Astronaut Tom Jones pracoval 10. února 2001 na povrchu vědecké laboratoře Destiny po jejím připojení k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
11.02.2001 - Nový objekt na nebi, který v noci svítí jako nejjasnější hvězda, se opět rozrostl. Posádka amerického raketoplánu Atlantis k Mezinárodní vesmírné stanici upevnila vědeckou laboratoř Destiny. Gigantické robotické rameno ovládané z raketoplánu nejdříve opatrně modul vyzvedlo a pak s pomocí záběrů kamery a signálů dvou kosmonautů v otevřeném kosmu laboratoř připojilo. Manévr trval dvě hodiny.
Thomas Jones a Robert Curbeam při kosmické procházce položili elektrické vedení a počítačový kabel, který propojil technické zařízení patnáctitunové laboratoře s vesmírnou stanicí.
Destiny je vybavena 13 počítači a mnoha složitými systémy, které budou kontrolovat práci stanice. Cena Destiny je odhadována na 1,4 miliardy dolarů. Kdyby byla poškozena nebo zničena, zpozdila by se výstavba vesmírné stanice o několik let.
Laboratoř Destiny je první z nejméně tří kosmických výzkumných modulů, které má v budoucnu ISS mít - ovšem hovoří se až o šesti podobných laboratořích. Její výroba byla tak nákladná, že si americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) nemohl náhradní modul dovolit.
Mechanické rameno vyzvedlo 10.února z nákladového prostoru raketoplánu Atlantis vědeckou laboratoř Destiny s rozvinutými solárními panely před jejím upevněním k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
Modul Destiny je dlouhý 8,4 metru, 4,3 metru široký a váží 14 tun. Je sestavený ze 415 tisíc součástek a 42 kilometrů drátů a kabelů. Jeho součástí jsou počítače, které umožní NASA převzít od Ruska kontrolu stanice pravděpodobně během příštího měsíce nebo dvou.
Destiny také umožní kosmonautům zahájit ve vesmírném prostoru vědecké pokusy, i když to nebude okamžitě. Zatím v modulu nejsou žádné experimenty připraveny, protože Destiny využila užitečnou hmotnost raketoplánu takřka bezezbytku, raketoplán by prostě neunesl žádnou dodatečnou váhu.
První pokus proto má začít až v březnu. Podle vědců NASA potrvá několik let, a možná až do dokončení stanice v roce 2006, než začne kosmická laboratoř plně pracovat.
Budou se tu zkoumat tekutiny a jejich chování v prostředí mikrogravitace, ale i kovy, polovodiče, rostliny a dokonce i samotní kosmonauté, protože NASA se chce dozvědět víc o dopadech kosmické radiace a stavu beztíže na lidský organismus, než rozhodne o vyslání člověka na Mars.
Mezitím Destiny poskytne vítanou čtvrtou místnost posádce ISS, stejně jako čističku vzduchu, vylepšené rádiové vybavení a možnost řídit celý komplex stanice.
Pohled na Eros z jednoho konce asteroidu přes sedlo, vytvářející charakteristický "burákovitý" tvar asteroidu, na druhý konec. NEAR zhotovil tento obrázek krátce po vstupu na oběžnou dráhu, snímek má rozlišení 35 metrů.
09.02.2001 - Asteroid pojmenovaný po řeckém bohu lásky Erosovi by měl 12. února přivítat svou první sondu, nazvanou Shomaker. Přistáním vyvrcholí léta trvající orbitální mise amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) nazvaného Schůzky s asteroidy nejbližšími Zemi (NEAR). Eros vzdálený zhruba 315 milionů kilometrů od Země je zatím nejvzdálenějším kosmickým objektem, na němž přistane zařízení vyrobené člověkem.
Úkolem sondy pojmenované po Genem Shoemakerovi, který objevil kometu Shoemaker-Levy 9, bude prozkoumat mineralogické složení Erosu a jeho vztah ke kometám, meteoritům a celé sluneční soustavě.
Prostorový obrázek planetky Eros, který si můžete prohlédnout s červenomodrými stereobrýlemi
"Splnili jsme základní vědecký cíl naší mise a chceme najít způsob, jak ji ve velkém stylu dokončit," prohlásil ředitel mise Robert Farquhar z univerzity aplikované laboratorní fyziky Johna Hopkinse. Vědci této instituce vesmírné plavidlo poháněné sluneční energií postavili. "Mise je velkým vědeckým úspěchem, zatím nikdo podobnou raketu nikdy nevyrobil," dodal ředitel Farquhar. Ani slovem se však nezmínil, že raketa se kvůli nedostatku paliva již nikdy na Zemi nevrátí.
NASA připouští, že přistání sondy na Erosu bude složitým manévrem, který může skončit neúspěšně. Pokud by se totiž poškodily solární panely, sonda by nemohla monitorovat povrch asteroidu. "V případě havárie existuje méně než procentní naděje, že bude schopna kontaktovat Zemi," potvrdil Farquhar.
Sonda Shoemaker zahájila svou kosmickou misi v roce 1996. V posledním roce obíhá Eros ve vzdálenosti 48 až 320 kilometrů. Loni 26. října se mu přiblížila dokonce na pouhých 4,8 kilometru. Je vybavena přístroji na zjišťování chemického složení a magnetického pole asteroidů a kamerami k fotografování jejich povrchu.
Asteroid 433 Eros, jehož složení může prozradit více o vzniku sluneční soustavy před 4,6 miliardami let, vyfocený ze vzdálenosti 2 590 km
Do roku 2008 plánuje NASA zmapování 90 procent všech kosmických objektů pohybujících se v blízkosti Země. Do programu byly začleněny také tělesa o průměru do kilometru, které by podle katastrofických scénářů někdy mohly přetnout orbitální dráhu Země.
Asteroidy se skládají z řady stejných složek jako Země, které však nejsou změněny působením počasí a seizmickou aktivitou. Zkoumáním jejich povrchů dává vědcům možnost nahlédnout do mládí sluneční soustavy.
Eros byl vybrán kvůli své velikosti (délka 33,6 kilometru a šířka 12,8 kilometru), která zhruba odpovídá Manhattanu v New Yorku. Asteroid má tvar ledviny a je druhým největším v blízkosti Země. Jeho orbitální dráha prochází mezi Zemí a Marsem.
Kresba sondy NEAR na oběžné dráze planetky Eros
08.02.2001 - Z mysu Canaveral, kosmického střediska na Floridě, odstartoval v noci na čtvrtek americký raketoplán Atlantis. Ten má dopravit na Mezinárodní vesmírnou stanici vědeckou laboratoř. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír sdělil, že start byl úspěšný a že se raketoplán bez problémů dostal na oběžnou dráhu asi 320 kilometrů nad Zemí.
Na palubě Atlantisu, který odstartoval s dvouminutovým zpožděním za svitu zapadajícího slunce a vycházejícího měsíce, je pětičlenná posádka. Ta by měla během jedenácti dnů trvající mise několikrát vystoupit do otevřeného kosmu.
Hlavním úkolem astronautů je připevnit k vesmírné stanici, označované jako ISS, laboratoř Destiny. "Přejeme vám štěstí, abyste ISS dopravili její srdce a duši... a užijte si to," popřál kosmonautům v Atlantisu hlavní letový dispečer Mike Leinbach.
V době startu, který velitel raketoplánu Kenneth Cockrell označil za vzrušující, se vesmírná stanice ISS vznášela nad severním Atlantikem východně od Newfoundlandu.
První stálá posádka ISS se o startu raketoplánu dozvěděla hned, jak se Atlantis dostal na oběžnou dráhu. "Už jsou na cestě," hlásilo kontrolní středisko mise, která nese označení STS-98, veliteli tříčlenné posádky ISS Billu Shepherdovi. Raketoplán s posádkou, který měl původně odletět už 18. ledna, dorazí k ISS v pátek.
Zařízení Destiny za téměř jeden a půl miliardy dolarů je velké jako autobus a bude služit jako čtvrtá místnost stanice. Kosmonauti by zde měli v budoucnu provádět nejrůznější pokusy.
Podle vědců NASA se jen letos v laboratoři uskuteční na třicet experimentů. Naplno by se měla činnost modulu rozjet během pěti let. Výzkumy, které jsou pro ni plánovány, se budou týkat tekutin a jejich chování v prostředí mikrogravitace, kovů a rostlin. NASA také douhá, že se dozví více o dopadech kosmické radiace a stavu beztíže na lidský organismus.
Kromě svého poslání vesmírné laboratoře bude Destiny fungovat
také jako nervové středisko ISS. Bude například kontrolovat distribuci elektřiny
a kyslíku.
Laboratoř Destiny je první z nejméně tří kosmických výzkumných modulů, které má
v budoucnu ISS mít. Hovoří se ale i o tom, že podobných zařízení bude na modulu
šest.
Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) začal s vývojem raketoplánů v roce 1972. Za necelých deset let, 12. dubna 1981, odstartoval první raketoplán Columbia s dvoučlennou posádku ke zkušebnímu letu. Během dalších deseti let přibyly čtyři raketoplány - Challenger, jenž poprvé odstartoval v roce 1982, Discovery s prvním letem v roce 1983, Atlantis o dva roky později a Endeavour, jenž v roce 1991 nahradil Challenger.
Modul Destiny je dlouhý 8,4 metru, 4,3 metru široký a váží 14 tun. Je sestavený ze 415 tisíc součástek a 42 kilometrů drátů a kabelů. Jeho součástí je třináct počítačů.
 | NASA |
| Mys Canaveral , virtuální prohlídka |
| International Space Station- ISS |
| kosmodrom Cape Canaveral, v češtině |
04.02.2001 - Americký podnikatel Dennis Tito, který se má stát prvním vesmírným turistou, v sobotu zahájil poslední fázi svého výcviku v Hvězdném městečku v blízkosti ruské metropole Moskvy. Tam se má připravit na desetidenní pobyt na Mezinárodní kosmické stanici (ISS), k níž by měl odstartovat 30. dubna.
NASA však Titův let zatím neschválila.
"Strávím tady tři týdny, než odletím do Houstonu," uvedl šedesátiletý Tito, bývalý inženýr NASA, který si svou vysněnou cestu do vesmíru financuje sám a zaplatí za ni odhadem dvacet milionů dolarů.
Původně měl odletět na ruskou kosmickou stanici Mir, tento plán ale padl poté, když ruská vláda rozhodla definitivně o zničení přesluhující stanice.
"ISS je mezinárodní projekt, který předpokládá spolupráci několika zemí při práci posádek na palubě ISS a vyslání jedné osoby na stanici vyžaduje dohodu všech partnerských stran," řekl agentuře AFP zástupce NASA v Moskvě Carlos Fontanot. "Pokud jde o cestu pana Tita na ISS ... o ničem zatím nebylo oficiálně rozhodnuto," dodal.
29.01.2001 - Ruské středisko kontrolující orbitální stanici Mir dnes nechalo spadnout do moře starou nákladní loď, která byla napojena na Miru. Progress M-43 už nebyl zapotřebí, protože v sobotu k orbitální stanici přirazil s palivem nový transportér Progress M1-5. Progress M-43 byl ve čtvrtek dálkovým ovládáním oddělen od Miru a nakonec jako hořící koule prolétl zemskou atmosférou a po 45 minutách se zřítil do Tichého oceánu východně od Austrálie. Stejný osud čeká začátkem března také stanici Mir.
Progress M1-5 dopravil na stanici přes dvě tuny pohonných hmot, s jejichž pomocí se uskuteční změna oběžné dráhy Miru před řízeným sestupem k Zemi. Kdyby nastaly s Progressem problémy, řídící středisko by hoj stáhlo zpátky a vyslalo by k Miru posádku. Orbitální stanice krouží kolem Země ve výšce 300 kilometrů. Má sestoupit na 240 kilometrů a nákladní loď ji pak s pomocí korekčního motoru vmanévruje na cestu k Zemi.
Velká část 140tunové stanice má při vstupu do zemské atmosféry shořet. Zbytek, asi 700kilogramový vrak Miru, se podle plánu zřítí 6. března do odlehlé oblasti Tichého oceánu. Ruské ministerstvo zahraničí se snaží rozptýlit obavy, že by trosky stanice mohly spadnout na zem.
Po dlouhém váhání se ruská vláda loni v listopadu rozhodla pro destrukci této orbitální stanice, staré 15 let. Odůvodnila to tím, že už nelze zaručit její bezpečný let.
Společně s dalšími moduly Krystal, Spektr, Kvant-1 a Kvant-2 má stanice Mir tvar velkého kříže, z něhož jako další ramena vyrůstají panely slunečních baterií. Celý komplex, dlouhý 40 metrů, obletí Zemi každých 92 minut. Mir přijal na své palubě přes 100 kosmonautů, z nichž 62 nebylo Rusů - mezi jinými se na činnosti Miru podíleli také Američan s českými předky John Blaha nebo Slovák Ivan Bella.
Ruská kosmická loď Progress M1-5
27.01.2001 - Ruská vesmírná nákladní loď Progress těsně po půl sedmé ráno středoevropského času úspěšně zakotvila u orbitální stanice Mir. Tím bylo odstartováno odpočítávání řízené likvidace tohoto orbitálního modulu starého již 15 let, k níž má dojít v březnu. Stanice Mir, která byla kdysi chloubou sovětského raketového programu, má řízeně sestoupit k Zemi a dopadnout do jižní části Tichého oceánu, dostatečně vzdálené od námořních a leteckých tras. Progress odstartoval ve středu časně ráno z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu.
Cílem mise nákladní lodi Progress, která dopravila na Mir především dodatečné zásoby paliva, je dát Miru impuls a vybočit ho z oběžné dráhy.
Jurij Semjonov, šéf ruské státní korporace RKK Eněrgija, která Mir sestavila a stará se o něj, již dříve informoval, že konstruktéři Miru chtějí na spojení s Progressem použít malých pomocných raket stanice.
Orbitální stanice Mir
Ty nahradí nefungující gyroskopy, které zajišťují orientaci vesmírného komplexu v prostoru bez spotřeby pohonných hmot. Progress přepravuje více než 2,5 tuny pohonných hmot a veze i zásoby kyslíku pro případ, že by musela být ze Země vyslána mimořádná posádka.
Progress měl původně odletět již minulý čtvrtek, ale start byl kvůli výpadku elektrického proudu na Miru odložen. Ruská orbitální stanice, která je ve vesmíru už 15 let, bude z finančních a bezpečnostních důvodů v březnu zničena.
Progress má dodat podněty, jež umožní sestup stočtyřicetitunového Miru do atmosféry, kde má částečně shořet. Zbylé části, z nichž některé budou vážit až 700 kilogramů, spadnou do Tichého oceánu východně od Austrálie. Poslední posádka stanici opustila v červnu a od té doby je zařízení prázdné.
Ruská kosmická agentura Rosaviakosmos se dohodla s operativním provozovatelem stanice o časovém harmonogramu likvidace družicového komplexu Mir. Den "D" stanovili na 6. března.
Na přelomu prosince a ledna ruský ministerský předseda Michail Kasjanov podepsal vládní nařízení o likvidaci patnáct let staré stanice a pověřil Rosaviakosmos, aby zajistil bezpečné stažení objektu do vod Tichého oceánu.
V sobotu ráno se Progress v automatickém režimu připojí ke stanici. Pokud by se však automatické spojení nezdařilo, je na Bajkonuru připravena kosmická loď Sojuz-TM a havarijní posádka, která by se vydala na stanici, aby zajistila ruční připojení nákladní lodi ke komplexu.
Do 10. února měl Mir letět neřízený, aby se co nejvíce šetřily pohonné látky. Toho dne měly být zapojeny silové setrvačníky, které stabilizují komplex tak, aby jeho panely slunečních baterií opět mířily na Slunce a dobily palubní akumulátory.
Poslední posádka orbitálního komplexu Mir opustila v pátek 27. srpna 2000 palubu této ruské stanice - po třinácti a půl letech se tak uzavírá významná etapa kosmonautiky. Opuštěný Mir bude kroužit kolem Země, než bude sveden do Tichého oceánu.
Od poloviny února pak poběží prověrky systémů stanice, aby bylo jisté, že se při závěrečných manévrech nevymkne kontrole. V případě problémů by mohla vzlétnout do vesmíru havarijní posádka, která bude stále v pohotovosti, aby se pokusila závady na místě vyřešit.
Jak "to" dopadne?
Podle ruského ministerstva zahraničí se svět nadcházející destrukce zastaralého a nespolehlivého Miru nemusí obávat.
Operace řízeného sestupu Miru z oběžné dráhy začne mezi 20. a 25. únorem a skončí v první polovině března. Mir se rozpadne ve výšce 70 až 90 kilometrů nad Zemí.
Část stanice shoří v zemské atmosféře, zbytek spadne do volného moře ve vzdálenosti asi 3000 kilometrů od jižního cípu Nového Zélandu. Průchod Miru atmosférou má trvat asi 30 minut.
19.01.2001 - Mise amerického raketoplánu Atlantis k Mezinárodní kosmické stanici ISS, jejímž úkolem bylo dopravit na oběžnou dráhu laboratorní modul Destiny (Osud) v ceně 1,38 miliardy dolarů se odkládá z pátku 19. ledna nejméně na 5. února. Příčinou je požadavek techniků znovu prověřit část elektrických kabelů umístěných na pomocných startovacích motorech SRB.
Při posledním letu raketoplánu Endeavour k ISS v listopadu minulého roku jeden vodič v podobných kabelech selhal a neodpálil jeden z výbušných svorníků, které poutají pomocné motory k hlavní palivové nádrži.
Naštěstí záložní systém pracoval bezchybně a oba motory SRB se v pořádku dvě minuty po startu oddělily, aby se snesly na padácích do Atlantského oceánu. Kdyby odhození SRB selhalo, mělo by to pro raketoplán i jeho posádku katastrofální následky.
Proto bylo všech 194 kabelů, obsahujících 3028 vodičů, podrobeno v prosinci důkladné rentgenoskopické prověrce, která vedla k výměně jednoho kabelu u něhož bylo zjištěno poškození vnějšího izolačního pláště a která zdržela převoz raketoplánu na vypouštěcí rampu 39A floridského kosmodromu o téměř tři týdny.
Zkoušky, tentokrát mechanické, však pokračovaly i na rampě, kde se zjistilo, že u čtyř vodičů je možné jejich porušení. Je třeba podotknout, že všechny elektrické cesty jsou sice zdvojeny a některé i ztrojeny, ale technici nic nechtěli nechat náhodě, poučeni osudem raketoplánu Challenger.
Po tříhodinové telekonferenci mezi vedoucími pracovníky tří výzkumných středisek NASA proto v noci z pondělí na úterý hlavní manažer letů raketoplánů Ronald Dittermore rozhodl nechat vyložit z nákladového prostoru raketoplánu laboratoř, celou sestavu přesunout v pátek 19. ledna zpět do montážní budovy a zde v sobotu znovu zahájit prověrku 36 kabelů, propojujících životně důležité prvky motorů SRB.
Posádka raketoplánu, kterou tvoří velitel Kenneth Cockrell, pilot Mark Polansky, palubní inženýr Marsha Ivinsová a letoví specialisté Thomas Jones a Robert Curbeam, se již chystala odletět na floridský kosmodrom, když přišla zpráva o odkladu letu a zůstala proto v Houstonu v Texasu, kde pokračuje v nácviku.
Pokud bude vše v pořádku a výměna či oprava kabelů nebude nutná, může být raketoplán znovu převezen na rampu 39A již 25. ledna. Odpočítávání ke startu by pak mohlo být zahájeno 3. února a start by se mohl uskutečnit v úterý 6. února 2001.
Každopádně i tento minimální skluz bude mít dopad na časový harmonogram dalšího letu, dosud plánovaného na 1. března, jehož hlavním úkolem bude výměna dlouhodobé posádky stanice ISS za novou. Astronauti Shepherd, Gidzenko a Krikaljov tak budou míst kosmickou směnu již podruhé proti původním plánům prodlouženu.
Orbitální stanice Mir
19.01.2001 - Dožívající ruské družicová stanice Mir se opět vymkla kontrole. Při běžném rádiovém spojení zjistilo řídicí středisko v Koroljovu u Moskvy, že závada na systému dodávky elektrického proudu způsobila vypojení silových setrvačníků, udržujících orientaci družicového komplexu v prostoru. Plán destrukce Miru se bude proto muset pozměnit.
Protože stabilita Miru je nezbytným předpokladem, aby se s ním mohla spojit nákladní loď Progress, která nahoru vyveze palivo nazbytné pro likvidaci staré orbitální stanice, bylo nutno vzlet odložit.
Stalo se tak naštěstí ještě před tím, než pozemní obsluha začala plnit nádrže nosné rakety pohonnými látkami.
Technici nyní zjišťují příčinu závady na energetickém systému stanice, aby mohli opět uvést do provozu stabilizační a orientační systém Miru. Pokud se to podaří zvládnout rychle, bylo by možno vyslat nákladní loď ke stanici nejdříve tuto neděli, tedy 21. ledna. Jinak bude třeba nejprve na stanici vyslat záchrannou expedici dvou kosmonautů, aby ručním řízením zajistila připojení nákladní lodi.
K tomu účelu jsou již připraveny dokonce tři dvoučlenné posádky. Hlavní posádku tvoří velitel Gennadij I. Padalka a palubní inženýr Nikolaj M. Budarin, záložní osádku Saližan Š. Šaripov a Pavel V. Vinogradov. V rezervě jsou pro případ potřeby ještě kosmonauti Talgat A. Musabajev a Jurij M. Baturin.
Nová závada na kosmické stanice jen podtrhuje nutnost její bezpečné likvidace. Protože se stanice pohybuje po dráze se sklonem 51,6° k rovníku, znamená to, že by neřízena mohla spadnout kdekoli mezi 51. rovnoběžkou na severní polokouli a 51. rovnoběžkou na jižní polokouli, tedy v oblasti, v níž žijí asi tři čtvrtiny lidstva.
Tak by se mohl Mir stát nebezpečnou zbraní, která by mohla napáchat rozsáhlé škody na majetku i životech. Nejnovější výpočty dráhy – velmi nejisté vzhledem k silně proměnné sluneční aktivitě – předpokládají samovolný zánik stanice v období od druhé poloviny března až do počátku dubna tohoto roku.
18.01.2001 - Vznikl Měsíc z kusu Země, nebo to bylo jinak? Skupina vědců tvrdí, že odpověď na tuto otázku se dá vyčíst z krystalků tenkých jako lidský vlas, které tito nalézají v australských skalách.
Hned dva vědecké týmy pátrají po svědcích dávných kosmických dějů a katastrof v australské pustině. Se svými objevy nyní seznámili odborný svět v renomovaném časopise Nature.
Podařilo se jim najít krystaly zirkonu, které jsou staré 4,4 a 4,3 miliardy let - což lze například vyčíst z poměrů uranu a olova. Důležitým poznatkem je, že tyto krystaly obsahují izotopy kyslíku, které mohly vzniknout jen při kontaktu s vodou. Jednodušeji řečeno - autoři článků v Nature se domnívají, že mají v ruce důkazy o existenci oceánů na Zemi v době před 4,4 miliardy let.
To by ovšem odporovalo stávající teorii o vzniku Měsíce. Podle ní se vytvořil před 4,5 miliardy let (50 milionů let po vzniku Země), kdy byl vyrván z povrchu planety přitažlivostí jiného kosmického tělesa o velikosti planety Mars. Tato teorie se označuje jako "giant impact".
Vznik Měsíce proměnil povrch Země v ohnivou kouli. Kontinenty a oceány tehdy neexistovaly. Pokud by se ovšem ukázalo, že existovat mohly, znamenalo by to, že Měsíc není odtrženým kusem Země. A právě to se snaží dokázat skupina vědců s výsledky zkoumání zirkonových krystalů.
Narážejí však na silný odpor. Podle zastánců teorie "giant impact" existuje nespočet důkazů, že vznik Měsíce proběhl tak, jak byl výše popsán. Jediné měření podle nich může touto teorií jen stěží otřást.
07.01.2001 - V prvních dnech nového tisíciletí se rozeběhly přípravy tří významných kosmických startů: Na Kennedyho kosmickém středisku na Floridě se 3. ledna vydal z montážní budovy VAB na rampu raketoplán Atlantis, v podobné hale MIK na kosmodromu Bajkonur se připravuje automatická nákladní loď Progress-M 44 a s největší pravděpodobností spějí na kosmodromu Ťiou-Čchüan u města Šuang-čcheng-cu v provincii Kan-su v severní Číně ke svému vyvrcholení přípravy startu druhého prototypu kosmické lodi Šen-čou 2 k sedmidennímu zkušebnímu letu bez posádky.
Start čínské kosmické lodi bez posádky se očekává každým dnem, i když přesný termín nebyl zatím oznámen. První prototyp úspěšně vykonal jednodenní let v listopadu roku 1999, když návratový modul úspěšně přistál v oblasti města Ťaž-tchaj asi 110 km severozápadně od města Wu-chai v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Čínští odborníci hodlají v letošním roce uskutečnit ještě jeden podobný pokus a doufají, že v roce 2003 až 2004 se ČLR stane třetí mocností světa, která vyšle do vesmíru astronauta ve vlastní kosmické lodi. V ruském Hvězdném městečku před dvěma roky pobývali dva čínští odborníci, kteří zde získávali zkušenosti, aby se sami mohli stát instruktory v týmu čínských taikonautů, jak jsou v ČLR adepti kosmických letů nazýváni.
Raketoplán Atlantis nyní - ve čtvrtek a v pátek - prošel na rampě 39A zkušebním odpočítáváním za účasti posádky, kterou tvoří pětice zkušených astronautů: velitel Ken Cockrell, pilot Mark Polansky a letoví specialisti Bob Curbeam, Tom Jones a Marsha Ivinsová. Poté komise specialistů rozhodne o definitivním datu startu, který je zatím předběžně stanoven na 19. ledna.
Raketoplán má dopravit na stanici další díl stavebnice. Tentokrát jím bude americký laboratorní modul Destiny, válec o průměru 4,5 metru a délce 9 metrů, který během tří montážních výstupů astronauti připojí ke stanici. Úkolem trojice stálých obyvatel stanice - Shepherda, Gidzenka a Krikaljova - pak bude, aby laboratoř uvedli do provozu a naplno rozjeli první vědecké experimenty na stanici. Kromě toho mají být dopraveny na stanici i náhradní díly pro ruskou klimatizační jednotku v modulu Zvezda, která od začátku zlobí a vyžaduje neustálou údržbu, protože se v ní hromadí zkondenzovaná vlhkost ze vzduchu ve stanici a pro neustále vypadává. Nicméně osádce ISS bezprostřední nebezpečí nehrozí.
Pokud nedojde k dlouhodobému skluzu termínu startu, budeme mít možnost pozorovat na ranní obloze kolem stanice mimořádný provoz. Přibližně den po startu raketoplánu se od ISS oddělí nákladní loď Progress-M1 4 a o den později se raketoplán ke stanici přiblíží a spojí se s ní. Předpokládáme, že bychom na stránkách iDNES zveřejňovali též přelety Progressu a raketoplánu.
Další Progress se chystá nyní na Bajkonuru a jeho vzlet je předběžně stanoven na 18. ledna. Cílem je však stanice Mir, k níž má dopravit především pohonné látky, aby bylo možno zajistit bezpečné navedení této stanice do atmosféry na konci února, aby z větší části shořela a případné zbytky spadly neškodně do jižního Pacifiku. Ve čtvrtek 4. ledna předseda ruské vlády Michail Kasjanov podepsal vládní nařízení, kterým byl osud této bývalé chlouby sovětské a později ruské kosmonautiky definitivně zpečetěn.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |