Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 1997 - 4. část

 

Přistání raketoplánu odloženo 

Prudký déšť a silné poryvy větru nad Floridou

7.10.1997 Úterý Mys  Canaveral  -  Americký  Úřad  pro  letectví  a vesmír (NASA) odložil přistání  raketoplánu Atlantis o 24  hodin kvůli nepřízni počasí.  Řídící   středisko  vesmírných  letů   původně  odložilo přistání o 90 minut, ale přetrvávající prudký déšť a silné poryvy větru nad letištěm Kennedyho vesmírného střediska na Floridě, kde má  raketoplán  přistát,  si  vynutily  další  a  podstatně delší odklad. Atlantis se sedmičlennou posádkou  měl na oběžné dráze za úkol se připojit k ruské orbitální stanici Mir, kam přivezl zcela nový hlavní  počítač, který nahradil původní  poruchový, a zásoby vody a potravin. Raketoplán také  dovezl na Mir astronauta Davida Wolfa, který vystřídal Michaela  Foalea. Posádka Atlantisu rovněž vyfotila trhlinu na povrchu poškozeného modulu.

 

Poslední těžká sonda odstartovala k Saturnu

16.10.1997 Čtvrtek Praha -  Navzdory protestům i technickým  potížím včera nad ránem po patnácti letech příprav  a obvyklých několikadenních odkladech odstartovala  z  kosmodromu  na  mysu  Canaveral pětitunová sonda Cassini-Huygens  k planetě  Saturn. Po  šestileté pouti  má sonda kroužit čtyři roky okolo Saturnu a vysílat odtamtud informace.

Saturn,  považovaný  vzhledem  k  jeho  prstencům za nejkrásnější planetu  naší soustavy,  krouží okolo  Slunce ve  vzdálenosti 1,4 miliardy  kilometrů, to  je  desetkrát  více než  činí vzdálenost Slunce - Země.  Je to menší dvojče největšího  obra naší soustavy Jupitera.  Všechna velká  nebeská tělesa  mají mnoho  společného: jsou to  koule stlačených plynů bez  pevného povrchu, rovněž mají velký  počet velkých  měsíců, z  nichž některé  se svou velikostí mohou srovnávat s menšími planetami.

Sonda  Cassini-Huygens  má  zakotvit  na  dráze  okolo Saturnu 1. července 2004. Po čtyřech měsících vypustí menší automat Huygens, postavený  ESA,  který  zamíří   do  atmosféry  Titanu.  Mateřské plavidlo nese dvanáct vědeckých přístrojů, evropský automat šest, všechny  dohromady  mají  v  plánu  27  experimentů.  Vzhledem  k vlastnostem  planety  a  jejího  největšího  měsíce zařadila NASA úkoly této sondy do  široce koncipovaného programu Origins, jehož cílem  je objasnit  vznik sluneční  soustavy a  pozemského života včetně zjištění, nakolik je možné,  aby se tyto procesy opakovaly u jiných hvězd.

Do oblasti  Saturnu zalétá pouze jedno  procento sluneční energie ve srovnání  s dávkami u  Země. Proto nebylo  možné vybavit sondu slunečními bateriemi. Nahradily je tři termoelektrické generátory poháněné 33 kg plutonia -  a to vyvolalo obavy některých ekologů, protože  při  nezdařeném  startu  by  schránky  s tímto jedovatým radioaktivním materiálem dopadly na Zemi.

Celý projekt,  na němž s  americkou NASA spolupracovala  Evropská kosmická  agentura (ESA),  přijde celkem  na 3,3  miliardy dolarů počínaje  stavbou sondy  od října  1989 až  do skončení výzkumů v roce 2008.

"Je  to  poslední  z  velkých  dinosaurů,"  upozornil vědecký šéf expedice  Dennis  Matson,  protože  nyní  bude  NASA  vypouštět k planetám  automaty mnohem  menší, ale  vybavené neméně kvalitními přístroji, které jsou založené na mikroelektronice nové generace. V minulosti  prolétly okolo  této  planety  tři americké  sondy a předaly  o  ní  a  jejím  okolí  množství  unikátních  informací, především ukázaly, že tam není devět měsíců, nýbrž osmnáct.

Nejzajímavější  "člen rodiny"  Saturnu je  Titan, největší  měsíc naší  soustavy.  Obklopuje  ho  velmi  hustá  atmosféra, která se podobá ovzduší,  jaké panovalo na Zemi  v jejích počátcích, avšak ve zmrazeném  stavu, protože se  tam teplota pohybuje  mezi 193 a 183  stupni  mrazu.  Povrch  Titanu  je  současně tekutý a pevný, protože část plynů má formu ledu.

Už v  sedmdesátých letech dospěl  známý americký planetolog  Carl Sagan  k  závěru,  že  v  atmosféře  tohoto  měsíce  se  neustále vytvářejí  organické látky,  které jsou  základem života. Nicméně vzhledem k velkým  mrazům tam žádný život -  aspoň podle dnešních znalostí  - nemůže  vznikat.  "Titan  představuje v  našich očích gigantickou  laboratoř  planetárních  rozměrů,  ve  které  se  dá sledovat  vývoj  předbiologické  organické  chemie,"  domníval se Sagan.                                              

Karel Pacner

 

 Mise k nejkrásnější planetě

Sonda  Cassini-Huygens  byla  zkonstruována  tak,  aby  mohl  být proveden  nejdelší   výsadek  člověkem  vyrobeného   přístroje  v historii.Sonda Huygens a její tepelný štít.

Dráha sondy je vedena po spirále  kolem Venuše, Země a Jupiteru - tyto planety mají sondu  "katapultovat" svými gravitačními silami k vytyčenému cíli.

Dráha letu s přibližnými daty průletu:

Start 15. října

Venuše 23. dubna 1998

Venuše 22. června 1999

Země 18. srpna 1999

Jupiter 1. ledna 2001

Saturn 1. července 2004

1270 kilometrů nad povrchem  sonda vstoupí do atmosféry rychlostí 62 km/s.

Ve výšce kolem 190 kilometrů se začnou rozvinovat padáky.

Ve  155 až  175 kilometrech  začnou pád  brzdit padáky  a odpadne tepelný štít.

Ve  výšce   kolem  110  kilometrů  nad   Titanem  začne  probíhat stabilizace pádu.

Sonda  Huygens začne  vysílat z  povrchu první  data na  Cassini, která je předá Zemi.

Pramen: Reuters

 

 Po úspěchu na Marsu by NASA ráda ulovila kometu

1.11.1997 Sobota Pasadena (Reuters) - Ještě  opojeni úspěchem Pathfinderu na Marsu začali vědci z NASA plánovat nové dobrodružství: cestu na kometu.

Plánováním  mise  Deep  Space-4  Champollion  byl  pověřen  Brian Muirhead, který  se zasloužil o  misi Mars Pathfinder  a který se řídí heslem, že  "vše je možné". Sonda by  měla vzlétnout v dubnu 2003 a přistát po více než  dvou letech na kometě Tempel 1, která obletí Slunce jednou za pět a půl roku.

"Je to trochu sexy, ne, je  to hodně sexy," svěřuje se Muirhead a dodává:  "Je to  něco, co  ještě nikdo  před námi nezkusil. Nikdo ještě  neměl,  ani  se  nepokusil  o  dostaveníčko s přistáním na povrchu komety.

"Sonda vypuštěná ze  Země by se měla "zavrtat"  do povrchu komety, která  se  nachází  daleko  mimo  sluneční  soustavu. Po odebrání vzorků by se měla vrátit  zpět do náruče dychtivých vědců, kteří, jak tvrdí Brian Muirhead, o kometách v podstatě moc nevědí. "Máme jen spoustu snímků z rychlých průletů," dodává Muirhead.

Komety jsou  prý přitom pro pochopení  vesmíru nesmírně důležité, protože  jde  pravděpodobně  o  odpad  z  časů,  kdy se formovala sluneční soustava. Je také možné, že jsou nositelkami organických molekul, z  nichž se na  Zemi vyvinul život.  Mnozí proto vidí  v plánovaném podniku cestu na počátek času.

Hlavní problém projektu spočívá ve  výpočtu přistání, které se má uskutečnit ve vzdálenosti 374 milionů kilometrů od Země na kometě Tempel 1 o průměru jen šest  kilometrů. Vědci se také shodují, že komety jsou "uplácány" ze sněhu a  prachu, ale nikdo neví, jak je jejich povrch tvrdý, což je důležitý neznámý faktor.

"Počítáme  s  tím,  že  Tempel  1  je  z  něčeho  mezi  betonem a chuchvalcem bavlny," tvrdí v  této souvislosti Muirhead. Jeho tým chce  kometu  harpunovat.  Až  teprve  pak  se  bude  moci  sonda Champollion  oddělit od  mateřské lodi  a přistát  na kometě.  Po odebrání vzorků se však bude  muset přistávací modul znovu spojit s mateřskou lodí, aby se mohl dostat zpět na Zemi.

"A to  mi lidi říkali,  že Pathfinderem má  kariéra vyvrcholila," uzavírá Muirhead.

 

Zmenšená replika Sputniku má znovu obletět zeměkouli

Praha (ker) - Třetinová kopie první družice, ruského Sputniku, má co nevidět obkroužit s pípáním Zemi.

Repliku  malé koule  se  čtyřmi  prutovými anténami  vytvořili na počest čtyřicátého výročí vstupu člověka do vesmíru středoškoláci z ruského  Nalčiku  a  z  francouzského  ostrova  Reunion.  První družice Sputnik, kterou Sověti vypustili 4. října 1957, měla před startem 83,6 kilogramu.

"Tato  replika bude  vysílat rádiové  signály podobně  jako kdysi originální  Sputnik 1,"  prohlásil zástupce  letového ředitelev v Koroljovu Viktor Blagov. Minisputnik  mají vysadit víceméně ručně ruští kosmonauti Anatolij Solovjov a Pavel Vinogradov během svého výstupu  z Miru  do prostoru,  který se  plánuje na 3. listopadu. Těleso dovezla na stanici nákladní  loď Progres 9. října. Původní termín  4. říjen  se nepodařilo  dodržet vzhledem  k haváriím  na palubě ruské  stanice. Pokud se  podaří dodržet plánovaný  termín vypuštění, bude  to na den  přesně, kdy z  Bajkonuru odstartovala druhá  sovětská družice,  která  nesla  na palubě  prvního živého tvora, psa Lajku.

 

Posádka Miru začala při "procházce" už s opravami

4.11.1997 Úterý Moskva (ČTK) - Šest hodin a čtyři minuty, o 34 minut déle, než se původně  plánovalo, trval  včerejší výstup  ruských kosmonautů do otevřeného  kosmu. Vesmírná  "procházka" proběhla  podle řídícího střediska hladce.

Před  vlastními  opravami   kosmonauti  nejprve  vypustili  malou napodobeninu první  družice Země Sputnik  z roku 1957.  Třetinová replika,  která  je  dílem  ruských  a  francouzských školáků, má obletět   Zemi    s   vysíláním   světově    proslulého   signálu "píp-píp-píp".

Anatolij   Solovjov   a   Pavel   Vinogradov,  členové  tříčlenné rusko-americké  posádky  stanice   Mir,  pak  úspěšně  odstranili poškozený  solární panel  a provedli  některé další  opravy. Nový panel  má  být  instalován  ve  čtvrtek  při  dalším  výstupu  do otevřeného prostoru.

Kosmonauti  pracovali  rychle  a  výkonně  a  s  pozemním řídícím střediskem komunikovali jen málo. Po odmontování solárního panelu provedli  přípravy  na   instalaci  nového  systému  odstraňování kysličníku uhličitého  z paluby Miru a  z pláště stanice odebrali výsledky několika vědeckých experimentů.

Výstup  začal s  dvouhodinovým zpožděním,  které způsobil výpadek měřičů tlaku a teploty na  oděvu velitele Miru Solovjova. Pozemní Středisko  pro  řízení  kosmických   letů  přesto  rozhodlo,  aby kosmonauti do vesmírného  prostoru vystoupili. Anatolij Solovjov, který  má  ze  všech  kosmonautů  na  světě  s  výstupy  do kosmu nejbohatší zkušenosti, se od loňského  srpna, kdy dorazil na Mir, vydal na  vesmírnou procházku již  počtvrté. Celkem vystoupil  do kosmu více než desetkrát.

 

Posádka Columbie má zbrzdit družici, která se moc roztočila

24.11.1997 Pondělí Cape  Canaveral (AP)  -  Posádka  raketoplánu Columbia  se začala připravovat na riskantní vesmírnou  procházku, která má zachránit satelit  Spartan,  nad  nímž  NASA  ztratila  krátce po vypuštění kontrolu.  "Jsme si  jen jisti,  že je  před námi spousta práce," sdělilo  kontrolní  středisko   šesti  astronautům  na  Columbii. Podobnou operaci  podnikla NASA již před  pěti lety. Spartan stál deset milionů dolarů a NASA ho nechce ztratit.

Uvnitř  raketoplánu   zahájili  zatím  čtyři   Američané,  včetně astronautky   indického   původu,   jednoho   Japonce  a  jednoho Ukrajince,  sérii vědeckých  pokusů zejména  v oblasti  slučování kovů a růstu rostlin.

Záchranná  akce je  naplánována na  pondělní noc.  Do vesmíru  má vystoupit  Winston Scott  a také  Takao Doi,  který se  tak stane prvním Japoncem v otevřeném kosmu. Scott a Doi trénovali podobnou operaci již na Zemi, ale nikdo  není schopen určit, jak se jim to podaří v  beztížném stavu, když  Spartan rotuje kolem  své osy, s čímž výcvik nepočítal. Současný plán, který zkoumají nyní experti NASA na  počítačových modelech, spočívá  v přiblížení raketoplánu pod  satelit  a  jeho  zachycení  za  pomoci  dvou  astronautů  a patnáctimetrové robotické ruky.                          (STS-87)

 

Mir skončí v roce 1999, mezitím nastoupí Alfa

25.11.1997 Úterý Praha - Po  letošní těžké kolizi Miru s  nákladní lodí Progress a sérii  následných potíží  se mnozí  zahraniční odborníci obávali, jestli  tato kosmická  stanice  bude  moci dál  přijímat posádky. Naštěstí  se po  řadě oprav  zdá, že  nejhorší nebezpečí  minulo. Přesto bylo rozhodnuto: Mir končí.

Jestliže půjde  vše dobře, završí stanice  svoji kariéru ve druhé polovině roku 1999. Ovšem už  začátkem toho roku od něho převezme štafetu první posádka pracující na rozestavěné stanici Alfa.

Jakmile lidé opustí Mir, není však  možné, aby se volně rozpadl v atmosféře. Takové objemné těleso neshoří tak dokonale, aby z něho zbyly jenom drobné neškodné trosky,  ale zbudou větší kusy, které by mohly ohrozit obydlená území. Rusové proto chtějí Mir roztrhat pomocí  čtyř nákladních  lodí Progres  na menší  díly, které  pak motory zavedou do jižního Pacifiku, kde nemohou nikoho ohrozit.

Vedení NASA muselo svést těžký boj v Kongresu o to, aby Američané směli do samého  konce létat na tuto stanici.  Když i astronauti, kteří  na Miru  pobývali, potvrdili,  že riziko  není tak  velké, kongresmani souhlasili.

Pro obě  strany jsou tyto  pobyty Američanů na  stanici důležité. Moskva za ně dostane od NASA  během pěti let 472 milionů dolarů - a to je  suma, která pomáhá  udržovat chudou ruskou  kosmonautiku při  životě. Američané  tam zase  sbírají praktické  zkušenosti z dlouhodobých pobytů na oběžné dráze, které jim jejich raketoplány nemohou  dát, protože  létají vždy  maximálně dva  týdny. Letošní série havárií obohatila americké plánovače  výprav na Alfu o řadu zkušeností, jak řešit mimořádné situace.

NASA vyšle na Mir ještě jednoho  muže - v lednu příštího roku tam Davida  Wolfa  vystřídá  na  pět  měsíců  Andrew  Thomas. Mezitím televize  CNN  vyjednává  s  Ruskou  kosmickou  agenturou,  že by odtamtud pár  dnů vysílal její reportér.  A ruský filmový režisér Jurij Kara chce využít stanice  k natočení hraného filmu o životě lidí na oběžné dráze, samozřejmě opepřeného milostným příběhem.

Pak  už nebude  Mir a  je  otázkou,  zda ho  nahradí Alfa.  Podle mezinárodní  dohody mají  Rusové vyslat  šest či  sedm nákladních lodí  Progres  s  materiálem  na  rozestavěnou  Alfu  a  také dvě pilotovaná plavidla  Sojuz. Američané se však  obávají, že výroba více než deseti raket a  samotných lodí přesahuje ruské možnosti. Všechno samozřejmě závisí na  penězích. Kvůli jejich nedostatku v ruském státním  rozpočtu se už nyní  zpozdil harmonogram výstavby mezinárodní stanice o  osm měsíců. Proto se dva  válce vyrobené v moskevských továrnách  dostanou na oběžnou dráhu  až příští rok v létě - v době, kdy do  nich měla podle původního plánu nastupovat první posádka.

Alfa má  dohromady vážit 470  tun. Doprava všech  dílů na oběžnou dráhu  vyžaduje   46  startů  amerických   a  ruských  kosmických plavidel. Původně  se počítalo s  tím, že stanici  zkompletují do konce roku 2002, kdy by se na ní měla usadit šestičlenná posádka. Nyní  se kvůli  ruskému zpoždění  stále častěji  hovoří o tom, že bude  hotova až  v následujícím  roce -  nikdo však přesný termín nevyslovil.                                          Karel Pacner

 

Astronauti chytili bezmocný satelit

26.11.1997 Středa Mys  Canaveral, USA  (ČTK)  -  Vlastníma rukama  zachránili včera astronauti  amerického  raketoplánu   Columbia  družici  Spartan. Napravili  tak páteční  chybu, kdy  se jim  nepovedlo satelit  po vypuštění uvést do provozu a záhy selhal i pokus ulovit ho pomocí mechanického ramena a uložit zpět do raketoplánu.

Když  včera Columbia  bezvládně rotující  družici opět  dostihla, museli americký  astronaut Winston Scott  a jeho japonský  kolega Takao Doi  vystoupit do otevřeného kosmického  prostoru a družici lapit a naložit zpět do nákladového prostoru raketoplánu. Satelit Spartan, který měl zkoumat Slunce, stál deset milionů dolarů.

Foto: Astronauti  upevnili družici k  mechanickému ramenu a  nyní sledují, podaří-li se ji uložit do nákladového prostoru.                                                         (STS-87)

 

Do moře u Antarktidy spadl před miliony let asteroid

28.11.1997 Pátek Sydney, Austrálie (ČTK) - Před  více než dvěma miliony let dopadl do  moře  u  Antarktidy  asteroid   s  průměrem  jeden  až  čtyři kilometry. Vyvolal ničivé vlny vysoké  až čtyřicet metrů a zřejmě i velké klimatické změny.

Podle mezinárodního vědeckého týmu,  který výsledky svého výzkumu zveřejnil v  posledním čísle vlivného  britského časopisu Nature, dopadl  asteroid  Eltanin  do  Bellingshausenova  moře  před 2,15 milionu let s výbušnou silou,  která se rovnala sto miliardám tun trinitrotoluenu (TNT).  Voda vytryskla do  výše pěti kilometrů  a "megatsunami"  zničila   obrovské  oblasti  v   Jižní  Americe  a Antarktidě. "Prach a vodní pára  mohly poškodit ozonovou vrstvu a pravděpodobně způsobily významné klimatické  změny," řekl jeden z členů  týmu  Karsten  Gohl,  geolog  z  Macquarieské univerzity v australském Sydney.

Asteroid Eltanin  zasáhl Zemi již  poté, co na  severní polokouli začala doba ledová, je však možné, že způsobil další ochlazení.

Přibližně před  pětašedesáti miliony let  u mexického poloostrova Yucatan  dopadl  asteroid  s  průměrem  deset  kilometrů  a podle rozšířeného mínění způsobil vyhynutí  dinosaurů mimo jiné tím, že mračna prachu způsobená výbuchem zastínila Slunce.

 

Lidé si na Marsu vyrobí palivo pro své rakety

29.11.1997 Sobota Výprava lidí na Mars se zřejmě stane prvním krokem k tomu, aby se člověk  naučil  žít  i  mimo  Zemi.  Tak  to  alespoň  vyplývá ze současných plánů americké kosmické agentury NASA.

Až dosud si  veškeré výpravy do vesmíru, ať  už se jich účastnili lidé, nebo jen stroje, braly všechno potřebné s sebou ze Země - s výjimkou  té  energie,  kterou  výprava získávala prostřednictvím slunečních baterií.

Vzhledem k  tomu, že na dvouroční  expedici by si s  sebou musela výprava brát několik  set tun zásob, hledá se  způsob, jak takový náklad  zmenšit.  Původní  představa  spočívala  v  tom, že by se veškeré  zásoby pro  pobyt a  zpáteční cestu  poslaly na  oběžnou dráhu okolo Marsu nákladními plavidly ještě před startem lidí.

Nyní přicházejí někteří odborníci NASA s myšlenkou, že by si část materiálu mohli lidé na Marsu přímo sami vyrobit. Šlo by o palivo pro zpáteční cestu. Loď pak může být menší a lehčí, takže by její starty vyšly levněji.

Předpokládané  náklady  na  lidskou  výpravu  k  Marsu začínají u částky dvaceti miliard dolarů,  kterou však pozorovatelé považují na nesplnitelně  nízký odhad. Všechno, co  peníze ušetří, je tedy vítané.    

Pro kyslík na Mars

Atmosféru Marsu tvoří  z 95 procent oxid uhličitý.  A právě tento plyn by se  měl stát základní surovinou pro  výrobu paliva stejně jako pro získání kyslíku  potřebného ke spalování pohonných látek v raketových motorech.

V roce  2001  by  měla  být   na  Mars  dopravena  první  pokusná aparatura,  jež  prověří,  jak  půjde  vyrábět  palivo v reálných podmínkách.  David  Kaplan,  který  má  v  NASA na starosti výběr nejvhodnější  technologie, předpokládá,  že první  aparatura bude rozkládat oxid  uhličitý z marťanské  atmosféry na kyslík  a oxid uhelnatý. Získaný oxid by sice mohl sloužit jako raketové palivo, ale  dosahuje  jen  polovičních  kvalit  kapalného  vodíku, který pohání  raketoplán. Podle  současných představ  by však  mohl být použit  jako  pohon  lodi,  jež  bude  na Zemi přepravovat vzorky marťanských  hornin.  Doprava  lidí   však  bude  vyžadovat  něco lepšího.

"Když mě někdo přesvědčí, že jiná technologie může být výhodnější a je už nyní  reálná, dám jí přednost," řekl  Kaplan časopisu New Scientist.    

Propan nebo vodík s sebou

Nyní existuje několik žhavých  kandidátů na technologie, které by mohly  být na  Marsu použity.  Jejich nevýhodou  je, že potřebují více surovin ze Země. Kladem však je, že se díky nim dá připravit vcelku kvalitní palivo.

Jednoduchou možností je vzít ze Země plyn propan a ten pak použít na  cestě zpět  jako palivo  hořící díky  marťanskému kyslíku. Na jeden kilogram  propanu dopraveného ze  Země by se  použily čtyři kilogramy kyslíku z Marsu.

Druhou,  snad  výhodnější  možností  je  přivézt  ze Země na Mars vodík. Přístroje  by měly umět z  pozemského vodíku a marťanského oxidu  uhličitého  získat  metanol  nebo  metan,  což jsou vhodná raketová paliva,  a také samozřejmě kyslík  pro jejich spalování. Na každý kilogram  vodíku dopraveného ze Země by  se pak na Marsu získalo  přinejmenším  dvanáct  a  přinejlepším osmnáct kilogramů paliva  a  kyslíku.  To  už  vypadá  na slušnou úsporu kosmických dopravních kapacit.

Problémem ovšem  je, že vodík  se nepřepravuje snadno  - musel by být v  kapalném stavu a  mít velmi nízkou  teplotu, což by  stálo dost energie. Na povrchu Marsu  je s velkou pravděpodobností voda ve zmrzlém  stavu, která by  mohla poskytnout vodík,  ale s jejím využitím se  v nynější fázi úvah  nepočítá. Zůstává tedy nejisté, ke které variantě se vedení NASA nakonec přikloní.

Nicméně  už samotný  fakt, že  se stále  víc diskutuje  o tom, co vlastně  mohou  kosmické  výpravy  využít  na  jiné  planetě,  je převratný.  Pomalu,  nesměle,  ale  přece  totiž  otevírá dveře k cestám do vzdálenějších končin vesmíru.

Obrázek: Možnosti  jak získat na  Marsu raketové palivo  a kyslík potřebný  pro  jeho  hoření  z  marťanského  oxidu  uhličitého  s využitím vodíku dopraveného ze Země.

Filtry (pro vyčištění odebíraného vzduchu od marťanského písku)Sorpční pumpa (oddělí z atmosféry oxid uhličitý)

Reaktorová nádoba -1. Článek z oxidu zirkoničitého:2CO2 --) 2CO + O2

a metanolový reaktor:2CO + 4H2 --) 2CH3OH

2. Sabatierův reaktor:CO2 + 4H2 --) CH4 + 2H2Oa elektrolýza vody:2H20 --) 2H2 + O2(vodík se vrací na začátek reakce)

3. Zpětná produkce vody:2CO2 + 4H2 --) 2CO + 2H2Oa metanolový reaktor:2CO + 4H2 --) 2CH3OH

a elektrolýza vody:2H2O --) 2H2 + O2(vodík se vrací na začátek reakce)

Skladovací nádrže

 

Nové stopy po primitivním životě ve vesmíru

S novými náznaky,  že ve vesmíru  existuje či existovala  alespoň primitivní  forma  života,  přišel  astrofyzik  Richard  Hoover z americké kosmické  agentury NASA. Nedávno informoval  o tom, že v meteoritu nalezeném  v Austrálii našel fosilní  zbytky něčeho, co výrazně připomíná bakterie.

"Zdá se mi,  že jsme zde našli známky  života, který nepochází ze Země,"  komentoval objev  Hoover. Vědec  zkoumal vesmírný objekt, nazvaný  Murchisonův meteorit,  který spadl  na Austrálii  v roce 1969.  Jeho předchozí  trasa vesmírem  je zatím  velkou neznámou. Podle  Hoovera  však  provedené  rozbory  naznačují,  že meteorit nepochází ani ze  Země, ani z Měsíce, ani  z Marsu. Jeho původním domovem by snad mohla být nějaká kometa nebo asteroid.

Hooverovy závěry  zatím nebyly potvrzeny. Založily  však na další spekulace o tom, že  život, přinejmenším ve formě mikroorganismů, může být ve vesmíru zastoupen častěji, než si lidé zatím dokázali připustit.

Ani starý známý meteorit z  Marsu, který jako první rozvířil loni v létě  debaty  o  mimozemském  životě,  nespí  pokojným spánkem. Nedávno přišel  David McKay z  americké kosmické agentury  NASA s jeho  novými  rozbory.  Na  výroční  schůzi  americké  Geologické společnosti   řekl,   že   meteorit   obsahoval   také   materiál připomínající  sliz vylučovaný  pozemskými mikroby  a usazený  na kamenech v podzemí.

"Nemáme   ještě   nezvratný   důkaz,   ale   stále   se   zvyšuje pravděpodobnost faktu,  že na Marsu někdy  primitivní život byl," řekl k tomu McKay.

Jiní  odborníci si  tak jisti  nejsou a  považují důkazy stále za nedostatečné.  "Pořád  o  jejich   výkladu  nejsem  nijak  zvlášť přesvědčen," prohlašuje  otevřeně paleontolog Jack  Farmer, který pracuje rovněž pro NASA.

Dvoukilový meteorit o velikosti bramboru  má za sebou podle vědců pestrou  minulost. Jak  nasvědčuje chemické  složení jeho  hmoty, pochází  z Marsu.  Tam do  něj zhruba  před čtyřmi miliardami let pronikla voda a zřejmě s  sebou vnesla nepatrné jednobuněčné živé organismy. Někdy před šestnácti  miliony let kámen zřejmě vyrvala z povrchu  jeho rodné  planety  srážka  s kometou  či asteroidem. Putoval nekonečné věky vesmírem, až asi před třinácti tisíci lety spadl do Antarktidy. Zde jej pak našla vědecká expedice.

Zpráva  o tom,  že Země  možná nemá  absolutní monopol  na život, pozměnila  i  plány  politiků.  Vláda  prezidenta Billa Clintona, která jinak nelítostně seškrtává rozpočet NASA, se rozhodla přece jenom  podpořit dalšími  desetimiliardami dolarů  kosmický výzkum Marsu.

Zatímco  někteří odborníci  jsou zdrženliví,  jiní se neostýchají hovořit o tom, co by nové objevy mohly znamenat. Nakonec kolébkou života by vlastně vůbec nemusela  být planeta Země. Vždyť se jeho zárodky  mohly  v  minulosti  na  naši  planetu dostat na nějakém podobném meteoru odkudsi z vesmíru.

"Kdo  si troufne  říci, že   my všichni  nejsme Marťané?"  ptá se provokativně Richard Zare ze Stanfordovy univerzity.

Foto:  Možnosti  šíření  života:   srážka  s  asteroidem  vytrhne mikroorganismy z jejich mateřské planety a pošle je do vesmíru.

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *