Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Astronomie a kosmonautika v roce 2006 - 1. část

 

Brazilec odletěl do vesmíru s dresem mistrů

Marcos Pontes se stane prvním brazilským kosmonautem ve vesmíru.

30.03.2006 - Brazílie vyslala do vesmíru svého prvního kosmonauta. Marcos Pontes ráno odstartoval z kosmodromu Bajkonur v kazašské stepi. Posádku rakety Sojuz doplňují ruský a americký astronaut. Brazilec stráví v kosmu deset dní, vrátí se se současnou posádkou mezinárodní vesmírné stanice.

Sojuz odstartoval v půl páté ráno středoevropského času. Pavel Vinogradov a Jeffrey Williams stráví ve vesmíru šest měsíců, budou třináctou stálou posádkou mezinárodní vesmírné stanice ISS.

"Pocit, že jsem první Brazilec ve vesmíru, je velice hezký, zároveň je to velká zodpovědnost," svěřil se třiačtyřicetiletý brazilský letecký pilot Marcos Pontes před odletem.

"Na oslavu šestého titulu fotbalových mistrů světa, který Brazilci letos získají, s sebou beru dres brazilských fotbalistů," prohlásil sebevědomě. Přibalil také "kanárkovou" žluto-zelenou vlajku své země, aby připomněl stoleté výročí prvního letu v Brazílii.

Sojuz má na ISS přistát v sobotu. Pontes se příští týden vrátí na Zemi spolu s dosavadní posádkou mezinárodní vesmírné stanice Američanem Williamem MacArthurem a Rusem Valerijem Tokarevem, kteří jsou na oběžné dráze od října.

Brazilec Pontes, Rus Vinogradov a Američan Williams (zleva doprava) se ve čtvrtek 30. března vydali do vesmíru.

Do vesmíru se vydá také Němec

Letos v červenci by se k dvoučlenné posádce ISS měl připojit německý kosmonaut Thomas Reiter. Do kosmu jej dopraví americký raketoplán Discovery, který by měl startovat z Mysu Canaveral na Floridě.

Reiter má být prvním Evropanem mimo Rusko, který uskuteční dlouhodobý pobyt na vesmírné stanici. Strávit by tam měl šest měsíců.

Sojuz odstartoval ve čtvrtek 30. března z kazašského Bajkonuru s tříčlennou posádkou na palubě.

Přestože Brazilec Pontes stráví ve vesmíru jen deset dní, i tak naplňuje vesmírné ambice své země. Brazílie se hodlá více angažovat v kosmonautice a výzkumu vesmíru.

První brazilský kosmonaut od října trénoval v Hvězdném městečku u Moskvy. V Rusku se seznamoval se zvláštnostmi ruských lodí Sojuz; předtím prodělal výcvik v americkém kosmickém středisku v texaském Houstonu.

 

Zatmění Slunce skončilo

Zatmění Slunce lze nejlépe pozorovat v Egyptě

29.03.2006 - Krátce po čtrnácté hodině skončilo zatmění Slunce. Jako úplné bylo vidět jen z úzkého pásu táhnoucího se přes půl zeměkoule. Z mnoha míst Afriky, Evropy (včetně České republiky) a střední Asie bylo pozorovatelné pouze jako částečné.

Animace:
Zatmění Slunce nad Tureckem
Jak vypadá částečné zatmění Slunce

 

Jubilant Pacner se vrátil k cestě na Měsíc

Spisovatel a novinář Karel Pacner

29.03.2006 - Na knihkupeckých pultech se objevil titul Souboj o Měsíc. Jde o první díl příběhů o kosmonautice, nazvaných Kolumbové vesmíru. Druhý díl – Souboj o stanice – by měl vyjít na podzim.

Autor "kolumbovských" příběhů Karel Pacner dnes slaví své sedmdesáté narozeniny. Dlouholetý redaktor a nynější stálý spolupracovník MF DNES je sice vzděláním ekonom, ale celý život se věnoval publicistice.

Zaměřil se na popularizaci vědy, především kosmonautiky a vesmíru. V červenci 1969 přímo z mysu Canaveral a z řídícího střediska v texaském Houstonu sledoval let Apolla 11 k Měsíci. To, co předcházelo prvním krokům člověka na Měsíci, poté popsal ve své knize "... a velký skok pro lidstvo" (1971).

Spisovatel a publicista Karel Pacner na Bajkonuru v září 1989. V pozadí raketa Energija, která už nikdy neletěla.

Kosmonauti i špioni

Pacner ve svých knihách zachytil i další významné mezníky kosmonautiky. Například v roce 1976 vyšla kniha Sojuz volá Apollo o první společné sovětsko-americké kosmické misi. Prvnímu letu československého kosmonauta Vladimíra Remka věnoval knihu Devět dnů kosmických (1978).

Spisovatel a publicista Karel Pacner se jako pozorovatel zúčastnil i startu Apolla 11 na Měsíc.

Kromě kosmických témat lákaly Pacnera i dějiny obecně a historie tajných služeb zvláště. V roce 1994 vydal knihu Atomoví špioni, následovaly mimo jiné tituly Velké špionážní operace nebo Vyzvědačky pod rudou hvězdou.

V historické publikaci Osudové okamžiky Československa rozebral zlomové události našich dějin – například vznik státu v roce 1918, únorový převrat v roce 1948, okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 či zánik federace v roce 1992.

 

Měsíc se „zakousne“ do Slunce i nad Českem

Sluneční kotouč bude nad ČR překryt bezmála z poloviny.

28.03.2006 - Krátce před středečním polednem se Měsíc postaví do cesty slunečním paprskům. Pozemšťané budou moci pozorovat zatmění Slunce. V Česku bude pouze částečné. Úplné bude vidět z Jižní Ameriky, severní Afriky či Malé Asie. Českým zájemcům o mimořádný úkaz možná překazí plány zatažená obloha.

Animace: Jak vypadá částečné zatmění Slunce

"Úplné zatmění bude vidět ve východní Brazílii, v Africe, Turecku a v Gruzii, na Kavkaze, severu Kazachstánu a na severní hranici Mongolska," uvádí na serveru Observatory.cz Lenka Soumarová ze Štefánikovy hvězdárny.

Měsíční kotouč se dotkne spodního okraje Slunce asi třináct minut před středečním polednem. Postupně z něj bude "ukusovat" a po zhruba dvaašedesáti minutách by měl nad Českem překrýt 0,487 slunečního průměru. Za dvě hodiny bude po všem.

Astronomové upozorňují, že se těsně před úplnou fází během několika sekund nepřirozeně setmí. Není sice úplná tma jako v noci, protože i do míst s úplným zatměním atmosféra pár slunečních paprsků "zalomí".

Zatmění Slunce jsou častější než zatmění Měsíce, ale vzhledem k tomu, že jejich úplná fáze je pozorovatelná jen z velice úzkého, maximálně 270 kilometrů širokého pásu, ve stejném místě na Zemi se opakují v průměru jednou za 360 let.

Například v Praze bylo poslední úplné zatmění Slunce pozorovatelné v roce 1706, to příští čeká českou metropoli v roce 2135. Nad Evropou bylo možné pozorovat částečné zatmění naposledy loni v říjnu.

Co je zatmění Slunce

Zatmění Slunce nastává, když se Měsíc nachází mezi Sluncem a Zemí. Měsíc proto musí být v novu a v blízkosti uzlu své dráhy. Disk Měsíce na obloze je přibližně stejně velký jako disk Slunce, takže je schopen za určitých podmínek zakrýt Slunce celé. Slunce je sice čtyřsetnásobně větší než Měsíc, ale Měsíc je čtyřistakrát blíže Zemi než Slunce.

 

Předpověď počasí zpřesní nová družice

Nová družice zkvalitní předpověď počasí

22.03.2006 - Kdo chce už v úterý vědět, jaké počasí bude o víkendu, nebude už brzy odkázán jen na mlhavé výhledy z dosavadních zpráv o počasí. Nová evropská družice Metop totiž už v polovině tohoto roku umožní pohled do mnohem vzdálenější budoucnosti než dosud.

"Nová družice umožní přesnější a dlouhodobější předpověď počasí," řekl o Metopu (Meteorological operational polar satellite) Uwe Minne, ředitel pozemní stanice ve Friedrichshafenu, který leží na německém břehu Bodamského jezera.

"Dosud mohli meteorologové počasí poměrně přesně předpovídat na tři dny, v budoucnu to bude pět dní," vysvětluje německý expert.

První meteorologickou družici nové generace vynese na oběžnou dráhu koncem června z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu raketa Sojuz.

Metop bude doplňkem současných družic typu Meteosat i jejich nástupkyň MSG. Všechny tři typy vesmírných meteorologických stanic přitom vyrobil evropský koncern EADS Astrium. Po vypršení své pětileté životnosti bude Metop v roce 2010, potažmo 2015, nahrazen novou družicí stejného typu.

Podle mluvčího německé meteorologické služby ve Frankfurtu nad Mohanem Uwe Kirscheho se zvýší počet "trefených" předpovědí. Zázraky prý ale očekávat nelze. Při dramatičtějším vývoji povětrnostní situace, kdy jde o to určit, zda bude pršet, či nikoli, se přesnost dlouhodobějších předpovědí sníží.

Oběžná dráha Metopu se bude od ostatních družic lišit

To, že Metop dokáže víc než jeho předchůdci, bude dáno hlavně jeho odlišnou oběžnou dráhou. Satelity Meteosat, které do našich domácností každý večer dodávají družicové snímky, "obíhají" kolem Země nad rovníkem ve výšce 36 tisíc kilometrů. Vzhledem k rotaci planety ale tyto geostacionární družice svou polohu vůči svému vztažnému bodu na Zemi nemění.

"Například na Evropu se družice dívá úkosem," vysvětluje Minne. Metop se naproti tomu bude pohybovat ve výšce 820 kilometrů na oběžnici kolem severního a jižního pólu. K obletu Země bude potřebovat pouhých 100 minut.

Metop bude schopen měřit teplotu, vlhkost vzduchu, sílu větru i teplotu moří; bdít bude i nad oceány.

"Čím více těchto fyzikálních parametrů má meteorolog k dispozici, tím lepší bude jeho předpověď," těší se Minne.

"Přesnější předpovědi se přitom budou hodit v mnoha odvětvích lidské činnosti a mnohdy ušetří i peníze. Elektrárny se budou moci na očekávaný příchod chladnějšího počasí včas připravit zvýšením výkonu, hospodští budou vědět, zda otevřít zahrádku," nastínil Minne.

Družice o hmotnosti 4300 kilogramů bude získané údaje zasílat při každém obletu pozemní stanici. Z centrály Evropské organizace pro využívání meteorologických družic (Eumetsat) v německém Darmstadtu se pak data zašlou odběratelům, tedy jednotlivým národním meteorologickým organizacím v 18 zemích. Přidruženým členem organizace je od roku 1994 také Česká republika.

 

Vesmír vznikl během triliontiny sekundy

17.03.2006 - Až na samý časový okraj vzniku vesmíru nahlédla americká sonda WMAP. Podle jejího měření se kosmos rozepnul do obrovských rozměrů v triliontině sekundy a nesl v sobě tepelné rozdíly, které daly zárodek jeho budoucí struktuře v podobě planet, hvězd a galaxií.

S odvoláním na vědce, kteří zpracovávají data ze sondy, to oznámila agentura Reuters.

Závěry měření potvrdily předchozí teorie, které s podobným prudkým rozpínáním vesmíru počítaly, avšak pro jeho existenci chyběly přímé důkazy.

Rozpínání se událo po velkém třesku, při kterém explodovalo před necelými čtrnácti miliardami lety vesmírné jádro, pro které vědci mají název singularita, ale zatím ho nedokáží dnešními fyzikálními zákony popsat.

Důkaz o rychlém počátečním rozpínání kosmu získala sonda z měření takzvaného reliktního záření, které vzniklo asi 300 tisíc let po velkém třesku jako doznívající záblesk exploze.

Reliktní záření přichází rovnoměrně ze všech směrů vesmíru, nicméně už dříve v něm vědci přesnějšími přístroji zjistili kolísání. Teprve sonda WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe) toto kolísání změřila s náležitou přesností, a dokázala tak nahlédnout podle vědců s bezprecedentní přesností na samý časový okraj vzniku kosmu.

"Dnes hlásíme nejpřesnější měření rodícího se vesmíru. Máme nový důkaz, že se vesmír náhle, v méně než okamžiku, rozepnul ze submikroskopického do astronomického rozměru," citovala agentura Reuters Charlese Bennetta, vedoucího projektu sondy WMAP, kterou vypustila americký NASA v roce 2001.

"Toto ohromující rozpínání vesmíru se událo v méně než triliontině sekundy," dodal vědec.

Bennett prohlásil, že počáteční vesmír byl "jinak úžasnou pustinou", protože neexistovaly planety, hvězdy ani galaxie, které tvoří strukturu dnešního vesmíru.

Sonda zobrazila počáteční vesmír v podobě plochého oválu s modrými a zelenými skvrnami, které označují chladnější místa, a žlutými skvrnami označujícími teplejší části. Bílé linie ukazují, kudy se superhustým vesmírem prodíralo nejstarší polarizované světlo.

Měření rovněž potvrzují v nejzákladnějších obrysech složení vesmíru, který obsahuje jen čtyři procenta známé viditelné hmoty, 22 procent takzvané temné hmoty, která není složena z atomů, nevyzařuje ani nepohlcuje světlo a je měřitelná zatím pouze podle gravitačních účinků.

Zbytek vesmíru vyplňuje neméně tajemná temná energie, kterou vědci považují za hnací sílu rozpínání. Vesmír se proto rozpíná i dnes, ale mnohem pomaleji než v počátcích.

"Temná energie způsobuje nynější rozpínání, ale naštěstí je už mnohem jemnější než před 13,7 miliardami let," poznamenal Bennett.

Právě údaje ze sondy pomohly před třemi lety stanovit toto stáří vesmíru. WMAP je nyní vzdálena asi 1,6 milionu kilometrů od Země a bude fungovat až do roku 2009.

 

Komety formoval oheň i led

Americká sonda Stardust

15.03.2006 - Komety obsahují i minerály vytvářené za vysokých teplot. Překvapující poznatek přinesly první analýzy částeček, které dovezla sonda Stardust z komety Wild 2.

Když experti NASA plánovali unikátní misi družice Stardust, doufali, že získané údaje přinesou poznatky o vzniku sluneční soustavy. Vůbec poprvé se totiž do pozemských laboratoří měly dostat horniny staré několik miliard let, které přitom nebyly poznamenány erozí, vulkanickou činností ani přetavením po nárazu meteoritů.

Pouzdro s „úlovkem“ se na Zem vrátilo v lednu. Přivezené částečky by se sice vešly na jednu kávovou lžičku, ale i tak mohou rozpoutat v astronomii revoluci. Hned první publikovaný nález ukázal, že bude nutné přehodnotit teorii vysvětlující vznik komet.

Žár ve vesmírné chladničce

Američtí astronomové oznámili, že ve vzorcích, které přivezla sonda Stardust, jsou minerály formované při teplotách přes sedm set stupňů Celsia.

V místech, kde byly vzorky nasbírány, panuje přitom velmi nízká teplota. Kometa Wild 2 se navíc v žádné části své dráhy Slunci nepřibližuje a zřejmě tomu jinak nebylo ani v minulosti. Vědci si ji vybrali za cíl mise Stardust právě proto, že ji považovali za nejlepší dosažitelnou „vesmírnou ledničku.“ Na své současné dráze totiž obíhá teprve od roku 1974, kdy ji gravitace Jupitera postrčila blíže Slunci. Předtím „prožila“ dlouhé věky mezi Jupiterem a Uranem.

Z horka zrozené minerály tedy musely být v kometě už ve chvíli jejího zrodu. Analýzy potvrdily, že jde například o křemičitý minerál forsterit, který se vyskytuje například v polodrahokamu olivínu. Další horniny obsahují titan, vápník a hliník.

Astronomy udivilo, že mezi přivezenými částečkami jsou i takové, které pocházejí z chladného prostředí. „Je pozoruhodné, že jsme během mise nalezli oheň i led,“ řekl vedoucí vědeckého týmu Don Brownlee

Složitější, než se čekalo

Jádra komet tedy nejspíš nejsou jednoduchými „sněhovými koulemi“, jak tvrdí slavná teorie, kterou před padesáti lety vyslovil americký astronom Fred Whipple. Hmota komet musí pocházet z různých částí vesmíru. Část materiálu má zřejmě svůj původ v mlhovině obklopující zárodek hvězdy kde se vyskytovala vyšší teplota.

Poté gravitační síly vyvrhly hmotu do nejvzdálenějších oblastí rodící se sluneční soustavy. Vyloučeno také není, že teplem „poznamenané“ minerály pocházejí z jiného solárního systému.

Pozn.: Sněhová koule připravila překvapení

Astronomové přirovnávají komety ke špinavým sněhovým koulím. Nyní se k všeobecnému překvapení ukazuje, že část „špíny“ musí pocházet z horkých částí vesmíru. Nový poznatek přinesla první analýza částic komety Wild 2, které na Zem dopravila americká sonda v rámci mise Stardust. Podle vědců byly některé nasbírané prachové částice vystaveny teplotám nad 700 stupňů Celsia. Kometa Wild 2 se přitom na své dráze Slunci nepřibližuje.

 

Jak zachytit prach vlasatice

15.03.2006 - Navést sondu na dráhu vstříc kometě je husarský kousek. Komety patří k nejrychleji se pohybujícím tělesům ve sluneční soustavě a díky tomu má každý i drobný úlomek energii vystřelené kulky.

V případě mise Stardust řešili technici ještě složitější úkol než jak sondu ochránit před „bombardováním“ zrnky z jádra komety. Šlo o to, jak vzorek zachytit a přitom nezničit. Při vzájemné rychlosti v řádu kilometrů za sekundu by pro částečky byl osudný i náraz do sebeměkčí podušky.

Řešení problému přinesl vývoj speciálního velmi řídkého materiálu, tzv. aerogelu, kterým se pokryla celá plocha sběrače. Experti NASA uvádějí, že aerogel má podobné složení jako sklo, ale 99 procent jeho objemu tvoří vzduchoprázdno. Náraz do této „houby“ přečká bez úhony i částečka prachu.

Panovaly však pochybnosti, zda sonda vůbec něco zachytí. První zkoumání dovezeného vzorku však pesimisty uklidnily. „Aerogel je plný zachycených částic,“ uvedl Peter Tsou z Jet Propulsion Laboratory.

 

NASA odložila start Discovery o dva měsíce

15.03.2006 - Americký Národní úřad pro letectví a vesmír odsunul na červenec start raketoplánu Discovery. Původně měl raketoplán vyletět v květnu. Důvodem zdržení je špatně fungující čidlo palivové nádrže, které je nutno vyměnit.

Stejný problém mírně zpozdil i poslední start Discovery loni v létě. Let byl zároveň prvním od katastrofy raketoplánu Columbia v únoru 2003.

NASA v úterý oznámila, že potřebuje víc času k otevření palivové nádrže a výměně senzorů, který ukazovaly mírně nepřesné hodnoty.

Palivová čidla jsou důležitá, neboť na jejich údajích závisí přesné zastavení motorů při výstupu komplexu do kosmu. Nesprávné vypnutí by mohlo vést ke katastrofě. Na Discovery se mají vyměnit celkem tři čidla.

Manažer programu raketoplánu Wayne Hale řekl, že "je rozumné senzory vyměnit". Přes zpoždění Hale věří, že do kosmu bude letos raketoplán vyslán celkem třikrát.

Výměna senzorů zabere tři týdny a vyžaduje, aby pracovník sestoupil na dno 46 metrů dlouhé nádrže, která stojí vzpřímeně.

 

V noci na středu mohou Češi sledovat zatmění Měsíce

14.03.2006 - V noci na z úterka na středu 15. března nastane polostínové zatmění Měsíce. Přirozený satelit Země bude v tuto dobu procházet jejím polostínem.

Tento jev je obvykle nenápadný a pozorovatelný jen speciálními dalekohledy. Tentokrát se ale Měsíc těsně přiblíží zemskému stínu, takže při vrcholu zatmění zřetelně ztmavne jeho okraj.

"Pokud se na toto polostínové zatmění Měsíce chcete podívat, udělejte to kolem maximální fáze," radí Pavel Suchan z České astronomické společnosti.

Zatmění podle něj začne v úterý ve 22:23 a potrvá do 03:12 ve středu v noci. Maximální fáze, kdy se Měsíc také nejvíce přiblíží k plnému zemskému stínu, nastane v 00:47.

"Abyste mohli lépe porovnat pokles jasu Měsíce bude vhodnější použít malý dalekohled, třeba triedr," uvedl Suchan.

Pro pozorování je nejvhodnější místo s co nejmenším "světelným znečištěním", tedy nejlépe mimo město, kde neruší pouliční lampy.

Astronomové připomínají, že částečné zatmění Měsíce nastane letos 17. září ve večerních hodinách, kdy Měsíc projde okrajem zemského stínu. Zatmění Slunce bude 29. března. V Česku bude částečné a Měsíc ho zakryje jen polovinu.

 

V atmosféře přibylo nejvíc oxidu uhličitého v historii

14.03.2006 - Američtí klimatologové z Národního úřadu pro výzkum oceánů a atmosféry (NOAA) zaznamenali výrazný nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Podle nejnovějšího měření dosáhly hodnoty rekordních čísel. Odborníci v tom spatřují varování pro lidstvo.

Britská zpravodajská stanice BBC News na svých stránkách zveřejnila zprávu, že podle posledních údajů stojí hladiny oxidu uhličitého (CO2) na 381 ppm (parts per million, tedy jedna desetitisícina procenta). Údaje z Rocky Mountains v americké Coloradu přesahují téměř o 100 ppm stav CO2 v atmosféře v předprůmyslové éře.

Výzkum také ukazuje, že nárůst z roku 2005, o 2,6 ppm, byl rekordně nejvyšší. Naměřené hodnoty používají vědci jako měřítko pro celou Zemi.

Národní úřad pro výzkum oceánů a atmosféry analyzuje vzorky vzduchu sebrané z celého světa, včetně Rocky Mountains, kde proběhlo jedno z posledních měření.

Lidé způsobují změnu klimatu

Nejnovější výsledky bohužel potvrzují znepokojivý trend posledních let. "V průměru se za posledních 30 let podíl CO2 v atmosféře zdvojnásobil," uvedl šéf analytického týmu NOAA Pieter Tans, jenž se zabývá právě oxidem uhličitým.

"Nevidíme žádný náznak snížení, ba naopak, hodnoty se stále zvyšují a růst je stále rychlejší," dodal Tans pro BBC.

Poradce britské vlády v oblasti vědy, profesor Sir David King, tvrdí, že nová data jen zdůraznila, že by lidé měli klást větší důraz na snížení emisí CO2.

"Dnes jsme nad 380 ppm," prohlásil King. "To jsou větší hodnoty, než kdykoli za více než milion let, možná i 30 milionů let. Lidé jsou ti, kteří mění klima," varoval.

 

Planeta, která rozšířila svět

13.03.2006 - Oběžnici jménem Uran zpozoroval před 225 lety Wilhelm Herschel

Na obloze je prostým okem běžně vidět sedm pohyblivých objektů - kromě Slunce a Měsíce ještě Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Ty také „určily“ délku týdne.

Každému objektu snad již staří Sumerové přiřadili k uctívání jeden den. Sedmička pak platila za číslo magické pro přírodu (a šťastné pro člověka).

Dalekohled od 17. století přispěl k objevu „dočasných“ pohybujících se objektů - komet. Hledat novou planetu nikoho ani nenapadlo, neboť to bylo proti přírodě i Bohu.

Roku 1757 však přichází do Anglie devatenáctiletý Wilhelm Herschel, prapůvodem Heršl z Heršpic od jihomoravského Slavkova (odkud ho vyhnala pobělohorská rekatolizace). Jako talentovaný muzikant si na ostrovech žil docela obstojně, jenže... knížka o astronomii ho zaujala natolik, že si - v pětatřiceti - vypůjčil dalekohled.

Neuspokojil ho, postavil si proto vlastní, A potom další a další, pořád lepší (celkem vybrousil okolo 430 zrcadel). Roku 1780 byl s jedním konečně spokojen natolik, že si jím začal prohlížet hvězdy. Přitom, bylo to v úterý večer 13. března 1781, si všiml, že jistá hvězdička v souhvězdí Blíženců se jeví jako kotouček. To bylo podezřelé; hvězda totiž díky své vzdálenosti i v tom nejsilnějším dalekohledu stále zůstává „bodem“...

Když pak Herschel zjistil, že těleso se oblohou pomalu šine (což hvězdy rovněž nedělávají, aspoň ne běžně měřitelnou rychlostí), usoudil, že objevil kometu. Když nashromáždil víc pozorování a publikoval je, začali přední matematici počítat její dráhu. S parabolou, typickou pro dráhu většiny známých (nenávratných) komet, ovšem neuspěli. Zato když vynikající francouzský matematik Pierre Laplace zkusil elipsu (dopočítal se v srpnu 1781) -sedělo to. Přitom se už od počátku 17. století díky Keplerovi vědělo, že po elipse obíhají planety.

Objevitel planetu na počest anglického krále Jiřího III., svého příznivce (a vrstevníka), pojmenoval Georgium Sidus (Jiřího hvězda). Zásluhou Američanů, kterým tento monarcha pil krev (Thomas Jefferson dokonce v Deklaraci nezávislosti sepsal působivý seznam jeho prohřešků a nedostatků), se však toto označení neujalo (asi nejvíc se používal název Herschel).

Jelikož ale všechny dosavadní planety nesly klasická jména bez vztahu k novodobým národům a jejich panovníkům, astronomové nakonec, nějakých 60 let po objevu (to už byli Herschel i Jiří III. na věčnosti) z několika návrhů (figuroval i Neptun) přijali ten od německého astronoma Johanna Bodeho - Uran. Mělo to svoji „rodinnou“ logiku: Uran byl Saturnovým otcem a Saturn otcem Jupiterovým, čili čím starší bůh, tím vzdálenější planeta.

Uran je poslední oběžnicí, kterou lze za dobrých podmínek a při dobrém zraku spatřit pouhým okem. A taky spatřen byl - porovnání výpočtů s některými minulými pozorováními ukázalo, že se to podařilo hned několika hvězdářům, z nich patrně jako prvnímu Johnu Flamsteedovi v roce 1690.

Herschel dostal od cambridgeské univerzity čestný doktorát, od Jiřího pak titul královského astronoma s doživotním platem 200 liber ročně, dům u Windsoru a prostředky na stavbu ještě většího dalekohledu.

Jeho situace se tedy obrátila: od té doby se astronomií živil, hudbou bavil. A změnil se i obraz světa, reprezentovaného sluneční soustavou - její kubatura se Uranem zosminásobila.

 

Sonda našla na kometě oheň i led

13.03.2006 - Ve vzorcích z komety Wild 2, které na Zem dopravila sonda v rámci mise Stardust, jsou stopy po extrémně vysokých teplotách. Vzorky byly přitom sbírány v nejchladnějších oblastech Sluneční soustavy. Při tiskové konferenci to uvedli vědci z NASA.

Pozoruhodné je, že jsme během mise nalezli oheň i led, řekl vedoucí vědeckého týmu Don Brownlee z univerzity ve státě Washington.

V nejchladnějších místech Sluneční soustavy jsme nalezli vzorky, které vznikly při extrémně vysokých teplotách, uvedl.

Podle Brownleeho není jasné, zda sebrané vzorky vznikly v našem slunečním systému. Pokud by tomu tak bylo, musely vzniknout v oblastech s nejvyššími teplotami a být dopraveny do nejchladnějších míst.

Sonda Stardust nabrala stovky mikroskopických částeček v roce 2004 při průletu "ocasem" a plynovou aurou komety Wild 2. V lednu se vrátil na Zem kontejner se vzorky z komety.

Podle vědců jsou nasbírané prachové částice ve skutečnosti ze sklovitých materiálů a z materiálů podobných olivínům se stopovými prvky jako hořčík. Nyní je zkoumá na 150 vědců po celém světě.

Prach komet obsahuje podle vědců NASA 4,5 miliardy let starou "základní surovinu", z níž vznikla Sluneční soustava. Prachové částice by tedy byly starší než Slunce a Země.

 

V úterý v noci nastane polostínové zatmění Měsíce

13.03.2006 - V noci na středu 15. března nastane polostínové zatmění Měsíce. Přirozený satelit Země bude procházet jejím polostínem. Tento jev je obvykle nenápadný a pozorovatelný jen speciálními dalekohledy.

"Tentokrát se ale Měsíc těsně přiblíží zemskému stínu, takže při vrcholu zatmění zřetelně ztmavne jeho okraj," řekl Pavel Suchan z České astronomické společnosti.

"Pokud se na toto polostínové zatmění Měsíce chcete podívat, udělejte to kolem maximální fáze," radí astronom. Zatmění podle něj začne ve 22:23 a potrvá do 03:12. Maximální fáze, kdy se Měsíc také nejvíce přiblíží k plnému zemskému stínu, nastane 15. března v 00:47.

"Abyste mohli lépe porovnat pokles jasu Měsíce na páté hodině, tedy vpravo dole, bude vhodnější použít malý dalekohled, třeba triedr," uvedl Suchan.

Pozorovat Měsíc je podle něj také vhodné před i po maximální fázi, což umožní rozlišit ztmavnutí měsíčního okraje. Pro pozorování je nejvhodnější místo s co nejmenším "světelným znečištěním", tedy nejlépe mimo město, kde neruší pouliční lampy.

Ztmavnutí okraje Měsíce ovlivní také okamžitý stav zemské atmosféry, především její znečištění.

Astronomové připomínají, že částečné zatmění Měsíce nastane letos i 17. září ve večerních hodinách, kdy Měsíc projde okrajem zemského stínu. Zatmění Slunce bude 29. března. V Česku bude částečné a Měsíc ho zakryje jen polovinu. Jev bude možné pozorovat od 11:46 do 13:52. Jako úplné bude zatmění viditelné v Africe a v Asii.

 

Revoluční sonda začala kroužit kolem Marsu

10.03.2006 - Sonda Mars Reconnaissance Orbiter se úspěšně "zabydlela" na oběžné dráze kolem rudé planety. Letěla k ní skoro sedm měsíců, urazila 480 milionů kilometrů. Americká kosmická agentura NASA od ní čeká desetkrát víc dat, než dodali všichni předchůdci. A možná najít místo pro přistání člověka.

Sonda odstartovala po dvoudenních odkladech kvůli technickým potížím 12. srpna 2005.

Je to nejvyspělejší satelit, který byl dosud vyslán k nějaké planetě. Projekt přišel na 450 milionů dolarů.

V pátek krátce před půl jedenáctou večer se zapnuly přídavné motory, které zpomalily letící sondu a navedly ji do pole působnosti gravitačních sil Marsu.

O dvacet minut později se MRO podle očekávání ztratila v zákrytu planety a byl přerušen signál. Za půl hodiny se ho ale znovu podařilo zachytit a po půl dvanácté mohli inženýři potvrdit, že manévr proběhl úspěšně.

Dostat se na oběžnou dráhu Marsu se přitom nepodařilo dvěma třetinám všech pozemských družic, které tam byly vyslány.

Hlavním cílem následující dvouleté mise družice Mars Reconnaissance Orbiter je podle amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír určit nejvhodnější místa, kde by mohly přistát roboty a jednou možná i kosmonauti.

Experti si také slibují informace o tom, zda a jak se na planetě někdy v minulosti vyskytovala voda. Na oběžné dráze Marsu už pobývají tři sondy - americké Mars Global Surveyor a Mars Oddyssey a evropská Mars Express. Na povrchu rudé planety také stále pracují americké roboty Spirit a Opportunity.

 

Sonda Cassini odhalila vodu na Saturnově měsíci

10.03.2006 - Vědci našli vodu v kapalném stavu na měsíci planety Saturn Enceladus. S pomocí sondy Cassini, která se pohybuje v blízkosti prstencové planety, se jim podařilo získat důkaz, že vodu chrlí gejzíry na měsíci. Ten je jinak pokrytý ledem.

Nový objev výrazně zvyšuje naději, že by na tomto vesmírném tělese mohl existovat život, informoval americký vědecký časopis Science.

Překvapivý objev nadchl především ty vědce, kteří už dříve tvrdili, že Enceladus by mohl patřit mezi několik málo míst v naší sluneční soustavě, kde by se životu s velkou pravděpodobností dařilo.

Nové fotografie s vysokým rozlišením pořízené sondou Cassini zachytily erupce ledové tříště a obrovských oblak vodní páry z gejzírů na jižním pólu Encelada.

"Kouřová pistole", jak vědci gejzíru přezdívají, tak poskytuje důkaz, že souputník Saturnu má vodu, vysvětlila Carolyn Porcová z kosmologického institutu v Boulderu v americkém státě Colorado.

Pokud je na Enceladu i život, pravděpodobně to bude ve formě mikrobů nebo jiných primitivních organismů schopných žít v extrémních podmínkách, upozornili experti.

David Morrison z Astrobiologického institutu NASA ale varoval před ukvapenými závěry. "Je to určitě zajímavé, ale to je podle mě tak všechno, co můžeme říct," řekl.

Vědci se většinou shodují, že prostředí vhodné k životu musí splňovat několik podmínek, mezi něž patří i přítomnost vody, stálý zdroj tepla a výskyt potřebných chemických látek. Podle vědců je vulkanická aktivita, která pravděpodobně na Enceladu trvá nejméně tisícovky let, potenciálně stálým zdrojem vody a tepla.

Mezi další kandidáty na někdejší nebo stále přítomnou existenci mimozemského života řadí vědci ledové měsíce planet Mars a Jupiter.

Enceladus, který napříč měří 505 kilometrů, je nejblyštivějším objektem sluneční soustavy. Astronomové se dlouho domnívali, že jde o chladné a poklidné těleso. Nyní se ale ukazuje, že se na něm odehrává geologická činnost, která se soustřeďuje převážně kolem nezvykle teplého jižního pólu. Vědci se domnívají, že se voda dere na povrch trhlinami v povrchu.

Americko-evropská dvojsonda Cassini-Huygens byla do kosmu vynesena v roce 1997 a na oběžnou dráhu kolem Saturnu doputovala v roce 2004. Od té doby prozkoumává prstence a měsíce Saturnu. Kolem Encelada přeletěla loni třikrát a příště by se k němu měla dostat jen na vzdálenost 354 kilometrů v roce 2008.

 

Čína vypustí devět družic, pomohou s televizí i semínky

06.03.2006 - Nová kosmická velmoc – Čína – se začíná pořádně rozjíždět. Na letošek naplánovala vypuštění devíti satelitů. Svůj vesmírný program chce navíc přeměnit z pokusného na komerční.

Plány čínské vesmírné agentury odhalil na pondělním zasedání parlamentu její prezident Čang Čching-wej.

První z plánovaných satelitů má do vesmírů odstartovat na konci dubna. V září by měla vyletět také družice zaměřená na výzkum klíčení semínek ve vesmíru. Specifické prostředí stavu beztíže a kosmické radiace by podle představ čínských vědců mohlo umožnit vypěstovat kvalitnějších odrůd s velkými výnosy.

Za další významný krok považují Číňané vypuštění prvního domácího satelitu pro přenos televizního signálu. SinoSat 2 by měl pokrýt i ty nejodlehlejší zemědělské oblasti země. Nosná družice, nazvaná Dongafangong 4, má životnost naplánovanou na patnáct let.

Mezi ostatní satelity, které Čína vyšle v roce 2006, bude patřit například meteorologická družice nebo oceánografický modul, zkoumající barvu moře.

Podle návrhu, který čínským poslancům prezentoval premiér Wen Ťia-pao, by se navíc v brzké době měl změnit charakter vesmírného programu Číňanů. Namísto „experimentálního uplatnění“ by čínské rakety měly sloužit jako výdělečný projekt a například k vynášet komerční satelity na oběžnou dráhu.

 

Ruské raketě se nepodařilo vynést družici na orbitu

01.03.2006 - Ruský kosmický program utrpěl další z řady trhlin. Tentokrát se raketě Proton-M nepodařilo vynést na oběžnou dráhu kolem Země arabskou telekomunikační družici Arabsat 4A. Oznámily to ruské a arabské zdroje.

Raketa Proton-M, doplněná speciální raketou Briz-M, byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Základní nosič sice družici úspěšně vynesl na prvotní oběžnou dráhu, ale Briz-M selhal a nutnou korekci orbity neprovedl.

Podle ruských expertů byl problém v tom, že se telekomunikační družice oddělila od rakety dřív, než bylo naplánováno, čímž začala obíhat kolem Země podstatně níže, než měla.

Nyní se experti pokoušejí využít vlastní pohonné jednotky družice k jejímu vyvedení na správnou oběžnou dráhu. Pravděpodobnost, že se to povede, není podle mluvčího ruské agentury velká.

V minulých letech došlo už k celé řadě podobných neúspěšných pokusů, které ohrožují ruské plány výrazně zvýšit příjmy z vypouštění zahraničních satelitů.

 

NASA ruší raketoplány, první skončí Atlantis

22.02.2006 - Americký Národní úřad pro letectví a vesmír v úterý oznámil, že jako první ze tří zbývajících raketoplánů bude vyřazen z provozu Atlantis. Má se tak stát v roce 2008 v rámci postupného ukončení celého programu letů raketoplánů do vesmíru. K tomu by mělo dojít v roce 2010.

Atlantis zahájil lety do vesmíru v roce 1985 a před svým vyřazením by měl podle manažera projektu Wayna Halea absolvovat ještě čtyři až pět letů k Mezinárodní vesmírné stanici ISS.

Jeho části by pak měly být využity ve zbývajících raketoplánech Discovery a Endeavour.

NASA před ukončením celého programu v roce 2010 plánuje ještě sedmnáct letů raketoplánů. Nová generace vesmírných dopravních prostředků pak má být hotova do roku 2014.

 

Planety „podezřelé ze života“

21.02.2006 - Astronomové, kteří pátrají po projevech mimozemského života, dostali užitečnou pomůcku. Seznam deseti hvězd na které se mají soustředit.

Při hledání možných známek života mimo naši sluneční soustavu se astronomové logicky snaží najít planety podobné Zemi. Problém je, že to zatím zůstává mimo technické možnosti. V příštím desetiletí by se díky novým projektům mohlo podařit technologickou bariéru prolomit.

Astronomové budou ale řešit otázku, kam přístroje pořízené za stamiliony dolarů nasměrovat. V naší galaxii je na 400 miliard hvězd. Metoda pokus - omyl tedy nepřipadá v úvahu. Proto Margaret Turnbullová z Carnegieho institutu ve Washingtonu zveřejnila seznam deseti hvězd, u kterých je šance na zpozorování života nejvyšší.

Světy v obyvatelné zóně

Turnbullová vycházela z katalogu hvězdných vzdáleností, které naměřila sonda Hipparcos. Už před dvěma lety vytipovala třicet stálic, které mohou mít planety ve vhodné vzdálenosti. Ze seznamu vyškrtla hvězdy příliš mladé. Turnbullová si stanovila jako minimální hranici stáří tří miliard let.

Případný život by v mladších solárních systémech neměl čas nutný k vytvoření inteligentního života a posléze technické civilizace. Smůlu mají i proměnné hvězdy. Svět, který by byl střídavě silně ohříván a následně ochlazován, by byl pro život příliš nehostinný. To platí i pro soustavy složené z více hvězd. Dalším faktorem, který byl pro umístění v první desítce podstatný, byla vysoká přítomnost kovu.

Na vybrané hvězdy se zaměří vesmírné teleskopy systému Terrestrial Planet Finder. V rámci tohoto projektu mají do roku 2020 vzniknout dvě observatoře. Plán však ohrožují rozpočtové škrty, které NASA provádí, aby měla prostředky k návratu na Měsíc. Kritici seznam považují za příliš omezující. „Domnívám se, že musíme hledat i život ve formě, kterou neznáme,“ říká Carol Clelandová z University of Colorado.

Formy života na Zemi, všechny založené na DNA, jsou si tak podobné, že pravděpodobně mají společný původ. Život na jiných světech může mít zcela jinou podobu. Potom by hledání druhé Země bylo při pátrání po mimozemské inteligenci slepou uličkou.

 

Japonskou družici využijí dopravci i meteorologové

18.02.2006 - Z kosmického střediska na ostrově Tanegašima úspěšně odstartovala japonská raketa H-2A. Ta na oběžnou dráhu Země vynese družici, kterou Japonci využijí při kontrole letecké dopravy i při shromažďování informací o počasí. Oznámila to japonská agentura pro výzkum kosmu JAXA.

Je to druhý start rakety během jednoho měsíce. V lednu vynesla do vesmíru pozorovací družici.

Raketa vypustila na oběžnou dráhu ve výšce 36 tisíc kilometrů geostacionární družici MTSAT-2, která stála v přepočtu 100 milionů eur (téměř tři miliardy korun). Jejím úkolem je shromažďovat data pro zlepšení řízení letecké dopravy nad Tichomořím a také poskytnout doplňující údaje pro předpovědi meteorologů.

MTSAT-2 o váze 4,65 tuny je dosud nejtěžší družice, kterou Japonsko umístilo ve vesmíru.

Úspěšný start rakety a umístění družice na správnou oběžnou dráhu je důležitým impulzem japonskému kosmickému programu, který byl v minulosti poznamenán několika nezdary. Například v listopadu 2003 musela být raketa H-2A se dvěma družicemi kvůli technickým problémům krátce po startu zničena. Předtím ale bylo v roce 2002 vypuštěno úspěšně pět raket H-2A a v roce 2005 jedna.

Nedávno japonský vesmírný program málem zaznamenal historický úspěch, když JAXA v listopadu oznámila, že sonda Hajabusa nasbírala vzorky z asteroidu vzdáleného téměř 300 milionů kilometrů od Země. Ale oslava se brzy změnila ve zklamání, když data poslaná na Zemi ukázala, že se vzorky odebrat zřejmě nepodařilo.

Agentura navíc v prosinci informovala, že sonda se na Zemi vrátí až v roce 2010, tedy o tři roky později oproti plánu.

Roční zpoždění má projekt sondy SELENE, která má obíhat kolem Měsíce a vypustit dva satelity určené k měření magnetického a gravitačního pole Měsíce a k provádění testů směřujících k objasnění původu Měsíce.

Program agentury JAXA je v poslední době hodně nabitý. Příští úterý se připravuje vypustit do vesmíru další družici Astro-F, která je určena k astronomickým pozorováním.

 

Planeta Mars se s námi "loučí" v souhvězdí Býka

16.02.2006 - Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR

Od 7. listopadu 2005, kdy nastala poslední opozice Marsu (tzn., že planeta byla ze Země pozorovatelná v opačném směru než Slunce) se Mars od nás postupně vzdaluje. Příští opozice nastane na Štědrý den roku 2007. K opozicím dochází průměrně po dvou letech a 49 dnech. Obvykle několik dnů před opozicí nebo po ní se také Mars nejvíce přiblíží k Zemi. To je vždy spojeno s dobrými pozorovacími podmínkami, protože planeta je blíž k Zemi než obvykle. Možnost pozorovat planetu Mars při jejím loňském přiblížení nás opustila, ale Mars se s námi v těchto dnech "loučí" v souhvězdí Býka, kde na obloze prochází nedaleko hvězdokupy Plejády. 16. února večer jej můžeme spatřit necelé tři stupně jižně od této hvězdokupy (bude tedy pod ní). Mars stále patří mezi jasná tělesa na obloze a v seskupení s hvězdokupou Plejády, která vypadá jako velmi malinkatý "Velký vůz" je v souhvězdí Býka očima snadno nalezitelný. 22. února se pak ocitne ve "zlaté bráně ekliptiky" mezi nejjasnější hvězdou souhvězdí Býka Aldebaranem a Plejádami. I toto seskupení bude dobře pozorovatelné očima. Mars je na obloze většinu noci, zapadá dvě hodiny po půlnoci.

Kromě Marsu můžeme v těchto dnech spatřit na obloze další planety viditelné okem. Merkur se objevuje v druhé polovině února večer nízko nad západem, promítá se do souhvězdí Vodnáře. Velmi jasná Venuše (17.2. je nejjasnější z celého roku) září na ranní obloze jako jitřenka nevysoko nad jihovýchodem v souhvězdí Střelce, Jupiter se promítá do souhvězdí Vah a je nad obzorem ve druhé polovině noci. Obloze však nyní vévodí Saturn v Raku poblíž hvězdokupy Jesličky. Je viditelný celou noc. I když opozice Saturnu nastala 27. ledna 2006, výhodné pozorovací období bude ustupovat jen zvolna. I v průběhu celého zbytku zimy a téměř celé jaro bude tato planeta ozdobená prstencem stále na našem večerním nebi a pohled na ni dalekohledem bude pěkným zážitkem.

Mars je ze všech známých těles Zemi nejpodobnější. Jeho sluneční den trvá jen o 40 minut déle než náš. Má rotační osu skloněnou skoro stejně jako Země, proto se na jeho povrchu střídají roční doby. Ty jsou ovšem delší, protože Marsův rok je také delší - 687 pozemských dní. Povrch se podobá pozemské polární pustině a jako na pouštích tu pozorujeme písečné přesypy. Do výšky se zvedají mohutné sopky shodné s pozemskými, některé jsou však větší než ty pozemské. Vulkán Olympus Mons vystupuje 23 kilometry nad okolí a má průměr 550 kilometrů. Zdá se však, že už je vyhaslý. Mars měl kdysi husté ovzduší a severní polokouli pokrýval mělký oceán, do něhož se vlévaly mocné veletoky. Mars je však od Slunce dál než Země a má i desetkrát menší hmotnost. Proto přišel o většinu atmosféry i vody a promrzl. Marsovo ovzduší je nyní tak řídké, že na jeho povrchu nemůže existovat kapalná voda. Ta se tam vyskytuje jen jako vodní pára nebo jako ledové krystalky a led, a to hlavně v polárních oblastech, kde tvoří takzvané polární čepičky dobře pozorovatelné i menšími dalekohledy. Hodně ledu a možná i zvodnělé vrstvy zůstaly pod povrchem. Na obloze je Mars nápadný svou načervenalou barvou, která je způsobena velkým obsahem oxidu železa v povrchových horninách planety. Mars je menší než naše Země, jeho průměr je jen o málo větší než zemský poloměr. Mars má dva měsíce - Phobos a Deimos.

Spolehlivou informaci o tom, kdy byla planeta Mars poprvé pozorována, nemáme k dispozici. Pravděpodobně to ale bylo kolem roku 3000 až 4000 před n. l. Všechny velké středověké civilizace, Egypťané, Babyloňané a Řekové, věděli o této "putující hvězdě" a daly jí svá jména. Zpravidla se v názvu objevovala charakteristická červená barva jako Červený objekt, Nebeský oheň, Pochodeň nebo Bůh války.

Otevřená hvězdokupa Plejády (označená v katalogu jako M 45 a v češtině nazývaná Kuřátka) v souhvězdí Býka patří podle záznamů k nejstarším známým objektům na obloze. Hvězdy tvořící Plejády jsou od nás vzdáleny 380 světelných roků a zaujímají prostor o rozměru 20 světelných roků. Hvězdokupa je vidět očima, kdy podle pozorovacích podmínek můžeme spatřit přibližně od 6 do 11 hvězd. Dalekohled jich ukáže desítky. Otevřené hvězdokupy jsou fyzikálně příbuzné skupiny hvězd, které drží pohromadě vzájemnou gravitační přitažlivostí. Proto se rozprostírají v omezené oblasti vesmíru, typicky mnohem menší než je jejich vzdálenost od nás, takže se všechny nacházejí zhruba ve stejné vzdálenosti. Pravděpodobně vznikly z rozsáhlých kosmických mračen plynu a prachu. V mnoha mračnech, které jsou vidět jako jasné difúzní mlhoviny, dochází stále ke tvorbě hvězd a tak můžeme pozorovat vytváření velmi mladých hvězdokup. Proces vytváření zabírá pouze značně krátký čas v porovnání se životností hvězdokupy, a tak jsou všechny podobného stáří. Většina hvězd se vytvořila ze stejné difúzní mlhoviny, a tak mají podobné počáteční chemické složení.

 

Pozvánka: Astronomická expedice – váš první kontakt s vesmírem

15.02.2006 - Převzato: Jan Píšala: Baví vás noční život? Rádi ponocujete? Přitahuje vás vesmír a astronomie vůbec? Pokud je tomu tak, pak neváhejte a přijeďte na Astronomickou expedici 2006. Stanete se tak jedním z několika desítek středoškoláků a vysokoškoláků, které dohromady váže společný zájem o hvězdné nebe.

Letošní „letní škola astronomie“ proběhne jako každý rok na pozemku Hvězdárny v Úpici. Od 14. do 30. července se každý večer můžete stát skutečným pozorovatelem hvězdné oblohy a prozkoumat ty nejkrásnější objekty blízkého i vzdáleného vesmíru. Akci nebývalého rozsahu, která nemá ve střední Evropě obdoby, spolupořádá i Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně a společnost Amatérská prohlídka oblohy. Právě tyto instituce zapůjčují dalekohledy a vysílají sem i řadu kvalifikovaných pracovníků.

Na podkrkonošské hvězdárně na vás bude čekat tým odborných vedoucích složený především ze studentů vysokých škol s přírodovědným zaměřením. Pod jejich vedením proniknou i úplní začátečníci do tajů souhvězdí, poznají svět Sluneční soustavy a ke konci expedice se hravě vyznají na obloze. Zkušenější pozorovatelé si mohou prohloubit své dosavadní znalosti a radovat se z nádherně temné noční oblohy.

Všichni expedičníci bydlí ve stanech, které si postaví na pozemku hvězdárny. K dispozici mají kvalitní sociální zařízení a sprchy s teplou vodou. Samozřejmě nechybí ani čtyři jídla denně (snídaně, oběd, večeře a půlnoční svačina pro noční hladovce). Přednášky probíhají v zastřešené přednáškové místnosti s digitálním projektorem.

Nezanedbáváme ani přístrojové vybavení. Budou na vás čekat středně velké dalekohledy, fotografické komory s fotoaparáty, CCD kamera, webkamera a několik počítačů s přístupem k internetu.

Běžný expediční den je od rána až do večera nabitý zajímavými přednáškami. Rovným dílem je zastoupena jak praktická, tak teoretická astronomie, výjimkou nejsou ani přednášky z meteorologie či planetární geologie. Nechybí ani netradiční experimenty (tvorba impaktních kráterů, stavba spektroskopu) a expedici každoročně navštíví také řada významných astronomů. V minulých letech například Marcel Grün, Jiří Grygar, Zdeněk Pokorný či Zdeněk Mikulášek…

Denní program expedice začíná o půl jedenácté snídaní, následuje dopolední zpracování pozorování z předešlé noci a ve dvě hodiny pravidelný oběd. Po obědě je zpravidla připravena další přednáška, v opačném případě má každý z expedičníků osobní volno. Přednášky probíhají rovněž každý den po večeři, po setmění se v případě hezkého počasí pozoruje až do půl třetí. V době osobního volna se můžete zajít vykoupat na blízké koupaliště či splav, zahrát si volejbal na hvězdárenském hřišti nebo si jen tak lenošit či dospávat předešlou noc. Pokud nám počasí nepřeje, máme v záloze náhradní program v podobě zajímavé přednášky nebo filmového večera. Každoročně dojde i na bojovou hru.

Chcete-li se i vy zúčastnit této jedinečné akce, neváhejte a kontaktujte nás. Expedice je určena především studentům středních a vysokých škol od 15 let do 25 let. Hledáte-li více informací, navštivte webové stránky http://expedice.astronomie.cz. Kontaktní adresa pro předběžné přihlášky a dotazy je Jan Píšala, Bieblova 7, Brno, 613 00 nebo email expedice@hvezdarna.cz. Přihlášky sbíráme do 15. března 2006.

 

Debata o meteoritech z Marsu opět na scéně

13.02.2006 - Názor, podle kterého mohly některé meteority původem z Marsu obsahovat stopy činnosti živých organismů, se znovu vrací.

Uhlíkaté struktury, jakési mikroskopické žilky zachované uvnitř v marťanském meteoritu Nakhla se totiž opravdu značně podobají tomu, co je na Zemi výsledkem činnosti bakterií. Připomínají jemně žilkované vrstvy bohaté na uhlík, které se ukládají na dně pozemských oceánů. Meteorit obsahuje nerost iddingsit, který se na Zemi ukládá ve vodě. David McKay a Everett Gibson z houstonského Johnson Space Center se ale nesnaží pouze ukázat, že struktury meteoritu musely vzniknout v prostředí kapalné vody (její přítomnost na Marsu by nijak překvapivá nebyla).

Nové zkoumání kousků meteoritu Nakhla, který dopadl v roce 1911 v Egyptě, údajně rovněž vyvrátilo možnost, že uhlíkaté struktury jsou až důsledkem kontaminace v pozemském prostředí (v takovém případě by zde zřejmě byla nalezena i stopa DNA, která zde však vnitru marsovského vzorku chybí).
Samozřejmě zůstává možnost, že příslušné struktury byly vytvořeny i nějakým nebiologickým procesem, ten však není v tuto chvíli znám.

Zdroj:

http://www.newscientistspace.com/article.ns?id=dn8709

Poznámka: Pátrání na internetu však význam této zprávy poněkud snižuje. Další servery ji prakticky nevěnovaly pozornost. Nakhla se v souvislosti s úvahami o životě na Marsu objevovala především v roce 1999 a 2001 a pak vše podle všeho utichlo. Že by tedy nová vlna zájmu?

 

NASA hledá dobrovolníky

04.02.2006 - Chcete se podílet na významných objevech, aniž byste opustili pohodlí svého domova? Nabízí se vám jedinečná příležitost. Potřebujete pouze počítač s připojením k internetu, bystrý zrak a trpělivost.

Můžete se zúčastnit hledání částic kosmického prachu zachycených do speciálního gelu na sondě Stardust. Ta se nedávno úspěšně vrátila z výletu ke kometě Wild 2, kde sbírala částice z jejího ohonu. Kromě toho chytala také mikroskopické částice v meziplanetárním prostoru. Vědci předpokládají, že se jich na kruhovém lapači o velikosti tenisové rakety zachytilo zhruba kolem čtyřiceti.

Je to stejné, jako byste chtěli najít čtyřicet mravenců na fotbalovém stadionu - nadlidský úkol. Proto nyní odborníci pomocí speciálního mikroskopu pořizují milion a půl snímků gelu. Pak je přes internet rozešlou tisícům dobrovolníků, jejichž pozornost předtím otestují pokusnými obrázky.

Šťastní nálezci částic se stanou spoluautory studií, které na základě projektu vzniknou. Přihlásit se můžete už nyní na adrese http://stardustathome.ssl.berkeley.edu. Hledání začne v březnu a potrvá zhruba do října.

 

Desátá planeta se zmenšuje

01.02.2006 - Povrch desáté planety odráží mimořádně velké množství světla - celých 92 procent.

LOS ALTOS HILL, USA Pozice Pluta mezi planetami se mírně upevnila. Nejnovější měření ukázala, že velikosti příliš nezaostává za takzvanou desátou planetou objevenou v červnu loňského roku.

Objekt označovaný jako 2003 UB313 obíhá kolem Slunce ve vzdálenosti dvakrát větší než Pluto. Jeho svit je však překvapivě silný. Proto planetolog Michael Brown spolu s kolegy z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně mohl tvrdit, že 2003 UB313 je znatelně větší než Pluto. První odhady uváděly čtvrtinový až poloviční rozdíl.

Následně se rozpoutala debata o počtu planet naší sluneční soustavy.

Ozvaly se hlasy tvrdící, že pokud objevené těleso nebude uznané za planetu, neměl by za ní být považován ani Pluto. Seznam oběžnic Slunce by tedy měl končit Neptunem. Pro tuto variantu hovoří i to, že obě „sporná“ tělesa obíhají v rovině vychýlené oproti ostatním „nesporným“ planetám, podobně jako nespočet planetek v tzv. Kuiperově pásu.

Povrch jako z alobalu

Snímky pořízené Hubbleovým vesmírným teleskopem znamenají částečnou „rehabilitaci“ Pluta. Na fotografiích byl 2003 UB313 vidět jako shluk několika obrazových bodů. To však vědcům stačilo k přesnějšímu stanovení hmotnosti. Ukázalo se, že nový objekt je spíš Plutovo dvojče a ne větší bratr, uvádí ve svém internetovém vydání přední vědecký časopis Science.

Nový údaj astronomy překvapil. Čím tedy je způsoben relativně větší svit? Michael Brown má jednoduché vysvětlení. Povrch desáté planety odráží mimořádně velké množství světla - až 92 procent, Pluto naproti tomu jen kolem šedesáti procent. „Domnívali jsme se, že těleso 2003 UB313 je tmavší, a proto podstatně větší“, uvedl Brown a nadhodil, že jasný povrch lze možná vysvětlit existencí gejzírů pokrývajících planetu stále novou „jinovatkou“. Proti této hypotéze však mluví příliš hluboký mráz, který v tak velké vzdálenosti od Slunce panuje.

Brown zatím odmítl zveřejnit přesné výpočty. Ty dá k dispozici až na tiskové konferenci NASA. Při zohlednění 92 procentní odrazivosti však vychází průměr o pouhé jedno procento větší, než 2280 kilometrů naměřených u Pluta. I tak jde o vůbec nejtěžší těleso objevené v našem solárním systému od roku 1846, kdy německý astronom Johann Gottfried Gall do výčtu planet přidal Neptun.

Debata o počtu planet tak bude pokračovat. „Je to téměř kosmická spravedlnost,“ okomentoval shodu velikosti Pluta a 2003 UB313 astronom Andrew Fraknoi.

 

Nově objevená „planeta“ je větší než Pluto

01.02.2006 - Němečtí astronomové poprvé změřili přibližný průměr tělesa, které mnozí pokládají za desátou planetu sluneční soustavy. Průměr objektu s pracovním označením UB313 je podle nich asi 3000 kilometrů. Je tedy větší než Pluto, které se dosud považuje za poslední planetu solárního systému.

Vědci pod vedením Franka Bertoldiho z Bonnské univerzity tak potvrdili dřívější domněnky. Podle světelnosti tělesa už dříve odhadovali, že UB313 je větší než Pluto s průměrem 2300 kilometrů.

Podle vědců to ale pravděpodobně nepodnítí novou debatu, zda loni objevené ledové a skalisté těleso lze počítat mezi planety.

Podle nového vydání časopisu Nature získali němečtí astronomové nový odhad průměru vzdáleného tělesa na základě množství tepla, které vyzařuje.

"Teď je znovu obtížnější obhajovat nazývání Pluta planetou, pokud tato charakteristika nebude uznána také u UB313," prohlásil Frank Bertoldi.

Někteří astronomové se totiž pustili do debaty, co ještě lze považovat za planetu a zda má být tento status ponechán Plutu. Argumenty obou táborů narážejí na skutečnost, že oficiální definice planety neexistuje.

Někteří vědci se obávají, že stanovení jednoznačných kritérií, jako jsou například velikostní limity tělesa, by otevřelo dveře pro přijímání do "klubu" planet příliš doširoka.

Objevitel UB313 Michael Brown z Kalifornského technického institutu označil měření německých kolegů za věrohodné. Americký astronom loni v červenci na základě údajů z Hubbleova teleskopu oznámil, že nově objevený objekt je větší než Pluto a jeho průměr odhadl na 2250 až 3500 kilometrů.

Pokud by bylo těleso UB313 uznáno za desátou planetu, šlo by o nejvzdálenější známý objekt patřící do sluneční soustavy.

 

Mračné dny mají zčásti na svědomí kosmické paprsky

31.01.2006 - Za pošmourné počasí mohou zčásti i vesmírné síly, zjistili vědci. Na počasí totiž mohou mít významný vliv částice, které tvoří kosmické paprsky. Experti citovaní internetovými stránkami časopisu New Scientist tvrdí, že zvyšují možnost zatažené oblohy téměř o 20 procent.

Giles Harrison a David Stephenson z univerzity v britském Readingu analyzovali záznamy měření sluneční radiace za posledních 50 let. To jim umožnilo vypočítat denní proměny oblačnosti.

Srovnáním těchto dat s četností neutronů (měřeními aktivity kosmických paprsků) ve stejném období zjistili, že oba jevy spolu souvisejí. Uvedli to ve studii otištěné v odborném časopise Proceedings of the Royal Society.

"Vyhlídka, že bude zamračený den, se zvyšuje zhruba o 20 procent, když je tok kosmických paprsků vysoký," řekl Harrison. Ročně to podle něj může způsobit několik oblačných dnů navíc.

V porovnání s vlivem skleníkových plynů na klima je dopad kosmických paprsků menší, mohl by prý však možná pomoci vysvětlit některé ze záhadných změn v klimatu Země, které planeta v minulosti zažila.

 

Oteplování planety je ničivé, varovala studie

31.01.2006 - Vědci se bojí, že oteplování Země postupuje rychleji, než se předpokládalo. Neúroda, vymírání či nedostatek vody jsou jeho možným výsledkem. Ničivé dopady globálního jevu může lidstvo pocítit už kolem roku 2100, upozorňuje nejnovější studie, kterou vypracovalo na 200 vědců z celého světa.

"Riziko klimatické změny může být docela dobře větší, než jsme si dosud mysleli," napsal v úvodu ke studii Avoiding Dangerous Climate Change (Zabránit nebezpečné klimatické změně) britský premiér Tony Blair. Právě jeho vláda výzkum sponzoruje.

Podle studie existují silné důkazy, že již nyní dochází ke změnám podnebí, vyvolaným především činností lidí. To je sporná myšlenka, kterou řada zemí včetně USA odmítá. Blair jí však přitakává.

"Nyní je jasné, že emise skleníkových plynů spolu s industrializací a ekonomickým růstem u světové populace, která za posledních 200 let vzrostla šestinásobně, způsobují neudržitelné tempo světového oteplení," tvrdí.

Století plné rizik

 Značnou dávku rizika podle vědců obsahují i nejlepší úmysly, například záměr Evropy, která chce do roku 2100 udržet růst průměrných teplot pod hranicí dvou stupňů Celsia. I tento zdánlivě nevelký růst prý výrazně zvyšuje riziko tání ledovců.

"Zpráva je znepokojivá svými náznaky, že to, co bylo dlouhodobým politickým rámcem, se může stát něčím, co způsobuje daleko větší potíže, než si lidé umějí představit," řekla BBC britská ministryně pro životní prostředí Margaret Beckettová.

Bill Hare z Ústavu pro výzkum dopadů klimatu ve východoněmecké Postupimi vysvětluje, proč jsou i dva stupně hodně. "Při růstu teplot o více než jeden stupeň se významně a často prudce zvyšuje riziko pro zranitelné ekosystémy a druhy," tvrdí. Ještě nebezpečnějším může být růst teplot o více než dva stupně, což je plně v "možnostech" 21. století.

Autoři studie tvrdí, že průměrné teploty mohou do roku 2100 stoupnout až o 5,8 stupně. S rostoucí mírou oteplení roste podle Hara "velmi významně" riziko vymírání druhů a rozkladu ekologických systémů.

Mezi postiženými podle něj bude nejen příroda, ale i lidé. Jen v Evropě může nárůst teplot o pouhé tři stupně Celsia vést ke ztrojnásobení počtu špatných sklizní a v Severní Americe zase k šíření malárie.

Ještě hrozivější může být zvětšování Sahary. Tento efekt oteplení zasáhne sever Afriky, kde stoupá počet obyvatel. Ti asi nezůstanou v zemi bez jídla, zejména když budou mít na dosah blahobytnou Evropu. Vedle toho vypadá riziko vymření ledních medvědů či zániku korálů celkem bezvýznamně.

Ale i oceány mohou prodělat změny, jež těžce zasáhnou lidi. V moři se totiž rozpouští část skleníkových plynů, označovaných za příčinu oteplení. To zvyšuje kyselost vody, což údajně ohrožuje velkou část planktonu, který je základem mořského života. Bez něj nemohou existovat ryby ani rybolov.

Bude svět stále teplejší?

Katastrofické nálady jsou přiživovány zprávami o teplotních rekordech: rok 2005 byl podle amerických údajů nejteplejším za poslední staletí. Za uplynulých třicet let prý vzrostla průměrná teplota na Zemi téměř o jeden stupeň a pár dalších může přibýt do roku 2100.

"Není to něco, čemu byste se mohli přizpůsobit. Nemůžeme dovolit, aby to dalších deset let běželo jako dosud. Musíme něco dělat," řekl James Hansen, šéf amerického Goddardova ústavu pro vesmírná studia.

Vědci tvrdí, že už nyní je technicky i finančně možné omezit podíl lidstva na světovém oteplování. Hlavní překážkou jsou podle nich sami lidé – jejich neznalost, nezájem, kulturní bariéry a rozporné zájmy.

 

Zkázu Challengeru způsobilo vadné těsnění

27.01.2006 - Před dvaceti lety, 28. ledna 1986, vyslala NASA svou chloubu - raketoplán - k jubilejnímu pětadvacátému letu. Mise Challengeru však skončila tragicky. Nekvalitní těsnění palivových nádrží za pár set dolarů stálo život sedm astronautů. Neštěstí na dlouhá léta ovlivnilo celou kosmonautiku.

Americké Kennedyho vesmírné středisko hlásilo slunečný, ale mrazivý den. Teploty se pohybovaly těsně nad bodem mrazu a raketoplán Challenger se chystal ke své desáté misi.

Stovky lidí se srotily se na floridském Mysu Canaveral v okolí startovací rampy 39B. Nikdo z nich v tu chvíli netušil, že se stane svědkem tragédie.

Problémy od samého začátku

Přípravy letu 51-L provázela řada komplikací. Zážeh motorů byl původně naplánován už na 22. ledna 1986. Řídící středisko ho však den po dni odkládalo - nejprve kvůli nepříznivému počasí, posléze kvůli drobným problémům v zázemí startovací rampy.

Zcela ideálně neproběhly přípravy ani v osudný den: operátoři zjistili závadu v jednom z klíčových systémů raketoplánu, který má na starosti detekci požáru. Start byl proto o dvě hodiny odložen.

Po odstranění problému vše nasvědčovalo tomu, že peripetie skončily. Realita však byla jiná.

Stroj se od startovací rampy odlepil v 11:38 východního standardního času (16:38 SEČ). Jak později ukázaly fotografie, první problémy se objevily už necelou sekundu (0,836 s) po startu, kdy objektivy fotoaparátů zaznamenaly černý kouř vycházející z oblasti kolem spoje hlavní nádrže a pravé pomocné rakety na pevná paliva.

Ve 37. sekundě se raketoplán dostal do několika vzdušných vírů, které původně drobnou závadu zhoršily. Po necelé minutě operátoři v řídícím středisku spatřili plameny a o pouhých patnáct sekund později stroj explodoval. Na palubě bylo sedm astronautů.

Posádka žila ještě dvě minuty po výbuchu

Exploze vymrštila pilotní kabinu s posádkou do výšky takřka dvaceti kilometrů. Poté začal její dlouhý pád k zemskému povrchu.

Vyšetřování zvrátilo původní závěry podle kterých posádka zemřela při výbuchu. Záznamy komunikace ukázaly, že někteří z astronautů byli pravděpodobně naživu ještě ve chvíli, kdy pilotní kabina dopadla na mořskou hladinu.

Torzo raketoplánu na ni dopadlo rychlostí zhruba 320 kilometrů v hodině a posádka byla v tom okamžiku vystavena neuvěřitelnému přetížení 200 G (piloti nazdvukových letadel vydrží přetížení asi 9 G).

Těsnění zmařilo sedm životů

Explozi vyšetřovalo hned několik nezávislých komisí, které jako příčinu uvedly závadu těsnícího kroužku, který měl zabránit úniku horkých plynů směrem k SRB.

Experti rovněž zjistili, že stroj startoval za nevhodných klimatických podmínek, které zapříčinily neúměrnou zátěž pohonných systémů plavidla (pracovaly na 104 %). Povrch raketoplánu byl vystaven extrémnímu tlaku (NASA uvádí 360 kilogramů na čtvereční stopu).

V průběhu vyšetřování vyšla najevo i další fakta. Dodavatelem těsnících kroužků mezi nádržemi byla firma Morton Thiokol. Její inženýři předem upozorňovali na možné riziko použití těsnění, vedení společnosti start přesto povolilo. Pořizovací cena těsnících kroužků přitom byla pouhých 900 dolarů.

NASA po tragédii na dva roky zastavila veškeré lety raketoplánů a výrazným způsobem zpřísnila bezpečnostní pravidla. Ani ta však nedokázala zabránit tomu, aby se před třemi lety nezřítil raketoplán Columbia.

Exploze zmařila poslání pedagožky

Ze sedmi obětí tragédie na sebe největší pozornost upoutala Sharon McAuliffeová. NASA chtěla dlouhá léta svůj vesmírný program přiblížit veřejnosti. Její představitelé se proto rozhodli vypsat konkurz, který by do kosmu dostal jednoho z amerických učitelů. Ten měl z oběžné dráhy dokonce vyučovat.

Do výběrového řízení se přihlásilo více než jedenáct tisíc zájemců a v létě 1984 byl znám vítěz - středoškolská pedagožka Sharon McAuliffeová. Přítomnost "civilisty" na palubě raketoplánu se stala senzací. Zkáza Challengeru pak pro veřejnost představovala o to větší šok.

 

V kosmu se hromadí smetí, úklid je v nedohlednu

20.01.2006 - Kolem Země obíhá více než 9000 úlomků, které do vesmíru zatáhl člověk. Pro lety do kosmu to představuje riziko, které se bude stále zvyšovat. Přitom dnes neexistuje úsporný způsob, jak odpad z oběžné dráhy uklidit. Vědci z NASA na to upozornili v americkém časopise Science.

Kolem Země se podle expertů pohybuje 5500 tun trosek o velikosti deseti centimetrů a více. I kdyby se teď přestalo do vesmíru létat, což se nestane, bude množství kosmického smetí narůstat, protože kousky, které už tam jsou, do sebe narážejí a rozpadají se na stále více menších částí, řekl jeden z expertů J.C. Liou.

"Na druhou stranu netvrdíme, že padá nebe. Jenom si musíme uvědomit, jaká jsou rizika," dodal.

Většina prostoru naplněného vesmírným odpadem se podle něj nachází od 885 do 1005 kilometrů nad zemským povrchem, což znamená, že pro pilotované lety je riziko menší než pro ostatní mise.

Mezinárodní vesmírná stanice, na níž se vždy po půlroce střídají dvoučlenné posádky, totiž operuje ve výšce kolem 400 kilometrů nad Zemí a americké raketoplány létají maximálně do vzdálenosti něco málo přes 600 kilometrů. Množící se trosky však mohou ohrožovat komerční a výzkumné mise a jiné aktivity v kosmu.

Ve zprávě NASA z roku 2004 se uvádí, že nejvíce odpadu na oběžné dráze pochází z Ruska. V žebříčku znečišťovatelů kosmu jej následují Spojené státy a dále Francie, Čína, Indie Japonsko a Evropská vesmírná agentura.

Úklidová služba by byla příliš drahá

Experti odhadují, že i bez startů dalších strojů překoná tvoření nových trosek množství materiálu, který se na oběžné dráze rozplyne nebo spadne zpět na Zemi.

Pouze odklízením stávajících velkých zařízení z orbity se dá předejít budoucím problémům s výzkumem vesmíru a jeho komerčním využitím. "Zatím ovšem technicky a ekonomicky vzato neexistuje schůdné řešení, jak objekty z kosmu odstraňovat," připustil Liou.

Vědci sice uvažují o "odtahové službě", která by vysloužilé objekty zpomalila a způsobila tím jejich pád na Zemi, ale uvázání takových zařízení k vesmírným troskám by bylo příliš nákladné v porovnání s přínosem takového úklidu.

Příliš nákladné a složité pohonné a řídící systémy by vyžadovaly rovněž satelity a rakety, které by už byly vybaveny speciálními motory, jež by je navedly k návratu na Zemi.

Další teoretickou možností je rozhánění nepotřebných družic pomocí laserů přímo ze Země. I tato možnost se však jeví jako nepraktická vzhledem k hmotnosti satelitů a množství energie, kterou by bylo nutné k jejich odklonění použít.

 

New Horizons už letí k Plutu

20.01.2006 - Ve čtvrtek se po dvou odkladech kvůli technickým problémům konečně podařil start výzkumné sondy New Horizons. K Plutu, nejvzdálenější planetě sluneční soustavy, ji nese vesmírná raketa Atlas V. Cesta by jí měla trvat nejméně devět let.

Americká letecká agentura NASA musela nejdřív let sondy odkládat, ale ve čtvrtek už nic nebránilo jejímu vypuštění.

 

NASA jásá, prach z komety je vidět i pouhým okem

19.01.2006 - Odborníci amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír neskrývají nadšení. Mezi prachovými částicemi komety Wild 2, které v neděli dopravila na Zemi schránka sondy Stardust, jsou totiž některé tak velké, že je lze vidět pouhým okem. To významně usnadní jejich výzkum.

Navíc to potvrzuje, že způsob jejich "odchytu" sondou byl dobře vymyšlen. "Naše nadšení nezná mezí," řekl mluvčí NASA Bill Jeffs. "Jsme prostě přešťastní," dodal.

Sestupovou schránku s drahocenným "hvězdným prachem", která v neděli přistála v americkém státě Utah, převezl ve středu v noci vojenský speciál za nezbytných bezpečnostních opatření do vědecké centrály NASA v texaském Houstonu.

Sonda prach nasbírala před dvěma roky při průletu "ocasem" a plynovou aurou komety Wild 2. Prach komet obsahuje podle vědců NASA 4,5 miliardy let starou "základní surovinu", z níž vznikla naše Sluneční soustava. Prachové částice by tedy byly starší než Slunce a Země.

Vědci si od dovezeného prachu tolik slibují proto, že se kometa teprve v 70. letech minulého století dostala do blízkosti Slunce, které na ni ještě nemělo možnost dlouhodobě působit. Jde proto o prapůvodní materiál z okraje Sluneční soustavy, nenarušený jinými vlivy. Pro poznání zrodu vesmíru a jeho zákonitostí je proto zcela jedinečný.

Vzorky bude zkoumat 180 laboratoří

 Sonda při průletu kolem komety otevřela pouzdro s lepivou, pudinkovitou hmotou, v níž se prachové částice vyzařované kometou postupně zachytily. Nyní budou z této gelovité hmoty vyproštěny a v reprezentativních vzorcích rozeslány k analýze 180 vědeckým pracovištím na celém světě, uvedl Jeffs.

Tento způsob má jejich analýzu nejen urychlit, ale i prohloubit, protože očekávané vzájemné konzultace jednotlivých bádajících týmů umožní získat komplexnější a provázanější celkový obraz.

Kromě toho budou moci vybraní dobrovolníci pomocí virtuálního mikroskopu na internetu pátrat v odchytovém lepivém gelu po dalších mikročásticích, které unikly pozornosti vědců.

Zahájení tohoto programu je plánováno na polovinu března. Zájemci o účast musí nejprve uspět v pátracím předkole, jehož pravidla oznámí zástupci NASA na setkání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu.

Podle odborníků lze očekávat, že lapené částice zanechaly v záchytné hmotě stopy mrkvovitého tvaru. Kdo je najde, získá za odměnu právo vymyslet pro nalezenou částici jméno

 

Výpadek elektřiny znovu oddálil start sondy k Plutu

18.01.2006 - Americká vesmírná agentura NASA znovu odložila nejméně o den start sondy New Horizons k planetě Pluto. Příčinou je výpadek elektřiny v řídícím středisku. Sonda by měla v roce 2015 fotografovat poslední známou planetu slunečního systému a její měsíc Chárón.

"Laboratoř aplikované fyziky univerzity Johnse Hopkinse, která celý let řídí, postihl ráno výpadek elektřiny," stojí v prohlášení na webovém serveru NASA. "Dosud se ho nepodařilo opravit."

Sonda měla podle původních plánů odstartovat už minulý týden. Poslední plánovaný start odložila agentura v úterý kvůli povětrnostním podmínkám.

Další pokus o vyslání sondy do kosmu čeká vědce ve čtvrtek mezi 19:08 SEČ a 21:07 SEČ.

 

Historickou misi k Plutu překazil vítr

18.01.2006 - Měla to být velká sláva, ale americká sonda New Horizons v úterý nakonec na devítiletou "vesmírnou odyseu“ k Plutu neodletěla. Průlomovou misi po čtyřech odkladech startu definitivně překazil silný vítr na mysu Canaveral na Floridě a problémy se záklopkou na nosné raketě. Nicméně jde jen o odklad, další pokus se čeká ve středu.

 

Nejrychlejší sonda se vydá na cestu k Plutu

17.01.2006 - Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) čeká důležitá akce. Poprvé v dějinách dobývání vesmíru vyšle sondu k planetě Pluto. New Horizons má i další primát - bude nebývale rychlá. Kolem Měsíce prosviští během devíti hodin, za rok se dostane až k Jupiteru.

Sonda odstartuje do kosmu na raketě ze základny na floridském Mysu Canaveral. Start byl stanoven na 19:24 SEČ, ale "časové okno", během nějž je možný, potrvá do 21:23 SEČ.

K 4,8 miliardy kilometrů vzdálené planetě by měla New Horizons letět devět let. Začátkem příštího roku doletí k Jupiteru, jehož gravitační síla ho popožene k setkání s Plutem.

Pokud všechno půjde podle předpokladů, dorazí kosmický aparát vybavený sedmi vědeckými přístroji v létě 2015 do blízkosti Pluta.

"Proletí kolem něj rychlostí 14 kilometrů za sekundu a přiblíží se až na 10 tisíc kilometrů od Pluta a 27 tisíc kilometrů od Chárona," řekl odborník na kosmonautiku Antonín Vítek.

Dodal, že přístroje na palubě sondy začnou Pluto sledovat přibližně 5 měsíců před okamžikem největšího přiblížení, který nastane 14. července 2015. Ve sledování budou pokračovat ještě měsíc po odletu.

"Dalších 8-9 měsíců bude sonda naměřené údaje postupně vysílat na Zemi. Výkon palubních vysílačů je kvůli obrovské vzdálenosti relativně slabý, proto to musí vysílat pomalu, aby se to v šumu neztratilo," vysvětlil Vítek.

New Horizons váží 454 kilogramů, je dlouhá 2,1 metru a velikostí odpovídá zhruba pianu.

Náklady na misi jsou vyčísleny na 700 milionů dolarů a sonda má kromě Pluta samotného studovat i jeho měsíc Cháron a poskytnout vědcům lepší podklady pro studium Kuiperova pásu, záhadné oblasti ležící mezi Neptunem a vnějším okrajem planetárního systému.

 

Rusko dovolí kosmonautům pít ve vesmíru alkohol

17.01.2006 - Po letech oficiálního zákazu alkoholu se má prohibice na mezinárodní vesmírné stanici ISS uvolnit. Přišli s tím zástupci národa, kterému je vodka vlastní – Rusové. Pití ve vesmíru však může mít nečekaná úskalí.

Ruská kosmická agentura Roskosmos soudí, že povolení alkoholu na vesmírné stanici může posádce dokonce prospět.

"Ti lidé létají do vesmíru na rok a půl. Odvedou tam tuny práce a absolvují obzvlášť náročné výstupy do volného kosmu, při kterých mohou ztratit několik kilo tělesné váhy během pár hodin. Proto si mnoho z nás myslí, že by nebylo špatné mít možnost dát si malý drink k obnovení sil," řekl deníku Daily Telegraph pracovník agentury, zodpovědný za lékařský výzkum.

Stav beztíže by však mohl účinky alkoholu posílit a urychlit jejich nástup. "Dvacet gramů dobrého koňaku (přibližně jeden "panák") by mělo být tak akorát," uvedl Jurij Lančakov, velitel posádek v Gagarinově výcvikovém středisku u Moskvy.

Podle něho by astronauti měli dostat dávku po návratu z výstupu do kosmu a také by mohli zapít nový rok.

Tradiční pití používané při té příležitosti, šampaňské, však zůstává na kosmické stanici zapovězeno. Otevřená lahev by se totiž mohla kvůli tlaku bublinek v beztížném stavu proměnit ve smrtící střelu. Lahve by také mohly nečekaně explodovat i během transportu.

Americká NASA podle svého mluvčího podobný krok neplánuje.

Ruská změna přístupu přitom představuje pouze legalizaci toho, co se ve vesmíru děje už dlouho. Podle Alexandra Polečuka, který sloužil v roce 1993 na stanici Mir, s sebou měl každý kosmonaut zásobu koňaku. A když došla, posádka začala prohledávat stanici a sundavat ze stěn panely. Často narazila ještě na pár lahví, které tam zbyly po předchozím osazenstvu základny. "Jaká radost to byla...," komentuje to Polečuk.

 

Sonda Stardust přivezla na Zemi prach z komety

15.01.2006 - Na Zemi se po sedmi letech vrátila sonda Stardust. Na poušť v americkém státě Utah shodila pouzdro se vzorky prachu z komety Wild 2. Na naši planetu se tak po dlouhých čtyřiatřiceti letech dostal pevný mimozemský materiál a vůbec poprvé vzorky pocházející z komety.

Vrtulník dopravil 45 kilogramů vážící pouzdro s mimozemským materiálem z místa dopadu na vojenskou základnu. Odtud zamíří do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu, kde ji vědci za přísných bezpečnostních opatření otevřou.

Od nosné lodě se kapsle odpoutala přesně podle plánu v 6:56 SEČ, do atmosféry pronikla po čtyřech hodinách rychlostí přes 46 440 kilometrů v hodině. Takové rychlosti dosud nedosáhlo žádné jiné těleso vyrobené člověkem.

Sonda odstartovala v únoru 1999. Během sedmi let třikrát obletěla Slunce a dostala se na půl cesty k Jupiteru, kde před dvěma lety posbírala prach z komety Wild 2. Nejblíže byla 2. ledna 2002, kdy proletěla 241 kilometrů od jejího jádra.

Prach zachytila speciálním zařízením podobným tenisové raketě s mnoha čtvercovými otvory vyplněnými porézním aerogelem, který z 99,9 procent objemu tvoří vzduch. Jen tak mimochodem pořídila i řadu snímků jádra, to ale nebyl její hlavní úkol.

Vědci doufají, že jim vzorky, z nichž většina bude mnohokrát menší než průřez vlasu, poskytnou nové informace o vzniku sluneční soustavy před 4,5 miliardami let. "Je to způsob, jak se podívat zpět v čase," komentoval to Chris Jones z NASA.

Množství prachu, který Stardust přivezla, by se vešlo na čajovou lžičku. Přesto obsahuje zhruba milion částic. Naposledy se dostal pevný mimozemský materiál na naši planetu v roce 1972, kdy Apollo 17 dopravila na Zemi prach a horniny z Měsíce.

Vědci se obávali, aby se neopakovala událost z roku 2004, kdy se zřítil do pouště modul vesmírné sondy Genesis, které selhaly padáky. Poškodily se tak vzorky, které tři roky sbírala u Slunce. Stardust proto byla připravená i na tvrdé přistání.

"Panuje určité napětí," přiznal před přistáním sondy Chris Jones, který má v NASA na starost průzkum sluneční soustavy. "Některé součásti sondy nebyly nikdy předtím použity, a jsou proto určitou neznámou," dodal.

Padáky naštěstí fungovaly. Ve výšce 32 kilometrů nad zemským povrchem se otevřel stabilizační padák, který kapsli zbrzdil. Hlavní padák se otevřel ve výšce kolem deseti kilometrů. Manévr mohli sledovat v přímém přenosu i diváci televize CNN.

 

Země se chystá na návrat vesmírného poutníka

13.01.2006 - Americká sonda Stardust se v neděli vrací z rekordní, 4,8 miliard kilometrů dlouhé cesty vesmírem. Jejím úkolem na sedmileté pouti byl sběr prachových částic, uvolněných z komety Wild 2. Vědci doufají, že jim pomohou pochopit počátky sluneční soustavy před 4,5 miliardou let.

Stardust přistane na testovací základně amerického vojenského letectva na poušti v Utahu. Očekávaný čas přistání je 13:57 středoevropského času.

Ve výšce 32 kilometrů nad Zemí by se měl otevřít stabilizační padák, který pád sondy zbrzdí. Hlavní padák se otevře tři kilometry nad zemským povrchem. Na ten dopadne jen kapsle s nasbíraným materiálem, která se od mateřské lodi oddělí čtyři hodiny před zahájením přistávacího manévru. Vlastní loď zůstane ve vesmíru.

Sonda odstartovala 7. února 1999 z Cape Canaveral. Ke kometě Wild 2 se nejvíc přiblížila 2. ledna 2002, kdy proletěla 241 kilometrů od jejího jádra. Speciálním zařízením nachytala prach komety a pořídila řadu snímků jádra. Vědci ale při jejich zveřejnění upozornili, že fotografování nebyl hlavní úkol sondy.

"Chceme se více dozvědět o vzniku naší sluneční soustavy, našeho Slunce, planet a také něco o vzniku života," popsal smysl projektu Don Brownlee, profesor astronomie na washingtonské univerzitě.

Pro zachytávání prachu byla sonda vybavena speciálním kolektorem, který NASA popisuje jako "tenisovou raketu". Na jejím povrchu je množství čtverhranných dutin se speciálním aerogelem. Do nich se prachové částice zachytávaly.

Jedna strana "rakety" o ploše 0,1 metru čtverečního byla určena pro prach komety a druhá k zachycení mezihvězdného prachu na pouti sondy.

 

Vesmír pronikl na pánve i do vysavačů

13.01.2006 - Vesmír už netluče jen na dveře. Dávno překročil práh našich domovů. Používáme desítky věcí, které byly původně vyvinuty pro kosmické lety. A budeme jich používat ještě více, tvrdí americká vesmírná agentura NASA.

Agentura se touto cestou snaží získat veřejnost, která se často ptá: K čemu je nám kosmický výzkum? Proč putovat do vesmíru, když na Zemi je tolik problémů? Odpověď NASA samozřejmě zní - vesmír je cestou k řešení pozemských problémů.

Když hurikán Katrina přerušil dodávky vody a elektřiny, bylo to těžké pro všechny - i pro záchranáře, kteří neměli, kde by se umyli.

Jejich potíže vyřešila mobilní sprcha pro 100 až 200 lidí, která se obejde bez velkých ohřívacích nádrží. Používá totiž "ohřívač z vesmíru" - přístroj o velikosti telefonního seznamu, který dokáže zajistit teplou vodu pro celý dům.

Jedním z největších problémů lidstva je zajištění pitné vody. Nebyl by to asi takový problém, kdyby všichni mohli používat iodinové jednotky vyvinuté pro čištění vody v kosmu.

Ale hurikány i zbídačená místa bez fungujících vodovodů se zdají být strašně daleko. Zato "obyčejnou" teflonovou pánev má asi každý na dosah. Když si na ní připravuje vajíčka, jistě moc neuvažuje o kosmických letech - i když právě kvůli nim byl teflon vyvinut.

"Vesmírné výrobky" jsou na každém kroku

Řada z nás nosí výtvory pro vesmír i na svých rukou - patří k nim hodinky, využívající křemíku. Vesmíru se dotýká i ten, kdo sahá po obyčejné plastové lahvi s vodou, a to hned ze dvou důvodů.

K vývoji těchto lahví totiž přispěly poznatky o tekutých krystalických polymerech, získané v kosmu. Navíc je na těchto lahvích, stejně jako na většině dnešního zboží, čárový kód. Ten byl původně vyvinut pro dokonalou registraci všech, i těch nejmenších součástí kosmických lodí. Jen v amerických raketoplánech je jich dva a půl milionu.

Lisovače na odpadky, bezdrátové vysavače, detektory kouře, jimiž musí být v USA vybaven každý dům, to vše vzniklo kvůli cestám do vesmíru. Ani bezdrátové vrtačky a šroubováky, které jsou dnes tolik rozšířené, nebyly původně určeny k pozemskému užití - vznikly pro práci v kosmu. Objevy z kosmu otevírají i cesty do minulosti.

Objevy z kosmu pomáhají i s historií

Infračervené přístroje pro zkoumání záběrů z vesmíru byly už v roce 1993 použity ke čtení nečitelného písma na svitcích od Mrtvého moře. Jedná se o dokumenty z doby, kdy se rodilo křesťanství.

Spousta lidí však kvůli potížím s očima nedokáže přečíst ani obyčejné noviny. Jim by mohl pomoci JORDY, přístroj připomínající brýle, který pomáhá lidem se špatným viděním. I on se opírá o technologie NASA.

Kovové sklo, plavecké bazény, které nepáchnou chlorem, "detektory zdraví" sledující tělesný stav svého majitele, pomocníci pro udržení rovnováhy, to jsou další věci pro vesmír, které se mohou už záhy dostat na Zemi.

 

Prohibice na oběžné dráze končí

12.01.2006 - Na dřívější ruské vesmírné stanici Mir byla umírněná spotřeba alkoholu tolerována.

Již pět let platí na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) kroužící kolem Země oficiální zákaz veškerého alkoholu. Na Silvestra si posádka připíjela čajem a také ruské pravoslavné Vánoce slavila jen nealkoholickými nápoji.

Proti psychické zátěži

Již delší dobu ale roste tlak na ruskou vesmírnou agenturu a na americkou NASA, aby posádkám ve vesmíru aspoň trochu alkoholu povolily, napsala agentura DPA. Odborníci sice nechtějí dát kosmonautům absolutní volnost se opíjet podle libosti, ale uznávají, že práce ve vesmíru je velmi tvrdá a omezená dávka alkoholického nápoje může přispět k jejich uvolnění a tím i ke zdraví.

"Posádky tráví na oběžné dráze až půl roku a vykonávají přitom těžkou práci. Zejména to platí o výstupech do volného prostoru, kde za pár hodin ztratí několik kilogramů tělesné váhy," řekl ruský lékařský odborník. "Řada z nás vychází z toho, že malá dávka alkoholu přispěje k relaxaci posádky," dodal.

Také ruský kosmonaut Saližan Šaripov se loni na jaře, když se vrátil ze své mise na ISS, vyslovil v tom smyslu, že sklenka vína či koňaku denně by posádce rozhodně neuškodila, spíše naopak. "Dát si jen tolik, aby to zlepšilo naši práci a abychom se snadněji vyrovnávali s psychickou zátěží," zdůraznil.

Koňak pro případ nouze

Na dřívější ruské vesmírné stanici Mir byla umírněná spotřeba alkoholu tolerována. Přehlíželo se, když příležitostně někdo na palubu propašoval láhev brandy. Kosmonaut Alexander Poleščuk vzpomínal dokonce na to, jak s údivem objevil za obložením láhev od koňaku, kterou tam nechala předchozí posádka. Ruská televize dokonce ukazovala, jak si kosmonauti na oběžné dráze dopřávají doušek alkoholu pomocí injekční stříkačky. Ve stavu beztíže je totiž nemožné pít ze sklenky jako na zemi.

V roce 2001 to však skončilo: Mir byl pro zastaralost odstaven z provozu, později shořel v atmosféře. Na ISS platil zákaz alkoholu od roku 2000, kdy k němu startovala první americko-ruská posádka. Nová pravidla si vynutila právě skutečnost, že zde musely spolu žít kosmonauti z USA, Evropy a Ruska.

Jak přísně ale byl zákaz dodržován, jasné není. Americká NASA sice trvala na absolutní abstinenci posádek, na druhé straně ale Rusové občas přiznávali, že členové posádek pašovali alkohol na palubu ve svých osobních zavazadlech.

Průlomové pralinky

Zmíněný lékařský odborník naznačil, že již před koncem roku byl učiněn opatrný krok ke zmírnění zákazu alkoholu na ISS. Zásobovací loď přivezla nynější posádce tvořené Williamem McArthurem a Valerijem Tokarevem pralinky naplněné alkoholem. Podle názoru odborníků by méně přísná pravidla poskytla posádkám více možností k uvolnění, když se zabývají údržbou stanice nebo experimenty. Dosud mohly posádky k relaxaci využívat pouze DVD, e-maily nebo tělocvičná zařízení.

A i když se nyní Rusové otevřeně zasazují o nová pravidla pro alkohol, bude to ještě nějakou dobu trvat, než si posádky budou moci připít ke svému nejoblíbenějšímu úsloví: "Na bezpečné přistání!"

 

Vesmírný poutník se vrací domů

12.01.2006 - K poušti v Utahu se zítra upřou zraky odborníků i laiků z celého světa. Ve tři hodiny ráno místního času (u nás bude jedenáct dopoledne) se z oblohy snese na padáčku pouzdro se vzácným nákladem.

S prachem nasbíraným v bezprostřední blízkosti komety Wild 2.

Pokud si navíc obyvatelé několika amerických států přivstanou, naskytne se jim jedinečná podívaná: sonda při sestupu do atmosféry zazáří jako jasný meteor. Když se celá operace zdaří, získají odborníci vzorky z druhého kosmického tělesa. První pocházejí z Měsíce.

Prach na tenisové raketě

Sonda Stardust (Hvězdný prach) se vydala do vesmíru v únoru roku 1999. Jejím hlavním cílem bylo dohonit kometu Wild 2 a nasbírat vzorky materiálu z jejího “ocasu”.

Proč právě Wild 2? “Odborníci v NASA museli vybrat kometu, od které by se mohla sonda díky zákonům nebeské mechaniky vrátit k Zemi po bumerangové dráze. V době startu byla právě Wild 2 ideálním cílem,” vysvětluje Antonín Vítek, odborník na kosmonautiku z Akademie věd ČR.

Kosmický poutník cestou dvakrát sbíral vzorky částic meziplanetárního prachu. V lednu 2004 ho pak čekal hlavní úkol: prolétl kolem pětikilometrového jádra komety ve vzdálenosti pouhých 236 kilometrů. Pořídil jeho fotografie a poslal je na Zemi. Snímky zachycují členitý povrch jádra s hlubokými průrvami a horami vysokými několik set metrů.

Zároveň sonda vysunula lapač připomínající tenisovou raketu pokrytou speciálním gelem. Do něj se zabořily částice z ohonu. “Atmosféra kolem jádra komety má ovšem podobnou hustotu jako vakuum připravené v pozemské laboratoři. Největší zachycené částice měří pouze několik mikrometrů,” konstatuje Antonín Vítek. Laboratoře ale podle jeho slov mají natolik citlivé analytické metody, že i z tak nepatrných částic přečtou všechno, co potřebují.

Existují jiné Země

Původně odborníci předpokládali, že sonda zachytí asi 500 mikročástic. Po samotném manévru jsou optimističtější a očekávají, že jich v lapači najdou až pětkrát víc.

Aerogel je tak jemný, že se vněm částice zachytí. Pokud by narážely do pevného materiálu, při rychlosti několika kilometrů za sekundu by se nárazem zahřály natolik, že by se okamžitě vypařily. Gel je pouze postupně zbrzdí a zachytí v nezměněné podobě.

Kromě toho má sonda na palubě malé zařízení, do něhož některé částice při průletu narazily. Vypařily se a vznikl plyn. Spektrometr ho analyzoval a výsledky poslal na Zemi. “Přístroj ale rozpoznal jen chemické složení, nikoliv jednotlivé minerály. Kromě toho je efektivní plocha tohoto sběrače malá, takže mnoho částic nezachytil,” říká Antonín Vítek.

Více nadějí odborníci vkládají do částic v gelovém lapači, který se má v pouzdru vrátit na Zemi. Tyto vzorky po přistání poputují do laboratoří Johnsonova kosmického centra NASA v Texasu, kde je experti podrobí chemickému i mineralogickému rozboru.

“Dnes známe složení jader komet pouze na základě spektroskopických zkoumání. Ta ale odhalují hlavně těkavé látky, které se tam nacházejí v plynném stavu - například vodní pára, oxid uhličitý a uhelnatý, kyan a dikyan,” uvádí Antonín Vítek. Pevná složka komet zatím zůstává tajemstvím. Teprve vzorky ze Stardustu pomohou najít odpověď na otázku, jaké prvky a v jakých sloučeninách kometa obsahuje.

“Tyto informace pomohou vytvořit teorie, jak jádra komet vznikala a jakými procesy přeměny postupem miliard let procházela. Všechno nasvědčuje tomu, že komety jsou téměř nezměněnými pozůstatky hmoty, ze které vznikala naše sluneční soustava před více než čtyřmi miliardami let,” podotýká český odborník.

Kometa Wild 2 má tu výhodu, že dlouhé miliardy let pobývala v Kuiperově pásu asteroidů za Neptunem. Teprve v roce 1974 se přiblížila k Jupiteru a jeho gravitace kometu nasměrovala do vnitřní sluneční soustavy. Narozdíl od jiných vlasatic se zatím nikdy příliš nepřiblížila ke Slunci a neodtálo z ní mnoho materiálu. Její struktura se za 4,6 miliard let od vzniku sluneční soustavy téměř nezměnila.

Podle Vítka zároveň získáme informace o tom, jak mohou vypadat planetární soustavy jiných hvězd, a tím pádem také určitá vodítka k tomu, zda mohou jinde existovat planety podobné Zemi. Do jisté míry tedy celá mise souvisí s hledáním života ve vesmíru.

Držme palce padáku

Vyhodnocování údajů potrvá nejméně rok. První předběžná data by vědci mohli zveřejnit koncem léta nebo na podzim letošního roku. Ovšem pouze za předpokladu, že zítřejší přistání proběhne úspěšně. Má k němu dojít v poušti v Utahu, asi sto kilometrů jihozápadně od Salt Lake City. Předpokládaná oblast dopadu tvoří pruh dlouhý 84 a široký 30 kilometrů.

K Zemi se nevrátí celá sonda, ale pouze návratové pouzdro se vzorky. ”Další osud samotné sondy záleží na velikosti úhybného manévru, ale s největší pravděpodobností zanikne v atmosféře,” odhaduje Antonín Vítek.

Pouzdro se snese na padáku a začne vysílat radiový signál. Vydají se k němu specialisté ve třech helikoptérách, aby ho našli a dopravili do laboratoře. V září 2004 skončilo podobné přistání sondy Genesis, která sbírala částice slunečního větru, velkým neúspěchem. Kvůli konstrukční vadě se padák vůbec neotevřel a sonda se rozbila o zem.

Smůla provází i další sondu - japonskou Hajabusu, která měla vloni v listopadu přistát na asteroidu, nasbírat vzorky a vrátit se s nimi na Zemi. Přistání se sice zdařilo, pak ale vznikl problém s komunikací, takže vědci dodnes nevědí, zda se podařilo vzorky odebrat. Japonská sonda se potýká i s dalšími problémy, takže pravděpodobnost, že se vrátí k Zemi je mizivá.

“Jednalo se především o technologickou misi, Japonci během ní ověřovali řadu nových konstrukčních prvků. Hajabusa přistání na asteroidu zvládla, takže z tohoto pohledu jde o poměrně úspěšnou misi. Získání vzorků a tedy vědeckých poznatků mělo být spíš bonusem,” říká Antonín Vítek.

Naopak vloni zaznamenali Američané velký úspěch, který se shodou okolností týkal také komety. Sonda Deep Impact vyslala počátkem července střelu do jádra komety Tempel 1, prolétla kolem ní a spektroskopicky zkoumala oblak nárazem vypařených látek. Získané informace pak poslala na Zemi. Přivézt vzorky zpátky ale Deep Impact neměl v popisu práce. Tato premiéra čeká právě na Stardust.

Experti z NASA ujišťují, že této misi už žádná komplikace nehrozí. Cvičné přistání a hledání kopie návratového pouzdra dopadlo výborně. Antonín Vítek odhaduje úspěšnost zítřejšího přistání na osmdesát procent.

“To nejhorší už máme za sebou. Měli jsme obavy z toho, aby sonda přežila průlet kolem komety bez úhony. Teď už jsme v podobné situaci, jako bychom stáli na letišti po dlouhé a náročné cestě, čekali na své zavazadlo a doufali, že se v něm cestou nic nerozbilo,” uvedl David Hughes, astronom z univerzity v Sheffieldu ve Velké Británii, na stránkách časopisu New Scientist. Eva Vlčková

Kometa Wild 2

- objevil ji švýcarský astronom Paul Wild v roce 1978

- podle výpočtů se kometa v roce 1974 přiblížila k Jupiteru a jeho gravitace ji nasměrovala do vnitřní sluneční soustavy

- od té doby kometa obíhá kolem Slunce na dráze mezi Marsem Jupiterem

 

USA nechtějí pustit do vesmíru teroristy

10.01.2006 - Washington Spojené státy se hodlají postarat o to, aby komerční kosmické lety nebyly zneužity extremistickými skupinami či jedinci. Americký Federální úřad pro letectví už vydal návrh pravidel, která by museli budoucí podnikatelé v oboru kosmické turistiky dodržovat. Úřad navrhuje, aby se před komerčními kosmickými lety prováděla podobná prohlídka jako u pasažérů běžných aerolinek. Společnosti nabízející výlety na oběžnou dráhu by také měly dodržovat předpisy americké vlády, která státní příslušníky některých zemí vylučuje z přepravy s americkými leteckými společnostmi. Zatím se ze strany úřadu jedná o pouhé doporučení, ale předpokládá se, že se stanou základem závazných pravidel, která začnou během několika let platit. V takovém časovém horizontu se ke startu s platícími pasažéry chystá hned několik společností.

 

Astronomové vystopovali dalšího společníka Polárky

09.01.2006 - Vědci s využitím Hubbleova vesmírného teleskopu našli dalšího, dosud neznámého souputníka Polárky.

Podle astronomů má tak tato jasně zářící a pro navigaci důležitá hvězda, která je posledním tělesem oje souhvězdí Malého vozu, ve své blízkosti dva hvězdné partnery.

O objevu informovala agentura AP s odvoláním na příspěvky astronomů přednesené na pondělním 207. shromáždění americké astronomické společnosti.

Polárka, známá i jako Polaris, Severka či Severní hvězda, je významným orientačním bodem na obloze - ukazuje totiž téměř přímo k severu (od severního pólu je vzdálena necelý jeden stupeň).

Přezářen Polárkou

První společník této obrovské hvězdy - Polaris B - byl objeven již v roce 1780 a pozorovatelný je i s pomocí obyčejných malých teleskopů. Nová pozorování ale dokázalo, že není jediným.

Asi dvě miliardy mil od ní (3,2 miliardy kilometrů) leží další souputník - Polaris Ab. Ten prý dlouho unikal spatření díky tomu, že leží poměrně blízko Polárky a ve srovnání s ní je mnohem méně jasný. Severní hvězda je přibližně dvatisícekrát jasnější než naše Slunce.

 

Astronomové zpozorovali výbuch na Měsíci

03.01.2006 - Vědci z NASA se stali svědky ojedinělého výbuchu na Měsíci. Způsobil ho náraz meteoroidu. Jak uvedla BBC, exploze svou silou odpovídala výbuchu zhruba sedmdesáti kilogramů trinitrotoluenu.

Astronom, který měl možnost náraz pozorovat, odhadl, že kráter, který na Měsíci vznikl, je asi čtyři metry široký a čtyřicet centimetrů hluboký.

Odhaduje se, že meteoroid, který se srazil s měsíčním povrchem, byl patrně jedním ze spršky těles, která zasypala Zemi na přelomu října a listopadu.

NASA se zákonitostmi explozí na povrchu Měsíce dlouhodobě zabývá. Jde jí především o zdokonalení ochrany astronautů, které do vesmíru vysílá. Další výpravu na Měsíc plánuje na rok 2020.

Co obíhá vesmírem

meteoroid - útvar velikosti zrnka až několika metrů, který obíhá kolem Slunce a může protnout dráhu Země

meteorit - zbytek meteoroidu, který dopadl na zemský povrch

meteor - světelná stopa vytvořená průletem meteoroidu

 

Vědci chtějí rozhodit po Marsu „robokoule“

02.01.2006 - Záruční doba jim už dávno vypršela, přesto dva rovery americké vesmírné agentury NASA dál brázdí Mars a zásobují vědce cennými poznatky. Brzy oslaví druhé výročí přistání na rudé planetě. Vědci už ale uvažují o jejich následovnících. Měly by to být malé robotické koule.

Rovery Spirit a Opportunity měly na Marsu najít důkazy toho, že na planetě kdysi byla voda. To se jim beze zbytku podařilo, a kromě toho i mnoho dalšího.

NASA počítala s tím, že šestikolky vybavené řadou složitých přístrojů a kamer budou pracovat tři měsíce. Jak poznamenal Steven Squyres z Cornellovy univerzity, teď už dělají přesčas. "Snažíme se je tlačit dál, žijeme ze dne na den," dodal.

Za dva roky roboty najezdily 11 kilometrů. Mohlo by se to zdát málo, vezmou-li se však v úvahu podmínky na Marsu, jde o výjimečný výkon, shodují se experti. Teploty tam jsou pod bodem mrazu a poryvy větru dosahují i sto šedesáti kilometrů v hodině.

Po Marsu budou skákat robotické koule

Experti už přemýšlejí, jak by výzkum Marsu mohl vypadat v budoucnu. Jeden z plánů počítá s vysláním rojů malých kulovitých robotů o velikosti tenisových míčků, které by skákaly po planetě. Díky své velikosti by se dostaly i do malých jeskyní či škvír.

Experti z Massachusettského technologického institutu získali letos z NASA na vývoj takových "robokoulí" grant čtyři sta tisíc dolarů.

Mikroboty by se po planetě pohybovaly pomocí jakéhosi umělého svalu, který by je každou hodinu "vykopl" zhruba o metr dopředu. Každý by byl vybaven specifickými přístroji podle toho, co by měl za úkol a v jakém prostředí by se nacházel.

"Musí být dost velké k tomu, aby unesly palivovou buňku, která by živila jejich systémy, ale ne příliš, aby se mohly kamkoli dostat," uvedla Bostonová. Po povrchu planety by je mohly rozmístit rovery, vznášedla, případně i astronauti.

Výhodou je podle expertů i to, že pokud by se jeden z množství mikrobotů ztratil či byl poškozen, nijak se tím nenaruší práce celého roje.

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *