Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Věda a technika 5

 

Levný nákup v bazaru se může hodně prodražit

31.07.1999 - Většina uživatelů se snaží získat svůj počítač a rozšiřující díly co nejlevněji. Proto svoji pozornost obrací i k inzerátům nebo k bazarům v domnění, že za levný peníz získají kvalitní monitor nebo klávesnici. Zdánlivě výhodná koupě však může být nepříjemným omylem.

Je běžné, že špičkový počítač, který před třemi lety stál víc než sto tisíc korun, stojí dnes sotva desetinu. Rychlý pokles hodnoty výpočetní techniky nesouvisí ani tak s opotřebením jako spíše s morálním zastaráváním - výkon procesorů se totiž každé dva roky zdvojnásobuje a kdysi špičkový model dnes poslouží jen pro textový editor a další kancelářské práce. Podobně jako existuje skupina zákazníků kupujících pravidelně nejnovější a nejdražší počítače - nazývaní "power users uživatelé vyžadující výkon" - je ale i skupina zákazníků, kteří myslí při koupi především na svůj rodinný rozpočet - "budget users". T i kupují buď levnější modely, nebo se snaží získat počítač z bazaru či druhé ruky. Před koupí počítače v bazaru se proto vždy vyplácí přeptat na aktuální ceny nových počítačů u prodejců - kupující pak může být nejen mile překvapen nízkou cenou, ale potěší ho i záruka. Na druhou stranu je v bazarech možné najít i staré modely počítačů, které jsou už běžně nedostupné. "Bazary jsou pro mě hlavně zdrojem starých věcí, ke kterým mám jistý emoční vztah," říká grafik Jan Zámečníku.

Záruka bez záruky

Nákup v bazaru má pro kupujícího řadu rizik. Asi největší riziko jsou velmi problematické záruky - během rychlého vyzkoušení v bazaru si ani prodavač nemusí všimnout skrytých vad, jako je například opotřebený harddisk nebo součástky, které vynechávají až po zahřátí. Většina bazarů přitom nabízí možnost vyzkoušet zakoupenou součástku či počítač doma a v případě vady ho vrátit do dvaceti čtyř hodin. V takovém případě budou kupujícímu vráceny peníze - po dvaceti čtyřech hodinách jsou vyplaceny původnímu majiteli a bazar odmítá nést jakékoliv záruky. Podle právníků je možné reklamovat pouze celkovou nefunkčnost zakoupené věci, ale ne to, že nefunguje perfektně. Vzhledem k tomu, že většina dražších počítačů nebo součástek je nabízena pouze formou komisního prodeje, kdy za případné vady neručí bazar, ale původní majitel, může být vymáhání vrácení peněz velmi problematické. Proto je vhodné vyzkoušet si zboží, pokud možno, co nejlépe ještě před koupí a využít bazarem nabídnuté doby k otestování dokonale. Pokud prodejce v bazaru úplně odmítá možnost věc doma vyzkoušet a případně vrátit, je lepší se takovému bazaru vyhnout a kupovat jinde. Další problém představuje faktická nemožnost zjistit si, zda kupovaný díl - například grafická karta nebo harddisk bude spolupracovat s počítačem uživatele. Některé součástky nejsou kompatibilní a nebo si kupující nemusí být zcela jistý, zda je může ke svému počítači připojit. Pokud díl zakoupí a doma zjistí, že ho nemůže ke svému počítači připojit, má smůlu.

Jak kupovat v bazarech?

Předně platí zásada: Nakupovat beze spěchu, navštěvovat bazary pravidelně a systematicky. Pak si kupující rychle všimne, které díly se prodávají dobře a které naopak leží na policích ladem. "Ležáky" bývají předražené nebo jde o díly, jejichž funkční hodnota je malá. Impulsivní nákup vede často ke špatné koupi, vyplatí se pokud možno navštívit více bazarů. "V bazarech nakupuji nerad, jediná věc, která tam jde kupovat bez rizika, jsou díly bez mechanických součástek: grafické, zvukové a síťové karty. Je ale nutné dát si pozor, aby k tomu byly ovladače na nějaké disketě či CD, jinak to je k ničemu," konstatuje vysokoškolský student Artur Filipák. Pokud kupovaná součástka obsahuje pohyblivé mechanické díly (jde například o disketovou jednotku, harddisk nebo tiskárnu), je vždy riziko větší, protože mechanika odchází první. Paměti, videokarty, síťové a zvukové karty a i procesory mají šanci vydržet funkční velice dlouho, pokud nebyly poškozeny statickou elektřinou. Zvláštní pozornost je třeba věnovat notebookům, které bývají při přenášení vystaveny otřesům - ty poškozují hlavně displej, zářivku a disky. Je nutné ověřit i stav baterie - doma baterii zcela vybít, pak nabít a změřit čas, za kterou se znovu vybije. U bazarových notebooků je obvyklé, že mají sníženou kapacitu baterií nebo vůbec nefungují. Poškození displeje starších notebooků může představovat velký problém. U monitorů je třeba zkontrolovat propojovací kabel - zda je správného typu a v konektoru nejsou zlomené či ohnuté kontakty a pak vyzkoušet, zda je obraz dostatečně jasný a je na monitoru možné nastavit požadované rozlišení a obnovovací frekvenci. Starší monitory totiž často umožňují zobrazení jen v menším rozlišení a nízkých obnovovacích frekvencích (60 Hz), což při delším používání může poškodit zrak. Obecně se vyplácí kupovat v bazarech spíše značkové počítače a tiskárny. V případě, že se u nich objeví problém, bývá také větší naděje, že technici dané firmy poruchu odstraní. To se týká hlavně notebooků, které obsahují hodně netypických součástek. U méně obvyklých tiskáren mohou navíc nastat problémy s těžko dostupnými tiskovými náplněmi a dalším spotřebním materiálem. "U modemů je třeba zkontrolovat, zda jsou homologované a u skenerů stav skla - zda na něm nejsou rýhy nebo neodstranitelné skvrny," dodává Artur Filipák.

Co si lze pořídit za "malé peníze"?

* do 5000 Kč - Starší počítač třídy 386, 486, který je vhodný pro práci v operačním systému DOS a například pro psaní textů nebo účetnictví. S velkou pravděpodobností na něm nepoběží žádné novější programy, a i když se uživatel může seznámit se základy práce s počítačem, nenaučí se pracovat s Windows 95 nebo Windows 98 - tyto operační systémy na starých počítačích většinou nefungují. Podobný počítač lze doporučit jen pro zcela nejzákladnější, nejméně náročnou práci.

* do 10 000 Kč - Starší počítač třídy Pentium, který umožní přijatelnou práci v systému Windows 95. Hodí se pro psaní textů a práci v Microsoft Office, práci s internetem a řadu dalších aplikací, ale jeho možnosti bývají omezené a nemusí postačovat novým aplikacím. Je poměrně vhodný pro začátečníka, který se může seznámit s řadou novějších aplikací, ale stále za přijatelné peníze.

* do 15 000 Kč - Starší počítač třídy Pentium II nebo AMD K6-2, na kterém je možné pracovat s převážnou většinou nových aplikací, internetem a hrát novější hry. Počítač této třídy má ještě dostatek výkonu a možnosti rozšíření pro pohodlnou práci pro budoucí rok až dva.

* do 20 000 Kč - Nový levný počítač třídy Pentium II nebo AMD K6-2 s vlastnostmi podobnými předchozí třídě.Na rozdíl od ní už má typicky rok až tři roky záruky.

* do 30 000Kč - Nový levnější počítač třídy Pentium III nebo AMD K6-3, na kterém budou bez problémů fungovat i budoucí aplikace, jako jsou Windows 2000. Vztahuje se na něj záruka rok až tři roky. Umožní pohodlnou práci s aplikacemi pro budoucí dva až tři roky.

Detaily, na které je třeba dbát při koupi v bazaru

* Pokud možno, kupujte v doprovodu někoho, kdo počítačům a jejich součástkám rozumí.

* Před každou manipulací s díly se vybijte o velký kovový předmět, nejlépe uzemněný - radiátor, vodovod a podobně - snižujete tak riziko poškození dílu statickou elektřinou.

* Zboží si vždy nechte demonstrovat v chodu. Pokud kupujete součástky, které není možno předvést na místě, zeptejte se, jakou dobu máte na vyzkoušení dílů doma a dokdy je možné vadné díly vrátit. Dobu, kterou máte k dispozici pro testování, pečlivě využijte a součástku zatěžujte - řada problémů se objeví po určité době používání nebo po zahřátí dílu. P okud vám bude sděleno, že součástku není možné vrátit, raději jděte do jiného bazaru.

* Při zakoupení součástky si vždy nechte vystavit účtenku a pečlivě ji uschovejte.I když přinesete vadný díl zpět hned druhý den, může se stát, že bez účtenky budete odmítnuti.

* Pokud možno se zcela vyhýbejte výrobkům s označením "vada" a to zvláště harddiskům. Všechny díly, které mají pohyblivé mechanické součásti, by měly být v perfektním pořádku. "Mírná vada" výrobku naznačuje, že se problémy s dílem v budoucnosti zhorší.

* Zkontrolujte si, zda je výrobek kompletní a má příslušné kabely a také ovladače, které jsou nezbytné pro úspěšnou instalaci a chod. V mnoha případech přinese prodávající do bazaru pouze zařízení bez kabelů nemusíte mít vůbec žádnou naději zařízení zprovoznit a i chybějící ovladače mohou představovat velký problém.

* Při zakoupení softwaru nebo disků, na kterém je nainstalován softw are, si ověřte, zda jde o legální kopii, a nelegální kopie smažte vyhnete se tak případným potížím s porušováním autorských práv.

Výhody a nevýhody různých forem prodeje "z druhé ruky"

- Bazary - Zboží si je možné prohlédnout a vyzkoušet na místě, ale většinou je nutné navštěvovat více bazarů po delší dobu. S výběrem vhodného počítače m ůže navíc poradit i prodavač.

- Inzeráty - Je možné si pohodlně doma vybírat mezi velkým množstvím nabídek a v inzertních novinách bývají přehledně srovnány podle kategorií. Není však přímo možné zjistit skutečný stav zboží ani to, zda nabídka ještě platí. Ceny nabízených počítačů se velice liší od výjimečně dobrých až po zcela přemrštěné.

- Výprodeje velkých firem - Někdy podniky hromadně prodávají svoje staré počítače, protože je vyměňují za nové.Tako vé výprodeje bývají velmi levné a v řadě případů jsou počítače v dobrém stavu.

- Prodej repasovaných počítačů - Repasované počítače prodávají firmy, které nakoupí vyřazované počítače od velkých firem a odborně je zkontrolují a případně opraví. Na repasované počítače se pak vztahuje šestiměsíční záruka. Nevýhodou je cena, která je u repasovaných počítačů vyšší než u prodejů v bazarech nebo přímo z firemního výprodeje.

 

Člověk před okem kamery

31.07.1999 - Do banky vstoupí zákazník. Kontrolní počítačový systém jej od toho okamžiku stále sleduje - stejně jako všechny ostatní lidi v hale - pomocí několika kamer. Pokud se návštěvník zdrží příliš dlouho anebo přechází z místa na místo způsobem, který neodpovídá vypozorovaným vzorcům chování klientů, počítač na něj upozorní bezpečnostní službu a na jeho sledování se soustředí i lidští hlídači.

Takhle funguje nový automatický bezpečnostní systém, který vyvíjejí výzkumníci koncernu Siemens v Princetonu v americkém státě New Jersey. Systém je schopný jednotlivě sledovat každého člověka, který přijde do banky, až do okamžiku, kdy ji zase opustí.

Fotografie na počkání

Kontrolní systém využívá propojené kamery snímající každý kout sledované místnosti. Na každého člověka, který tam nově vstoupí, se jedna z nich na krátký okamžik zaměří, zaostří se na jeho obličej a zaznamená jej do několika digitalizovaných snímků, které lze automaticky porovnat s tvářemi podezřelých lidí anebo které může později dostat policie, kdyby dotyčný něco provedl. "Nemůže se stát to, co se děje nyní, tedy že po loupeži mají policisté k dispozici videopásku, na níž jsou tváře zločinců snímané pouze z velké dálky a ještě rozmazané," říká jeden z tvůrců automatického hlídače Michael Greiffenhagen. Po úpravě by jejich automatický hlídač měl být schopen sledovat i větší prostory, třeba stanici metra. "Pokud by se tam jedna osoba zdržovala příliš dlouho, systém upozorní personál, že asi potřebuje nějakou pomoc," uvádí Greiffenhagen. Samozřejmě, kdyby tím člověkem byl terorista uvažující o umístění bomby, je šance včas ho chytit a v atentátu mu zabránit.

Počítačový archivář

Tento bezpečnostní systém od společnosti Siemens je zatím ve vývoji a do praxe se zatím nedostal. A však dá se předpokládat, že tam o něj bude zájem, protože vylepší práci současných hlídacích kamer. Bez nich si už nelze představit život prakticky v žádném větším městě. A to ani v našich končinách. V tuzemsku kamery hlídají ulice například ve středu Prahy, Ostravy, Ústí nad Labem či Vsetína. Hlídací kamery jsou nepochybně vynikajícím pomocníkem proti zločincům, chránícím bezpečnost slušných občanů. Avšak někteří obránci osobních svobod jsou zděšeni - soukromí člověka se tím vytrácí. Nejde jenom o to, že kamerové systémy řízené počítači mohou být schopny sledovat všechny lidi na ulicích a automaticky je rozpoznávat podle rysů obličeje anebo evidovat pohyby automobilů i se zaznamenáním jejich poznávací značky. Dřívější diktátorské režimy by rády totálně kontrolovaly veškeré obyvatelstvo, ale nebylo v lidských silách se v záplavě dat dostatečně orientovat. Rostoucí kapacita počítačů to však postupně umožňuje - a v demokratických zemích. Sběr, ukládání, zpracování i rychlé vyhledání informací už není pro kvalitní počítače nepřekonatelným problémem.

DNA v databázi

Jak píše časopis Economist, zpravodajské služby Spojených států, Británie, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu společně monitorují veškeré mezinárodní telefonní hovory vedené přes satelity. Počítačový systém zvaný Echelon pak ve stovkách tisíc rozhovorů bleskově vyhledává určená slova či fráze, které by mohly být podezřelé či o něž mají zpravodajské služby zájem. Veřejnost takový způsob sledování více či méně ochotně chápe jako daň za větší bezpečnost před zločinci. Rizikem však je, že získané informace mohou zneužít i policisté či státní úředníci, kteří k nim mají přístup. Jeden typ kontroly by mohl být v příštích letech zneužitelný velmi snadno: britská policie založila v dubnu 1995 databázi vzorků DNA osob usvědčených ze zločinu. Peter Gammon, předseda sdružení britských detektivů, doporučuje, aby do této databáze dali povinně vzorky své DNA všichni Britové. "Policii by to ulehčilo práci při usvědčování zločinců," vysvětluje. DNA (dezoxyribonukleová kyselina nesoucí dědičné informace) je obsažena v každičkém kousku kůže, kapičce krve či ve slinách. Každý člověk (s výjimkou jednovaječných dvojčat) ji má odlišnou od jiných. Databáze DNA tedy skutečně přispívá k usvědčení zločinců, kteří by po sobě na místě činu zanechali jen zcela nepatrnou biologickou stopu. Současně však vědci dokážou z DNA vyčíst stále více o jednotlivém člověku, o jeho zdravotních výhledech, příbuzenských poměrech a dalších věcech. "Databáze vzorků DNA by mohla být zneužita k úplně jiným účelům, než byla zamýšlena," varuje Barry Scheck, profesor práva z New Yorku.

Zvykejte si

Nejen státní moc, ale i soukromé firmy dnes vědí o lidech víc a víc. Platí-li klient kreditní kartou, banka může sledovat jeho pohyb i nákupy. Používání různých zákaznických karet v supermarketech umožňuje zaznamenávat, co si kdo kupuje, a podle toho mu pak domů posílat reklamní nabídky. V soukromí počítačové elektronické pošty nemůže věřit snad ani ten nejnaivnější uživatel internetu. Ostatně i provozovatelé internetových stránek mohou poznat, kdo a co si u nich prohlížel. "Na vesnici každý věděl, co dělají ostatní. V budoucnosti si však nikdo nebude jistý tím, kdo o něm ví a co všechno o něm ví," poznamenal v redakčním komentáři časopis Economist. "Bude to nepříjemné. Ale nejlepší rada zřejmě je - zvykejte si na to," dodal.

Průhledná společnost

Tutéž myšlenku až k absurdnosti dovedl americký fyzik a spisovatel sci-fi David Brin. V e své knížce "Průhledná společnost" argumentuje, že nejlepší způsob, jak zabránit zneužití soukromých údajů, je soukromí úplně zrušit. Částečná obrana soukromí podle něj vede k tomu, že státy a vůbec mocní tohoto světa budou schopni své tajnosti do určité míry chránit, ale do soukromí jiných osob neomezeně nahlížet. Proto Brin navrhuje - každý by měl mít přístup ke všem informacím. "Každý občan by měl mít právo napojit se a prohlédnout si kteroukoli databázi, ať už vládní, nebo soukromou, obsahující osobní informace o komkoliv. Záznamy z kontrolních kamer v ulicích by měly být přístupné každému, nejenom policii," tvrdí. Neexistovalo by tedy tajemství, které by znal a mohl zneužít jen někdo. Videokamery v ulicích by usvědčovaly nejenom zločince, ale i policisty, kteří by zneužili svoji pravomoc. Šéfové korporací by věděli, že informace o nich jsou stejně dostupné jako údaje, které si vedou o svých klientech. Skutečně - tajemství vystavené na odiv přestává být tajemstvím. Jenže: údaje o zdravotním stavu lidí, o jejich rodinných a majetkových poměrech, kdyby byly opravdu veřejně přístupné, by jistě přivítali i zločinci. Ani Brinova šokující vize průhledného světa bez soukromí tedy nemůže lidi dostatečně ubránit před zneužitím informací, kterých o nich bude nevyhnutelně přibývat.

 

První byla Sůvička

31.07.1999 - Lidé v Terstu, městě románském i balkánském, v minulém století patřícím rakouskému mocnářství, si ještě nezvykli ani na kolesové parníky, a už mají před sebou další podivnost: loďku, která dýmá jako parník, ale nemá kolesa. Vyplouvá 4. srpna 1829 , jmenuje se Civetta (italsky sůvička), měří 19 metrů a i se 40 lidmi na palubě dosahuje rychlosti asi dvakrát větší než hbitý chodec - 11 kilometrů za hodinu. Pohání ji - pravděpodobně jako první paroloď na světě lodní šroub, přesněji vrtule. Je šikovně umístěná na zádi, takže tlačí, ne táhne.

Doba však dosud nedozrála, technicky ani společensky. Napřed se musí znemožnit kolesa. Porucha na špatně provedeném parním stroji (bouchlo potrubí) se stane záminkou k zákazu všech dalších zkoušek "z bezpečnostních důvodů". Sponzor Civetty, obchodník Ottavio Fontana, ztratí pouze zájem, její konstruktér, chrudimský rodák, vystudovaný dělostřelec, nyní císařský lesník Josef Ressel, všechno. A tak chvíle mající po létech ústrků a odříkání přinést konečně triumf mění se v okamžik definitivní prohry, která se potáhne až do konce Resselova života v roce 1857, neboť vynález mu ukradne jeden podnikavý Angličan. Dnes už se ale bezpečně ví, že lodní šroub jako první vynalezl a na záď lodi umístil Čech - Josef Ressel. Jeho výrok vystihuje vše: "V Rakousku jde všechno ztěžka, když se přijde s novotou a bez peněz."

Účinek acetylsalicylové kyseliny, ASK (obsažené například v aspirinu a acylpyrinu) na lidský organismus se detailně studuje už sto let. Po jejím dávno známém protizánětlivém, protibolestivém a protihorečkovém účinku i nedávno zveřejněné skutečnosti, že ASK snižuje riziko kardiovaskulárních chorob a rakoviny konečníku a tlustého střeva, přicházejí v srpnu 1994 výzkumníci Yaleské univerzity v USA s objevem, že ASK zmenšuje transkripční faktor (tedy v podstatě reprodukci) pro určité viry, mimo jiné pro HIV-1.

3. srpna 1804 přistává v Bordeaux korveta Pizarro s Alexandrem Humboldtem na palubě. Během pětileté cesty po Latinské Americe (dosud zcela uzavřené nepyrenejským cizincům, čili s obrovským rizikem "zmizení") tento nejslavnější přírodovědec doby vystoupil na tehdy nejvyšší známou horu světa Chimborazo snad až do výšky 5877 metrů (433 metry pod vrchol), což byl tehdy výškový rekord ("dýchalo se špatně, krvácely dásně a rty"). O "latinskoamerické" cestě Humboldt napíše 30 svazků, které budou tak vzácné, že ani sám autor si nedovolí nechat výtisk. Kromě poznatků vedoucích ke vzniku oboru fytogeografie jeho tamní zážitky s otroctvím a brutálním šířením křesťanství jen utvrdí Humboldtovy myšlenky humanismu.

6. srpna 1979 umírá v Mnichově Feodor Lynen (narozen 1911). Především jeho zásluhou - bylo to roku 1964 díky Nobelově ceně za fyziologii a medicínu - se svět dozvěděl o vlivu živočišných tuků, zejména jejich složky cholesterolu, na aterosklerózu. Dnes je obsah cholesterolu v krvi jedním z nejsledovanějších ukazatelů stavu lidského zdraví a obsah cholesterolu v potravinách stále více jedním z kritérií jejich prodejnosti.

 

Alpský roh v supertechnické úpravě

31.07.1999 - Na dlouhatánský dřevěný alpský roh kdysi hráli švýcarští pastevci, aby si zkrátili dlouhé chvíle samoty ve velehorách. "Ozvěna vrací jeho tóny, je to vlastně jakýsi způsob povídání si s horami," popisuje nadšeně švýcarský vynálezce Roger Zanetti. "I dneska je to skvělý způsob, jak se vyhnout stresu. Jenomže kdo by se s ním tahal do hor, když váží až osm kilo a je dlouhý tak, že se nevejde do auta," povzdechne si. Zanetti však usoudil, že moderní technika může pomoci i tradičnímu nástroji. Spojil se s konstruktérem závodních člunů Jean-Francoisem Burkhalterem, který doporučil použít materiál z uhlíkových vláken. Společně pak sestavili alpský roh lehký a skládací, který nyní váží nejvýše půldruhého kila a po rozložení se vejde do malé tašky. "Tu si může člověk dát jednoduše na záda, když jde do hor pěšky nebo jede na kole či na lyžích," říká Zanetti. Na jimi sestrojené nástroje hraje i několik hudebníků z folklorních skupin a zvuk jim plně vyhovuje. Protože však nic není dokonalé, i moderní alpský roh má své mouchy. Uhlíková vlákna jsou vodivá, a nedoporučuje se tedy hrát na nový roh za bouřky či pod dráty elektrického vedení.

 

Včely jako lékárnice

31.07.1999 - Proč vyrábět léky složitě v továrnách, když mohou vyrůst v rostlinách a sesbírat je dokážou včely? Tuhle otázku si položili nizozemští vědci - a začali zatím pokusně vytvářet pomocí genového inženýrství léky, které se shromažďují v medu.

Vědci ze Střediska pro pěstování rostlin v nizozemském Wageningenu nejprve zkoumali, co se stane s bílkovinnými léčivými látkami, jež jsou obsaženy ve květech rostlin v nektaru, který sbírají včely. To platí třeba pro běžný vřes ( Caluna vulgaris ). Ten má v nektaru květů bílkovinnou látku, jež působí proti plísním. Výzkumníci zjistili, že včely bílkovinu nestráví, ale přenesou ji v nezměněné podobě do medu.

Nektarová vakcína

Dále výzkumníci z Wageningenu objevili postup, kterým se v rostlině aktivuje gen řídící tvorbu nektaru. A pak už přišlo ke slovu genové inženýrství. Nizozemští vědci začali hledat způsob, jak do rostliny vložit gen, který řídí vytváření léčivých bílkovin. Současně však chtějí, aby byl vložený gen propojen s mechanismem produkce nektaru, takže požadovaná bílkovina by vznikala pouze v nektaru. Nyní zkoušejí vložit jeden takový gen do petunií. V jejich nektaru by se pak vytvořila látka, která se dá použít jako vakcína proti parvoviróze, nebezpečné psí nemoci virového původu. Výzkumníci doufají, že včely dokážou vakcínu sesbírat a soustředit do medu. Pokusy provádějí ve skleníku, aby nezasáhli do přírody. "Předpokládáme, že psi by přímo jedli léčivý med ve svém jídle, anebo by se vakcína z medu získala a podávala injekcí," řekla vedoucí výzkumného týmu Tineke Creemersová časopisu New Scientist. Nizozemští vědci už vyzkoušeli, že bílkovinné léčivé látky se v medu dobře uchovávají a nepotřebují žádné zvláštní skladování, což by umožnilo jejich snadné využití v rozvojových zemích.

Léčivé banány

Obdobný nápad zkoušejí ve světě uskutečnit i jiné vědecké týmy. Poměrně daleko se dostal Američan Charles Arntzen, ředitel ústavu pro výzkum rostlin v americké Ithace a mimořádný profesor Cornellovy univerzity. Ten už dokázal vložit do bramborových rostlin takové geny, které vytvořily léčivé látky v jedlých hlízách, byť zatím v malém množství. Syrové brambory však nikomu nechutnají a vařením se účinná látka dále oslabuje. A tak teď Arntzen usilovně pracuje na tom, aby genovým inženýrstvím vytvořil banánovník, který bude léčivé vakcíny vytvářet v banánech. Místo polykání pilulek či injekcí by léčený člověk dostal do organismu potřebný lék tím, že by prostě jedl banány. I to by bylo výhodné hlavně pro rozvojové státy - místo drahé výroby léků a jejich složitého skladování by lékárníci prostě natrhali banány na genově upravené plantáži a rozvezli je nemocným. Arntzen doufá, že svůj banánový nápad uskuteční během deseti let. Tineke Creemersová si časový limit na uskutečnění svého medového snu zatím nedává.

 

Muzeum vrátilo nálezy

31.07.1999 - Strašidelný sen mnoha muzeí se naplnil Harvardově univerzitě v americké Cambridgi. Podle amerického zákona, který nařizuje navrácení indiánských památek jejich původním vlastníkům, vrátili správci univerzitních sbírek kosti a pohřební objekty, jež archeologové vykopali v letech 1915 až 1929 v opuštěném indiánském sídle ve státě Nové Mexiko. Jde o zatím nejrozsáhlejší navrácenou kolekci, jež kromě kostí obsahuje oblečení, nádoby, hračky a další nálezy, které pomáhaly vytvářet vědecký pohled na rané kultury původních obyvatel amerického Jihozápadu. Indiánský kmen potomků obyvatel místa archeologického naleziště všechny předměty převzal na slavnostním ceremoniálu, a pak je soukromě znovu pohřbil do země. Ne všechny indiánské kmeny však dodržují takovou pietu k pozůstatkům svých předků. Jeden kalifornský kmen, tvořený šesti sty lidi rozptýlenými v Los Angeles a okolí, naopak právě požádal o genetickou zkoušku kostí z pohřebiště na místě dnešního závodu na zpracování plynu společnosti Arco. Jak Indiáni doufají, zkouška doloží, že na onom místě žili jejich předkové. Tím by členové kmene prokázali svůj vztah k této půdě, a získali tak nárok na vlastní rezervaci, státní zdravotní pojištění a příspěvky na vzdělání. I úcta k pozůstatkům předků může mít občas své (finanční) meze.

 

Blériotova nakažlivá choroba

24.07.1999 - Je 25. července 1909, čtyři ráno. Mechanik nahazuje motor. Po čtyřiceti minutách stroj vzlétá nad mořskou hladinu. V sázce je pilotův život i celý jeho další osud. Co se mu asi v tu chvíli honí hlavou? Jak před devíti lety propadl létání? Jak lopotně zkonstruoval první letadlo - a okamžitě ho rozbil? Stejně tak jako devět dalších, takže o něm noviny psaly jako o »aviatikovi, který se brzy zabije«? Jak původně zámožného muže jeho vášeň pomalu, ale jistě ožebračovala a s jakou »bolestí snášel vyčítavý pohled manželky, obklopené kučeravými hlavičkami dětí«? Jak z posledních peněz v horečném chvatu konstruoval jedenáctý letoun, aby ho nepředběhla konkurence? A když se konečně ukázaly bílé útesy doverské, myslel víc na slávu, nebo na cenu tisíce liber, která ho vytáhne z finančních potíží? Nebo děkoval bohu, že mu cestou liják v nejvyšší čas zchladil motor? Po více než třiceti minutách letu překonává Louis Blériot na pápěrce o rozpětí sotva osm metrů jako první letec La Manche. Přistál po svém - rozbil podvozek i vrtuli. Z letadla se vybelhal, už z předchozího letu měl silně popálený kotník. Celník pak do vstupního formuláře píše: »Pan Louis Blériot ... řidič jakési létající loďky, kterou nazývá monoplán, přistál v Anglii. Prohlašuje, že nemá žádnou ze známých nakažlivých chorob, proto se mu dovoluje pokračovat v cestě.« Nuže, pan Blériot celníkovi lhal. Měl nakažlivou chorobu: jít za každou cenu vpřed.

24. července 1974 umírá v anglickém Cambridgi James Chadwick (narozen 1891), muž, který prvně pootočil jaderným kolotočem. Roku 1932 totiž objevil, že nesmírně »silné« záření, které vzniká ozařováním lehkých prvků (lithia, beryllia, boru) částicemi alfa, je tvořeno již před dvanácti lety Rutherfordem předpovězenými a pojmenovanými neutrony. Napřesrok dostává Nobelovu cenu. Neutrony pak ukáží cestu ke štěpení uranu.

Balony se nelétalo jen pro radost či rekordy. Již počátkem minulého století dosáhli v balonu francouzští vědci Gay-Lussac a Biot výšky přes sedm tisíc metrů a dokázali, že složení atmosféry se s běžnou výškou nemění. 28. července 1914 padá další »vědecký« výškový rekord: německý fyzik Werner Kolhörster vystupuje balonem do výšky devíti kilometrů a průběžným měřením potvrzuje, že s výškou přibývá radiace. Bude to jeden z rozhodujících důkazů existence kosmického záření.

Chemický svět už v té době zná, řekněme, třicet tisíc organických sloučenin. Každá se samozřejmě nějak jmenuje třeba podle barvy či jiné význačné vlastnosti (indigo, purpur nebo třeba morfin), v každém případě však zcela podle libovůle »křtitele«. Jenže takhle to dál nejde! Chemický babylon je třeba nahradit jednotným systémem, názvoslovím, jež by vyplývalo ze struktury sloučenin. Tímto mottem začíná 30. července 1889 v Paříži mezinárodní chemický kongres, který skončí jmenováním mezinárodní komise pro chemické názvosloví. Ta během tří let vypracuje pravidla známá dnes jako »ženevské názvosloví«. Většina z nich platí i pro dnešních osmnáct milionů známých sloučenin.

 

Rýže dodá tělu železo

24.07.1999 - Lidé, kteří se živí především obilninami (včetně rýže), často trpí nedostatkem červených krvinek způsobeným příliš malým obsahem železa v potravě. Japonští vědci z výzkumného institutu ve městě Čiba však informovali v časopise Nature Biotechnology, že získali rýži, do níž vložili gen řídící ukládání železa v rostlinách. Geneticky upravená rýže tedy do sebe natáhne železo z půdy a v trojnásobném množství oproti běžným odrůdám ji uloží do rýžových zrníček. Tak se tento potřebný kov může dostat ve větších dávkách až do organismu lidí, kteří rýži snědí. »Jedna běžná porce rýže zajistí tělu až poloviční množství železa, které denně potřebuje,« říká vedoucí výzkumného týmu Tošihiro Jošikara.

 

Vyměněná kost

24.07.1999 - Transplantace dětské kosti, která poroste spolu se svým příjemcem, se poprvé na světě podařila lékařům na Floridě. Jak informovali až nyní, devět měsíců po operaci, zjistili šestiletému chlapci nádor v pažní kosti. Většinu této kosti proto vyndali a nahradili stejnou kostí zemřelého dětského dárce. Kosti od zemřelých dárců se sice příležitostně transplantují, avšak dále nerostou - v tomto případě by tedy vyrůstajícímu chlapci zůstala dětská paže. Lékaři však darovanou kost spojili s kouskem chlapcovy lýtkové kosti, která měla dosud neporušené zásobování krví. Vědci předpokládají, že takto spojená kost poroste spolu s chlapcem - a dosavadní pozorování jim podle tiskové agentury Associated Press dávají za pravdu.

 

Proměnlivá kancelář

17.07.1999 - Budoucí kancelář tvůrčích pracovníků by měla být velmi proměnlivá, soudí vědci z německého Fraunhoferova institutu. Velká kancelářská hala, kterou pokusně sestavili na svém pracovišti ve Stuttgartu, se vyznačuje především tím, že veškerý nábytek se v ní dá snadno přesunout na jiné místo, protože je na kolečkách. Každé ráno se vytvářejí týmy na řešení jednotlivých částí výzkumných projektů. Určení pracovníci pak odvezou svou skříňku na dokumenty a svůj stůl s bezdrátovým telefonem a snadno připojitelným počítačem do té části pracoviště, kde budou ten den působit. Lidé, kteří potřebují mít své soukromí, se mohou obklopit přenosnou zdí, ovšem prosklenou, takže stále vidí na své kolegy (a naopak), a neztrácejí tak kontakt s ostatními členy skupiny. Chodby nabízejí posezení, kde si lidé mohou téměř v soukromí prodiskutovat své ještě nedozrálé nápady. Je tu i místnost se sprchou (neprosklená), v níž se mohou umýt ti, kdo si o přestávce jdou zaběhat ven. Kdo chce, může zde pracovat také večer nebo přes noc. Zaměstnanci však mají možnost v určitých situacích pracovat i doma - mohou se přece z domácího počítače napojit na počítačovou síť v práci.

 

První dálková jízda auta vedla z Čech

17.07.1999 - Když začal Carl Friedrich Benz vyrábět v roce 1893 svoje čtyřkolky Victoria, pořizovali si je zákazníci buď jako prostředek kratochvíle, nebo aby se ve společnosti učinili zajímavými. Zcela jinak se choval pouze jediný - liberecký majitel textilek Theodor von Liebieg. Na podzim 1893 Benze navštívil a po krátké projížďce si Victorii rovnou objednal. S tím, že na ní napřesrok k Benzovi do Mannheimu přijede! Někdy počátkem léta 1894 pak poslal zprávu, že se chystá vyrazit. V Mannheimu se staví na své prázdninové cestě z Liberce do Gondorfu u Koblenze (v západním Německu). »Neručím za výsledek,« stačil ještě odepsat Benz - a pak už jenom trnul.

16. července Liebig s přítelem Stranským vyrazili a po čtyřech dnech vjeli na tovární dvůr. Všech několik desítek dělníků v tehdy největší automobilce světa přerušilo práce, na tovární dvůr byly přineseny stoly a vyvalen sud piva. Do Gondorfu pak Liebieg se Stranským dojeli 22. července 1894. Za šest dní tedy urazili 939 kilometrů a uskutečnili tak první dálkovou jízdu v dějinách automobilismu. Jako první tím dokázali, že automobil může být plnohodnotným dopravním prostředkem. Dnes je právě tento vůz vystaven v Národním technickém muzeu v Praze a je údajně dosud pojízdný.

19. července 1859 se ve Štětíně narodil Carl Ludwig Schleich (zemřel 1922), básník, malíř, hudebník a - lékař. Právě uprostřed debaty o hudbě - prý při představě tlumení tónu klavírním dusítkem - připadl na ideu lokální anestezie prosáknutím tkáně vhodným roztokem. Při pokusech na sobě shledal nejsilnější znecitlivění po slabém roztoku kokainu. Až po stovkách úspěšných operací v lokální anestezii se roku 1892 odhodlal vystoupit na chirurgickém kongresu. Výkvět medicíny se mu vysmál. Znovu to zdeptaný objevitel zkusil až za deset roků. Tentokrát ústy věhlasného chirurga, kterého o tuto službu požádal. Sklidil obdiv.

19. července 1899 se v Evropě po dvacet let známých stejnosměrných objevují i lokomotivy na střídavý proud, a to zásluhou Švýcarů toužících využít levné elektřiny z vodních elektráren. Na padesátikilometrové trati Burgdorf - Thun tento den začíná jezdit lokomotiva na napětí 750 voltů o kmitočtu 40 hertzů.

22. července 1984 prochází planeta Neptun zase jednou v optické blízkosti hvězdy. Přitom na dvě vteřiny jasnost hvězdy klesne o třetinu. Způsobil to neznámý Neptunův měsíc (tehdy byly známy dva), nebo prstenec (neznám ovšem žádný)? Problém vyřeší až za pět let kosmická sonda Voyager 2, která objeví sice dalších osm měsíců Neptuna, ale také potvrdí, že ono »kvazizatmění« bylo dílem jednoho z pěti Neptunových prstenců. »Letadlo plulo klidně jako v úplné tišině. Když jsme letěli nad zkušební komisí, zvedl letec obě ruce, aby ukázal, že letadlo je řízeno automatem.« Tak popisuje sportovní redaktor deníku Le Matin první let s autopilotem, uskutečněný 23. července 1914. Vynálezce čtyřiapadesátiletý Američan Elmer A. Sperry jej založil na vynálezu vlastního druhu gyrokompasu, který propojil s výškovým a směrovým kormidlem. Jde o pouhý začátek; maturitu složí autopilot za čtrnáct let, kdy samostatně dovede letoun z New Yorku do San Franciska.

 

Roboti tančí a cvičí koně

17.07.1999 - Robot ve tvaru člověka už dnes dokáže tančit. Potvrzuje to přístroj, který sestrojili vědci z japonské Agentury pro vědu a technologii ve městě Kjóto. Robot je vysoký 185 centimetrů a je schopen díky čtyřem kamerám vestavěným do hlavy obhlížet a sám kopírovat různé pohyby při tanci. Robot ovšem slouží jen k vědeckému studiu řízení pohybu, pro vyzvání ke skutečnému tanci přece jen ve světě stále existují podstatně hezčí lidští tvorové. Oproti tomu robot sestrojený v Austrálii má přímý praktický význam. Vypadá jako kráva a nyní je vystavený v muzeu Powerhouse v australském Sydney. Jde zřejmě o nejdokonalejší exemplář tohoto technického druhu na světě. Je určen k výcviku koní, na nichž místní kovbojové hlídají dobytek.

 

Umělá příroda ve velkoměstě

17.07.1999 - Šest kilometrů od centra Londýna, tedy vlastně uvnitř velkoměsta, budují zoologové a botanikové umělou přírodní rezervaci. Zní to paradoxně, ale je to tak. Díky nečekaným kompromisům dostanou Londýňané příští rok možnost jít se podívat na hnízdící ptáky či na rozkvetlou louku zcela odlišnou od zdejších obvyklých parků.

Začátky jsou v minulém století, kdy v londýnské čtvrti Barnes vznikly na 51 hektarech vodní nádrže zásobující část města pitnou vodou. V minulých letech však londýnská vodovodní společnost Thames Water začala dodávat do města vodu z jiných zdrojů a vodní nádrže v Barnes se staly zbytečnými.

Hrozila bitva

Po pozemcích hned mlsně pokukovaly realitní firmy, které by je rády proměnily v drahé bydlení. Jenže nádrže se mezitím staly zimovištěm potápek z řeky Temže, a od sedmdesátých let proto měly oficiální statut místa zvláštního vědeckého zájmu, což zaručovalo jejich ochranu. Mohla se z toho rozvinout klasická bitva mezi ochranáři a budovateli, jakých znají dějiny všech velkoměst bezpočet. V Londýně se to však tentokrát nestalo. Do hry vstoupila ochranářská organizace Společnost pro divoké ptactvo a mokřady (s anglickou zkratkou WWT) a vyjednala před dvěma lety nečekaný kompromis.

Vyhrála dohoda

Na devíti hektarech z této plochy mohou vyrůst luxusní obytné domy (nejdražší stojí půldruhého milionu liber, neboli téměř devadesát milionů korun). Jejich majitelé v ceně svého bydlení zaplatí i jedenáct milionů liber jako část nákladů na to, aby se zbývajících 42 hektarů mohlo proměnit na přírodní rezervaci. Ovšem uměle vytvořenou. Nákladní auta sem navozila novou zeminu, stavbaři vytvořili tři desítky umělých jezírek, botanikové vysázeli traviny a další mokřadní rostliny, a také 27 tisíc nových stromů. Část rezervace bude přístupná návštěvníkům, kteří budou chodit po dřevěných chodnících, jezírka překonají po dřevěných můstcích a ptáky budou pozorovat i z vyhlídkových budov.

Přímý přenos z přírody

Aby lidé, kteří se nemohou dobře pohybovat, o nic nepřišli, budou se moci v hlavním návštěvnickém středisku dívat v přímém přenosu na záběry ptáků snímaných skrytými kamerami. Rezervace, jejíž stavbu sponzorují i další organizace a firmy, přijde na téměř padesát milionů liber (přes dvě a půl miliardy korun) a má být slavnostně otevřena v květnu příštího roku. Už teď se však do jejích ukončených částí stěhují potápky, labutě a další ptáci. »Věříme, že se Londýňané, a hlavně děti, sem naučí chodit a vážit si divoké přírody, kterou by jinak ve svém městě nepoznali,« říká Samantha Mantová z WWT. Při řeči jí nad hlavou burácejí letadla sestupující k přistání na letiště Heathrow . Ptáci jim nevěnují pozornost, už si zvykli. Prostě, ani drahá umělá přírodní rezervace nemůže být ve velkoměstě úplně dokonalá.

 

Vakcína proti Alzheimerově chorobě pomáhá myším

17.07.1999 - Skupině amerických vědců se podařilo vyrobit očkovací látku, která působí proti Alzheimerově chorobě. Tento objev vzbuzuje velké naděje, i když se týká zatím jen pokusů na laboratorních myších.

Alzheimerova choroba patří mezi nejobávanější, protože útočí na to, co dělá člověka člověkem. Způsobuje postupně stále rozsáhlejší degeneraci mozkových buněk. Nemocní na počátku nepozorují žádné příznaky, avšak s rozvojem choroby dochází ke stále se zhoršujícímu úbytku duševních schopností - paměti, myšlení, řeči, orientace v okolí. Choroba vede k úplné demenci a nakonec po pěti až deseti letech ke smrti pacienta.

Onemocnění se nevyhýbá

Nejčastěji jsou postiženi lidé vyššího věku. Zatímco po čtyřicítce jí onemocní průměrně jeden člověk z tisíce, se zvyšujícím se věkem křivka výskytu strmě roste; po osmdesátce to je už více než jeden, a podle některých statistik dokonce dva lidé z pěti. Onemocnění se nikomu nevyhýbá, mezi postižené patří například i bývalý americký prezident Ronald Reagan. Proti Alzheimerově chorobě zatím není žádný lék, medicína dokáže jen zpomalit její průběh. Není úplně objasněna ani její příčina. Zatím vědci objevili čtyři geny, které souvisejí s onemocněním; pravděpodobně jich však existuje mnohem více.

Účinné očkování

Známé však je, že v mozku nemocných se objevují ložiska bílkoviny - amyloidu beta. To přivedlo vědce z laboratoří kalifornské firmy Elan Pharmaceuticals pod vedením Dalea Schenka na myšlenku vytvořit z této bílkoviny očkovací látku. Vyslovili hypotézu, že bílkovina po vstříknutí do organismu vyvolá obrannou reakci, která zastaví tvorbu dalších ložisek. Pro ověření použili geneticky upravené laboratorní myši, u nichž se během jejich života vytvářela v mozku ložiska amyloidu beta a postupně se objevovaly i příznaky Alzheimerovy choroby. Očkování bylo velmi účinné. U mladých myší, ve stáří šest týdnů, u nichž se do doby očkování zatím nerozvinuly příznaky, se choroba během dalšího života vůbec neprojevila. U dospělých myší, starých jeden rok, které trpěly již rozvinutými příznaky, se rozvoj choroby zastavil. Vědci dokonce pozorovali, že v některých případech se rozsah ložisek amyloidu beta v mozku myší zmenšil. O svých pozorováních vědci informovali ve špičkovém vědeckém časopise Nature a vzbudili tím světovou senzaci.

Stále dlouhá cesta

Od pokusů na myších k očkovací látce pro člověka je dlouhá cesta, na níž je mnoho úskalí. Mezi základní otázku patří, zda nemocní Alzheimerovou chorobou budou reagovat na očkovací látku podobně jako laboratorní myši, u nichž byla přítomnost amyloidu beta a následné příznaky onemocnění vyvolány genetickou manipulací. Vědci však odhadují, že při úspěšném průběhu dalších pokusů by se lidská očkovací látka proti Alzheimerově chorobě mohla na trhu objevit už za pět let.

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *