Astronomie a kosmonautika v roce 1999 - 3. část

NASA: Družice se zřejmě zřítila

Družice MCO

23.09.1999 - Americká družice Mars Climate Orbiter (MCO), která se měla dostat na oběžnou dráhu kolem Marsu, se zřejmě zřítila kvůli vážné navigační chybě.

Pracovník projektu Richard Cook upřesnil, že při zkoumání dráhy MCO při doletu k Marsu odborníci Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) zjistili, že se stala velká chyba při navádění sondy. Družice přelétala Mars ve výšce 60 kilometrů, "tedy o 25 kilometrů níže, než je minimální výška, kterou považujeme za přijatelnou pro přežití plavidla". Vědci očekávali, že MCO poletí ve výšce 140 až 150 kilometrů.

"NASA se přesto snaží zachytit z vesmírného plavidla nějaký signál," řekl Cook. Dodal, že se začala vyšetřovat příčina navigačního problému.

Ztráta družice typu MCO by byla podle jiného vědce NASA Carla Pilchera velmi vážná událost, ale ne katastrofa pro celkový program výzkumu Marsu. S tím ovšem nesouhlasí komentátor francouzské televizní stanice France-3. Ten prohlásil, že MCO měla z oběžné dráhy monitorovat plánované mise dvou dalších výzkumných družic, které bez MCO budou u Marsu "bezradné".

NASA ztratila kontakt s družicí letící k Marsu

Americká vesmírná agentura NASA ztratila jakýkoli kontakt s družicí Mars Climate Orbiter (MCO) vyslanou k planetě Mars, aby zde jako první družice vůbec studovala její klima. Právě v okamžiku, kdy družice vyslala pokyn k zapnutí brzdných motorů, které ji měly dostat na oběžnou dráhu kolem planety, ztratila NASA kontakt. Družice se tak stala neovladatelnou ve chvíli, kdy oblétla Mars zezadu a stala se viditelnou ze Země. Podle NASA bylo kontakt po dvaceti minutách obnoven, družice však přestala vysílat jakékoli signály na Zemi.

"Technici JPL se stále pokoušejí obnovit s družicí kontakt," uvedl mluvčí Frank O'Donnell. Podle jeho slov ještě NASA nepovažuje sondu za "ztracenou" a zatím prověřuje, jsou-li nějaké problémy na palubě satelitu. "K definitivním závěrům jsme ještě nedošli," dodal. Let družice od Země k Marsu probíhal dosud bez jakýchkoli problémů až do pokynu k zažehnutí brzdného motoru, vydaného v 10:50 SELČ; od toho okamžiku je spojení přerušeno.

MCO měla studovat především rozšíření vody na Marsu a sledovat cykly ročních období a s tím související změny klimatu na "rudé planetě". Družice ve tvaru kvádru o hranách 1,6 metru na 2,10 metru váží 338 kilogramů. Je vybavena infračerveným radiometrem pro studium atmosféry a měření jejích teplot, prašnosti a obsahu vodních par či mraků. Další vybavení tvoří dvě kamery, jedna s širokoúhlým a druhá s normálním objektivem. Obě kamery měly nepřetržitě snímkovat atmosféru a povrch Marsu.

Jiný pohled na družici MCO

Rychlost aut by mohla být řízena z vesmíru

22.09.1999 - V Německu byly zahájeny první zkoušky revolučních technických zařízení, jež by mohla v budoucnu umožnit regulování rychlosti dopravy z vesmíru.

Speciální počítačové čipy umístěné v automobilech by měly v budoucnu umožnit, aby vozy jedoucí příliš vysokou rychlostí byly v kontrolovaných úsecích zaměřeny zvláštními satelity. Signálem z těchto družic by pak byly donuceny, i proti vůli řidiče, snížit rychlost na v daném úseku předepsanou.

Německému ministerstvu dopravy se údajně tato "nucená brzda" velmi zamlouvá.

Německý tisk informuje, že na prvních zkouškách na testovací dráze v Bergisch Gladbachu se podílejí i Británie, Švédsko a Nizozemsko. Odborníci výhledově počítají s celoevropským systémem.

Jupiterův měsíc je pokryt oceánem

20.09.1999 - Vesmírná sonda Galileo vyslala důkazy, že Jupiterův měsíc Europa je pravděpodobně pokryt oceánem, skrytým pod relativně tenkou vrstvou ledu. Oznámili to v nejnovějším čísle časopisu Science odborníci Arizonské univerzity v Tusconu s tím, že informace Galilea potvrdily teorie, vytvořené na základě 20 let starých fotografií sondy Voyager.

Přítomnost vody v tekutém stavu na jakémkoli jiném vesmírném tělese kromě Země je pro vědce vždy vrcholně zajímavá, protože v ní by se mohly - obdobně jako na Zemi - vytvořit prvotní formy života.

Povrch Europy je pokryt zvláštními, více či méně pravidelnými strukturami, připomínajícími ztuhlé vlny. Gregory Hoppa z tusconské univerzity tyto útvary vyhodnocuje jako praskliny v ledovém pokryvu europského oceánu, vyvolané slapovou silou mateřské planety - Jupitera.

Skutečnost, že tyto zlomy nejsou ostré, ale tvoří oblé křivky, vysvětluje Hoppa proměnlivostí sil přitažlivosti působících na Europu, protože ta obíhá kolem Jupitera po zřetelně excentrické dráze.

Ve srovnání s dalšími Jupiterovými měsíci Io a Ganymedem je Europa v určité fázi oběhu blíže k mateřské planetě než oni, v jiné mnohem dále.

Vědu pohánějí kupředu serendipity

18.09.1999 - Na pódiu se sešlo třináct moudrých mužů, kteří reprezentovali všechny důležité směry astronomického bádání u nás, navíc byli ve věkovém rozpětí od padesátky do osmdesátky. V hlavním sále Hvězdárny a planetária Mikuláše K operníka v Brně sedělo večer 2. září několik stovek profesionálních a amatérských astronomů. Téma panelové diskuse, o kterém měla tato třináctka pod taktovkou astrofyzika Jiřího Grygara hovořit, znělo: Proměny života astronoma ve 20. století aneb co mne v životě nejvíc překvapilo.

Myslím, že vědu pohánějí kupředu serendipity - prohlásil Zdeněk Sekanina, slavný exulant, který nyní pracuje v neméně proslulé Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně. Když se na něj většina účastníků panelu tázavě podívala, vysvětlil, že to je označení náhodného objevu něčeho zajímavého, k němuž vědec přijde, když pátrá po něčem úplně jiném. Přitom tenhle nečekaný objev bývá zpravidla významnější než jev, který si chtěl původně ověřit.

Vysvětlení po tři čtvrtě století

I Sekanina měl několikrát během svého vědeckého života na serendipity štěstí. Naposled začátkem osmdesátých let, kdy nesouhlasil s názorem slovenského astronoma Lubora Kresáka, že takzvaný tunguzský meteorit, který v roce 1908 zpustošil část Sibiře, byl úlomkem z Enckeovy komety. Kometa by nevybuchla v deseti kilometrech nad zemí, ale mnohem výš! - protestoval Sekanina. Začal tento pád matematicky modelovat. Ale stále víc se do tohoto problému zamotával. Až po tři čtvrtě roce našel řešení: byla to kamenná planetka! Tedy objekt, se kterým skoro nikdo nepočítal. Postupem času mu dala většina kolegů zapravdu. Tím vyřešil vědecký problém, nad nímž si tři čtvrtě století lámaly hlavu desítky jeho kolegů a který některé autory inspiroval k fantastickým spekulacím. Závěry z tohoto Sekaninova výzkumu mají nyní význam pro plánování výprav automatů k planetkám čili asteroidům, stejně jako pro sledování průletu těchto těles zemskou atmosférou. Také Zdeněk Ceplecha z Ondřejova považuje serendipitu za motor vědeckého poznání. Ceplechova fotografická síť zachytila na jaře 1959 pád jasného meteoritu čili bolidu - a kousky tohoto tělesa se podařilo najít. Poprvé se podařil takový kousek, jehož výsledkem byl celý životopis meteoritu. Další badatelé si z toho odvodili obecné závěry pro průlety ovzduším nejen nebeských těles, nýbrž i družic; tehdy se totiž kosmické stroje ještě neuměly vracet na Zemi. Jediný gigantický mechanismus vesmíru?

Před čtyřiceti lety jsme měli o Slunci poměrně primitivní znalosti - upozornil Vojtěch Rušin z Astronomického ústavu Slovenské akademie věd v Tatranské Lomnici. Až v šedesátých letech, díky Mezinárodnímu geofyzikálnímu roku, se začal obraz naší hvězdy rychle vyjasňovat. Astronomové zjistili, že v jeho nitru probíhají termonukleární reakce, jak předpověděli teoretici ve třicátých letech, že je to velmi živé a dynamické těleso a že má velký vliv na Zemi - nejen na všechny geofyzikální procesy, jako jsou polární záře, bouře v magnetosféře, patrně i zemětřesení, ale také na všechno živé včetně člověka. A právě tyhle vztahy nyní zajímají vědce nejvíc. Podobně prudce se rozšiřovaly poznatky také v ostatních oblastech astronomie. Například dnes víme, že nejen hvězdy se spojují do galaxií, ale i galaxie se propojují do supergalaxií uvedl ředitel Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově Jan Palouš. Přitom tyto objekty vypadaly úplně jinak v počátcích vesmíru asi před 15 miliardami roky než dnes. Geochemik Petr Jakeš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy připomněl, že teprve v osmdesátých letech se podařilo určit způsob vzniku Měsíce - vytvořil se nikoliv jakýmsi uhnětením za chladna, nýbrž přetavením za obrovských teplot, patrně po srážce neznámé planety se Zemí. K tomuto zjištění nejvíc napomohly vzorky, které přivezli z Měsíce američtí astronauti v rámci projektu Apollo. Mimochodem, Jakeš se v houstonském středisku NASA podílel na jejich zpracování. Geologové v posledních letech »ukradli« astronomům malé planety zemského typu čili terestrické, měsíce a asteroidy. Astronomové proti tomu nic nenamítají. Tahle nebeská tělesa už prozkoumaly automatické sondy tak důkladně, že k nim nemají co říct, zatímco geologové je mohou porovnávat s naší mateřskou planetou. Tím samozřejmě prohlubují poznatky rovněž o Zemi samé a o procesech, které v ní probíhají. V tomto století si tedy vědci nejen astronomové - uvědomili, že všechny objekty a jevy v kosmickém prostoru jsou nejspíš propojeny do gigantického mechanismu, který jenom pomalu a s velkými obtížemi poznávají. I když se jejich průzkum zvláště v posledním půlstoletí prudce zrychlil, přesto jsou stále na počátku.

Místo sto hodin méně než tisícina vteřiny

Vpád elektroniky a výpočetní techniky do astronomie způsobil revoluci nejen v konstrukci přístrojů, ale i pozorovacích metod. Luboš Kohoutek z Hamburku, který se začátkem sedmdesátých let proslavil objevem nové velké komety, si však posteskl, že zmizela poezie astronomických pozorování v kopuli s dalekohledem. Dnes sedí v pracovně třeba v Mnichově a internetem ho spojuje s teleskopem na Jižní evropské observatoři vysoko v chilských horách. Je v teple, nemrznou mu nohy v otevřené kopuli, a i když je šest tisíc kilometrů daleko, má mnohem lepší pozorovací možnosti než před pětadvaceti lety, kdy pod tím teleskopem musel sedět. S tím souhlasil i Zdeněk Ceplecha: Ano, poezie zmrzlých nohou a jasného nebe nad hlavou je nenávratně pryč. Ovšem výsledky, které nyní dostáváme, jsou mnohonásobně dokonalejší. To ilustroval na svém případu Josef Zicha z Ústavu přístrojové techniky ČVUT: »Když jsem nastoupil v roce 1956 jako počtář do Ondřejova, strávil jsem nad výpočtem jedné dráhy meteoritu plné tři týdny - dnes to zvládne počítač za méně než tisícinu vteřiny.« Před nedávnem skončila slavná éra klasického fotografování nebeských objektů, která trvala 130 let. Vpád elektroniky a výpočetní techniky umožňuje koncipovat astronomické přístroje pomocí naprosto jiných konstruktérských postupů. Přitom elektronické prvky CCD, které nahradily oko fotoaparátu, jsou milionkrát citlivější. Ceplecha ještě připomněl: »Když dostanu nějakou myšlenku, stačí deset minut na to, aby mně počítač řekl, jestli je dobrá nebo špatná. Dřív jsem ji nosil týdny v hlavě a někdy jsme ztratili celé měsíce ověřovacími výpočty.« Přednosti současné techniky si pochvaloval i ředitel Astronomického ústavu Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy Petr Harmanec: »V sedmdesátých letech jsem dostal odpověď na svůj dopis z Kanady za tři týdny, mezitím korespondenci zcenzuroval náměstek ředitele. Dneska si pomocí internetu vyměňujeme informace a nápady prakticky okamžitě.«

Změnilo se vše - s výjimkou lidské moudrosti

Další velkou revoluci vnesla do astronomie kosmonautika - na tom se shodlo několik diskutérů. Automatické sondy prozkoumaly většinu planet a některé měsíce sluneční soustavy, astronomické družice prohlížejí kosmické dálavy do vzdálenosti přes 12 miliard světelných let, takřka na samé hranice viditelného vesmíru. Změnilo se vše! - prohlásil senior české astronomie Luboš Perek, čerstvý osmdesátník právě jmenovaný doktorem honoris causa Masarykovy univerzity. Změnilo se vše, ale nejméně se změnila lidská moudrost. Naposled nám to připomněla při zatmění Slunce veřejnoprávní televize. Jeden astrolog tam v hlavním vysílacím bloku tvrdil, že tento jev bude mít na svět po tři a půl roku špatný vliv. Docent Perek si vzal astronomické příručky a ty mu jenom potvrdily to, co věděl že zatmění se opakuje, na různých místech světa každý rok několikrát. A pak se smutně zasmál: pokud by měla platit slova onoho astrologa pronesená v České televizi, pak by se svět ze špatných vlivů tohoto jevu nikdy nedostal.

Na závěr

Astronomický festival 1999 v Brně nepřekypoval novými nápady. Ostatně to nebylo jeho cílem. Byl přehlídkou vědomostí, které astronomové a další vědci získali ve 20. století, zvláště pak v jeho druhé polovině, o našem koutku vesmíru. A snad se stane inspirací pro mnohé chlapce a děvčata, kteří tam tři dny napjatě poslouchali, při jejich rozhodování o dalším životě.

Je kosmonaut v beztíži stresovaný? Ano, ale...

11.09.1999 - říká Richard Kvetňanský, ředitel Ústavu experimentální endokrinologie Slovenské akademie věd v Bratislavě, který za všechny experimenty odpovídal.

Pro slovenského kosmonauta připravili vědci šest pokusů, přičemž pět bylo z oblasti lékařsko-biologické a jeden fyzikální. Bella letěl koncem února s Rusem V iktorem Afanasjevem a Francouzem Jean-Pierrem Haignerém na stanici Mir; zatímco oba jeho kolegové tam zůstali půl roku, on se vrátil po týdnu. Ovšem každé zpracování vědeckých údajů trvá dlouho, takže zatím se dá říci, že vědci mohou hovořit pouze o předběžných výsledcích.

Vzrušující návrat domů

Stres čili duševní rozpoložení zná každý člověk - prodělává ho při hádce, někdy také při nesouhlasu s rozhodnutím partnera, přítele či nadřízeného, během nenadálé situace či práci, která se mu zdá obtížná. A jak jsou na tom kosmonauti, zvláště pak když krouží okolo Země dlouhé týdny a měsíce? T ihle lidé jsou tvrdě vojensky vytrénovaní a neradi dávají najevo nějaké nepříjemnosti, protože chtějí, aby je velitelé vybrali příště znovu. Na ně musí lékaři a biologové vyzrát s nějakým objektivním měřením, které se nedá oblafnout. Už před čtvrtstoletím požádali odborníci z Institutu lékařskobiologických problémů v Moskvě kolegy z Ústavu experimentální endokrinologie Slovenské akademie věd v Bratislavě, kteří měli z výzkumu stresu pozoruhodné výsledky, o pomoc. Potřebujeme odpověď na otázku: Patří stav beztíže mezi podněty, které způsobují stres? Slováci a Rusové nakonec připravili řadu pokusů, které vyvrcholily vysíláním sterilně vyšlechtěných potkanů - tedy zvířat absolutně zdravých - do vesmíru. "Potkany jsme vystavili uměle vyvolanému stresu během letu a po návratu, přičemž jsme sledovali úroveň jejich produkce hormonů v krvi, a porovnávali ji se zvířaty, která zůstala jako kontrolní skupina na Zemi," říká Richard Kvetňanský. "Množství hormonů nám totiž ukazuje, nakolik je organismus vzrušený. Zjistili jsme, že potkani, kteří absolvovali kosmický let, produkují těchto hormonů více. Jinými slovy byli jím ovlivněni." Ovšem nakolik platí tento závěr i u lidí? To může ukázat jenom sledování kosmonautů. Vzhledem k tomu, že SovětiRusové měli velký zájem na ověření tohoto předpokladu, zařadili tyto experimenty do programu některých kosmických letů. Slovenští vědci už předtím zhotovili zvláštní aparaturu na odběr vzorku krve v beztíži a jeho uchování v mrazničce. A však pravidla sovětského zdravotnictví považují odběr krve ze žíly za menší chirurgickou operaci, proto ji kosmonauti neradi dělali. "Získali jsme vzorky krve od kosmonauta Vladimíra Poljakova, lékaře, který drží rekord v pobytu ve vesmíru, a od několika dalších," uvádí Kvetňanský. "Bohužel máme od nich vždy pouze jeden vzorek, navíc přesně nevíme, v jakém byli duševním stavu, když ho odebírali. Marně jsme přesvědčovali Rusy a Američany, že potřebujeme získat během každého letu vždy celou sérii. Přesto jsme si i z těchto vzorků mohli určitý závěr udělat - změny byly větší po přistání než za letu. To znamená, že kosmonauty víc vzrušil návrat domů, jejich readaptaci na přitažlivost Země, než pobyt na stanici."

Let nepříliš stresující

Když se začal chystat let slovenského kosmonauta, chtěli od něho bratislavští endokrinologové, aby si nechal během cesty několikrát odebrat krev. Ivan Bella souhlasil. A kdo ten odběr udělá? Nakonec přesvědčili jeho velitele Rusa V iktora Afanasjeva. "Ve Hvězdném městečku a na kosmodromu Bajkonur jsem Bellovi odebíral krev sám," vysvětluje mladý lékař Juraj Koška. "Ovšem současně jsem to musel před startem naučit Afanasjeva. Nejsložitější bylo, aby dobře uměl zavést kanylu do žíly. V e stavu beztíže je to riskantní, protože se žádná kapka krve nesmí dostat do ovzduší kontaminovala by celý prostor stanice." Nakonec získali dvanáct vzorků krve z letu. "Afanasjev je odebíral perfektně," konstatuje Kvetňanský. "Takový počet vzorků nemáme od žádného kosmonauta." Ovšem vliv kosmického letu na stres posuzují slovenští endokrinologové i podle dalších měřítek. Proto současně uspořádali ještě dva další experimenty - metabolismus a trénink; na nich se podílelo patnáct vytrénovaných pilotů ze základny Malacky. "Během prvního jsme porovnávali následky snížené fyzické aktivity u kosmonauta a skupiny letců na Zemi na jejich metabolismus čili přeměnu látkovou," vysvětluje Milan V igaš, který oba experimenty vedl. "V průběhu druhého jsme sledovali vliv vytrvalostního tréninku a různých druhů stresu u kosmonauta a u kontrolní skupiny. Těch patnáct pilotů, Bellových kolegů, s námi spolupracovalo velmi ochotně, dokonce jsme je museli krotit, aby jejich zátěž přibližně odpovídala zátěži kosmonautů. Nejdřív šest týdnů trénovali podobně jako kosmonauti a potom jsme je na pět dnů znehybněli - uložili jsme je na lůžka, ze kterých vstávali jenom kvůli hygieně. Navíc měli hlavu níže než nohy o pět stupňů - tímto způsobem jsme zčásti simulovali stav v mikrogravitaci, jaká je na palubě orbitální stanice." Získali pozoruhodné závěry. "Po tréninku na Zemi jsme naměřili vyšší hodnoty metabolismu, zatímco během kosmického letu byly podstatně nižší," říká Juraj Koška. "Přitom kosmonauti poslední dny, kdy pobývají na kosmodromu Bajkonur, například na ergometru už vůbec netrénují, aniž by to mělo vliv na jejich fyzický výkon. Na základě toho si musíme klást otázku, jestli je opravdu nezbytné, aby tak tvrdý výcvik ve Hvězdném Městečku absolvovali." "Zdá se, že na dvouhodinové rozcvičce, kterou mají kosmonauti každý den na Miru, není třeba nic měnit," dodává Milan V igaš. "Psychický stres během ní není nijak velký. Ovšem oba experimenty musíme ještě porovnat s výsledky kontrolní skupiny letců." "Třebaže máme závěry pouze z omezeného počtu kosmonautů, rozsáhlejší měření za letu pouze od jediného, určité závěry se rýsují," snaží se o zobecnění Richard Kvetňanský. "Předběžně můžeme říci, že stav beztíže nevyvolává silný stres, dokonce ani po jízdě na palubním veloergometru. Ovšem když jsme Bellovi podali některé látky, které vyvolávají umělý stres, někdy na něj přece jenom víc zapůsobily. Přesto většinou zažíval kosmonaut během letu značně menší stres než po návratu. Obecně lze říci tolik: reakce na stres ve stavu beztíže jsou jiné než na Zemi. Důvod a mechanismus neznáme. Nicméně i tohle zjištění je důležité - dřív jsme nevěděli nic."

Výzkum kosmické kinetózy

Přes polovina kosmonautů musí v počátečních dnech své první výpravy na oběžnou dráhu překonávat zdravotní obtíže - zvrací, mají oteklou tvář, hůře se orientují v prostoru, někdy pociťují iluze... Je to kinetóza, nemoc z pohybu, způsobená tím, že se jejich organismus hůře přizpůsobuje stavu beztíže, kdy krev, která je většinou ve spodní části těla, se rovnoměrně rozlije po celém organismu. Také tým inženýra Františka Hlavačky z Ústavu normální a patologické fyziologie SAV v Bratislavě chce přispět k objasnění příčin kinetózy a k jejímu předcházení. Vyvinul proto přístroj na sledování vestibulární stability, tedy na činnost vnitřního ucha. Vzhledem k velikosti aparatury ji nemohli poslat na Mir. "Hlavačka kontroloval vestibulární aparát Ivana Belly několik dnů před startem a po návratu," říká Kvetňanský. "Hned první den po přistání u něho našel drobné změny, ale druhý den už nic. Ovšem to je mimořádný výsledek, protože náš kosmonaut byl fyzicky velmi odolný."

Křepelky neuměly klovat

Poslední ze série slovenských lékařsko-biologických experimentů patří do výzkumu vývoje embryonálního života v tomto případě embryogeneze japonských křepelek. Než dají odborníci souhlas k oplodnění ženy ve stavu beztíže, musí ověřit tento proces na celé řadě pokusných zvířat od nejnižších až po savce. Přitom velmi slibným objektem jsou od začátku japonské křepelky - to je úkol, který dvě desetiletí studují odborníci v Ústavu biochemie a genetiky živočichů SAV v Ivance na Dunaji. Už několikrát umístili Rusové vejce japonských křepelek z Ivanky do inkubátorů na družice Kosmos i na stanici Mir. T řebaže se z nich několikrát vylíhly malé křepelky, nikdy nepřistály živé na Zemi. Kosmonauti, kteří je pozorovali, zjistili, že neumějí klovat připravené zrní. Tentokrát s sebou Bella vezl padesát vajec, které uložil do palubního inkubátoru, a malou centrifugu, na níž lze vytvořit dokonalou iluzi zemské přitažlivosti, se dvanácti krmítky. "Jenže během několika dnů se tam vylíhlo mnohem víc křepelek, než odborníci čekali - 38. Bella jich tedy vybral tucet, který umístil do krmítek na centrifuze," říká Kvetňanský. "Ale když se začala centrifuga otáčet, křepelky se nedokázaly zorientovat směrem ke krmítkům, každá byla v jiné poloze. Potom se centrifuga porouchala a už nešla opravit. Bella hlásil, že podle názoru posádky vypadají křepelky na centrifuze hůř než ty ostatní. Žádná však neuměla klovat a hladověla. Nakonec se kosmonauti nad nimi slitovali a ručně krmili asi 14-16 křepelek - třikrát denně po deseti minutách. V íc nezvládli. Navzdory tomu, že se jim kosmonauti snažili vpravit do zobáčků rýži, křepelky nežraly - chyběl jim klovací reflex." V e schránce s křepelkami, kterou vědci otevřeli až v Moskvě, zůstaly ze dvanácti pouze tři živé. Proč zahynuly? Přetížením během návratu? Anebo chladem, který byl v přistávací kabině? Anebo mrazem v oblasti dosednutí kabiny s kosmonauty? T o není jasné. Nicméně všechny - ať živé či mrtvé - byly podvyživené, což potvrdilo, že se bez matky nenaučily samy klovat. Výsledky z tohoto experimentu slovenští vědci ještě zpracovávají.

Na závěr

Je přirozené, že mnohé vědomosti, ke kterým vědci dojdou při kosmických experimentech, se nakonec uplatní i v běžné pozemské praxi. T o platí například o závěrech z pětidenního ležení skupiny letců na lůžku, ze studia vestibulárního aparátu a letových iluzí, z fyzické trénovanosti lidí a tak dále. Ovšem všechny pokusy, které probíhaly během osmidenního letu slovenského kosmonauta, musíme brát jako kamínky, jež se sbírají do mozaiky vědomostí o chování živých organismů ve stavu beztíže. Jinak to nejde - je to příliš složitý komplex problémů, než aby je mohl objasnit jeden výzkumný ústav či badatelé jednoho státu.

Za jisté diamanty mohou asteroidy

11.09.1999 - Některé diamanty zřejmě vznikly při pádu malého asteroidu na Zemi, soudí němečtí vědci. Falko Langenhorst a jeho kolegové z Univerzity v Bayreuthu prokázali, že vysoký tlak a horko, které srážka s kosmickým tělesem vyvolá, dokážou uhlí uložené v podzemí proměnit v páru a při ochlazení ji zformovat v diamanty. Jak uvedli v odborném časopise Geology, jisté nalezené diamanty mohou dokázat srážku s asteroidem i poté, co ostatní stopy nárazu zmizely z povrchu zemského. Jako záměrný způsob umělé výroby drahých kamenů z uhlí je však tato metoda příliš drastická.

Orbitální stanice Mir byla zakonzervována

Orbitální stanice MIR

08.09.1999 - Pozemní řídící středisko odpojilo hlavní počítač ruské orbitální stanice Mir, kterou nedávno opustila poslední posádka. "Na dnešním ukončení činnosti orbitální stanice není nic výjimečného. Bylo předem plánováno," sdělil telefonicky pracovník střediska v Koroljovu nedaleko Moskvy.

Poslední tříčlenná posádka opustila Mir v srpnu poté, co vláda přerušila financování již značně přesluhujícího vesmírného komplexu.

Podle pracovníků kosmického výzkumu, kteří trvají na tom, že Mir dosud nevyčerpal své schopnosti a snaží se nalézt soukromé sponzory pro vyslání nové posádky, zůstane orbitální stanice na oběžné dráze do počátku roku 2000.

"Stanice bez posádky potřebuje pouhý zlomek energie, jíž bylo zapotřebí k udržení provozu životně důležitých systémů za přítomnosti kosmonautů. V současné době není třeba, aby počítač řídil její solární panely, zajišťující dostatek energie, proto byl odpojen," informoval pracovník pozemního střediska.

Příslušní činitelé budou nuceni do počátku příštího roku posoudit, zda se jim podařilo opatřit dostatek peněz na vyslání nové posádky na Mir. V opačném případě zavítá krátce na stanici "pohřební tým", který ji definitivně uzavře. Poté bude navedena do atmosféry, kde shoří. Její zbytky by měly skončit v Tichém oceánu.

Američané si přejí, aby Moskva skoncovala s Mirem co nejdříve a soustředila veškeré zdroje na konstruování svých modulů nové Mezinárodní kosmické stanice (ISS), jejíž výstavba již zaostává.

E-mail se dá poslat už i po celém vesmíru

03.09.1999 - Mimozemšťan E.T. by dnes již nemusel toužebně vzhlížet k nebi, aby se spojil se svými kolegy. Za pouhých jedenáct amerických dolarů by si mohl americké společnosti Davis objednat na internetové adrese www.bentspace.com vyslání elektronické pošty do kterékoli oblasti vesmíru.

Od poloviny letošního srpna přijímá totiž společnost Bentspace se sídlem v kalifornském Davisu za poplatek 10,95 amerických dolarů na internetové adrese www.bentspace.com objednávky na vzkazy a dopisy do tisíce slov, které pak odesílá vysokofrekvenčním vysílačem ve směru, který zákazník určí.

Vzkazy putující rychlostí světla dorazí k Měsíci za sekundu, ke Slunci za více než osm minut a k nejvzdálenější planetě sluneční soustavy Plutu za několik hodin. K nejbližší hvězdě trvá cesta přes čtyři roky, zatímco do centra naší galaxie, Mléčné dráhy, poletí vzkaz 30.000 let.

Motivy pro psaní vzkazů jsou různé. Příznivci hvězdného seriálu Star Trek vysílají rady hrdinům cizích světů, syn píše svému zemřelému otci a žena trpící nevyléčitelnou rakovinou se obrací o pomoc k Bohu. Odpověď z hlubin vesmíru ale nepřichází a tak společnost Bentspace pošle alespoň krásný certifikát, který si můžete nechat zarámovat.

Posádka Miru je na Zemi

Velitel Viktor Afanasjev (uprostřed) a členové posádky Sergej Avdějev (vpravo) a Francouz Jean-Pierre Haignér před opuštěním vesmírné orbitální stanice Mir

28.08.1999 - Dva Rusové a Francouz se vrátili z ruské orbitální stanici Mir na Zemi. Přistávací modul s Viktorem Afanasjevem, Sergejem Avdějevem a Francouzem Jeanem-Pierrem Haignerém podle mluvčího pozemního střediska kontroly letů v Koroljovu u Moskvy bezpečně přistál ve 02:35 SELČ v kazašské stepi.

"Modul přistál lehce v plánované oblasti," potvrdil mluvčí. Podle jeho slov středisko kontroly letů krátce po přistání navázalo radiové spojení s kosmonauty. "Všichni jsou v pořádku," ujistil.

Poslední posádka orbitálního komplexu Mir opustila v pátek 27. srpna palubu této ruské stanice - po třinácti a půl letech se tak uzavírá významná etapa kosmonautiky. Opuštěný Mir bude kroužit kolem Země, než bude sveden do Tichého oceánu

Kosmonauti přistáli poblíž města Arkalyk ve středoasijském Kazachstánu, odkud z kosmodromu Bajkonur startují ruské kosmické lodě.

Pokud Rusko nezíská peníze na další řádný provoz třináct let staré a tedy osm let přesluhující kosmické laboratoře, shoří stotřicetitunový orbitální komplex na jaře příštího roku v zemské atmosféře a jeho zbytky skončí v některém z oceánu.

První doušky vody po přistání pro Francouze Jeana-Pierra Haignéra

Do osmi dnů po návratu nynější posádky plánuje řídící středisko dálkový manévr, při kterém se Mir pootočí, takže jeho centrální osa bude směřovat k Zemi a sluneční panely budou orientovány na Slunce. Na stanici pak budou v provozu pouze systémy temperování, základního energetického zásobování, orientace slunečních panelů a dálkové komunikace.

Posádka opustila orbitální stanici Mir

Tříčlenná rusko-francouzská posádka v pátek opustila ruskou orbitální stanici Mir a vrací se na Zemi. Podle ruského pozemního Střediska pro řízení kosmických letů se kosmonauti přesunuli do kosmické lodě Sojuz, v níž se vrací na Zemi.

Rusové Viktor Afanasjev a Sergej Avdějev společně s Francouzem Jeanem-Pierrem Haignérem v přímém vysílání telemostu zamávali na rozloučenou pozemní kontrole letů. Kosmonauti jsou očekáváni v kazašské stepi v sobotu ráno místního času (02:35 SELČ).

"Odcházíme s těžkým srdcem, opouštíme kousek Ruska," prohlásil Afanasjev předtím, než společně se svými dvěma kolegy ve stavu beztíže "doplaval" do kosmické lodě, v níž se vrátí na Zemi.

Rusko-francouzská posádka byla zřejmě poslední, kterou Mir při svém 13letém pobytu na oběžné dráze hostil. Mir bude nyní kroužit opuštěný bez lidské posádky po oběžné dráze kolem Země až do doby, než bude rozhodnuto o jeho dalším osudu. Očekává se, že v únoru nebo březnu příštího roku bude sveden do Tichého oceánu. V únoru příštího roku by měla být na zhruba měsíc vyslána dvojice ruských kosmonautů Sergej Zaletin a Alexandr Kalerij, aby snížila oběžnou dráhu stanice. Afanasjev a Haignére byli na Miru od února, zatímco Avdějev strávil na orbitální stanici 389 dní.

Přestárlý Mir, fungující již 13 let, byl v posledních několika letech stižen sérií poruch a problémů. Nejvážnějšími byly kolize s nákladní lodí Progress v červnu 1997 a požár zásobníku s kyslíkem v únoru téhož roku, který skutečně ohrozil životy kosmonautů.

Přes všechny problémy je tento kosmický příbytek unikátním zařízením. Původní životnost Miru byla stanovena na pět let. Zatímco Rusové využívají orbitálních stanic nepřetržitě od začátku 70. let, Američané měli ve vesmíru pouze stanici Skylab v letech 1973-74.

První z pěti modulů Miru vynesla v únoru 1986 z kosmodromu Bajkonur raketa Proton. Zkompletování stanice se protáhlo až do dubna 1996, kdy byl nainstalován poslední modul Priroda. Společně s dalšími moduly Krystal, Spektr, Kvant-1 a Kvant-2 má stanice tvar velkého kříže, z něhož jako další ramena vyrůstají panely slunečních baterií. Celý komplex, dlouhý 40 metrů a vážící 130 tun, obkrouží každých 92 minut ve výšce 400 kilometrů Zemi.

Různé pohledy na stanici Mir

Mir přijal na své palubě 103 kosmonautů, z nichž 62 nebylo Rusů. Mezi jinými také Američana s českými předky Johna Blahu nebo Slováka Ivana Bellu. V polovině března 1995 se v Miru na tři měsíce usadila tříčlenná rusko-americká posádka. Pro jejího člena Normana Thagarda to znamenalo dvojí prvenství - první Američan, jehož do vesmíru vynesla ruská kosmická loď a který měl možnost na Miru pracovat. Historické spojení amerického raketoplánu Atlantis a ruské stanice se uskutečnilo v červnu téhož roku. Od té doby se opakovalo ještě osmkrát, naposledy loni v červnu.

Komplex s mnoha specializovanými vědeckými aparaturami umožnil během 26 misí (23 mezinárodních) realizaci na 16.500 výzkumných úkolů. Smyslem dlouhodobých pobytů byla rovněž simulace podmínek letů k vzdáleným planetám a ověřování, zda je vůbec organismus schopen přizpůsobit se na tak dlouhou dobu beztížnému stavu. Držitelem rekordu je Rus Valerij Poljakov, který strávil v letech 1994-1995 na palubě Miru 438 dní. Světovým rekordem je rovněž jeho sedmihodinový výstup do vesmíru 13. února 1990.

Mir znamenal na jedné straně pýchu sovětského a nyní ruského vesmírného programu, na straně druhé obrovské finanční zatížení. Ačkoliv se na jeho financování podílely značnou částí i Spojené státy, roční náklady odhadované na 250 miliónů dolarů se nakonec staly hlavním argumentem pro ukončení programu. Ještě v lednu se plánovalo prodloužení práce stanice o další tři roky, ale soukromí investoři, kteří měli údajně zájem na jejím dalším setrvání ve vesmíru od projektu nakonec odstoupili. Již v 80. letech bylo z finančních důvodů zrušeno původně plánované vyslání komplexu Mir 2, který měl v roce 1991 Mir vystřídat.

Přistávací modul s posádkou z Miru v kazašské stepi

Štafetu tak převezme Mezinárodní vesmírná stanice (ISS, dříve Alfa), čerpající z provozu Miru základní zkušenosti. První část celého komplexu, jehož vývoje se účastní USA, Rusko, 11 evropských států Evropské kosmické agentury (ESA), Japonsko, Kanada a Brazílie, byl na oběžnou dráhu vynesen loni v listopadu.

Vědci poprvé objevili v meteoritu vodu

27.08.1999 - Američtí vědci odhalili drobné pozůstatky slané vody v jednom ze dvou meteoritů, jež loni dopadly na Zemi. V časopisu Science konstatují, že jde o první případ zjištění vody v tělese nepocházejícím z naší planety.
"Existence soli v tomto meteoritu, již lze rozpustit ve vodě, je udivující," napsal vědec Robert Clayton z univerzity v Chikagu, který se na zkoumání meteoritu podílel.

Meteority dopadly v oblasti města Monahans v americkém státě Texas. Svědky události bylo sedm chlapců, kteří kameny předali vědcům z Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Ti si od nálezu slibovali nové poznatky o vzniku planet.

Když tým NASA zevrubně zkoumal horninu v laboratoři, objevil v jednom z meteoritů drobné krystalky obsahující nepatrné dutinky s vodou a bublinkami. To podle expertů naznačuje, že voda byla přítomná při vzniku meteoritu.

Tekutá součást důležitá pro vznik života byla obsažena v meteoritu označovaném jako chondrit. Tyto druhy meteoritů pravděpodobně obsahují sloučeniny, které byly přítomny při vzniku sluneční soustavy.

Více než milion lidí hledá mimozemšťany

19.08.1999 - Přes jeden milion lidí si nainstalovalo šetřič obrazovky SETI@home, který pomáhá hledat mimozemskou inteligenci. Program, vytvořený na Kalifornské univerzitě v Berkeley, analyzuje data zachycená radioteleskopem v Arecibu v Portoriku. Projekt SETI@home začal 17. května tohoto roku a všechny počítače v něm zapojené "odsloužily" do nynějška dohromady přes 51 tisíc let.

"Je to skutečný fenomén," řekl šéf projektu SETI@home David Anderson. "Jeden pracovník si nainstaluje program v kanceláři a za chvíli už běží SETI@home na všech počítačích".

Program SETI@home je šetřič obrazovky, který si mohou uživatelé stáhnout z internetu a nainstalovat na svém počítači. Když není počítač delší dobu používaný, zapne se šetřič obrazovky, který analyzuje data nahraná z internetu. Po dokončení analýzy pošle výsledky zpět do centra. Počítače hledají signály, které nejsou součástí standardního vesmírného "šumu", generovaného například hvězdami, ale zdají se být vytvořeny uměle - předpokládá se, že mimozemskou inteligencí.

Uživatelé se mohou přihlásit do projektu na dvou stránkách - http://planetary.org nebo http://setiathome.ssl.berkeley.edu.

NASA objevila v horní atmosféře antihmotu

17.08.1999 - Obrovský průzkumný balón amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) objevil v nejhornější vrstvě atmosféry v přicházejícím kosmickém záření částice antihmoty. Oznámilo to v pondělí Goddardovo vesmírné středisko v Greenbeltu ve státě Maryland. Balón vysoký jako šedesátiposchoďový dům s objemem 1,17 miliónu krychlových metrů vynesl do výše 32 kilometrů 2,5 tunový detektor, který zachytil stovky antiprotonů.

Antiprotony jsou základní částice hmoty, které ale mají na rozdíl od svých kladně nabitých pozemských protějšků záporný náboj. Elektrony, které na Zemi nesou záporný náboj, mají v antihmotě náboj kladný. Experiment řídil pracovník Tokijské univerzity Šuji Orito, který nynější výsledky ocenil.

Dodal však, že jeho cílem je objevit nejen jednotlivé základní částice, nýbrž celý antiprvek, například hélium, jako důkaz, že mohou existovat celé části vesmíru složené z antihmoty. "Kdyby se objev zdařil, bylo by to fascinující," řekl japonský vědec.

Hmota a antihmota spolu nemohou existovat, protože při přiblížení nebo dotyku okamžitě explodují a uvolní veškerou energii, která je ve hmotě skrytá. Antičástice se podařilo v pozemských podmínkách vyrobit nakrátko jen v silných atomových urychlovačích. Zcela neúspěšné však zůstávají pokusy o vytvoření antiprvku.

Vesmír bude pro první turisty drahý

14.08.1999 - Výpravy turistů do vesmíru jsou reálné, ale záleží na tom, jak lacino bude létat příští generace kosmických plavidel. To je poněkud rozpačitý výsledek nedávného jednání stovky zástupců cestovních kanceláří, právníků, představitelů firem zabývajících se vývojem kosmických dopravních prostředků, úředníků agentury NASA a astronautů ve W ashingtonu. Přesto se mnoho raketových firem i některé vládní instituce na tento nápor chystají. Ukazují to dosud zveřejněné projekty.

Za návštěvu Arktidy lodí zaplatí mohovitý turista 20 tisíc dolarů, za výlet na Mount Everest 70 tisíc a cesta okolo světa tryskovým letadlem ho přijde na 150 tisíc. Dalším logickým krokem turistů by měl být vesmír. Předpokládá se, že tyto výpravy by mohly začít suborbitálními lety - vlastně krátkými skoky do výšky sto kilometrů po balistické dráze, jaké absolvovali dva američtí astronauti v roce 1961. Jeden lístek by měl stát půl milionu dolarů. První cesty po oběžné dráze okolo Země ve výškách nad 180 km se odhadují na miliony.

Krátký výcvik je nezbytný

Ovšem ředitel Leteckokosmické psychologické laboratoře v Cleremontu Harvey W ickman upozorňuje: Zatímco krátké suborbitální skoky by neměly dělat turistům potíže, musíme včas prostudovat fyziologické a psychologické vlivy letů po oběžné dráze. Také obtíže během adaptace na stav beztíže mohou mnoha návštěvníkům zastínit radost z pobytu ve vesmíru. A před nástupem do kosmoplánu musí všichni absolvovat lékařskou prohlídku a menší výcvik. Po prvních několikaminutových výpravách, které by se mohly uskutečnit patrně do deseti let, se mají ceny letenek snižovat. Bez nasazení zcela nových plavidel pro desítky turistů to je vyloučené. Nynější raketoplán se nehodí. O jeho údržbu, provoz a další technické zabezpečení se stará 30 tisíc lidí, takže jeden jeho start přijde až na půl miliardy dolarů. Kdyby se přestavěl na osobní plavidlo, unesl by 50 cestujících, ale každá letenka by stála 8,4 milionu dolarů. Někteří účastníci konference byli optimističtí: Během třiceti let by cena za let kolem Země mohla klesnout na jeden až deset tisíc dolarů. A potom by se do kosmu vydával ročně asi milion turistů.

Ideové projekty kosmohotelů

Některé nedočkavé firmy už zveřejnily ideové projekty kosmických hotelů. Jako první to udělal známý hotelový gigant Hilton před více než dvaceti lety. Americká firma Space Islands zase navrhla stavět hotely z vyhořelých palivových nádrží raketoplánů. Nádrže, vybavené malým motorem, by společně vytvořily kolo, které by se otáčelo, aby vznikla umělá gravitace. V kole o dvanácti dílech by mohlo přebývat 350 hostů a 50 členů personálu. Z obdobné myšlenky vycházela kalifornská společnost W imberly Allison T ong & Goo, která počítá se dvěma kruhy. Její mluvčí Jan Stenberg pro MF Dnes uvedl, že první kosmický hotel pro sto hostů by měl být dostavěn okolo roku 2017 ve výšce 360 km nad Zemí. Japonský stavební podnik Szimizu ohlásil návrh hotelu na Měsíci. Britský architekt Peter Inston připravil pro Hiltona projekt lunárního hotelu s pěti tisíci pokoji. Také britské letecké společnosti British Airways a V irgin Airlines o dopravě pasažérů do kosmu uvažují. Týdenní dovolená v otáčivém kosmickém hotelu by přišla na 10 tisíc liber a dvoutýdenní na 15 tisíc.

Nejdřív jiné priority

K osmobusy pro 30-50 cestujících musí vzniknout na bázi nové generace mnohonásobně použitelných strojů, které se vyvíjejí v USA. Ty samozřejmě nejsou prvotně určeny pro turistiku, nýbrž pro potřeby NASA a Pentagonu, které chtějí značně zlevnit dopravu mezí Zemí a oběžnou dráhou. Původně uvažovaly tyto instituce o stavbě mohutných nosičů, které by dopravovaly 150 až 200 tun na nízkou dráhu okolo 250 km nad Zemí. Koncem osmdesátých let změnily názor. Místo gigantů vystačí s menšími stroji, které uvezou 20-30 tun. Druhá generace mnohonásobně použitelných kosmických plavidel vyžaduje lepší motory, elektronické systémy řízení a tepelnou ochranu povrchu. Vývoj přijde na miliardy dolarů, které musí zaplatit NASA a Pentagon. Teprve až se tyto stroje osvědčí, začnou se stavět větší včetně kosmobusů.

Zájem mají i soukromé firmy

Nosiče mnohonásobného použití vyvíjí ve své vlastní režii i několik amerických firem. Zřejmě počítají, že se jim to v budoucnosti bohatě vrátí. Ke skokům mimo atmosféru by se mohla hodit dvě nezvykle koncipovaná plavidla, vyvíjená bez státní podpory Roton a Pathfinder. Dvacetimetrovou svíčku Rotonu vyzkoušeli letos v červenci při nízkém letu v atmosféře nad Mojavskou pouští v Kalifornii. Pilotovaný stroj, který postavila firma Rotary Rocket, má na špičce helikoptérovou vrtuli a na spodu raketové motory. A však společnost v poslední době zápasí s nedostatkem peněz, a proto musela propustit mnoho zaměstnanců. Není vyloučeno, že jí vypomůže jedna firma provozující turistiku. Jestliže všechno dobře dopadne, mohl by Roton zkušebně vynést příští léto družici na nízkou dráhu. V případě potřeby začne obsluhovat i mezinárodní stanici ISS. Roton by mohl být prvním pilotovaným kosmickým plavidlem provozovaným soukromou společností. Cena za vynesení kilogramu nákladu by měla být desetkrát nižší, než dosud - tedy 450 dolarů. Pilotovaný raketoplán Pathfinder má startovat jako letadlo, ve výšce 9 km nabere z tankovacího letadla 60 tun kapalného kyslíku a pomocí ruských motorů RD120 se dostane do výšky 113 km. Odtud vypustí raketu s družicí o váze až 2,5 tuny a vzápětí se vrátí. U tohoto projektu zatím společnost Pioneer Rocketplane neudává termíny dokončení.

Sběr zkušeností pro kosmobusy

Další typy plavidel se ke kosmické turistice zřejmě hodit nebudou, nicméně NASA a další podniky na nich vyzkoušejí technologické postupy vhodné pro stavbu kosmobusů. NASA tradičně ověřuje nové koncepce na létajících strojích pod označením X. Ve Skunčích dílnách (Skunk W orks) firmy Lockheed Martin v Kalifornii nyní staví stroj X-33. Ten by měl být předobrazem plavidla V entureStar, které má vozit na mezinárodní stanici ISS náklady až 11 tun anebo družice o 20 tunách na nízkou dráhu, případně 6,5 tuny na dráhu geostacionární, či vypouštět sondy do meziplanetárního prostoru. I tady má přijít vynesení kilogramu nákladu na 450 dolarů. S premiérou se počítá v roce 2004. Nosič X-34 nahradí raketu Pegas při dopravě menších družic na oběžnou dráhu. Osm a půl metru dlouhé těleso s malými křidélky bude startovat stejně jako Pegas - z letadla Lockheed T riStar letícího ve výšce přes 70 km. Některé postupy a materiály se prakticky zkoušejí také při vývoji záchranného člunu určeného pro mezinárodní stanici - pracovně se označuje jako X-38. Modul, na němž pracují firma Boeing, NASA a Evropská kosmická agentura (ESA), má tvar žehličky s malými křídly o rozpětí čtyř a délce osmi metrů. Stroj s kabinou pro šest lidí se bude blížit k Zemi jako kluzák, stejně jako nynější raketoplán, tedy bez motorů, a v závěrečné fázi se snese na padáku. Má být nasazen v roce 2003. Kromě toho financuje NASA u Boeingu dva velké projekty mnohonásobně použitelných nosičů. Předně sérii strojů nazvaných Future X, které mají být pokračováním jednostupňového kolmo startujícího a přistávajícího plavidla Delta Clipper. A potom studují nosiče třetí generace HRST (Highly Reusable Space T ransportation), u kterých má stát vynesení 1 kg na oběžnou dráhu 200-400 dolarů. Tyhle stroje by mohly létat ve druhé dekádě 21. století. Také americké vojenské letectvo uvažuje o novém plavidle - o aerokosmoplánu. Supersonický suborbitální stroj by měl buď létat na nízkou oběžnou dráhu, nebo během jedné hodiny dosáhnout kteréhokoliv místa na zeměkouli. Japonci už mnoho let vyvíjejí bezpilotní raketoplán HOPE (H2 Orbiting Plane Experiment). Do vesmíru má startovat na špičce rakety H2, poprvé v roce 2001. Předpokládá se, že po získání zkušeností postaví japonští odborníci obdobné kosmické plavidlo i pro lidi.

Přitažlivé pozemské náhražky

Všechny tyhle projekty jsou poměrně vzdálené a první kosmické letenky přijdou na statisíce dolarů. Proto se snaží zábavní průmysl uspokojit zájemce atrakcemi poněkud přízemními. Mnohé americké zábavní parky, jako jsou Disneyland a jiné, nabízejí imitaci tréninku astronautů i kosmických letů včetně velmi realistického přistání na Měsíci a letu na Mars. V poslední době spolupracují firmy Space Adventures a Zegrahm Space V oyages i s Gagarinovým střediskem pro výcvik kosmonautů ve Hvězdném Městečku u Moskvy. Jejich prostřednictvím si mohou turisté ve vzduchu vyzkoušet za pět tisíc dolarů stav beztíže po dobu deseti minut, kdy se s nimi propadá tréninkový letoun Iljušin-76. Jinak v tomto stroji nacvičují ruští kosmonauti práce, které budou dělat v beztíži mimo palubu lodi. V obrovském vodním bazénu s maketou Mezinárodní kosmické stanice trénují ruští kosmonauti ve skafandrech svou budoucí činnost. Nyní mají tuto možnost i turisté. Odvážlivci, kteří vyplní šek na 12 tisíc dolarů, mohou usednout do ruské stíhačky Mig-25 a vyletět do výšky 28 km. Odtud pozorují zakřivení Země a pozvolnou hranici mezi šedomodrou atmosférou a černým vesmírem. Právě velký zájem o všechny kosmické atrakce je jedním z důvodů, proč američtí podnikatelé vkládají takové naděje do budoucí kosmické turistiky.

Další zatmění až v příštím tisíciletí

Jednotlivé fáze zatmění

12.08.1999 - Stín zatmělého Slunce, který byl z devadesáti procent vidět i nad Českou Republikou, přešel přes Evropu. Na některých částech naší republiky však rušila viditelnost tohoto přírodního úkazu oblačnost, v Praze pak dokonce v době největšího zatmění se silně zatáhlo a spustil se liják. Uvnitř článku nalezne přehled, jak vypadala situace na různých místech republiky.

Na zatmění potřebujete i dobrý objektiv

Praha

Jako v Jiříkově vidění si museli připadat turisté, pozorující zatmění Slunce na pražském Staroměstském náměstí. To ještě pouhou čtvrthodinu před maximálně viditelným překrytím slunečního kotouče připomínalo plážovou idylu. Stovky především zahraničních turistů, vybavených speciálními brýlemi či proužky negativů, sledovaly v ideálním letním počasí postupující stín Měsíce a věřily, že stahující se těžká mračna ojedinělý jev neskryjí.

Když se tak na okamžik chvíli před 12:30 stalo, rozlehl se náměstím pískot. Vzápětí se mizející srpek Slunce schoval v mracích definitivně.

To, co následovalo, připomínalo scénu z katastrofického filmu. Závan silného větru srazil několik slunečníků z restauračních zahrádek a rozbouchal otevřené okenice. Moravská cimbálovka, která do té doby zpříjemňovala letní poledne, narychlo balila nástroje. Citelně se ochladilo a spolu s náhlým deštěm se daly do pohybu davy lidí včetně čekajících koňských drožek. Zatmění v té chvíli vrcholilo a zahalilo náměstí do zlověstného šera.

Liják vyhnal z ulic všechny přihlížející a jen odhozené ochranné brýle připomínaly nebeskou atrakci. Husův pomník osiřel - mimochodem prý jedno z předchozích zatmění viditelných v české kotlině předpovědělo v roce 1415 právě jeho smrt - a Staroměstské náměstí přešlo během čtvrthodinky z parného léta do sychravého podzimu. Auta jezdila s rozsvícenými světly a většina turistů nalezla útočiště v přilehlých restauracích.

Průběhy pásů totality letošního a několika následujících zatmění Slunce.

Praha - Planetárium

Několik stovek Pražanů zaplavilo ve středu prostory Planetária, jehož pracovníci k zatmění Slunce připravili různé akce. Návštěvníci mohli sledovat aktuální záběry zatmívajícího se Slunce zachycené sluneční kamerou, umístěné na terase Planetária. Uvnitř měli lidé možnost zhlédnout vzdělávací program s názvem Sólo pro Slunce a stálou výstavu o historii poznávání vesmíru.

Na okamžik vrcholné fáze částečného zatmění Slunce Měsícem nad Prahou ve 12:42 připravilo Planetárium od 13:00 přímý přenos z několika stanovišť českých astronomů v takzvaném pásmu totality. Zájemci o pozorování úplného zatmění by tak měli kupříkladu vidět záběry v oblasti Stuttgartu a paluby letadla, které prolétá tímto pásmem, řekla Lenka Hálová z technického oddělení Planetária.

Konec zastínění Slunce nad hlavním městem by měl být ve 14:03. Zájemců o nákup speciálních slunečních brýlí bylo podle Hálové tolik, že už krátce po otevření lidé vykoupili i posledních 336 brýlí.

Triková fotografie znázorňující postup úplného zatmění Slunce

Praha - Petřín

Deset minut před maximálním zatměním Slunce ve 12:42 se na pražském Petříně zvedl prudký vítr, citelně se ochladilo a začalo pršet. Se slovy "to je konec světa" si stovky lidí sundavaly z očí speciální brýle pro pozorování zatmění Slunce a vytahovaly deštníky.

Už od 11:21, kdy Měsíc začal postupně zakrývat Slunce, vítali lidé potleskem každý okamžik, kdy se nad nimi protrhly mraky a objevilo se tolik očekávané Slunce. Kvůli jedinečnému přírodnímu úkazu byla v permanentním provozu petřínská lanovka. Jinak by totiž těžko zvládla dopravit na vrchol všechny zájemce, kteří se na několik desítek minut stali svědky zážitku, který bude z území ČR znovu vidět až za 135 let.

U Štefánikovy hvězdárny se již od rána tvořila dlouhá fronta na brýle k pozorování zatmění. Kdo si je nekoupil a nechtěl riskovat svůj zrak, mohl na velké obrazovce před hvězdárnou sledovat reálnou počítačovou simulaci zatmění. Na tomto místě se také shromáždili nadšenci, které neodradil ani vytrvalý déšť.

Princip zatmění

Průběh pásu totality zatmění Slunce

Brno

Kolem dvou tisíc návštěvníků brněnské hvězdárny vidělo na několik vteřin zatmění Slunce. Přibližně ve 12:45, kdy tento úkaz nad Brnem vrcholil, se mezi množstvím mraků několikrát objevila mezera, kterou bylo možno pozorovat šestadevadesátiprocentní zatmění. "Měli jsme opravdu velké štěstí," řekl ředitel Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka Zdeněk Mikulášek.

Zájemci o zatmění Slunce, kteří přišli ve středu na brněnskou hvězdárnu, měli možnost pozorovat celý úkaz nejen prostřednictvím velkého dalekohledu s průměrem 200 milimetrů, ale také pomocí pěti přenosných dalekohledů umístěných na volném prostranství před hvězdárnou. Od 11:00 do 14:00 poslouchali všichni přítomní odborný komentář pracovníků hvězdárny.

Astronomové opakovaně upozorňovali návštěvníky, aby si dostatečně chránili zrak. Pro ty, kteří se přece jen obávali pohledu do Slunce, připravili pracovníci hvězdárny přenos na televizní obrazovku umístěnou ve vnitřních prostorách.

Ředitel hvězdárny řekl, že se na hvězdárnu telefonicky ani osobně neobraceli žádní lidé, kteří by se zatmění obávali. "Stres měli lidé hlavně ze shánění ochranných brýlí," připomněl Mikulášek. Dodal, že hvězdárna jich prodala desetitisíce, ve středu už však nebyly k dispozici.

Takto mohli vidět 11.srpna 1999 zatmění Slunce pozorovatelé u anglického města Cornwall

Ostrava

Na malý okamžik se v Ostravě kvůli částečnému zatmění Slunce zastavil život. Od 12:00, kdy většina zaměstnanců chodí na obědy, bylo možno na Masarykově náměstí v centru města vidět postávající hloučky lidí hledících na oblohu. Krátce před 13:00 už provoz na jindy rušném náměstí téměř ustal. Lidé využili příznivého počasí a vycházeli z restaurací, kanceláří a obchodů pozorovat ojedinělý astronomický úkaz.

Mraky, které se od samého rána výhružně objevovaly na obloze, nakonec pozorování nepřekazily. Po celou dobu tak mohli návštěvníci severomoravské metropole sledovat mizející a znovu se objevující Slunce.

Lidé si navzájem půjčovali různá sklíčka a brýle. Vedoucí restaurace Radegast ve Šmeralově ulici přestal na chvíli obsluhovat hosty a se svářečskou helmou vyběhl na ulici. Parkoviště u obchodního domu Laso, kde jiný den není jediné volné místo k zaparkování auta, zelo prázdnotou. Žena, která tam vybírá parkovné, přestala na moment sledovat provoz vozidel a skrz políčka černobílého osvíceného filmu pozorovala oblohu. Také v ulicích postávaly hloučky lidí sledující tenoučký srpek Slunce, vyčnívající zpoza Měsíce.

"Tak už jsem to viděl a jdu dojíst guláš," řekl muž, který vstal z trávníku a odkráčel do nedaleké restaurace. Většina pozorovatelů hodnotila zatmění jako nádherný přírodní úkaz, aniž by to v nich vyvolávalo jakékoli zvláštní dojmy. "Je to prima, ale život jde dál," řekla možná trošku zklamaně mladá studentka.

Částečné zatmění, jak bylo k vidění v Praze

Částečné zatmění Slunce pozorované 11.srpna 1999 v Turecku

Indičtí vesničané lpějí na mýtech kolem zatmění Slunce

10.08.1999 - Kněz v indické vesnici Bhirandiara zpívá hinduistické zpěvy, aby zahnal zlo, které by mohlo přinést poslední úplné zatmění Slunce v tomto tisíciletí, zatímco vědci se snaží vesničanům poradit, jak zatmění bezpečně sledovat. Astronomové se sice hrnou do západní Indie, kde ve středu černý stín Měsíce přeletí nad pustou krajinou, ale věda není s to zbořit vesnické pověry.

"Těhotné ženy nesmějí odejít ze svého domova, jinak jejich novorozenci budou slepí," říká kněz Ardžun Mahárádž ženám, které si zahalily hlavy do šátků jasných barev, aby se chránily před sluncem.

Indie je nejzazší země v pásu, v němž bude možné pozorovat zatmění, a vesnice Bhirandiara, ležící 1000 kilometrů severozápadně od Bombaje, byla označena za jedno z nejlepších míst v zemi pro pozorování úkazu, při němž Měsíc zakryje celé Slunce s výjimkou koróny, vnější vrstvy sluneční atmosféry.

Většina vesničanů ale říká, že během zatmění zůstanou ve svých chatrčích z bláta a slámy.

Pro mnohé indické venkovany a nejednoho obyvatele měst je zatmění Slunce symbolem toho, jak se démon Ráhu snaží spolknout Slunce. Podle mytologie Ráhu oklamal bohy a byla mu useknuta hlava; ta se vždy po několika letech objevuje, aby zhltla slunečního boha.

Věřící tvrdí, že nebezpečí ze zatmění pomine, až se Slunce vynoří z Ráhuovy hlavy. Do té doby nikdo nejí a nepije a uvařená jídla jsou odhazována z obavy z kontaminace jedovatými paprsky.

V době, kdy se vesničané připravují na tuto událost, vědci a amatérští hvězdáři se chystají na něco jiného.

Desítky astronomů již rozložily své přístroje a očekává se, že se v příštích hodinách v 22 vesnicích v západoindickém svazovém státě Gudžarát soustředí přes 9000 nadšenců. Hotely a železniční jízdenky jsou rezervovány do posledního místa.

Bude to třetí úplné zatmění Slunce v Indii za posledních 19 let. Avšak pro mnoho návštěvníků to bude první.

"Řekli mi, že to bude výlet, jaký se podniká jen jednou za život," prohlašuje britská studentka medicíny Emily Ferencziová. "Předpověď počasí pro Anglii byla oblačno, takže doufám, že rozhodnutí přijet sem se mi vyplatí," dodává.

Londýnský biofyzik David Trentham také opustil Evropu, aby viděl zatmění. "Je to tady velmi odlišné. Je také zajímavé setkat se s místními pověrami," říká.

Jak se na zatmění připravují zvířata

10.08.1999 - Výjimečná událost, kterou bude zatmění Slunce se nedotkne pouze lidí, ale také zvířat. Přesto se například v trojské zoologické zahradě na tento ojedinělý jev nijak zvláštně nepřipravují.

"Je velmi pravděpodobné, že budou zvířata na zatmění reagovat. Jelikož jde však o událost, která se opakuje poprvé po téměř tři sta letech, nikdo neví jak. Proto žádná zvláštní opatření nechystáme," uvedl mluvčí zoologické zahrady v Tróji Bohumil Ptáček. "Je možné, že noční zvířata budou aktivnější a naopak denní usnou, jde však pouze o dohady," dodal.

Podle pracovníků Zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem zatmění Slunce v naší zeměpisné šířce chování zvířat příliš neovlivní. "V místech, kde dojde k úplnému zatmění Slunce, se zvířata možná budou chovat zmateně. U nás však bude zatmění pouze částečné, a proto u zvířat výraznější reakce na nižší intenzitu světla neočekáváme. Před bouřkou také bývá často šero a na chování zvířat to nemá nejmenší vliv," domnívá se ředitelka královédvorské zoo Dana Holečková. Zahrada proto nepřipravuje žádná mimořádná opatření ani podrobnější pozorování. "Zaměstnanci zahrady budou případné reakce zvířat samozřejmě sledovat. Ovšem spíš z profesionálního zájmu, než kvůli obavám o jejich zdraví," dodala Holečková.

České hvězdárny jsou na zatmění Slunce připraveny

10.08.1999 - Totální zatmění Slunce bude vidět asi ve stodesetikilometrovém pásu, který se v Evropě potáhne přes Francii, Lucembursko, jižní Německo, Rakousko, Maďarsko a Rumunsko. Z jihu území republiky bude viditelné zhruba osmadevadesátiprocentní překrytí Slunce Měsícem. Zatmění na našem území začne po jedenácté hodině a skončí po druhé hodině odpolední.

Planetárium v Praze umožní sledovat úplné zatmění Slunce

Úplné zatmění Slunce budou moci díky přímému přenosu z několika stanovišť jižně od česko-rakouských hranic pozorovat 11. srpna návštěvníci Planetária v Praze 7. V tento den, kdy Měsíc na několik minut zastíní Slunce, budou čeští astronomové pořádat také veřejná pozorování.

Pražské Planetárium bude mít v den zatmění pro veřejnost otevřeno netradičně už od 09:00. Návštěvníci tak budou moci už od rána v Astronomickém sále Planetária vidět audiovizuální program Sólo pro Slunce. Samotné zatmění z jednotlivých stanovišť českých astronomů pak bude velkoplošně promítáno v kinosále z internetových stránek v přímém přenosu.

Zájemci o pozorování astronomického úkazu uvidí podle vedoucího technického oddělení Planetária Jana Šifnera záběry z mobilního stanoviště v Rakousku či z paluby českého letadla, které bude prolétávat takzvaným pásem totality, v němž bude Slunce zcela zakryto. Pro ty, kdo chtějí sledovat částečné zatmění, budou před Planetáriem připravena stanoviště od 11:20 do 13:00. Začátek zatmění v Praze nastane v 11:21 středoevropského letního času, maximální zakrytí asi z 95 procent ve 12:42 a konec zastínění ve 14:03. Štefánikova hvězdárna na Petříně s astronomickými dalekohledy bude otevřená od 10:00.

Ostravané budou moci pozorovat zatmění Slunce na hvězdárně VŠB

Pozorování částečného zatmění Slunce s odborným výkladem připravili na 11. srpna pracovníci Hvězdárny a Planetária v areálu Vysoké školy báňské (VŠB) v Ostravě-Porubě. Kvůli jednomu z nejpodivuhodnějších úkazů se otevřou dveře hvězdárny, která jinak v srpnu bývá pro veřejnost uzavřena. Již dnes mají možnost laici i odborníci z řad astronomů zhlédnout v hvězdárně audiovizuální pořad Dvě minuty bez Slunce.

"Pro zájemce, kteří se přijdou na částečné zatmění Slunce do hvězdárny podívat, bude připraven dalekohled s filtry," řekla pracovnice planetária Ivana Marková.

Tepličané budou moci pozorovat zatmění Slunce ze své hvězdárny

Teplická hvězdárna bude 11. srpna otevřena od 10:00 do 14:00, aby ti, kteří nevyjedou pozorovat úplné zatmění Slunce do zahraničí, se mohli alespoň z místního dalekohledu s filtrem podívat na částečné zatmění.

Ředitel teplické hvězdárny a planetária Vlastimil Buchtele dnes řekl, že většina zájemců z Teplicka o tento nevšední úkaz zřejmě pojede do zahraničí. Proto pracovníci hvězdárny vyvěsili na nástěnky kontakty na cestovní kanceláře, které zájezdy na pozorování zatmění Slunce organizují.

Teplická hvězdárna podle svého ředitele již řadu měsíců poskytuje všem zájemcům informace o letošním zatmění Slunce. "Zájem o tyto besedy a přednášky je značný," řekl Buchtele. Ročně teplickou hvězdárnu a planetárium navštíví na deset tisíc zájemců o astronomii.

Jihočeši mohou pozorovat zatmění Slunce z Budějovic i z Kletě

Pozorování částečného zatmění Slunce s odborným výkladem připravili na 11. srpna v době od 11:21 do 14:05 pracovníci Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích. "V tuto dobu bude k dispozici i naše observatoř na hoře Kleť. V případě zhoršeného počasí máme v Českých Budějovicích jako náhradu připraven od 12:00 pořad Zatmění Slunce s počítačovou projekcí a filmy," řekla pracovnice hvězdárny Jana Mašková.

Připomněla, že pracovníci hvězdárny zájemcům poskytují informace o zatmění Slunce i o místech, kde bude možno v takzvaném pásu totality pozorovat zatmění úplné.

Brýle pro pozorování zatmění Slunce prodává i hvězdárna v Brně

Speciální brýle pro bezpečné pozorování zatmění Slunce, které bude 11. srpna pozorovatelné z velké části Evropy, si mohou od středy zájemci o tento významný přírodní úkaz zakoupit také v brněnské hvězdárně. Informoval o tom astronom Jiří Dušek z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka. Ochranné brýle už prodává například pražská Štefánikova hvězdárna.

"Tyto brýle slouží pro pozorování bez dalekohledu a z hlediska ochrany zraku jsou skutečně nutné," zdůraznil Dušek, podle něhož jsou brýle k dostání za 40 korun.

Přestože hvězdárna bude v den zatmění otevřená od 11:00 do 15:00 a pozorování bude možné všemi dalekohledy, doporučují její pracovníci, aby si lidé zajeli do pásma úplného zatmění - nejblíže do Rakouska. Zájezdy do těchto oblastí organizuje řada brněnských cestovních kanceláří, většinou jsou však beznadějně vyprodány.

Jak si nafilmovat zatmění

10.08.1999 - Nafilmovat zatmění Slunce není nic nemožného ani pro amatérské fotografy a majitele videokamer. Potřebují však speciální vybavení, především sluneční filtry a ochranné fólie. Tato nutnost handicapuje majitele kompaktních automatů, na které filtry nasadit nejdou. Každý, kdo bude chtít pořídit snímky tohoto astronomického úkazu, by si měl uvědomit, že filtr proti Slunci sice chrání objektiv fotoaparátu, ale nikoli jeho hledáček. Pohled na Slunce hledáčkem by pak mohl skončit s tragickými následky.

Pohyb těles si budou moci vyfotografovat i amatéři

"Zlomek sekundy stačí k tomu, aby seškvařil sítnici," varoval v nedělním diskusním pořadu ČT V pravé poledne docent Martin Šolc, šéf katedry astronomie a astrofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK.

Každý fotograf by si měl svůj aparát nejprve vyzkoušet, a to tak, že s filtrem pořídí snímky Slunce clonou 5,6 nebo 8 při době osvitu jedna tisícina až jedna čtvrtina sekundy. Pro snímky úplného zatmění se doporučuje použít stativ, doba osvitu od jedné čtvrtiny sekundy až po několik sekund při clonách 2,8 a 4.

Nejlepší snímky - záběry posledního paprsku před úplným zatměním (takzvaného diamantového prstenu) a chvíle, kdy Měsíc překrývá Slunce, bude možné získat v zóně totálního zatmění jen po dobu pěti sekund. Odborníci doporučují osvit jedna tisícina až jedna stopětadvacetina, při clonách 4 až 8 (počítá se s citlivostí filmu 50-100 ASA).

Zatmění je možné zaznamenat i na video. Podle docenta Šolce je nejvýhodnější použít filtr 11, ale možné je i nižší číslo. "V okamžiku zatmění samozřejmě musíme filtr okamžitě sundat, ručně doostřit a poté, jakmile se opět objeví první paprsek Slunce, zase filtr nasadit, aby se kamera nespálila," radí astrofyzik.

Ochrana očí je nezbytná, tvrdí lékař

10.08.1999 - Co všechno se může stát našim očím při pozorování zatmění Slunce? Oční lékař Ivo Kocur z pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady odpověděl na několik nejtypičtějších dotazů.

Když půjdu s dítětem zrovna při zatmění Slunce po ulici, nemůžeme se podívat nahoru ani na pár vteřin?

Na krátký okamžik se podíváme, často spíš náhodně, do Slunce třeba i několikrát během dne.

Tím si zrak v žádném případě nepoškodíme. Zatmění Slunce je však natolik zajímavý úkaz, že si zaslouží poněkud delší pozornost. Proč se tedy vystavit riziku, když předem známe den, čas i způsob, jak svoje oči chránit?

Co když si budu chtít zatmění vyfotit? Můžu se bez rizika dívat hledáčkem fotoaparátu nebo videokamery?

Do hledáčku se nesmíme dívat přímo! Fotografické filtry nemusí současně chránit oči, proto je oko nutné chránit správným vizuálním filtrem. Technickou radu, jak fotografovat, by měl dát výrobce konkrétního fotoaparátu nebo kamery, praktický návod pak profesionální fotograf.

Roste riziko poškození zraku spolu s nadmořskou výškou?

Ano, ve vyšších výškách je intenzita slunečního záření vyšší, což platí i pro období částečného zatmění Slunce.

Někdo radí použít exponovaný kinofilm, jiný to zavrhuje jako nedostatečnou ochranu. Kde je pravda?

Americká agentura NASA vydala doporučení, že lze použít více vrstev plně exponovaného a vyvolaného černobílého filmu, který má vrstvu stříbra. Stejně upravený barevný film je zcela nevhodný.

Proč vlastně nemohu použít klasické sluneční brýle?

Kvalitní sluneční brýle omezují škodlivý vliv slunečního záření pouze v situaci, kdy se do Slunce nedíváme přímo. Při přímém pohledu je intenzita záření mnohonásobně vyšší a sluneční brýle již spolehlivou ochranou nejsou.

Mohu se na zatmění dívat nepřímo přes zrcadlo?

Jistě, ale pouze tak, že obraz Slunce promítnete na rovnou plochu, kde pak obraz sledujete.

Paprsky odražené od plochy zrcadla nesmíte nasměrovat okolním osobám do očí a sami se přímo do zrcadla nesmíte dívat!
Hvězdárny doporučují vložit malé zrcadlo do obálky s vyříznutým asi centimetrovým otvorem. Za vzdálenosti asi pěti metrů lze takto obraz promítnout na stěnu nebo vhodnou plochu.

Když mě budou bolet oči, jak brzy mám vyhledat lékaře?

Pokud budeme sledovat zatmění Slunce doporučeným bezpečným způsobem, nebude k návštěvě očního lékaře důvod. V očních ambulancích se ocitnou pouze ti, kteří brali všechna doporučení na lehkou váhu.

Měli bychom před pohledem na zatmění uchránit i zvířata?

Ti, kteří se od svých miláčků nechtějí v tak zásadním okamžiku vzdálit, by měli zvážit zakoupení patřičného počtu ochranných brýlí navíc. Otázkou je, zda stejné nadšení pro věc budou sdílet sama zvířata.

Jsou z historie zatmění Slunce známy případy poškození zraku?

Většina větších očních oddělení má ve svých záznamech případy osob, které byly léčeny pro oční obtíže následkem pohledu do intenzivního slunečního záření. Při větším postižení vnitřní části oka je léčba velmi obtížná.

Co se vlastně může mým očím stát?

Sluneční záření působí na přední zevní část oka i na jeho vnitřní části. Přední část oka může být postižena procesem, který lze přirovnat k lehkému popálení. Projeví se zarudnutím očí, řezáním, pálením a slzením. Léčba je většinou krátkodobá a úspěšná. Uvnitř oka se nachází sítnice, jejíž výraznější postižení vede nejdřív k pocitu výrazného přesvícení očí - jako když se podíváme do světla žárovky. Později se vyvine dojem, že před sebou vidíme šedavou nebo tmavou skvrnu. Tento stav může být přechodný nebo i trvalý, podle míry poškození.

Mohu při pohledu do Slunce oslepnout?

Oslepnutí není správný výraz.

Při těžké formě postižení jde především o dlouhodobé obtíže spojené s poklesem schopnosti oka rozlišit detaily, menší písmo a podobně.

Může si být člověk jistý, že je v pořádku, když nebude mít obtíže hned po pozorování zatmění?

Ne tak docela, při nechráněném pozorování mohou vzniknout na sítnici změny, kvůli nimž se začne zrak zhoršovat dříve než ve vyšším věku, jak to bývá obvyklé.

Jsou všechny osoby vystaveny stejnému riziku?

U dětí, mladých osob a lidí po operaci šedého zákalu je riziko o něco vyšší. Optická část oka je u nich zcela čirá a průnik záření do oka je větší.

Je riziko menší u částečného zatmění?

Naopak. Při úplném zatmění je nebezpečí poškození zraku minimální, protože sluneční záření má velmi malou intenzitu. Na území naší republiky bude zatmění Slunce pouze částečné. To znamená, že sluneční paprsky budou po celou dobu dostatečně intenzivní na to, aby poškodily nechráněné oči.

Astronomové varují před prodejci speciálních brýlí

08.08.1999 - Pracovníci brněnské hvězdárny varují zájemce o pozorování zatmění Slunce před pouličními prodejci speciálních brýlí na ochranu zraku. "Hvězdárna nemůžeme ručit za jejich kvalitu," řekl astronom Jindřich Šilhán z Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně.
Zatmění Slunce zajímá podle výzkumu Sofres-Factum více než dvě třetiny lidí, velmi intenzivně se na jeho pozorování připravuje osmnáct procent občanů.

Na Tišnovsku se údajně vyskytli i prodejci, kteří se za pracovníky hvězdárny přímo vydávali. Brýle, které pouliční prodejci nabízejí, nemusejí splňovat všechny požadavky na kvalitu, upozornil Šilhán. Lidem doporučil, aby si ochranné brýle hned při koupi vyzkoušeli. "Některé jsou příliš tmavé, takže přes ně není Slunce vidět vůbec, zároveň však člověk při pohledu do Slunce nesmí mít nepříjemný pocit," zdůraznil Šilhán.

Zda jsou brýle vyhovující, lze podle astronomů zjistit také při pohledu na rozsvícenou žárovku, z níž by mělo být vidět pouze vlákno. Dalším faktorem ovlivňujícím kvalitu brýlí je ochrana proti ultrafialovému a infračervenému záření; to však zákazník na místě zkontrolovat nemůže.

Ze zatmění má strach pětina Čechů

Více než pětina obyvatel České republiky podle výzkumu očekává, že zatmění Slunce bude mít negativní dopad na lidský život. Lidé se obávají především živelních pohrom.

Velkých přírodních katastrof se v důsledku zatmění Slunce obává 10,1 procenta dotázaných, 5,6 procenta se domnívá, že bude konec světa. Mírnou paniku předpokládá 2,9 procenta občanů, problémy ve vesmíru očekává 1,1 procenta lidí. Velké společenské katastrofy, například války, se bojí 0,3 procenta občanů.

Obavy ze zatmění Slunce nepovažují odborníci za nic mimořádného. "Lidé se vždy trochu obávají neobvyklých věcí, s nimiž nemají zkušenosti a nevědí, jak je ovlivní," míní sociolog Jan Herzmann z agentury Sofres Factum, která výzkum zpracovala pro Lidové noviny.

Úplné zatmění Slunce bude vidět v pásu širokém asi 110 kilometrů, který v Evropě povede přes Francii, Lucembursko, jižní Německo, Rakousko, Maďarsko a Rumunsko. Z jihu území České republiky bude viditelné zhruba osmadevadesátiprocentní překrytí Slunce Měsícem.

Zájemci o pozorování si mohou přímo v brněnské hvězdárně koupit brýle, za jejichž kvalitu její pracovníci ručí. Pro ty, kteří ve středu zůstanou v Brně, uspořádá hvězdárna za jasného počasí od 11 do 14 hodin pozorování zakrytého Slunce dalekohledy před hvězdárnou.

Zatmění v Praze začne v 11:21:05 středoevropského letního času, maximální zakrytí asi z 95 procent nastane ve 12:42:04 a zastínění skončí ve 14:03:08. Na území Čech byla v historické době dosud viditelná tři úplná zatmění Slunce: v roce 878, 1415 a 1706. Další se očekává až 7. října 2135.

Princip zatmění Slunce

Zatmění pro pozemského pozorovatele nastává, když se Slunce, Měsíc a Země dostanou do jedné přímky a Měsíc se dostane přímo do dráhy paprsků mezi Sluncem a Zemí. Jestliže je Měsíc blíže než 375 000 kilometrů od Země, překryje Slunce pro pozemského pozorovatele úplně, a jeho úplný stín dopadne až na naši planetu. To je vidět na prvním obrázku. V pásu širokém nejvýše 270 kilometrů je pak vidět úplné zatmění Slunce Měsícem, při němž je temný Měsíc obklopen nádhernou sluneční korónou ((nejvyšší částí sluneční atmosféry). Na další část Země dopadá částečný stín (nakreslený na obrázku šedě). V něm pozorovatel vidí sluneční kotouč částečně překrytý Měsícem - jde o částečné zatmění. Druhý obrázek ukazuje pro srovnání prstencové zatmění. Při něm je Měsíc od naší planety vzdálený více než 375 000 kilometrů, takže se jeví menší a nepřekryje celý sluneční kotouč. V přímce přímo pod Měsícem pak pozemský pozorovatel vidí místo Slunce jen zářící prstenec. V okolí je pak pozorovatelné částečné zatmění.

Zdroj: http://sunearth.gsfc.nasa.gov/eclipse/eclipse.html

Porucha uspíšila přípravy orbitální stanice Mir na nepilotovaný režim

02.08.1999 - Trojice kosmonautů pracujících na ruské orbitální stanici Mir zahájila na příkaz ze Země předčasný přechod stanice na nepilotovaný režim letu. Důvodem byla nová porucha hlavního počítače, která přinutila posádku zapojit počítač rezervní.
Centrum pro řízení kosmických letů uvedlo, že životy kosmonatů nebyly ohroženy.

Na palubě Miru nyní pracují dva ruští kosmonauti, Viktor Afanasjev a Sergej Avdějev, a jejich francouzský kolega Jean-Pierre Haigneré.

Rusko-francouzská kosmická mise má podle stanoveného harmonogramu skončit 28. srpna, poté má být stanice podle agentury AP až do února či března kvůli nedostatku finančních prostředků bez posádky. Předtím, než bude stanice stažena z oběžné dráhy a shoří v atmosféře, má být na ni vyslána ještě jedna posádka, a to na krátkou dobu, jen aby snížila oběžnou dráhu stanice.

Kosmonauti zahájili přípravu na přechod stanice na nepilotovaný režim o tři dny dříve, než bylo původně plánováno.

Rozhodnutí o uspíšení přechodu Miru na nepilotovaný režim letu bylo podle centra možné proto, že posádka v minulých dvou dnech zintenzívnila práci a splnila velkou část prací, které byly původně plánovány na 5. srpna. Během pondělí a úterý kosmonauti zkontrolují blok řízení a orientace stanice.

Poznámka: Přestárlý Mir, fungující již 13 let, byl v posledních několika letech stižen sérií poruch a problémů, přičemž nejvážnějšími byly kolize s nákladní lodí Progress a požár, který na stanici vypukl v roce 1997 a který skutečně ohrozil životy kosmonautů. Porucha počítače je ve výčtu ostatních problémů to nejmenší.

První člověk byl pohřben na Měsíci

31.07.1999 - Americká měsíční sonda Lunar Prospector dopadla na povrch Měsíce, oznámila agentura AFP s odvoláním na potvrzení mluvčího Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Lunar Prospector má přinést nové poznatky o případném výskytu vody na Měsíci a ponechat na něm urnu s popelem astronoma Eugena Shoemakera.

Po zapálení motorů se sonda, která se do té doby nacházela na oběžné dráze kolem Měsíce, začala rychlostí šest tisíc kilometrů v hodině řítit směrem k Měsíci, a to na jeho jižní část. Za místo jejího dopadu byl určen kráter o průměru 50 až 60 kilometrů, v němž experti řídící tento projekt předpokládají výskyt ledu.

"Nechali jsme sondu Lunar Prospector zřítit se na Měsíc, dopadla na správné místo," prohlásil David Morse z NASA a upřesnil, že se tak stalo krátce před osmou hodinou ránou středoevropského času. "Opravdu myslíme, že jsme se trefili do cílového kráteru," dodal.

Astronomové sledovali celou operaci v přímém přenosu, a to zejména díky Hubbleovu vesmírnému teleskopu a teleskopu Keck na Havaji. Šance na úspěch přitom podle nich nepřekračovala deset procent.

Cílem mise sondy Lunar Prospector, která přijde na 63 milióny dolarů, je zjistit, zda se na Měsíci skutečně vyskytuje voda, kterou tam mohly zanést komety. Teplo vyvolané srážkou při dopadu má uvolnit plyny, jejichž rozbor má přítomnost vody prokázat.

Druhým úkolem sondy Lunar Prospector bylo dopravit na Měsíc urnu s popelem astronoma Eugena Shoemakera, objevitele komety Shoemaker-Levy.

Shoemaker se chtěl stát kosmonautem a osobně se zúčastnit průzkumu Měsíce, ale ve splnění snu mu zabránila tělesná vada. "Největším zklamáním mého života bylo, že jsem nemohl kladívkem proklepávat na měsíčním povrchu tamní horniny," řekl prý Shoemaker před smrtí přátelům.

Urna s popelem je ozdobena fotografií Hale-Boppovy komety, kterou Shoemaker naposledy pozoroval spolu se svou manželkou Carolyn, dále snímkem kráteru meteorického původu v Arizoně, v němž nacvičovaly posádky Apolla na přistání na Měsíci, a nakonec obsahuje pasáž ze Shakespearova dramatu Romeo a Julie jako připomínku lásky, která ho spojovala s manželkou.

Shoemaker zahynul v Austrálii, zhruba 500 kilometrů od Alice Springs, při srážce s protijedoucím vozidlem. Jeho manželka Carolyn, rovněž astronomka, která objevila 32 komet a více než 300 asteroidů, havárii přežila. Eugene Shoemaker objevil vedle komety Shoemaker-Levy více než 800 asteroidů.

Astronomové objevili planetu podobnou Zemi

31.07.1999 - Vědci pracující na evropské astronomické observatoři ESO v chilské La Sille, objevili planetu, jejíž oběžná dráha je shodná s orbitem Země. Rovněž hvězda, kolem níž tato planeta krouží, je velmi podobná našemu Slunci.

Nově zjištěná planeta se nachází mimo náš solární systém ve vzdálenosti asi 56 světelných let od Země.

Během pouhých čtyř posledních měsíců lokalizovali astronomové ve vesmírném prostoru 21 planet ležících mimo náš sluneční systém. K objevům přispěly moderní metody, které umožňují detekovat i takové vesmírné objekty, které nelze pozorovat přímo teleskopy, ale jejichž existenci lze zaznamenat nepřímým měřením jejich gravitačního pole.

"Hvězdné války" ožívají zatím jen na zemi

30.07.1999 - Na americké základně White Sands měl v noci na včerejšek proběhnout test rakety, která je schopná na samém okraji atmosféry zničit nepřátelskou mezikontinentální balistickou hlavici.

Po patnácti letech a šestapadesáti miliardách dolarů investic jde o součást oživování programu "hvězdných válek" prezidenta Ronalda Reagana, jejž prezident George Bush na počátku 90. let označil za "mrtvý".

"Existuje hrozba (úderu balistických raket) a tato hrozba roste. To podle nás představuje nebezpečí nejen pro naše jednotky v zámoří, ale i pro Američany tady doma," odůvodnil ministr obrany William Cohen oživení programu. Jeho součástí je i loni s úspěchem vyzkoušený "vzdušný" laser a jeho silnější pozemní verze. S rozpočtem tří miliard dolarů se také pracuje na vesmírném laseru.

V Reaganově verzi Vesmírné obranné iniciativy (SDI) mělo být dvacet takto vyzbrojených satelitů schopno zničit 2000 mezikontinentálních raket rychlostí jednu za 40 sekund. Podle současných plánů by měl být první prototyp vyzkoušen mezi lety 2005 až 2010.

Jádro nového "štítu" však mají v dohledné době tvořit právě rakety systému THAAD odpalované ze země, schopné s nadzvukovou rychlostí zničit balistické nosiče ve výšce 60 až 100 kilometrů nad zemí. Na jejich vylepšení během příštích pěti let bylo schváleno 6,6 miliardy dolarů. Předpokládaným výsledkem je systém schopný zlikvidovat jednu nebo dvě hlavice vypuštěné omylem nebo nevypočitatelným režimem, jako je Severní Korea.

Systém THAAD však donedávna pronásledovaly neúspěchy - ze sedmnácti testů v minulosti skončily uspokojivě pouze tři.
Na druhou stranu naposledy (10. června) slavily ve White Sands trefu.

"Ten pes nic nechytí," tvrdí přesto o systému John Pike z Federace amerických vědců. Kritické hlasy proto vesměs mluví o plýtvání penězi daňových poplatníků a také o možných důsledcích.

"Protiraketová obrana plánovaná nyní pro Spojené státy by se dala snadno obejít, je příliš drahá a s velkou pravděpodobností poškodí americko-ruskou spolupráci v oblasti jaderného odzbrojení," varuje studie skupiny expertů z Massachusettského institutu technologie.

Američané se totiž stále více dostávají do konfliktu se smlouvou SALT, která jako jedna z prvních dohod o odzbrojení mezi USA a SSSR omezuje i vývoj a nasazení obrany proti balistickým raketám.

Existují však důvody, které smlouvu SALT pohřbívají:

1. Technologický skok Číny ve vojenské oblasti, dokumentovaný nedávno odhalenou špionáží v USA.

2. Severokorejský vývoj balistických raket, které jsou čerstvě schopny zasáhnout americké území. V minulosti byly navíc tyto rakety nebo i know-how na prodej.

3. Nejistý stav a budoucnost ruských jaderných sil.

Moskva sice v minulosti varovala, že Washington posilováním protiraketové obrany rozpoutá nové kolo zbrojení a Rusko znovu posílí svůj jaderný arzenál.

Ovšem Kreml nedokáže zajistit, aby různé režimy zastavily své raketové programy, na nichž často pracují naverbovaní ruští vědci a technici.

Jestliže tedy budou i další zkoušky systému THAAD úspěšné, přejde vývoj do fáze výroby a první "pozemní" část programu "hvězdných válek" se stane skutečností.

Lidé navštíví malý asteroid dříve, než odletí na Mars

26.07.1999 - Lidé budou moci odletět zkoumat malý, na vodu bohatý Asteroid 1998 KY26 a přivézt vzorky na Zemi kolem roku 2015, tedy mnohem dříve, než bude možné vyslat lidskou posádku na Mars. Řekl to v pondělí Steven Ostro z laboratoře pro vývoj raketových motorů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA). Mezinárodní tým astronomů v České republice, na Havaji, v Arizoně a Kalifornii zaměřil loni v červnu radary a optické teleskopy na Asteroid 1998 KY26 ve chvíli, kdy míjel Zemi.

V novém čísle amerického časopisu Science vědci sdělili, že objekt o průměru 30 metrů rotuje v intervalu jedenácti minut a - což je ještě důležitější - vyskytuje se na něm led.

Podle Ostra je tento asteroid "doslova oázou pro budoucí kosmické výzkumníky". Radary a teleskopy udávají, že má podobné organické složení jako některé kamenné meteority obsahující uhlík.
Do roku 2006 bychom mohli uskutečnit technickou průzkumnou misi k analýze ledu na asteroidu a misi s lidskou posádkou bychom mohli vyslat kolem roku 2015, řekl americký vědec na konferenci o asteroidech, kometách a meteoritech na universitě v Cornell.

Ostro také poznamenal, že asteroid obsahuje asi čtyři milióny litrů vody, což by naplnilo dva nebo tři olympijské plavecké stadióny. "Tato pozorování způsobila převrat ve vědě o asteroidech a stala se milníkem v našem výzkumu malých těles Sluneční soustavy."

Američtí a čeští vědci zjistili na blízkém asteroidu vodu

25.07.1999 - Rotující asteroid, který se loni přiblížil k Zemi na vzdálenost 800.000 kilometrů, se podle amerických a českých astronomů může stát "oázou pro budoucí kosmické výzkumníky". Mezinárodní tým astronomů v České republice, na Havaji, v Arizoně a Kalifornii zaměřil loni v červnu radary a optické teleskopy na Asteroid 1998 KY26 ve chvíli, kdy míjel Zemi. V novém čísle amerického časopisu Science vědci sdělili, že objekt o průměru 30 metrů rotuje v intervalu jedenácti minut a - což je ještě důležitější - vyskytuje se na něm led.

Podle Stevena Ostra z laboratoře pro vývoj raketových motorů v kalifornském městě Pasadeně je tento asteroid "doslova oázou pro budoucí kosmické výzkumníky". Radary a teleskopy udávají, že má podobné organické složení jako některé kamenné meteority obsahující uhlík.

"Na této půdě lze pěstovat potravu pro budoucí lidské průkopníky," řekl Ostro. "Mezi asi 25.000 asteroidy, jejichž orbitu spolehlivě známe, se 1998 KY26 pohybuje na oběžné dráze, která je pro kosmickou posádku nejpřístupnější."

Podle Ostra asteroid obsahuje asi čtyři milióny litrů vody, což by naplnilo dva nebo tři olympijské plavecké stadióny. "Tato pozorování způsobila převrat ve vědě o asteroidech a stala se milníkem v našem výzkumu malých těles Sluneční soustavy."

V blízkosti Země se zřejmě tyto objekty vyskytují ve velkém počtu, avšak je to poprvé, co astronomové mohli takový asteroid prozkoumat detailně. Zajímavé je, že má menší rozměry než radarové přístroje, které byly použity k jeho pozorování, řekl Ostro.

Výzkumníci uvádějí, že i když se oběžná dráha asteroidu přiblíží k Zemi, tento objekt ji nijak neohrožuje. Je tak malý, že by při vstupu do horní atmosféry Země pravděpodobně explodoval.

Zdroj: http://www.inext.sk/hvezdarna.vsetin/ak3.htm

Americký superteleskop Chandra prý funguje skvěle

25.07.1999 - Dosud nejvýkonnější, nejdražší a největší rentgenový teleskop Chandra, který USA v pátek vypustily do vesmíru, si experti pochvalují a libují si, že obstál v prvních zkouškách. "Observatoř pracuje skvěle, "konstatovalo kontrolní středisko teleskopu v Cambridge v americkém státě Massachusetts.

Čtrnáct metrů dlouhý teleskop, který stál půldruhé miliardy dolarů, byl podle plánu katapultován z nákladního prostoru raketoplánu. Hodinu poté se pak Chandra dostal za pomoci trysek na oválnou oběžnou dráhu kolem Země ve výšce mezi 330 a 72.000 kilometry nad povrchem. V příštích deseti dnech pak bude převeden na plánovanou dráhu mezi 10.000 a 140.000 kilometry.

Úkolem Chandry je pětileté měření, shromažďování dat a fotografování. Teleskop na Zemi váží šest tun. Začal se vyvíjet už koncem 70. let a jeho úkolem je odhalovat vzdálené zdroje kosmických rentgenových paprsků, jako jsou kvazary a záhadné tzv. černé díry. Bude zkoumat i vzdálené galaxie a supernovy, tedy velké hvězdy, které končí svou vesmírnou pouť výbuchem.

Chandru vypustila sedm hodin po několikrát odloženém startu z Mysu Canaveral na Floridě posádka raketoplánu Columbia, jíž poprvé velí žena, 42letá plukovnice Eileen Collinsová.

Zdroj: http://www.nasa.gov/externalflash/nasa_gen/index.html

Zisky z kosmonautiky pro každého

Planeta Země z Apolla 11

24.07.1999 - Když jste před třiceti lety přistáli na mezinárodním letišti v Houstonu, dýchl na vás vlhký tropický vzduch prosycený naftou. I dnes se tam cítíte jako v prádelně, ale už bez naftové příchutě. O tuhle proměnu se postarali před 15-20 lety odborníci, kteří opustili kosmickou agenturu NASA a s novým neotřelým pohledem a spoustou znalostí začali řešit mnohé problémy ryze pozemské.

Díky tomu udělala veškerá americká technika, sycená vedlejšími poznatky z přípravy lunárního projektu Apollo, obrovský skok kupředu. Sovětský raketový konstruktér Michail Rešetněv s trochou závisti odhadl, že to přineslo Spojeným státům americkým na 300 miliard dolarů - vrátily se tedy více než dvanáctkrát, protože Apollo stálo 24 miliard. V Sovětském svazu, kde bylo všechno tajné, se s využitím těchto vedlejších zisků původně vůbec nepočítalo; a Rusko dnes nemá sílu, aby se o to staralo. První americký kosmonaut John Glenn byl o něco skromnější. Podle jeho názoru dává každý dolar vložený do kosmických projektů zisk sedminásobný. Ovšem i to je hodně takové zhodnocení v žádné jiné vědeckotechnické oblasti neexistuje.

Nové inspirace a nové objevy

Aby američtí odborníci dokázali vysadit první lidi na Měsíci do konce šedesátých let, jak požadoval prezident John Kennedy, museli vyvinout gigantické úsilí. Bez ohledu na peníze vynalézali nové technologické postupy pro výrobu částí raketové techniky, nové materiály, barvy a mazadla, počítače a elektronické aparatury, hledali nové metody řízení... Často se stávalo, že k vyřešení různých zapeklitostí se museli sejít specialisté z oborů, které k sobě měly dosud daleko, a pak se vynořovaly nové inspirace, nové objevy a také období interdisciplinární spolupráce. »Kosmický výzkum zvyšuje naše technické schopnosti řešit další problémy,« upozornil Harrison Schmitt, geolog, který navštívil Měsíc při poslední misi v Apollu 17. Všechny tyhle vynálezy, objevy a zkušenosti se přelily po listopadovém převratu i do našich končin v podobě nejen satelitní televize, videorekordérů a laptopů, nýbrž také nových supervysavačů, věčného kuchyňského nádobí, aut s několikaletými zárukami, střech na padesát let, drobných elektrických kotlů pro celé domy, elektronického zabezpečení pro domácnosti, podniky a auta. Projekty raketoplánu, automatických sond k dalekým nebeským tělesům a nejnověji mezinárodní kosmické stanice ISS dávají nové podněty. V poslední době se kosmická agentura NASA a výzvědná služba CIA pochlubily několika novými příklady zavádění techniky určené původně pro kosmické, vojenské a špionážní účely také do pozemské praxe.

Robot pro neurochirurgii

Jednoduchý robot, který by dokonale poznal lidský mozek, vyvíjejí odborníci v Kalifornii v Amesově středisku kosmických letů NASA, na Stanfordově univerzitě a ve zdravotním středisku pro válečné veterány v Palo Alto. Robot by měl neurochirurgům umožnit přesnější kontrolu nad jejich nástroji během složitých operací mozku. »Teoreticky by tento robot měl být schopen 'cítit' mozkové struktury lépe než chirurg, pracovat pomalu a velmi přesně vést všechny pohyby,« říká vedoucí výzkumu Robert Mash z neuroinženýrské skupiny v Ames. Mash spolu s Russellem Andrewsem z veteránského střediska už jeden malý chytrý robot pro tyto účely v roce 1994 postavil. Při zkouškách na virtuálních modelech mozku se ukázalo, že robot je učenlivý a dokáže najít nádor velmi přesně, mnohem líp, než když má program jednou daný z dřívějška. Počítačové programy, jež vypracovali odborníci z neuroinženýrské skupiny, se dají s menšími úpravami použít také pro řízení dalších operací, jako jsou vyvážení rovnováhy na palubní centrifuze mezinárodní kosmické stanice ISS, okamžitá kontrola leteckých motorů v havarijních situacích anebo vyloučení vlivu atmosféry na pozorování pomocí astronomických dalekohledů.

Dálkově řízené operace

Ve středisku Ames vyvíjejí odborníci roboty, které by měly dělat dálkově řízené operace na nemocných či zraněných astronautech během dlouhodobých kosmických expedic, zvláště pak na Měsíci a při letech na Mars. Chirurg na Zemi by dával základní povely, jako třeba k jejímu zahájení, k uložení náhradních částí do těla a podobně uvádí Mash. Počítačem řízený robot bude pracovat velmi rychle a bezpečně, není však možné, aby čekal na jednotlivé pokyny ze Země, protože zpoždění rádiového paprsku potrvá několik vteřin až minut. Ovšem nejdřív se začnou tyto dálkově řízené operace praktikovat na Zemi. Už dnes probíhají první přípravy, které řídí Amesovo středisko spolu s několika předními americkými klinikami. Je pravděpodobné, že až se tyto robotizované a dálkově řízené operace rozšíří, radikálně změní celou metodiku pozemské chirurgie.

Pumpy pro lidské srdce

Poslední novinkou, na kterou nedávno upozornil týdeník Space News, je použití technologie pro výrobu pump do palivových nádrží raketoplánu k vytvoření částečné náhrady srdce. Podnětem k tomu se staly potíže se srdcem, jež trápily inženýra NASA Davida Sauciera. Naštěstí ho léčil slavný houstonský kardiochirurg Michael DeBekey. T i dva se domluvili a za pomoci dalších raketových odborníků načrtli koncept zmíněné náhrady. Miniaturní pumpičku pak vyrobila firma MicroMed Technology. Má rozměry 7,6 x 2,54 centimetru a váží 63 gramů. Je tedy tak malá, že by ji mohlo dostat i dítě. Její klinické zkoušky probíhají v Evropě, kde ji dostalo sedm pacientů. Tato pumpa má fungovat dlouho, životnost se neuvádí, ale měla by pacientovi vydržet, dokud pro něho neseženou nové srdce k transplantaci.

Karel Pacner

Jak vznikl Měsíc? Jasná odpověď stále chybí

Pohled na Měsíc z Apolla 11

24.07.1999 - Než se vypravili první lidé k našemu souputníku, holedbal se slavný americký chemik, laureát Nobelovy ceny Harold Urey: »Dejte mi kus Měsíce a já vám povím, jak vznikl!« Jenže od zahájení projektu Apollo uplynulo třicet let a odpověď na tuhle otázku není stále jasná. Přitom na lunární povrch vystoupilo v letech 1969-72 dvanáct pozemšťanů, kteří odtamtud přivezli 381,7 kilogramu vzorků půdy a sumu vědeckých údajů, jakou astronomové nedokázali získat v předcházejících staletích.

Než vědci napíší přesný scénář vzniku Měsíce, budou muset získat ještě tisíckrát víc informací, než mají dnes k dispozici. Ovšem výpravy Apolla potvrdily, že Měsíc je přibližně stejně starý jako Země - pochází z doby před 4,6 miliardy lety. Měsíc se tedy stal druhým nebeským tělesem, u něhož se to podařilo experimentálně změřit. To je další bod na podporu hypotézy, že všechna tělesa sluneční soustavy vznikala prakticky ve stejném okamžiku, a to hnětením z jednoho praoblaku chemicky stejného materiálu. Odborníci, kteří budou chtít popsat zrození Měsíce, musí pochopit, jak se zformoval celý koutek vesmíru, ve kterém žijeme.

Katastrofický scénář opět mýtus?

Názory na vznik Měsíce se ve vědecké obci přetřásají stále. »Před Apollem mohl každý badatel o původu Měsíce fantazírovat podle svého,« říká Petr Jakeš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, geochemik, který na počátku sedmdesátých let zkoumal v houstonském středisku NASA první lunární vzorky. »Spolehlivé údaje, o něž by se mohl opřít, neexistovaly. Bohužel ani dnes nemáme informace, které by dávaly jednoznačný výklad.« Předně se ukázalo, že Měsíc prošel tavením. »To si před rokem 1969 nikdo z odborníků neuměl představit,« komentuje doktor Jakeš. »Každý by to považoval za bláznovství. Ale dovezené horniny stejně jako studium nitra Měsíce to ukázaly. Samozřejmě, hned se objevily podobnosti se Zemí. Dnes je jasné, že všechna nebeská tělesa terestrického typu (tedy podobná Zemi) takovým stadiem prošla.« Původně se většina badatelů klonila k představě, že Země a Měsíc se zformovaly současně vlastně jako dvojplaneta. Proti nim vystupovala další skupina specialistů, která se domnívala, že Měsíc byl původně jakýsi nebeský balvan, asteroid bloudící naší soustavou, který Země zachytila. Na základě některých výsledků Apolla a poznání vlivu dopadů menších nebeských těles na větší v rané historii planet přišli v polovině sedmdesátých let američtí vědci s myšlenkou, že zrod Měsíce je výsledkem gigantické kosmické katastrofy. Podle výpočtů W. K. Hartmanna a D. R. Davise z Washingtonu narazilo do Země těleso o velikosti Marsu, dvě třetiny jeho hmoty se přitom vypařily a ze zbytku se stal Měsíc. »Loni na mezinárodní konferenci v kalifornském Monterey se ukázalo, že většina specialistů se už kloní ke katastrofické představě,« pokračuje Petr Jakeš. »Ovšem ani to není konečný verdikt. Snad bychom mohli říci, že závěry projektu Apollo staré mýty zbouraly, ale současně daly podnět k vytváření mýtů nových.«

Nový pohled i na Zemi

Také o Zemi jsme se dověděli řadu pozoruhodných informací díky výzkumu Měsíce. Už první automatické sondy ukázaly, že spousta kráterů na povrchu našeho souputníku vznikala v určitých periodách bombardováním asteroidy a jádry komet, nejvýraznější bylo před 3,8 miliardy lety. A protože v té době byly Měsíc a Země dávno pospolu, muselo něco podobného postihnout i naši planetu. »Jistě, to nás nepřekvapilo,« poznamenává geochemik Jakeš, »o několika takových kráterech na různých místech zemského povrchu jsme věděli. A však o tom, že by jich mohlo být tak velké množství, jsme neměli tušení. To ukázaly průzkumy, které se na základě tohoto impulsu dělaly v sedmdesátých a osmdesátých letech. Na Zemi totiž stopy po nebeských kráterech překryly další geologické katastrofy, kdežto na Měsíci, který je geologicky dvě miliardy let mrtvý a nemá atmosféru, zůstaly vyznačené.«

Staré utkvělé představy padají

Podle názoru Petra Jakeše měl projekt Apollo pro vědu širší význam: »Výzkum Měsíce dal podnět k velkým změnám v chápání světa okolo nás. Najednou jsme si uvědomili, jak mnoho našich představ bylo falešných a jak jsme měli málo fantazie při vytváření pracovních hypotéz. To se dnes promítá i do dalších zásadních otázek, jako je třeba vznik a vývoj života. Už neplatí dřívější představa, že všechen život, ať se nachází kdekoliv, musí být založen na uhlíku, kyslíku a fotosyntéze. Nálezy rozličných velice energických živých organismů v obrovských hlubinách oceánů, kam neproniká sluneční světlo, i v jiných extrémních prostředích to v posledních dvaceti letech jenom potvrdily.« Měsíc navštívily desítky automatických sond a po jeho povrchu se procházelo dvanáct pozemšťanů. Většina lidí si však pamatuje právě na televizní reportáže z procházek astronautů. »Z toho by mělo vyplývat zásadní ponaučení,« uzavírá Petr Jakeš. »Přes veškerou vyspělou techniku je člověk-průzkumník nenahraditelný. Nejen proto, že ve srovnání s naprogramovaným robotem dokáže reagovat i na mnohé nepředvídané situace, ale také proto, že jeho přítomnost tuto událost televiznímu diváku přibližuje, on s ním cítí, bojí se o něho. A to je zvláště pro Spojené státy americké, které udávají tempo kosmickému výzkumu, důležité - veřejnost, z jejíchž daní se tyto projekty financují, chce tyhle okamžiky spoluprožívat, být při tom. Myslím, že tento pocit platí nejen pro Američany.«

Raketoplán Columbia vynesl do vesmíru dosud největší observatoř

23.07.1999 - Raketoplán Columbia, jehož pětičlenné posádce velí poprvé v dějinách americké kosmonautiky žena, odstartoval z v pátek z Mysu Canaveral na Floridě. Poté, co byl plánovaný start raketoplánu kvůli technické poruše již dvakrát odložen, objevila se během samotného startu technická závada. Ta způsobila, že raketoplán se na oběžné dráze ocitl o 11 km níže, než bylo původně plánováno. Raketoplán má za úkol na oběžnou dráhu vynést observatoř Chandra.

Start raketoplánu nebyl bez problémů

Po pěti vteřinách letu nastal v kosmickém korábu podle agentury AP zkrat. Po dalších čtyřech vteřinách Collinsová napjatým hlasem sdělovala, že má problémy s palivovým článkem. NASA krátce poté ujistila posádku, že podle všeho jde jen o krátkodobý problém v elektrickém systému. Kosmonauti dorazili po asi osmi minutách ve zdraví na oběžnou dráhu.

Rychle zkontrolovali všechny obvody a sdělili, že se vše zdá v pořádku. Raketoplán se však umístil o 11 kilometrů níže, než se předpokládalo, a to kvůli nízké dodávce tekutého vodíku. Inženýři NASA v první chvíli nevěděli, proč se tak stalo. Uvedli, že Columbia ještě může upravit svou pozici a že pětidenní mise není ohrožena.

"Nebylo to příliš vážné. Kdyby to bylo skutečně vážné, tak bychom slyšeli poněkud větší vzrušení," komentoval napětí při startu 41letý manžel Collinsové Pat Youngs, který sledoval vypuštění na Mysu Canaveral s jejich tříletou dcerou v náručí. Pro posádku tak pokračovalo nervové vypětí, které již vyvolaly dva odklady startu v minulých třech dnech. Prakticky na poslední chvíli byl poprvé start odložen kvůli chybné signalizaci kontrolního systému a poté pro špatné počasí.

Manželka amerického prezidenta Hillary Clintonová, která přišla ke dvěma prvním pokusům, se dnešního startu první ženy- velitelky raketoplánu nezúčastnila. Agentura Reuters také připomíná, že americkému NASA trvalo 38 let, než pověřilo řízením vesmírné mise ženu. První ruská kosmonautka Valentina Těreškovová vzlétla sama na palubě lodi Vostok na oběžnou dráhu v roce 1963.

Na orbitu se objeví nová observatoř

Raketoplán, který i s nákladem vážil rekordních 2000 tun, vynesl do vesmíru Satelit Chandra v hodnotě 1,5 miliardy dolarů má za úkol objevovat zdroje silného vesmírného záření, jakými jsou tzv. černé díry, srážející se galaxie a supernovy, tedy velké hvězdy, které končí svou vesmírnou pouť výbuchem. Chandra "změní náš způsob vnímání vesmíru," řekl před startem raketoplánu představitel NASA Ed Weiler.

Před třiceti lety dobyl člověk Měsíc

N. Armstrong na povrchu Měsíce

21.07.1999 - Před třiceti lety vstoupila lidská noha poprvé v dějinách na měsíční povrch. Výsadkový modul Eagle přistál na Měsíci v sobotu 20. července ve 21:17,41 hodin středoevropského letního času, čili v 15:17,41 centrálního amerického letního času, který platil v řídícím středisku v Houstonu i na palubě kosmické lodi.

Astronaut Buzz Aldrin

Neil Armstrong vystoupil na povrch Měsíce v sobotu 20. července ve 21:56,21 houstonského času - v tehdejším Československu byla už neděle 21. července 2:56,21 letního středoevropského času. Za deset minut seskočil na Měsíc i druhý astronaut, Buzz Aldrin. Aldrin tam pracoval přes dvě hodiny, Armstrong 133 minut.

Lunární modul opouští Měsíc

Horní část výsadkového modulu s oběma muži odstartovala z Měsíce v neděli ve 12.54 hodin houstonského času.
Kabina s astronauty přistála v Tichém oceánu 24. července.V dalších letech přistálo na Měsíci ještě pět dvojic Američanů, poslední v prosinci 1972.

Lunární modul

"Podle mě je to největší událost 20. století,"

tvrdí astrofyzik Jiří Grygar. Podle výzkumu veřejného mínění, který pro MF DNES vypracovala agentura Sofres-Factum, mají ale mnozí z 1049 dotázaných o této události zkreslené vědomosti. Například na otázku, kdy přistáli první lidé na Měsíci, odpověděli:

Mezi vědci vyvolávají tyto znalosti rozdílné reakce. "Historická povědomost veřejnosti je dost slabá, lidé se neohlížejí nazpátek a žijí jen dneškem," soudí Grygar. Jeho kolega z Akademie věd, odborník v oblasti nebeské mechaniky Ladislav Sehnal to ale nevidí až tak zle:

"Podle mého názoru je znalost data až překvapivě vysoká. Je dobré si uvědomit, že jde vlastně již o 'historické' datum, které je navíc spojeno jen s úspěchem v poměrně stále malé oblasti lidské činnosti, omezené stále na nejvyspělejší země," říká Sehnal.
Grygara ještě více překvapilo, kolik lidí neví, z jaké země byli první lidé na Měsíci:

"To je teda síla. Je to ještě smutnější než to, kolik lidí nezná, kdy první lidé na Měsíci přistáli," konstatuje Grygar. Jeho kolega Sehnal to přikládá tomu, že se mnohým lidem plete první let člověka do vesmíru s prvním kosmonautem na Měsíci.
Žebříček nejznámějších kosmonautů skončil podle výzkumu takto: