29.09.2004 - Ve středu odpoledne proletěl kolem Země jeden z největších asteroidů za uplynulé století. K Zemi se nejvíc přiblížil v 15:37, a to na vzdálenost necelých 1 600 000 kilometrů. Modrou planetu minul rychlostí téměř 40 000 kilometrů za hodinu.
Asteroid s názvem 4179 Toutatis je z vědeckého hlediska velmi zajímavým objektem s nevšedním tvarem i pohybem.
Podobá se podlouhlé bramboře svištící si nemotorně vesmírem. Jeho zvláštní tvar ani rotaci si vědci zatím neumějí vysvětlit.
Možná i díky tomu se na těleso zaměřují tak často, že se jim podařilo určit jeho dráhu přesněji než u všech ostatních asteroidů, které kolem Země prolétají.
Na upřesňování výpočtů jeho dráhy se podílela i jihočeská observatoř na Kleti. "My jsme ho pozorovali už v roce 1989 a v roce 1992 jsme s ním strávili Vánoce. Naposledy jsme se o něj zajímali asi před měsícem," řekl ČTK astronom hvězdárny Miloš Tichý.
Dráha asteroidu je nyní podle Tichého určena velice přesně. Na řadě jsou observatoře vybavené radary, které mohou upřesnit jeho tvar a strukturu a dodat údaje, podle nichž by bylo možné sestrojit mapu jeho povrchu.
Bramborovitý tvar byl podle Tichého způsoben srážkou s jiným tělesem. Na povrchu Toutatise byl také zaznamenán kráter o průměru 700 metrů, dodal.
Díky přiblížení a rozměru bude asteroid viditelný pouhým dalekohledem. Bohužel pro Čechy však jenom na nočním nebi jižní polokoule.
Toutatis, který měří na délku 4,6 kilometru a na šířku 2,4 kilometru, míjí naši planetu každé čtyři roky. Letos proletí ve vzdálenosti 1 549 719 kilometrů, což je zhruba čtyřnásobek dráhy mezi Zemí a Měsícem.
Tak blízko byl naposledy v roce 1353 a příště se tak stane až někdy kolem roku 2562, vypočítali vědci z NASA.
V případě nárazu, jehož pravděpodobnost označují vědci za nulovou, by asteroid smazal podstatnou část života ze zemského povrchu podobně, jako se to přihodilo podle vědců několikrát v pozemské historii.
Naposledy se tak stalo před 65 miliony let dinosaurům, které zahubil náraz asteroidu do oblasti dnešního Mexického zálivu.
Přestože vzdálenost téměř 1,6 milionu kilometru je úctyhodná, jde z kosmického hlediska o nebezpečně blízké sousedství. Vědci totiž poukazují na to, že stačí malá výchylka, aby se mamutí kus skály dostal na kolizní dráhu se Zemí.
Třebaže astronomové dokáží zjišťovat a monitorovat tisíce planetek v rámci Programu objektů blízkých Zemi, zůstává v okolí modré planety stále hodně těch, které neznají.
Asteroidy, považované za zbytky původního materiálu, ze kterého se tvořily planety, jsou tmavé předměty, odrážející jen málo světla, a proto je dalekohledy zachycují jen obtížně.
Toutatis objevili v roce 1989 francouzští astronomové a nese název jednoho z keltských bohů.
29.09.2004 - Soukromá vesmírná loď SpaceShipOne podruhé doletěla na hranici vesmíru. Přiblížila se tak prémii deset milionů dolarů. Získá ji, pokud výstup do výšky 100 kilometrů do dvou týdnů zopakuje. Tým během hodin ohlásí, jestli byl pokus platný. Z Mohavské pouště ho sledovaly davy lidí.
Raketa vzlétla z letiště v Mohavské poušti severně od Los Angeles dvanáct minut po sedmé hodině ranní (16:12 SELČ).
Třímístný letoun s krátkými křídly nesl kromě pilota zátěž o váze dvou vesmírných turistů. Speciální proudový letoun White Knight (Bílý rytíř) ho během hodiny vynesl do výšky 14 100 metrů, kde SpaceShipOne zažehl vlastní pohon.
Po devadesátisekundovém zážehu paliva zůstal na obloze jasný bílý pruh. SpaceShipOne pak "nosem" vzhůru vystoupal do stokilometrové výšky. Podle letových dispečerů se mu hranici vesmíru podařilo překonat.
Dvaašedesátiletý pilot Mike Melvill pak zakusil zhruba tři minuty ve stavu beztíže, než začal stroj klesat zpět k zemskému povrchu. Během volného pádu dosáhl rychlosti Mach 3 a nakonec přešel do plachtění.
Asi po půldruhé hodině přistál na letišti. "Přátelé, jde to dobře, vkročili jsme do nového kosmického věku," hýřil optimismem jeden ze sponzorů desetimilionové prémie Peter Diamandis. Tým ohlásí během dvou hodin, jestli byl pokus platný.
Při premiérovém letu v červnu vystoupal SpaceShipOne do výšky 100,12 kilometru. Tentokrát byla na palubě kromě pilota zátěž o váze dvou lidí, nářadí, plyšový medvěd či logaritmické pravítko jednašedesátiletého konstruktéra Burta Rutana.
Pokud chce tým získat desetimilionovou "Cenu X", musí dosáhnout vesmíru dvakrát během čtrnácti dnů a pokaždé vynést tři lidi, nebo ekvivalentní zátěž.
Rutan stanovil datum dalšího letu na 4. října, kdy uplyne 47 let od vypuštění první družice, sovětského Sputniku. Rutan je znám jako konstruktér letounu Voyager, který v roce 1986 poprvé bez mezipřistání obletěl zeměkouli.
Cenu X vypsala před osmi lety skupina soukromých sponzorů, kteří chtěli podnítit rozvoj komerčních letů do vesmíru. Údajně je inspirovala prémie, kterou získal americký letec Charles Lindbergh, když v roce 1927 přeletěl Atlantik.
Lindberghův let ukázal, že letecká doprava může být bezpečná a dostupná i pro obyčejné lidi a otevřel tak cestu ke komerční letecké dopravě. To by se nyní mělo podařit v oblasti vesmírných letů.
Zpočátku o cenu usilovalo 26 týmů, ale jediným konkurentem SpaceShipOne zůstal projekt kanadského technika Briana Feeneye. Ten však minulý týden oznámil, že musí let plánovaný na 2. října kvůli technickým problémům odložit.
Modul Wild Fire, který bude pilotovat sám Feeney, by měl do výšky 24 kilometrů vynést balon. Teprve poté stroj zažehne vlastní pohon a zamíří k hranicím vesmíru. Projekt da Vinci sponzoruje internetové kasino The Golden Palace.com.
Projekt SpaceShipOne podporuje Rutanova projektová firma Scaled Composites a spoluzakladatel Microsoftu, miliardář Paul Allen. Náklady se odhadují na 20 až 30 milionů dolarů, což je zlomek vládních výdajů na podobné programy.
Soukromé společnosti dokážou lety do kosmu uskutečnit levněji než vládní agentury. Cena za výlet do vesmíru by mohla začít zhruba na částce 100 tisíc dolarů, časem by však měla klesnout zhruba na deset tisíc (asi 260 tisíc korun).
Šéf impéria Virgin Richard Branson v pondělí oznámil, že na bázi letounu SpaceShipOne vybuduje flotilu pětimístných kosmických lodí, které by měly už za tři roky vozit turisty do vesmíru. Letenka bude stát přes šest milionů korun.
Hoteliér Robert Bigelow hodlá vybudovat vesmírnou stanici, která by sloužila jako hotel a vědecká základna. Oznámil také vypsání prémie 50 milionů dolarů pro stroj, který do konce desetiletí dokáže vynést do vesmíru sedm lidí.
Německé sdružení AMSAT chce podle německého týdeníku Der Spiegel do roku 2009 uskutečnit soukromou misi půltunové sondy k Marsu.
22.09.2004 - Poprvé po 25 letech objevili astronomové nový prstenec Saturnu. Vidět je na snímcích, které vyslala sonda Cassini z oběžné dráhy kolem této planety. Pokud se tento pás plně doformuje, bude to osmý hlavní prstenec kolem druhé největší planety Sluneční soustavy.
Na konferenci v západoanglickém Exeteru to oznámil profesor Carl Murray z londýnské univerzity.
Detailní záběry prstenců Saturnu zaslala sonda Cassini už začátkem července. Tyto ultrafialové snímky odhalily, že na vnějších prstencích je více ledu než na vnitřních.
Saturnovy prstence jsou podle dosavadních poznatků tvořeny převážně z malých částic pevné horniny a ledových krystalů. Každý z velkých prstenců je tvořen tisíci tenčích soustředných pásů.
Jak přesně ozdoba Saturnu vznikla, je dosud stále nejasné. Podle jedné z teorií jde o částečky měsíců, které se na oběžné dráze rozdrtily a zbytky se vlivem přitažlivosti rozprostřely po celé oběžné dráze kolem planety.
Není ale zřejmé, na základě jakých principů se v soustavě prstenců vyčlení nový, samostatný, jak jsme toho nyní zřejmě svědky.
Své prstence ovšem mají i další velké planety naší soustavy Jupiter, Uran a Neptun, jen nejsou tak zřetelné jako Saturnovy.
Sondu Cassini s výsadkovým modulem Huygens vyvinuly společně vesmírné agentury - americká NASA a evropská ESA. Sonda po sedmiletém cestování dorazila letos v červnu k Saturnu a přešla na oběžnou dráhu kolem něj.
K jednomu z jejích hlavních výzkumných cílů patří Saturnův měsíc Titan, na němž nejsou vyloučeny ani primitivní formy života.
Právě na Titanu se má modul Huygens pokusit přistát. Má se tak stát při novém přiblížení k tomuto měsíci: v prosinci modul opustí mateřskou sondu, prolétne hustou atmosférou Titanu a v lednu se s pomocí padáku snese na jeho povrch.
21.09.2004 - Vědci mají zřejmě další důkaz, že by na Marsu mohla existovat nějaká forma života. Evropská sonda Mars Express totiž odhalila významnou koncentraci vodní páry a metanu v atmosféře rudé planety, uvádí web Evropské vesmírné agentury.
Analýzy údajů, které sonda nashromáždila, mohou pomoci i lépe pochopit geologické a atmosférické procesy na planetě. Otevírají vědcům rovněž nové možnosti k odhalení případných stop současného života.
Zjištění poskytl speciální takzvaný Fourierův spektrometr (PFS), kterým je sonda kroužící kolem Marsu vybavena. Ten našel ve výšce deset až 15 kilometrů nad povrchem rudé planety v atmosféře vodní páry, které jsou rozloženy a rozptýleny s ostatními složkami atmosféry.
"Získali jsme tak nový dílek skládačky, který nás přibližuje k poznání toho, v jaké formě mohl existovat minulý nebo ještě i současný život na Marsu," zdůraznil mluvčí ESA.
Vodní páry se podle webu Evropské vesmírné agentury (ESA) koncentrují hlavně na třech místech, kde je jejich koncentrace dvoj až trojnásobná než v ostatních pozorovaných oblastech. Místa, kde se koncentrují vodní páry, korespondují s plochami, kde robot NASA objevil vrstvu ledu silnou několik desítek centimetrů.
Nejnovější výzkumy rovněž potvrdily, že metan není v atmosféře rovnoměrně rozmístěn, ale hromadí se ve stejných oblastech jako voda.
Páru by mohlo z nitra planety k povrchu hnát geotermické teplo, zní jedna z teorií. Proti tomu však hovoří velmi nízké povrchové teploty kolem minus 50 stupňů Celsia, kvůli nimž voda zmrzne dřív, než se stačí dostat na povrch.
Vědci také spekulují, že pod ledem je i voda v kapalném stavu. A právě v ní by mohly existovat formy primitivního života, jež produkují metan a jiné plyny, pronikající až do ovzduší.
Italský vědec Vittorio Formisan už v březnu prohlásil, že výskyt metanu na Marsu mají na svědomí buď vulkány, nebo živé organismy. Jako zdroje tohoto plynu přicházejí v úvahu i cizí nebeská tělesa. Tomu ale Formisano nevěří: "Komety a asteroidy považuji za krajně nepravděpodobnou příčinu."
Ale i kdyby byla zdrojem metanu vulkanická činnost, zvýšilo by to šance na výskyt života na Marsu. Podle geologů by totiž teplo vzniklé sopečnou činností mohlo udržet pod povrchem vodní zásoby v kapalném stavu a vytvořit tak životu příznivé prostředí.
10.09.2004 - Vědcům z NASA se podařilo získat z havarovaného modulu sondy Genesis cenné vzorky. Díky tomu se jim údajně podaří dosáhnout pokud ne všech, tak alespoň části cílů, které měl projekt splnit. Genesis se zřítil ve středu do pouště v americkém Utahu.
"Měli bychom splnit mnoho, a možná dokonce všechny vědecké cíle," řekl Roger C. Wiens z laboratoře v Los Alamos.
Pokud se Wiensova slova skutečně potvrdí, vědcům se podaří lépe poznat původ sluneční soustavy.
"Máme několik destiček, které zůstaly neporušené," řekl fyzik Roger Wiens. "Chceme se pokusit získat tolik destiček, kolik to bude možné," dodal.
Zhruba 350 destiček ze vzácných kovů a křemíku tvořilo pět disků, které byly během 884 dní trvající mise otevřené a sbíraly atomy proudící ze Slunce.
Když modul spadl na zem rychlostí 320 kilometrů, rozlomil se a zároveň se poškodil vnitřní kontejner, který obsahoval právě destičky.
Vědci se domnívali, že náraz roztříštil i destičky, ale po otevření trosek modulu zjistili, že některé z nich zůstaly zachovány.
09.09.2004 - Vědci se pomalu vzpamatovávají z nehody modulu sondy Genesis. Doufají, že se jim podaří zachránit alespoň část vzorků slunečního prachu, které ve vesmírném modulu byly. Technici potvrdili, že za pád modulu do pouště může nefunkčnost patron, které měly otevřít padáky.
Trosky zříceného modulu prohledávají vědci pinzetami. Doufají, že se jim podaří zachránit část křehkého nákladu vážícího jen několik mikrogramů a získat tak informace o vývoji sluneční soustavy.
Modul se ve středu zřítil do pouště v americkém státu Utah. Podle plánu ho měli pro NASA zachytit hollywoodští kaskadéři z vrtulníku.
Podle Roye Hagarda, který byl u prvního ohledání zřícené schránky, vznikla na plášti kapsle trhlina a prasklá je i nádoba s vědeckými vzorky uvnitř zařízení. Nádržka byla převezena na vojenskou leteckou základnu.
Nyní je umístěna v čisté místnosti s regulovanou teplotou a vlhkostí vzduchu, čímž se má předejít kontaminaci vzorků.
Oprava zařízení má trvat několik dní a vědci doufají, že nakonec zachrání vzorek iontů usazených mezi zkroucenými destičkami ze vzácných kovů a křemíku. "Tohle ještě není úplná katastrofa," věří expert Carlton Allen z Johnsonova vesmírného střediska.
NASA chce pro vyšetření nehody zřídit zvláštní komisi. Podle techniků neexplodovala malá výbušnina, která měla otevřít padáky. Protože ale selhaly všechny rozbušky a neotevřel se ani jeden z padáků, příčina je podle některých odborníků zřejmě hlubší.
Robert Corwin z firmy Lockheed Martin Space Systems, která modul sestrojila, tvrdí, že se už po startu sondy Genesis v roce 2001 přehřála baterie.
08.09.2004 - Modul vesmírné sondy Genesis, která tři roky sbírala vzorky u Slunce, se zřítil do pouště v americkém Utahu. Modul měly pro NASA zachytit vrtulníky s hollywoodskými kaskadéry. Modul ale kvůli selhání padáku havaroval dřív, než se o to kaskadéři mohli pokusit.
Podle prvních informací se neotevřel padák, na kterém se měl modul pomalu snášet k zemskému povrchu. V modulu se na naši planetu dostal první mimozemský materiál od 70. let minulého století, kdy byly na Zemi transportovány vzorky z Měsíce.
Stříbřitý disk, velký jako lednice, skončil v kráteru v poušti na západě amerického státu Utah. Vědci doufají, že kontejner uvnitř modulu přestál náraz neporušený. Věří totiž, že jim vzorky slunečního větru pomohou osvětlit problematiku složení Slunce, a tím také přispět k vysvětlení vzniku celé naší soustavy.
Modul při úspěšném "přistání" nesměl dopadnout na zem. Pokud by se totiž kapsle se vzorky roztříštila o zemský povrch, vědcům by trvalo několik měsíců, než by z rozbitých kotoučovitých jímek získali částečky slunečního větru.
Zkoušky na náročný "přistávací" manévr zahájil tým expertů v utažské poušti už před rokem. Vědci stanovili pro přistání oblast o velikosti přibližně dva a půl tisíce kilometrů čtverečních právě kvůli příznivým klimatickým podmínkám. Nehrozí zde totiž výrazné výkyvy počasí.
Celá mise vyvrcholila ve středu. Vědci ve spolupráci s hollywoodskými piloty připravili náročnou operaci a chystali se zachytit padající modul pomocí vrtulníků vybavených speciálním hákem.
Piloti plánovaný manévr hodnotili stupněm osm nebo devět na desetistupňové škále obtížnosti a obávali se selhání přímo před televizními kamerami štábu NASA, který operaci vysílal do celého světa. "Je to jako let ve formaci s obrovskou vznášející se medúzou," řekl pilot Dan Rudert.
Jeden z vrtulníků byl vybaven speciálním jeřábem, na jehož konci je hák, který měl během manévru zachytit padák. Kaskadéři se chtěli pokusit zaháknout za 180kilogramový modul, který do atmosféry vstoupil rychlostí kolem 40 tisíc kilometrů za hodinu a padák ho měl zpomalit až na 16 km/h.
NASA si na misi najala hollywoodské kaskadérské piloty, kteří mají za sebou desítky úspěšných cvičných letů. Piloti se v Hollywoodu například podíleli na natáčení akčních scén u filmů "Batman" nebo "Hulk".
Sonda Genesis odstartovala v srpnu 2001 a po třech měsících dosáhla prostoru, kde se gravitace Země a Slunce vyrovnávají, aby zde sbírala částice slunečního větru. Je to proud částic vyvržených od Slunce rychlostí přes 3 miliony kilometrů v hodině.
Během mise NASA poprvé sebrala vzorky ze vzdálenosti větší než je vzdálenost Měsíce. Dohromady nejsou nabité částice zachycené v kotoučích ze zlata, safíru, diamantu a křemíku větší než několik zrnek soli, ale vědci tvrdí, že to stačí na získání informací o chemickém původu Slunce a jeho planet.
Mise sondy Genesis trvala tři roky a americkou Národní agenturu pro letectví a vesmír (NASA) přišla na 264 milionů dolarů (přibližně 6,8 miliardy korun).
27.08.2004 - Dalekohledy astronomů našly poprvé planetu, která se alespoň velikostí a strukturou blíží Zemi. Oběžnice hvězdy Mu Arae je sice čtrnáctkrát větší než Země, má k ní však daleko blíže než kterákoli ze 130 planet dosud objevených vně naší sluneční soustavy.
"Je to obdivuhodný objev na cestě za konečným cílem - nalezením jiné Země," řekl Richard West, působící na Evropské jižní observatoři, umístěné v Chile. Právě z této observatoře byla planeta objevena.
Všechny dosud nalezené planety byly velké jako Jupiter nebo ještě větší. Jupiter je největší planetou sluneční soustavy. Je to plynný obr 320krát těžší než Země, kde by člověk sotva mohl žít.
Ale planeta u hvězdy Mu Arae v souhvězdí Ara (Oltář) je něco jiného. "Věříme, že nová planeta má skalnatou strukturu, takže je více podobná Zemi než jakákoli z dosud nalezených exoplanet," řekl Didier Queloz z observatoře v Ženevě listu Financial Times.
Velikost a struktura jsou však zatím jediné rysy, které ji spojují se Zemí. Sama planeta obíhá desetkrát blíže svému Slunci než Země tomu svému. Podle Quelozových odhadů dosahuje teplota jejího povrchu 650 stupňů Celsia. To je více než na Merkuru, nejbližším sousedu našeho Slunce.
Nově nalezená planeta není jedinou oběžnicí Mu Arae, hvězdy, která je jen o málo větší než Slunce. Další dvě už dříve zjištěné planety jsou však jen obdobou Jupitera. I tak je Mu Arae jednou z mála hvězd se skutečnou "sluneční" soustavou. Kdyby pozemské rakety dokázaly letět rychlostí světla, byly by tam za pouhých padesát let.
21.08.2004 - Pod ledovým krunýřem Antarktidy objevili nizozemští vědci obrovské krátery vyhloubené kosmickými tělesy. Podle jejich mínění na nejjižnější kontinent před pouhými 780 tisíci lety dopadl asteroid nebo celý roj kosmických těles, píše německý časopis Der Spiegel.
Při pátrání po anomáliích skrytých pod věčným ledem Antarktidy vědci z Technické univerzity v nizozemském městě Delft učinili nečekaný objev. Satelitní snímky odhalily oblast o rozloze zhruba 2000 krát 4000 kilometrů, provrtanou několika krátery.
"Největší kráter přitom po sobě zanechal díru o průměru 322 kilometrů," oznámil vedoucí vědeckého týmu Frans van der Hoeven. Jámy mohl podle vědců vyhloubit asteroid nebo hejno komet či jejich úlomky.
Katastrofa se údajně projevila na celé zeměkouli. Obrovský žár kosmických úlomků podle vědců roztavil asi jedno procento objemu ledového příkrovu Antarktidy, a hladina moří tak stoupla o 60 centimetrů.
Překvapivá je podle vědců skutečnost, že toto vesmírné krupobití se odehrálo před pouhými 780 tisíci lety, tedy v době, kdy už na Zemi žili předkové současného člověka.
Tehdejší doba ledová ale následky kosmického ostřelování zmírnila, domnívá se van der Hoeven. Velké záplavové vlny prý zbrzdily ledovce v oceánech.
20.08.2004 - Mise americké sondy Genesis, která v prostoru mezi Zemí a Sluncem sbírala vzorky slunečního větru, se chýlí ke konci. Americká vesmírná agentura NASA se připravuje na složitý manévr. Kapsle se vzácným nákladem, která se od Genesis odpojí, totiž nesmí dopadnout na zem.
Vědci doufají, že mise pomůže osvětlit problematiku složení Slunce, a tím také přispět k vysvětlení vzniku celé naší soustavy.
Vědci ve spolupráci s piloty připravili náročnou operaci a chystají se zachytit padající kapsli pomocí vrtulníků vybavených speciálním hákem.
Jak napsal server NASA, celá záchranná operace by měla proběhnout 8. září.
Zkoušky na tento náročný manévr zahájil tým expertů v utažské poušti už před rokem. Vědci stanovili pro přistání oblast o velikosti přibližně dva a půl tisíce kilometrů čtverečních.
Je to nehostinný kus pouště, který NASA zvolila kvůli příznivým klimatickým podmínkám. Nehrozí zde totiž výrazné výkyvy počasí, které by mohly trajektorii kapsle ovlivnit.
Celé operace se zúčastní dva vrtulníky, jeden z nich bude vybaven jeřábem, na jehož konci bude hák, který během manévru zachytí padák. Ten se svine a přestane klást nadměrný odpor.
Jakmile se padák dostane pod kontrolu, zajistí posádka vrtulníku hák tak, aby nemohl vyklouznout. Pak už stačí jen přistát, odpojit padák a přemístit kapsli do speciální nádoby.
Sonda Genesis odstartovala v srpnu 2001 a po třech měsících dosáhla prostoru, kde se gravitace Země a Slunce vyrovnávají, aby zde sbírala částice slunečního větru. Jde o proud částic vyvržených od Slunce rychlostí přes 3 miliony kilometrů v hodině.
20.08.2004 - Záblesk světla a hrdina náhle mizí, aby se stejně náhle objevil v úplně jiném koutu vesmíru - dál od svých nepřátel, nebo naopak blíže k nim... To je a asi ještě dlouho bude jen scéna ze Star Treku či jiných fantazií.
Ale i fantazie se může stát aspoň trochu skutečností, jak to nyní předvedli vídeňští fyzici.
Pravda, i oni mají ještě daleko k tomu, aby se přemisťovali z laboratoře třeba na záchod po vzoru hrdinů z filmového plátna. K něčemu takovému udělali zatím jen krůček teleportovali na vzdálenost 600 metrů vlastnosti částic světla, fotonů.
Zprávu o svých pokusech nyní zveřejnili ve 430 čísle časopisu Nature. Jejich pokus nebyl zdaleka tak efektní jako filmové dobrodružství. Světlo se v jejich laboratoři jistě blýskalo. Pokusné fotony však nepřekonávaly obří prostory vesmíru, nýbrž jen kanál, vedený pod Dunajem.
Navíc vídeňští vědci své pokusné objekty vlastně ani nepřemístili. Jen přesunuli informace o jejich vlastnostech na úplně jiné, vzdálené částice světla. Splnili však to, co se od slušné teleportace žádá: vytvořili obdobu, repliku původního fotonu, přičemž mezi oběma částicemi nedošlo k žádnému přímému kontaktu.
Zpočátku ani moc nepočítali s úspěchem. "Věřili jsme, že citlivé kvantové údaje se v takovýchto reálných podmínkách vůbec přenést nedají," popsal v listu Frankfurter Rundschau původní skepsi sám vedoucí projektu Rupert Ursin z Vídeňské univerzity. Skepse však byla předčasná. Pomocí optického kabelu vedeného pod Dunajem fungovala teleportace u poloviny provedených experimentů.
Právě úspěch v reálných podmínkách byl hlavním přínosem pokusů vídeňských vědců. S teleportací se totiž pracuje už pár let, zatím se však prováděla vždy jen v laboratoři, nikoli v kanále pod velkou řekou. "Vědci předvedli, že teleportace funguje i v takových reálných podmínkách, s jakými se shledáváme u telekomunikací," zdůraznil podle serveru National Geographic americký fyzik Mark Kuzyk.
Ursin a jeho kolegové však pracovali zatím jen s fotony. Američtí i rakouští vědci už teleportovali i vlastnosti jednotlivých atomů. Jenže člověk se skládá nikoli z jednoho, nýbrž z bilionů atomů. S pomocí teleportace tedy lidé nebudou cestovat ještě dlouho, a možná vůbec nikdy.
Ale nač něco takového je, když se to nedá použít k bleskovému přemisťování lidí? Podle vídeňských fyziků se může i dosavadní nedokonalá teleportace lidstvu velmi hodit. Předně pro vývoj nových, superrychlých kvantových počítačů.
A navíc i pro bleskový přesun dat - pro takový přesun, který bude chráněn před jakýmkoli "odposlechem" či vnější kontrolou. "Když píšete e-mail, posíláte něco do kabelu, kde to cestuje a pak se to vynoří na druhém konci. S kvantovou teleportací nenajdete v kabelu (plnou) informaci, kterou jste poslali. Neexistuje tu žádný (její) exemplář - není tedy co zachycovat," vysvětlil to Ursin.
Původní foton je totiž při přesunu informace změněn, "zničen", a původní informace se zachová jen na vzdáleném fotonu, na nějž byla při teleportaci přesunuta. Praktické důsledky tohoto jevu předvedl už letos v dubnu Ursinův kolega Anton Zeilinger.
S pomocí kvantové kryptografie přenesl bankovní příkaz. Vypadá to banálně ale kdo z nás netrne při internetovém nakupování či vedení svého účtu přes počítač právě a jen proto, že ví, jak tu mohou být zasílané informace zneužitelné a zranitelné.
17.08.2004 - V loňské tragédii amerického raketoplánu Columbia hrál hlavní roli kus izolační pěny, která se po startu odtrhla z palivové nádrže. Byla vadná, oznámil v pátek oficiálně americký Národní úřad pro letectví a vesmír. Loni 1. února na palubě raketoplánu zahynulo všech sedm členů posádky.
Podle úřadu testy potvrdily vadu izolační pěny i to, že NASA nevěděl, že postup jejího nanášení byl špatný.
Kus izolační pěny, veliký jako kufřík, se odlomil z podpěry palivové nádrže 61 sekund po startu loni 16. ledna. Pak prorazil tepelnou izolaci levého křídla Columbie. Tato vada pak způsobila zkázu stroje a smrt posádky při návratu z mise 1. února.
"Nyní po testech, které jsme provedli, věříme, že vady určitě hrály hlavní roli v této ztrátě. Jsme o tom přesvědčeni," řekl hlavní inženýr projektu Neil Otte.
Dodal, že chyba zřejmě nebyla v chemickém složení pěny, která izoluje palivovou nádrž s 1,9 milionu litrů kapalného vodíku a kapalného kyslíku, a brání vytváření ledu na její vnější straně.
Chybný byl způsob jejího nanášení ručními stříkacími pistolemi. Často při tom totiž vznikaly mezery nebo dutiny, kde se při startu mohl rozpínat plyn a odtrhovat tak kusy izolace. NASA přiznal, že se to stávalo při 60 procentech startů.
Při startu Columbie se odlomil kus pěny o váze 0, 75 kilogramu, ale pak nabral takovou rychlost, že po nárazu do křídla rozbil jeho vyztužené panely tepelné ochrany.
NASA již udělal rozsáhlé změny v aplikaci nanášení izolace. Ale bude muset proběhnout ještě řada testů než budou palivové nádrže opět připraveny pro let.
Po neštěstí Columbie NASA zastavil na neurčito všechny starty raketoplánů.
(Údaje jsou ve východoamerickém čase, pro SEČ je třeba přičíst šest hodin.)
16. ledna 2003
-10:39 : Start Columbie na oběžnou dráhu z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.
1. února 2003
-8:15 : Columbia zažehla brzdné rakety a začala klesat k Zemi.
-8:53 : NASA přestala dostávat údaje o teplotách na levém hydraulickém systému raketoplánu.
-8:58 : NASA přestala dostávat údaje ze tří teplotních senzorů na levé straně raketoplánu.
-8:59 : NASA přestala dostávat údaje o osmi dalších měřeních teploty a tlaku na vnitřních a vnějších výškových klapkách levé strany raketoplánu. Jedno z měření ale zůstalo na displejích posádky, o čemž posádka informovala.
-8:59 : Poslední rozhovor s posádkou. Řídící středisko informuje: "Columbie, tady Houston, díváme se na vaše údaje o tlaku na výškové klapky a nemáme poslední."Columbia odpovídá: "Rozumím, uh..." Spojení bylo přerušeno.
-9:00 : NASA přišla o všechny údaje a o jakýkoli kontakt s raketoplánem v jeho výšce 62 140 metrů nad zemí.
-9:00 : Obyvatelé Texasu, Arkansasu a Louisiany informují, že zaslechli "velkou ránu" a zahlédli plameny na nebi.
-9:16 : Plánovaný čas přistání Columbie.
-9:29 : NASA vyhlašuje stav nouze.
-9:44 : NASA varuje obyvatelstvo, aby se nedotýkalo na zem spadlých trosek, které mohou být nebezpečné.
-11:00 : Kenendyho vesmírné středisko spouští vlajky na půl žerdi.
-14:05 : Prezident George Bush oznamuje: "Columbia je ztracena, nikdo nepřežil."
16.08.2004 - Desítky let se vědci neúspěšně snaží zachytit velkými anténami signály mimozemských civilizací. Podle australského astrobiologa Paula Daviese ale hledají na nesprávném místě. Podle něho ukryli mimozemšťané už před miliony let svá poselství na Zemi do DNA živých organizmů.
"Každá mimozemská civilizace v naší části galaxie by byla technicky pravděpodobně desítky a nebo dokonce miliony let před námi," cituje Daviese časopis New Scientist.
Podle něj se dá těžko předpokládat, že mimozemšťané budou tak dlouho vysílat zprávy do vesmíru. Pokusy spojit se s nimi prostřednictvím rádiových vln proto asi nebudou úspěšné, doplňuje vědcovo mínění slovenský deník SME.
Astrobiologové ale už dlouho diskutují o možnosti kódovat informace do dědičného materiálu. Podle Davise bysme proto mohli ze Země vyslat vesmírné lodě s informacemi zakódovanými ve virech k planetárním systémům, ve kterých by mohl existovat život. Údaje by se potom zakomponovaly do DNA tamní živočišné říše.
Problém je však v tom, že DNA podléhá mutacím, které každou zprávu udělají nečitelnou. V DNA sice existují i stabilní úseky, ale ty jsou většinou pro organizmus životně důležité a jejich narušení by posla zprávy zahubilo, připomíná SME.
Jedno řešení se rýsuje. V červnu objevili kalifornští vědci velmi stabilní sekvenci DNA, která ale nemá žádný funkční význam, takový úsek se nazývají junk DNA.
Podle Daviese by to bylo pro mimozemšťany ideální místo pro uložení jejich zpráv, které by se zachovaly miliony let. Vědec navrhuje, aby se v tomto úseku DNA hledaly nápadné struktury.
12.08.2004 - Dny Hubbleova vesmírného teleskopu jsou možná sečteny. Jedna z jeho důležitých součástí, zobrazovací spektograf, se porouchala. Americká NASA sice posvětila plán na vyslání robotů, kteří by měli jeden z největších dalekohledů opravit, přesto je osud 14 let starého zařízení nejistý.
Poruchu NASA zaznamenala už 3. srpna, s prohlášením však přišla o týden později.
Zobrazovací spektograf STIS sloužil k vyhledávání slabých a vzdálených hvězd či černých děr. Právě jejich sledování pomohlo vědcům s odhadem stáří vesmíru.
Spektograf se stal součástí Hubbleova teleskopu při druhé opravné misi v roce 1997. Svoji životnost překonal o celé dva roky.
"Každý říká: Chceme Hubblea zachránit. Tak ho tedy zachraňme," řekl novinářům administrátor NASA Sean O'Keefe. Podle předběžných odhadů by robotická mise mohla k teleskopu odstartovat v roce 2007.
K vesmírnému objektu měl letos v lednu vyrazit raketoplán, ale NASA misi zrušila po havárii raketoplánu Columbia, při které zahynulo loni 1. února všech sedm astronautů.
Podle původních plánů měl teleskop vědcům sloužit do roku 2008, oprava by jeho životnost prodloužila o pouhých pět let.
O osudu jednoho z nejvýkonnějších dalekohledů, jaký kdy lidstvo vytvořilo, rozhodne NASA v rozmezí několika týdnů až měsíců.
11.08.2004 - Chvíle jako stvořená pro astronomy a romantiky se blíží. Noční oblohu rozzáří nezvykle velké množství "padajících hvězd". Tradiční letní podívané - průletu Země rojem Perseid - tentokrát přeje postavení Měsíce i počasí. Během hodiny před půlnocí může být vidět až sto meteorů.
Roj Perseid se objevuje pravidelně každé léto.
Meteory zdánlivě vylétají ze souhvězdí Persea, které jim dalo jméno. Lidově se jim říká také slzy svatého Vavřince, podle data, kdy se nejčastěji objevují.
Letošní maximum nastane v noci ze středy 11. na čtvrtek 12. srpna. Oproti loňskému srpnu, kdy ztížil pozorování úplněk, vyjde tentokrát úzký srpek Měsíce až po půlnoci. Meteorologové očekávají jasnou noc.
Rojů lze během roku pozorovat víc, ale Perseidy jsou zřejmě nejznámější. "Jsou totiž velmi dobře vidět," řekl iDNES Jiří Kordulák z úpické hvězdárny. Vysvětlil, že roj tvoří drobné kamínky, částice nejčastěji o velikosti hrachu.
Je to materiál z komety Swift-Tuttle, objevené v roce 1862, která obíhá kolem Slunce po dráze s periodou 130 let. Její poslední návrat mohli lidé pozorovat před dvanácti lety.
"Kamínky se zhruba sto kilometrů nad zemským povrchem střetnou s atmosférou, proletí jí, a tak vzniká světelný efekt meteoru zvaný ´padající hvězda´," uvedl hvězdář.
Astronomové očekávají, že Země projde proudem částic ve 22:54. "Přibližně v tu dobu bychom mohli pozorovat první maximum. To hlavní nastane ve čtvrtek dopoledne, je možné sledovat ho ještě před východem slunce," řekl Kordulák.
Noční oblohu rozzáří sto nebo i víc meteorů za hodinu, odhadují astronomové. Záleží podle nich na tvaru a složení "vlákna" vesmírných částic. Na rozdíl od podívaných jako je zatmění Slunce k pozorování Perseid stačí pouhé oči.
"Meteor letí hodně rychle, dalekohledem ho vlastně nelze zachytit," vysvětlil úpický astronom. Zájemcům o pozorování Jiří Kordulák radí vylézt na kopec, kde neruší umělé světlo z měst a odkud je rozhled na celou oblohu.
Několikasekundové záblesky budou vycházet od východu, kde bude nad ránem souhvězdí Persea. "Výjimečně trvají i několik desítek sekund. Někdy se dá pozorovat i stopa po meteoru, ale to je spíš vzácnost," říká astronom.
Rozšířené víře v to, že padající hvězdy plní lidská přání, se hvězdář jen usmívá. "To už je mimo astronomii. Pozorovatel si může přát cokoli, ale je otázka, jestli se mu to vyplní." Zároveň připouští, že jasné meteory Perseid jsou přeci jen něčím výjimečným.
Vletí-li některý meteroid, tedy těleso pohybující se v meziplanetárním prostoru, do zemské atmosféry, stane se z něj meteor. Začne se tavit a nechává za sebou stopu, která vzniká ionizací a excitací atomů plynů v ovzduší.
Meteory jasnější než Venuše se označují jako bolidy, meteory jasné jako hvězdy jsou létavice. Dopadne-li zbytek takového tělesa na zemský povrch, nazývá se meteoritem. Větší balvany ve vesmíru ale zpravidla nebývají součástí meteorického roje.
K jiným známým rojům patří Leonidy, které se objevují v polovině listopadu. Občas se projevují takzvaným meteorickým deštěm, kdy atmosférou prolétne i přes 1000 meteorů za hodinu.
V roce 1980 si astronomové začali dělat starosti. Kometa Swift-Tuttle je stejné velikosti jako asteroid, který vyhubil dinosaury před 65 miliony let, a zdálo se, že by se mohla srazit se Zemí už 14. srpna 2126.
Nová data o dráze komety, vracející se do přísluní každých 135 let, a přesnější výpočty Briana Marsdena z roku 1992 nakonec ukázaly, že všechno je jinak a žádné nebezpečí nejméně další tisíciletí nehrozí.
V roce 2126 projde kometa okolo Země ve vzdálenosti 24 milionů kilometrů. V roce 3034 už to bude téměř "přesný" zásah. Kometa projde okolo Země uvnitř pásma 1,6 milionu km, tedy jen zhruba 4x dál, než je Měsíc.
10.08.2004 - Hrozbou číslo jedna dnešnímu světu jsou teroristé. Na boj s nimi vydávají západní mocnosti miliardy dolarů. Ve stínu pozornosti upřené k Al-Kajdě se ale skrývají nepřátelé mocnější: přírodní katastrofy. Měli bychom se na ně lépe připravit, varují vědci.
"Musíme zvýšit naši opatrnost, musíme pojmenovat možná nebezpečí a zlepšit výzkum," řekl serveru BBC News Bill McGuire, ředitel Centra pro výzkum katastrof Benfielda Griega.
"Musíme si připravit plán, co budeme dělat, až k tomu dojde," dodal McGuire.
A k čemu má vlastně dojít? Dopady obřích meteoritů, jaké možná vyhubily dinosaury, exploze sopek, jejichž láva bude ničit domy stovky kilometrů daleko, zničující tsunami a zemětřesení.
"Kterýkoli rok je šance, že k některému z těch neštěstí dojde, menší než jedno procento. V dlouhodobém horizontu to je ovšem jisté," varuje Bill McGuire.
Především západní civilizace, která má potřebné finanční prostředky, podle něj a jeho kolegů věnuje příliš pozornosti boji s terorismem a zapomíná, že existují nebezpečí nepoměrně hroznější.
Výbuchy sopek a zemětřesení jsou ve světě docela běžné, jen výjimečně ale dosáhnou takového stupně, aby je bylo možné klasifikovat jako přírodní katastrofu.
BBC připomněla asi nejhorší vulkanický výbuch v historii, který se odehrál roku 1815 v Tamboře v Indonésii. Sopka chrlila žhavý popel do výšky 44 kilometrů a dálky více než 1300 kilometrů. Tehdy zemřelo přes devadesát tisíc lidí.
Podle McGuire se odborníci momentálně nejvíce soustředí na skalní masív u Kanárských ostrovů, který se sune do moře. Až se definitivně utrhne, východní pobřeží USA by mohla údajně zasáhnout mohutná a nebezpečná přívalová vlna.
I přes skepsi vědců nelze říct, že by vlády ignorovaly přírodní hrozby. Především asteroidy, od kterých může přijít asi nejvíce zničující úder, jsou pravidelně monitorovány institucemi jako NASA nebo ESA.
Benny Peiser z Univerzity Johna Moora v Británii se domnívá, že problém dopadu asteroidů by mohl být během 30 let vyřešen.
V roce 2005 totiž NASA odstartuje projekt, který bude nápadně připomínat slavný film Armageddon: pokusí se odpálit silné nálože na kometě Tempel 1 a rozdělit ji tím vedví.
03.08.2004 - Na podzim proletí kolem Země asteroid Toutatis o velikosti menšího města. Autoři webových stránek http://www.space.com/ tvrdí, že půjde vůbec o nejbližší průlet tak rozměrného tělesa kolem Země v tomto století. Asteroid měří 4,6 x 2,4 kilometru a modrou planetu míjí každé čtyři roky. Letos proletí ve vzdálenosti nepřesahující 1,6 milionu kilometrů, což je zhruba čtyřnásobek dráhy mezi Zemí a Měsícem. Odborníci z NASA spočítali, že tak blízko byl naposledy v roce 1353 a příště se tak stane až někdy kolem roku 2562. Pro naši planetu není asteroid nebezpečný. Zajímavý z vědeckého hlediska je jeho nevšední tvar a pohyb. Vypadá trochu jako činka. Zvláštní je jeho rotace, kterou si vědci, podobně jako tvar asteroidu, zatím neumějí vysvětlit.
03.08.2004 - Americká vesmírná agentura NASA vyslala sondu k planetě Merkur. Stroj Messenger je po třiceti letech první sondou, která se zaměří na planetu nejbližší ke Slunci. Let potrvá sdm let. Je naplánován tak, aby využil gravitace Země a Venuše a spotřeboval tak méně paliva.
Messenger měl odstartovat už v pondělí časně ráno, ale necelých deset minut před odletem pracovníci agentury start odsunuli na úterý.
Na své 7.9 miliard kilometrů dlouhé cestě oběhne 15 krát kolem Slunce, jednou kolem Země, dvakrát kolem Venuše a třikrát kolem Merkuru. Potom dosáhne oběžné dráhy kolem Merkura.
Kolem Země sonda proletí rok po startu, Venuši mine v říjnu 2006 a červnu 2007. Potom s využitím gravitačního praku planety bude nasměrován na Merkurovu dráhu.
Kolem planety Merkur prolétne v lednu 2008, říjnu 2008 a září 2009. Pak bude naveden na dráhu, která umožní získávat data podle předem stanovaného plánu.
Naposledy se k Merkuru pozemská družice přiblížila před 30 lety. Družice Mariner 10 se během let 1974 a 1975 k Merkuru přiblížila celkem třikrát.
Marineru 10 se také podařilo pořídit řadu snímků a poslat na Zem množství dalších informací, ty se však týkaly pouze jedné poloviny povrchu Merkuru. Množství problémů proto zůstalo nevyřešeno.
Merkur je nehustší planetou ve sluneční soustavě a je podle názoru vědců složen převážně ze železa.
Slunce je tam 11 krát jasnější než u nás na Zemi. Na povrchu planety klesá v noci teplota asi na minus 180 stupňů Celsia a naopak přes den se vyšplhá na asi 450 stupňů.
Přes extrémní podnebí vědci spekulují, zda někde na povrchu Merkuru neexistuje zmrzlá voda. Na rozdíl od Země se Merkur totiž neotáčí kolem nakloněné osy, a proto je možné, že dna některých kráterů na jižním či severním pólu mohou být v trvalém stínu. Je tam tedy trvale takový mráz, že by tam mohla být i zmrzlá voda.
Název sondy - Messenger - je zkratka: MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging.
Název naznačuje i hlavní úkoly mise: sběr dat o složení a struktuře Merkurovy krusty, jeho geologické historii, původu jeho atmosféry, aktivitě magnetosféry a složení jeho jádra i polárních oblastí.
Kvůli extrémním teplotním podmínkám musí sonda přesně dodržovat plán letu. Nad nejteplejšími oblastmi Merkuru se může zdržovat jen velmi krátce. Tím se omezí na minimum vystavení sondy intenzivnímu žáru, který planeta vrací zpět do vesmíru.
Přesto musí být Messenger vybaven teplotně odolným obalem z keramického materiálu. Celkem váží více než tunu.
28.07.2004 - Americká vesmírná agentura NASA, ale i vědecké týmy obrací svoji pozornost k oceánu. Mořské hlubiny mají pomoci s výcvikem astronautů, výzkumem i s testováním techniky. Nedaleko Miami se ve dvacetimetrové hloubce nachází podmořské centrum Aquarius.
Celý 82 tun vážící komplex provozuje americké Národní centrum pro výzkum oceánů a atmosféry (NOAA).
Letos v říjnu se pod vodu ponoří už sedmá posádka akvanautů. Každý tým stráví pod vodou až několik týdnů.
"Jde o víc než o simulaci," říká padesátiletý astronaut Dave Williams. S vesmírnými projekty má bohaté zkušenosti. V roce 1998 se podílel na stavbě Mezinárodní vesmírné stanice ISS.
Podle Williamse dokáže dlouhodobý pobyt pod vodou připravit kosmonauty na nehostinné podmínky vesmíru. Pobyt pod vodou si pochvalují i astronauti. "Je to skvělá příprava na vesmírné lety," říká Nicholas Patrick, který před pár dny ukončil svůj podmořský výcvik.
"Cílem je vycvičit posádku tak, aby ve vesmíru nedělala chyby," přibližuje pozadí projektu NASA NEEMO Marc Reagan, operační důstojník. "Nováčci mají možnost vyzkoušet si vše potřebné. Pod vodou je to stejné jako v kosmu - rozhodnutí jsou otázkou života a smrti."
Pobyt pod vodou není levnou záležitostí. NOAA požaduje za každý den pobytu deset tisíc dolarů. Aquarius ovšem nabízí veškerý možný komfort: šest pokojů, sprchu, teplou vodu, sporák či počítač.
24.07.2004 - Nejslavnější dny mezinárodní kosmické stanice ISS jsou zřejmě sečteny. Ještě před šesti lety doslova do nebe vynášený projekt musí ustoupit ambicióznějším plánům. NASA po dohodě s mezinárodními partnery oznámila, že zabrzdí výstavbu ISS a soustředí se na dobývání Měsíce a Marsu.
Národní agentura pro letectví a vesmír (NASA) svým návrhem spolupracující agentury překvapila, nicméně souhlas získala. I když za cenu poznámek, že nedrží dohody.
Američané kolegům alespoň slíbili, že budou vynášet na oběžnou dráhu jejich družice a moduly.
Hlavním motivem jsou finance. Desítky miliard dolarů, které se ušetří omezením letů k ISS a v podstatě zastavením její stavby v polovině, půjdou na nové projekty. Prezident George Bush chce do roku 2020 vrátit člověka na Měsíc.
Podle původních plánů měla být v budoucnu stanice přizpůsobena pro pobyt až sedmi astronautů. Teď se počítá už s maximálně čtyřčlennou posádkou od roku 2009, oznámil jeden z náměstků NASA Fred Gregory.
"Předpokládá to rok usilovné práce, mnoho tvrdé práce," konstatoval Gregory.
V současnosti jsou na palubě Američan Mike Fincke a Rus Gennadij Padalka. Jejich úkolem bylo mimo jiné opravit porouchaný gyroskop.
Vesmírná základna na oběžné dráze kolem Země se tak zřejmě už nikdy nestane takovým střediskem vědeckého i komerčního výzkumu, jak bylo původně plánováno.
Přiškrcení financí na ISS znamená také potvrzení konce provozu amerických raketoplánů. USA zastavily lety po loňské havárii Columbie, která shořela nad Texasem i se sedmičlennou posádkou při návratu z kosmu.
V březnu příštího roku by měla NASA raketoplány opět pustit na oblohu, do roku 2010 ale chce jejich provoz definitivně ukončit. K ISS teď létají pouze ruské vesmírné lodě Sojuz, což rozvoj stanice omezilo.
Američané ustoupili od vybudování obytného a záchranného modulu. Náměstek Gregory také naznačil, že se omezí dlouhodobé pobyty posádek na ISS.
První část Mezinárodní kosmické stanice byla vypuštěna na oběžnou dráhu v roce 1998 jako společný projekt 16 států vedených USA. První astronauti na ISS "bydleli" v roce 2000.
22.07.2004 - Britský matematik a astrofyzik Stephen Hawking připustil, že jeho převratná teorie o černých dírách ve vesmíru nebyla celkem správná. A na vědecké konferenci v Dublinu představil své nové výpočty. Tím ale prohrál sedm let starou sázku s americkým kolegou Johnem Preskillem.
Dvaašedesátiletý Hawking, který je kvůli nemoci svalů upoután na invalidní vozík, téměř třicet let tvrdil, že černé díry navždy pohltí vše, co jim přijde do cesty a fungují jako obrovský vysavač energie a hmoty.Ve středu ale v Dublinu uznal, že nasávání energie a hmoty nemusí být jednostranné. Připustil, že černá díra může propouštět informace i směrem ven, což nám umožňuje například pamatovat si svou minulost a předpovídat budoucnost.
Přiznal, že část látky se ze sevření černých děr po miliardách let nakonec dokáže vyvléci díky drobným nepravidelnostem na jejich povrchu.
"Omlouvám se, že zklamu fanoušky sci-fi," řekl Hawking. "Když skočíte do černé díry, vaše hmotnostní energie se vrátí do našeho kosmu, i když ve zmrzačené formě," vysvětlil.
Britský autor bestselleru Stručná historie času a knih Hledání teorie všeho či Vesmír v kostce svými novými závěry tak uznal, že americký fyzik John Preskill měl pravdu, když jeho teorii z roku 1975 zpochybnil.
Hawking se s Preskillem vsadil o nespecifikovanou encyklopedii v roce 1997, kdy Američan odmítl připustit, že černé díry bez přestání ničí vše, co do sebe vtáhnou.
"Nabídl jsem mu encyklopedii kriketu, ale John asi nebude přesvědčen o její velké hodnotě," prohlásil Hawking.
Vědci nad černými děrami dumají více než 200 let. Tyto vesmírné objekty vznikají po zhroucení hvězd, které spotřebují veškeré své "palivo". Černé díry působí obrovskou gravitační silou, z níž údajně není úniku.
16.07.2004 - Americký Národní úřad pro letectví a vesmír NASA vyšle poprvé po třiceti letech sondu k Merkuru. Planetu, která je nejblíž Slunci, má obíhat družice Messenger. Měla by také mapovat její povrch a hledat případné stopy vody na dně kráterů.
Mise Messengeru odstartuje 2. srpna. Družice se vydá na sedm let trvající cestu, při níž oběhne Zemi, Venuši a Merkur. Gravitační síly všech třech planet jí navedou na závěrečnou oběžnou dráhu kolem Merkuru, kde bude obíhat rok.
Messenger poprvé proletí kolem Merkuru až v roce 2008, ale hlavní misi zahájí až o tři roky později po absolvování téměř osmi miliard kilometrů. Vědci se rozhodli pro tento postup, aby ušetřili náklady na další palivo, které by bylo zapotřebí k rychlejšímu letu k Merkuru.
NASA naposledy vyslal sondu k Merkuru před třiceti lety. Mariner 10 se během let 1974 a 1975 třikrát přiblížil k planetě a poslal na Zem množství informací asi o polovině jejího povrchu.
"Vědci se domnívají, že Merkur je aspoň ze dvou třetin složen ze železa," uvedl Sean Solomon z washingtonského Carnegieho institutu, který je hlavním vědeckým partnerem projektu. "Teplota na povrchu klesá v noci asi na mínus 180 stupňů Celsia a naopak přes den se vyšplhá na asi 450 stupňů," říká Solomon.
Přesto astronomové spekulují, zda někde na povrchu Merkuru neexistuje zmrzlá voda. "Na rozdíl od Země se Merkur neotáčí kolem nakloněné osy a proto je možné, že dna některých kráterů na jižním či severním pólu mohou být v trvalém stínu. Je tam tedy trvale takový mráz, že by tam mohla být i zmrzlá voda," soudí Solomon.
08.07.2004 - Ultrafialové snímky sondy Cassini zachytily detaily prstenců planety Saturn. Podle záběrů měří prstence na šířku devadesát šest kilometrů. Snímky dále podle agentury AP odhalují, že na vnějších prstencích je více ledu než na vnitřních.
Tyto informace poodhalují původ a vývoj prstenců, sdělili vědci z Coloradské univerzity v Boulderu, kteří se na misi podílejí.
Saturnovy prstence sestávají převážně z ledu, ale i z jiného materiálu, který vědci označili za "špinavý". Dva snímky zveřejněné ve středu zobrazují prstence v odstínech tyrkysové a červené.
Pořídil je ultrafialový spektrograf (UVIS), který sestrojili univerzitní vědci. Jako červené se jeví řidší prstence, které podle vědců zřejmě tvoří částice "špinavé" hmoty. Pravděpodobně jsou i menší než tyrkysové prstence, které jsou utvořené ledem.
Vědec Joshua Colwell barevné snímky sestavil ze spektrálních záznamů pořízených sondou Cassini 30. června. I když pouhým okem nejsou detaily viditelné, expert je lidskému zraku zpřístupnil trikem "falešného" dobarvení, které zvyšuje kontrast.
Vědci chtějí získat informace o složení a původu Saturnových prstenců, které jsou pojmenovány písmeny abecedy od A po E v pořadí, v jakém byly objeveny. Směrem od planety jsou však uspořádány v pořadí D, C, B, A, F, G a E.
Colwell a jeho kolega Larry Esposito prozkoumali odlišná složení prstenců A, B a C. Sonda Cassini je společným projektem amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), Evropské kosmické agentury (ESA) a Italské kosmické agentury (ASI).
Na oběžnou dráhu kolem Saturnu se napojila minulý týden po sedmileté vesmírné pouti dlouhé 3,5 miliardy kilometru.
01.07.2004 - Americkoevropská sonda Cassini-Huygens se krátce po šesté hodině ráno úspěšně napojila na oběžnou dráhu kolem Saturnu. Proletěla mezi prstenci planety a zažehla svůj brzdicí motor. Lidé v řídícím centru to přivítali potleskem.
"Sonda proletěla mezi prstenci F a G s bravurou a přežila to bez úhony, i když se pohybovala rychlostí 70 000 kilometrů za hodinu," oznámil mluvčí NASA.
Hlavní brzdicí motor byl zažehnut v 19:36 západoamerického času (4:36 SELČ). Zažehnutý zůstal 96 minut, to byla podle výpočtu doba nutná k dosažení žádané oběžné dráhy kolem druhé největší planety sluneční soustavy.
Cassini se pootočila tak, aby její trysky směřovaly k planetě, a vyvinuly tak maximální brzdný účinek. Rychlost sondy klesla na 2250 kilometrů za hodinu. Podle vědců je to nejchoulostivější manévr od startu mise téměř před sedmi roky.
Sonda se nyní přiblížila k Saturnu na 20 tisíc kilometrů; to je nejbližší vzdálenost od povrchu planety pro příští čtyři roky mise sondy u Saturnu.
S prvními snímky Saturnových prstenců počítá NASA krátce po druhé hodině. Mezinárodní projekt v ceně 3,3 miliardy dolarů je zatím technicky nejnáročnější kosmickou misí.
Na projektu se podílí 250 vědců z USA a 17 evropských zemí, mezi nimi také český odborník Jiří Švestka z pražského planetária. Spolupracoval na konstrukci jednoho z přístrojů sondy - mimořádně citlivého analyzátoru kosmického prachu.
Část sondy, modul Huygens, se pak v lednu 2005 snese padákem na Titan, který je největší ze všech 31 dosud známých Saturnových měsíců.
Cassini-Huygens, která se vydala do kosmu před sedmi lety, je současně první sondou za posledních 23 let, která se k šesté planetě naší sluneční soustavy přiblížila. V následujících čtyřech letech má Cassini Saturn obkroužit šestasedmdesátkrát.
Astronomové si od mise k Saturnu vzdáleného asi 3,5 miliardy kilometrů dále slibují odpovědi na celou řadu otázek: Jak vznikly Saturnovy prstence, co je příčinou jejich různorodého zbarvení a co je to vůbec za tajemnou energii, díky které Saturn září téměř dvakrát víc, než by odpovídalo energii přijaté ze Slunce?
Jedním z vrcholů americko-evropské expedice bude vyslání evropského modulu Huygens v lednu příštího roku na Titan. Na tělese, na němž panuje teplota kolem minus 180 stupňů Celsia, by se mohly vyskytovat i oceány etanu, metanu a tekutého dusíku.
"Tento měsíc by nám mohl poskytnout vodítka k poznání, jak se prvotní Země vyvinula v oživlou planetu," doufá Dennis Matson z amerického NASA. Očekávání ale sahají ještě dále do historie vesmíru.
"Saturnův systém tvoří nepřekonatelnou "laboratoř", v níž můžeme dostat odpovědi na četné zásadní otázky ke vzniku planet a podmínek příznivých pro život," objasňuje Ed Weiler z NASA.
Evropská sonda za téměř 2,7 miliardy eur je pojmenována podle nizozemského astronoma Christiaana Huygense (1629-1695), který objevil nejen Saturnovy prsteny, ale i měsíc Titan.
Jméno mateřské sondy zase odkazuje na francouzsko-italského astronoma Jeana-Dominika Cassiniho (1625-1712), který objevil další čtyři velké Saturnovy měsíce (Iapetus, Rhea, Dion a Thetis) a jako první zpozoroval, že mezi Saturnovými prstenci zeje mezera, nazývaná na jeho počest Cassiniho dělení.
Dosud Saturn navštívily tři sondy. Pioneer 11 a dvě sondy Voyager, ale ty "pána prstenů" jen minuly na pouti do ještě vzdálenějších končin sluneční soustavy. Díky těmto bleskovým návštěvám jsme se toho ale v letech 1979 až 1981 o Saturnu, který je plynovou planetou sestávající z vodíku a helia, dověděli více, než za celá staletí pozorování ze Země.
Jeho prsteny podle propočtů budou existovat "jen" několik desítek milionů let.
Postupně se rozplynou. Díky sondě Cassini, která se blíží k planetě Saturn, mají astronomové přesnější představu o tom, jak dlouho trvá den na Saturnu.
Je kratší než na Zemi, trvá deset hodin, 45 minut a 45 sekund, což je asi o šest minut déle, než ukázala měření provedená sondami Voyager 1 a 2 v letech 1980 a 1981. Sonda zachycovala přirozené radiové signály vysílané ze Saturnu, což je nejspolehlivější metoda jak délku dne určit.
"Nemyslím, že by kdokoli z nás mohl přijmout myšlenku nějakého procesu, který by byl skutečnou příčinou zpomalování celé planety," uvedl další expert Don Gurnett. Podle něj nejspíš existuje "jakési prokluzování mezi vnitřkem planety a magnetickým polem, které ovládá nabité částice odpovědné za vysílání radiových vln".
01.07.2004 - Posádka vesmírné stanice ISS podnikla riskantní výstup do kosmu. Rus Gennadij Padalka a Američan Mike Fincke opravili elektrický jistič gyroskopu. Akci řídila současně střediska v Moskvě a v Houstonu. Kosmonauti zvládli opravu o hodinu rychleji, než bylo plánováno.
Podle plánu NASA měli astronauté strávit ve volném vesmíru šest hodin. Během jejich "vesmírné procházky" byla stanice ISS prázdná. Vyměnili jistič gyroskopu, součástka je podle agentury Reuters velká asi jako DVD přehrávač.
Když pozemní kontrola ověřila, že se gyroskop skutečně podařilo opravit, radovali se kosmonauti každý po svém. Slova "ura" a "great" se nesla vesmírem. "Skvělá práce, chlapci," pochválilo je americké řídící středisko.
Poprvé se na vesmírné procházce a opravě podílela současně obě letová řídící střediska - americké i ruské. Střídala se podle toho, na které části stanice kosmonauti právě byli - na ruské či americké.
Předávání velení mezi středisky probíhalo bezchybně. Dalo se poznat jen podle toho, že pokyny jednou přicházely v ruštině a pak v angličtině.
Posádka, kterou tvoří Američan Mike Fincke a Rus Gennadij Padalka, se poprvé pokusila o opravu v květnu. Tehdy ale nefungovalo chlazení na Padalkově skafandru.
Problémy se skafandrem zablokovaly i druhý pokus, který proběhl minulý čtvrtek - poklesl tlak v kyslíkové láhvi Finckeho.
Závada v elektrickém jističi, která odstavila gyroskop, jenž určuje stabilitu stanice, se nacházela na americké části ISS. Celá operace byla velmi riskantní v tom, že kosmonauti museli při asi třicetimetrové cestě k jističi překonat několik kovových výčnělků, které mohly porušit skafandry.
Druhý gyroskop se porouchal krátce po příletu Padalky a Finckeho na ISS letos dubnu. První gyroskop se pokazil už před dvěma lety. Stanice může dobře fungovat s minimálně dvěma gyroskopy, celkem má čtyři.
Američan a Rus budou na ISS do října, kdy je vystřídá jiná posádka. Toto byla jejich třetí cesta do vesmíru, během níž ISS zcela osiřela.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |