Raketoplán Discovery je připraven ke startu
30.06.2006 - Plánovaný 32. start raketoplánu Discovery provázejí pochybnosti. Vesmírné plavidlo by se mělo z Floridy vznést v sobotu krátce před 22. hodinou SELČ. Stále však není jasné, zda se mise uskuteční. Sobotní start by měl podle NASA ukázat, co bude s budoucností raketoplánů.
INFOGRAFIKA:
Kennedyho vesmírné středisko na Floridě
V Kennedyho vesmírném středisku na Floridě už běží odpočítávání startu. Samotné zažehnutí motorů, které je naplánováno na 1. července 21:49 SELČ, ale může zhatit nepřízeň počasí.
Nad oblastí by totiž mělo být zataženo a meteorologové Národní agentury pro letectví a vesmír (NASA) odhadují, že existuje šedesátiprocentní šance na odložení startu.
Posádku by tentokrát mělo tvořit sedm lidí. Velitelem ostře sledované mise je Steven Lindsey a na palubě raketoplánu by se měl k nebi vznést i německý astronaut Thomas Reiter.
Právě kvůli Reiterovi, který má příštích 145 dní strávit na Mezinárodní kosmické stanici (ISS), budou misi ostře sledovat i na starém kontinentu. Evropská vesmírná agentura (ESA) se totiž podílí na dostavbě ISS, která by měla být dokončena během příštích let.
ESA vyvíjí modul Columbus a do projektu už investovala přes šest miliard dolarů (136 miliard korun). To, kdy by se měl modul vydat na oběžnou dráhu kolem Země, závisí ale i na tom, jak se zdaří nadcházející mise Discovery.
Posádka STS 121: Zleva: Stephanie D. Wilson, Michael E. Fossum, Steven W. Lindsey, Piers J. Sellers, Mark E. Kelly, Thomas Reiter a Lisa M. Nowak.
Mezi odborníky i veřejností panují v posledních letech pochybnosti o bezpečnosti raketoplánů. Proti sobotnímu startu se postavil bezpečnostní expert a inženýr NASA Charlie Camarda.
Za pochybnosti americké veřejnosti může havárie raketoplánu Columbia, který explodoval počátkem února 2003. NASA poté na více než dva roky zastavila jejich lety.
Prvním raketoplánem, který po tragédii odstartoval na oběžnou dráhu Země, se stal až loni právě Discovery. Ani tato mise ale neproběhla bez potíží a posádka musela na orbitě opravovat poškozené křídlo.
Samotná NASA nevylučuje, že by let mohly provázet potíže. Riziko, že dojde k poruše a následnému zničení plavidla v kosmu je podle ní 1:100. Přitom v roce 1986, před havárií raketoplánu Chalenger, byla šance na nehodu 1:7000.
28.06.2006 - Náraz meteoritu rozdrtí zemskou kůru, řeky i oceány se vypaří, ohnivý vítr spálí vše živé. Podívejte se na simulaci srážky meteoritu se Zemí.
Himálajské pohoří zmizí během tří hodin. Řeky se vypaří. Amazonské deštné pralesy shoří. Během měsíce se vypaří i oceány. Jak říkají sami autoři experimentu na serveru YouTube: „Země se stane Hvězdou smrti....“
Autoři simulovali srážku Země s meteoritem o průměru 230 km, což odpovídá šířce 7. největšího ostrova světa - Honšú. ¨
Srážka se odehraje 3 000 km jižně od Japonska. Meteorit se k zeměkouli přiřítí rychlostí 70 000 km/h. Ihned po nárazu dojde k odloupnutí zemské kůry, jejíž části budou vymrštěny do výšky přesahující 1000 km. Tyto obrovské kusy horniny posléze začnou dopadat zpět na zem jako všeničící kamenný déšť. Japonsko přestane existovat téměř okamžitě.
Průměr kráteru, který meteorit vytvoří, bude přibližně 4000 km (tj. cca devětkrát více, než měří Česká republika od východu na západ). Uvnitř kráteru, který bude mít na výšku sedm kilometrů, vznikne žhavá láva o hmotnosti milionů tun. Během tří hodin se tato nepředstavitelně žhavá hmota dovalí do himálajského pohoří. Himálaj zmizí ze zemského povrchu.
Zvedne se ohnivý vítr o teplotě 4000 stupňů Celsia a rychlosti 300 m/s. Začne se vypařovat všechna voda. Sníh roztaje i v těch nejvyšších polohách. Ještě v den srážky láva doteče do amazonského pralesa, který v okamžiku shoří. Během měsíce se vypaří i ty nejhlubší oceány. Země se stane místem neslučujícím se s životem.
Přehrajte si video:
Video naleznete na YouTube zde.
Nedávno jsme vás informovali o obavách vědců, kteří objevili asteroid hrozící střetem se Zemí. Jde podle nich o největší momentálně známý kosmický objekt, který by se s naší planetou teoreticky mohl v tomto století srazit, a to už za dva roky. Pravděpodobnost, že se tak stane, je ale jen jedna ku šesti milionům (více zde...).
Ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy Marcel Grün však i přes malou pravděpodobnost srážky nabádá k ostražitosti. "Přibližně stovka impaktních kráterů mladších než 200 milionů let svědčí o tom, že takové nebezpečí tady s námi zůstává, nicméně lidé měli dosud mimořádné štěstí. Jenže spoléhat se jen na štěstí by nebylo rozumné. Dinosauři neměli astronomii ani kosmonautiku. Nenechme se ukolébat tím, že to zatím vždy dobře dopadlo - že totiž na nás nic hrozivého nedopadlo. Využijme své inteligence k tomu, aby náš svět předčasně neskočil. Zatím máme ještě čas," říká Grün.
"Větší tělesa, která se pohybují v okolí Země nazýváme planetkami (=asteroidy). Většina se jich nachází v pásu mezi Marsem a Jupiterem. Z blízkozemních planetek je největší (1036) Ganymed, veliký asi 31 km (jde o odhadovaný rozměr). Zvláštní kategorii pak tvoří tzv. potenciálně hazardní asteroidy (PHA), které se přibližují Zemi natolik, že nelze zcela vyloučit budoucí srážku," komentuje pravděpodobnost katastrofy astronom Jan Veselý z Hvězdárny a planetaria Hradec Králové.
K samotnému filmu Grün dodává: "Je to působivá simulace, předpokládající hypotetickou srážku s obří planetkou o rozměru ostrova Honšú. Tak velké planetky naštěstí na kolizních drahách v současnosti nejsou. Už desetkrát menší objekt by ale zničil vše živé na této planetě. Dinosauři zřejmě doplatili na srážku s objektem o průměru pouze cca 10 km, i když se spekuluje, že šlo o dva po sobě následující různě velké impakty do různých míst," doplňuje Grün.
"Těleso, které pravděpodobně vyhubilo dinosaury, se se Zemí srazí průměrně jednou za 100 milionů let," konstatuje Veselý. "Za globálně nebezpečná se považují tělesa s průměrem minimálně 1 km a ta se se Zemí potkávají jednou za několik stovek tisíc až milion let," upřesňuje astronom.
Podle množství varujících zpráv v médiích by se mohlo zdát, že pravděpodobnost srážky cizího tělesa se Zemí se neustále zvyšuje. Vypadá to, jakoby asteroidy nasměrované na naši Zemi neustále přibývaly. Není to však pravda. Neustále se totiž zlepšuje pozorovací technika a astronomové jsou schopni objevovat i maličká blízkozemní tělesa, která by se mohla se zeměkoulí srazit.
"Pravděpodobnost srážky Země s asteroidem se tedy za posledních několik let vůbec nezměnila, mluví se o ní podstatně častěji právě proto, že astronomové tyto asteroidy podstatně častěji objevují," říká Veselý.
"Do provozu bylo uvedeno několik systémů (LINEAR, LONEOS, Catalina, Spacewatch), které pomocí středně velkých teleskopů (průměr okolo 1 metru), automaticky pročesávají oblohu a hledají asteroidy, mezi nimi i ty, které jsou potenciálně hazardní, " popisuje systém monitorování Veselý.
Mezi nejznámější vyhledávací automaty patří například i český teleskop KLENOT, který provozují astronomové z kleťské observatoře.
Nedávno objevený asteroid Apophis se k Zemi těsně přiblíží v roce 2029, ale pravděpodobnost srážky je přibližně 1:6000 (více zde...) "Podle současných poznatků o jeho dráze, asteroid Zemi skoro určitě mine," říká Veselý. "Kvůli nejistotě v určení dráhy a jejích poruch vlivem dalších těles, však slůvko skoro představuje jakousi mizivou pravděpodobnost, že ke srážce může dojít někdy ve vzdálenější budoucnosti," dodává astronom.
Konec Země
Seznam potenciálně nebezpečných těles naleznete na
těchto
stánkách nebo na
těchto stránkách. Česky si můžete o nebezpečných objektech dočíst na
stránkách kleťských hvězdářů.
 | |
|
23.06.2006 - Chcete si vyzkoušet stav beztíže? Vidět golfový zápas robotů? Nebo si vytvořit vlastní zemětřesení? Dnes a zítra máte šanci, a to přímo v centru Prahy. Metropole se totiž na dva dny promění ve výstavní síň nejrůznějších zajímavostí z oblasti vědy a techniky.
"Jedná se o druhý ročník výstavy s názvem Věda v ulicích, která má za cíl popularizovat vědu a techniku a zvýšit zájem mládeže o technické obory," vysvětlil včera člen organizačního výboru Stanislav Štěpánek.
Pro návštěvníky je na sedmi místech v Praze připraven bohatý program. "Například milovníci adrenalinu si mohou na náměstí Jiřího z Poděbrad vyzkoušet simulátor stavu beztíže, na němž lze dosáhnout přetížení až 4,4 G, méně odvážní mohou zkusit, co dokáže setrvačná síla při nárazu auta v simulátoru na náměstí Jana Palacha a ten, kdo má rád fyziku, může přijít do pasáže Černá růže," řekl Štěpánek.
V této pasáži si lidé budou moci také vytvořit pomocí speciálního počítačového programu svého dvojníka nebo si vyzkoušet očima ovládaný počítač z laboratoře Českého vysokého učení technického v Praze.
"Specialitou letošního ročníku je francouzská výstava na náměstí Míru v prostoru Poštovní spořitelny, nazvaná Malá mozaika fyziky, kde si děti budou moci vyzkoušet nejrůznější fyzikální pokusy," popisuje Štěpánek.
Milovníky vědy zaujme i prostor V Celnici vedle náměstí Republiky, který bude patřit Akademii věd České republiky.
V jejím stanu si návštěvníci budou moci vytvořit vlastní zemětřesení nebo uvidí, jak vědci mění vodu ve víno a naopak.
Zajímavý program je také připraven ve stanici metra Muzeum. Zde se bude prohánět pět až šest robotů, přivezených z celé České republiky, kteří budou hrát golf.
"Děti budou moci roboty samy spustit, což se loni líbilo hlavně těm nejmenším," říká jeden z nadšenců pro robotickou techniku Martin Dlouhý.
Loni lákalo pendolino, letos se představí regionova Posledním výstavním místem je Masarykovo nádraží v Praze.
Zde se v loňském roce poprvé vystavovala vlaková souprava Pendolino, kterou si přišly prohlédnout stovky zájemců.
"Letos se představí nová souprava příměstského vlaku s názvem Regionova, tak uvidíme, kolik lidí přijde," řekl Štěpánek. Výstava, kterou pořádá projekt na podporu vědecké a technické inteligence Česká hlava, skončí zítra v 17 hodin.
Zájemci, kteří výstavu v hlavním městě nestihnou, však nemusí zoufat. "Ve dnech 22. a 23. září se výstava přesune do Plzně," dodal Štěpánek
Raketoplán Discovery se vznese do vesmíru po roce
20.06.2006 - Raketoplán Discovery už brzy opustí hangár. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír oznámil, že odstartuje 1. července. Vědci si lámou hlavu s jeho bezpečností. Discovery letěl naposledy před rokem a neobešlo se to bez problémů.
Jedná se teprve o druhý let od havárie raketoplánu Columbia. Při ní v roce 2003 zahynula celá sedmičlenná posádka.
Havárii tehdy způsobil úlomek izolační pěny z vnější palivové nádrže. Při startu se odloupl a poté vážně poškodil tepelný štít křídla.
Ani loňská cesta Discovery se neobešla bez problémů. Z palivové nádrže se po startu opět odlamovala izolační pěna, ale stroj nebyl přímo zasažen.
Hlavní otázkou před červencovým odletem Discovery proto byla jeho bezpečnost.
Vědci a technici se potýkali především se čtyřicet sedm metrů vysokou palivovou nádrží. Od ní se při minulých letech odlamovala pěnová izolace, což stálo život sedm členů posádky Columbie.
Teď se zdá, že je vše připraveno. "Nesetkali jsme se s žádnými překvapeními. Všechno šlo hladce," komentovala testování nové nádrže mluvčí NASA June Malonová. Pokud budou problémy, je prý možné let odložit až na 19. července.
Stephen Hawking již desítky let trpí neuromotorickým defektem a s výjimkou několika prstů je zcela ochrnut a upoután na invalidní vozík. Zatímco jeho tělo je ochrnuté a neschopné řeči, jeho mozek pracuje léta na plné obrátky
14.06.2006 - Hongkong - Přežití lidstva závisí na jeho schopnosti najít si nový domov jinde ve vesmíru, uvedl známý fyzik Stephen Hawking.
Podle Hawkinga by lidé mohli mít za dvacet let trvalou základnu na Měsíci a kolonii na Marsu za 40 let.
"Nenalezneme nikde něco tak pěkného jako je Země, dokud se nevydáme do jiného slunečního systému," dodal světově uznávaný fyzik v Hongkongu. Při tamní přednášce se mu dostalo podobného přijetí, na jaké jsou zvyklé rockové hvězdy na koncertech.
Vědec uvedl, že pokud se lidé chtějí vyhnout tomu, že sami sebe vyhubí v příštích 100 letech, pak by měli vybudovat ve vesmíru trvalá osídlení, která mohou existovat bez podpory ze Země.
"Životu na Zemi stále více hrozí, že bude zničen nějakou katastrofou, náhlým globálním oteplením, jadernou válkou, geneticky vyšlechtěným virem či jinými nebezpečími, o kterých jsme dosud nepřemýšleli," uvedl 64letý britský vědec s pomocí speciálního komunikačního přístroje, bez kterého nemůže hovořit.
Hawking je autorem řady známých knih, například Stručné historie času, Hledání teorie všeho či Vesmíru v kostce. Věnuje se hlavně vzniku vesmíru, velkému třesku či teoriím o černých dírách.
Již desítky let trpí neuromotorickým defektem a s výjimkou několika prstů je zcela ochrnut a upoután na invalidní vozík. Zatímco Hawkingovo tělo je ochrnuté a neschopné řeči, vědcův mozek pracuje léta na plné obrátky.
Mnozí dokonce soudí, že díky svému postižení, které mu nedovoluje rozptylovat se běžnými starostmi, má schopnost dohlédnout dál než jiní.
I expert jako Hawking se někdy mýlí. V červenci 2004 popřel vlastní teorii z roku 1975, že černé díry ve vesmíru navždy pohltí vše, co jim přijde do cesty. Hawking uznal, že americký fyzik John Preskill měl pravdu, když jeho teorii zpochybnil.
Američan Jeffrey Williams na vesmírné stanici ISS
02.06.2006 - Oba členové posádky Mezinárodní kosmické stanice ISS, Rus Pavel Vinogradov a Američan Jeffrey Williams, úspěšně uskutečnili šestihodinový výstup do vesmíru. Jeho cílem bylo provést několik úkolů spojených s údržbou stanice. Na odpálení golfového míčku na oběžnou dráhu zatím nedošlo.
Výstup pokazila jen ztráta jedné asi třiceticentimetrové kovové součástky. Jinak se oběma kosmonautům podařilo dokončit plánované opravy na ruské části ISS. Vinogradov a Williams museli mimo jiné vyčistit a opravit přístroj na výrobu kyslíku a provést údržbu zařízení, která jsou používána k vědeckým pokusům.
Během výstupu, který začal krátce po půlnoci SELČ, také zjišťovali příčinu neúspěšného manévru při korekci oběžné dráhy a instalovali novou kameru na nákladní plošinu. Kvůli tomu se jejich pobyt ve volném kosmu prodloužil z pěti na šest hodin, protože při předchozích činnostech se dostali do menšího skluzu.
Řídící centrum ale prodloužení schválilo. Původně se plánovalo i odpálení golfového míčku na oběžnou dráhu ze stanice, která se nachází 322 kilometrů nad povrchem Země. Tím se měl vytvořit rekordní golfový úder co do délky letu. Pokus byl ale odložen a uskutečnit ho bude moci nejspíš až další posádka ISS, protože v programu nynější mise je jen jeden další výstup do kosmu.
Astronauti v kosmu také demontovali panely se speciálními kontejnery. Ty se využívaly při experimentech, které souvisejí s vyhodnocováním znečištění způsobeného motory.
V jednom z kontejnerů, který vzali na palubu, jsou spóry různých hub a bacilů, které byly umístěny do otevřeného vesmíru v rámci experimentů Ruské akademie věd. Vědci se snaží zjistit, zda mohou živé organismy přežít tvrdé podmínky v otevřeném kosmu, kde teplota kolísá od minus 100 do plus 100 stupňů Celsia.
Oba kosmonauti, kteří zůstanou na ISS do září, se už začali připravovat na přijetí amerického raketoplánu Discovery. Jeho start z Floridy je plánován na období mezi 1. a 19. červencem. Na ISS by měl dopravit třetího člena posádky, Němce Thomase Reitera.
29.05.2006 - Výstavba největšího světového termojaderného zařízení ITER může začít. Ve středu v Bruselu totiž ministři partnerských zemí - Evropské unie, Ruska, Číny, Jižní Koreje, Japonska, Indie a USA - podepsali dohodu o spuštění projektu.
Po rezignaci japonského kandidáta je definitivně jasné, že výstavba experimentálního zařízení ITER začne ve Francii nedaleko Střediska jaderného výzkumu Cadarachae v příštím roce a potrvá deset let.
Projekt bude stát 4,57 miliardy eur, z poloviny jej zaplatí Evropa. Dvacetiletý provoz zařízení přijde na pět miliard eur.
ITER je prototyp reaktoru pro elektrárnu vyrábějící energii podobně jako Slunce slučováním lehkých jader atomů. "Smyslem projektu je dokázat, že na Zemi lze reprodukovat termojadernou fúzi, k jaké dochází na Slunci. Tato technologie by se mohla stát velkým energetickým zdrojem budoucnosti, protože využívá dostupných paliv, neznečišťuje prostředí, nevyžaduje dopravu jaderného paliva, neprodukuje obtížně skladovatelný jaderný odpad a je mnohem bezpečnější než dnešní jaderné reaktory," uvedla v komuniké evropská komise.
Od samého počátku se Česko projektu ITER účastní prostřednictvím Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, postupně se do projektu zapojily i další ústavy Akademie věd, ústavy aplikované fyziky, vysoké školy a podniky. Stavby ITER se mohou jako subdodavatelé účastnit i české firmy prostřednictvím Industrial Suppliers Database.
12.05.2006 - Astronomům se podařilo hodnověrně vysvětlit záhadu původu Tritonu - největšího měsíce planety Neptun. Simulace ukazují, že musel putovat ve dvojici, ze které ho vytrhl gravitační vliv planety.
Kolem planety Neptun obíhá osm měsíců. Dva z nich, Triton a Nereidu, znají astronomové několik desetiletí, zbylé objevila při svém průletu v roce 1989 sonda Voyager 2.
Triton je těleso velmi neobvyklé. Má hmotnost srovnatelnou s naším Měsícem, ale odlišuje se směrem rotace. Otáčí se totiž v opačném směru než planeta, kolem které obíhá. To vedlo astronomy k přesvědčení, že Triton nemohl vzniknout spolu s Neptunem a být tedy jeho „bratrem“. Nemohl vzniknout ani oddělením od mateřské planety a stát se „synem“, v takovém případě by byl totiž směr rotace stejný. Opačná rotace obvykle značí, že těleso bylo zachyceno gravitačním polem planety. Triton je tedy „manželem“, kterého si obří planeta s několika prstenci odchytila.
V případě Tritonu ale zůstala nevyřešená důležitá otázka: jak se tak velké a hmotné těleso mohlo dostat na oběžnou dráhu plynného obra. Hypotéza, která počítala se srážkou se starším měsícem Neptunu, neobstála. Nedokázala totiž objasnit, jak by mohl Triton ztratit tolik energie, aby zůstal na orbitu. Pokud by se mu totiž do cesty postavil příliš drobný měsíc, nebylo by zbrzdění pohybu dostatečné a Triton by pokračoval ve své samostatné pouti vesmírem. Pokud by došlo ke srážce s masivní družicí o rozměrech s Tritonem srovnatelných, zničilo by to obě tělesa. Jak to zařídit, aby Neptun přišel o značnou část své pohybové energie a přitom zůstal pohromadě, to nikdo nevěděl. Výpočty navíc ukazovaly, že pravděpodobnost srážky je mizivá. Teorie, kterou ve včerejším čísle časopisu Nature publikoval Craig Agnor z University of California v Santa Cruz a Douglas Hamilton z University of Maryland, našla jiné, méně katastrofické řešení. Podle amerických vědců k žádné srážce dojít nemuselo, stačilo by, kdyby Triton neobíhal kolem Slunce sám, ale měl průvodce o přibližně stejné hmotnosti.
Simulace vykreslují následující scénář: při přiblížení Tritonu a jeho partnera do dostatečné blízkosti k Neptunu gravitace masivní planety převáží nad vzájemnou přitažlivostí menších těles. Vzájemné ovlivnění těles vede k žádoucímu výsledku. Gravitace Neptunu by pár „rozvedla“ a z Tritona se stává nový měsíc.
Problém s přebytečnou energií by byl vyřešen. „Odvezl“ by si ji totiž neznámý Tritonův společník. „Fungovalo by to stejně, jako kdyby si Triton přivezl brzdicí raketu,“ říká jeden z autorů studie Douglas Hamilton.
Celá teorie je o to pravděpodobnější, že Neptun je poslední „pořádná“ planeta sluneční soustavy. Za jeho oběžnou dráhou se vyskytují už jen tělesa náležící do Kuiperova pásu. Těch v posledních letech astronomové objevili celou řadu a ukazuje se, že ani Pluto není ničím jiným.
Nejméně deset procent „osazenstva“ Kuiperova pásu tvoří objekty se souputníkem. Takový je i Pluto. Ten dokonce oběžnou dráhu Neptunu protíná. Skutečnost, že kolem společného těžiště obíhá s řádově stejně hmotným Charonem, přesně zapadá do mozaiky. V případě vhodné shody okolností by se jeden člen takového páru mohl stát dalším měsícem Neptunu.
Úlomky komety budou pouhých 12 milionů kilometrů od Země
12.05.2006 - Čeští příznivci astronomie mohou v těchto dnech na noční obloze pozorovat úlomky komety Schwassmann-Wachmann 3. Ty proletí pouhých 12 milionů kilometrů od Země. Místy by mohly být viditelné i pouhým okem.
Dvě části jádra komety Schwassmann-Wachmann 3 budou v místech s nízkým světelným znečištěním vidět pravděpodobně pouhým okem jako nenápadné mlhavé obláčky, jasností srovnatelné se slabšími hvězdami. Velikost úlomků přitom nepřesahuje jeden kilometr.
Úlomek C prolétne v sobotu 13. května ve vzdálenosti dvanáct milionů kilometrů od Země a úlomek B jej bude následovat v neděli ve vzdálenosti menší než jedenáct milionů kilometrů.
K pozorování bude podle Miloše Tichého z observatoře na jihočeské Kleti stačit triedr. Části komety budou vidět na východě až jihovýchodě nad ránem v souhvězdí Pegasa. Nápadná budou díky poměrně rychlému pohybu. Pozorování ale podle Tichého ruší svit měsíce, který je 13. května v úplňku.
Období pozorovatelnosti komety končí pro obyvatele Česka krátce po 20. květnu, kdy se fragmenty ztratí v ranním svítání. "Znovu je bude možné spatřit teprve koncem července, ale už pouze hvězdářskými dalekohledy," dodal Tichý.
Blíž k Zemi se podle Hollana přiblížila v minulých desetiletích jen kometa IRAS-Araki-Alcock, která kolem Země nečekaně a rychle prolétla v roce 1983.
Z Česka bude možné pozorovat kometu zhruba do 20. května, kdy se všechny složky postupně ztratí v ranním svítání. Znovu je bude možné spatřit teprve koncem července, ale už pouze dalekohledy.
Periodickou kometu, která dostala označení 73P, objevili němečtí astronomové Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann 2. května 1930 na observatoři Hamburk Bergedorf.
Novou vlasatici nalezli na fotografických deskách exponovaných v rámci projektu sledování planetek. Během tohoto návratu kometa proletěla pouhých 9,24 milionu kilometrů od Země, tedy jen 240krát dál, než obíhá Měsíc, a dosáhla maximální jasnosti srovnatelné se slabými hvězdami viditelnými pouhým okem.
Astronomové zjistili, že kometa oběhne kolem Slunce asi za 5,4 roku. Nepříznivé podmínky pro předpověď dalších návratů a dvě těsná setkání s planetou Jupiter vedly k tomu, že vlasatice byla na dlouhých 49 let ztracena.
Dosud bylo velkými astronomickými přístroji nalezeno a označeno 59 fragmentů jádra komety. Většina z nich je velmi malá, má v průměru pouze několik metrů.
Poušť
05.05.2006 - Vědci zjistili, že v atmosféře Saturnova měsíce Titanu jsou písčité útvary připomínající duny. Na radaru vypadají jako ty, které se nachází na pouštích v jihozápadní Africe. Vznikly prý za poměrně krátkou dobu.
Saturnův měsíc Titan neobepínají oceány, jak se mnozí odborníci domnívali, ale pás pouští. Tvrdí to tým Ralpha Lorenze z Arizonské univerzity v dnešním čísle časopisu Science. Zjistilo se to na základně radarových pozorování americko-evropské sondy Cassini, která dlouhodobě prozkoumává soustavu Saturnu.
Měření provedená při průletu sondy kolem Titanu loni v říjnu odhalila na jeho povrchu množství podélných dun. Paralelně se táhnou až stovky kilometrů obecně západovýchodním směrem po stranách rovníku. Vysoké jsou 100 až 150 metrů, sklon svahu 6 až 10 stupňů.
Dunová pole Titanu zaujímají oblasti od několika desítek až po statisíce čtverečních kilometrů. Na radaru jsou téměř nerozlišitelné od dun v pouštích Namib v jihozápadní Africe a Rub al-Chálí v Arábii. Potvrdily se tak domněnky vyvolané staršími záznamy ze sond. Zvláště z února 2005 kdy při dřívějším průletu Cassini vědci tyto útvary spatřili na záběrech s menším rozlišením. Proto se tehdy nepodařilo jejich přítomnost zaručeně vysvětlit, a dostalo se jim metaforického názvu „kočičí škrábance“.
Na Titanu vědci neočekávají běžný písek, vzniklý erozí křemičitanových minerálů. Hustá atmosféra tam brání vulkanickým výbuchům i řadě dalších způsobů eroze. Ale záběry modulu Huygens, který na Titanu přistál, jakož i radaru Cassini, odhalily na jeho povrchu stopy eroze způsobené kapalinami.
Díky ní mohly vzniknout „písky“ Titanu. Nejspíše jako zhruba čtvrtmilimetrové částečky ledu, jednoduchých uhlovodíků či směsi obojího. Přesně však materiál dun zatím neznáme.
Duny zřejmě vznikly geologicky rychle. Bylo zapotřebí 10 až 100 tisíc krychlových kilometrů pískovitého materiálu. To vylučuje možnost, že by šlo o hmotu, kterou z nitra Titanu vyvrhnul dopad menšího vesmírného tělesa na povrch.
S tmavou barvou dun lépe ladí jiná alternativa: tvoří je pevná složka chemických procesů metanu v atmosféře Titanu. Tyto reakce urychluje sluneční záření.
Dunám dala tvar kombinace dvou typů větrů. Běžné, které k životu probouzí dopadající sluneční záření, na to samy nestačí. Nejsou dost silné, protože Titan je příliš daleko od Slunce. Navíc nejrychleji vanou ve výškách.
Titan tedy nemá dost světla, zato dost energie od své mateřské planety. Saturn na něj působí 400krát intenzivnějšími gravitačními přílivovými silami než Měsíc na Zemi. V husté atmosféře Titanu (který má slabou gravitaci) může síla Saturnu vyvolávat proměnné vichry dost silné na to, aby jimi unášené částečky před usednutím několikrát obkroužily celý měsíc.
Stačí na to vítr jen o rychlosti půl metru za sekundu, a takové hodnoty modul Huygens naměřil. Většinou ale patrně půjde o silný krátký vítr jako v pouštích na Zemi.
Duny u rovníku Titanu svědčí proti výskytu „jezer“ s kapalinou. Ačkoli vědci donedávna očekávali možná až moře z jednoduchých uhlovodíků, zejména etanu. Pokud by tomu tak bylo, duny by vůbec nevznikly: „písek“ by se vázal na kapalinu. Vlhčeji může být na Titanu v oblastech blíže k pólům, a to díky metanovým srážkám. Tam se možná dají najít také jezera, ať metanová, či jiná.
Podélné duny jako na Titanu tvoří polovinu až dvě třetiny pozemských dunových polí. Na Marsu má podlouhlý tvar jen mizivý počet tamějších dun. Údaje pro Venuši jsou neurčité. Vědci s napětím očekávají činnost evropské sondy Venus Express.
Planetka by mohla do Země vrazit asi za dva roky
03.05.2006 - Vědci objevili nový asteroid, který by se mohl střetnout se Zemí. Jde podle nich o největší momentálně známý kosmický objekt, který by se s naší planetou teoreticky mohl v tomto století srazit, a to už za dva roky. Pravděpodobnost, že se tak stane, je ale jen jedna ku šesti milionům.
O objevu píše na svých webových stránkách časopis New Scientist. Experti dodávají, že obavy se asi ještě sníží po dalších pozorováních, která zřejmě zjistí, že možnost střetu Země s planetkou je ještě menší.
Asteroid označovaný 2006 HZ51, který je zařazen do seznamu potenciálně nebezpečných těles průběžně doplňovaného americkým Národním úřadem pro letectví a vesmír, byl objeven 27. dubna. V průměru má asi 800 metrů a je jedním z největších, které se kdy do seznamu dostaly.
Objekt o této velikosti by při nárazu na Zemi způsobil rozsáhlou katastrofu. První z možných dat, kdy by se případně planetoid mohl se Zemí srazit, připadá na 21. června 2008.
Další z potenciálně nebezpečných vesmírných těles, asteroid Apophis, má pravděpodobnost srážky se Zemí přibližně jedna ku 6000, a to někdy v roce 2036. Bylo by tak asi dost času na přípravu, pokud další měření možnost střetu úplně nevyloučí.
Raketoplán Discovery. Starý model raketoplánu odchází do výslužby již v roce 2010.
27.04.2006 - Po několika dramatických zprávách z oběžné dráhy se NASA rozhodla urychlit vývoj nového vesmírného plavidla.
To by mělo být připraveno nahradit stárnoucí raketoplány do roku 2011, tedy již tři roky před původně plánovaným termínem.
"Pokud by nebyly problémy s penězi jako v dobách Apolla, a neobjeví se žádné nepředpokládané problémy, systém by měl být hotov do pěti šesti let," prohlásil šéf NASA Michael Griffin.
Přesto je to až rok poté, co budou stávající raketoplány poslány do výslužby.
Washington však předpokládá, že doba mezi odchodem dnešních raketoplánů a nástupem nového dopravního prostředku by americký vesmírný vývoj, případně bezpečnost narušit neměla.
Texaská senátorka Kay Bailey Hutchisonová přesto trvá na větší podpoře a zrychlení vývoje nových raketoplánů.
"Nechceme jakoukoliv mezeru, protože ta pro nás představuje bezpečnostní rizika," prohlásila.
Přistání na Měsíci plánují Spojené státy do roku 2018. Autor: www.nasa.gov
Národní úřad pro letectví a vesmír proto v těchto dnech požádal americkou vládu o navýšení vlastního rozpočtu. Miliardový bonus spolu s tříprocentním navýšením rozpočtu, které již potvrdil prezident Bush, by měl stačit.
Za pět let by tak vláda Spojených států měla místo jednoho raketoplánu disponovat dokonce dvěma stroji. Zatímco jeden bude na oběžnou dráhu vynášet lidi, větší stroj by měl zvládnout přesun nákladů o váze až sta tun.
Takové raketoplány by měly na oběžnou dráhu teoreticky vynést kosmické lodi mířící k Měsíci nebo Marsu, což jsou dva hlavní cíle amerického vesmírného programu.
Americká posádka by na Měsíc měla dorazit nejpozději roku 2018.
Cesta amerických astronautů k Měsíci Autor: www.nasa.gov
Raketoplán by se měl vznést opět letos v červenci
26.04.2006 - NASA vyřešila technické problémy raketoplánu Discovery a stroj je připraven na plánovaný start v červenci. Oznámil to ředitel NASA Michael Griffin. Úřad musel v uplynulých měsících řešit problémy se 47 metrů vysokou palivovou nádrží.
Právě od nádrže se při zatím posledním letu raketoplánu Discovery v červenci minulého roku oddělily kousky izolační pěny, které prý plavidlo jen těsně minuly.
Naposledy technici vylepšovali špatně fungující čidlo palivové nádrže. Stejný problém mírně zpozdil i poslední start Discovery, který byl zároveň prvním od katastrofy raketoplánu Columbia v únoru 2003.
Ten se rozpadl poté, co úlomek pěnové izolace nádrže narazil do křídla při startu a poškodil jeho ochrannou vrstvu tak, že při návratu do atmosféry se rozžhavená loď se sedmi astronauty na palubě roztrhla.
Raketoplán Discovery se přesouvá na startovací rampu.
Podle Griffina se má během následujících 3,5 roku uskutečnit 16 startů raketoplánů. Měla by tak být dovršena výstavba Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), na kterou před katastrofou Columbie dopravovaly americké raketoplány posádky i materiál.
Šéf NASA se vyslovil pro to, aby servisní lety k vesmírné stanici byly svěřeny soukromým subjektům. Jedna z příštích misí raketoplánu by měla podle něj ukončit provoz stárnoucího Hubbleova vesmírného dalekohledu. Griffin také potvrdil, že do roku 2010 budou vyřazeny z provozu i raketoplány.
Nejdříve v roce 2011 nebo 2012 by měla mít NASA k dispozici plavidla nové generace, které raketoplány nahradí.
Japonsko chce po EU, Rusku a USA vyslat loď na Měsíc
12.04.2006 - Japonsko vytvořilo odborný tým, jehož cílem je vyslat na Měsíc do deseti let vesmírný koráb bez lidské posádky. Sdělila to japonská agentura pro kosmický výzkum JAXA. Tato mise je podle vedení agentury její současnou hlavní strategií.
V roce 2007 hodlá Japonsko vypustit do vesmíru a umístit na oběžnou dráhu Měsíce družici SELENE a do roku 2016 poslat na povrch Měsíce misi bez posádky. JAXA už loni uvedla, že kolem roku 2025 by pak na Měsíci měli přistát japonští astronauti.
Pokud se záměr podaří, bude JAXA uvažovat o misích k Marsu a dalším planetám. Japonsko se tak připojuje k plánům Spojených států a Evropské unie, které chtějí dopravit v příštích letech kosmonauty a roboty na Měsíc jako první krok k vyslání vesmírných korábů na Mars.
Japonsko není ve vesmírné technologii žádným nováčkem. Například v únoru japonská raketa H-2A úspěšně odstartovala z kosmického střediska na ostrově Tanegašima a vynesla do vesmíru družici, která slouží při kontrole letecké dopravy a pro shromažďování informací o počasí.
V dobývání vesmíru Tokio podle agentury AP soutěží především s Čínou. Ta loni vypustila do kosmu lidskou posádku a také oznámila záměr přistát na Měsíci, který zatím "dobyly" jen Spojené státy, Rusko a Evropská unie.
Venus Express
11.04.2006 - Vědci Evropské kosmické agentury navázali spojení se sondou Venus Express, která se úspěšně usadila na oběžné dráze kolem Venuše. Po pětiměsíčním letu má za úkol zkoumat atmosféru planety. Jedná se už o druhý let agentury ESA. První sonda letěla před třemi lety k Marsu.
Odborníci z kontrolního centra ESA v německém Darmstadtu přivítali signály ze sondy s nadšením. "Je to pro nás úžasná mise. Konečně jsme dosáhli Venuše," řekl agentuře AP člen týmu Don McCoy. Kontakt se sondou byl zprvu přerušený asi po dobu deseti minut, kdy se za Venuši "schovala".
V rámci evropského vesmírného projektu je to už druhý planetární let. V roce 2003 vyrazila sonda Mars Express, aby zkoumala otáčení Marsu. Jiný stroj je nyní na cestě k jedné z komet. "Dali jsem dohromady další misi k planetě v co nejkratším čase. Je neuvěřitelné, že jsme to dokázali," dodal McCoy.
Sonda Venus Express odstartovala loni na začátku listopadu z kazašského kosmodromu Bajkonur a na oběžnou dráhu Země ji vynesla ruská raketa. Má tepelný štít, který by měl odolat blízkosti Slunce. Jejím úkolem je v následujících 500 dnech získat informace o planetě, která je nejblíže Zemi a také jí je podobná velikostí.
Sonda nese sedm vědeckých přístrojů, které budou provádět průřezové zkoumání horních i dolních vrstev horkého a hustého ovzduší a povrchu planety.
Podívejte se, kde se sonda právě nachází
První brazilský astronaut Marcos Pontes po návratu z kosmu. (9. dubna 2006)
09.04.2006 - Ruská kosmická loď Sojuz TMA-7 s prvním brazilským astronautem a dosavadní posádkou Mezinárodní kosmické stanice ISS v noci úspěšně přistála v kazašské stepi severně od Arkalyku. "Přistání návratového modulu Sojuz bylo měkké," citovala agentura Reuters mluvčího řízení letu v Moskvě.
Stroj přistál v 1:48 středoevropského času, jen s tříminutovým rozdílem oproti časovému plánu. Počasí v místě přistání bylo zamračené a mlhavé, proto byl modul spatřen až asi dva kilometry nad zemí.
Na palubě byl třiačtyřicetiletý brazilský astronaut Marcos Pontes, jenž na ISS odletěl 30. března spolu s posádkou, která vystřídala dosavadní personál orbitální stanice. Američan William MacArthur a Rus Valerij Tokarev pracovali na ISS 189 dní.
Pontes měl během svého týdenního pobytu za úkol uskutečnit ve vesmíru devět vědeckých, lékařských a biologických experimentů, hlavně v oblasti nanotechnologie. Věnoval se také pozorování brazilského území z vesmíru.
"Stálo to za to, být součástí této mise," prohlásil Pontes po přistání. Tento podplukovník brazilského letectva se na let do vesmíru nejprve cvičil v USA, protože měl na stanici ISS letět americkým raketoplánem.
Po tragické nehodě Columbie v roce 2003 byly tyto plány zrušeny a Brazílie začala vyjednávat s Ruskem o Pontesově cestě na oběžnou dráhu na palubě Sojuzu. Podle brazilských médií za to vláda zaplatila Rusku deset milionů dolarů.
Kosmonauti s sebou na Zemi přivezli i červy, hlemýždě a hrách, které rozmnožili či vypěstovali ve stavu beztíže. Vědci je nyní budou zkoumat.
Přistání jistilo přes 150 záchranářů, patnáct vrtulníků a letounů i americká létající nemocnice. Po krátké lékařské prohlídce ve stanu postaveném ve stepi byli kosmonauti přepraveni k důkladným vyšetřením do Hvězdného městečka u Moskvy.
Vědci objevili u planety Uran podobný modrý prstenec jako u Saturnu.
07.04.2006 - Astronomové objevili modrý prstenec kolem sedmé planety sluneční soustavy, Uranu. Je to přitom teprve druhý prstenec, který se podařilo ve sluneční soustavě odhalit. Modrý prstenec má ještě Saturn.
Stejně jako prstenec Saturnu, je i ten Uranův složen z malých částeček prachu, které pohromadě drží jemná síla. Ty větší se totiž zachytávají na měsíci Uranu, informuje o novém objevu internetový server BBC News.
Malé částečky odráží modré světlo, které dává prstenci výraznou barvu. Všechny ostatní prstence kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu i Neptunu jsou tvořeny také malými a velkými částmi, které jim však dávají načervenalou barvu.
Astronomové už dlouho věděli, že plynatý gigant Uran je obklopen prstenci tvořenými částicemi s maximálním průměrem do deseti metrů.
Minulý prosinec však vědci objevili další dva prstence - dvanáctý a třináctý v pořadí - s použitím Hubblova vesmírného teleskopu.
Na Havajských ostrovech pozorovali astronomové systém prstence v infračerveném spektru s pomocí Keckova teleskopu.
Nejvzdálenější prstenec a jeho ledový měsíc Mab ale nemohly být pozorovány v ultračerveném záření jako červené vnitřní prstence.
Tým vedený Imkem de Paterem, profesorem astronomie v kalifornské univerzitě v Berkeley, objevil, že je prstenec zářivě modrý, což je pro planetární systém velmi netypické.
"Modrá barva značí, že je prstenec tvořen především velmi jemňoučkým práškem, mnohem menším než jakým jsou tvořeny ostatní prstence, které jsou zbarveny dočervena," řekl profesor de Pater.
Malé částečky, menší než tisícina průměru lidského vlasu, rozptylují a odráží modré světlo, stejně jako malé molekuly ve vzduchu, které tvoří modrou oblohu.
Běžnější prstence jsou zbarveny dočervena, protože je tvoří větší částice, které barví odrážené světlo od povrchu. Většinou jsou totiž tvořeny železem nebo jiným načervenalým materiálem.
Podle vědců jsou vnější modré prstence Saturnu a Uranu až překvapivě podobné a to nejen tím, že mají oba malé měsíce. "Měsíce krouží kolem planety v prstenci," uvedl profesor de Pater pro BBC News.
Vědci se domnívají, že při dopadu meteoritů se z měsíce Mab uvolňují drobné úlomky. Ty větší zůstávají na oběžné dráze kolem měsíce nebo jsou odneseny pryč. Ty menší však poletují kolem a následně vytváří prstenec.
Vědci nyní pátrají po prstencích kolem dalších planet; dokonce i kolem Marsu.
Vědci stále zkoumají data o materiálu, který se uvolnil z komety po nárazu sondy.
05.04.2006 - Po cíleném nárazu projektilu z americké sondy Deep Impact do komety Tempel 1 loni v červenci se do vesmíru uvolnilo nejméně 250 tisíc tun vody. To by naplnilo sto velkých plaveckých bazénů. Odborníci se těší, že jim další pozorování pomůže objasnit původ a složení komet.
Po nárazu projektilu americké sondy se z komety uvolnilo víc vody a během delší doby, než původně vědci předpokládali. Dokládají to data, která získali z kosmického teleskopu Swift.
Z komety se uvolňovala voda ještě třináct dní po srážce, nejvíce to bylo pátý den, zjistil Swift. Zatímco ostatní teleskopy a observatoře v kosmu i na Zemi sledovaly aktivitu komety po nárazu Deep Impactu jen několik dní, Swift se tomu věnoval přes dva měsíce.
Američtí a britští vědci teď doufají, že jim tyto nové informace pomohou objasnit původ a složení komet a první fáze vývoje vesmíru. Komety totiž obsahují materiál z doby, kdy se před zhruba 4,5 miliardami let utvářela naše sluneční soustava.
Projektil americké sondy Deep Impact o váze 370 kilogramů loni 4. července narazil do komety Tempel 1. Po srážce se do kosmu uvolnilo množství materiálu, které přístroje v kosmu i na Zemi zkoumaly na různých vlnových délkách.
Náraz měděného modulu do komety vyvolal přibližně stejnou explozi, jakou by způsobilo pět tun trinitrotoluenu. Všechna data získaná po nárazu projektilu sondy do Tempel 1 vědci stále průběžně vyhodnocují.
Jen díky kosmickému teleskopu Swift se podařilo zjistit, že se po nárazu z komety uvolnilo také 250 tisíc tun vody.
Kosmický teleskop Swift se jinak soustředí především na pozorování explozí paprsků gama a zkoumá jejich vztah k černým dírám. Takové poznatky pak mají velký význam pro lepší a hlubší znalosti o počátcích kosmu.
K orbitální stanici jsou nyní připojeny dvě pilotované kosmické lodě: Sojuz TMA-8, který dorazil po dvoudenním letu dnes, a Sojuz TMA-7, ve kterém se 9. dubna brazilsko-rusko-americká trojice vrátí na Zemi
01.04.2006 - Ruská kosmická loď Sojuz úspěšně přistála u Mezinárodní kosmické stanice (ISS).
Do vesmíru dopravila nový rusko-americký tým pro orbitální komplex a rovněž prvního brazilského astronauta.
Marcos Pontes se příští týden vrátí na Zemi ve společnosti Američana Williama MacArthura a Rusa Valerije Tokareva, kteří na ISS pracovali od loňského října.
Dalších šest měsíců provoz stanice zajistí Rus Pavel Vinogradov a Američan Jeffrey Williams, kteří budou už třináctým dlouhodobým týmem na oběžné dráze.
Nová posádka má na programu čtyřicet experimentů, z nichž ovšem ne všechny budou mít vědecký charakter. Při jednom ze čtyř plánovaných výstupů do volného prostoru bude mít kupříkladu Vinogradov za úkol odpálit do vesmíru golfový míček.
Půjde o reklamní akci jisté kanadské firmy vyrábějící golfové vybavení: míček má podle odborníků kroužit kolem Země čtyři roky, než shoří v atmosféře.
Vinogradov a Williams během půlroční mise přijmou dvě ruské nákladní lodě Progress. Další vybavení by na palubu ISS měl dopravit americký raketoplán - jeho start je však zatím nejistý a předběžně byl přeložen z května na červenec.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |