Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 2004 - 4. část

 

Nová kometa se blíží k Zemi

30.12.2004 - Nově objevená Machholzova kometa se blíží rychle k Zemi. Astronomové proto s napětím očekávají, zda se na novoročním nebi odehraje i s přispěním jejího chvostu světelné divadlo. "U nových komet totiž nikdy přesně nevíme, jak silně zazáří," vysvětluje Pavel Suchan z Astronomického ústavu.

I když asi nepůjde o třpytící se vlasatici s ohonem přes půl oblohy, může být přesto pohled na vánoční kometu mimořádně zajímavý.

Ručními dalekohledy je záře "návštěvníka" v souhvězdí Býka (nad známějším Orionem) vidět už nyní.

Nejblíže Zemi bude kometa 5. ledna, nejzářivější pak o pět dní později.

 

Planetka se může srazit se Zemí v roce 2029

27.12.2004 - Rok: 2029, den: 13. duben. To je datum, kdy by se Země mohla srazit s planetkou označenou jako 2004 MN4. Nové těleso objevili v červnu američtí astronomové z observatoře Kitt Peak v Arizoně. Mohli ho ale pozorovat jen po dvě noci, proto se jeho dráhu podařilo upřesnit až teď.

Podle astronoma jihočeské hvězdárny na Kleti Miloše Tichého je to navíc první těleso, jehož pravděpodobnost srážky na desetistupňové Turínské stupnici dosáhla stupně 4. To znamená pravděpodobnost 60:1. Taková situace dosud nenastala.

"Na druhou stranu toto číslo ale také znamená, že může být nebezpečí po získání ještě přesnějších dat na 98 procent vyloučeno," vysvětlil astronom.

Dosud byla totiž planetka sledována jen z Austrálie a jižních oblastí Spojených států. Až se dostane na severní oblohu, budou ji pozorovat i evropské observatoře. "Chystáme s k tomu i na Kleti," řekl Tichý.

NASA: Není třeba se bát

Odborník amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír Donald Yeomans ale podle kleťských kolegů říká, že zatím nemusí mít z planetky nikdo obavy. Podle něho je to spíš informace pro astronomy, kteří budou těleso dále pozorovat a analyzovat získaná data.

Velikost planetky 2004 MN4 se odhaduje na 440 metrů. Při srážce se Zemí by takové těleso způsobilo katastrofu. Při rychlosti 12,59 kilometru za sekundu by byla uvolněna energie 2200 megatun trinitrotoluenu.

Atomové bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki, které zabily statisíce lidí, uvolnily energii 15 a 21 kilotun trinitrotoluenu, tedy každá méně než stotisícinu takové energie.

Exploze při srážce asteroidu se Zemí by podle fyzika Petra Kulhánka vymrštila do zemské atmosféry takové množství prachu a vody, že by nastala tma na několik měsíců až let.

Lidstvo by si poradilo, soudí vědci

Bez slunečního svitu by mizelo rostlinstvo, tedy potrava pro býložravce. Zbytky lidstva, které by katastrofu přežily, by si asi dokázaly poradit a přežít.

Rozsah katastrofy lze jen těžko odhadnout. Záleželo by také na tom, zda by asteroid dopadl na pevninu nebo do oceánu, uvedl fyzik. Podle vědců byla před mnoha miliony let podobná srážka příčinou vyhynutí dinosaurů.

Ve středu 29. září 2004 odpoledne proletěl kolem Země jeden z největších asteroidů za uplynulé století. K Zemi se nejvíc přiblížil v 15:37, a to na vzdálenost necelých 1 600 000 kilometrů. Modrou planetu minul rychlostí téměř 40 000 kilometrů za hodinu. Srážku vědci předem vyloučili.

Asteroid vystrašil vědce už lednu. Na Zemi byl málem vyhlášen poplach. Podle prvních odhadů se mohl srazit s planetou a způsobit katastrofu. Podle BBC dokonce někteří astronomové zvažovali informovat amerického prezidenta George Bushe.

 

K ISS odstartovala loď s tunami zásob

24.12.2004 - Z kosmodromu v Kazachstánu úspěšně odstartovala loď Progress M-51, která má v neděli dorazit k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) a dopravit k její dvoučlenné posádce 2,5 tuny potravin, vody, paliva a potřeb pro výzkum.

Loď Progress M-51 odstartovala v 1:19 místního času (čtvrtek 23:19 SEČ) a po devíti minutách doletěla na oběžnou dráhu ve výšce 200 kilometrů nad Zemí.

Na ISS jsou již druhý měsíc ruský kosmonaut Saližan Šaripov a Američan Leroy Chiao. Podle amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) mají potraviny tak na dva týdny.

Kdyby k ISS zásobovací loď nedorazila, byla by situace posádky kritická a zřejmě by se musela vrátit na Zem. Pozemní centra proto oběma kosmonautům nařídila, aby jídlem šetřili.

Zásoby potravin na ISS se ztenčily kvůli přerušení letů amerických raketoplánů, jež k ISS nelétají od pádu Columbie v únoru 2003. USA chtějí lety raketoplánů v květnu obnovit. ISS nyní zásobuje jen ruská strana.

 

Na Marsu někdo ´pucuje´ robota, diví se vědci

23.12.2004 - Vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) stojí před nevysvětlitelnou záhadou. Někdo nebo něco omývá na Marsu pojízdný robot Opportunity. Díky tomu si už dávno přesluhující zařízení nadále drží vysokou výkonnost. Informoval o tom časopis New Scientist.

"Tyto vzrušující a nevysvětlitelné případy čištění udržely Opportunity v opravdu dobré formě," řekl magazínu New Scientist vedoucí odpovědného vědeckého týmu Jim Erickson.

Nevysvětlitelný jev Opportunity pravidelně - za marsovských nocí, kdy vozítko "spí" - zbavuje nánosů prachu na solárních panelech. Díky tomu tyto články pracují opět téměř na maximum 900 watthodin vyrobené elektřiny na den.

V jednom období svého pobytu na rudé planetě přitom robot Opportunity ze sluneční energie kvůli velkému znečištění získával jen 500 watthodin za den.

Se situací vozítka Opportunity kontrastuje stav jeho dvojčete Spirit, které se nachází na opačné straně planety. Příkon elektrické energie z jeho slunečních článků už klesl na pouhých 400 watthodin na den. Špína se jej stále drží.

 

Kosmonauti z ISS nechali odpadky shořet

23.12.2004 - Kosmonauti na Mezinárodní kosmické stanici ISS se před Štědrým dnem dali do velkého úklidu. Všechny odpadky naložili do zásobovací lodi Progres, která pak podle plánu shořela v atmosféře. Dva současní obyvatelé ISS musí nyní vystačit s omezenými zásobami, předchozí posádka jedla víc, než měla.

Roli popelářského vozu sehrála ruská zásobovací loď Progres. Ruský kosmonaut Saližan Šaripov a jeho americký kolega Leroy Chiao do ní naložili odpadky z ISS. Loď pak i s nákladem zamířila vstříc svému konci.

Progres, který už překročil svou životnost, byl vypuštěn k Zemi a podle plánu shořel nad Tichým oceánem. Úlomky lodi dopadly do neobydleného území mezi Novým Zélandem a Jižní Amerikou. Odpadky na palubě shořely podle odborníků dříve než zbytek Progresu.

K ISS se už chystá nová zásobovací loď. V noci na pátek by měla odstartovat z kosmodromu Bajkonur. Veze zásoby kyslíku a potravin. Zásoby jídla na stanici se totiž povážlivě ztenčily.

Předchůdci vyjedli zásoby

Představitelé ruského vesmírného programu obvinili předchozí posádku - ruského kosmonauta Gennadije Padalku a amerického astronauta Michaela Finckeho - z přejídání. Na orbitálním komplexu prý po sobě zanechali nedostatek masa a mléka a naopak nadbytek džusů a sladkostí.

Šaripov a Chiao proto byli požádáni, aby omezili přísun kalorií na množství odpovídající vypití tří plechovek coca-coly denně. Posádka tak bude muset snížit příjem kalorií o deset procent, což ale kosmonauti na sobě sotva zaznamenají, uvedla nedávno NASA.

Pokud zásobovací loď odstartuje podle plánu, mohly by být nedostatečné zásoby potravin na palubě ISS doplněny 26. prosince. Pokud by však let z nějakého důvodu zcela selhal, museli by se kosmonauti zřejmě ze stanice předčasně evakuovat; novou zásobovací loď by se asi nepodařilo připravit včas.

 

Američtí vědci jsou přesvědčeni o cizích světech

13.12.2004 - Mimozemšťany jsme ještě nenašli, ale mimozemské světy máme možná hned "za humny" - na okraji sluneční soustavy. Měly by to být pozůstatky vesmírné kolize z časů, kdy Slunce bylo mladé a Země se sotva zrodila. Vyplývá to ze studie amerických vědců.

"Je možné, že některé z objektů v naší sluneční soustavě se ve skutečnosti zrodily u jiné hvězdy," tvrdí americký astronom Scott Kenyon ze Smithsonianské astrofyzikální laboratoře.

Kenyon rozpracoval tuto myšlenku spolu s fyzikem Benem Bromleym. Oba Američané tvrdí, že někdy před čtyřmi a půl miliardou let proletěla okolo naší soustavy jiná hvězda. Minula Slunce o pouhý "kosmický vlásek", ve vzdálenosti 22 až 30 miliard kilometrů.

To je vzdálenost dost velká na to, aby oběžné dráhy planet jako Země či Jupiter nedoznaly větších změn. Ale zároveň je to příliš blízko, než aby se nestalo vůbec nic.

Po kolizi zůstaly stopy

Podle Kenyona a Bromleye zůstaly po této dávné kolizi dvě stopy. Jednou z nich je Kuiperův pás, oblast, do níž se soustředily "odpadky" po vznikajících planetách, tedy ledovcové skály, asteroidy, planetky.

Jak se vzdalujeme od Slunce, materiálu v Kuiperově pásu postupně přibývá. To však neplatí, pokud bychom ke Slunci přilétali z jiné hvězdy. Na této straně jako by Kuiperův pás začínal znenadání, bez jakéhokoli přechodového pásma.

"Odříznutí" tohoto pásma vysvětlují oba Američané právě průletem cizí hvězdy a působením její gravitace.

Dalším důkazem je vychýlená planetka

Za Kuiperovým pásem našli vědci ještě jednu zajímavost - Sednu. Až donedávna to bylo jen jméno eskymácké bohyně moře, žijící v nejchladnějších hlubinách oceánů. Loni bylo toto jméno přeneseno na planetku, která se nachází v mrazivé pustině za Kuiperovým pásem.

I Sedna krouží okolo Slunce, ale jinak než Země či Saturn, jejichž oběžné dráhy jsou mírně elipsovité. Oběžná dráha Sedny je krajně elipsovitá - nejvíce se ke Slunci přiblíží na vzdálenost asi sedmi miliard kilometrů, při největším oddálení ji dělí od Slunce téměř 90 miliard kilometrů vesmírné "prázdnoty".

Pro srovnání - nejvzdálenější planeta sluneční soustavy, Pluto, se pohybuje ve vzdálenosti asi čtyř miliard kilometrů od Slunce.

Sednu mohl vychýlit průlet cizí hvězdy

Extrémní dráha Sedny je živnou půdou pro spekulace: průlet cizí hvězdy by ji mohl takto vychýlit. S tím Kenyon a Bromley počítají. Jdou však ještě dále - podle nich existuje asi jednoprocentní pravděpodobnost, že Sedna vznikla u jiné hvězdy a teprve před čtyřmi a půl miliardou let "zaparkovala" na své nynější oběžné dráze.

A pokud ne Sedna, tak třeba jiné objekty na okrajích sluneční soustavy mohly takto "přestoupit". Zatím je však nutné je najít - už proto, že pro bizarní dráhu Sedny jsou i jiná vysvětlení než jen průlet cizí hvězdy.

Oba Američané nejsou jediní, kdo hájí hypotézu (téměř) srážky sluncí. Už před publikací jejich studie v časopise Nature publikoval podobnou ideu Alessandro Morbidelli z francouzské observatoře na Cote d'Azur a Američan Harold Levison z Colorada. Ti dokonce uvažují o více hvězdných kolizích, jež mohla zažít naše soustava.

 

Kosmonautům na ISS hrozí hlad

09.12.2004 - Obyvatelům Mezinárodní kosmické stanice hrozí hlad. Na palubě orbitálního komplexu je dost jídla jen do Silvestra a jeho dva obyvatelé - ruský kosmonaut a americký astronaut - prý nejsou spokojeni ani s jeho složením. Zásoby údajně vyjedla předchozí posádka.

Uvedla to vedoucí lékařského týmu v ruském pozemním řídícím centru poblíž Moskvy Irina Alfjorovová.

"Podle platných lékařských norem by měli oba kosmonauti zkonzumovat denně 2500 kilokalorií. Kdyby ale za současné situace kosmonauti tolik skutečně snědli a z nějakých důvodů by na stanici do konce prosince nedorazila nákladní loď Progress M-51, nelze vyloučit, že bychom pak oba museli evakuovat," řekla novinářům Alfjorovová.

Lékařka upozornila, že už dnes se projevuje určitý nedostatek chleba, masových a rybích konzerv a některých mléčných výrobků. Za problémy můžou podle ní členové předchozí expedice, kteří měli větší chuť k jídlu, než obvykle mívali jejich kolegové.

"Přesto všechno ale je různého jídla na palubě orbitálního komplexu přece jen dost, zejména různých sladkostí, zákusků a ovocných šťáv," dodala.

Oznámila, že vzhledem ke snížení celkových potravinových rezerv nedopraví příští nákladní loď do vesmíru jen obvyklých 54 kontejnerů, ale ještě dalších pět, které budou naplněny ruskými a americkými potravinami.

Podle dostupných informací má nákladní loď Progress M-51 odstartovat z Bajkonuru 24. prosince. Přílet na orbitální komplex je plánován na 26. prosince.

 

K Zemi se blíží nová kometa

06.12.2004 - K Zemi se blíží Machholzova kometa. Nejblíž bude v noci na 6. ledna, kdy proletí ve vzdálenosti 51 milionů kilometrů. Nejjasnější by měla být kolem 10. ledna, to bude vidět i malými dalekohledy. Na skutečně tmavé obloze ji prý bude možné zahlédnout i pouhým okem.

Kometa se bude počátkem ledna nacházet poblíž otevřené hvězdokupy Plejády v souhvězdí Býka. Svým vzhledem připomíná malý mlhavý obláček.

Bude slabší než galaxie v Andromedě či než byla kometa NEAT letos v květnu. Malými dalekohledy ji bude možné zachytit už od konce prosince a pak až do konce ledna.

"Rozhodně však nečekejte třpytící se vlasatici s ohonem přes půl oblohy. Podle současných poznatků nebude Machholz nebeským divadlem jakým byla kometa Hale-Boppova," varuje přehnané optimisty Miloš Tichý z jihočeské observatoře na Kleti.

Nová kometa C/2004 Q2 (Machholz) je desátým objevem Donalda Edwarda Machholze.

Svůj lov na komety začal Machholz 1. ledna 1975, a jak uvedl v jedné internetové diskusi, od té doby věnoval hledání alespoň nějakou dobu každý měsíc. Spočetl, že už tak strávil přes sedm tisíc hodin. Na objev poslední komety potřeboval 1457 hodin.

Poprvé ji spatřil 27. srpna 2004 nad ránem z kalifornského Calfaxu zrcadlovým dalekohledem s třicetinásobným zvětšením a zorným polem 1,8 stupně. Jevila se jako mlhavý obláček a pohybovala se souhvězdím Eridanus směrem do Zajíce.

Absolutní většina dnes objevovaných komet připadá na velké hledací programy, zaměřené primárně na pátrání po blízkozemních planetkách (LINEAR, Spacewatch, LONEOS, NEAT, Catalina) nebo na družici SOHO sledující okolí Slunce.

"Vizuální amatérské objevy komet, výsledky nekonečných hodin sezení u dalekohledu s okem přitisknutým na okulár jsou vlastně už jen výjimkou," uvedla ředitelka Hvezdárny a planetária v Českých Budějovicích Jana Tichá.

 

Měsíc by mohl Zemi zásobovat energií

27.11.2004 - Měsíc by se mohl stát neocenitelným zdrojem energie pro Zemi. Vědci vzhlížejí k oběžnici modré planety v naději, že právě tam se za několik desítek let přesune těžba surovin poté, co budou vytěžena fosilní paliva na Zemi. Myšlenka zazněla na konferenci o zkoumání Měsíce v indickém Udajpúru.

Vzorky měsíčních hornin podle vědců vykazují vysoký obsah tříatomového helia, což je plyn, jenž může v reakci s izotopem vodíku deuteriem vytvořit velké množství energie.

"V měsíčním regolitu - povrchové směsi na prach rozdrcených hornin o tloušťce kolem pěti metrů - je ukryto obrovské množství helia-3," uvedl ředitel amerického institutu planetární geologie Lawrence Taylor.

"Když se helium-3 smíchá s deuteriem, proběhne při velmi vysoké teplotě reakce, která může vygenerovat značné množství energie," vysvětlil.

"Pětadvacet tun helia, jež by se dalo převážet vesmírnými loděmi, by postačovalo na zásobení elektřinou Spojených států na celý rok," řekl americký vědec agentuře AFP.

Vědci ale upozorňují, že těžba na Měsíci nebude jednoduchá. Helium se dá z měsíčních hornin získat až po zahřátí horniny na 800 stupňů Celsia a jedna tuna tohoto plynu je obsažena v 200 milionech tun měsíční půdy.

 

Večer budou z oblohy pršet Leonidy

19.11.2004 - Večer bude v případě jasné oblohy možné sledovat meteory Leonidy. Nejvíc "padajících hvězd" bude kolem 22:30. Za jedinou hodinu jich zazáří desítky. Země se totiž potká s proudy částic, které v letech 1333 a 1733 při letu sluneční soustavou poztrácela kometa Tempel-Tuttle.

Meteory se jmenují Leonidy proto, že působením perspektivy zdánlivě vylétají ze souhvězdí Lva (latinsky Leon).

Podle některých astronomů je to srovnatelný výskyt meteorů, na jaký jsou lidé zvyklí ze srpnových nocí, kdy se pravidelně objevují snad nejznámější meteory Perseidy.

Na rozdíl od léta však předpověď počasí hrozí zataženou oblohou. V menším množství bude ale možné Leonidy sledovat i několik dní po pátečním maximu.

Tyto světelné jevy vznikají, když se dostane do zemské atmosféry prachová částice nebo třeba kamínek. Při letu ovzduším se tře o molekuly vzduchu, rozžhaví se a většinou vypaří. Ionizací okolního plynu tak vzniká jasná světelná čára na obloze, kterou lze pozorovat.

Leonidy je možné spatřit kolem poloviny listopadu pravidelně. To se Země na své pouti kolem Slunce setkává s částečkami uvolněnými z komety Tempel-Tuttle. Může se ale potkat pokaždé s jinými oblaky částic, které mohou být různě vydatné.

 

Letadlo NASA překonalo 10krát rychlost zvuku

17.11.2004 - Americká agentura pro výzkum vesmíru NASA slaví další úspěch. Její bezpilotní letoun X-43A desetkrát překročil rychlost zvuku. Poté, co dosáhl rychlosti 12 tisíc kilometrů v hodině, skončil ve vodách Tichého oceánu.

"Je to velký den. Všechny ukazatele, které máme, svědčí o úspěšném experimentu," řekl mluvčí projektu Leslie Williams a upřesnil, že oficiální údaje o letu budou zveřejněny později.

"Opět jsme překonali historickou etapu v dějinách letectví," řekl v televizní stanici NATO ředitel programu X-43A Vincent Rausch.

Letoun X-43A je prvním létacím strojem založeným na technologii stratoreaktorů. Tato zařízení dokáží nabírat kyslík potřebný pro pohon při vysokých rychlostech přímo z ovzduší, zatímco například rakety a raketoplány s sebou musejí brát obrovské zásoby kyslíku a vodíku.

Stroj X-43 o délce 3,6 metru a s rozpětím křídel 1,5 metru vynesl do výšky přes 12 kilometrů bombardér B-52. Poté se vysokorychlostní letoun odpojil a dále stoupal za pomoci raketové jednotky Pegasus do výšky kolem 29 kilometrů. Svůj let pak ukončil v Tichém oceánu, z kterého nebude, stejně jako jeho předchůdci, vyzdvižen.

Letoun X-43 je posledním ze tří strojů postavených v rámci programu Hyper-X s náklady 230 milionů dolarů. Let prvního X-43A v roce 2001 se nezdařil, když se raketa vychýlila z dráhy a byla zničena. Let druhého letos v březnu proběhl úspěšně a sedminásobným překonáním rychlosti vzduchu ustavil světový rekord mezi letouny poháněným atmosférickými motory.

Cílem projektu Hyper-X je vyvíjet nové způsoby pohonu umožňující budoucím letadlům dosahovat podstatně vyšších rychlostí v atmosféře a významně tak zkracovat cesty do vzdálených končin. Mohl by také otevřít nové možnosti v létání do blízkého vesmíru.

 

Sonda Smart-1 ´naskočila´ na orbitu Měsíce

16.11.2004 - První evropská měsíční sonda Smart-1 se podle plánů dostala na oběžnou dráhu Měsíce, oznámili v Paříži zástupci Evropské kosmické agentury. Před 13 měsíci ji do kosmu vynesla raketa Ariane-5. Součástí mise je podrobné zmapování povrchu Měsíce a jeho nerostného složení.

"Smart-1 dosáhla svou první perilunu (bod na eliptické dráze tělesa obíhajícího Měsíc, který je mu nejblíž) 15. listopadu v 18:53," potvrdil novinářům šéf projektu Giuseppe Racca.

Oběžná dráha nového souputníka Měsíce se nachází ve výšce pět až šest tisíc kilometrů a během následujících čtyř dnů se bude ještě upravovat.

Po řadě manévrů totiž evropská družice postupně sestoupí 13. ledna příštího roku až na svou pracovní oběžnou dráhu a bude se pohybovat ve výškách od 300 kilometrů nad jižním pólem do tří tisíc kilometrů nad pólem severním.

Umístěním sondy na eliptickou oběžnou dráhu skončila technologická fáze její mise, během níž byl vyzkoušen evropský pohonný systém, založený na solárním iontovém motoru.

Ten byl zatím v provozu 3300 hodin. Sondě umožnil zdolat vzdálenost přibližně 78 milionů kilometrů při spotřebě pouhých 52 kilogramů paliva. Kvůli testům trval vůbec první let evropské sondy k oběžnici vzdálené pouhých 384 tisíc kilometrů téměř 14 měsíců.

Při jednom z experimentů bylo rovněž odzkoušeno laserové spojení, které nalezne uplatnění při komunikaci se vzdálenými a rychlými vesmírnými plavidly.

Smart-1 tak podle agentury AFP otvírá cestu k budoucím dlouhodobým misím k vnitřním planetám naší sluneční soustavy.

Tyto mise budou potřebovat velká množství pohonných látek, vysvětlili vědci z Evropské kosmické agentury (ESA).

Sonda o hmotnosti 350 kilogramů, která stála 100 milionů eur, nese sedm malých přístrojů, včetně mikrokamery s vysokou rozlišovací schopností, dvou spektrometrů a infračervené kamery, která má umožnit pohled do temného kráteru na jižním pólu Měsíce. Dohromady přístroje váží 19 kilogramů a zatím obstály ve všech zkouškách.

Výhledově se nabízí možnost vybudovat na Měsíci vesmírné základny pro starty letů do vzdálených končin sluneční soustavy. Vědci totiž chtějí využít toho, že gravitační síla Měsíce je pouze šestinová v porovnání se Zemí.

 

Slunce se ukládá k zimnímu spánku

12.11.2004 - Slunce upadá do zimního spánku. Blíží se totiž doba jeho minima, která přichází zhruba jednou za 11 let. "Slunce je celkově méně aktivní," vysvětlila Jana Sainerová z pražské Štefánikovy hvězdárny. Dodala, že na život na Zemi to nemá skoro žádný vliv.

"To, že je na Slunci minimum, nás nemusí trápit. Nemusíme se bát, že i my budeme v útlumu. Jen jak Slunce občas chrlí částice, může to občas rušit komunikační technologie," poznamenala.

Sluneční minimum se pozná tak, že je na povrchu hvězdy jen málo slunečních skvrn a je i méně protuberancí, desetitisíce kilometrů dlouhých gejzírů sluneční hmoty.

Útlum přichází podle odborníků jen pozvolna, čeká nás až za 20 až 30 měsíců.

Navíc se podle posledních výsledků výzkumu Max Planck Institute for Solar System Research zdá, že je Slunce nejaktivnější za posledních několik tisíc let.

Před spánkem poslalo Slunce polární zář

Slunce se sice chystá k odpočinku, ale v posledních dnech se projevuje spíš opačně. Posílá k Zemi totiž polární záři, což se děje mnohem častěji v době slunečního maxima.

"Tu a tam se stane, že naše mateřská hvězda vyvrhne hustší oblak, který po několika dnech letu dorazí k Zemi," poznamenali astronomové na webu. Slunce totiž Zemi zásobuje nejen zářením ale i proudem nabitých částic, takzvaným slunečním větrem.

Částice padají podél magnetických siločar a sráží se s atomy a molekulami zemské atmosféry, která pak začne zářit. Polární záře se odehrávají ve výškách sto až tisíc kilometrů a vyskytují se nejčastěji kolem severního a jižního magnetického pólu.

Zatímco v oblastech blíže k pólům je mohou lidé spatřit až několikrát za měsíc a pro tamní pozorovatele vykreslují rozmanité tvary, v Česku na první pohled vypadají spíše jako světlá oblaka nebo nebe nad vzdáleným městem.

Občas ale i u nás předvedou barevné divadlo "nazelenalých závěsů" či proměnlivých červených skvrn. "Za poslední rok jsme dostali šanci spatřit je třikrát. Dvakrát loni na podzim a potřetí v těchto dnech," připomíná web hvězdárny.

Slunce totiž vychrlilo směrem k nám několik spršek nabitých částic, a tak někteří šťastlivci mohli vidět záři i tento týden. "Viděli jsme ji, ale nebyla nic moc, loni byla mnohem hezčí," řekl ČTK Miloš Tichý z observatoře na Kleti.

 

Druhou černou díru prozradily hvězdy

10.11.2004 - Francouzští astronomové objevili uprostřed Mléčné dráhy druhou černou díru. Má prý 1300krát větší hmotnost než Slunce. Vědci na ni přišli, když pozorovali sedm hvězd, které kolem ní obíhaly a tím ji prozradily. První černou díru v galaxii objevili Američané před třemi roky.

Nově nalezený objekt dostal jméno IRS 13E. Pohybuje se na spirálovité dráze rychlostí 280 kilometrů za sekundu.

IRS 13E se nachází asi tři světelné roky vedle své větší sestry Sagittarius A, která je ovšem nepoměrně větší - váží 2 600 000krát víc než Slunce.

Sedm hvězd, které kolem černé díry rotují, jsou pravděpodobně zbytky po někdejší hvězdokupě, kterou Sagittarius A roztrhl. Podle šéfa francouzského týmu Jeana-Pierra Maillarda by to byl nepřímý důkaz, že černé díry pojídají i své menší "příbuzné".

Astronomové mimo jiné analyzovali infračervené snímky pořízené observatoří Gemini na Havajských ostrovech, Hubbleovým vesmírným dalekohledem a rentgenovým teleskopem Chandra.

Francouzští astronomové se domnívají, že další velmi malé černé díry se nacházejí v relativní blízkosti naší planety.

 

Z Arktidy do sta let zmizí led, varují vědci

08.11.2004 - Grónsko se do konce století může stát opět zelenou zemí, jak ho nazvali Vikingové. Z ostrova zmizí lední medvědi a na místě sněhových polí porostou brambory. Stačí, aby se splnily obavy vědců, kteří vypracovali zatím nejobsáhlejší zprávu o vlivu oteplování na arktické klima.

Teploty v Arktidě rostou dvojnásobnou rychlostí než ve zbytku světa. Do roku 2100 by mohly vzrůst o čtyři až sedm stupňů Celsia.

"Arktické klima se rychle ohřívá a dá se očekávat mnoho výrazných změn," stojí ve zprávě, kterou vypracovaly téměř tři stovky vědců na žádost Spojených států, Kanady, Ruska, Dánska, Islandu, Švédska, Norska a Finska.

Potomci dnešních dětí by se mohly dožít toho, že bude led kolem severního pólu v létě zcela mizet. Za posledních třicet let se jeho rozsah zmenšil o 15 až 20 procent. Od 50. let už teploty na Sibiři či Aljašce stouply o 2 až 3 stupně.

"Je nepravděpodobné, že by lední medvědi mohli přežít," říká zpráva. Oteplování zmenší životní prostor pro lumíky, karibu, soby a sovy sněžné. Tání ledovců podle vědců zvedne hladinu oceánů v tomto století asi o 10 centimetrů.

Domy se boří do rozměklé půdy

Někteří ze čtyř milionů obyvatel arktické oblasti už pocítili následky. Od severního Ruska po Kanadu se projevují problémy se stabilitou budov, pod nimiž se v důsledku tání vrstvy věčně zmrzlé půdy propadá terén. Ohroženy jsou i silnice.

Původní obyvatelé se boří tenkým ledem a stěžují si, že je čím dál těžší ulovit tuleně. Vzrůstající hodnoty ultrafialového záření navíc zvyšují riziko onemocnění rakovinou.

Za hlavní příčinu oteplování označuje zpráva spalování fosilních paliv v průmyslu a automobilech. Přibývá skleníkových plynů, které zadržují teplo v zemské atmosféře. Ledové pláně navíc nedokáží pohltit teplo jako tmavá země na jiných místech.

Šéf ekologického programu Spojených národů Klaus Toepfer považuje změny v Arktidě za první vážné varování. "To, co se děje, by mělo znepokojovat každého, protože oteplování v Arktidě musí mít celosvětové následky."

Brambory z Grónska nevyváží rizika

Podle autorů zprávy je současný vývoj vážnou hrozbou pro zdraví obyvatel severních zeměpisných šířek a přímo ohrožuje přežití některých kultur. Změny v Arktidě mohou být předzvěstí rozsáhlejších následků globálního oteplování, soudí vědci.

"Všechny následky nejsou negativní, budou tu i nové možnosti," uvedl Paal Prestrud, který je rovněž podepsaný pod zprávou. V některých oblastech by se mohlo rozšířit zemědělství, rybolov, usnadní se přístup k zásobám ropy a zemního plynu.

Výhody ale nemohou vyvážit značná rizika pro lidi, faunu a flóru, jedním dechem dodávají vědci, kteří tento týden budou o závěrech výzkumu diskutovat na Islandu. Koncem listopadu se tu sejdou ministři zahraničí severských států.

USA nechtějí výrazně omezit emise

Podle diplomatů jejich snaha zvrátit nepříznivý vývoj naráží na neochotu Washingtonu podniknout rázná opatření. Spojené státy odmítly ratifikovat Kjótský protokol, přestože produkují nejvíce skleníkových plynů ze všech zemí.

Výrazné omezení produkce skleníkových plynů by bylo drahé a doplatily by na něj nejrozvinutější státy, obhajoval americký postoj prezident George Bush.

"Kjóto je pouze první krok," říká naproti tomu norský ministr životního prostředí Knut Hareide. "Zpráva jasně říká, že Kjóto nestačí. V příštích desetiletích budeme muset redukovat emise mnohem výrazněji."

Kjótský protokol

Dohoda byla uzavřena v roce 1997 a jejím smyslem je redukce výroby skleníkových plynů (především oxidů uhlíku) ve vyspělých zemích o 5,2 % vzhledem k úrovni z roku 1990. Snižování emisí by mělo probíhat mezi lety 2008-12.

Dohodu zatím podpořilo 126 států. Protokol odmítly ratifikovat USA. Dohoda se nevztahuje na rozvojové země. Problematické to může být především ve vztahu k Číně, která zřejmě USA v produkci skleníkových plynů dostihne.

Pokud země nesplní své závazky, bude muset emise tak jako tak snížit a v dalším kole od roku 2013 bude muset emise redukovat ještě více. Existují způsoby, jak se vyhnout potrestání. Země si například může koupit "kredit" od zemí, které emise snížily víc, než protokol nařizuje.

 

Měsíc ráno zmizel ve stínu Země

28.10.2004 - Letošní 28. říjen je kromě státního svátku České republiky výjimečný ještě jednou věcí. Postarala se o ní příroda. Zhruba čtyři a půl hodiny po půlnoci zemský stín zcela zakryl Měsíc. Nadšenci tak mohli po celém Česku sledovat jev, který příště uvidí až v roce 2007. Počasí ale bylo proti.

Hvězdárny se chystaly na nával návštěvníků, kteří si nechtěli nechat nebeskou podívanou ujít. K pozorování ale stačil i obyčejný dalekohled, zatmění ale bývá vidět i pouhým okem.

Pozorovatelům však nevyšlo vstříc počasí. Na většině území republiky bylo zataženo a často i mlha, což pozorování takřka znemožnilo. Pokud by bylo jasno, viděli bychom ze Země, jak bílou barvu na povrchu Měsíce vystřídá hnědé až cihlové zabarvení.

Naše planeta začala Měsíc zastiňovat ve čtvrt na čtyři ráno, zemský stín ho zcela zakryl šest minut před půl pátou ráno. Celkové zatmění trvalo do tři čtvrtě na šest a částečné až téměř do sedmé hodiny ranní.

Příští podobná podívaná se Evropanům naskytne až v březnu 2007. Do té doby bude možné sledovat jen dvě částečná zatmění v roce 2006, příští rok vyjde v tomto směru úplně naprázdno.

Podle astronomů jde už o čtvrté zatmění Měsíce od května loňského roku. Podobnou četnost odborníci očekávají až v letech 2050 a 2051.

Poznámka: Zatmění Měsíce nastává tehdy, když se Země dostane mezi Měsíc a Slunce. Za Zemí se táhne kuželovitý stín, a když do tohoto stínu vstoupí Měsíc, potemní. Kdyby obíhal kolem Země ve stejné rovině jako Země kolem Slunce, nastávalo by zatmění každý měsíc, říkají astronomové. Protože je ale jeho dráha skloněna o pět stupňů, většinou zemský stín mine.

 

Zítřejší zatmění Měsíce bude na dlouho poslední

27.10.2004 Praha - Zatmění Měsíce pozorovatelné z Česka nastane z dneška na zítřek. Bude však na dlouhou dobu poslední.

"Na další úplné zatmění Měsíce si musíme počkat až do třetího března 2007," říká Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.

Každé zatmění Měsíce považuje za "neopakovatelný originál". Ať už jde o jeho barevnost či o hustotu stínu Země.

Zatmění proto paradoxně vypovídá více o Zemi než o Měsíci. Ze stínu je totiž patrné i to, jak je atmosféra Země znečištěna.

3:15 - začátek částečného zatmění

4:24 - úplné zatmění

6:53 - konec částečného zatmění.

 

NASA: Pád sondy začal už na rýsovacím prkně

22.10.2004 - Odborníci z NASA už tuší, co způsobilo zářijový pád sondy Genesis. Miniaturní senzory, které měly měřit zpomalení, nainstalovali konstruktéři opačně. Chyba byla zřejmě už v technickém návrhu. Modul Genesis ve vesmíru sbíral sluneční prach.

O možných příčinách pádu informovala Komise vyšetřování nehody (MIB), kterou ustavila NASA.

Vědci došli k závěru, že chybu obsahoval pravděpodobně už technický nákres sondy.

Miniaturní senzory, které jsou na bocích modulu, proto konstruktéři nainstalovali obráceně, takže jejich citlivé konektory nemohly analyzovat rychlost padající sondy.

Přitom na informacích senzorů byl závislý padákový brzdný systém. Ten nedostal kvůli technické chybě žádné "instrukce" a Genesis se zřítila do pouště.

Český odborný server Instantní astronomické noviny informaci okomentoval, že "v tomto případě šlo jen o sondu s pouzdrem. Ale co až se podobné chyby konstruktéři dopustí u projektu s živou posádkou?"

NASA zároveň zopakovala, že její výzkumníci zůstávají optimističtí, co se zachovalých vzorků týče. Kontejnery, ve kterých byly v modulu uskladněny, totiž z části náraz přestály.

"Ale vidíte, povedlo se. Máme šanci splnit všechny hlavní vědecké cíle. Je to skvělý den pro Genesis," radoval se šéf projektu Don Sweetman, když se podařilo materiál převézt do výzkumného centra NASA v americkém Houstonu.

Sonda Genesis se zřítila do pouště v Utahu 8. září. Jejímu přistání sekundovali kaskadéři z Hollywoodu, kteří měli letící objekt zachytit helikoptérami.

 

Na Mars za 90 dnů? Není to jen sen

21.10.2004 - Washington - Soustředěné paprsky vysoce ionizovaného plynu neboli plazmatu by se jednou mohly stát pohonem, který vymrští astronauty na planetu Mars a zpět za pouhých 90 dní. S myšlenkou amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) na rychlejší cestování naší sluneční soustavou seznámil čtenáře vědecký časopis New Scientist.

Vystřelením mohutného paprsku magnetizovaného plazmatu na vesmírou loď opatřenou jakousi magnetickou plachtou by se dalo díky takto vzniklé tlakové síle dosáhnout rekordní rychlosti, tvrdí Robert Winglee z Washingtonské univerzity v Seattlu, jeden z vědců, který pro NASA na koncepci využívání magnetické odpudivé síly pracují.

Podle představ vědců by loď startovala ze základny umístěné na oběžné dráze kolem Země. Na této stanici by byla umístěna několik desítek metrů široká hubice, z níž by tryskal prudký proud plazmatu tvořeného nabitými částicemi - ionty, které by s sebou plavidlo doslova strhly. Jakmile by se stroj přiblížil ke svému cíli, byl by proti němu vypálen brzdící paprsek z kosmické stanice umístěné na oběžné dráze Marsu.

Běžným vesmírným lodím , poháněným spalováním paliva, by cesta k rudé planetě a zpět trvala dva roky, říká Winglee. Plavidla s magnetickým pohonem by prý dosahovala rychlosti desítek tisíc kilometrů za hodinu.

"Dostat se tam rychleji je velká výhoda," říká ředitel institutu NASA pro vyspělé technologie (NIAC) Robert Cassanova. Posádce by pak totiž stačily menší zásoby jídla i paliva a zbylo by více zdrojů na podporu vlastního vědeckého výzkumu.

Astronauti by navíc byli v lepší fyzické kondici, neboť dlouhý stav beztíže způsobuje řídnutí kostí a ochabování svalů a během putování temnými dálavami by posádka byla vystavena kosmickému záření.

"Pokud dostaneme k dispozici solidní finanční prostředky, měli bychom zvládnout alespoň zkušební let za pět let," věří Winglee. Testovací let by přišel na zhruba milion dolarů, ale samotná cesta na Mars by stála miliardy, neboť předpokládá vybudování základny nad Marsem.

Jakmile ale bude infrastruktura dobudována, lidské posádky by mohly začít létat na strojích nové generace, jež nebudou pokaždé potřebovat měnit pohonné jednotky.

Projekt byl zahájen před lety, když se Winglee začal zaobírat myšlenkou, zda by nebylo vhodným alternativním způsobem pohonu u velmi dlouhých vesmírných letů surfování v poryvech takzvaného slunečního větru - proudu nabitých částic chrlených Sluncem.

Rovněž vesmírné plavidlo využívající plachtění v magnetickém poli slunečního větru by bylo opatřeno balonem nebo plachtou působící proti této síle, čímž by se planetolet uvedl do pohybu.

Odpadla by tak nutnost rozvinout mechanické plachty, jak bylo zamýšleno u dřívější varianty, založené na myšlence využití energie fotonů ve slunečním větru.

 

V meteoritech se daří pozemským rostlinám

21.10.2004 - Půda na Marsu může být úrodná i pro pozemské organismy. Přesvědčili se o tom biologové, kteří zkoušeli pěstovat řasy i vyšší rostliny v substrátu vyrobeném z marsovských meteoritů. Budoucí osadníci rudé planety se tedy o úrodnost svých polí bát nemusí.

Vědci z Lincoln University na Novém Zelandu zkoumali dvojici meteoritů pocházejících z Marsu a známých pod označením DaG 476 a EETA 79001. Jejich původ bezpečně prokázala analýza plynů uzavřených v mikroskopických dutinách kamene a poměry izotopů různých prvků. Jsou totiž podobné těm, které naměřily sondy přistávající na Marsu.

Výzkum pod vedením Michaela N. Mautnera však nebyl zaměřen na hledání pozůstatků života, ale spíše na možnosti budoucího oživení. Vědci totiž zjišťovali, jak by se v marsovských horninách dařilo pozemským mikroorganismům i vyšším rostlinám - včetně hospodářským.

Brambory na kosmickém poli

Profesor Mautner z oddělení půdních, fytologických a ekologických výzkumů novozélandské Lincoln University podrobil oba meteority důkladné analýze a zjistil, že se svým složením blíží čedičům z láv havajských sopek. Tyto čediče mají příznivý vliv na úrodnost tamních půd - podobně jako je tomu v okolí italských sopek Vesuvu a Etny.Vytvořil proto substrát s naprosto shodným složením a zkoušel na něm pěstovat některé pozemské mikroorganismy, zejména řasy. Kromě toho použil i skutečné vzorky odebrané z obou marsovských meteoritů.

Protože meteority před svým nalezením ležely dlouhý čas na Zemi, zvětrávaly a byly kontaminovány pozemskými mikroorganismy, vědci vzorky nejdříve důkladně sterilizovali. V extraktu z nich pak pěstovali řasy a buněčné kultury pletiv vyšších rostlin. Řasy badatelé zvolili proto, že tyto jednoduché organismy v pozemských podmínkách jako první osidlují sterilní prostředí - a nejinak by tomu mohlo být i v kosmu. Mezi vyššími rostlinami nechyběly ani brambory a další zemědělské plodiny. Pro srovnání byly stejné kultury pěstovány v čisté vodě. Při jiných pokusech pěstovali rostliny ze semen na filtračním papíru nasyceném extraktem hornin z Marsu.

Lunární zemědělství

Pokusy ukázaly, že marťanské lávy jsou přinejmenším stejně výživné jako obdobné pozemské horniny - v porovnání s obyčejnou vodou se na nich rostlinám dařilo mnohem lépe. Vědci přitom zjistlili, že zejména u mikroorganismů na tom nic nezměnilo ani snížení tlaku a zvýšení procenta oxidu uhličitého, stejně jako je tomu na Marsu.

Výsledky novozélanské vědce povzbudily k tomu, že pokusy opakovali i s měsíčními horninami a s některými meteority. Pro "lunární zemědělství" použili tzv. pozemské půdní analogy podle receptury americké kosmické agentury NASA. Jde o vulkanické horniny bohaté na sopečná skla, pocházející z některých oblastí Arizony, které se velmi podobají horninám dovezeným posádkami kosmických lodí Apollo. Z meteoritů byly vybrány dva uhlíkaté chondrity Allende a Murchison.

Měsíční půdy a meteorit Allende rostlinám svědčily skoro stejně dobře jako "marťanská ornice". Naproti tomu extrakt z meteoritu Murchison dal horší výsledky než čistá voda.

Vesmír je dobré místo pro život

Michael Mautner se nijak netají tím, že jeho pokusy byly zaměřeny především na tzv. terraforming - přeměnu podmínek na kosmických tělesech tak, aby byly vhodné pro život lidí bez skafandrů a jiných podpůrných zařízení. Prosperující zemědělství je přitom jednou ze základních podmínek úspěšné kolonizace planety.

Novozélandští vědci ale upozorňují, že výsledky jejich experimentů mohou mít i jiný význam. Aplikace poznatků získaných z kultivace organismů na horninách z kosmu nabízí podklady pro nasměrování kosmických sond na místa, která jsou pro hledání života obzvlášť nadějná. Podporují také starou, později zavrženou a ještě později opět oživenou teorii panspermie, podle které život vznikl mimo naši planetu a volně se šíří vesmírem.

Co je to astroekologie

Výzkum vlivu marsovských hornin na vývoj pozemských organismů je praktickou ukázkou vědy, která si říká astroekologie. Jde o odvětví astrobiologie (kosmické biologie), které se zabývá vztahy mezi kosmickým prostředím a živými organismy - mezi něž samozřejmě počítá i člověka. Týká se tedy i vytváření kosmických kolonií, osidlování jiných planet a etické stránky pronikání člověka do vesmíru (tzv. astroetika).

 

Skupina Aerosmith se setkala s astronauty

21.10.2004 - Natáčení televizního pořadu v Texasu využili členové rockové skupiny Aerosmith k návštěvě Johnsonova kosmického střediska v Houstonu. V letovém kontrolním středisku Mezinárodní kosmické stanice ISS je přivítal astronaut Mike Foale a předvedl jim komunikaci s vesmírnou základnou.

Pro Aerosmith to nebylo první bezprostřední setkání s astronautikou. Roku 1998 natočili píseň I Dont Want To Miss A Think k filmu Armagedon s Brucem Willisem v hlavní roli a Liv Tylerová, dcera jednoho z členů skupiny, si v něm i zahrála. Protože tématem bylo zneškodnění nebezpečného asteroidu posádkou raketoplánu, odehrávala se světová premiéra v červnu 1998 v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě. Uvedli ji právě Aerosmith - a píseň se pak stala jedním z vrcholů jejich kariéry.

 

Astronaut bude volit z kosmu

20.10.2004 - Z výšky 362 kilometrů nad Zemí bude 2. listopadu volit amerického prezidenta i astronaut Leroy Chiao, člen posádky Mezinárodní kosmické stanice.

"Rozhodně uplatním své občanské právo a občanskou povinnost," vzkázal astronaut s tím, že Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) spolupracuje s federálními úřady na zpracování volebního hlasu, který zašle zabezpečenou elektronickou poštou.

Obdobně to v roce 1997 učinil jeden z kosmonautů na ruské kosmické stanici Mir.

Američtí astronauti, kteří většinou žijí v okolí texaského města Houston, obdrželi před několika lety právo volit prezidenta z kosmu díky novému zákonu. Tenkrát ho podepsal tehdejší texaský guvernér George W. Bush, dnešní prezident.

 

Američané mají největší teleskop na světě

17.10.2004 - V americké Arizoně byl v sobotu slavnostně uveden do provozu největší teleskop na světě. Leží na hoře Mount Graham v nadmořské výšce 3200 metrů. Jeho výstavba trvala 8 let a přišla na sto milionů dolarů. Kromě Američanů se na projektu podílela Itálie a Německo.

Zařízení má dvě zrcadla o průměru 8,4 metru a umožňuje pohled až do vzdálenosti miliard světelných let. Teleskop je tak silný, že je schopen zjistit světlo hořící svíčky na vzdálenost 2,5 milionu kilometrů.

Vedle amerických se na budování teleskopu významně podíleli také němečtí a italští vědci. Německo neslo čtvrtinu nákladů a zajistilo si tak i čtvrtinový podíl na pozorovacím čase. Přístroj by měl umožnit pozorování vzdálených generací hvězd ve vesmíru.

Jednotlivé komponenty teleskopu musí být ještě vzájemně sladěny, což potrvá několik měsíců. Čistě vědecké využívání přístroje začne podle účastníků oslavy až v roce 2006.

Proti výstavbě teleskopu protestovali jak místní indiáni, tak ochránci životního prostředí. Indiáni z kmene Apačů upozorňovali na to, že hora je pro ně posvátná, ekologové zase předhazovali politikům, že v honbě za rekordním projektem nebrali ohledy na místní ekosystémy.

 

Na ISS odletěla nová posádka

14.10.2004 - Z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu odstartovala nad ránem ruská raketa Sojuz TMA-5. Na Mezinárodní kosmickou stanici ISS veze novou tříčlennou posádku. "Raketa úspěšně dosáhla oběžné dráhy ve 03:16 SELČ," uvedl mluvčí Ruské kosmické agentury Vjačeslav Daviděnko.

Raketa, jejíž dva předcházející starty byly odloženy z technických důvodů, dopraví do kosmu dva nové stálé členy posádky ISS, ruského kosmonauta Salidžana Šaripova a Američana Leroye Chiaa.

Dvojici doprovází ruský kosmonaut Jurij Šargin, který ale na ISS stráví pouze deset dnů prováděním vědeckých experimentů a pak se vrátí s původní posádkou orbitálního komplexu.

Tu tvoří Rus Gennadij Padalka a Američan Michael Fincke, kteří byli v kosmu půl roku. Během pobytu podnikli i riskantní výstup do kosmu a opravili elektrický jistič gyroskopu.

Šest měsíců stráví na stanici i Šaripov a Chiao, jejichž úkolem bude provádět četné biomedicínské experimenty a shromažďovat data o změnách na povrchu Země. Na programu mají plánovány i dva výstupy do volného prostoru.

Astronauté nemají zkušenosti s pilotováním

Dnešní let rakety k ISS je v jednom ohledu výjimečný, připomínají agentury. Poprvé po téměř 30 letech totiž porušuje tradici, že na palubě musí být alespoň jeden člen posádky s předcházejícími zkušenostmi z pilotování vesmírné lodi.

Toto pravidlo bývalý Sovětský svaz i nástupnické Rusko dodržovaly od poloviny 70. let, nyní to už ale není možné.

Řada kosmonautů-veteránů totiž v minulých letech zanechala své činnosti a ruská vesmírná agentura neměla při posledních misích Sojuzu dostatek místa pro výcvik náhradníků, vysvětlil mluvčí ruského výcvikového střediska pro kosmonauty Jurij Grigorjev.

"Není to ale problém. Prostě se jen musíme adaptovat na nové podmínky," dodal. Nedostatek zkušeností podle něj vyváží mimořádně intenzivní trénink kosmonautů.

"Strávili jsme mnoho hodin v simulátoru a jsme připraveni na všechny obvyklé situace i nouzové režimy," potvrdil v této souvislosti Šaripov.

Ruské rakety jsou dnes jediným prostředkem spojení s orbitálním komplexem, protože Spojené státy dočasně zastavily vesmírné lety po katastrofě raketoplánu Columbia. Ten explodoval po návratu do atmosféry v únoru 2003 a celá jeho posádka zahynula.

 

Rusko chystá simulaci mise na Mars

12.10.2004 - Ruští vesmírní experti se rozhodli uskutečnit simulaci mise na Mars. V roce 2006 zavřou šestici dobrovolníků na více než rok do kovového válce, aby otestovali psychické i fyzické vypětí, jemuž bude posádka směřující na Mars čelit. Píší o tom internetové stránky CNN.

V průběhu experimentu budou mít dobrovolníci k dispozici omezené zásoby - pět tun jídla a kyslíku a tři tuny vody.

V improvizovaném modulu bude přítomen i lékař. Dotyční budou smět ukončit pokus pouze v případě vážného onemocnění či kritických psychických obtíží.

Účastníci nebudou vybíráni pouze z řad ruských státních příslušníků, nicméně s ženami se pro experiment nepočítá. Ruská strana již vyzvala také americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), aby se na testu podílel.

O svém případném zapojení NASA rozhodne v průběhu několika následujících měsíců. "Samozřejmě jsme velmi zvědavi na výsledky," řekla mluvčí NASA Dolores Beasley.

Kosmonauti NASA se v současné době účastní spolu se svými ruskými kolegy půlročních misí na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Ruští letoví kontroloři lobovali, aby se délka americko-ruských misí prodloužila na rok.

NASA návrh Rusů nepřijala a dokonce před časem oznámila, že zabrzdí výstavbu ISS a soustředí se na dobývání Měsíce a Marsu.

Rekord v pobytu ve vesmíru zatím drží ruský kosmonaut Valerij Poljakov, který na ruské stanici Mir strávil v letech 1994 až 1995 nepřetržitě 438 dní.

Skupina ruských kosmických odborníků letos oznámila, že má v úmyslu vyslat do deseti let na Mars šestičlennou posádku.

Celkově by expedice měla trvat tři roky a byla by závislá na plně zajištěné kosmické lodi, v níž by měla vlastní "zahradu", lékařské zařízení a další výbavu.

Ambiciózní projekt by měl podle nich přijít na pouhé tři až pět miliard dolarů. Oficiální představitelé ruského kosmického programu označili tento projekt za nesmysl.

 

Vědce vylekal nárůst skleníkových plynů

11.10.2004 - Do atmosféry se v posledních letech dostalo nečekaně mnoho skleníkových plynů. Jejich produkce se přitom dramaticky nezvýšila. Někteří vědci se obávají, že Země ztrácí schopnost pohlcovat oxid uhličitý. Lidé podle nich mohou brzy pocítit změny klimatu, píše The Independent.

Observatoř na vrcholu havajské sopky Mauna Loa zaznamenává úroveň oxidu uhličitého v atmosféře nepřetržitě od roku 1958.

Tehdy dosahovalo jeho množství 315 ppm (tzv. jedna miliontina objemu), nyní vědci naměřili už 376 ppm. Pro srovnání, ještě na počátku 20. století to bylo jen 295 ppm. Vědce znepokojuje hlavně rychlý nárůst v posledních letech.

Zatímco v posledních desetiletích přibývalo oxidu uhličitého v průměru o 1,5 ppm ročně, předloni to bylo v meziročním srovnání už o 2,08 více, během následujícího roku stoupla koncentrace plynu dokonce o 2,54 ppm.

Zatímco předchozí výkyvy vědci vysvětlili extrémními projevy počasí (nárůst o 2,45 v roce 1988 a dokonce o 2,74 o deset let později podle nich souvisel s klimatickým jevem El Nino), tentokrát příčinu marně hledají.

"Možná je to opět jen následek přírodních jevů, ale také se může jednat o začátek bezprecedentního přírodního procesu," řekl listu Charles Keeling z Kalifornské univerzity v San Diegu, který stojí u měření CO2 od samého počátku.

Keeling se domnívá, že jedním z možných, třebaže zatím nepotvrzených vysvětlení, je oslabování takzvaných uhlíkových propadů. To jsou taková místa na Zemi, která rizikové plyny pohlcují, například oceány a lesy.

Podle Pierse Forstera z univerzity v Readingu by současné tempo růstu vzbuzovalo obavy. "Znamenalo by to, že se musí přepracovat předpovědi globálního oteplování na následujících sto let. Budou ještě katastrofičtější," prohlásil.

Zdvojnásobení současného množství oxidu uhličitého v atmosféře by podle vědců mohlo oteplit podnebí na Zemi až o 5 stupňů Celsia. Růst teploty by provázely další jevy, jako je tání ledovců a vzestup hladiny oceánů.

Oxid uhličitý zadržuje infračervené záření v atmosféře. Určité množství skleníkových plynů je tudíž nezbytné, planeta by jinak byla příliš chladná a nemohl by na ní existovat život v jeho současné podobě.

V atmosféře přibývá i dalších skleníkových plynů, jako je metan a oxid dusný. Těch je mnohem méně než oxidu uhličitého, jejich "skleníkové" účinky jsou ale silnější.

 

SpaceShipOne si dolétla pro deset milionů

04.10.2004 - První soukromá vesmírná loď SpaceShipOne dosáhla potřetí vesmíru. Její tvůrci získají deset milionů dolarů. Splnili podmínku dvou úspěšných letů ve 14 dnech. Oznámila to agentura AFP s odvoláním na organizátory letu. Podle jejích informací dosáhl stroj výšky 114,64 kilometru.

"S radostí oznamujeme, že SpaceShipOne podnikla dva lety do výšky 100 kilometrů a získala X-Prize nadace Ansari," potvrdil novinářům Peter Diamandis, předseda nadace Ansari, která X-Prize vypsala.

Naposledy se týmu Burta Rutana a Michaela Melvilla podařilo překonat hranici sta kilometrů 29. září.

Po pěti dnech připsali na své konto další úspěšný let a zároveň odměnu deset milionů dolarů.

Její podmínkou bylo doletět během dvou týdnů dvakrát na hranici vesmíru s tříčlennou posádkou, nebo ekvivalentní zátěží.

SpaceShipOne, raketa o velikosti malého náklaďáku se zkosenými křidélky, odstartovala z Mohavské pouště severně od Los Angeles na nosném letounu White Knight (Bílý rytíř) kolem 16:00 SELČ.

Krátce před 17:00 SELČ se pak z nosiče uvolnila k protnutí stokilometrové výšky, která je všeobecně považována za pomyslnou hranici mezi zemskou atmosférou a kosmickým prostorem.

K zemi se SpaceShipOne vrátil klouzavým letem po sestupné spirále a po půlhodinovém klesání přistál. K letu, který trval přesně 77 vteřin, posloužil plavidluvlastní raketový pohon.

Dnešní let sledoval i šéf NASA

Let pilotoval jednapadesátiletý Brian Binnie, bývalý pilot amerického námořního letectva, který seděl v kabině SpaceShipOne při vůbec prvním letu na hranici kosmu, který se uskutečnil letos v červnu. Stroj měl tehdy dílčí technické problémy.

Podruhé vyletěl nad sto kilometrů pilot Michael Melville ve středu 29. září, kdy už vše proběhlo údajně bez problémů.

SpaceShipOne je dílem týmu kolem jednašedesátiletého konstruktéra Burta Rutana. Rozhodující let naplánoval na den, kdy uplynulo 47 let od vypuštění první družice, sovětského Sputniku. Rutan postavil také letoun Voyager, který v roce 1986 poprvé bez mezipřistání obletěl Zemi.

"To, co dnes konečně vidíme po čtyřicetiletém čekání, je začátek revoluce soukromých vesmírných letů," prohlásil předseda nadace Ansari.

Dnešní let SpaceShipOne sledoval v Mohavské poušti kromě mnoha příznivců vesmírných letů také šéf amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Sean O'Keefe.

Cenu X-Prize vypsala před osmi lety skupina sponzorů, kteří chtěli podnítit rozvoj komerčních letů do vesmíru. Údajně je inspirovala prémie, kterou získal americký letec Charles Lindbergh, když v roce 1927 přeletěl Atlantik.

Lindberghův let ukázal, že letecká doprava může být bezpečná a dostupná i pro obyčejné lidi a otevřel tak cestu ke komerční letecké dopravě. To by se nyní mělo podařit v oblasti vesmírných letů.

Jediný konkurent musel let odložit

O cenu X-Prize zpočátku usilovalo 26 týmů, ale jediným konkurentem SpaceShipOne zůstal projekt kanadského technika Briana Feeneye. Ten však minulý týden oznámil, že musí let plánovaný na 2. října kvůli technickým problémům odložit.

Modul Wild Fire, který bude pilotovat sám Feeney, by měl do výšky 24 kilometrů vynést balon. Teprve poté stroj zažehne vlastní pohon a zamíří k hranicím vesmíru. Projekt da Vinci sponzoruje internetové kasino The Golden Palace.com.

Projekt SpaceShipOne podporuje Rutanova projektová firma Scaled Composites a spoluzakladatel Microsoftu, miliardář Paul Allen. Náklady se odhadují na 20 až 30 milionů dolarů, což je zlomek vládních výdajů na podobné programy.

 

Třetí dobytí vesmíru vynese lodi miliony

04.10.2004 - Soukromá vesmírná loď SpaceShipOne se dnes pokusí o třetí výlet do vesmíru. Pokud se jí to podaří, pravděpodobně získá desetimilionovou prémii. Naposledy se týmu Burta Rutana a Michaela Melvilla podařilo překonat hranici sta kilometrů 29. září.

Když se SpaceShipOne dostala za hranici sta kilometrů 29. září, výrazně stouply šance konstruktérů na zisk prémie X-Prize ve výši deseti milionů dolarů.

Ta připadne tomu, kdo během dvou týdnů dvakrát dolétne na hranici vesmíru s tříčlennou posádkou, nebo ekvivalentní zátěž. Cenu vypsala před osmi lety skupina sponzorů, kteří chtěli podnítit rozvoj komerčních letů do vesmíru.

Poprvé se SpaceShipOne dostala do vesmíru v červnu, kdy se stroji podařilo uspět i přes dílčí technické problémy.

Podruhé vyletěl nad sto kilometrů pilot Michael Melville ve středu 29. září, kdy už vše proběhlo údajně bez problémů.

Třetí pokus by měl odstartovat v 16 hodin SELČ z Mohavské pouště nedaleko Los Angeles. Do vzduchu vynese SpaceShipOne letoun White Knight, od kterého se loď ve výšce kolem 14 kilometrů oddělí a zažehne vlastní motory.

Jednašedesátiletý konstruktér Burt Rutan naplánoval rozhodující let na den, kdy uplynulo 47 let od vypuštění první družice, sovětského Sputniku. Rutan postavil letoun Voyager, který v roce 1986 poprvé bez mezipřistání obletěl Zemi.

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *