7.10.1997 Úterý Mys Canaveral - Americký Úřad pro letectví a vesmír (NASA) odložil přistání raketoplánu Atlantis o 24 hodin kvůli nepřízni počasí. Řídící středisko vesmírných letů původně odložilo přistání o 90 minut, ale přetrvávající prudký déšť a silné poryvy větru nad letištěm Kennedyho vesmírného střediska na Floridě, kde má raketoplán přistát, si vynutily další a podstatně delší odklad. Atlantis se sedmičlennou posádkou měl na oběžné dráze za úkol se připojit k ruské orbitální stanici Mir, kam přivezl zcela nový hlavní počítač, který nahradil původní poruchový, a zásoby vody a potravin. Raketoplán také dovezl na Mir astronauta Davida Wolfa, který vystřídal Michaela Foalea. Posádka Atlantisu rovněž vyfotila trhlinu na povrchu poškozeného modulu.
16.10.1997 Čtvrtek Praha - Navzdory protestům i technickým potížím včera nad ránem po patnácti letech příprav a obvyklých několikadenních odkladech odstartovala z kosmodromu na mysu Canaveral pětitunová sonda Cassini-Huygens k planetě Saturn. Po šestileté pouti má sonda kroužit čtyři roky okolo Saturnu a vysílat odtamtud informace.
Saturn, považovaný vzhledem k jeho prstencům za nejkrásnější planetu naší soustavy, krouží okolo Slunce ve vzdálenosti 1,4 miliardy kilometrů, to je desetkrát více než činí vzdálenost Slunce - Země. Je to menší dvojče největšího obra naší soustavy Jupitera. Všechna velká nebeská tělesa mají mnoho společného: jsou to koule stlačených plynů bez pevného povrchu, rovněž mají velký počet velkých měsíců, z nichž některé se svou velikostí mohou srovnávat s menšími planetami.
Sonda Cassini-Huygens má zakotvit na dráze okolo Saturnu 1. července 2004. Po čtyřech měsících vypustí menší automat Huygens, postavený ESA, který zamíří do atmosféry Titanu. Mateřské plavidlo nese dvanáct vědeckých přístrojů, evropský automat šest, všechny dohromady mají v plánu 27 experimentů. Vzhledem k vlastnostem planety a jejího největšího měsíce zařadila NASA úkoly této sondy do široce koncipovaného programu Origins, jehož cílem je objasnit vznik sluneční soustavy a pozemského života včetně zjištění, nakolik je možné, aby se tyto procesy opakovaly u jiných hvězd.
Do oblasti Saturnu zalétá pouze jedno procento sluneční energie ve srovnání s dávkami u Země. Proto nebylo možné vybavit sondu slunečními bateriemi. Nahradily je tři termoelektrické generátory poháněné 33 kg plutonia - a to vyvolalo obavy některých ekologů, protože při nezdařeném startu by schránky s tímto jedovatým radioaktivním materiálem dopadly na Zemi.
Celý projekt, na němž s americkou NASA spolupracovala Evropská kosmická agentura (ESA), přijde celkem na 3,3 miliardy dolarů počínaje stavbou sondy od října 1989 až do skončení výzkumů v roce 2008.
"Je to poslední z velkých dinosaurů," upozornil vědecký šéf expedice Dennis Matson, protože nyní bude NASA vypouštět k planetám automaty mnohem menší, ale vybavené neméně kvalitními přístroji, které jsou založené na mikroelektronice nové generace. V minulosti prolétly okolo této planety tři americké sondy a předaly o ní a jejím okolí množství unikátních informací, především ukázaly, že tam není devět měsíců, nýbrž osmnáct.
Nejzajímavější "člen rodiny" Saturnu je Titan, největší měsíc naší soustavy. Obklopuje ho velmi hustá atmosféra, která se podobá ovzduší, jaké panovalo na Zemi v jejích počátcích, avšak ve zmrazeném stavu, protože se tam teplota pohybuje mezi 193 a 183 stupni mrazu. Povrch Titanu je současně tekutý a pevný, protože část plynů má formu ledu.
Už v sedmdesátých letech dospěl známý americký planetolog Carl Sagan k závěru, že v atmosféře tohoto měsíce se neustále vytvářejí organické látky, které jsou základem života. Nicméně vzhledem k velkým mrazům tam žádný život - aspoň podle dnešních znalostí - nemůže vznikat. "Titan představuje v našich očích gigantickou laboratoř planetárních rozměrů, ve které se dá sledovat vývoj předbiologické organické chemie," domníval se Sagan.
Karel Pacner
Sonda Cassini-Huygens byla zkonstruována tak, aby mohl být proveden nejdelší výsadek člověkem vyrobeného přístroje v historii.Sonda Huygens a její tepelný štít.
Dráha sondy je vedena po spirále kolem Venuše, Země a Jupiteru - tyto planety mají sondu "katapultovat" svými gravitačními silami k vytyčenému cíli.
Dráha letu s přibližnými daty průletu:
Start 15. října
Venuše 23. dubna 1998
Venuše 22. června 1999
Země 18. srpna 1999
Jupiter 1. ledna 2001
Saturn 1. července 2004
1270 kilometrů nad povrchem sonda vstoupí do atmosféry rychlostí 62 km/s.
Ve výšce kolem 190 kilometrů se začnou rozvinovat padáky.
Ve 155 až 175 kilometrech začnou pád brzdit padáky a odpadne tepelný štít.
Ve výšce kolem 110 kilometrů nad Titanem začne probíhat stabilizace pádu.
Sonda Huygens začne vysílat z povrchu první data na Cassini, která je předá Zemi.
Pramen: Reuters
1.11.1997 Sobota Pasadena (Reuters) - Ještě opojeni úspěchem Pathfinderu na Marsu začali vědci z NASA plánovat nové dobrodružství: cestu na kometu.
Plánováním mise Deep Space-4 Champollion byl pověřen Brian Muirhead, který se zasloužil o misi Mars Pathfinder a který se řídí heslem, že "vše je možné". Sonda by měla vzlétnout v dubnu 2003 a přistát po více než dvou letech na kometě Tempel 1, která obletí Slunce jednou za pět a půl roku.
"Je to trochu sexy, ne, je to hodně sexy," svěřuje se Muirhead a dodává: "Je to něco, co ještě nikdo před námi nezkusil. Nikdo ještě neměl, ani se nepokusil o dostaveníčko s přistáním na povrchu komety.
"Sonda vypuštěná ze Země by se měla "zavrtat" do povrchu komety, která se nachází daleko mimo sluneční soustavu. Po odebrání vzorků by se měla vrátit zpět do náruče dychtivých vědců, kteří, jak tvrdí Brian Muirhead, o kometách v podstatě moc nevědí. "Máme jen spoustu snímků z rychlých průletů," dodává Muirhead.
Komety jsou prý přitom pro pochopení vesmíru nesmírně důležité, protože jde pravděpodobně o odpad z časů, kdy se formovala sluneční soustava. Je také možné, že jsou nositelkami organických molekul, z nichž se na Zemi vyvinul život. Mnozí proto vidí v plánovaném podniku cestu na počátek času.
Hlavní problém projektu spočívá ve výpočtu přistání, které se má uskutečnit ve vzdálenosti 374 milionů kilometrů od Země na kometě Tempel 1 o průměru jen šest kilometrů. Vědci se také shodují, že komety jsou "uplácány" ze sněhu a prachu, ale nikdo neví, jak je jejich povrch tvrdý, což je důležitý neznámý faktor.
"Počítáme s tím, že Tempel 1 je z něčeho mezi betonem a chuchvalcem bavlny," tvrdí v této souvislosti Muirhead. Jeho tým chce kometu harpunovat. Až teprve pak se bude moci sonda Champollion oddělit od mateřské lodi a přistát na kometě. Po odebrání vzorků se však bude muset přistávací modul znovu spojit s mateřskou lodí, aby se mohl dostat zpět na Zemi.
"A to mi lidi říkali, že Pathfinderem má kariéra vyvrcholila," uzavírá Muirhead.
Praha (ker) - Třetinová kopie první družice, ruského Sputniku, má co nevidět obkroužit s pípáním Zemi.
Repliku malé koule se čtyřmi prutovými anténami vytvořili na počest čtyřicátého výročí vstupu člověka do vesmíru středoškoláci z ruského Nalčiku a z francouzského ostrova Reunion. První družice Sputnik, kterou Sověti vypustili 4. října 1957, měla před startem 83,6 kilogramu.
"Tato replika bude vysílat rádiové signály podobně jako kdysi originální Sputnik 1," prohlásil zástupce letového ředitelev v Koroljovu Viktor Blagov. Minisputnik mají vysadit víceméně ručně ruští kosmonauti Anatolij Solovjov a Pavel Vinogradov během svého výstupu z Miru do prostoru, který se plánuje na 3. listopadu. Těleso dovezla na stanici nákladní loď Progres 9. října. Původní termín 4. říjen se nepodařilo dodržet vzhledem k haváriím na palubě ruské stanice. Pokud se podaří dodržet plánovaný termín vypuštění, bude to na den přesně, kdy z Bajkonuru odstartovala druhá sovětská družice, která nesla na palubě prvního živého tvora, psa Lajku.
4.11.1997 Úterý Moskva (ČTK) - Šest hodin a čtyři minuty, o 34 minut déle, než se původně plánovalo, trval včerejší výstup ruských kosmonautů do otevřeného kosmu. Vesmírná "procházka" proběhla podle řídícího střediska hladce.
Před vlastními opravami kosmonauti nejprve vypustili malou napodobeninu první družice Země Sputnik z roku 1957. Třetinová replika, která je dílem ruských a francouzských školáků, má obletět Zemi s vysíláním světově proslulého signálu "píp-píp-píp".
Anatolij Solovjov a Pavel Vinogradov, členové tříčlenné rusko-americké posádky stanice Mir, pak úspěšně odstranili poškozený solární panel a provedli některé další opravy. Nový panel má být instalován ve čtvrtek při dalším výstupu do otevřeného prostoru.
Kosmonauti pracovali rychle a výkonně a s pozemním řídícím střediskem komunikovali jen málo. Po odmontování solárního panelu provedli přípravy na instalaci nového systému odstraňování kysličníku uhličitého z paluby Miru a z pláště stanice odebrali výsledky několika vědeckých experimentů.
Výstup začal s dvouhodinovým zpožděním, které způsobil výpadek měřičů tlaku a teploty na oděvu velitele Miru Solovjova. Pozemní Středisko pro řízení kosmických letů přesto rozhodlo, aby kosmonauti do vesmírného prostoru vystoupili. Anatolij Solovjov, který má ze všech kosmonautů na světě s výstupy do kosmu nejbohatší zkušenosti, se od loňského srpna, kdy dorazil na Mir, vydal na vesmírnou procházku již počtvrté. Celkem vystoupil do kosmu více než desetkrát.
24.11.1997 Pondělí Cape Canaveral (AP) - Posádka raketoplánu Columbia se začala připravovat na riskantní vesmírnou procházku, která má zachránit satelit Spartan, nad nímž NASA ztratila krátce po vypuštění kontrolu. "Jsme si jen jisti, že je před námi spousta práce," sdělilo kontrolní středisko šesti astronautům na Columbii. Podobnou operaci podnikla NASA již před pěti lety. Spartan stál deset milionů dolarů a NASA ho nechce ztratit.
Uvnitř raketoplánu zahájili zatím čtyři Američané, včetně astronautky indického původu, jednoho Japonce a jednoho Ukrajince, sérii vědeckých pokusů zejména v oblasti slučování kovů a růstu rostlin.
Záchranná akce je naplánována na pondělní noc. Do vesmíru má vystoupit Winston Scott a také Takao Doi, který se tak stane prvním Japoncem v otevřeném kosmu. Scott a Doi trénovali podobnou operaci již na Zemi, ale nikdo není schopen určit, jak se jim to podaří v beztížném stavu, když Spartan rotuje kolem své osy, s čímž výcvik nepočítal. Současný plán, který zkoumají nyní experti NASA na počítačových modelech, spočívá v přiblížení raketoplánu pod satelit a jeho zachycení za pomoci dvou astronautů a patnáctimetrové robotické ruky. (STS-87)
25.11.1997 Úterý Praha - Po letošní těžké kolizi Miru s nákladní lodí Progress a sérii následných potíží se mnozí zahraniční odborníci obávali, jestli tato kosmická stanice bude moci dál přijímat posádky. Naštěstí se po řadě oprav zdá, že nejhorší nebezpečí minulo. Přesto bylo rozhodnuto: Mir končí.
Jestliže půjde vše dobře, završí stanice svoji kariéru ve druhé polovině roku 1999. Ovšem už začátkem toho roku od něho převezme štafetu první posádka pracující na rozestavěné stanici Alfa.
Jakmile lidé opustí Mir, není však možné, aby se volně rozpadl v atmosféře. Takové objemné těleso neshoří tak dokonale, aby z něho zbyly jenom drobné neškodné trosky, ale zbudou větší kusy, které by mohly ohrozit obydlená území. Rusové proto chtějí Mir roztrhat pomocí čtyř nákladních lodí Progres na menší díly, které pak motory zavedou do jižního Pacifiku, kde nemohou nikoho ohrozit.
Vedení NASA muselo svést těžký boj v Kongresu o to, aby Američané směli do samého konce létat na tuto stanici. Když i astronauti, kteří na Miru pobývali, potvrdili, že riziko není tak velké, kongresmani souhlasili.
Pro obě strany jsou tyto pobyty Američanů na stanici důležité. Moskva za ně dostane od NASA během pěti let 472 milionů dolarů - a to je suma, která pomáhá udržovat chudou ruskou kosmonautiku při životě. Američané tam zase sbírají praktické zkušenosti z dlouhodobých pobytů na oběžné dráze, které jim jejich raketoplány nemohou dát, protože létají vždy maximálně dva týdny. Letošní série havárií obohatila americké plánovače výprav na Alfu o řadu zkušeností, jak řešit mimořádné situace.
NASA vyšle na Mir ještě jednoho muže - v lednu příštího roku tam Davida Wolfa vystřídá na pět měsíců Andrew Thomas. Mezitím televize CNN vyjednává s Ruskou kosmickou agenturou, že by odtamtud pár dnů vysílal její reportér. A ruský filmový režisér Jurij Kara chce využít stanice k natočení hraného filmu o životě lidí na oběžné dráze, samozřejmě opepřeného milostným příběhem.
Pak už nebude Mir a je otázkou, zda ho nahradí Alfa. Podle mezinárodní dohody mají Rusové vyslat šest či sedm nákladních lodí Progres s materiálem na rozestavěnou Alfu a také dvě pilotovaná plavidla Sojuz. Američané se však obávají, že výroba více než deseti raket a samotných lodí přesahuje ruské možnosti. Všechno samozřejmě závisí na penězích. Kvůli jejich nedostatku v ruském státním rozpočtu se už nyní zpozdil harmonogram výstavby mezinárodní stanice o osm měsíců. Proto se dva válce vyrobené v moskevských továrnách dostanou na oběžnou dráhu až příští rok v létě - v době, kdy do nich měla podle původního plánu nastupovat první posádka.
Alfa má dohromady vážit 470 tun. Doprava všech dílů na oběžnou dráhu vyžaduje 46 startů amerických a ruských kosmických plavidel. Původně se počítalo s tím, že stanici zkompletují do konce roku 2002, kdy by se na ní měla usadit šestičlenná posádka. Nyní se kvůli ruskému zpoždění stále častěji hovoří o tom, že bude hotova až v následujícím roce - nikdo však přesný termín nevyslovil. Karel Pacner
26.11.1997 Středa Mys Canaveral, USA (ČTK) - Vlastníma rukama zachránili včera astronauti amerického raketoplánu Columbia družici Spartan. Napravili tak páteční chybu, kdy se jim nepovedlo satelit po vypuštění uvést do provozu a záhy selhal i pokus ulovit ho pomocí mechanického ramena a uložit zpět do raketoplánu.
Když včera Columbia bezvládně rotující družici opět dostihla, museli americký astronaut Winston Scott a jeho japonský kolega Takao Doi vystoupit do otevřeného kosmického prostoru a družici lapit a naložit zpět do nákladového prostoru raketoplánu. Satelit Spartan, který měl zkoumat Slunce, stál deset milionů dolarů.
Foto: Astronauti upevnili družici k mechanickému ramenu a nyní sledují, podaří-li se ji uložit do nákladového prostoru. (STS-87)
28.11.1997 Pátek Sydney, Austrálie (ČTK) - Před více než dvěma miliony let dopadl do moře u Antarktidy asteroid s průměrem jeden až čtyři kilometry. Vyvolal ničivé vlny vysoké až čtyřicet metrů a zřejmě i velké klimatické změny.
Podle mezinárodního vědeckého týmu, který výsledky svého výzkumu zveřejnil v posledním čísle vlivného britského časopisu Nature, dopadl asteroid Eltanin do Bellingshausenova moře před 2,15 milionu let s výbušnou silou, která se rovnala sto miliardám tun trinitrotoluenu (TNT). Voda vytryskla do výše pěti kilometrů a "megatsunami" zničila obrovské oblasti v Jižní Americe a Antarktidě. "Prach a vodní pára mohly poškodit ozonovou vrstvu a pravděpodobně způsobily významné klimatické změny," řekl jeden z členů týmu Karsten Gohl, geolog z Macquarieské univerzity v australském Sydney.
Asteroid Eltanin zasáhl Zemi již poté, co na severní polokouli začala doba ledová, je však možné, že způsobil další ochlazení.
Přibližně před pětašedesáti miliony let u mexického poloostrova Yucatan dopadl asteroid s průměrem deset kilometrů a podle rozšířeného mínění způsobil vyhynutí dinosaurů mimo jiné tím, že mračna prachu způsobená výbuchem zastínila Slunce.
29.11.1997 Sobota Výprava lidí na Mars se zřejmě stane prvním krokem k tomu, aby se člověk naučil žít i mimo Zemi. Tak to alespoň vyplývá ze současných plánů americké kosmické agentury NASA.
Až dosud si veškeré výpravy do vesmíru, ať už se jich účastnili lidé, nebo jen stroje, braly všechno potřebné s sebou ze Země - s výjimkou té energie, kterou výprava získávala prostřednictvím slunečních baterií.
Vzhledem k tomu, že na dvouroční expedici by si s sebou musela výprava brát několik set tun zásob, hledá se způsob, jak takový náklad zmenšit. Původní představa spočívala v tom, že by se veškeré zásoby pro pobyt a zpáteční cestu poslaly na oběžnou dráhu okolo Marsu nákladními plavidly ještě před startem lidí.
Nyní přicházejí někteří odborníci NASA s myšlenkou, že by si část materiálu mohli lidé na Marsu přímo sami vyrobit. Šlo by o palivo pro zpáteční cestu. Loď pak může být menší a lehčí, takže by její starty vyšly levněji.
Předpokládané náklady na lidskou výpravu k Marsu začínají u částky dvaceti miliard dolarů, kterou však pozorovatelé považují na nesplnitelně nízký odhad. Všechno, co peníze ušetří, je tedy vítané.
Atmosféru Marsu tvoří z 95 procent oxid uhličitý. A právě tento plyn by se měl stát základní surovinou pro výrobu paliva stejně jako pro získání kyslíku potřebného ke spalování pohonných látek v raketových motorech.
V roce 2001 by měla být na Mars dopravena první pokusná aparatura, jež prověří, jak půjde vyrábět palivo v reálných podmínkách. David Kaplan, který má v NASA na starosti výběr nejvhodnější technologie, předpokládá, že první aparatura bude rozkládat oxid uhličitý z marťanské atmosféry na kyslík a oxid uhelnatý. Získaný oxid by sice mohl sloužit jako raketové palivo, ale dosahuje jen polovičních kvalit kapalného vodíku, který pohání raketoplán. Podle současných představ by však mohl být použit jako pohon lodi, jež bude na Zemi přepravovat vzorky marťanských hornin. Doprava lidí však bude vyžadovat něco lepšího.
"Když mě někdo přesvědčí, že jiná technologie může být výhodnější a je už nyní reálná, dám jí přednost," řekl Kaplan časopisu New Scientist.
Nyní existuje několik žhavých kandidátů na technologie, které by mohly být na Marsu použity. Jejich nevýhodou je, že potřebují více surovin ze Země. Kladem však je, že se díky nim dá připravit vcelku kvalitní palivo.
Jednoduchou možností je vzít ze Země plyn propan a ten pak použít na cestě zpět jako palivo hořící díky marťanskému kyslíku. Na jeden kilogram propanu dopraveného ze Země by se použily čtyři kilogramy kyslíku z Marsu.
Druhou, snad výhodnější možností je přivézt ze Země na Mars vodík. Přístroje by měly umět z pozemského vodíku a marťanského oxidu uhličitého získat metanol nebo metan, což jsou vhodná raketová paliva, a také samozřejmě kyslík pro jejich spalování. Na každý kilogram vodíku dopraveného ze Země by se pak na Marsu získalo přinejmenším dvanáct a přinejlepším osmnáct kilogramů paliva a kyslíku. To už vypadá na slušnou úsporu kosmických dopravních kapacit.
Problémem ovšem je, že vodík se nepřepravuje snadno - musel by být v kapalném stavu a mít velmi nízkou teplotu, což by stálo dost energie. Na povrchu Marsu je s velkou pravděpodobností voda ve zmrzlém stavu, která by mohla poskytnout vodík, ale s jejím využitím se v nynější fázi úvah nepočítá. Zůstává tedy nejisté, ke které variantě se vedení NASA nakonec přikloní.
Nicméně už samotný fakt, že se stále víc diskutuje o tom, co vlastně mohou kosmické výpravy využít na jiné planetě, je převratný. Pomalu, nesměle, ale přece totiž otevírá dveře k cestám do vzdálenějších končin vesmíru.
Obrázek: Možnosti jak získat na Marsu raketové palivo a kyslík potřebný pro jeho hoření z marťanského oxidu uhličitého s využitím vodíku dopraveného ze Země.
Filtry (pro vyčištění odebíraného vzduchu od marťanského písku)Sorpční pumpa (oddělí z atmosféry oxid uhličitý)
Reaktorová nádoba -1. Článek z oxidu zirkoničitého:2CO2 --) 2CO + O2
a metanolový reaktor:2CO + 4H2 --) 2CH3OH
2. Sabatierův reaktor:CO2 + 4H2 --) CH4 + 2H2Oa elektrolýza vody:2H20 --) 2H2 + O2(vodík se vrací na začátek reakce)
3. Zpětná produkce vody:2CO2 + 4H2 --) 2CO + 2H2Oa metanolový reaktor:2CO + 4H2 --) 2CH3OH
a elektrolýza vody:2H2O --) 2H2 + O2(vodík se vrací na začátek reakce)
Skladovací nádrže
S novými náznaky, že ve vesmíru existuje či existovala alespoň primitivní forma života, přišel astrofyzik Richard Hoover z americké kosmické agentury NASA. Nedávno informoval o tom, že v meteoritu nalezeném v Austrálii našel fosilní zbytky něčeho, co výrazně připomíná bakterie.
"Zdá se mi, že jsme zde našli známky života, který nepochází ze Země," komentoval objev Hoover. Vědec zkoumal vesmírný objekt, nazvaný Murchisonův meteorit, který spadl na Austrálii v roce 1969. Jeho předchozí trasa vesmírem je zatím velkou neznámou. Podle Hoovera však provedené rozbory naznačují, že meteorit nepochází ani ze Země, ani z Měsíce, ani z Marsu. Jeho původním domovem by snad mohla být nějaká kometa nebo asteroid.
Hooverovy závěry zatím nebyly potvrzeny. Založily však na další spekulace o tom, že život, přinejmenším ve formě mikroorganismů, může být ve vesmíru zastoupen častěji, než si lidé zatím dokázali připustit.
Ani starý známý meteorit z Marsu, který jako první rozvířil loni v létě debaty o mimozemském životě, nespí pokojným spánkem. Nedávno přišel David McKay z americké kosmické agentury NASA s jeho novými rozbory. Na výroční schůzi americké Geologické společnosti řekl, že meteorit obsahoval také materiál připomínající sliz vylučovaný pozemskými mikroby a usazený na kamenech v podzemí.
"Nemáme ještě nezvratný důkaz, ale stále se zvyšuje pravděpodobnost faktu, že na Marsu někdy primitivní život byl," řekl k tomu McKay.
Jiní odborníci si tak jisti nejsou a považují důkazy stále za nedostatečné. "Pořád o jejich výkladu nejsem nijak zvlášť přesvědčen," prohlašuje otevřeně paleontolog Jack Farmer, který pracuje rovněž pro NASA.
Dvoukilový meteorit o velikosti bramboru má za sebou podle vědců pestrou minulost. Jak nasvědčuje chemické složení jeho hmoty, pochází z Marsu. Tam do něj zhruba před čtyřmi miliardami let pronikla voda a zřejmě s sebou vnesla nepatrné jednobuněčné živé organismy. Někdy před šestnácti miliony let kámen zřejmě vyrvala z povrchu jeho rodné planety srážka s kometou či asteroidem. Putoval nekonečné věky vesmírem, až asi před třinácti tisíci lety spadl do Antarktidy. Zde jej pak našla vědecká expedice.
Zpráva o tom, že Země možná nemá absolutní monopol na život, pozměnila i plány politiků. Vláda prezidenta Billa Clintona, která jinak nelítostně seškrtává rozpočet NASA, se rozhodla přece jenom podpořit dalšími desetimiliardami dolarů kosmický výzkum Marsu.
Zatímco někteří odborníci jsou zdrženliví, jiní se neostýchají hovořit o tom, co by nové objevy mohly znamenat. Nakonec kolébkou života by vlastně vůbec nemusela být planeta Země. Vždyť se jeho zárodky mohly v minulosti na naši planetu dostat na nějakém podobném meteoru odkudsi z vesmíru.
"Kdo si troufne říci, že my všichni nejsme Marťané?" ptá se provokativně Richard Zare ze Stanfordovy univerzity.
Foto: Možnosti šíření života: srážka s asteroidem vytrhne mikroorganismy z jejich mateřské planety a pošle je do vesmíru.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |