Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 2000 - 3. část

 

Nové špionážní družice budou štikou nad Zemí

29.09.2000 - Kdo ovládá vesmír, ovládá i Zemi. Tahle pravda z dob studené války platí dodnes. A k tomu musíme přidat ještě informační nadřazenost nad protivníkem, kterou zajistí rovněž družice nové generace. To jsou zásady, z nichž vycházejí američtí vojenští stratégové pro 21. století.

Americké špionážní družice dnes dokážou z výšky 200 kilometrů vyfotografovat portrét člověka i evidenční číslo auta. Při startu váží kolem 14 tun a jedna stojí asi půldruhé miliardy dolarů. Okolo Země ovšem krouží po stabilních drahách, které si protivník může dopředu vypočítat, takže zná dobu přeletu nad citlivým objektem a včas ho může zamaskovat. Larry Combest, předseda výboru pro zpravodajské služby amerického Kongresu, proto v roce 1995 vytyčil cíl: váha družice okolo 900 kilogramů, cena sto milionů dolarů. A co je důležité, družice by měla být schopna měnit svoji dráhu a zaměřovat se na aktuální cíle.

Za čtvrt hodiny nad cílem

Zcela novou architekturu malých sledovacích družic nyní zpracovává výzkumný institut Pentagonu DARPA, který byl tvůrcem takových nových idejí, jako jsou neviditelná letadla a lodě, internet a podobně. Navržená tělesa mají označení STARLITE. Jak píše britský časopis Spaceflight, tato družice by na základě zkušeností z války v Perském zálivu, kde se k podobným účelům používala letadla, mohla nejen pořizovat špionážní záběry, ale také umožnit raketám a letadlům zacílení. Z výšky 767 km by 24 těchto těles dokázalo do patnácti minut od vydání rozkazu začít získávat obraz jakéhokoliv cíle nacházejícího se mezi 65. stupněm severní a 65. stupněm jižní šířky. Větší počet družic by byl ještě operativnější. Například soustava 48 těles by potřebovala k získání informací o určené krajině pět minut.

Patnáctkrát lehčí než dosavadní

Důstojníci by si mohli vybrat, jestli chtějí čerstvý obrázek zachycující výsek 4 krát 4 km s podrobnostmi 30 centimetrů, nebo radši kruh o průměru necelých 10 km s jednometrovým rozlišením či přehledový snímek zabírající například Korejský poloostrov s třímetrovými objekty. Navíc má družicový systém monitorovat veškeré rádiové vysílání protivníka a podle toho zjišťovat jednotlivá velitelská místa, případně sledovat přípravy cizích raket k útoku a potom jejich dráhy. Podle odborníků DARPA by systém o 24 družicích plus tří záložních stál okolo dvou miliard dolarů a jeho životnost se odhaduje na deset let. Dva prototypy takovýchto družic by měly vynést rakety Delta 2 okolo roku 2005. První operační družice - patnáctkrát lehčí než dosavadní - by měla začít kroužit okolo Země v roce 2008.

Pro tajnou družici ruské motory

Mezi mnoha pokusnými satelity, které američtí vojenští výzkumníci vypustili v posledních letech, upoutala v říjnu 1998 družice označovaná jako STEX. Ta slouží k testování miniaturních aparatur pro vylehčenou generaci kosmických strojů. Váží 699 kg, má mít životnost dva roky a krouží na dráze ve výšce 743 km. Třebaže byly oznámeny podrobnosti o řadě experimentů na její palubě, celkové výsledky budou přísně tajné. "Ovšem je tady jedna pikantnost, která vešla na veřejnost," upozorňuje znalec kosmonautiky Antonín Vítek z Akademie věd. "Nejzajímavějším experimentem bylo prověření nového iontového motoru, který má řadu předností. A ten byl vyroben na základě licence koupené od Rusů!" Aby se prodloužila životnost těles na oběžných drahách, začali Američané vyvíjet rovněž servisní družice vybavené umělou inteligencí. Podle týdeníku Space News budou doplňovat ostatním satelitům palivo a vyměňovat zastaralé či porouchané součástky.

Nová technika i do civilu

Kvalitativní skok ve vývoji vojenských družic umožňuje nejen další miniaturizace elektroniky, ale rovněž miniaturizace mechanických částí. Je přirozené, že postupem času se tyto nové postupy přelijí rovněž do stavby a provozu družic a meziplanetárních sond civilních, což povede i k jejich zlevnění. Ostatně některé prvky ze zmíněného projektu STEX použila americká kosmická agentura NASA už na sondách Mars '98 Lander a Orbiter, Stardust a Deep Space 1. A jak je známo z minulosti, všechny tyhle revoluční techniky se jistě začnou používat také při stavbě lékařské, technické a komerční elektroniky.

 

Vesmírný lovec

29.09.2000 - 5. října 1880 v anglickém Maidenheadu umírá William Lassell (narozen 1799). Tento původním povoláním sládek propadl v jedenadvaceti astronomii, a jelikož na dalekohledy neměl, vyráběl si je vlastní rukou. Během let 1846-51 objevil plnou polovinu (to jest 4 z 8) měsíců planet, nalezených v celém 19. století. Poté dopravil na Maltu jedenáctimetrový teleskop a v ovzduší nesrovnatelně průzračnějším než doma v Liverpoolu potvrdil nedávný objev kolegy-amatéra Williama Parsonse, že některé mlhoviny mají při pohledu "zblízka" spirální charakter. Objevil rovněž 600 mlhovin a roku 1867 publikoval jejich katalog.
 

Jak je starý vesmír?

29.09.2000 - O stáří vesmíru se vedou spory už několik desetiletí. Někteří astronomové vypočítali, že vznikl před 20 miliardami roky, jiní pomocí odlišných metod docházeli ke stáří 10 miliard. Nicméně vzhledem k tomu, že geochemici určili stáří Země na nejméně 4,5 miliardy let, což většina vědců přijala, odhad 10 miliard let pro vesmír tomu neodpovídal. Rovněž tak s ním nesouhlasilo stáří nejstarších hvězd. Spíše se dávalo za pravdu astronomům, kteří tvrdili, že velký třesk, z něhož se náš vesmír zrodil, se odehrál asi před 15 miliardami let. Na kongresu Mezinárodní astronomické unie, který se konal před několika dny v Manchesteru, se tým britských, amerických a izraelských odborníků zřízený Cambridgeskou univerzitou přiklonil právě k této kompromisní hodnotě. K novým výpočtům vědci použili pět rozdílných metod - čtyři z nich ukázaly, ze vesmír vznikl před 14 miliardami let, ovšem s chybou jednoho či dvou miliard roků. Závěr musí astronomové ještě porovnávat se stářím dalších nebeských objektů, zvláště pak galaxií. Zatím nelze říci, jestli vůbec někdy bude tento klíčový problém kosmologie uzavřen.

 

Detektor mimozemských molekul života

29.09.2000 - Aparaturu, která dosud sloužila lékařům k diagnostice, chce využít Marylin Fogelová z Carnegieho institutu v USA k hledání stop po životě na planetách. Proteinové čipové zařízení firmy Ciphergen Biosystems se používalo ke zjišťování určitých nádorů. Jak uvádí týdeník Space News, Fogelová ho chce ve spolupráci s kosmickou agenturou NASA předělat na detektor velmi nepatrného množství molekul látek, které jsou součástí života, na vzdálených nebeských tělesech.

 

Ruský kosmonaut byl nalezen mrtev v sauně

21.09.2000 - Druhý člověk ve vesmíru a první, který strávil více než den na oběžné dráze, German Titov (65) byl nalezen ve středu večer mrtev v sauně svého domu v Moskvě. Podle policie vše nasvědčuje tomu, že bývalý kosmonaut se otrávil oxidem uhelnatým. Totov byl rovněž poslancem dolní komory ruského parlamentu, Státní dumy, Gennadij Selezňov, předseda dolní komory ruského parlamentu, jejímž byl Titov poslancem, nevyloučil, že bývalý kosmonaut zemřel na srdeční infarkt.

Titov 6. a 7. srpna 1961 strávil v kosmu 25 hodin 18 minut na palubě malé kosmické lodi Vostok-2 při první kompletní vesmírné misi. Před ním 12. dubna téhož roku obletěl Jurij Gagarin ve vesmírné lodi Vostok-1 jedenkrát Zemi a celý let trval jen 108 minut.

Titov byl náhradníkem pro tento let a podle západního tisku ho jen těsně minulo vyslání do vesmíru místo Gagarina.

Podle kosmických expertů museli lékaři po Titovově letu zkoumat příčiny nevolnosti, která ho postihla během pobytu ve vesmíru, a nalézt způsob, jak se s ní vypořádat. Kvůli tomuto problému muselo být téměř o rok odloženo vyslání dalšího Vostoku na oběžnou dráhu kolem Země.

Ruský program výzkumu kosmického prostoru, dlouhá léta zdroj prestiže Ruska, se nyní potýká s palčivým nedostatkem financí. Stejně jako většina členů původního kosmického týmu se Titov stal prominentním příslušníkem sovětské elity a významnou osobností. V 80. letech pracoval několik let na programu Buran, v jehož rámci byl zkonstruován ruský raketoplán, který však po jediném letu bez posádky skončil "ve starém železe".

V postsovětské éře se začal Titov angažovat v politice a reprezentoval komunistickou stranu v branném výboru dolní komory parlamentu, Státní dumy.

 

Raketoplán Atlantis úspěšně přistál

Dva členové americko-ruské posádky raketoplánu Atlantis Edward Lu a Jurij Malenčenko opustili palubu raketoplánu, aby navázali spojení mezi moduly Mezinárodní kosmické stanice (11. září 2000).

20.09.2000 - Americký raketoplán Atlantis za svítání úspěšně přistál na floridském Mysu Canaveral. Posádka na dvanáctidenní misi připravila Mezinárodní kosmickou stanici pro přijetí první stálé posádky. "Měli jsme tentokrát skutečně skvělý let," komentoval ukončení mise letový ředitel Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Wayne Hale. Raketoplán přistál i přes původní obavy, že ukončení letu oddálí tropická bouře Gordon.

Astronaut Edward Lu otevírá vstup do nákladového prostoru raketoplánu Atlantis 11.září na začátku 6 hodinové vycházky ve volném prostoru (10. září 2000).

Mise Atlantisu byla o den delší

Mise raketoplánu Atlantis k Mezinárodní kosmické stanici, která začala 8. září a měla trvat 11 dní, byla prodloužena o jeden den. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) počítal s možným prodloužením letu již před startem raketoplánu. Nyní
usoudil, že vesmírný koráb má dostatek paliva k tomu, aby se vrátil zpět na Floridu až 20. září.

Sedmičlenná posádka, kterou tvoří i dva ruští kosmonauté, přepravila do Mezinárodní kosmické stanice (ISS) téměř dvě tuny materiálu z raketoplánu a zásobovací rakety Progress, která je připojena k mezinárodní stanici.

Dva členové americko-ruské posádky raketoplánu Atlantis Edward Lu a Jurij Malenčenko (vlevo) opustili palubu raketoplánu, aby navázali spojení mezi moduly Mezinárodní kosmické stanice (11. září 2000).

Kosmonauté pracovali ve vesmíru

Dva členové americko-ruské posádky raketoplánu Atlantis Edward Lu a Jurij Malenčenko opustili brzy 11. září ráno palubu raketoplánu, aby navázali spojení mezi moduly Mezinárodní kosmické stanice (ISS).

Kosmonauti se vrátili na Atlantis o něco dříve, než experti plánovali. Místo šesti a půl hodiny trval jejich pobyt ve vesmíru jen šest hodin a 14 minut. "Byl to úspěch, všechny plánované úkoly se podařilo splnit," řekl zástupce amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Úkolem kosmonautů ve vesmíru bylo propojit kabely modul Zvězda s dalšími dvěma moduly ISS - Zarjou a Unity. Propojení má umožnit přenos energií a dat mnezi moduly.

Kromě toho měla dvojice kosmonautů umístit vně obytného komplexu magnetometr, který ISS umožní orientaci vůči zemskému severnímu polu.

Pondělní výstup byl už šestým pobytem, který v souvislosti s budováním ISS podnikli různí kosmonauti ve volném prostoru.

Posádka zdraví novináře před nástupem na palubu amerického raketoplánu Atlantis, který ve 14:45 SELČ odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska na floridském misu Canaveral (8. září 2000).

Atlantis se spojil s ISS v neděli ráno

Americký raketoplán Atlantis, na jehož palubě je sedm kosmonautů, se v neděli ráno spojil s Mezinárodní kosmickou stanicí. Atlantis odstartoval v pátek odpoledne z Kennedyho vesmírného střediska na floridském Mysu Canaveral k jedenáctidenní misi na oběžné dráze kolem Země.

Cílem letu, bylo dopravit na dosud neobydlenou Mezinárodní kosmickou stanici další zásoby a vyložit náklad ruské kosmické lodi, která je už u komplexu zakotvena.

Americký raketoplán Atlantis odstartoval 8. září ve 14:45 SELČ z Kennedyho vesmírného střediska na floridském Mysu Canaveral(8. září 2000).

ISS je společným dílem šestnácti států

Mezinárodní kosmická stanice se zatím skládá ze tří modulů, dvou ruských a jednoho amerického, který byl nazván Unity.

Zatímco na stavbě vůbec prvního modulu Zarja se finančně podílely USA, druhý - Zvězda - je čistě ruský příspěvek a byl dopraven na oběžnou dráhu se zpožděním až letos v červenci. Orbitální komplex je společným dílem šestnácti států a definitivně má být dokončena v roce 2005.

Raketoplán měl pouze dvě minuty startovacího času

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) měl pro vypuštění raketoplánu Atlantis startovací "okno" trvající pouze dvě a půl minuty, což je dosud nejkratší doba v celé dvacetileté historii vypouštění raketoplánů. Ty totiž mají obvykle k dispozici asi desetiminutovou lhůtu, během níž musejí odstartovat, aby se dostaly na správnou oběžnou dráhu kolem naší planety.

Kratší startovací "okno" podle expertů vedlo nejen k úsporám paliva, ale rovněž má otevřít nové možnosti v případě potíží na oběžné dráze.

Start Atlantisu je už 99. misí amerických raketoplánů.

Start Atlantisu

Odkazy do webu:

bullet International Space Station - prohlédněte si vnitřek ISS
bullet Cape Canaveral Air Station - detailní prohlídka včetně plánů
bulletNASA
bullet Kosmodrom Cape Canavera

 

Bluf vpravdě vesmírný

25.08.2000 - Dne 25. srpna 1835 vychází v celkem nevýznamném americkém deníku The New York Sun, zato na titulní straně a v úpravě odpovídající senzaci nejvyššího řádu, první ze série sedmi článků pod společným názvem O velkých astronomických objevech sira Johna Herschela během pozorování na mysu Dobré naděje. Už první díl vyvolal obrovský rozruch čtenářstva, náklad novin stoupl během těch několika dní z 2500 na 50 000 výtisků! Proč? Jako ze vzdálenosti pouhých devadesáti metrů prý byly na Měsíci vidět hory ze zářivých, až 30 metrů vysokých drahokamenných krystalů, i údolí zarostlá bujnou vegetací, na níž se popásala stáda přežvýkavých čtyřnožců. V roklinách hor se třpytily bohaté povrchové žíly žlutého kovu. Vrcholem pozorování byli "Měsíčňané" okřídlení, asi 120 centimetrů vysocí tvorové s rukama a tělem porostlým rezavou srstí. Údaje postupně převzaly další noviny. Chudák Herschel, o kterém se všeobecně vědělo, že v jižní Africe skutečně nedávno pobýval, marně dementoval seriál bude ještě léta poté po celém světě úspěšně vydáván coby literatura faktu. Autor, bývalý tajemník Pařížské národní hvězdárny, si jím chtěl jednak dopomoci k penězům, jednak zkompromitovat některé své kolegy. Tento takynovinářský počin, který vešel do dějin žurnalistiky pod názvem Great Moon Hoax (Velký měsíční žert), byl však přece k něčemu dobrý: zájem o Měsíc nebývale vzrostl. A to nejen u laiků, ale i u samých astronomů.

 

Kosmonauty ve vesmíru nahradí brzy roboti

21.08.2000 - Týmu vědců z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) se podařilo vyvinout robota, který má něco, co ještě žádný z jeho předchůdců neměl - ruce. Místo dřívějších úchopných tyčí disponuje nový robot čtyřmi pohyblivými prsty a palcem.

Konečným cílem projektu je konstrukce robota i s očima, který bude schopen nahradit kosmonauty ve vesmíru při mnoha činnostech.

Inženýr Chris Lovchik z NASA, původním povoláním hodinář a nyní tvůrce robonautových rukou, vysvětlil, že laboratoř pro robotiku si chtěla nejprve pouze ověřit, zda je možné zkonstruovat robota, který by mohl pracovat ve vesmíru stejně obratně jako člověk.

Lovchik provedl pitvu mnoha lidských rukou, aby přesně zjistil, jak funguje pohybový mechanismus, a ten pak přenesl do konstrukce robota. Mechanika ruky robota je nyní v podstatě identická s lidskou. "Konstruktérům zbývá vyřešit už jen drobnosti než bude robot schopen uchopit pinzetou kousíček kovu," sdělil vedoucí projektu Robert Ambrose.

Výzkum trvá již tři roky a stál NASA zhruba tři miliony dolarů.

Možnosti použití nového robota jsou prakticky neomezené

Dálkově řízený robonaut bude moci vykonávat za astronauty na mezinárodní vesmírné stanici ISS různé nebezpečné práce, například ve volném kosmu. Vedle prací na vnějším plášti kosmické stanice budou moci robonauti montovat speciální terénní vozidla či zkoumat cizí planety.

Na zemi můžou být využiti například v radioaktivní zóně jaderných zařízení. O techniku konstrukce ruky projevili zájem i výrobci ručních protéz.

Robot bude mít i oči

Prototyp, na kterém NASA nyní intenzivně pracuje a který má být dokončen před koncem roku, bude mít nejen dvě ruce, ale i trup, jednu nohu a dokonce hlavu s očima, za nimiž se skrývá stereokamera.

Astronaut, který bude navádět robota například na složitou opravu, bude mít brýle, v nichž se mu bude před očima odvíjet obraz snímaný robonautovou kamerou. Senzory v rukavicích zaregistrují i nejmenší pohyb lidské ruky a přenesou ho na robota. Když astronaut pohne rukou, učiní totéž i robot.

Roboti budou pracovat ve vesmíru za pět let

Podle prognóz vědců bude robot nasazen do vesmíru zhruba za pět let. Jediné, čeho robot nebude za pět let schopen, je myšlení, a proto ho budou muset na dálku řídit lidé.

Ambrose zatím nestanoví žádné specifické cíle a přesná data. Přeje si, aby robot spolehlivě plnil lidské úkoly. "Pokud robonaut nebude sloužit jen jako robot, ale stane se jakýmsi prodloužením člověka, pak můžeme říci, že jsme byli úspěšní," zdůraznil vědec.

 

V noci můžete pozorovat Slzy svatého Vavřince

12.08.2000 - Přitažlivý astronomický úkaz můžete pozorovat na noční obloze ze soboty na neděli . V té době bude totiž vrcholit aktivita meteorického roje Perseidy, známého pod lidovým názvem Slzy svatého Vavřince. Při dobrém počasí tak tyto drobné úlomky z vesmíru mohou na noční obloze rozehrát nevšední podívanou.

Perseidy, lidově nazývané "slzy svatého Vavřince", jsou pozůstatkem Swift-Tuttleovy komety, která se postupně rozpadá. Úlomky komety při vstupu do zemské atmosféry vzplanou a jsou pozorovatelné pouhým okem. Bod, z něhož Perseidy zdánlivě vylétají, se nachází v souhvězdí Persea, tedy na severovýchodní části oblohy. Nejstarší záznam o Perseidách pochází z Číny, z roku 36 našeho letopočtu.

Úlomky z mateřské komety Swit-Tuttle se střetávají se zemskou atmosférou každoročně právě kolem 12. srpna.

Slovníček:

Meteor - světelný úkaz, který způsobuje nebeské těleso prolétávající zemskou atmosférou
Meteorit - zbytek nebeského tělesa, který dopadl na zemský povrch
Bolid - velmi jasný meteor

Odkaz do webu:

bullet Perseidy 1999

 

USA vyšlou na Mars roboty, kteří bodou hledat život

11.08.2000 - Vědci z amerického Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) povzbuzeni fotografiemi, které ukazují, že na Marsu je v současné době voda se rozhodli tam vyslat v roce 2003 dva výzkumné roboty. Podle čtvrtečních informací vesmírné agentury mají dvě malá vozítka na "červené planetě" hledat životadárnou tekutinu a tím i známky života.

Na rozdíl od "marsomobilu" Sojourner, který před třemi lety pořídil pozoruhodné snímky povrchu planety a poslal je na Zemi, mají být noví roboti podstatně pohyblivější a obratnější.

"V květnu a červnu 2003 mají odstartovat dvě identické sondy a ty pak v lednu 2004 vysadí vozidla na různých místech Marsu," říká vedoucí vesmírného výzkumu NASA Edward Weiler.

Po nezdařené misi z loňského roku, kdy USA ztratily na Marsu sondy Polar Lander a Climate Orbiter, se vědecké týmy podle Weilera poučily a s novou dvojicí spojují dvojí naději. "Rok 2003 je vzhledem k pozici Marsu vůči Zemi velmi příznivý a taková situace nastává zhruba jednou za šest let," informoval Weiler. Je proto ekonomické nasadit dva roboty.

Vzhledem k chybám z loňského roku NASA plánuje vydat více prostředků na zkoušky přístrojů. Nová mise má být dražší než v minulosti. Stavba, start a provoz prvního průzkumného robota bude stát až 400 milionů dolarů. Druhý přijde na dalších 200 milionů.

Asi 110 kilogramů vážící a 1,2 metru vysocí roboti budou poháněni sluneční energií. Zhruba po tři měsíce urazí denně kolem 100 metrů cesty. Jako mechaničtí geologové mají zkoumat horninovou skladbu planety. Oba budou vybaveni nástroji pro chemickou analýzu hornin, mikroskopickými kamerami a anténou.

Snímky vyslané z Marsu hodlá NASA okamžitě uveřejňovat v internetové síti. "Uvidíte tak to, co vidíme my prostřednictvím robota," slíbil veřejnosti přední vědec projektu Steven Squyres. Heslem mise na Mars bude: po stopách vody.

Vědci jsou názoru, že na "rudé" planetě kdysi byly oceány a řeky. Nejnovější satelitní obrázky dávají tušit, že voda je nadále ukryta pod povrchem. Od nového výsadku si vědci slibují poznatky o její existenci a odpověď na otázku, zda kdysi v minulosti v nějaké formě na Marsu život existoval.

Odkazy do webu:

bullet Informace o Marsu
bulletNASA

 

Nový dalekohled pro hledání vzdálených planet

11.08.2000 - Americká kosmická agentura NASA to myslí s pátráním po životě v dalekých světech doopravdy. Nový velký dalekohled, který by chtěla vypustit do deseti let, by měl totiž identifikovat planety podobné Zemi u vzdálených hvězd. Podle dosavadních představ by především na nebeských tělesech podobného složení a velikosti mohl existovat život.

Tento přístroj bude mít navíc ještě další úkoly spjaté s poznáváním vzniku a vývoje vesmíru. Především by měl studovat vznik a vývoj galaxií, tedy útvarů, do kterých se seskupují hvězdy.

Meze Hubbleova teleskopu

Už deset let krouží okolo Země mohutný Hubbleův kosmický teleskop, který má zrcadlo o průměru 2,4 metru. Někteří astronomové tvrdí, že za tu dobu přinesl mnohem víc poznatků, než se podařilo shromáždit pozemské astronomii za několik tisíc let. Přesto není tak silný, aby dokázal spatřit i planety zemského typu. Oznámil jen několik těles o velikosti Jupitera - a to neodpovídá dosavadním hypotézám. Po mnoha diskusích dospěli američtí odborníci k závěru, že hlavní zrcadlo nového teleskopu, označovaného prozatímně jako NGST (Next Generation Space Telescop - vesmírný teleskop příští generace), bude mít průměr osm metrů a životnost nejméně deset let. Tak velké zrcadlo však neumí nikdo vyrobit, proto se složí z několika segmentů spojených dohromady tahle technologie se už osvědčila v pozemských podmínkách. Tohoto obra vynesou do vesmíru po jednotlivých dílech raketoplány a na oběžné dráze okolo Země jej sestaví dohromady astronauti. Potom se pomocí vlastního pohonu vydá NGST na cestu dlouhou jeden a půl milionu kilometrů. Má totiž zakotvit v takzvaném Lagrangeově bodu označovaném L2, ve kterém se účinky přitažlivosti Země a Slunce vyrovnávají. Toto místo zvolili projektanti proto, že už tam nedosahuje ani stín Země, ani její rušivé infračervené záření. Ovšem na rozdíl od Hubbleova teleskopu bude toto monstrum pracovat příliš daleko, než aby se dalo počítat s různými opravami a vylepšeními. Proto se musí všechny jeho drobné nedostatky vychytat ještě v blízkosti Země. Vzhledem k tomu, že teleskop bude vystaven plnému slunečnímu svitu, ponese obrovskou ochrannou plachtou o velikosti tenisového kurtu.

Technika od vojáků

Zatímco Hubbleův teleskop vychází z techniky známé v sedmdesátých letech, toto těleso budou stavět konstruktéři na základě zcela nových znalostí z prvních let 21. století. Nejvíc poznatků jako obvykle mají vojáci. Proto se mají na NGST podílet rovněž firmy, které stavějí vojenské družice, a americký Národní úřad pro průzkum NRO, který je garantem špionážních družic. Tím by se mělo předejít chybě, která se stala při výrobě zrcadla pro Hubblea třebaže pocházelo ze stejné továrny, která dodávala zrcadla pro špionážní družice, stavěli ji mimo tyto tajné prostory jiní pracovníci, bez znalosti špičkové techniky. To také způsobilo, že Hubbleův teleskop nebyl zpočátku tak výkonný, jak se předpokládalo, a museli k němu přiletět astronauti, aby mu nasadili jakési "brýle". Kromě toho NASA předpokládá, že okolo roku 2005 vypustí dalekohled Nexus, který bude třetinovým technologickým modelem NGST se zrcadlem o průměru dva a půl metru. Po zkouškách okolo Země má dokonce odletět do bodu L2 jako později jeho mohutnější kolega. Nicméně s žádným velkým vědeckým přínosem se nepočítá, své představy by si měli ověřit hlavně inženýři. I když není vyloučeno, že po technicích převezmou Nexus astronomové a vyždímají z něj všechno, co se dá. Podle dnešního harmonogramu má být NGST vynesen do vesmíru v roce 2009. Ovšem každý velký projekt mívá skluzy, takže několik let zpoždění by nemělo překvapit. Do té doby musí astronomům sloužit Hubbleův teleskop. Proto NASA počítá ještě s několika výpravami raketoplánů, jejichž posádky udělají nezbytnou údržbu a doplní jej novými přístroji, které zlepší jeho činnost.

 

Ruská zásobovací kosmická loď se připojila k vesmírné stanici

09.08.2000 - Ruská kosmická nákladní loď Progress M-1-3 naplněná zásobami paliva, technického materiálu, potravin a pitné vody se v úterý ve 22:14 středoevropského času připojila k Mezinárodní vesmírné stanici.

Zásob mají využít kosmonauti, kteří na vesmírnou stanici mají odletět 30.října.

Než se ale Američan William Shepherd a dva Rusové Jurij Guidzenko a Sergej Krikaljov na stanici na čtyři měsíce usadí, bude k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) vyslán ještě jednou Progress s nákladem a v září ji krátce navštíví americké raketoplány Atlantis a Discovery.

ISS, na jejíž konstrukci se podílejí USA, Rusko, Japonsko, Kanada, Brazílie a 11 evropských států, je považovaná za nejambicióznější technický projekt. Jeho cena se pohybuje kolem 60 miliard dolarů.

Stanice má být dokončena do pěti let

Vesmírná stanice má být dokončena za pět let a jako osmipatrový a 450 tun vážící gigant se má stát nejzářivějším objektem obíhajícím Zemi rychlostí přes sedm kilometrů za vteřinu.

Žít a pracovat na ní bude permanentně sedmičlenná posádka.

 

Astronomové objevili osm nových planet

07.08.2000 - Mezinárodní týmy astronomů oznámily objevy osmi nových planet mimo sluneční soustavu. Pět z nich dentifikovali vědci ze Ženevy prostřednictvím observatoře La Silla v Chile a tři skupina z Kalifornské univerzity v Berkeley. Žádnou z planet objevenou prvním týmem zatím nespatřilo lidské oko.

O jejich existenci jsou astronomové přesvědčeni na základě gravitačního tahu vyvíjeného na hvězdy, kolem nichž planety obíhají, a jevů patrných při pozorování světla hvězd.

Jedna z pětice nových planet patří do druhého vůbec kdy objeveného multiplanetárního systému. Jeho součástí jsou dvě gigantické planety velikostí podobné Saturnu, HD 83443 b objevená v květnu a nově objevená HD 83443 c. Ta patří k jedné z nejlehčích známých planet, protože má poloviční hmotnost Saturnu. Obě planety krouží kolem hvězdy HD 83443 vzdálené od našeho solárního systému 141 světelných let. Před tím byl objeven pouze jeden mimosolární víceplanetární systém, a to tři planety kroužící kolem hvězdy Upsilon Andromedae.

Mezi berkeleyskými objevy jsou tři obří planety velikostí blízké Jupiteru, z nichž jedna obíhá hvězdu HD 92788 poprvé identifikovanou ženevskou skupinou. Kalifornští vědci navíc oznámil, že víceplanetární systémy by mohly být běžnější než se dosud myslelo.

Ze studia 12 hvězd, kolem nichž obíhá zatím jedna známá planeta, prý vyplývá, že nejmíň pět z nich má zřejmě další oběžnice.

 

Astronomové objevili novou planetu

04.08.2000 - Astronomové McDonaldovy observatoře v americkém Texasu objevili planetu na oběžné dráze hvězdy Epsilon Eridani, která je od naší sluneční soustavy vzdálena 10,5 světelných let. Je to dosud nejbližší známá planeta obíhající okolo jiné hvězdy než Slunce. Hvězda Epsilon Eridani je Slunci velmi podobná a planeta obíhá 500 milionů kilometrů od ní.

Díky tomu, že se hvězda Epsilon Eridani dá pozorovat, bude pravděpodobně možné zachytit novou planetu pomocí Hubblova teleskopu nebo pomocí nejnovějších zobrazovacích systémů napojených na pozemní dalekohledy.

Jestliže se podaří záběry získat, budou první, které zachycují planetu obíhající okolo hvězdy mimo naší soustavu. Astronomové pak budou moci z těchto záběru určit fyzikální charakteristiku a skladbu planety.

Vědci předpokládají, že planeta je jen o málo větší než Jupiter, největší planeta naší soustavy. Hvězda Epsilon Eridani je stará miliardu let, ale chybí ji ještě další 3,5, aby mohla klonkurovat Slunci. Hvězda je také o něco menší a chladnější než Slunce. Stáří soustavy pravděpodobně vylučuje vznik primitivních forem života.

Odkazy do webu:

bulletHvězdárna Kleť
bullet Encyklopedie planet mimo sluneční soustavu
bulletTexaská univerzita v Austinu

 

Nejvzdálenější lidský výtvor

04.08.2000 - Družice přestávají pracovat relativně brzy pod vlivem záření, mrazu, nárazů drobných částeček a podobně. Je zajímavé, že dodnes fungují některé americké kosmické sondy vypuštěné v sedmdesátých letech, které však byly založeny na technice let šedesátých.

Rekordmanem je automatická sonda Pioneer 10, dnes nejvzdálenější těleso vyrobené lidskou rukou - její rádiový paprsek k nám letí 10 hodin 36 minut. Letos l. července byla od Země vzdálena takřka 11,5 miliardy kilometrů, což je 76,7 astronomické jednotky (tento základní astronomický metr je vzdálenost Země - Slunce a označuje se AU), od Slunce 75,5 AU. Pioneer 10, vypuštěný v březnu 1972, byl prvním automatem určeným k průzkumu vnějších planet sluneční soustavy, jmenovitě gigantického Jupitera.

Od začátku se vědělo, že po splnění tohoto úkolu poletí dál ke hvězdám, a proto má na svém plášti "zpáteční adresu Země", symbolizující umístění Slunce a Země v prostoru i lidský život. Nicméně ke hvězdě Aldebaran vzdálené 68 světelných let se dostane asi za dva miliony let. I po 27 letech putování dva z přístrojů tohoto automatu, napájeného radioizotopovou baterií, nadále fungují a dodávají zprávy o stavu kosmického záření. Dostává je řídicí středisko prostřednictvím antén u španělského Madridu, Goldstonu v Kalifornii a Canberry v Austrálii.

Vědci nemají prakticky žádnou představu o účincích koroze ve vzdálených koutech vesmíru, nicméně předpokládají, že plášť sondy se ještě po mnoho stovek let neproděraví; ovšem pokud do něho neudělá díru nějaké větší zrníčko prachu či asteroid.

Po devíti letech cesty se Pioneer 10 stal prvním umělým objektem, který proťal dráhu poslední planety sluneční soustavy, tehdy to byl výjimečně Neptun. Ve vzdálenosti asi 50 AU měl Pioneer 10 protnout heliopauzu, což je hranice, za níž už nemá působit vliv magnetického pole Slunce. Pak se ukázalo, že tato představa o konci slunečního systému je falešná. Sonda je totiž stále pod vlivem naší hvězdy - v únoru 1999 totiž zaregistrovala asi pět procent kosmického záření, které vzniklo slunečními erupcemi v dubnu 1998.

Jsou dvě možná vysvětlení: buď heliopauza leží dál, než astrofyzici vypočítali, anebo Slunce pulzuje, takže tato hranice není stálá. I sledování drah těchto automatů přináší zajímavé podněty. V prosinci 1992 zaregistrovali vědci poruchy dráhy sondy. Skupina britských a amerických astronomů uveřejnila loni výpočty, ze kterých vyplývá, že tyto odchylky - stejně jako výchylky drah automatů Pioneer 11 a Ulysses - způsobila gravitace nějakého většího nebeského tělesa ve vzdálenosti 56 AU od Slunce. Nicméně jiní odborníci mají proti této hypotéze výhrady. Pokud by to byla pravda, pak by to bylo podruhé, co se pomocí gravitačního efektu podařilo předpovědět existenci nebeského tělesa - poprvé byla tímto způsobem objevena planeta Uran, a to na základě výsledků pozorování dráhy Neptunu.

Zatím bohužel není jasné, jak velké by toto těleso mohlo být, jestli by se opravdu jednalo o desátou planetu anebo o nějaký zbloudilý asteroid. Naproti tomu vysílačka Pioneeru 11, která měla obdobný úkol, se přestala ozývat v listopadu 1995. I tato sonda míří do mezihvězdného prostoru. K nejbližší hvězdě v souhvězdí Orla doputuje po čtyřech milionech let. Rovněž dvě další americké sondy letí do vzdálených končin vesmíru. Voyager 1 je nyní vzdálen od Země necelých 11,5 miliardy kilometrů, téměř jako Pioneer 10 a Voyager 2 z dálky 9 miliard kilometrů posílá svá měření osm a půl hodiny.

 

Ruská raketa úspěšně vynesla americký satelit

29.07.2000 - Ruský raketový nosič Zenit-3SL vynesl v časných ranních hodinách úspěšně na oběžnou dráhu kolem Země americkou družici.

Jak oznámilo ruské středisko kontroly vesmírných letů, raketa vzlétla z plovoucí plošiny Sea Launch v Tichém oceánu.

Raketový nosič Zenit-3SL má ukrajinskou koncepci, ale je vybaven třetím stupněm ruské výroby. Na oběžnou dráhu vynesl americký geostacionární satelit PanAmSat-9, a to do výše 35.786 kilometrů nad rovníkem.

Společnost Sea Launch zahájila činnost v roce 1995 jako společný podnik, v němž americký výrobce letecké techniky Boeing drží 40 procent akcií, ruská Eněrgija 25 procent, norský Kvaerner 20 procent a ukrajinské Južnoje a Južmašzavod 15 procent.

K prvnímu úspěšnému startu této komerční rakety z plošiny poblíž Havajských ostrovů došlo loni v listopadu.

 

Nový materiál mění lom světelného paprsku

28.07.2000 - Nový materiál, představený na konferenci Americké fyzikální společnosti, mění pravidla každodenně užívané fyziky a láme světlo neobvyklým způsobem (viz obrázek). Hypotetickou hmotu, která by to mohla dokázat, sice propočítal už v roce 1968 ruský fyzik Viktor Veselago, ale vytvořili ji až nyní vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu. Použili k tomu měděných proužků spojených dráty. Vědci teď zkoušejí, zda se jim stejný lom povede i s paprsky mikrovlnnými. Nejde jen o fyzikální hříčku; materiál by se měl uplatnit v elektronických součástkách použitelných třeba při družicové komunikaci.

 

Platina, dinosauři a vývoj Země

28.07.2000 - Vědění o Zemi se vyvíjelo v minulých staletích způsobem, ve kterém se utkávaly protichůdné myšlenky. K těm nejznámějším sporům patří spor katastrofistů a evolucionistů. Katastrofisté věřili, že Zemi postihují čas od času katastrofy a že je po takové katastrofě život znovu stvořen. Evolucionisté zase věřili v souvislý vývoj živočišných druhů od těch primitivních ke komplikovanějším. Paleontologie je disciplína o vyhynulých živočiších a rostlinách. Na Zemi v současné době totiž žije jen asi jedno procento živočichů, které v geologické historii Země, zejména za posledních 650 milionů let, vznikly. Tedy na každý jeden žijící mají paleontologové 99 jiných, vyhynulých. Právě paleontologové s vyhynulými živočichy leccos svedli. Již od minulého století se snažili rozdělit dějiny Země na menší, kratší období. A vyhynulí živočichové ve zkamenělé podobě takové rozdělení umožnili. Paleontologové také poznali, že se někteří živočichové občas přemnožili, rozšířili se po celé Zemi, aby záhy vyhynuli. Právě velká vyhynutí a nástup nových druhů charakterizují hranice mezi geologickými dobami či útvary. Jistě znáte prvohory: kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm; anebo i druhohory: trias, jura, křída. Hranice jsou právě tam, kde v dávných geologických dobách došlo k převratným událostem ke "katastrofě druhu". V moderní hantýrce to byly katastrofy ekologické. Lze doložit, že ne všechny druhy při takové události vyhynuly, některé přežily a nastoupily nové, odolnější, schopné přizpůsobit se jiným podmínkám. Je to situace v malém podobná zásahům lidí do populací hlodavců. Bez ohledu na razanci či rozsah zásahu, některé krysy či potkani přežijí. Zjištění, že po katastrofě pokračuje do jisté míry nepřerušený vývoj některých druhů, pak dalo za pravdu oběma: katastrofistům i evolucionistům. Aniž by se tedy řešil spor, hledají se jeho příčiny. A vypadá to tak, že příčinou katastrof jsou síly nadpozemské. Některé hranice, zejména ta z nejoslavovanějších, mezi druhohorami a třetihorami, charakterizovaná vyhynutím těch největších živočišných druhů - dinosaurů, obsahuje stopy kosmického materiálu: zvýšené obsahy kovů platinové skupiny. Mnoho dalších geologických hranic je podobně kosmicky poznamenáno. Příčinou mohou být tedy srážky Země a kosmických těles. Ta zanechala na Zemi svůj podpis v podobě zvýšených obsahů chemických prvků, které se v zemské kůře vyskytují jen zřídka. Objevit takový podpis je obtížný chemický úkol, protože se prvky vyskytují v množstvích, která jsou miliontinami procenta, ale jde to. Ještě před několika lety by nikdo nečekal, že se nad jedním problémem sejdou astronomové, geochemikové studující platinové kovy, paleontologové pečlivě oprašující kosti dinosaurů a geomorfologové, kteří hledají na snímcích Země z vesmíru stopy po tom, kde k tomu došlo. Možná, že to jednou budou souvisící disciplíny.

 

K Mezinárodní vesmírné stanici se připojil ruský modul Zvězda

Ruská raketa Proton-K je připravena ke startu z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu (12. července 2000).

26.07.2000 - Ruský servisní modul Zvězda se dnes úspěšně připojil k Mezinárodní vesmírné stanici. Ve výšce 400 kilometrů se spojil s dalšími dvěma díly tohoto budovaného orbitálního komplexu - ruským modulem Zarja a americkým spojovacím modulem Unity.

"Dnešek je pro nás velkým dnem. Vidíme, že projekt, na kterém jsme pracovali deset let, je úspěšný," prohlásil krátce po spojení modulu se stanicí ředitel Ruské kosmické agentury viditelně spokojený Jurij Koptěv.

"Skončila jedna z důležitých etap realizace projektu. Budoucí posádka se může začít připravovat na práci," poznamenal jeden z konstruktérů projektu Anatolij Kiseljov.

Ruská raketa Proton-K je připravena ke startu z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu (12. července 2000).

Kromě toho, že bude sloužit jako obytný a pracovní prostor posádek stanice, k úkolům Zvězdy patří navigace a řízení Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), než bude vypuštěn americký modul Destiny, který pak tyto funkce převezme.

Zvězda měla původně vzlétnout již před rokem. Byla však dokončena teprve v květnu 1999 a termín startu se pak posunul na listopad.

V červenci ovšem došlo během letu amerického raketoplánu Columbia ke zkratu na elektrickém rozvodu a následná kontrola zjistila chyby i na dalších raketoplánech, což znamenalo půlroční odstavení celé flotily a start Zvězdy byl odložen na letošní únor.

Další prodlevu přineslo odstraňování závad na ruských raketách Proton.

Ruská raketa Proton-K je připravena ke startu z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu (12. července 2000).

Zvězda je první čistě ruský příspěvek pro ISS. Konstrukci modulu, která stála 320 miliónů dolarů, plně financovala ruská strana. Postavení modulu s názvem Zarja, který byl 20. listopadu 1998 prvním komponentem ISS, totiž zaplatili Američané.

 

Po třech letech můžeme zase vidět kometu

Kometa Linear, která se v těchto dnech přiblížila k Zemi na nejmenší vzdálenost, září v souhvězdí Velké medvědice, známém pod názvem Velký vůz. Lidé ji mohou podle astronomů sledovat i běžnými dalekohledy (24. července 2000).

24.07.2000 - Šestapadesát milionů kilometrů nad Zemí se nachází kometa Linear, která je v těchto dnech viditelná i z území České republiky. K pozorování komety, která září v souhvězdí Velký vůz, stačí podle astronomů i běžný dalekohled.

Poslední kometou, která se dala pozorovat z našeho území byla před třemi lety vlasatice Hale Bopp. "Kometa Linear bude viditelná asi do čtvrtka," řekl pro Radiožurnál astronom Miloš Tichý z observatoře na Kleti.

Linear, jenž se pozorovateli jeví jako mlhavý chomáček, poprvé spatřili američtí astronomové loni 27. září.

Snímek Linearu pořízený loni

V době objevu byla její jasnost zhruba desettisíckrát slabší než jasnost hvězd viditelných na obloze pouhým okem. Od Země ji dělila vzdálenost 600 miliónů kilometrů.

Nyní se přiblížila na pouhých 56 milionů kilometrů.

Linear je nejjasnější kometou od jara 1997, kdy se Zemi na dohled přiblížila Hale - Boppova vlasatice.

Snímek Linearu pořízený na Kleti

 

Američané objevili další měsíc Jupiteru

23.07.2000 - Američtí astronomové oznámili objev nového, v pořadí už 17. měsíce Jupiteru. Pokud se jejich zjištění potvrdí, bude to nejmenší dosud známý měsíc naší sluneční soustavy.

"Je to vzrušující. Když si uvědomíte, že jste byli prvním člověkem, jehož zrak padl na něco, co dosud ještě nebylo spatřeno, máte z toho takový dobrý pocit," řekl astronom z Arizonské univerzity v Tucsonu Jeff Larsen, který pozoroval nový měsíc jako první loni v říjnu.

Těleso má v průměru necelých pět kilometrů. Prozatím nese označení S/1999 J1, ale jakmile se potvrdí předpoklad, že jde o měsíc, bude pojmenováno.

Skupina pracující na univerzitním projektu Spacewatch - sledování vesmíru - svou pozornost na Jupiter normálně nezaměřuje, protože tato planeta je příliš jasná a světlo, které odráží, zaslepuje velice citlivé elektronické detektory teleskopu.

Loni v říjnu však její členové učinili výjimku. Když se plynový gigant dostal do vzdálenosti méně než 370 milionů kilometrů od Země, zjistili objekt, který se zdál být malým měsícem.

Skupina kontaktovala Smithsonovu astrofyzikální observatoř v massachusettském Cambridgi, aby s nimi nález konzultovali. Zdejší vědci analyzovali získané údaje a dospěli ke stejnému závěru, že jde o měsíc.

Vzhledem k tomu, že jeho průměr činí 4,8 kilometru, je to nejmenší dosud známý měsíc nejen Jupiteru, ale všech planet sluneční soustavy. Ze 16 potvrzených satelitů Jupiteru má polovina z nich průměr menší než 50 kilometrů. Zatím nejmenší byl v naší soustavě souputník Marsu Deimos s průměrem 12 kilometrů.

Pro srovnání, zemský Měsíc má 3457 kilometrů.

Podle astronomů patří S/1999 J1 k podskupině vnějších satelitů, které krouží kolem Jupiteru na excentrických oběžných drahách. Jeho průměrná vzdálenost od planety činí asi 24 milionů kilometrů.

Odkazy do webu:

bullet Arizonská univerzita
bulletIGLOBE: Informace o Spojených státech amerických

 

Zakázané kusy nebe

21.07.2000 - Už nejstarší kroniky zmiňovaly přelet jasných meteorů nebo vzácněji i pád kamene z nebe. Největší myslitel antiky Aristoteles správně usoudil, že meteory jsou jevy atmosférické, nikoli nebeské. Jeho vyznavači tento názor později rozšířili o již nepravdivý dovětek, že meteory vůbec nesouvisí s vesmírem. Případné padající kameny prý pocházejí ze Země, odkud byly vymrštěny například bleskem či sopečným výbuchem. 24. července 1790 však ve francouzském Barbotanu prší doslova kamenný déšť! Následují tři stovky dopisů očitých svědků. Nicméně nejbližší centrum tehdejší vzdělanosti, pařížská Akademie věd, rozhoduje takto: "Kameny z nebe padat nemohou, a proto nepadají." Nezviklal ji ani petrohradský Němec Ernst Chladni, který si nechal ze Sibiře přivézt sedmimetrákový železný meteorit a rozborem prokázal jeho odlišnost od všech známých pozemských rud i nerostů. Roku 1794 pak vydal útlou knížku s tvrzením, že meteority jsou kosmického původu a meteory jsou v této souvislosti světelné efekty při průletu meteoritů atmosférou. Pojednání se setká s odporem, ba opovržením; teprve po dalším velkém "kamenobití" roku 1803 se učení mužové francouzští chytí za nosy. Od těch dob meteority padají legálně.

Kometa století

Profesionální astronom Alan Hale a nezávisle na něm i hvězdám propadlý stavební inženýr Thomas Bopp, oba z USA, objevují v noci z 22. na 23. července 1995 nadprůměrně velkou a jasnou kometu. Nejblíže Slunci (ve vzdálenosti 137 milionů km, tedy blíž než kolem něj obíhá Země) prošla kometa Hale-Bopp počátkem dubna 1997 a stala se ozdobou tehdejší noční oblohy, dost možná nejjasnější kometou tohoto století. Její návrat se očekává za jeden až dva tisíce let.

 

Družicová navigace je nyní přesnější

14.07.2000 - Civilní uživatelé družicového navigačního systému GPS měli donedávna občas zamotanou hlavu - přístroj určoval jejich polohu s chybou až sto metrů, protože americká armáda do něj záměrně vnášela nepřesnosti. Jachtě na širém moři to nevadilo, motorista ve městě ovšem mohl ve spleti ulic bloudit i s drahou navigační technikou. To se nyní změnilo - i civilní přístroje GPS už určují polohu s přesností několika metrů.

Právě americká armáda je tvůrcem a hlavním správcem GPS (Globálního pozičního systému). A ta nechtěla, aby družicovou navigaci někdo třeba teroristé - zneužil. Proto její experti vytvořili program, podle kterého družice do signálu pro civilní přístroje vnášela náhodnou chybu. O zrušení tohoto bezpečnostního opatření se podle původních oznámení mělo jednat až v roce 2006. Nedávno však americký prezident Bill Clinton oznámil, že vnášení umělé chyby bude odstraněno okamžitě.

Bezplatný dárek od armády

Globální poziční systém začala americká armáda budovat v sedmdesátých letech. Dnes jej tvoří 27 družic (z nichž jsou tři záložní), které jsou rovnoměrně rozmístěny ve výšce 20 000 kilometrů nad Zemí na šesti drahách vzájemně stočených o 60 stupňů. Vysílají signály, které přístroje na Zemi přijímají a určují z nich polohu. Ke zjištění pozice stačí údaje alespoň ze tří družic, k určení výšky jsou nutné signály ze čtyř satelitů. Signál pro vojenská letadla, lodě, vozidla i rakety s dlouhým doletem patřící americké armádě a vojskům dalších zemí NATO byl samozřejmě vždy přesný, ale zašifrovaný. V devadesátých letech dali Američané bezplatně komukoli k dispozici signál vysílaný na jiné frekvenci, nezašifrovaný, ale až donedávna náhodně zkreslovaný. Ani dnes ještě není záměrná chyba úplně vyloučena. Současné družice jsou však schopny vnést nepřesnosti do civilního signálu přímo v místech, kde se děje něco nebezpečného pro USA a jejich spojence. Ovšem uživatelé GPS na jiných územích tím už trpět nebudou.

Malý, ale drahý

Americký GPS je jediným spolehlivým celosvětovým navigačním systémem. Na obdobném principu funguje i ruský systém GLONNAS. Ten do svých signálů nikdy nevnášel záměrné nepřesnosti, má však k dispozici jen 16 družic, občas nespolehlivých, a tak se stává, že i několik hodin nefunguje. Ostatní navigační systémy pak už vůbec neposkytují tolik možností jako GPS. Dnešní přijímač GPS je velký asi jako mobilní telefon, má jen větší obrazovku a méně kláves. Teď, po zrušení umělé chyby, může ještě lépe sloužit nejen letcům a mořeplavcům, ale i hasičům, policii či záchranné službě. Běžní uživatelé, například turisté, si mohou pořídit jednoduché ruční přijímače za pět až deset tisíc korun. Ovšem přijímače GPS pro motoristy kombinované s digitální mapou přijdou asi na 30 000 korun, a když mají hlasový výstup, stojí i přes sto tisíc korun. Současné digitální mapy zachycují v západní Evropě přímo jednotlivé ulice. Českou republiku zatím mapují méně podrobně - dají se na nich najít sídla s více než 500 obyvateli.

 

Malý velký muž

14.07.2000 - Kdo ví, nakolik se do jeho osobnosti vepsal tělesný handicap. Faktem je, že fyzik Robert Hooke (narodil se 18. července 1635 na anglickém ostrově Wight, zemřel roku 1703) byl ješitný i hašteřivý a na cizí úspěchy žárlil jako Othello. Začínal jako asistent slavných (sestrojil kupříkladu důmyslná zařízení pro prvního vědeckého chemika Roberta Boyla), brzy se však stal jejich kolegou a nakonec ve funkci tajemníka slavné Royal Society v Londýně i jejich "šéfem". Miloval měření a pokusy, teorii přenechával jiným. Snad proto nedokončil řešení otázky gravitace. K odpovědi však inspiroval Newtona - aby ho pak obvinil z krádeže svých myšlenek. Kromě desítek vynálezů, bez kterých by si jiní badatelé ani neškrtli, roku 1667 objevil svým podstatně vylepšeným mikroskopem buňky (u korku). Podle jeho projektů byla postavena řada staveb. Hookův deformační zákon se stal základem moderní teorie pružnosti a pevnosti. "Pokud jsem viděl dál, bylo to jen proto, že jsem stál na ramenou obrů," prohlásil o své práci Issac Newton. V čele oněch obrů stál neduživý hrbáč Robert Hooke.

První plech u Marsu

Po neúspěšných pěti sovětských a jednom americkém pokusu konečně úspěch. Po sedmi a půl měsících letu se 14. července 1965 v blízkosti Marsu ocitá první umělé těleso. Kosmická sonda Mariner 4 míjí našeho vnějšího souseda ve vzdálenosti necelých 10 000 km. Přitom měří radiaci, magnetické pole, samozřejmě fotografuje, například několik pěkných kráterů.

První umělé slunce

K objevu radioaktivity potřeboval roku 1895 Becquerel lžíci uranové soli a fotografickou desku za pár franků. Triumf vědy a techniky, který ze studia radioaktivity vyplynul 16. července 1945, stál 150 000 lidí tři roky práce a americkou pokladnu 2 miliardy dolarů. "Co to bylo?" zeptala se jedna slepá dívka v Novém Mexiku, na místě vzdáleném několik desítek kilometrů od prvního jaderného výbuchu na světě, když nebe ozářil záblesk exploze. Místo odpovědi se pod ní zachvěla země.

Kepler začíná

Po mnoha bezesných nocích a nesčetných hodinách hloubání dospívá 19. července 1595 Johannes Kepler (ještě nikoli v Praze, ale ve Štýrském Hradci) ke znázornění oběžných drah planet pomocí různých mnohoúhelníků vždy opsaných dráze nižší (Slunci bližší) planety. Tato teorie, kterou okouzlený Kepler nazval "tajemstvím světa", byla sice důmyslná, leč nesprávná, na což sám autor posléze přišel. K něčemu však přece vedla: díky ní Kepler jako vůbec první upozornil na velkou, "nepřirozenou" proluku mezi drahami Marsu a Jupitera (jak dnes víme, zaplněnou planetkami).

 

Špičkoví hledači planetek odpovídají na otázky

12.07.2000 - Na otázky čtenářů právě odpovídají experti z hvězdárny na Kleti, kteří patří ke špičkovým hledačům nových, přesněji dosud neobjevených planetek.

Nejvyšší vrchol Blanského lesa, hora Kleť, je častým cílem turistů, kteří se k němu vydávají z Českého Krumlova, a také sídlem nejvýše položené hvězdárny v republice 1070 metrů nad mořem.

Vědecký tým hvězdárny tvoří tři lidé: ředitelka Jana Tichá, její manžel Miloš Tichý a Zdeněk Moravec. K pozorování oblohy musí vystačit s poměrně malým dalekohledem, jehož hlavní zrcadlo má průměr 57 centimetrů, nicméně už několik let jeho činnost umocňuje elektronické záznamové zařízení CCD. Příští rok tam chtějí dokončit stavbu dalekohledu o průměru jednoho metru.

Osazenstvo Observatoře Kleť se zaměřuje na výzkum těch nejmenších nebeských objektů, jaké astronomové sledují - na komety a planetky čili asteroidy. Hlavně je zajímají planetky, které křižují dráhu Země nebo se k ní přibližují - to je velmi důležitý úkol. Ukazuje se totiž, že dopady větších těles způsobovaly v minulosti katastrofy (například vyhynutí veleještěrů před 65 miliony lety zřejmě způsobil asteroid, který spadl do Mexického zálivu). Kromě toho na žádost Mezinárodní astronomické unie ověřují dráhy komet, které objevili astronomové-amatéři. Třebaže je jich na Kleti tak málo a mají skrovné vybavení, patří dnes v tomto směru ke světové špičce. Na základě výsledků z let 1993-96 je Mezinárodní astronomická unie označila podle množství přesně změřených poloh planetek za pátou nejlepší skupinu na světě a první v Evropě. V množství změřených přesných poloh komet získali ve světě čtvrtou a v Evropě první příčku. Na vrchol Kletě vede jenom lesní cesta, poslední desítky metrů těžko sjízdná. V zimě se tam astronomové dostanou jenom pomocí ruského terénního vozu Niva, který má náhon na čtyři kola. Do poloviny devadesátých let topili uhlím, které pracně přiváželi z Českého Krumlova, nyní mají rozvedené elektrické topení. Vodu však dovážejí stále. Pracují ve dvoučlenných směnách vždy několik dnů a potom se vracejí domů do Českých Budějovic.

 

Jména asteroidů se nedají prodávat

Otázky kladené vědcům z hvězdárny na jihočeské Kleti. Orientují se na hledání planetek (asteroidů) a komet. Podle Mezinárodní astronomické unie jsou tamní astronomové v počtu přesně změřených poloh planetek nejlepší skupinou v Evropě. Tvoří ji: ředitelka Jana Tichá, její manžel Miloš Tichý a Zdeněk Moravec. Tato příloha nyní přináší výběr z nejzajímavějších dotazů, na něž odpovídala většinou Jana Tichá.

Kolik jste objevili asteroidů? A jak se to dělá, jaká je technika práce? Přece nesedíte celé noci u dalekohledu.

Zjednodušeně řečeno, na nasnímaných polích hvězdné oblohy najdeme mezi hvězdami pohybující se objekty, odlišíme podle katalogu už známé planetky, u "nových" změříme jejich přesné polohy, spočítáme první verzi dráhy a následující noc je opět vyhledáme. Pak dostanou předběžné označení a my nebo jiné observatoře je sledujeme i několik let, aby jim ze změřených poloh mohla být spočtena spolehlivá dráha. Na Kleti bylo zaregistrováno už několik tisíc dosud neznámých planetek, z toho 453 má tak dobře spočtenou dráhu, že dostaly od Mezinárodní astronomické unie pořadové číslo - tímto počtem jsme nyní desátí na světě. Opravdu jsme vzhůru celé noci, ale nesedíme již u dalekohledu, nýbrž u počítačů, které pracují s elektronickou CCD kamerou snímající přes dalekohled noční oblohu.

Co musí člověk udělat pro to, aby po něm byla pojmenována planetka? Nebo kdybych to chtěl dát někomu k narozeninám?

Většinou je třeba si to nějakým způsobem "vysloužit". Já i moji kolegové tady i v cizině většinou pojmenováváme planetky po astronomech a dalších spolupracovnících, po umělcích, jejichž dílo na nás zapůsobilo, po lidech, jejichž práce v jiných oborech si ceníme, taky po rodičích, manželích a dětech, protože mít doma astronoma (který doma věčně není) je náročné. Pokud chcete pojmenovat planetku po někom jiném, je kupodivu nejjednodušší cestou ji objevit a spolehlivě určit její dráhu a pak navrhnout pojmenování, které schvaluje Mezinárodní astronomická unie. Občas dostáváme dopisy s návrhy na pojmenování, ale vybíráme si jen ty, které nás něčím osloví.

Jaké nejmenší těleso jste zaměřili a s jakým maximálním rozlišením pracujete?

Nejmenší tělesa, která jsme sledovali, měla velikost řádově několik desítek metrů (závisí na odraznosti povrchu), ale pohybovala se blízko Země. Například pro asteroid 1998 KY26 se udává velikost asi 30 metrů, ale přiblížil se 8. 6. 1998 k Zemi až na 0,0054 astronomické jednotky (800 tisíc kilometrů). Snímek najdete na internetové adrese http://www.klet.cz.

Nechcete si přivydělat tím, že budete jména asteroidů prodávat lidem? Prostě dělat aukci - kdo dá víc? A hned budete mít peníze na provoz a investice.

Pravidla Mezinárodní astronomické unie, která schvaluje i jména planetek navržená objeviteli, říkají, že hvězdná obloha není na prodej, a tedy že jména hvězd, kráterů na Měsíci či planetek se neprodávají, rozhodně ne v dražbě.

Jsem z Prahy a chtěl bych občas pozorovat hvězdy. Jaký doporučujete koupit dalekohled - cenově tak do deseti tisíc? Má to v Praze a jejím nejbližším okolí vůbec cenu?

Cenu to má určitě všude, i když nezískáte nové poznatky, tak alespoň pro radost. S ohledem na cenu bychom doporučovali buď velký triedr (binar), nebo zrcadlový dalekohled tak kolem průměru 10 cm. Možnost pozorování v Praze si můžete také vyzkoušet na pražských hvězdárnách na Petříně nebo v Ďáblicích.

Co je vidět na letní obloze?

Na letní obloze jsou vidět známá letní souhvězdí (Labuť, Lyra, Orel, Štír, Střelec, Delfín a další), nejlépe z celého roku pás Mléčné dráhy, na ranní obloze pohodlně planety Jupiter a Saturn, po celou noc Uran a Neptun (na ty už potřebujete alespoň triedr). A navíc - kometa C/1999 S4 (LINEAR). Objevili ji američtí astronomové loni v září a považovali nejprve za planetku s neobvyklou dráhou. Definitivně až naše kleťská pozorování potvrdila, že jde o kometární těleso s plynnou obálkou - komou. Kometa se přiblíží 26. července ke Slunci blíže než naše Země. V té době bude vidět okem jako slabý mlhavý obláček, triedrem pak jako pěkná kometa, a bude se nacházet pod známým obrazcem Velkého vozu. Naše snímky komety, vyhledávací mapku i další údaje můžete najít na našich internetových stránkách: www.hvezcb.cz/c99s4.html.

Viděli jste film Armageddon, a pokud ano, jak se vám líbil?

Armageddon jsem neviděla, kolega viděl část a pravil, že to byla dobrá komedie. Viděla jsem třeba Drtivý dopad - Deep impact, Asteroid a jiné. Podobné filmy jsou podle hollywoodského receptu - velká barevná show, drama, případně i zamilovaná dvojice, ovšem bohužel obsahují spoustu odborných nesmyslů. Mnozí astronomové si rvou vlasy nebo řvou smíchy. Tyhle filmy alespoň upozornily na problém možnosti srážky s kosmickým tělesem.

Znáte projekt hledání mimozemských civilizací SETI, do kterého jsou zapojeny tisíce uživatelů internetu?

Známe. Běží nám na všech počítačích jako spořič obrazovky či na pozadí, pokud na nich zrovna neběží naše astronomické výpočty.

 

Holandský Newton

07.07.2000 - Christiaan Huygens se uměl narodit. Jeho otec byl bohatý a vzdělaný haagský hodnostář, což jeho talentovanému synkovi umožnilo bavit se učením. V šestnácti uměl latinsky, řecky, francouzsky a italsky, dobře zpíval, básnil i hrál na cembalo, violu da gamba a loutnu. Na univerzitě začal právy, ale brzy je opustil kvůli svůdné popelce matematice. Poté zcestoval Evropu a začal bádat. Dokonce tak náruživě, že se ani nestačil oženit. Sedmimetrovým dalekohledem, pro který si sám vypočítal a vyrobil čočky, objevil roku 1655 Saturnův prstenec. Ten jako první pozoroval už v červenci 1610 Galileo, ale nevěděl si s ním rady. Praktickému životu Huygens asi nejvíc prospěl konstrukcí prvních přesných hodin; hned první kyvadlové (na věži v Utrechtu) z roku 1658 chodily s přesností desetiny vteřiny denně! Jeho pružinové pak podstatně zpřesnily námořní navigaci (kyvadlo na moři není k ničemu, zato přesný čas je nezbytný k určování zeměpisné délky). Pro vědu vytvořil vlnovou teorii světla, popsal a kvantifikoval odstředivou sílu a ráz koulí, vynalezl manometr. Pro francouzského krále pak navrhl vodní čerpadlo poháněné střelným prachem, což byl vlastně první pístový spalovací motor na světě. Dopravovat vodu sice nedokázal, zato jako nic zvedl plošinu s několika vojáky. Christiaan Huygens umírá šestašedesátiletý 8. července 1695 na svém statku nedaleko Haagu. Ještě po smrti mu vychází poslední kniha. Je o obydlených světech v nebeských soustavách podobných Slunci a Zemi.

 

BBC: Hackeři ohrozili životy kosmonautů

04.07.2000 - Hra s počítačem může být životu nebezpečná. To se stalo v roce 1997, kdy útoky hackerů (uživatelů počítačů, kteří se pokoušejí dostat do chráněných sítí) natolik přetížily komunikační systém americké Národní agentury pro letectví a kosmonautiku (NASA), že byly ohroženy životy posádky raketoplánu. Informace o tomto případu přinesl nyní magazín prvního programu BBC Panorama.

Útoky hackerů vyvrcholily v době, kdy se raketoplán spojil s ruskou laboratoří MIR. Jeden z "počítačových vetřelců" se například napojil na systém, který kontroloval tlak, puls a další údaje o zdravotním stavu kosmonautů.

Hlavní inspektorka Roberta Grossová přiznala nebezpečí, které kosmonautům hrozilo, a také fakt, že se tato agentura stává cílem útoků hackerů z celého světa stále častěji - jen za loňský rok jich bylo na půl milionu. NASA proto vytvořila vlastní skupinu, která má oprávnění "počítačové teroristy" stíhat a zatýkat. Ta spolupracuje s úřady v řadě zemí světa.

Americký senátor John Kyl v relaci odůvodnil zvýšený počet útoků hackerů na civilní zařízení slovy: "Vzhledem k vojenské síle nemůžete napadnout Spojené státy přímo, ale můžete si najít naše slabá místa."

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *