny  změnil. "Nikdo z nás, myslím,  se  nevrátil  z  Měsíce  takový,  jaký  tam  odletěl.  U některých se  toho změnilo hodně,  u jiných méně,  snad každý ale vidí věci  tady na Zemi  jinak než předtím,"  říká Alfred Worden, pilot z kosmické lodi Apollo 15,  který létal kolem Měsíce v létě 1971.

Ze 24  kosmonautů, kteří koncem 60.  a počátkem 70. let  letěli k Měsíci, jich  dnes žije dvacet.  S jedenácti z  nich hovořil loni publicista  a  novinář  Friedrich  Schutze-Quest,  který z těchto rozhovorů připravil rozhlasový pořad Haló Země, tady je Měsíc.

Pokořiteli Měsíce  se Schutze-Quest zabýval  celých devět měsíců: prohrabával se archivy, poslouchal  staré magnetofonové záznamy a pátral po  kosmonautech. "Chtěl jsem  vědět, co se  z těchto mužů stalo. Co dělá člověk, který byl  na Měsíci? Dá se takový zážitek ještě  něčím  překonat?"  Z  tisíců  uchazečů  jich bylo pro lety programu  Apollo   vybráno  72.  Kandidáti   si  museli  navzájem konkurovat. "Příznačné pro egomanické osobnosti kosmonautů je, že se   později   nekonalo   snad   jediné   jejich  setkání,"  říká Schutze-Quest.

Šestnáct let například uplynulo,  než William Anders poprvé znovu uviděl svého  bývalého velitele Franka  Bormana (Apollo 8,  konec roku 1968).  Zato konečně urovnali  svůj starý spor:  Borman vždy trval na tom, že úplně první  fotografie Země jako malého míče ve vesmíru byla  od něj. Teprve  nyní přiznal, že  legendární snímek skutečně pochází  od Anderse. Oba  muži dosáhli později  vysokého postavení jako  ekonomičtí manažeři: Anders u  General Dynamics a Borman u Eastern Airlines.

Úplně odlišnou  kariéru nastoupil Alan  Bean, který s  Apollem 12 (1969) vstoupil  na povrch Měsíce jako  čtvrtý pozemšťan. Bean si udělal  životní  poslání  ze  svého  koníčka  a maluje - výhradně obrazy  Měsíce. "Pomyslel  jsem si,  jsi jediný  malíř, který kdy opustil Zemi, byl  v jiném světě a může přenést  na plátno to, co tam viděl."  Své obrazy měsíčních  krajin a kosmonautů  při práci prodává  Bean  za  cenu  20  000  dolarů. Nepořádá žádné výstavy, nepotřebuje   reklamu.  Ročně   namaluje  pět   obrazů  na  pevné objednávky: "Přál bych si umět malovat rychleji," říká.

Mnohem  hůře  se  se  svou  vesmírnou  zkušeností vypořádal Edwin Aldrin. Nikdy v  sobě nepřekonal hořkost z toho,  že 21. července 1969  vstoupil   na  povrch  Měsíce   až  jako  druhý   po  Neilu Armstrongovi. "Navíc  ho ještě opustila  žena. Aldrin se  nervově zhroutil a propadl alkoholu. Strávil léta v nervových sanatoriích a na  odvykacích  kůrách,"  říká  Schutze-Quest.  Dnes  je Aldrin potřetí ženatý, bydlí v jedné  z nejdražších oblastí Kalifornie a žije z minulosti - z přednášek o svém letu na Měsíc.

James Irvin (Apollo 15, 1971)  si nedal ujít příležitost okořenit své  hovory  z  Měsíce  citáty  z  bible. Později tento plukovník amerického  letectva líčil,  že na  Měsíci téměř  tělesně pocítil blízkost  Boha. "A  to, že  Bůh  poslal  svého syna  na Zemi,  je důležitější  než to,  že jsme   my lidé  vstoupili svou  nohou na Měsíc." Po letu na Měsíc odešel Irvin  ze služeb u NASA a stal se farářem. V 61 letech zemřel v roce 1991 na infarkt.

Novinář  Schutze-Quest pevně  věří v  to, že  lety na Měsíc budou obnoveny.  "Měsíc je  vesmírné těleso  nejbližší Zemi.  Vždy bude podněcovat lidskou fantazii," dodává.

 

Teleskop vidí stereo

 5. 5.1997 Pondělí - Na vyhaslé sopce Mauna Kea,  nejvyšší hoře Havajských ostrovů, je umístěna dvojice teleskopů - Keck 1 a Keck 2, každý se zrcadlem o průměru  deseti  metrů.  Dohromady  tvoří  nejvýkonnější teleskop světa  a mohou  směle  soutěžit  dokonce s  Hubbleovým satelitním teleskopem.

Le Figaro Magazine, Paříž

Na  vrcholu Bílé  hory, kterou  Havajci považují  za posvátnou, v nejčištším  vzduchu   na  zeměkouli  právě   začíná  teleskopické pozorování. Tanci hvězd a  galaxií předchází bzučení elektrických motorů,  teleskopy,  kolosy  ze  skla  a  aluminia  se  otáčejí a zaměřují   své   kopule   na   určené   cíle.  Nejvhodnější  úhly vykalkulovaly počítače s přihlédnutím k ojediněle se vyskytujícím oblakům. Do očí kyklopů začíná pronikat světlo z hloubi vesmíru.

Většina  teleskopů má  jedno oko,  připomínajícího bájného  obra. Výjimkou   je   poslední   vybudovaný   Keck.  Tento  dalekohled, nejvýkonnější na  světě, sestává z  dvojice identických zařízení. Tvoří  ho dvě  pětadvacet metrů  vysoké kopule,  vzdálené od sebe přibližně sto metrů. V nich  se nacházejí dva teleskopy o průměru deset  metrů.  Dokáží  pracovat   synchronně  a  mohou  dosáhnout výsledků,  které odpovídají  výkonu obrovského  zrcadla o průměru pětaosmdesát metrů. Obrazy  zachycené jednotlivými teleskopy bude možné   navzájem  míchat   a  spojovat,   což  umožní   přesnější prozkoumání detailů.

Princip je jasný: čím jsou  základní zrcadla teleskopů větší, tím lépe lze  na obloze pozorovat slabě  zářící objekty. U tradičních skleněných  zrcadel se  už  dávno  dospělo k  hranici technických možností.  Při průměru  pět až  šest metrů  (observatoře u stanic Mount  Palomar  v  USA  a   Zelenčukskaja  v  SNS)  a  hmotnosti, přesahující několik  desítek tun, je  dokonalá technická kontrola téměř  nemožná. Bylo  potřeba  najít  způsob, jak  zvětšit povrch zrcadla a zároveň snížit hmotnost hlavních zrcadel. Jerry Nelson, kterého astronomové  z Kalifornské univerzity  roku 1983 pověřili řešením  náročného   úkolu,  zvolil  tu   nejodvážnější  možnost: skládačku  ze  šestatřiceti  hexagonů  vyrobených ze speciálního, nedeformovatelného  skla.  Šestatřicet   zrcadel  o  průměru  180 centimetrů  tvoří   jedno  velké  desetimetrové   zrcadlo,  jehož hmotnost by v klasickém provedení dosáhla kolem 130 tun. Hmotnost dvojčat  Keck 1  a 2  přesahuje patnáct  tun. Soustavu seřizuje s přesností  na  miliardtinu  metru  dvakrát  za  sekundu  počítač, kterému dodává informace 168 snímačů umístěných na zrcadlech.

Spojení teleskopů Keck 1 a Keck  2, které má být dokončeno příští rok, poskytne  nové možnosti. Pohledem stereo  vědci získají více informací  a  uvidí  jasněji:  skvrny  se  jim  promění  v  body, rozmazaná slunce v dvojhvězdy a kdo ví, možná rozeznají i planety okolo podobného Slunce, jaké je to naše.Foto:  Na vrcholu  Mauna Kea,  uprostřed oceánu,  je rozeseto  na tucet  teleskopů.,  Pod  havajským   nebem,  nejlepším  na  světě, zkoumají hranice vesmíru.

Foto:  Speciální  zrcadlo  složené  ze  šestatřiceti  plošek. Obě zrcadla  tohoto  teleskopu  mají  v  průměru  deset metrů, což je světový  rekord.   Seřizování  šestatřiceti  malých   zrcadel  na miliardtinu metru je řízeno počítačem (vpravo).

 

Sluneční soustava plná života?

15. 5.1997 Čtvrtek - V posledních měsících se objevují  zprávy o možném výskytu života v nejrůznějších koutech Sluneční soustavy:  na Měsíci i na Marsu, na některých měsících Jupiteru  a Saturnu. Všechny představy však vycházejí  z nepřímých  důkazů, spolehlivé  přístroje zatím nikde žádný  mikrob či  řasu, natož  něco většího,  nezaznamenaly. Není divu, že nad  úvahami o životě, jež se  opírají jen o zaznamenání určitých  nezvyklých  jevů,  se  vědci  přou.  V  jednom  případě oponenti  své  kolegy  dokonce  ošklivě  podezírají, že vytvořili hypotézu  o životě  také proto,  aby vyvolali  zájem veřejnosti a předešli tím snížení vládních dotací na své výzkumy.

Text: Karel Pacner    

Spekulace  o  nejrůznějších   formách  života  na  některých planetách naší  soustavy se vynořily už  koncem minulého století. Dlouhou  dobu  však  zůstávaly  bez  vědeckých  podkladů, protože astronomové nemohli pomocí dalekohledů zahlédnout nic, co by tyto představy potvrzovalo, nebo naopak  vyvracelo. Teprve když začaly létat k nejbližším planetám automatické sondy vybavené přístroji, bylo  možné   začít  s  hledáním  stop   po  životě.  Pátrání  po mimozemšťanech  - ať  už v  jakékoliv podobě  - se  stalo dokonce jedním z nejdůležitějších úkolů kosmického výzkumu.

Vědci, kteří konstruovali přístroje pro jejich hledání, vycházeli z několika  předpokladů.  Předně  živé  mikroorganismy  se  těžko podaří  okamžitě najít.  Spíš se  dá jejich  přítomnost odvodit z nepřímých  důkazů:  každý  organismus  se  prozrazuje vylučováním určitých  plynů, typickými  reakcemi na  přidání určitých  látek, rostliny  existencí   fotosyntézy,  která  je   jejich  základním životním cyklem. Obecně platná rovnice,  že tam, kde je voda, měl by  být  i  život,  vedla  odborníky  k  tomu,  že vybavili sondy aparaturami na jejich identifikaci ve  formě ledu či páry. Vodu v kapalném stavu předem vylučovali, protože  ta může volně téci jen v atmosféře  za příhodného  tlaku,  jaký  dnes žádné  těleso naší platární  soustavy s  výjimkou  Země  nemá. Svědectvím  o životě, možná vyhynulém, mohou být i snímky vyprahlých koryt dávných řek.    

Měsíc  je  tělesem,  které  vědci  vyřadili  ze svých úvah o přítomnosti  života  už  dávno  -  je  to  pustina  bez jakékoliv atmosféry, bombardovaná  meteority, jádry komet  i úlomky dalších těles. Ani  američtí astronauti, kteří  se v letech  1969 až 1972 šestkrát vylodili na jeho povrchu,  nenašli nic, co by svědčilo o možné  existenci   mikroorganismů.  Vycházet  ovšem   z  průzkumu několika málo míst může být ošidné - ani automatické sondy, které jako   družice  kroužily   okolo  Měsíce,   však  nic  zajímavého neukázaly.

Teprve  loni  v  prosinci  vybuchla  bomba  -  na Měsíci je velké "jezero"  pravého ledu!  Zjistila to  americká sonda  Clementine, kterou  vypustil Pentagon  kvůli zkouškám  několika detektorů pro "hvězdné  války".  Objevené  "jezero"  leží  poblíž  jižního pólu Měsíce na dně Aitkenova kráteru,  který je svými 13 km nejhlubším útvarem tohoto  druhu ve sluneční  soustavě. Tloušťka ledovce  je třináct metrů,  průměr stovky kilometrů.  Vědci se domnívají,  že led na Měsíc zanesly dopadající komety.Mohl by v tomto ledovcovém poli vypučet nějaký život? První úvahy říkají, že nikoliv. Vždyť život  potřebuje aspoň trošičku tepla a na jižní pól Měsíce nikdy  nedopadají sluneční paprsky, takže tam panuje mráz  okolo minus 200  stupňů Celsia. V  takovém prostředí mohou mikroorganismy  - aspoň podle  současných znalostí vědců  - stěží přebývat.

Dogma  o nepřítomnosti  vody na  Měsíci, s  nímž většina badatelů počítala,  tedy příroda  vyvrátila. Kolik  takových dogmat  ještě vezme za své?    

Loni znovu ožila naděje  pěstovaná po několik desetiletí, že by  nějaké  mikroby  mohly  přežívat  na  Marsu. Když na sousední planetě v roce 1976 přistály  dvě americké sondy Viking, marně po stopách  mikroskopických  živáčků  pátraly.  Nedávno  analyzovali geochemici z  lunárního a planetárního  oddělení NASA v  Houstonu vedení  Davidem  McKayem  úlomky  meteoritů,  které před třinácti tisíci roky spadly do Antarktidy a zjevně byly vymrštěny z Marsu. McKayův  tým  na  nich  našel,  jak  uvedl  v  srpnu  na  tiskové konferenci,   "extrémně  malé   jednobuněčné  struktury   podobné pozemským bakteriím".

Někteří jejich  kolegové s tímto  tvrzením nesouhlasili. Nalezené stopy  prý  nelze  tímto  způsobem  vykládat  -  mohly  vzniknout rozličnými   anorganickými   chemickými    procesy.   Jiní   zase upozorňovali, že úlomky se mohly  znečistit bakteriemi až po pádu na Zemi.Diskuse pokračovala  i na nedávné vědecké  konferenci v Houstonu. Podle  slov   doktora  Petra  Jakeše   z  Přírodovědecké  fakulty Univerzity  Karlovy,  který   se  jednání  konference  zúčastnil, vzbudila  možnost  života  na  Marsu  takovou  pozornost,  že  jí organizátoři věnovali  jedno odpolední plenární  zasedání, ačkoli jinak probíhala konference ve třech až pěti sekcích současně.

"Kromě houstonské skupiny, která objev ohlásila a obhajovala, tam vystoupili   badatelé   z   univezity   státu   Tennessee,  kteří dokazovali, že nalezené stopy mohly vzniknout za vysokých teplot, nikoliv působením mikroorganismů," říká geochemik Jakeš. "Ať jsou argumenty  pro  či  proti  jakékoliv,  objev  života zaujal nejen americkou veřejnost,  ale i politiky. Zástupce  vedení NASA proto mohl na  konferenci ohlásit, že  uvažované snížení dotací  tomuto úřadu se  nebude týkat výzkumů  planet, meteoritů a  mimozemských vzorků.  Šéfové  NASA  tedy  dokázali  využít  možného  objevu  k posílení kosmického výzkumu," usmívá se Jakeš.    

Marsovské meteory  se stopami bakterií  podnítily pátrání po životě na  dalších nebeských tělesech. I  tady už vlastně získali američtí odborníci  důkazy v minulosti. Sonda  Voyager 1, která v roce  1979  prolétala  okolo  Jupiteru,  zjistila  na  jeho  dvou měsících zajímavé  úkazy. Největší překvapení tehdy  přinesl Io - na  jeho  snímcích  napočítali  vědci  čtrnáct  činných  sopek. A jestliže je některé nebeské těleso aktivní geologicky, vnucuje se odborníkům otázka: Není aktivní i biologicky?

Fotografie měsíce Europa ukázaly ledový krunýř silný od 15 do 100 kilometrů.  A   z  radarových  pozorování   si  někteří  badatelé odvodili, že pod ledem může být voda v tekutém stavu.

Sonda  Galileo, která  zkoumá Jupiter  a jeho  okolí právě  nyní, představy  o  životě  na   Europě  jenom  posílila.  Její  mnohem kvalitnější záběry ukázaly neobvykle hladký povrch měsíce pokrytý jemnou  nahnědlou tříští,  patrně mořem,  na němž  plavou metrové kusy ledu. "Nepochybuji o tom,  že tam musí být život," prohlásil planetolog  John Delaney,  který v  kalifornské Pasadeně  získané snímky analyzoval. "Voda musí obsahovat všechny látky, které jsou nezbytné ke  vzniku a udržení  života." Také na  Europě vybuchují sopky  -  a  vulkanická   činnost  dodává  životu  energii  místo slunečních paprsků.

Voyager  přinesl  nové  informace  také  o měsících vzdálenějšího Saturnu. Podle nedávno zesnulého astronoma Carla Sagana vzbuzoval největší naději  na objev života měsíc  Titan, i když je  na jeho povrchu  teplota  minus  180  stupňů  Celsia.  Není  však mrazová bariéra života také jedním z pozemských dogmat, která umí příroda překonat? Neptunův  měsíc Triton je  ještě chladnější, minus  235 stupňů Celsia.  A přesto se zdá,  že je pod jeho  povrchem led, v němž by  se mohl rozvíjet život  díky energii podzemní vulkanické činnosti.    

"Zdá  se, že  někteří badatelé  se podle  vzoru McKaye snaží získat pozornost  veřejnosti a tím  i prostředky na  další výzkum upozorňováním  na možný  život na  nejrůznějších tělesech nebeské soustavy,"  upozorňuje   Petr  Jakeš.  "Na   druhé  straně  musím zdůraznit, že všechno je možné,  protože naše znalosti o tělesech sluneční  soustavy  jsou  pořád  ještě  chabé.  Málokdo si přitom uvědomuje, jak  jsou tyhle kosmické  výzkumy důležité pro  Zemi - vedou  k   tomu,  abychom  srovnáváním  v   širším  měřítku  lépe porozuměli naší planetě, magnetismu  a dalším jevům, abychom lépe poznali  možnou budoucnost  našeho světa  a předešli katastrofám, které  by  tady  mohly  nastat.  Kosmický  výzkum je jednoznačnou součástí poznávání planety Země.

Obrázek: Sonda Galileo krouží okolo Jupiteru a jeho měsíců

 

Američané již na Mir nechtějí

16. 5.1997 Pátek - Mys Canaveral, Spojené státy (ČTK) - Kosmonaut Michael Foale je  již čtvrtým  Američanem, který  si od  dnešní noci  bude moci vyzkoušet  pobyt  na  ruské  orbitální  stanici  Mir.  Není ovšem vyloučeno, že zůstane i posledním. Mir, který na oběžné dráze již několik  let  přesluhuje,  je  totiž  v  tak dezolátním stavu, že Američané chtějí od vysílání svých kosmonautů zcela upustit.Foale,  jehož spolu  s dalšími  šesti členy  mezinárodní posádky, téměř  dvěma tunami  potravin a  dalšími zásobami  nese v  těchto okamžicích k  ruské orbitální lodi  raketoplán Atlantis, vystřídá na palubě Miru svého krajana Jerryho Linengera.(Viz Američané...)

Foto:  Zástupy  diváků  pozorují  z  floridského  mysu  Canaveral včerejší start raketoplánu Atlantis                 

Američané se už bojí dále posílat své hochy na Mir

Praha  - Už  šestý rok  navíc přesluhuje  ruská orbitální stanice Mir, jejíž  životnost byla při vypuštění  v roce 1986 naplánována na pět let. Kdysi chlouba sovětské kosmonautiky se mění v hromadu šrotu  a mezinárodní  posádky astronautů  v havarijní  údržbářské čety.

Nyní  dokonce  dostoupila  situace  takového  stupně,  že ředitel americké  NASA  Daniel  Goldin  nedávno  upozornil ředitele Ruské kosmické agentury  Jurije Koptěva, že  nevylučuje úplné zastavení vysílání svých kosmonautů na stanici.  Je proto možné, že Michael Foale,  který  má  v  příštích  dnech  přesednout  z  raketoplánu Atlantis  na  Mir,  a   vystřídat  tak  Jerryho  Linengera,  bude posledním Američanem na této stanici.Koncem dubna na Miru třikrát  unikla nemrznoucí kapalina z nádrže chladicího  systému do  prostoru a  posádka -  Alexandr Lazutkin, Vasilij Cibiljev  a Jerry Linenger -  si musela nasadit kyslíkové přístroje. Přetrvávající  závada na klimatizaci  způsobila, že na palubě panuje přímo tropické klima.

"Průměrná  teplota na  stanici  je  28 stupňů,  vlhkost sedmdesát procent," popsal  podmínky sám Sergej  Leskov v moskevském  listu Izvestija.  Všichni  tři  muži  trpí  zánětem  očních  sliznic  a narušením funkce ledvin, takže dokáží usnout jenom pomocí prášků. Navíc  Lazutkin dostal  na  jedovaté  látky z  chladicí aparatury alergii.

"Už měsíc  kosmonauti necvičí, třebaže  bez toho není  dlouhodobý let  myslitelný," uvádí  Leskov. Přitom  při dlouhodobých letech, kdy organismus  ve stavu beztíže hodně  odpočívá, musí kosmonauti aspoň  dvě  hodiny  denně  tvrdě   namáhat  své  tělo  v  palubní tělocvičně, aby  přestáli bez větších  obtíží návrat do  pozemské přitažlivosti.

"Poslední  lékařské vyšetření  proto ukázalo,  že fyzická kondice kosmonautů  je právě  na hranici  stavu, kdy  lze ještě hovořit o normálních podmínkách," upozorňuje Leskov.  Vzhledem k potížím se stanicí  věnuje  trojice  kosmonautů  nejvíc  času jejím opravám. Nemají  proto  dost  času  ani  na  provádění  vědeckých výzkumů, například americký program práce byl omezen na minimum.

Atlantis přiváží  na Mir novou  aparaturu na regeneraci  vzduchu. Místo obvyklých  pěti dnů bude raketoplán  spojen se stanicí šest dnů  - během  této doby  musí obě  posádky aparaturu instalovat a atmosféru vyčistit. Podle slov Leskova, který je o zákulisí Ruské kosmické  agentury  vždy  dobře  informován,  hrozí nebezpečí, že pokud nové  zařízení nebude fungovat,  Foale tam nezůstane  čtyři měsíce, jak se plánuje, nýbrž se ihned vrátí.

To by velice ohrozilo činnost Ruské kosmické agentury, která dost závisí na platbách cizích států za expedice. Například NASA platí za  každý let  v průměru  50 milionů  dolarů, což  je v nynějších nuzných  poměrech Ruska  obrovská suma.  Původní plán  počítal se sedmi  pobyty  Američanů  na  Miru  -  nynější výprava Foaleho je čtvrtá  v pořadí.  Tyto potíže  spojené i  s celkovým nedostatkem financí  mohou  navíc  nadobro  diskvalifikovat  Rusko z výstavby plánované mezinárodní stanice Alfa.                  Karel Pacner

 

Opravdová mystifikace o kosmické tragédii Sojuz

 9. 6.1997 Pondělí - Jen  díky  prozíravosti  amerického  novináře  mohla být odhalena skutečná pravda - Madrid - V roce 1968 zmizel sovětský kosmonaut Ivan Istočnikov ve vesmíru poté, co se jeho kosmický koráb srazil s meteoritem. Toto "vesmírné   drama"   zpracované   do   nejmenších  podrobností  s fotodokumentací  a dobovým  tiskem  si  mohou prohlédnout  od 22. května návštěvníci výstavy v  Madridu. Expozice o nevysvětlitelné tragédii  od  počátku  přitahuje  značnou  pozornost veřejnosti i sdělovacích prostředků, píše z Madridu pro agenturu AFP Roland de Courson.  Má však  jeden háček,  na který  se většina návštěvníků chytla  -  jde  o  dokonalou  mystifikaci  umělce,  který  se  na "opravdové  falešné  příběhy"  specializuje.  Fotografie a dobový tisk,   replika  kosmické   lodi,  vědecká   schémata,  "vojenské dokumenty"  označené  v  azbuce  poznámkou  "sekretno  -  tajné", zkrátka  celá expozice  vypadá velmi  věrohodně a  je představena jako  odhalení  dlouho  skrývané  "pravdy  o  odyseji  Sojuzu  2" americkým novinářem.  Za historku, kterou katalog  o 240 stranách vypráví   rusky  a   španělsky,  by   se  nemusel   stydět  žádný vědeckofantastický román:  25. října 1968  odstartoval Sojuz-2 ze základny  v Bajkonuru  s jedním  kosmonautem na  palubě - 38letým plukovníkem Ivanem Fjodorovičem Istočnikovem.  Na oběžné dráze se měl   spojit  se   Sojuzem-3  řízeným   podplukovníkem  Georgijem Beregovojem. Vinou  špatného manévru se  první pokus nepodařil  a Sojuz-2 se  ponořil do vesmírné temnoty.  O několik hodin později se  dvěma  korábům  přece  jen  podařilo  spojit.  Ale  na palubě Sojuzu-2 - nikdo. Istočnikov beze stopy zmizel a koráb nesl stopy po dopadu  malého meteoritu. Z obavy  před ostudou sovětský režim nehodu zakamufloval

 

Venuše olizuje ohonem plazmy Zemi

.11. 6.1997 Středa - Paříž  (ČTK) -  Venuše má  podle skupiny  evropských a amerických vědců analyzujících data ze satelitu SOHO obrovský ohon z plazmy, který  je dlouhý  45 milionů  kilometrů a  dosahuje téměř k Zemi. Plazmový   ohon  Venuše,   který  je   tvořen  teplými   a  velmi energetickými ionty, vzniká ve  vyšší atmosféře planety působením slunečního větru složeného z protonů a elektronů.

 

Posádka pro mezinárodní orbitální  stanici Alfa již tvrdě trénuje montáž

Praha,  mys  Canaveral  -   Opožděné  odpočítávání  pro  zahájení výstavby mezinárodní  orbitální stanice Alfa  začalo. Přestože má základní  modul vzlétnout  až v  červnu 1998,  v areálu Kennedyho kosmodromu na mysu Canaveral se  už pečlivě připravuje její první posádka.  Tvoří ji  zkušení kosmičtí  veteráni: Američan  William Shepherd jako velitel a Rusové Sergej Krikaljov a Jurij Gidzenko.

"Zatím probíráme  předpokládané i nepředvídatelné  situace, které mohou  nastat  během  montáže  jednotlivých  dílů  stanice," říká velitel  Shepherd  a  zdůrazňuje,  že  každý  úkon  musí jeho tým zvládnout  do detailu.  Podle nejnovějšího  harmonogramu prací  z konce května bude základní  článek této stanice zkráceně nazývaný FCB, konstruovaný Rusy za  americké dolary, vypuštěn z kosmodromu Bajkonur  v   červnu  1998.  Potom   začnou  americké,  ruské   a západoevropské rakety vynášet další díly.

První  posádka  odletí  na  zárodek  Alfy  - tvořený modulem FCB, ruským pohonným  systémem a americkým spojovacím  uzlem - v ruské lodi Sojuz z Bajkonuru v lednu 1999. Tato trojice tam zůstane 165 dnů  do června,  kdy ji  vyzvedne při  svém šestém  letu americký raketoplán. Současně  tam ponechá novou  směnu - dva  Američany a jednoho  Rusa. Třetí  posádku -   dva Rusy  a Američana  - vynese nahoru raketa  Sojuz koncem listopadu či  začátkem prosince 1999. Vzhledem k  tomu, že ruská  raketa jim nemůže  dopravit zásoby na delší dobu, zůstanou tam jenom  několik týdnů. Začátkem roku 2000 je vystřídá čtvrtá směna, která má na stanici pobýt čtyři měsíce. Mise páté posádky není ještě přesně vymezena.

Zpočátku budou  kosmonauti na Alfě nezbytní  od začátku proto, že musí asistovat při spojování  některých modulů dohromady a jejich oživování. Na těchto montážních pracích  se mají podílet Rusové a Američané  rovným  dílem.  Pět  posádek  vystoupí  do  otevřeného vesmíru  celkem  dvaadvacetkrát.  Také  astronauti  z  amerických raketoplánů  se mají  podílet na   montáži, a  to během  více než třiceti   výstupů  do   prostoru.  Velký   obytný  modul  přiveze raketoplán v srpnu 2002.

Stanice  Alfa,  na  níž  se  kromě  USA  a  Ruska  podílí  rovněž západoevropská agentura  ESA, Kanada a  Japonsko, má být  v plném provozu v prosinci 2002, nikoliv v červnu, jak zněl původní plán. Na její palubě se pak začnou  střídat šestice mužů a žen ze všech účastnických zemí, případně i hosté odjinud.         Karel Pacner

 

Měsíc asi není jedinou oběžnicí kolem zeměkoule

13. 6.1997 Pátek - Londýn (ČTI) - Měsíc není  jediným vesmírným tělesem, které obíhá planetu Zemi. Druhým, i  když podstatně menším zemským satelitem, je asteroid o průměru něco  přes tři kilometry. Ačkoli překvapivý objev tohoto  asteroidu je starý  již deset let,  astronomové jej zveřejnili  teprve včera.  Nejpozoruhodnější na  novém tělese  je jeho komplikovaná oběžná  dráha, na níž si jej  "předává" Země se Sluncem.

 

Ve vesmíru se srazily dvě ruské kosmické lodi

26. 6.1997 Čtvrtek - Koroljov, Rusko  (ČTK, Reuter) -  Kdysi velkolepý ruský  kosmický program utrpěl  včera další ránu,  když do orbitální  stanice Mir narazila   při  přibližovacím   manévru  nákladní   kosmická  loď Progress.

Náraz  způsobil  dekompresi  jednoho  z  šesti  modulů  stanice a poškodil baterie  solárních článků, které mají  velký význam jako zdroj energie.

Tříčlenná  rusko-americká posádka  sice hlásila  několik hodin po srážce  problémy s  dodávkami elektrické  energie, podle  tvrzení oficiálních   představitelů   však   jejich   životy   nejsou   v bezprostředním ohrožení.

"Byla  to   nepochybně  nejvážnější  nehoda   v  poslední  době," připustil  ředitel ruského  střediska pro  řízení kosmických letů Vladimir Lobachjov.  Nevyloučil zároveň, že  nehodu mohla zavinit technická závada.

Incident  se odehrál  kolem půl  dvanácté středoevropského  času, když  se  posádka  pokoušela  připojit  automatickou nákladní loď Progress ke komplexu Mir.

 

Kosmická havárie ohrozila stanici Mir

Stanice Mir (ČTK, Reuter) - Scéna téměř jako z Hvězdných válek se včera  odehrála v  kosmu, mnoho  kilometrů nad  zemským povrchem: kosmická  nákladní  loď  narazila  do  orbitální  stanice  Mir  a roztrhla plášť modulu.

Životy  tří  členů  posádky  vesmírné  stanice však bezprostředně ohroženy nebyly. O tom, jaký  bude osud vesmírné stanice, se však zatím jen spekuluje.

Odborníci  přesto  varovali  před  možnými  problémy  s kolísáním dodávek  energie. Poškozením  solárních článků  na modulu Spektr, které  patří k  hlavním zdrojům  elektrické energie  na orbitální stanici, byly způsobeny vážné  problémy v chodu vesmírné stanice. Mir podle odhadů ztratil v prvních hodinách po srážce asi třetinu zásob energie, což si vyžádá  rozvážné využívání zbylých zdrojů a také omezení vědeckých experimentů.

Někteří specialisté  v souvislosti s  tím varovali, že  poškození baterií by  mohlo být za  určitých okolností nebezpečné.  To však ruští odborníci zatím odmítají.

Kosmonautům  se  po  kolizi  podařilo  uzavřít  průchod spojující poškozený  modul Spektr  se zbývající  částí komplexu.  "V modulu Spektr vznikl v důsledku kolize  otvor, jehož velikost zatím není známa,"  uvedl ředitel  ruského střediska  pro řízení  kosmických letů Vladimír Lobachjov. Zbytek stanice poškozen nebyl.

Skupiny expertů  začaly po incidentu zvažovat  další kroky. Podle Lobachjova není vyloučeno, že poškozený  modul Spektr by mohl být od kosmické stanice Mir odpojen.  Nákladní loď Progress, která se od  stanice  pomalu  vzdaluje,   by  se  měla  podle  předpokladu odborníků v pátek zřítit do Tichého oceánu.

Členem  posádky  je  kromě  dvou  ruských  kosmonautů  i Američan Michael Foale,  kterého v květnu dopravil  na palubu jedenáct let starého  Miru raketoplán  Atlantis. Poškozený  modul sloužil jako jeho obytná kóje.  Je v něm rovněž uskladněno  osm tun amerického vědeckého vybavení.  Není dosud jasné,  zda se zařízení  v modulu Spektr podaří zachránit.

Stárnoucí  Mir byl  do kosmu   vypuštěn v  roce 1986.  V příštích letech  by  měl  být  nahrazen  mezinárodní  kosmickou stanicí. V posledních  měsících se  potýkal  s  řadou technických  potíží, z nichž  některé  byly  podle  odborníků  poměrně  závažné. V únoru například vypukl po úniku chladící kapaliny na palubě požár.

Kolize  se udála  při nácviku  mechanického přistávacího manévru, který  měl v  budoucnu  zamezit  častým problémům  s automatickým režimem  přibližování. "Kosmonauté  při tom  měli vypilovat svoje dovednosti," uvedl jeden z činitelů ruského vesmírného programu.

Foto:  Pohled na  modul  Spektr  orbitální stanice  Mir (archivní snímek), do kterého včera narazila nákladní kosmická loď.

 

Zraněnému Miru dochází energie

27. 6.1997 Pátek - Koroljov - Ani čtyřiadvacet hodin po kolizi ruské orbitální stanice  Mir s  nákladní lodí  nebylo jasné,  jaké následky  bude jedna  z nejvážnějších  havárií v  dějinách kosmonautiky  vlastně mít.  Pro nejbližší  dny  není  sice patrně  život rusko-americké posádky  v ohrožení,  odborníci  však  nevylučují, že  se situace zdramatizuje.

Posádka  včera  zavedla  opatření,   která  mají  uspořit  zbytky energie. Mělo  by se tak  odlehčit poškozeným solárním  bateriím, které by se mohly stát  stanici osudnými. Kosmonauti natočili Mir ke Slunci tak, aby zbylé solární články využili na maximum.

Optimistická varianta  předpokládá, že se  podaří stanici opravit pomocí  materiálu, který  k  Miru  dopraví ruská  zásobovací loď. Poškozené součástky by opravil jeden z kosmonautů. Pesimisté však varují,  že  pokles  dodávek  elektřiny  ohrožuje základní funkce stanice, a předpokládají, že posádka se bude muset vrátit na Zem.

Foto: Šipka ukazuje poškozený sluneční kolektor orbitální stanice Mir, do něhož narazila nákladní loď Progress.

 

Ruská stanice zachraňuje zbývající energii

Koroljov  -  Drama  tří  kosmonautů  na  stanici Mir včera pokračovalo  v tichu  mrazivého vesmíru  bojem o  záchranu zbytků životně důležité energie. Odborníci na  planetě Země se mezitím v horečném chvatu snažili odpovědět na řadu důležitých otázek.

Jisté  je zatím  jen to,  že  situace  je sice  vážná, ale  podle kosmického  centra nedaleko  Moskvy není  život tří  kosmonautů v bezprostředním  nebezpečí.  O  případné  evakuaci  se proto ještě neuvažuje.

Speciální materiál, bez kterého není možné provést opravy, však k stařičké kosmické  stanici nedorazí dříve než  za dva týdny. Týmy amerických a ruských expertů budou zatím hledat všechny možnosti, jak by se mohli ti nahoře co nejvíce zabezpečit.

Při  středeční kolizi  byly poškozeny  baterie solárních  článků, které  jsou  velmi  důležité  pro  zásobování stanice elektrickou energií.   Odhaduje  se,   že  Mir   již  ztratil   asi  polovinu akumulovaných zdrojů. Otázkou zůstává,  jak dlouho může poškozený komplex působit, než se život na něm stane životu nebezpečný.

Kosmonauti  se  proto  zoufale   snaží  zabránit  úniku  energie, odstavují  veškeré  nepodstatné  zařízení   a  připravují  se  na případné opravy zničeného zařízení.

"Do poškozeného  modulu se můžeme  dostat ve speciálním  obleku," prohlásil jeden  z kosmonautů při  komunikaci s řídícím  centrem. Odborníci se zatím spíše přiklánějí k tomu, že jeden z kosmonautů bude  muset vystoupit  do otevřeného  kosmického prostoru. Teprve pak  bude  možné  utěsnit  proražený  otvor  v  modulu  a opravit poničené solární panely.

"Aby bylo  možné modul Spektr  opravit, bude nezbytné  dopravit k Miru  speciální vybavení  v  nákladní  lodi Progress,"  uvedl šéf Ruské vesmírné agentury Jurij Koptěv. Materiál potřebný na opravu se však nepodaří  na Mir z Bajkonuru dopravit  dříve než za deset dní.

I když  zpráva o  odkladu znepokojila  některé odborníky,  Rusové obavy  z  vystupňování  krize   odmítají.  "Kosmonauti  nejsou  v současnosti v nebezpečí.  Cítí se dobře, i když  ve středu zažili trochu stresu," řekl Koptěv.

Jasno  není zatím  ani o  tom, co  bylo prvotní  příčinou kolize. Odborníci  pouze uvedli,  že k  ní došlo  při nácviku  manuálního spojení nákladní  lodi Progress s Mirem.  Velitel posádky Vasilij Ciblijev při tom z neznámých důvodů nedokázal zpomalit loď, která narazila  do modulu  Spektr, prorazila  jeho plášť  a zdemolovala sluneční baterie.

Kolize stanice Mir    

Co se stalo

Do kosmické stanice Mir narazila při nácviku přistávacího manévru automatická  nákladní  loď  Progress.  Při  nárazu byly poškozeny zejména solární články, které zásobují stanici energií.    

Co se děje

Posádka se  snaží maximálně omezit  spotřebu energie ve  stanici. Skupiny vědců v řídícím středisku  plánují další kroky. Chystá se vyslání zásobovací lodě s materiálem nutným na opravu.    

Co se může stát

Pokud  se  prohloubí  krize  s  kolísáním  dodávek energie, budou ohroženy životně důležité funkce stanice. Posádka pak bude nucena Mir opustit v náhradní kosmické lodi.

 

Chlouba ruské kosmonautiky se změnila v symbol úpadku

Moskva (AP)  - Nastal po jedenácti letech  ve vesmíru a více jak 60 000 obězích kolem Země čas zapomenout na Mir?

Každopádně  patří  podle  expertů  tato  část  ruského kosmického programu k jeho největším úspěchům.  Vždyť Mir už přesluhuje šest let  a  za  celou  dobu  se  na  něm  už vystřídalo na 60 ruských kosmonautů a řada návštěvníků z jiných zemí, nejčastěji z USA.

Od února to  však jde s Mirem z kopce.  Tehdy tam poprvé hořelo a pak se pravidelně objevovaly další závady a z někdejší chlouby se stal  symbol  úpadku  ruské   kosmonautiky.  Hlavní  příčinou  je nedostatek peněz, který sužuje hlavního pohrobka Sovětského svazu jako celek.

Přestože  nemůže   Moskva  platit  své  účty   a  zastavila  řadu ambiciózních programů, zatím  trvá na tom, že Mir  vydrží do roku 1999. Ostatně zavření Miru by  zavřelo i "dolarovod" ze Spojených států, které za využívání Miru  již zaplatily 430 milionů dolarů. Navíc  by  ohrozily  své  postavení  v  projektu nové mezinárodní stanice Alfa. Rusové se proto nebudou chtít lehce vzdát.

Ovšem  mnoho  odborníků  pochybuje,   že  stanice  vydrží  dlouho neléčené rány a  sílí hlasy žádající její opuštění.  Od roku 1986 Mir prodělal již 1439 poruch, z nichž 60 zůstává dnes neopraveno. Přesto tato havárie nemusí být pro stanici poslední ranou.

"Rusové  mají  velmi  talentované  inženýry,  kteří  jsou schopni přijít s  nečekanými řešeními," říká  britský expert na  kosmický výzkum Geoff Perry.

 

Kosmonauti bojují o záchranu stanice

Koroljov (Reuter) - Americký katastrofický  film Apollo 13, ve  kterém  se  kosmonauti   dostávají  do  smrtelného  ohrožení, připomínaly včera  některé scény v ruském  kosmickém středisku. V sázce  bylo mnoho  - životy  tříčlenné posádky  poškozené stanice Mir.

"Máme zmáčknout knoflík B2?" je slyšet přerývavý hlas kosmonauta, zdeformovaný špatným přenosem. "Ano,  zkus to, jaký je výsledek?" odpovídá centrála. "Těžko říct," ozývá  se. "Zkus to znovu!" radí velící  důstojník.  Rozhovor  pak   mizí  v  nezřetelném  šumu  a praskání.

"Situace je vážná," prohlásil  americký kosmonaut Jerry Linenger, který se  vrátil z Miru  v květnu. Při  své misi na  jedenáct let staré  stanici se  musel vypořádat  s řadou  technických problémů včetně požáru.

"Požár na palubě a  dekomprese jsou dvě nejnebezpečnější situace, které se mohou přihodit na orbitální stanici," uvedl kosmonaut.

Posádka složená ze  dvou Rusů a jednoho Američana  je nyní nucena pracovat ve  tmě, aby ušetřila  energii. Většina zařízení,  která nejsou  nezbytně  nutná  pro  provizorní  provoz,  byla odpojena. Skeptici  z řad  odborníků upozorňují,  že pokud  kosmonauti brzy nezískají   více  energie,   nebudou  moci   pracovat  s  životně důležitými systémy.  K těm patří  i generátory kyslíku  a systémy pro  likvidaci  oxidu  uhličitého.  Řídící  středisko již posádku vyzvalo, aby pomalu konzervovala kyslík.

Většinu dne strávili tři muži  revizí škod a sestavováním seznamu materiálu, který budou potřebovat pro  opravy. Asi za čtrnáct dní by  je  k  Miru  měla  z  Bajkonuru  dopravit ruská kosmická loď. Americký  kosmonaut Michael  Foale, jehož  osobní věci  i vědecké přístroje a materiál jsou zablokovány v nabouraném modulu, si při komunikaci  s   řídícím  střediskem  objednal   zaslání  holicího strojku, zubního  kartáčku a zubní pasty.  "Raději tři tuby zubní pasty,"  doplnil poté.  Jednou  z  klíčových otázek  zůstává, jak dlouho budou muset kosmonauti na stanici ještě zůstat.

"Situace  na  Miru  je  stabilizovaná,"  prohlásil  mluvčí  NASA. Pozorovatelé  soudí,  že  ruská  strana  se  bude  snažit oddálit případné  opuštění  stanice.  Stotunový  kolos  by  se  totiž bez posádky  stal  velmi  nestabilní  a  pravděpodobně  by  se  vymkl kontrole pozemního střediska.

Pokud by se situace přesto v nejbližších dnech vyostřila, trojice kosmonautů může opustit palubu Miru v záchranné lodi Sojuz, která je jeho součástí.

K evakuaci  bude nezbytné  přistoupit také  v tom  případě, že se nepodaří  obnovit dodávku  energie na  úroveň, která  by dovolila bezpečné přiblížení zásobovací lodi.

Sedmitunová  raketa  Sojuz  TM-25  je  poslední  z osvědčené řady kosmických  lodí,  které  byly  pro  transport  kosmonautů k Miru použity v uplynulých 11 letech více než dvacetkrát.

Kosmonauti  by při  průletu atmosférou  přistáli pravděpodobně ve stepích Kazachstánu, odkud by je evakuovaly vojenské vrtulníky.

Foto: Americký kosmonaut Michael Foale si zkouší skafandr.

Ilustrace: Astronauti na vycházce:

Jeden  člen  posádky  Miru  se  pravděpodobně  vydá k poškozenému solárnímu panelu a pokusí se jej opravit.

Kosmický oblek- skafandr váží 105 kilogramů- elektrický kontrolní panel na prsou- helma s průzorem- tlakový ventil na prsou- pneumaticko-hydraulický kontrolní panel na prsou- kombinovaný obslužný panel na prsou- zádový batoh se systémy, které pomáhají udržet životní funkce

Model stanice  Mir, kterou ve středu  poškodila srážka s nákladní raketou.

Pramen: Reuter

 

Sodoma na Miru

28. 6.1997 Sobota - Po  kolizi s  raketou Progress  čelili včera  kosmonauté na  Miru dalším potížím.

Posádka Miru musela řešit další nepříjemnou situaci

Stanice Mir (AP,  ČTK) - Jako by  toho neměli tři kosmonauti na  poškozeném Miru  dost. Nejenže  se marně  snaží ve  ztížených podmínkách zajistit  dostatek energie pro  oživení okysličovacího generátoru  a dalších  důležitých systémů,  včera navíc  vysadilo řízení  stanice. Kosmonauti  byli  nuceni  využít rakety  Sojuz k natočení  dosud fungujících  křídel solárního  systému ke Slunci, aby si zajistili zoufale potřebnou energii.

Stanice  totiž   přišla  nejméně  o   třetinu  celkového  příkonu elektrické energie kvůli kolizi při cvičném přibližovacím manévru nákladní lodi Progress. Kosmonauti  museli zastavit experimenty a fyzická  cvičení,  aby  ušetřili  energii.  Mezitím  bylo na Zemi připraveno  zařízení   naléhavě  potřebné  k   opravám  poškozené stanice.  Mluvčí  ruského  střediska  pro  řízení  letu  Vsevolod Latyšev  informoval,  že  nákladní  kosmická  loď  Progress  M-35 vzlétne k Miru  4. nebo 5. července. Oba  ruští kosmonauti z Miru se pak  zúčastní výstupu ze stanice  a pokusí se opravit  otvor v plášti  poškozeného modulu  Spektr. Třetí  člen posádky, americký kosmonaut,  bude připraven  v raketě  Sojuz, která  je v  případě nutnosti dopraví na Zem.

Američan Michael Foale žije na orbitální stanici teprve něco přes měsíc, ale  jeho dva ruští kolegové,  Vasilij Ciblijev a Alexandr Lazutkin,  za sebou  mají již  čtyři měsíce.  Oba byli  na palubě stanice v únoru, kdy zde vypukl požár.

Ciblijevova manželka Larisa prozradila, že si její manžel s sebou vzal  do vesmíru  umělohmotného  králíčka,  kterého mu  dala jako talisman pro štěstí jejich dcera.  "Není možná příliš krásný, ale vždycky fungoval," říká Larisa.

 

Jak dál v kosmu? ptají se Američané

Washington - Poškození ruské stanice Mir,  na níž pracuje i  americký astronaut Michael Foale, opět vyneslo v USA na povrch  diskuse o účelnosti americko-ruské spolupráce ve vesmíru.

Republikánská  strana  například  vyzvala  ředitele  NASA Daniela Goldina, aby  zajistil takovou bezpečnost práce  na této stanici, která by odpovídala obvyklým americkým kritériím. Jinak by neměli být Američané na Mir dále posíláni.

Přerušení kosmické spolupráce mezi  Washingtonem a Moskvou, o něž usilují někteří  kongresmani a komentátoři, by  bylo těžkou ranou prestiži Ruska  i Clintonově politice  vůči němu. Takový  krok by patrně  vedl  k  likvidaci  ruské  kosmonautiky  a k útěkům mnoha specialistů do států označovaných za teroristické.

Čtvrteční  rozhodnutí ruské  kosmické agentury  a NASA  o tom, že posádka  zůstane na  stanici a  během dvou  vycházek se jí pokusí opravit,  americký tisk  většinou kritizuje.  Například US  Today napsal v úvodníku,  že tři muži jsou v  nebezpečí jenom proto, že někdo určuje priority vzhůru nohama.

Známý expert na ruskou raketovou  techniku James Oberg z Houstonu řekl listu Washington Post, že prapodstata této havárie spočívá v nedostatečném financování ruského  kosmického programu po rozpadu SSSR.

Třebaže zatím  není jasný důvod, proč  se při přistávacím manévru neplánovaně zažehly  některé motorky Progressu,  může být ve  své podstatě  stejný jako  při loňské  havárii prestižní  ruské sondy Mars, která nesla vědecké aparatury více než dvaceti států.

Vyšetřování  této   katastrofy,  které  nebylo   dosud  uzavřeno, poukázalo na stávky ruských specialistů z výrobního závodu, jimiž protestovali proti několikaměsíčnímu zpoždění výplaty mezd a dále na  časté  přerušování  dodávek  elektřiny  na  kosmodrom, kterým Kazachstán trestal Rusko za neplacení účtů za energii.

Na  palubě Miru  se má  v příštích  třech letech  vystřídat ještě několik  posádek,  jejichž  členy  mají  být  další  Američané  a Západoevropané.  Ruská stanice  totiž nyní  slouží jako  zkušební pole pro kosmonauty a  specialisty vyvíjející mezinárodní stanici Alfa,  která se  začne stavět  příští rok  a do plného operačního používání má být uvedena v roce 2002.

Je  jasné, že  Rusové se  budou snažit  udržet nynější posádku na Miru  co  možná  nejdéle,  a  rovněž  tak  pokračovat  v  dalších plánovaných  výpravách.  Vedou  je   k  tomu  jak  finanční,  tak technické důvody.

NASA  i  ostatní  západní  kosmické  agentury  totiž platí Moskvě nemalé částky za pobyty svých lidí na palubě stanice. Podle listu Sun-Sentinel  nyní  jde  o  471  milionů  dolarů.  A ty by Moskva nedostala, kdyby Západ tyto  výpravy vzhledem k velké rizikovosti Miru zastavil.                                       Karel Pacner

 

NASA bude pokračovat v misi na stanici Mir

30. 6.1997 Pondělí - Mys Canaveral (ČTK) - Americký  Úřad pro letectví a vesmír (NASA) hodlá  posílat své  astronauty  na  ruskou orbitální  stanici Mir navzdory tomu, že při nedávné kolizi přišlo toto ruské zařízení o polovinu dodávek elektrické energie. "Náš nynější plán je založen na  pokračování  v  misi,"  řekl  Frank  Culbertson, který řídí z americké   strany  společný   program  na   Miru.  Současně  však zdůraznil, že NASA dospěla  k přesvědčení, že hranice bezpečnosti byla dosažena.

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *