26.09.2005 - Moskva - Po téměř sedmnácti měsících náročných příprav se Američan Gregory Olsen konečně dočkal: podívá se do kosmu. Ruská loď Sojuz ho v sobotu vynese na Mezinárodní vesmírnou stanici, kde Olsen zůstane několik dní. Devětapadesátiletý milionář se tak stane již třetím vesmírným turistou. Od svých předchůdců, Američana Dennise Tita a Jihoafričana Marka Shuttlewortha, se Olsen v jednom ohledu podstatně liší: je totiž vědcem, který se může pochlubit dvanácti patenty a více než stovkou odborných prací.
Jak sám říká, do vesmíru nejede na výlet. Netají se tím, že chce ve stavu beztíže provádět rozličné experimenty. Některé odborné články tvrdí, že se pokusy mají týkat chování křemíku a dalších prvků v kosmu, jiné zprávy uvádějí, že si s sebou Olsen bere speciální senzory, s jejichž pomocí chce analyzovat znečištění atmosféry. Američan neříká tak ani tak, zatím potvrdil pouze to, že po návratu na Zemi hodlá o své cestě do kosmu přednášet. „Rád bych tím splatil dluh. Dluh za to, že mám možnost prožít něco, co jiní lidé zatím prožít nemohou,“ prohlásil v jednom z rozhovorů.
Olsen je zakladatelem a spolumajitelem úspěšné firmy Sensors Unlimited, která vyrábí optické a infračervené přístroje. Prestiž podniku se zvýšila poté, co si ji ke spolupráci vybral americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).
„Do své cesty sice investuji fůru peněz, věřím ale, že se to mé společnosti vyplatí. Z oběžné dráhy totiž budu prostřednictvím telemostu komunikovat se školáky a studenty. Počítám s tím, že to zvýší jejich zájem o vesmír a o technické vědy vůbec,“ uvedl milionář. O výši částky, kterou musel Olsen zaplatit, se pouze spekuluje. Přesná cena je obchodním tajemstvím firmy Space Adventures, jediného subjektu na světě, jenž svým bohatým klientům nabízí lety do kosmu. Ruský deník Izvestija odhaduje, že vesmírná letenka vyšla Američana na dvacet milionů dolarů (487 milionů korun). Jisté je to, že doprava jednoho kilogramu nákladu Sojuzem na oběžnou dráhu stojí 2400 až 4500 dolarů.
Olsen se nechal slyšet, že o cestě do vesmíru sní už od roku 1957, kdy vzlétl první sovětský Sputnik. Američan se na svou misi připravoval ve Hvězdném městečku (Zvezdnyj gorodok) nedaleko Moskvy. Výcvik, který zahrnoval zlepšování tělesné kondice i trénink v maketě Sojuzu, ho stál 200 tisíc dolarů. Sám říká, že největší problémy mu kupodivu nečinila fyzická průprava, ale ruština, jejíž základy musel kvůli cestě do kosmu rovněž ovládnout. Zásadní překážkou se ale nakonec stal Olsenův zdravotní stav: loni totiž milionář nevydržel přetížení na cvičné centrifuze a lékaři mu proto výlet do vesmíru zakázali. Američan si ale postavil hlavu, zapracoval na sobě a nakonec odborníky přesvědčil, že je schopen letu.
20.09.2005 - USA vyšlou čtyřčlennou posádku k týdennímu pobytu na Měsíci až v roce 2018. Vyplývá to z plánu amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), který jeho ředitel Michael Griffin včera oznámil na tiskové konferenci.
Zatím nejsou podrobnosti k dispozici, nicméně Griffin podle serveru http://www.space.com představil projekt již minulou středu vysokým činitelům Bílého domu.
Plán navazuje na éru raketoplánů, bude stát kolem 100 miliard dolarů (2,4 bilionů Kč) a představuje uskutečnění strategie dobývání kosmu, kterou oznámil prezident George W. Bush v lednu 2004.
Podle ní USA obnoví pilotované lety na Měsíc do roku 2020 a později případně i na Mars, přičemž prologem těchto misí nejprve bude vývoj nové výzkumné víceúčelové kosmické lodi, na níž již pracuje například společnost Lockheed.
Nosné rakety mají být konstruovány s využitím komponentů určených pro raketoplány - zejména motorů a mohutných vnějších palivových nádrží, u nichž se však nepodařilo odstranit odpadávání těsnící pěny a riziko poškození, které způsobilo katastrofu Columbie v únoru 2003.
Cesta na Měsíc se podle představ NASA uskuteční ve dvou fázích. Nejprve bude na orbitu kolem Země vynesen "autobus" sestávající ze zařízení pro přistání na Měsíci a z hnacího modulu. Přistání se uskuteční pomocí gigantické nosné rakety vybavené pěti motory používanými nyní pro raketoplány schopné dopravit ze Země do kosmu až 125 tun nákladu.
S tímto komplexem se v druhé fázi na oběžné dráze spojí výzkumná kosmická loď s posádkou, která odstartuje ze Země později a pak nastoupí několikadenní cestu k Měsíci. Jen výzkumná loď má stát 5,5 miliardy dolarů (přes 126 mld. Kč) a nosná raketa dalších 4,5 mld. dolarů (103 mld. Kč).
V Kongresu se však smělé plány NASA setkávají s nemalou skepsí vzhledem k horentním nákladům na vedení války v Iráku (asi miliarda dolarů dolarů, 23 mld. Kč týdně) a mimořádně nákladnou obnovu pobřežních oblastí postižených nedávným hurikánem Katrina.
Vládní činitelé předpokládají, že překročí 200 miliard dolarů (4,6 biliónu Kč).
20.09.2005 - Ještě před ukončením příští dekády, v roce 2018, budou astronauti NASA opět pokračovat ve výzkumu povrchu Měsíce. Tentokrát se však nebude jednat pouze o několik krátkodobých pobytů na Měsíci, ale v plánu je výstavba stálé měsíční základny.
Tato cesta bude zahájena již brzy vývojem nových prostředků pro pilotované
kosmické lety. Při jejich konstrukci budou využity nejlepší kosmické technologie
z programů Apollo a Space Shuttle. Nový pilotovaný prostředek NASA pro 21.
století bude cenově přijatelný, spolehlivý, univerzální a bezpečný. Součástí
tohoto systému bude nová kosmická loď, určená pro dopravu 4 kosmonautů na Měsíc
a zpět, v budoucnu pro přepravu 6 kosmonautů k planetě Mars, k dopravě posádek
na palubu Mezinárodní kosmické stanice ISS a k jejímu zásobování. Na palubu ISS
dopraví šestičlennou posádku nebo 25 tun nákladu v bezpilotní variantě. Je možné
také kombinovat menší posádku s určitým množstvím přepravovaného materiálu.
Nová pilotovaná kosmická loď bude mít podobný tvar jako kabina z projektu
Apollo, bude však prostornější a umožní dopravit najednou na povrch Měsíce 4
astronauty. Bude vybavena slunečními bateriemi, poskytujícími elektrickou
energii, a obě její části - mateřská (servisní) kosmická loď i měsíční
přistávací modul - budou jako palivo používat kapalný metan. Proč zrovna metan?
NASA je toho názoru, že v rámci pilotovaného letu na Mars mohou astronauti
využít atmosféru planety k výrobě metanu, který použijí jako palivo pro raketové
motory, umožňující návrat posádky zpět na Zemi. To by mělo přinést další
zlevnění výzkumu Marsu.
Novou kosmickou loď (respektive její návratovou kabinu) bude možné použít
opakovaně až 10krát. Po přistání na padácích na pevné zemi (eventuelně na
hladinu moře v případě nouze) bude návratová kabina vylovena a snadno navrácena
do výrobního závodu, opatřena novým tepelným štítem a znovu připravena k
vypuštění do vesmíru s posádkou na palubě. První start nové kosmické lodi by se
měl uskutečnit v roce 2012, tj. 2 roky po ukončení startů amerických
raketoplánů. Její průměr bude 5,5 m (Apollo mělo průměr 3,9 m).
Ve spojení s novým lunárním přistávacím modulem bude tento systém schopen
dopravit na povrch Měsíce 2krát více astronautů než v programu Apollo, kteří zde
budou moci zůstat mnohem déle: 4 až 7 dnů. Jestliže byl projekt Apollo limitován
přistáváním v oblastech kolem měsíčního rovníku, nový lunární modul ponese
dostatečné zásoby pohonných látek, aby mohl přistát prakticky kdekoliv.
Jakmile bude měsíční základna vybudována, posádka zde může zůstat po dobu až 6
měsíců. Mateřská kosmická loď zatím bude v automatickém režimu operovat na
oběžné dráze kolem Měsíce - na její palubě se nebude v té době nacházet žádný
člen posádky (na rozdíl od programu Apollo). Celá kompletní posádka uskuteční
výsadek na měsíční povrch.
Nový raketový kosmický systém, který bude dopravovat kosmonauty do vesmíru, bude
mnohem výkonnější, využije řadu technologií z amerického raketoplánu. Kosmickou
loď s posádkou bude vynášet na oběžnou dráhu kolem Země raketa, odvozená z
urychlovacího stupně raketoplánu na tuhou pohonnou látku (TPL), a která bude
doplněna druhým stupněm na kapalný kyslík a vodík, vybaveným raketovým motorem,
používaným na raketoplánu Space Shuttle.
Druhý, těžký nosič, bude sestaven z dvojice prodloužených urychlovacích stupňů
na TPL, připojených k centrálnímu tělesu rakety, opět na kapalný kyslík a vodík,
vybavenému 5 hlavními motory z orbitálního stupně amerického raketoplánu. Tato
raketa bude schopna vynést na oběžnou dráhu kolem Země 106 až 125 tun nákladu.
Bude vynášet všechny elementy potřebné pro vybudování stálé základny na Měsíci,
případně pro lety na Mars. V budoucnu může být upravena i pro vynášení větších
kosmických lodí s posádkou.
To nejlepší nakonec: tento dopravní systém bude 10krát bezpečnější než současný
americký raketoplán, neboť záchranný systém na vrcholu nosné rakety může kabinu
s posádkou kdykoliv velmi rychle oddělit od havarované nosné rakety, dopravit ji
do bezpečné vzdálenosti, odkud bude uskutečněn běžný přistávací manévr. Rovněž
tak bude zabráněno poškození kabiny s posádkou případnými troskami,
odpadávajícími od rakety - kabina bude v každém případě nad raketou, tudíž
zasažení úlomky je vyloučeno.
Za 5 let bude nová kosmická loď schopna přepravovat na palubu ISS posádky a
nezbytné zásoby. Plán počítá až se 6 starty ročně. Mezitím automatické kosmické
sondy "položí základy" pro pilotované lunární mise. A v roce 2018 se lidé vrátí
na Měsíc. Jak bude let na Měsíc probíhat?
Těžká varianta nosné rakety dopraví na oběžnou dráhu kolem Země měsíční
přistávací modul a urychlovací stupeň pro navedení k Měsíci. Posádka odstartuje
později na palubě kosmické lodi samostatnou raketou o nižší nosnosti. Na oběžné
dráze dojde ke spojení pilotované lodi s měsíčním modulem, připojeným k
urychlovacímu stupni, který tuto sestavu navede na přeletovou dráhu k Měsíci.
O 3 dny později přejde kosmická loď na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Celá její
čtyřčlenná posádka přestoupí do lunárního modulu, opustí tedy kabinu mateřské
lodi, která zůstane bez posádky kroužit kolem Měsíce, kde bude čekat na návrat
astronautů. Po přistání na povrchu Měsíce budou kosmonauti provádět výzkum po
dobu maximálně 7 dnů. Následně posádka odstartuje z povrchu Měsíce v horním
stupni měsíčního modulu (obdobně jako v projektu Apollo). Na oběžné dráze kolem
Měsíce se spojí s čekající mateřskou lodí, přejdou na její palubu a zahájí
zpáteční cestu na Zemi. Po navedení na návratovou dráhu bude již nepotřebný
servisní modul kosmické lodi odhozen, čímž bude odkryt tepelný štít návratové
kabiny pro zajištění bezpečného průletu zemskou atmosférou. Po rozvinutí padáků
bude tepelný štít odhozen a návratová kabina přistane na pevné zemi.
Počítá se s tím, že k Měsíci se vydají ročně dvě posádky, které se budou podílet
na postupném budování stálé měsíční základny. Ta pak umožní delší pobyty posádek
s možností studovat Měsíc a těžit zde nerostné suroviny, zatímco přistávací
moduly budou dopravovat nezbytný materiál a zásoby. Je pravděpodobné, že se
posádky budou na základně střídat v šestiměsíčních cyklech.
Jedním z vybraných míst pro vybudování stálé základny je oblast kolem jižního
pólu Měsíce, protože zde byly kosmickými sondami objeveny zvýšené koncentrace
vodíku, což může být důkazem přítomnosti vodního ledu, a navíc dostatek
slunečního světla v této oblasti může být využit pro činnost slunečních
elektráren.
Předpokládané finanční náklady na nový měsíční projekt by měly dosáhnout částky
104 miliardy dolarů, což je při započtení inflace přibližně 55 % nákladů na
dřívější projekt Apollo.
Tyto plány, které předložila NASA, jsou počátkem velké cesty na Mars. Bude nutno
vyrobit těžkou nosnou raketu pro zajištění realizace této cesty, právě tak jako
všestrannou kosmickou loď a pohonný systém, který bude využívat surovinové
zdroje planety Mars. A měsíční základna, která bude od Země vzdálená pouhé 3 dny
letu, dává praktické možnosti, potřebné k ověření technologií k cestám mimo naši
domovskou planetu ještě dříve, než se vydáme na Mars.
Zdroj:
http://www.nasa.gov/missions/solarsystem/cev.html a
http://www.spaceflightnow.com/news/n0509/19exploration/
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
František Martinek
02.09.2005 - Washington - Slunce zářilo jasně již krátce po svém vzniku před 4,5 miliardy let, kdy kolem něj kroužil vesmírný prach a plyny, z nichž se vytvářely planety. To může znamenat, že prvotní látky umožňující vznik života na Zemi vznikaly přímo ve sluneční soustavě a nebyly přineseny ze vzdálených částí vesmíru, jak praví některé teorie. S tímto zjištěním přišli američtí vědci. "Základní otázka zní: "Bylo Slunce od počátku naplno ´zapnuté´, nebo se jen rozhořívalo postupně?" říká Mark Thiemens. V geologii Země není podle něj materiál, který by tuto informaci mohl poskytnout - materiál z rané doby už totiž není v původním stavu. Odpověď proto vědci hledali v meteoritech z chondritu, které jsou pozůstatkem původního vesmírného prachu kolem Slunce. Vědci nyní plánují využít nové techniky i k získání poznatků o tom, jak vznikala sluneční soustava.
02.09.2005 - Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil nové fotografie vzdálené planety Neptun. Na snímcích je vidět velmi dynamická atmosféra planety a některé její měsíce. Fotografie byly pořízeny přes 14 různých barevných filtrů, které umožnily proniknout do různých hloubek atmosféry planety a vědci tak mohou detailně studovat atmosféru a oblaka nad planetou. Složená fotografie zachycuje několik "momentek" z rotace Neptuna.
Na obrázku vlevo je Neptun v přírodních barvách, tj. v takové
podobě, jako bychom jej viděli na vlastní oči přes větší dalekohled. Plynný
metan v atmosféře planety absorbuje většinu červeného slunečního světla, čímž jí
dodává modrozelený vzhled. Fotografie vznikla složením snímků v červeném,
zeleném a modrém světle.
Jemné detaily v atmosféře Neptuna jsou lépe viditelné na barevně zvýrazněném
snímku (vpravo nahoře). Fotografie, pořízená přes speciální "metanový" filtr,
ukazuje detaily, které nejsou viditelné pouhým okem (obrázek vpravo dole).
Charakteristické rysy, viditelné na zvýrazněném snímku, musí být nejvyššími
vrstvami metanu, absorbujícími sluneční záření, aby mohly být pozorovatelné přes
použitý filtr.
Při pozorování přes "metanový" filtr je Neptun tak tmavý, že musela být použita
mimořádně dlouhá expozice, která tak odhalila i některé již známé malé měsíčky
planety. Na obrázku vlevo je nahoře měsíc Proteus (je nejjasnější), dále pak ve
směru pohybu hodinových ručiček následují měsíce Larissa, Despina a Galatea.
Podle posledních informací obíhá kolem planety Neptun 13 měsíců.
Neptun je nejvzdálenější velkou planetou ve Sluneční soustavě, která oběhne
kolem Slunce jednou za 165 let. Je tak velká, že by se do ní vešlo 60 zeměkoulí
(objemově). Vnitřní dvě třetiny objemu planety Neptun tvoří směs roztavené
horniny, vody, kapalného čpavku a kapalného metanu. Zbývající vnější část objemu
planety je směsí zahřívaných plynů zahrnujících vodík, helium, vodní páru a
metan.
HST fotografoval planetu Neptun ve dnech 29. a 30. dubna 2005. Jednotlivé snímky
byly pořizovány v intervalu 4 až 5 hodin. Pozorování tedy zachytila zhruba jednu
čtvrtinu rotační periody planety.
Credit: NASA, ESA, E. Karkoschka (University of Arizona), and H.B. Hammel (Space
Science Institute, Boulder, CO).
Tento týden zahájil HST novou éru svých pozorování, když technici dálkovým
povelem vypojili jeden ze tří gyroskopů, které byly v činnosti. Prací v módu se
dvěma pracujícími gyroskopy by se měla prodloužit životnost dalekohledu HST
zhruba do poloviny roku 2008 (vypojený gyroskop bude sloužit jako záloha pro
případný výpadek některého z dvojice činných gyroskopů). Tento závěr vyplynul z
detailní analýzy, kterou provedli pracovníci Goddard Space Flight Center
(Greenbelt, Maryland) a Space Telescope Science Institute (Baltimore).
Gyroskopy jsou integrální součástí systému orientace a stabilizace dalekohledu.
Tento systém zajišťuje mimořádně přesnou polohu dalekohledu v průběhu
dlouhodobého pozorování vybraného zdroje, čímž ve spolupráci s velkým průměrem
objektivu přispívá k pořizování fotografií s vynikající rozlišovací schopností.
Původně byl systém navržen tak, že používal tři gyroskopy, další tři sloužily
jako záloha. Po výpadku některého z pracujících gyroskopů jeho funkci převzal
jeden z dalších funkčních gyroskopů v záloze.
V současné době jsou funkční pouze 4 gyroskopy a je nebezpečí, že v blízké době
některý z nich přestane fungovat. Protože případný další servisní let
raketoplánu k HST, při kterém by kosmonauti provedli výměnu gyroskopů, je v
nedohlednu, hledají technici způsob, jak co nejvíce prodloužit životnost
kosmického dalekohledu. I kdyby bezchybně fungovaly všechny jeho vědecké
přístroje, bez gyroskopů se zkrátka neobejde. V minulosti byly realizovány 4
servisní mise raketoplánu k HST (1993, 1997, 1999 a 2002). Další servisní let
byl naplánován na rok 2004. Avšak vzhledem k havárii raketoplánu Columbia 1. 2.
2003 byly další lety k HST zastaveny.
Funkci třetího gyroskopu bude v dalším období "suplovat" přístroj s názvem FGS
(Fine Guidance Sensors), který byl začleněn do nového programového vybavení
řídícího systému dalekohledu. Další potřebná data poskytuje přístroj Fixed Head
Star Trackers.
Zdroj:
hubblesite.org a
http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=17700
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
František Martinek
23.07.2005 - Na Marsu se sice zřejmě vyskytovala voda v tekutém stadiu, ale jen v tak krátkém období, že během něj život neměl šanci vzniknout. Mars byl totiž čtyři miliardy let zamrzlý, zjistili američtí vědci na základě analýzy dvojice marsovských meteoritů.
"Náš výzkum nevylučuje izolované vodní kapsy kolem geotermálních pramenů na Marsu po relativně dlouhá období," napsal v časopise Science David Shuster z Kalifornského technologického institutu k výsledkům společné práce s Benjaminem Weissem z Centra pro chronologii Země v Berkeley.
"Potvrzuje však, že tam po čtyři miliardy let neexistovaly velké otevřené vodní plochy. Stopy po vodě (na Marsu) jsou výsledkem krátkých časových období," uvedl vědec.
Shuster a Weiss podrobili chemické analýze jeden ze sedmi známých tzv. nahklitů, meteoritů spadlých z Marsu.
13.07.2005 Středa - Mys Canaveral - Dnešní start amerického raketoplánu Discovery ve 21:51 SELČ byl zrušen kvůli chybně fungujícímu čidlu v palivové nádrži. Oznámil to americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA). Náhradní termín zatím nebyl stanoven. Mělo jít o první start raketoplánu po dva a půl roku trvající odmlce od katastrofy Columbie, která se při návratu na Zem v únoru 2003 rozpadla a shořela nad americkým územím. Podle odborníků se porouchalo vypínací čidlo, které má během vzletu na oběžnou dráhu v určený čas zastavit chod motorů. NASA uvedla, že čidlo ukazovalo nízkou hladinu paliva, ačkoli nádrž byla plná.
"(Čidlo) z nějakého důvodu dnes nefungovalo, a proto musíme start zrušit," citovala agentura AP ředitele startu Mika Leinbacha. "Takže děkujeme všem, kteří do toho šli s námi, ale dnes neodstartujeme," dodal. Podle odborníků potrvá nějakou chvíli, než se zjistí, co poruchu způsobilo a jak ji odstranit.
Sedmičlenná posádka se vydala k Discovery podle plánu a televizní stanice přenášely záběry z komory před vstupem do vlastního prostoru raketoplánu. V komoře si astronauti oblékali skafandry a velitelka Eileen Collinsová se usadila dokonce za řídící panel raketoplánu.
Raketoplánu nepřálo ani počasí, které se stále zhoršovalo a
podle meteorologů byla jen čtyřicetiprocentní šance povolení ke startu. ještě
před dvěma dny byla naděje na vzlet sedmdesátiprocentní.
Kolem místa startu se shromáždilo 25.000 diváků. Mezi hosty a zejména novináři
je mnoho Japonců, protože na palubě lodi je japonský specialista Soiči Noguči z
japonské vesmírné agentury (JAXA), který vykoná dvě procházky ve volném
kosmickém prostoru.
bleskově, čtk, převzato z Bleskove.cz
11.07.2005 - Američtí astronomové jsou si jisti. Kometa "Tempel 1" je létající kosmický bar! Poté, co analyzovali podrobné snímky plynů uvolněných při ostřelování komety vesmírnou sondou Deep Impact, zjistili v jejím ohonu ohromné množství alkoholu...
Násoskové celého světa mají ale smůlu. I kdyby táhli za jeden provaz a vybudovali od komety k Zemi "alkoholovod", splakali by nad výdělkem. Jde totiž o postrach domácích paličů kořalky, metanol, který je pro člověka jedovatý.
Vedle alkoholu zjistili američtí vědci v oblacích uvolněných výbuchem přítomnost kyseliny kyanovodíkové a organických sloučenin.
Pozorování dále potvrdilo, že od okamžiku ostřelování Tempel 1 sedmkrát zesvětlela.
09.07.2005 Sobota - Vyslat do vesmíru vlastní sondu, podobnou americké Deep Impact, jejíž modul se v pondělí plánovaně srazil s kometou Tempel 1, plánuje Čína.
Čína, která jako třetí země na světě sama vyslala člověka do vesmíru, si v kosmickém programu klade vysoké cíle. Letos v září chce vypustit na oběžnou dráhu kolem Země kosmickou loď Shen-zhou 6 se dvěma kosmonauty na palubě. Právě začal výcvik tří dvoučlenných posádek, z nichž jedna se zúčastní tohoto letu. V budoucnosti by měla Čína uskutečňovat pilotovaný kosmický let každý rok. Do roku 2010 chce vypustit na oběžnou dráhu kosmickou stanici. Výhledově chce Čína vyslat člověka na Měsíc.
"I naše země má plány na "Deep Impact", jen jsme je předtím nezveřejnili," říká čínský astronom Cao Chaj-pin. "Nyní se soustřeďujeme na měsíční sondu, ale jakmile bude zcela úspěšná, okamžitě se pustíme do tohoto nového plánu."
Zatímco hlavním cílem mise amerického NASA bylo srazit se s kometou Tempel 1 a zanalyzovat hmotu. Takto získaný vědecký materiál přinese poznatky o počátcích naší sluneční soustavy a jak na Zemi vznikal život. Čínská mise by se naopak měla soustředit na ochranu naší planety před možným zásahem kometou či asteroidem, upřesnil Cao. Připomněl tak katastrofický scénář amerického filmu Deep Impact (Drtivý dopad) z roku 1998, podle něhož byla americká sonda pojmenována.
09.07.2005 - Mys Canaveral - První letošní hurikán Dennis ohrožuje start americké kosmické lodi Discovery, plánovaný na příští týden.
I když NASA chce na termínu startu trvat, podle expertů není vyloučeno, že Discovery bude muset zpět do hangáru. Definitivní rozhodnutí mělo padnout včera po uzávěrce tohoto vydání.
Pobřeží Floridy, kde je i mys Canaveral, leží na okraji předpokládané trasy hurikánu, jehož řádění si již v Karibiku vyžádalo několik lidských životů. Včera byla v oku hurikánu naměřena již rychlost 215 km/h, což přimělo kubánské úřady vyhlásit pro celý ostrov poplach nejvyššího stupně.
08.07.2005 - Skupina vědců, podporovaná NASA, provedla
potřebné výpočty a dospěla k závěru, že současné technologie již umožňují
vypustit mimořádně rychlou kosmickou sondu až do vzdálenosti 30 miliard km od
Země a z těchto končin přijímat její informace o charakteru mezihvězdného
prostředí. Tato kosmická sonda je označována jako IIE (Innovative Interstellar
Explorer).
NASA netvrdí, že se tato mise nutně uskuteční, ale chtěla si
ujasnit, nakolik je tento projekt reálný. A to bez použití antihmoty, jaderných
reaktorů či jiných napůl fantastických druhů pohonu. Bylo rovněž nutné navrhnout
co nejoptimálnější konstrukci takové sondy.
"Shodli jsme se na tom, že projekt je realizovatelný," shrnul vše podstatné
Ralph McNutt (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory), vedoucí
výzkumného týmu.
Pokud by sonda odstartovala v roce 2014, potom vzdálenosti 200 AU (tj . 30
miliard km) může dosáhnout již v roce 2044. Je to pozdě? Nikoliv. Je to poměrně
brzy - tedy vzhledem k současným možnostem kosmických technologií.
"Vědci měli a stále budou mít velký zájem na realizaci kosmické mise za účelem
výzkumu mezihvězdného prostředí. Hlavní problém, se kterým se musíme vypořádat,
je pohon kosmické sondy. Je nutno překonat všechny překážky a vystřelit sondu ze
Sluneční soustavy tak vysokou rychlostí, jak jen to bude možné," doplňuje
McNutt.
Jak by mohla být tato mise realizována? Nosná raketa Delta 4 dopraví sondu IIE
na oběžnou dráhu kolem Země. Urychlovací stupeň ji navede na meziplanetární
dráhu směrem k Jupiteru. Kolem této obří planety sonda prolétne 2 roky po
startu. Gravitační pole Jupitera zvýší rychlost sondy IIE, která tak zamíří do
mezihvězdného prostoru. Avšak to hlavní urychlení na sondu teprve čeká - využije
vlastní pohonné jednotky. Poslouží k tomu malé iontové motory, napájené
radioizotopovými generátory. Iontové motory již nejsou ničím exotickým, byly
použity k pohonu některých kosmických sond, jako například Deep Space - 1
(NASA), SMART-1 (ESA) či Hayabusa (Japonsko).
Sonda IIE musí být velice lehká, nakolik to dovolí miniaturizace vědeckého
vybavení (předpokládá se jeho hmotnost kolem 30 kg), a dále možnosti techniky
především při vývoji miniaturních radioizotopových generátorů a výkonného ale
kompaktního telekomunikačního systému.
V listopadu 2029 by se sondy měla nacházet ve vzdálenosti 103 AU od Země (1 AU =
vzdálenost Země od Slunce, tj. 150 miliónů km). V tomto okamžiku vyčerpá veškeré
zásoby pracovní látky pro iontové motory. Sonda se již bude pohybovat rychlostí
9,5 AU za rok, tj. přibližně 45 km/s. Dál již poletí pouze setrvačností. (Pro
porovnání: sonda Voyager 1 se pohybuje rychlostí 3,6 AU/rok, Voyager 2 rychlostí
3,3 AU/rok.)
Je zajímavé, že druhá hypotetická výzkumná sonda, jejíž projekt v hrubých rysech
vypracovala jedna soukromá americká společnost, je schopna (podle výpočtů)
dosáhnout vzdálenosti 250 AU za pouhých 10 let. Tento projekt je však mnohem
fantastičtější, mnohem složitější a předpokládá poměrně velký pokrok v řadě
technických a technologických oblastí.
Naopak projekt mezihvězdné sondy IIE nepočítá s použitím ani jediné součástky,
kterou by nebylo možné zhotovit již dnes. Byly-li by finanční prostředky...
Zdroj: spacenews.ru a
www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
František Martinek
07.07.2005 - Washington - Astronomům se v pondělí nad ránem otevřela nejstarší historie sluneční soustavy. Několikaměsíční mise americké sondy Deep Impact uspěla. Sonda zasáhla kometu Tempel 1 čtyřsetkilogramovým projektilem a způsobila fenomenální ohňostroj. Vědci jsou z množství získaných dat nadšeni. Prý jim vydrží do důchodu.
07,07,2005 - Projektil z americké sondy Deep Impact úspěšně zasáhl jádro komety Tempel 1. Lidé tak mohli v pondělí ráno poprvé nahlédnout "pod kůži" komet. Zde se podle vědců skrývají látky, z nichž před 4,6 miliardy lety vznikla sluneční soustava.
"Běželo to jako hodinky - všechno bylo tak, jak to mělo být," pochvaloval si průběh mise její manažer Rick Grammier z americké kosmické agentury NASA.
Poslední záběr vyslaly kamery na projektilu jen necelé čtyři sekundy před dopadem. Ukazují podobný povrch jako na Měsíci. "Mise byla opravdu pronikavým úspěchem," jásal Andy Datzler, jenž vede v NASA oddělení pro sluneční soustavu.
První záběry ukazovaly, že projektil způsobil na kometě hned dvě "exploze". "To, co vidíme, je překvapivé. Nejdříve malý záblesk a po několika okamžicích velký druhý (záblesk) a výbuch," komentoval záběry zásahu Peter Schultz z Brownovy univerzity. Podle vědců projektil nejdříve narazil do vrstvy prachu, která pokrývá kometu. Ta jej však nezastavila - o to se postarala až níže položená vrstva ledu.
Po druhém výbuchu o síle téměř pěti tun TNT zahalil velkou část komety velký bílý oblak. "Sestává ze směsi vodního ledu, ze zledovatělého kysličníku uhličitého a také z látek, které jsme ještě nedokázali určit," uvedl Rudolf Albrecht z evropského koordinačního střediska pro Hubbleův teleskop, který rovněž sledoval pád projektilu.
Led a další plyny vědci očekávali. Více je překvapila velikost oblaku po výbuchu. "Bylo vyvrženo mnohem více materiálu, než jsme čekali," řekl BBC Iwan Williams, který koordinuje evropský projekt Rosetta, jehož cílem je přistání na kometě v roce 2011. "Bude nutné vysvětlení, jak mohl projektil o velikosti obyčejné pračky způsobit tak velkou disturbanci," dodal Charles Yeomans z Jet Propulsion Laboratory, odkud byl let ke kometě řízen.
O celé misi, zahájené letos v lednu, řekl Rick Grammier: "Je to jako když se jedna kulka pokouší zasáhnout druhou kulku pomocí třetí kulky." První a třetí "kulka", čili sonda Deep Impact a vystřelený projektil, přitom museli vykonat větší kus práce, než se čeká od běžných kulek. Projektil si musel sám upravovat dráhu, aby vůbec zasáhl kometu, dlouhou asi jako newyorský ostrov Manhattan (14 kilometrů). Na dálku, ze Země, jej řídit nešlo - signály by ke kometě, vzdálené 133 miliónů kilometrů, putovaly sedm a půl minuty.
Sonda měla 800 sekund na sledování zásahu a jeho účinků - pak se musely na čas uzavřít všechny její průzory, aby led a prach z komety nepoškodil její citlivé přístroje. I to se podařilo a podle NASA funguje sonda dále a vysílá spektrální fotografie komety po zásahu.
Kosmický ohňostroj, skvěle načasovaný na americký Den nezávislosti, vyvolal obrovský zájem veřejnosti, ale také řadu spekulací. Zazněly obavy, že náraz může vychýlit kometu a ohrozit Zemi. To však Williams označil za nesmysl. "Je to, jako když komár narazí do Boeingu 747."
07.07.2005 - Dalšího vesmírného turistu vezme do kosmu ruská raketa Sojuz. Tentokrát na oběžnou dráhu kolem Země pocestuje americký milionář Gregory Olsen, který podepsal dohodu s ruskou Federální kosmickou agenturou (Roskosmos).
Olsen by mohl odletět na Mezinárodní kosmickou stanici ISS už letos v říjnu, upřesnil mluvčí Roskosmosu Vjačeslav Daviděnko.
Podle jeho informací šedesátiletý Olsen už zahájil výcvik. Kolik za výpravu zaplatí, zatím nebylo zveřejněno, ale předchozí odhady hovořily o dvaceti milionech dolarů.
Na ISS už jako turisté odletěli na palubě ruských raket Američan Dennis Tito a Jihoafričan Mark Shuttleworth.
06.07.2005 - Pondělní úmyslná kolize malé výzkumné sondy s
měděnou zátěží o celkové hmotnosti 372 kg byla a bezpochyby teprve bude velkým
přínosem pro vědu. Bude přínosem nejen k výzkumu meziplanetární hmoty do nichž
patří i komety, ale přispěje i k našemu lepšímu pochopení vzniku a historie
sluneční soustavy. Obavy z toho, že by tento lidský zásah nějak podstatně
poškodil kometární jádro komety Tempel 1, jsou zbytečné . Vzájemný poměr
hmotností byl neúprosný a srážku můžeme přirovnat ke srážce auta s mouchou.
Další z publikovaných snímků je opravdu nádherný, a to i
přesto, že ukazuje situaci 67 sekund po zkáze impaktoru sondy Deep Impact na
povrchu komety Tempel 1. Snímek byl pořízen kamerou s vysokým rozlišením
umístěnou na palubě hlavní části sondy, která po oddělení impaktoru proletěla
kolem jádra ve vzdálenosti kolem 500 km. Záblesk v místě dopadu byl natolik
jasný, že zahltil elektronické detektory kamery a vytvořil jen přezářený "flek".
Na snímku jsou vidět i zářivé paprsky směřující od místa dopadu. Samotný
kometární povrch je ozářen sluneční světlem.
Na povrchu kometárního jádra můžeme rozlišit topografické útvary včetně
vyvýšenin, vroubkovaných hřebenů a samozřejmě také impaktních kráterů různého
stáří. Detailní snímky povrchu poskytují jedinečný studijní materiál planetárním
geologům a planetologům, kteří tak mohou srovnávat a studovat povrchové útvary
nejen na planetách, měsících, planetkách, ale dnes již i na monetárních jádrech.
Zdroj: NASA
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
04.07.2005 - Washington - Komety byly kdysi považovány za posly bohů, kteří přinášejí špatné zprávy. Na druhé straně jedna kometa ohlásila i narození Ježíše Krista před dvěma tisíci lety. Dnes, přesně v 7.52 středoevropského času, měl narazit speciální modul "impactor", který nesla sonda Deep Impact, do komety Tempel 1. Střet pozorovaný astronomy po celém světě se měl odehrát 134 milióny kilometrů od Země v neprostupné tmě hlubokého vesmíru. Díky kamerám na Deep Impact, která má být v době nárazu vzdálena asi 500 kilometrů od místa nárazu, vědci poprvé v dějinách lidstva nahlédnou pod povrch komety.
Od úsvitu lidských dějin mesly komety podle legend jediné poselství - pohromy, povodně, škody a smrt. Vzduchem se nesl pach síry a nebe rudě hořelo. Ve skutečnosti jsou komety slepence ledu a skal, které v blízkosti Slunce vypouštějí prach a plyny, jež se pozorovatelům ze Země jeví jako známý světelný ohon.
Podle průzkumníků z NASA, která sondu Deep Impact (v překladu Drtivý náraz) i s "impactorem" za 8,3 miliardy korun sestavila, se světové astronomii poprvé v historii otevírá možnost nahlédnout pod povrch letící komety, kde se skrývají pozůstatky materiálu z období vzniku naší sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. Navíc se tak symbolicky 4. července, v den, kdy Američané slaví Den nezávislosti. Modul vážící 372 kilogramů by měl v těle vlasatice vytvořit kráter široký 100 metrů a hluboký 27 metrů. Náraz do Tempel 1, což je označení komety, která krouží rychlostí 37 tisíc kilometrů v hodině kolem Slunce mezi planetami Mars a Jupiter, umožní mimo jiné i prozkoumat riziko, které hrozí při setkání komety se Zemí. Síla exploze se podle odborníků rovná výbuchu vyvolanému 4,5 tunami TNT. Tento střet budou kromě kamer na 500 kilometrů vzdálené sondě Deep Impact pozorovat také orbitální a pozemské teleskopy. Jasný výbuch budou moci pravděpodobně sledovat i amatérští astronomové na Novém Zélandu a na západě Spojených států. Čeští amatéři jej naneštěstí sledovat nebudou moci pozorovat, protože podle Jany Sainerové z pražské Štefánikovy hvězdárny bude kometa příliš nízko nad obzorem a navíc u nás bude bílý den.
Statistika projektu Deep Impact:
12. 1. 2005 - start sondy Deep Impact
3. 7. 2005 - průzkumný modul ("Impactor") s oddělil od sondy
Kometa Tempel 1 objevena německým astronomem Ernstem Wilheimem Leberachtem, složení komety: směs ledu a kamene, průměr komety: 3,5 - 6 metrů, vzdálenost od Země v době nárazu: 133,6 miliónu kilometrů.
Sonda "Deep Impact" (Drtivý náraz) - rozměry: 3,3 m * 1,7 m * 2,3 m, váha: 515 kg (+ 86 kg paliva), vybavení: anténa, solární panel, dalekohled sledující srážku.
Modul "Impactor" - průměr: 1 metr, váha: 364 kg (+ 8 kg paliva), vybavení: kamera snímající povrch komety do nárazu a dalekohled.
Modul zasáhne těleso rychlostí 10 km/s a vyhloubí na povrchu komety kráter o hloubce asi 27 metrů a průměru 100 m. Mateřská sonda bude fotografováním a vyhodnocováním údajů z odvržených úlomků analyzovat chemické složení a stavbu komety ze vzdálenosti 500 km.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |