Oči na něm můžeme nechat. Hned je člověku líp, když se dívá na rozzářený obličej s bílými zuby, než na zasmušilou tvář, která se neusměje, jak je rok dlouhý. Každý by takový úsměv jistě chtěl mít.
Kromě životního optimismu a vědomí, že smích léčí, je ale pro krásný úsměv třeba něco udělat. Například pravidelně se starat o svůj chrup. Vždyť právě kvalitní, čisté zuby dají úsměvu onu třešničku na dortu.
"O svůj chrup bychom měli pečovat několikrát denně a neodbývat to jen ranním a večerním čištěním. Správná ústní hygiena vyžaduje víc," nabádá doktor Jiří Pekárek, prezident České stomatologické komory.
Ke správné prevenci patří:
 |
ústní hygiena |
|
fluorizace |
|
správná výživa |
|
pravidelné kontroly u zubního lékaře. |
Správnou ústní hygienou lékaři rozumí důkladné a pravidelné odstraňování zubního plaku, a to především vhodným zubním kartáčkem a nacvičenou čisticí technikou. Dávno už neplatí, že si zuby čistíme vodorovně. Naopak, musíme si je čistit vertikálně. Horní odshora dolů, dolní odzdola nahoru.
Důležitou pomůckou je i vyčištění mezizubních prostor dentální nití a samozřejmě čištění zubů po každém jídle.
Fluor zpevňuje zubní sklovinu a umožňuje její obnovení po poškození kyselinami z plaku.
V dětském věku jej můžeme dodávat například v tabletách, ale vždy po poradě se zubním lékařem. Fluor obsahují také některé potraviny - mořské ryby, tavené sýry, některé minerální vody, černý čaj atd.
Aby fluor obsažený v zubních pastách účinkoval co nejlépe, je třeba si po vyčištění zubů kartáčkem a zubní pastou ústa zbytečně nevyplachovat.
Správná výživa znamená především dát si pozor na to, co jíme, a hlavně na sladká jídla. Dezert bývá součástí oběda, a to hlavně v podobě sladkostí.
Neznamená to, že bychom cukry neměli jíst vůbec, ale měli bychom sladká jídla kombinovat vždy s hlavním jídlem a poté si důkladně vyčistit zuby. Sníst celou čokoládu na posezení, aniž by následoval výplach úst a vyčištění zubů zubní pastou, je nejen dietní bomba, ale zaěláváme si tak na zubní kaz.
Doktor Pekárek vysvětluje význam pravidelné návštěvy u zubního lékaře, která by měla být trvale zapsána v našem kalendáři: "Pokud zubní lékař objeví určitý drobný problém včas, je možné jej vyřešit bez obávaného vrtání zubu a nebo je takové vrtání velmi nepatrné a nebolestivé. Svého zubního lékaře bychom měli navštěvovat alespoň dvakrát ročně."
K nejčastějším nemocem, které postihují zuby a chrup, patří:
|
zubní kaz |
|
zánět dásní |
|
parodontitida - lidově paradentóza |
Jsou způsobeny nenápadnou lepivou bělavou hmotou, která se ukládá na povrchu korunky zubů, v mezizubních prostorách i pod dásní. Označujeme ji jako zubní mikrobiální povlak, zkráceně také plak.
Zubní kaz je pak nemocí skloviny vzniklou nepatrným odvápněním povrchu zubu kyselinami. Ty vznikají v krátké době po tom, co sníme právě něco sladkého. Většinu cukrů, které se zachytí v ústech, zpracovávají bakterie plaku a rozkládají na zmíněné kyseliny. Plak navíc dráždí svými produkty dáseň, a tak může vzniknout zánět dásní. Velmi často situaci zhoršuje zubní kámen, za jehož vznik je rovněž odpovědný plak.
K ústní hygieně patří pravidelné čištění zubů. To by mělo začít v okamžiku, kdy se dítěti prořežou první zoubky. Samozřejmě, že dítě si nedokáže zuby vyčistit samo, ale rodiče by je postupně k tomu měli vést. V 6 až 7 letech je už dítě dostatečně zručné a mělo by si vyčistit zuby samo.
Důležitý je výběr zubního kartáčku. Pro děti jsou doporučovány menší, jejichž pracovní část je dlouhá pouze 15 mm a délka vláken 10 mm. Pro starší děti od 8 do 12 let už může být kartáček o něco větší. Pracovní plocha kartáčku může být střižena buď do roviny, nebo tvarována do písmene vé.
V účinnosti kartáčků není zásadní rozdíl a na trhu jsou kartáčky se třemi tvrdostmi štětin. Je dobré vědět, že příliš tvrdý zubní kartáček může poškodit dáseň nebo dokonce i zub, pokud se nesprávně používá. Příliš měkký není zase dostatečně účinný. Je dobré kartáček vybrat po poradě s lékařem.
Běžnou součástí by mělo být i čištění mezizubních prostor. Jsou k tomu určeny speciální spirálové kartáčky, které jsou běžně k dostání v drogeriích a mají různé rozměry podle velikosti štětin.
Dosud není běžné používat zubní nit. Ta je rovněž určena k vyčištění prostorů mezi zuby. Vlákno se dodává buď nastříhané, a nebo ve větších baleních, z nichž se potřebná délka odstřihne. Čistit mezizubní prostory je stejně tak důležité jako celý chrup, protože právě v nich zbytky potravy zůstávají a bohužel působí na naše zuby.
Zubních past jsou dnes na trhu desítky, ale pouze některé z nich mají pečeť České stomatologické komory. Podle doktora Pekárka tyto výrobky skutečně dávají záruku, že to, co uvádějí na svém obalu, splňují. Komora s udělením pečeti často velmi váhá, a tak její doporučení je vlastně zárukou kvality.
Použité pasty by měly vyvolávat příjemný pocit svěžesti, který přispívá k tomu, že si zuby budeme čistit rádi, a to skutečně předepsanou dobu, kterou jsou nejméně tři minuty. Používání past s obsahem fluoridů se považuje za velmi účinné v prevenci zubního kazu.
Kromě toho bychom si po vyčištění zubů měli ústní dutinu vypláchnout i ústní vodou. Někteří výrobci vyvinuli ucelené řady, kde je jak zubní pasta, tak kartáček i ústní voda. Vše je v jednom balíčku a my tak máme zaručené, že o chrup pečujeme všestranně.
Někdy se stává, že při čištění zubů dojde ke krvácení. Může to být důsledek nesprávné techniky čištění zubů, ale i příznak zánětu dásní. Bylo by však chybou přestat s řádnou ústní hygienou, protože pak by se příčina zánětu, kterou je mikrobiální povlak, nikdy neodstranila. V těchto případech je dobré poradit se se zubním lékařem.
Někdy krvácení z dásní může být i předzvěst parodontitidy.
Traduje se, že zubní pastu a kartáček při čištění zubů může nahradit jablko nebo žvýkačka. Je to pravda jenom částečně.
Především jablko obsahuje průměrně až 15 procent cukrů, které mikroorganismy mikrobiálního povlaku, tedy lepivé bělavé hmoty na povrchu zubů, přeměňují na organické kyseliny. Odtud už je jen krůček k poškození povrchu skloviny a ke vzniku zubního kazu. V samotném jablku jsou také organické kyseliny. A když se cukry a kyseliny dají dohromady, výsledkem může být poškození skloviny a zubní kaz. Navíc čistící efekt sousta jablka nezasahuje do mezizubních prostor a my pak musíme používat párátko, které může dáseň poranit.
A jak je to se žvýkačkou? Žvýkačka bez cukru může být dobrým doplňkem prevence. Podporuje tvorbu slin a tím zlepšuje očišťování povrchu zubů.
"Správně dbát o ústní dutinu zabere denně několik minut. Určitě se to ale pro krásný a zdravý chrup vyplatí. Ne nadarmo se tvrdí, že zdravý úsměv je bezmála totéž jako diplom z prestižní univerzity. Otevírá cestu do společnosti, k obchodním jednáním i v soukromém životě," říká doktor Pekárek.
Zelený zákal, kterému se odborně říká glaukom, je hlavním důvodem zbytečné slepoty lidí. Je to choroba, která zahrnuje skupinu onemocnění, jež se v určitých znacích liší, ale mají i mnoho společných rysů.
"Společným a nejběžnějším znakem je zvýšení nitrooční tlak," říká primář oční kliniky v pražských Nových Butovicích, doktor Ján Lešták.
Neléčený glaukom vyvolává nezvratné změny. Nemoc odebírá pacientovi ze zorného pole po kousíčku, až nakonec oko oslepne.
"Právě onen nitrooční tlak je tím nejhorším a my se především zaměřujeme na jeho snížení," říká primář Lešták.
Odhaduje se, že na světě zeleným zákalem trpí přibližně 60 milionů lidí a v České republice zhruba 150 000, převážně nad 40 let. Mezi rizikové faktory patří:
|
věk. I když se glaukom vzácně vyskytuje u novorozenců a dětí, většina nemocných je nad 40 let. |
|
rodinná zátěž |
|
rasa - běloši trpí glaukomem častěji |
|
pohlaví - u žen je větší výskyt onemocnění |
|
oběhové poruchy |
|
dědičnost |
|
diabetes |
|
dlouhodobé podávání některých léků |
|
velmi silná krátkozrakost. |
Z medicínského hlediska je to onemocnění, při kterém dochází k odumírání určitých buněk sítnice a jejich nervových vláken a mozkových buněk účastnících se zpracovávání podnětů ze sítnice, což se právě projevuje nejdříve drobnými výpadky v zorném poli a později úplnou ztrátou zraku.
Postižené buňky oka a mozku již nelze nahradit. Proto zelený zákal na rozdíl od šedého nelze vyléčit a je možné pouze zastavit jeho postup.
Vědci dokonce přišli na to, že s trochou nadsázky kromě rizikových faktorů, které jsme uvedli, se na progresi zeleného zákalu může podílet i pořádně utáhnutá kravata. V důsledku toho totiž stoupá tlak v očích.
"Tím, že si muži utahují kravatu víc, aby košile pevně seděla u krku, zároveň si zaškrcují cévy, které zásobují krví hlavu," vysvětluje primář Lešták. Tím dochází ke zhoršenému prokrvení očí, ale i mozku.
Člověk má v těle určité množství buněk včetně nervových. Každým rokem část z nich odumře. Dokonce máme naprogramováno za kolik let kolik mozkových buněk odumře. Každá buňka má tak vlastně předem určený konec.
"Tuto geneticky naprogramovanou smrt mozkových buněk ale můžeme urychlit právě tím, že vázanka je mnohem víc stažena, než by být měla. Tak vznikají různé nemoci a nemusí to být pouze zelený zákal," říká primář Lešták.
Dodává, že podstoupit preventivní vyšetření na tuto chorobu by měl každý občan starší 40 let. V 80 procentech případů se totiž zjistí náhodou při oční prohlídce a ve 20 procentech až po té, když začnou bolesti v oku.
Léčba zeleného zákalu postupuje velmi rychle dopředu a lékaři mají velké spektrum léků snižujících tvorbu nitrooční tekutiny, ulehčující odtok nebo obojí. "Pokud nestačí ke snížení vysokého očního tlaku medikamentózní léčba, přistupujeme k laserové, kterou se ulehčí odtok nitrooční tekutiny. V případě, že selhala i tato léčba, přistupujeme k chirurgickému výkonu, který má vytvořit nové odtokové cesty nebo snížit tvorbu oční tekutiny," říká primář Lešták.
V pražské Nemocnici Na Homolce jako první na světě začali nejodolnější glaukomy operovat pomocí gama nože. K zákroku ale musí pacient splňovat několik medicínských faktorů. Není tedy pro všechny.
Postižení s očima si často stěžují i na tzv. suché oko. Je to jedno z nejčastějších očních onemocnění, kterým trpí každý dvacátý pacient, přicházející do ordinace očního lékaře.
"Na povrchu oka je slzný film. Ten se skládá z několika vrstev. Pro nás je ale nejdůležitější, aby na jeho povrchu byla tzv. tuková vrstva. Ta brání v osychání očí a v odpařování slzného filmu. Když je porušena, slzný film se odpařuje, oči osychají, povrchní epitel, jak rohovky, tak spojivky se olupuje a a dotyčný slzí, má pocit řezání a pálení v oku, oči ho svědí a za nimi pociťuje tlak," vysvětluje primář Lešták.
Dodává, že léky, které se dnes používají, slouží k tomu, aby nahradily právě poškozenou tukovou povrchní vrstvu slzného filmu.
Problém suchých očí se může projevit v důsledku používání některých léků, ale i během kojení u žen, při užívání antikoncepce, během klimakteria a po menopauze, dlouhotrvajícím pobytu v dráždivém prostředí (kouř, klimatizace, průvan, prach).
Je-li onemocnění diagnostikováno včas, je dobře léčitelné.
"Nejmodernější léky, které používáme, jsou v podobě vodného roztoku nebo gelu," říká primář Ján Lešták. Pokud jsou ve formě vodného roztoku, tak ve styku se slzným filmem se některé přemění na gel, a pak na oku vydrží dlouho.
Okolí očí se, stejně jako celý náš organismus, postupem času mění. Mladistvý vzhled je narušen menší pružností kůže, tvorbou vrásek atd. Změní tkání okolí očí, mohou mít neblahý vliv i na správnou funkci víček a potažmo i oka.
Navíc, pohled z očí do očí je člověku nejbližší, a tak tyto partie obličeje jsou jedny z nejvíce vnímaných částí těla.
Plastické operace jsou buď z důvodů kosmetických, a nebo zdravotních. U těch prvních si zákrok platíme sami, protože není hrazen ze zdravotního pojištění. U těch druhých je tomu naopak.
Mezi kosmetické úpravy patří například tukové váčky na víčkách. Ty nevypadají hezky, ale dají se chirurgicky odstranit, aniž by vznikly viditelné jizvy. Mezi kosmetické zákroky patří i odstranění přebytku kůže na horním nebo dolním víčku.
Ze zdravotních důvodů se chirurgický zákrok provádí například při poklesu horního víčka. To se musí zvednout, aby nebyla narušena funkce oka.
Doktor Lešták tvrdí, že mezi zdravotní indikace se řadí i stočení dolního víčka proti oku, kde řasy víčka oko dráždí.
Další indikací je i odvrácení dolního víčka od oka. Na dolním víčku je slzný bod, který odvádí slzy do slzných cest. Tento bod pak není v kontaktu s okem a oko slzí. Ze zdravotních důvodů se odstraňuje i časté mrkání nebo svírání víček.
Jiným problémem je dočasné odstranění vrásek pomocí nitrosvalové aplikace botulotoxinu, který brání přenosu nervového vzruchu.
Botulotoxinem, který začíná působit během několika dnů a jeho efekt trvá 3 až 6 měsíců, mohou lékaři léčit i časté mrkání. Pro lepší estetický efekt lze vyhlazení vrásek pomocí botulotoxinu kombinovat i s aplikací implantátů, například biologicky odbouratelnou kyselinou hyaluronovou.
O školení v oblasti moderní léčby a časné diagnostiky se snaží nejenom odborné společnosti a jednotlivá pracoviště, ale i farmaceutické firmy.
Firma Neomed s.r.o. (zastoupení Allergan) plánuje pro tento rok doškolení lékařů právě v časné diagnostice zeleného zákalu. Bude probíhat v několika městech České republiky. Časná diagnostika uvedeného onemocnění má pro nemocného zásadní význam v zachování zrakových funkcí.
"O oči bychom se měli starat a chodit na pravidelné preventivní prohlídky. Návštěva lékaře je cesta k obnově dobrého a kvalitního zraku," tvrdí primář Ján Lešták.
Kontaktní čočky mohou lidem výrazně usnadnit život. Upravují krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus. Jsou pro většinu z nás pohodlné a ve svém vývoji dnes už pokročily tak daleko, že v některých typech je možné dokonce i spát. Vyškolení specialisté pomohou zvolit takové kontaktní čočky, které budou vyhovovat životnímu stylu každého člověka. Budou co nejlépe splňovat jeho požadavky na dobré vidění. Zároveň zájemce podrobně poučí, jak minimalizovat rizika spojená s nošením kontaktních čoček. Nejsou však pro každého. Existují zdravotní kontraindikace, které může posoudit jen lékař.
Jdete boční ulicí a najednou se před vámi objeví postava robustního muže, který stojí a má rozkročené nohy. Co vás napadne? - Chce mě přepadnout. V těle se automaticky zapne signál: nebezpečí.
"Pociťujeme strach a naše smysly zbystří," říká doktor Karel Humhal, klinický psycholog Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Do krve se začnou vyplavovat hormony, srdce nám buší tak, že ho cítíme až v krku. V předtuše, že se budeme muset bránit, se nám napínají svaly. Jsme připraveni k akci, k boji. Ať už se s tím mužem proti nám střetneme, a nebo nás bude míjet a slušně pozdraví. Při tom druhém si zhluboka oddechneme.
Stresu se nedá uniknout. Je všude kolem nás, v mnohých životních situacích. Dá se ovšem zvládnout. Jako nakonec vše v životě. Lehce, ale i obtížně.
"Stres tu byl odjakživa. Už lovci mamutů se lovené zvěře báli. Věděli, že je může ohrozit na životě," říká soukromý pražský internista doktor Jakub Malý. Dodává, že dnes už sice mamuty a jinou zvěř šípem k obživě nelovíme, ale o to víc je stresových situací kolem nás.
"Stres může být v některých případech vzrušující, stimulující, může v člověku probouzet energii," říká doktor Malý.
Někteří lidé pod stálým tlakem přímo rozkvétají a život bez stresu si neumějí představit. Je pro ně hnacím motorem.
Většina lidí ale stres chápe jako zničující, který ubírá na zdraví. A dlouhodobý stres pak vyvolává fyzické problémy nebo úzkost a strach.
Příznaky stresu jsou nejrůznější. K těm hlavním ale lékaři řadí:
* zvýšenou činnost srdce
* rychlé, jakoby mělké dýchání
* sucho v ústech
* pocení
* třes
* ubývání nebo přibývání na váze při dlouhodobém stresu
* trávící problémy
* opakující se infekce
* plačtivost
* bolesti hlavy
* potíže se soustředěním
* podrážděnost
* poruchy spánku
* průjem
* bolesti břicha.
K vážným obtížím, které jsou spojené s dlouhodobým stresem, pak patří:
* vysoký krevní tlak
* infarkt
* mrtvice
* deprese
* úzkostné stavy
* únavový syndrom
* narušený imunitní systém.
Každý z nás asi prošel situací, kdy se do stresu dostal. Tím spouštěčem může být drobnost, která nás doslova rozhodí. Na pracovišti to je nevhodná místnost, v níž pracujeme, hluk zvenčí, chlad nebo teplo, krátký termín daný nám na určitou práci, který je v rozporu s realitou, hrozba propuštění z práce, ale i nespravedlivé hodnocení a kritika nebo šikana.
"K těm nejdůležitějším příčinám stresu ale patří konflikty v mezilidských vztazích," vysvětluje doktor Malý. Začínají už v rodině, kdy manželé si třeba nerozumějí a stres přenášejí na děti. V takovém prostředí se pak těžko žije. Přitom stačí velice málo, obyčejné lidské porozumění a stresu se zbavíme. Často k tomu pomůže šálek kávy, při němž si problém vysvětlíme, aby nevznikalo zbytečné nedorozumění a stresové situace. Ale takový rozhovor mnohdy bývá nejtěžší," vysvětluje doktor Malý.
Stresu se musíme umět vyvarovat. Tím prvním je vyhnout se situaci, která nám stres spouští. Tím druhým nejdůležitějším je naučit se stres zvládat a konečně třetím je odpočinek.
"Bohužel v Čechách snad už z dob Rakouska-Uherska odpočívat neumíme. Málokdy si najdeme čas na regeneraci sil," říká doktor Malý.
Všeobecně platí, že prvním krokem ke zvládnutí stresu je napsat si, co nebo kdo v nás stres vyvolává a jak na něj reagujeme. Pak se snáze dané situaci vyhneme například tím, že odejdeme z nevyhovujícího zaměstnání nebo budeme žít podle svých finančních možností a nebudeme se trápit nad tím, že nemáme tolik peněz jako ostatní.
Dnes už jsou také techniky, které pomohou ke zvládnutí stresu. Nejzákladnější jsou dechová cvičení.
Jsou tři typy dýchání:
a) zvětšení objemu hrudníku shora, pokrčením ramen. Tímto typem dýchání nedýcháme příliš často, ale každý člověk je již někdy použil při náhlé emoci - jde o krátké, prudké a rychlé nadechnutí.
b) hrudní dýchání, při němž se rozšiřuje hrudní koš. Jde o typ dýchání používaný v zátěži a stresu, kdy dýchání je rychlé, ale ne příliš hluboké
c) břišní dýchání, při němž se kapacita plic rozšiřuje i ve spodní části. Jde o typ pomalého a hlubokého dýchání, na který bychom měli přejít vždy, cítíme-li, že dýcháme prudce, krátce a povrchně.
Základem pro protistresová dýchací cvičení je uvolněná pozice vsedě nebo vleže. Začínáme hlubokým a pomalým nádechem nosem, v jehož průběhu pomalu počítáme do osmi až deseti, podle kapacity plic. Užíváme břišní dýchání. Při počítání v duchu usilujeme o co nejvyšší číslo. Na vrcholu nádechu následuje zadržení dechu a opět vydechujeme a přitom počítáme. Cvičení bychom měli několikrát opakovat. Kyslík se tak dostane ke všem buňkám a náš organismus pookřeje.
Doktor Malý doporučuje, abychom si v průběhu dne vždycky našli chvilku pro sebe a dělali něco, co máme rádi nebo co nám přinese potěšení. Může to být sport, ale i hra s vnoučkem, četba knihy, stejně jako práce na zahrádce. Den bychom si také měli rozdělit na pracovní a odpočinkovou část. Zvládat stres pomůže i setkání s přáteli.
Velmi důležitý při zvládání stresu je kvalitní a dostatečný spánek. Jsme-li nevyspalí, zpravidla až trojnásobně se nám zvyšuje riziko bolesti hlavy, jsme podráždění, nesoustředění a mnohem náchylnější ke stresu. Naopak kvalitní spánek nás osvěží a vytvoří určitou odolnost organismu vůči stresovým situacím.
Bolest hlavy je jednou z největších medicínských záhad. Hlava přitom občas bolí každého třetího člověka. Jen zlomek z nich s ní dokáže bojovat. Vědci se především nemohou dohodnout, co ji vlastně způsobuje. Odhalit mechanismus jejího vzniku se snaží lékaři na celém světě. Jisté je, že právě stres může být jedním z faktorů, který se na bolestech hlavy podílí.
Na základě členění podle charakteristických příznaků je nejčastější typ, který občas postihuje devadesát procent populace vyspělých zemí. Lékaři ho nazývají tenzní bolest. Je to tupá bolest za krkem a v oblasti čela. Dokáže výrazně znepříjemnit život. Obvykle na ni zaberou běžná analgetika.
Mnohem horší je neuralgie, kdy se ložisko, hnízdo bolesti nachází za oční bulvou. Záchvaty se opakují vždy ve stejnou dobu každý den po týdny a měsíce. Části pacientů nezbývá nic jiného než se naučit s neuralgií žít.
Nejhorší bolest hlavy se nazývá migréna. Pulzující bolest vždy na jedné straně hlavy trvá i několik dní a provází ji často i žaludeční nevolnost, zvracení a další zažívací potíže. U postižených se objevuje "ledový pot", jenž se střídá s návaly horka. Když záchvat konečně ustoupí, dostavuje se vyčerpání provázené depresemi.
Výzkum migrény postoupil nejdále, a tak známe alespoň nejčastější spouštěcí mechanismy: jsou jimi některé druhy potravin, zvláště mléčné výrobky, čokoláda, ale i cibule či fazole, ostré nebo pravidelně přerušované světlo (světelná reklama umístěná přímo proti oknu do bytu), ale i nadměrný stres a kouření.
Vyléčit bolest hlavy často medicína neumí. Zejména když není známa příčina. Omezuje se tedy mnohdy na tlumení projevů. Způsobů existuje spousta, na každého však zabírá jiný. Jde o to zjistit, který.
Při stresu nám pomůže i úprava jídelníčku. Tělo totiž spotřebovává živiny mnohem rychleji. Proto také při stresu se mnoho lidí obrací k jídlu, zejména sladkému. Je to jakási kompenzace napětí, protože jídlo přináší tělu požitek a uvolnění. Bohužel, pokud stres často zaháníme jídlem, může to vést k obezitě a k vyšším rizikovým faktorům některých nemocí.
Cholesterol se podařilo objevit už před více než 200 lety ve žlučových cestách, které mu daly jméno: chole totiž znamená žluč. Přesto je cholesterol dodnes v mnohém tajemný jako čínská princezna.
"Teprve na začátku minulého století mu byl přiznán status nedílné součásti každé živé buňky. A jen postupně se dařilo odkrýt i neblahé účinky jeho nadbytečného množství na vnitřní stěny našich tepen, kde způsobuje proces, který se nazývá ateroskleróza," říká docent Richard Češka z 1. lékařské fakulty UK, vedoucí lékař Centra preventivní kardiologie, které pracuje při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí.
Co vlastně o cholesterolu víme? Mnohý z nás by možná řekl, jakou hodnotu bychom měli mít. Ale kdyby ho měl definovat, už by asi dlouho přemýšlel.
Cholesterol je látka podobná tuku, která je ve všech buňkách našeho organismu. Bez něj by nemohly žít. Při pohledu do mikroskopu má podobu krystalu. Je ve vodě nerozpustný, ale do našeho těla se dostává krevním řečištěm.
Nejvíce cholesterolu obsahují potraviny živočišného původu, zejména vnitřnosti, jako je mozeček, játra, srdce a ledviny, dále vaječné žloutky a některé živočišné tuky.
Naopak potraviny rostlinného původu, např. zelenina, ovoce, rostlinné tuky cholesterol neobsahují vůbec.
Příjem cholesterolu z potravy by neměl být vyšší než 300 mg za den. V tabulce, kterou uvádím, jsou orientační hodnoty a každý si může spočítat, kolik asi cholesterolu do sebe za den dostane.
Cholesterol je velkou hrozbou lidstva. Jeho normální hodnota v krvi je do 5 mmol na litr krve.
V České republice ho má 15 až 20 procent obyvatel zvýšený, znamená to tedy, že má vyšší koncentraci tuku v krvi. To je 1,5 až 5 milióny lidí od dvaceti výš.
I když se na cholesterolu do značné míry podílí genetické vlohy, přesto svou stravou můžeme hodně udělat pro to, aby byl v normě. Cholesterol je pro nás nezbytný, protože se podílí na tvorbě žlučových kyselin a tedy na trávení, má lví podíl na vytváření některých hormonů, hlavně pohlavních.
Cholesterol má dvě tváře. Jedna je dobrá, druhá zlá. Dobrý cholesterol se označuje HDL. Je krví nesen do jater a tam odbouráván. Naopak zlý cholesterol se označuje LDL. Čím je ho méně, tím lépe. Máme-li ho totiž moc, usazuje se v cévách v podobě tzv. ateromového plátu, který roste a cévu ucpává. Srdce nemá dostatečný přítok krve, při tělesné námaze se objevují potíže. Hlavní nebezpečí je v tom, že tento plát může prasknout, vytvoří se na něm sraženina a ta průtok krve zcela zastaví. Tak vznikne infarkt, mrtvice nebo ucpání dolních končetin.
Dospělý člověk by měl mít hladinu cholesterolu do 5,0 mmol/ 1 litr krve. Hodnota nad 6,7 je vysoce riziková a takoví pacienti už začínají být i v ohrožení života.
Pro udržení normální hladiny cholesterolu můžeme hodně udělat sami, a to změnou životního stylu a jídelníčku.
"Jsou to známé skutečnosti, ale přesto se jim věnuje jen malá pozornost. Ono změnit svůj životní styl je možná to nejtěžší," zdůrazňuje docent Češka.
Byli bychom zdravější, kdybychom jedli úměrně pohlaví, věku, vykonané práci a k tomu trošku sportovali. Pohyb zvyšuje dobrý a snižuje špatný cholesterol. Lékaři doporučují kondiční běh nebo delší procházky, rychlou chůzi nebo jízdu na kole či rotopedu, plavání, tenis i míčové hry. Po čtyřicítce bychom se ale měli poradit s lékařem, jak sportovat.
Chceme-li snížit cholesterol, pak bychom neměli být obézní a samozřejmostí je nekouřit a také nepít nadměrné dávky alkoholu.
Změna jídelníčku významně ovlivní hladinu cholesterolu v krvi. V Japonsku například v porovnání s námi konzumují jen třetinu tuku z vepřového a hovězího masa, uzenin a mléčných výrobků. Francouzi snědí za den dva až třikrát víc zeleniny než je náš průměr. Chceme-li změnit jídelníček, pak to znamená omezit živočišné tuky, jíst více zeleniny, ovoce a celozrnných produktů.
Cholesterol nebolí. Proto na sobě nepociťujeme žádné varovné signály. A první manifestace tohoto onemocnění může být smrtelná. V rámci preventivních prohlídek jednou za dva roky by nám lékař měl vyšetřit hladinu cholesterolu v krvi. Lidé po padesátce by si ji měli nechat dát vyšetřit každý rok.
- hovězí přední bez kosti - 59
- hovězí maso zadní - 67
- vepřové maso libové - 64
- vepřový bůček - 75
- vepřová kýta na řízky - 60
- vepřová pečeně - 69
- párky - 85
- sekaná - 65
- šunka bez kosti - 68
- tlačenka bílá - 90
- tlačenka tmavá - 115
- uzený bůček - 100
- jogurt bílý - 9
- kefírové mléko - 4
- mléko plnotučné - 14
- smetana - 37
- smetana na šlehání - 105
- sýr eidamský - 80
- sýr niva - 105
- sýr romadůr - 95
- sýr žervé - 29
- tvaroh měkký netučný - 5
- tvaroh tvrdý - 11
- játra hovězí - 270
- srdce hovězí - 150
- srdce vepřové - 210
- husa - 65
- kachna - 75
- králík - 65
- krůta - 82
- kuře - 75
- srnčí kýta - 70
- zajíc - 80
- kapr - 70
- kaviár - 490
- makrela kuchaná - 50
- makrela uzená - 70
- šproty v oleji - 60
- máslo - 240
- máslo pomazánkové - 93
- sádlo vepřové - 94
- slanina - 85
- vejce slepičí - 400
- žloutek vaječný - 1600
- majonéza - 110
- čokoláda mléčná - 74
- zmrzlina - 40
- křehké tukové pečivo - 35
- dětské piškoty - 223
- těstoviny třívaječné - 30
- těstoviny pětivaječné - 140
- Ideální : 120/80 mm rtuťového sloupce (Hg)
- Normální: pod 140 / pod 90
- Zvýšený: 140/90 mm Hg
- Rizikový: 180/105 mm Hg
- Vysoce rizikový: 200/115 mm Hg
- Ideální: pod 5 mmol/litr krve
- Normální: do 5,2 mmol/litr krve
- Zvýšený: 5,2 až 5,7 mmol/litr
- Rizikový: 5,8 až 6,3 mmol/litr
- Vysoce rizikový: 6,3 až 6,7 mmol/litr krve
- Velmi vysoce rizikový: nad 6,7 mmol/litr krve
- Ideální: 4 až 5 mmol/litr krve
- Lehce zvýšená hladina: 5 až 6 mmol/litr krve, ale ještě normální
- Zvýšená hladina: 6 až 7 mmol/litr krve
- Přes 7 mmol/litr kve - diagnóza: cukrovka
08.03.2005 Chronickým únavovým syndromem může u nás trpět až 40 tisíc lidí. Bezmezná únava a vyčerpání, které si zdravý člověk nedovede představit, přivedly mladou ženu, manažerku významné zahraniční firmy, až do ordinace lékaře. Diagnóza? Chronický únavový syndrom.
Na začátku měla pocit, jako by byla loutkou, která sedí někde v koutku, pak ji zvednou, někam s ní posunou, ruce a nohy jí zvedají pomocí provázků. "Později to byl pocit, že sedím v koutku a nemůžu se ani pohnout, protože mi ty provázky přestřihli," líčí své vzpomínky žena, která byla zvyklá pracovat šest dní v týdnu dvanáct hodin denně a firma na ni absolutně spoléhala. Pak ale přechodila chřipku nebo snad infekční mononukleózu a dobře namazaná kolečka jejího dynamického života se zasekla. Kromě únavy ji trápila i trvale zvýšená teplota, slabost, bolesti kloubů a neustálá ospalost. Vytížená žena, která chtěla vše v životě zvládat perfektně a na odpočinek moc nemyslela, byla typickou obětí chronického únavového syndromu.
I když si mnoho lidí myslí, že je to jen jiný výraz pro chronickou lenost a nemocného často považují za simulanta, jde o oficiální diagnózu. Pravdivé není ani ani oblíbené tvrzení, že chronická únava je stav, který nemá vůbec žádné vysvětlení, a tudíž jej ani není možné léčit. To je dobrá zpráva pro ty, kteří se bojí, že budou až do smrti závidět těm, kteří bez problémů zvládají práci i rodinu a dostatek energie jim umožňuje věnovat se i svým koníčkům.
V České republice touto nemocí může podle odhadů trpět až 40 tisíc lidí. Většina z nich si ale cestu k lékaři nikdy nenajde, protože se obávají, že by se na ně mohl koukat skrz prsty, když jim vlastně nic "pořádného" není, a maximálně by je poslal na psychiatrii.
"Pokud únava trvá déle než šest měsíců, hovoříme o chronické únavě. Ta může nemocného trápit sama o sobě, nebo se pojí s dalšími obtížemi, jako je zvýšená teplota, bolesti hlavy, kloubů, svalů, šlach nebo také s poruchou spánku, paměti a koncentrace," vysvětluje odborník na únavový syndrom, imunolog Martin Nouza z pražského Centra klinické imunologie. Tento druh únavy je odlišný od únavy, která čas od času dolehne na každého, ale ustoupí po dobrém spánku nebo odpočinku.
U chronické únavy odpočinek nepomáhá, člověk je i po něm vyčerpaný. Není výjimkou, že mu zaměstnavatel dá výpověď nebo musí odejít do invalidního důchodu. "Po doktorech jsem chodil téměř rok, nikdo mi nic nezjistil, všechny testy byly v pořádku. Já jsem ale nadále již v okamžiku probuzení zíval a byl jsem schopen usnout i za chůze. Zoufalá lékařka mi pak navrhla invalidní důchod. Byl jsem šťastný, že nemusím do práce, kde jsem byl jako živá mrtvola. Moje potíže ale neustupují, na život jsem zcela rezignoval," vypravuje padesátiletý muž ze severních Čech.
Příčin chronického únavového syndromu může být více. K těm častějším patří nedostatečně vyléčené záněty nebo různá infekční onemocnění. Nemoc v těle stále zůstává, ale běžné vyšetřovací metody ji často nezjistí. Imunitní systém, který s chorobou neustále, i když neúčinně bojuje, je vyčerpaný, což se projeví únavou. Pozor proto na nevyléčené chřipky, rýmy nebo infekční mononukleózy, ale i na herpetické viry. Někdy ale může být člověk vyléčený, a přesto se únavy po prodělané nemoci ne a ne zbavit. Další příčinou mohou být různé poruchy imunitního systému, dlouhodobý stres nebo porucha centrálního nervového systému. Chronický únavový syndrom mají často i lidé s nízkým krevním tlakem.
Unavený člověk, který se se svou situací nechce smířit, by měl navštívit lékaře. Ten musí nejdříve vyloučit jiné příčiny únavy, jako jsou nádorová onemocnění, porucha štítné žlázy nebo deprese. Nezbytná jsou podrobná vyšetření imunity. Požádejte proto o doporučení k imunologovi. Léčba pak závisí na výsledcích testů. Pokud únavu způsobuje chronická infekce, třeba ve vedlejších nosních nebo čelních dutinách, je možné ji zlikvidovat punkcí. Pokud vám špatně funguje imunitní systém, lékař může předepsat léky, které jej povzbuzují. Někdy pomohou i antidepresiva.
Do popředí se dostává i tzv. enzymoterapie, u které se podáváním látek stimulujících různé životní funkce může zasáhnout do imunitních i jiných reakcí organismu.
1. Více než půl roku se nemůžete zbavit únavy, i když se fyzicky ani psychicky nenamáháte nad míru.
2. Dělá vám problémy zvládat i jednoduché věci, které jste ještě před časem řešili levou zadní.
3. Jste nevýkonní v zaměstnání, v rodině i v domácnosti.
4. Máte trvale mírně zvýšenou teplotu kolem 37,3 stupně Celsia.
5. Trápí vás bolesti v krku, zvětšené nebo bolestivé lymfatické uzliny na krku.
6. Bolí vás hlava, klouby či svaly.
7. Spánek nepřináší žádné osvěžení, budíte se, jako byste celou noc oka nezamhouřili.
8. Nemůžete se na nic soustředit, máte problémy s pamětí, jste podráždění a smutní.
Zejména ženy ve věku 25-45 let, které mají velký smysl pro odpovědnost a povinnosti, jsou zvyklé podávat maximální výkon doma i v práci, nešetří se, přepínají své síly a vůbec neumí odpočívat.
Informace o chronickém únavovém syndromu:
Německý pacient podal žalobu na svého lékaře, který mu nechtěl vypsat pracovní neschopnost kvůli jarní únavě. Soud nařknutí zamítl jako nesmyslné. To ale neznamená, že tato zvláštní sezónní únava neexistuje.
Na vině paradoxně není jaro, ale končící zima. Její nepříjemné stopy totiž zůstávají v lidském organismu i tehdy, když jsou mrazivé zimní dny už jen vzpomínkou a lidé si užívají první teplé dny.
Tělo je po dlouhotrvající zimě zaplaveno škodlivinami, které pocházejí hlavně z nevhodného stravování. Minimum ovoce či zeleniny a těžká jídla unavují. "Nedostatek pohybu a hutná strava zapříčiňují hromadění přebytečných, okyselujících až toxických látek v těle. To se jich v tomto období snaží zbavovat, což jej stojí hodně sil," vidí příčiny Jan Zerzán a Vladimíra Strnadelová z pražského Institutu celostní medicíny.
"Také nám neprospívá dlouhodobý nedostatek slunečního svitu. Vede totiž k depresívním náladám, které někteří lidé popisují jako únavu životem," vysvětluje imunoložka Helena Marečková z Prahy. Tělo je navíc po zimě oslabeno četnými infekcemi, které se často ani pořádně nevyléčí, ale lehkomyslně přechodí.
Asi málokdo ví, že poměrně velké výkyvy teplot, které jsou typické pro střídání zimy a jara, nejsou podle imunoložky vhodné pro štítnou žlázu, což se také může projevit únavou. A nakonec, příčinou vyčerpání může být i alergický zánět, který vyvolají první jarní pyly.
Nechcete jaro strávit v posteli? Pomozte organismu dostat se znovu do formy. Odborníci tomu říkají detoxikace, jednoduše řečeno jde o to, zbavit se škodlivin.
"Z hlediska přirozených biorytmů je jaro přechodným obdobím, kdy se postupně střídá vliv chladné a na světlo skoupé zimy s teplým a prosvětleným létem. Je na nás, abychom tyto změny v přírodě respektovali a udělali patřičná opatření," radí odborníci z Institutu celostní medicíny.
Rady to nejsou nijak převratné, u většiny lidí pomůže už to, když začnou znovu sportovat, což urychlí likvidaci škodlivin. Je však také nutné změnit stravovací návyky. "V tomto období je nezbytné snížit podíl bílkovin, zvláště živočišných, výrazně snížit podíl tuků a naopak zvýšit množství krátce tepelně upravené a kvašené zeleniny," nabízí možnosti Zerzán a Strnadelová. Třeba kvašená zelenina dodá dostatek enzymů a vitaminů a také pomůže játrům, které toxiny likvidují a v jarním období se nejvíce namáhají.
Můžete ale na to jít i vědečtěji. V ČR už funguje několik zařízení, která se zabývají detoxikací organismu. Ta může probíhat ve formě potních kůr, výplachů střeva či detoxikací, kde speciální přístroje zjistí zatížení organismu a pomocí přírodních nebo homeopatických technik pak odborník tělo pročistí. Zbaví je třeba virů, bakterií, hlenu nebo těžkých kovů. Musíte si ale dobře vybrat. Někdy totiž jediným výsledkem očistné kůry bývá pořádně "vyčištěná" peněženka.
1. Zkuste půst. Dejte svému organismu na chvíli vydechnout. Pokud den nebudete jíst a omezíte se jen na zeleninové nebo ovocné šťávy a bylinkové čaje, tělo se pročistí. Nejdříve se ale poraďte s lékařem - pokud nejste zcela fit, půst vám spíše může uškodit a oslabit vás. Nechcete-li úplně hladovět, jídlo alespoň omezte a pijte čistící kopřivový čaj.
2. Dobijte se světlem. Člověk trpí po zimě nedostatkem světla, což ho vyčerpává. "Buněčné palivové články mitochondrie část energie berou právě ze světla, jehož se v zimě nedostává," vysvětluje Jan Zerzán z Institutu celostní medicíny. Pomůže vám pohybovat se co nejvíce venku nebo si koupit speciální biolampu, která ale může stát i několik tisíc korun.
3. Vypoťte se a navštivte saunu. Někdy může pomoci obyčejné vypocení se, tím se z těla odpaří nastřádané škodlivé látky. Navštivte saunu, ta tělo po zimě i příjemně prohřeje a uleví orgánům, kterým zima škodí. To je třeba štítná žláza. Sauně by se ale měli vyhnout lidé se srdečně-cévními chorobami.
4. Jezte vhodné potraviny. Únavu mohou odstranit i některé potraviny, zejména obilniny, luštěniny, brokolice, ořechy, vejce nebo mořské ryby. Nezapomínejte ani na pitný režim, dva litry tekutiny denně by měly být naprostou samozřejmostí.
5. Hýbejte se. Je to otřepaná rada, ale účinkuje. Hýbejte se každý den, na začátek stačí kilometr ostré chůze denně. Zkuste i protahování těla a strečink, čili napnutí a následné uvolnění jednotlivých svalových skupin.
6. Svěřte se odborníkům. Některá pracoviště v Česku provádějí detoxikaci organismu, která může spočívat ve výplachu střev, potních kůrách nebo v odstranění virů, bakterií nebo hlenu, které v organismu po zimě zůstaly a nechtějí ven.
Únava, která nezmizí ani po vydatném odpočinku, je vždy signálem, že v organismu něco není v pořádku. Nevyplatí se proto podcenit ji a návštěvu lékaře odkládat.
Velká únava téměř vždy provází nádorová onemocnění. Objevuje se také při celkové psychické nepohodě. Velmi často jí trpí lidé, kteří jsou stresováni nebo mají depresi.
Únava je běžná i u poruch štítné žlázy, při chudokrevnosti, neurologických onemocněních nebo roztroušené skleróze. Příčina někdy ale může být i v obezitě. Lidé, kteří zhubnou a začnou více sportovat, většinou po čase zjistí, že se cítí mnohem svěžejší a čilejší, než když měli deset nebo i mnohem více kilogramů navíc.
Proč je ale vlastně velká a neustávající únava společníkem mnoha nemocí, například nádorových? "Lze se domnívat, že únava je způsobena vyčerpáváním energetických rezerv, za což může růst nádoru a aktivace, byť ne zcela účinná, imunitního systému," vysvětluje imunolog Martin Nouza, který se v pražském Centru klinické imunologie zabývá i léčením únavových stavů.
Když se cítíte vyčerpaní a unavení, nemusíte se ale hned obávat, že trpíte rakovinou. Na vině mohou být i mnohem méně závažná onemocnění. Déletrvající únava obvykle provází chronický zánět vedlejších nosních dutin a středouší, ale i zánětlivá onemocnění tenkého a tlustého střeva nebo revmatické nemoci.
Jde o choroby, kdy zánět - což je vlastně obranná reakce organismu, není dostatečně účinný, aby dokázal zneškodnit původce nemoci. Pak se stává chronickým a dokáže člověka potrápit i několik let. "Zánět zde ztrácí svou ochrannou roli, nemá již schopnost reparovat tkáně, a místo toho škodí," popisuje imunolog, jak celý proces funguje.
Zánět produkuje látky tlumící vlastní obranyschopnost lidského těla. Nezřídka se pak podle Nouzy původní obranné mechanismy obracejí proti vlastním buňkám a tkáním a často je nevratně poškozují. To může způsobit například roztroušenou sklerózu nebo revmatoidní artritidu. Pokud únava tedy ne a ne odeznít, je určitě namístě navštívit lékaře. Možná bude jediným výsledkem vyšetření doporučení, abyste začali sportovat a přešli na zdravější výživu. Nesprávný životní styl je totiž další zdroj únavy.
Konzumace alkoholu provází lidstvo od nepaměti a setkáváme se
s ní již u pradávných kultur. Neblahé působení nadměrného množství alkoholu na
lidské tělo je také známo již velmi dlouho. Vztah mezi alkoholem a jaterním
postižením byl podle dochovaných pramenů s určitostí popsán nejpozději v 16.
století. Přesto spotřeba alkoholu stále stoupá a alkoholismus je vedle kouření
nejčastější formou závislosti v lidské populaci.
Játra jsou hlavním detoxikačním orgánem v lidském těle, také odbourávání
alkoholu probíhá v rozhodující míře v játrech. Alkohol je zde oxidován na
acetaldehyd. Je spalován konstantní rychlostí 0,l g čistého alkoholu na 1 kg
tělesné hmotnosti za 1 hodinu. Průměrný 70 kg vážící muž je tedy schopen
odbourat 7 g alkoholu za hodinu. Hladina alkoholu v krvi klesá rychlostí 0,1-0,2
promile za hodinu. Vstřebávání alkoholu je mnohem rychlejší než jeho
odbourávání, proto může být lehce dosaženo jedovatých či dokonce smrtelných
koncentrací. Působením alkoholu dochází v játrech k řadě změn. Jedná se např. o
poruchy látkové přeměny tuků, cukrů a kyseliny močové. Následně dochází ke
zvýšenému ukládání tuků v játrech a poškozování jaterních buněk.
Počáteční stádium poškození jater alkoholem je tzv. steatóza, česky ztučnění
jater. V jaterních buňkách se hromadí tukové kapénky a játra jsou celkově
zvětšena. Porucha jejich činnosti se může projevit i mírným zvýšením jaterních
testů. Toto stádium postižení je plně vratné, přestane-li postižený konzumovat
alkoholické nápoje.
Těžším typem poškození je alkoholická hepatitida. Zde podobně jako u hepatitidy
virové dochází ke zvýšenému odumírání buněk poškozených alkoholem, což se
projeví zvýšením jaterních testů, žlutým zbarvením kůže v důsledku zvýšení
hladiny bilirubinu v krevním séru a celkovými příznaky jaterního onemocnění.
Toto onemocnění může mít i velmi dramatický průběh. Uzdravení je možné za
předpokladu pacientovy naprosté abstinence. Játra se obvykle vyhojí, ale jako
trvalý následek většinou zůstane v játrech větší množství vaziva, pak mluvíme o
tzv. jaterní fibróze. Prognóza je příznivá při dodržení abstinence alkoholu.
Dalším stupněm je tzv. ztvrdnutí jater, odborně nazývané jaterní cirhóza. Jde v
podstatě o přeměnu funkční jaterní tkáně na nefunkční vazivo v důsledku
zvýšeného odumírání jaterních buněk. Celý proces se dá velmi zjednodušeně
připodobnit ke vzniku jizvy. Pokud se poraníme na kůži, rána se zahojí, ale
místo elastické kůže vznikne v místě poranění vazivová jizva. Vazivo sice
překryje defekt, ale nikdy nebude mít vlastnosti zdravé kůže. Ve zdravých
játrech dochází neustále k obměně buněk, odumírající jsou nahrazovány novými.
Pokud počet odumírajících buněk přesáhne přirozenou regenerační schopnost jater,
a to se může při toxickém postižení jater stát, jsou odumírající buňky
nahrazovány jenom vazivem. To sice vyplní prostor, ale není schopno zastávat
funkce zdravých jaterních buněk. Výsledkem jsou tvrdá, svraštělá, nefunkční a
následně selhávající játra. Organismus bez jater být nemůže a jaterní selhání
končí většinou smrtí.
Takto působí alkohol na původně zdravou jaterní buňku. K postižení dochází,
je-li alkohol podáván ve větším množství a po určitou dobu. Tolerance alkoholu
je u každého jedince jiná, proto nelze spolehlivě určit bezpečnou denní dávku
ani dobu, po kterou může být alkohol bez následků konzumován.
Jak již bylo řečeno, alkohol je schopen poškodit i původně zcela zdravou jaterní
buňku. Jeho účinky na játra postižená chorobou jsou ještě zhoubnější. Negativní
vliv jaterního onemocnění (např. virové hepatitidy) a toxické působení alkoholu
se navzájem zesilují. Je prokázáno, že vznik jaterní cirhózy u pacientů s
chronickou virovou hepatitidou typu B a C je značně urychlen, pokud tito
pacienti i přes své onemocnění nadále konzumují alkohol, byť v malých dávkách.
Abstinence alkoholu je proto klíčovým momentem a je nezbytná jak v průběhu
akutní fáze virové hepatitidy, tak i během rekonvalescence. Nedoporučí-li váš
ošetřující lékař jinak, je vhodné vůbec nepít alkohol po dobu l2ti měsíců od
začátku nemoci, nebo minimálně 6 měsíců od normalizace jaterních testů.
Zdroj: Co je virová hepatitida? - Laura Krekulová, Vratislav Řehák -
Nakladatelství Triton
Kniha obsahuje 115 receptů vhodných pro dietu po virové hepatitidě.
Chystáte-li se zrovna cvičit, dejte si šálek lahodné kávy a zvýšíte tím nejen svou energii, ale urychlíte také spalování tělesných tuků, napsal Britský deník The Times. Káva představuje nejrozšířenější návykovou drogu na světě! ozývají se varovné hlasy.
Vědci z Australského sportovního institutu (AIS) určitě potěší nejen milovníky kávy, ale i sportovce a ty, kteří neúspěšně bojují s nadváhou – atletům podávali malé množství kofeinu a zjistili, že jejich vytrvalost se oproti těm, kteří si povzbuzující prostředek nevzali, zvedla o 30 procent a kvalita podaného výkonu se zvýšila o 3,5 procenta.
Za normálních okolností používá tělo jako paliva při pohybové
námaze uhlohydráty, které jsou v podobě glykogenu uloženy v játrech. Když dojde
k vyčerpání zásob uhlohydrátů (zhruba po 60 - 90 minutách aerobiku), začne se
konečně nežádoucí tuk přeměňovat na energii a tělo štíhlí.
Vědci z AIS zjistili, že po požití kofeinu začínají svaly odčerpávat energii
namísto z uhlohydrátových zásob přímo z tuku. Cyklisté, kteří při jízdě upíjeli
coca-colu nebo kávu, jeli rychleji a s větší výdrží než ti, kteří se
občerstvovali čistou vodou.
Podle jiného výzkumu, provedeného na Univerzitě v Jižní Karolíně, pomáhá šálek
kávy před cvičením oddálit tělesnou únavu a vyčerpání o 60 procent.
"Výsledky testů jsou dobrou zprávou pro všechny, kdo pravidelně sportují,"
připustila Jane Griffinová, poradkyně pro stravu britského olympijského týmu.
"Působením kofeinu se do krve uvolňují tukové zásoby, které tělo používá jako
primární zdroj energie. Pití kávy umožní těm, kdo cvičí aerobic, plavou, běhají
nebo jezdí na kole, zhubnout rychleji," vysvětluje Griffinová.
"Lidé, kteří si pravidelně dopřávají hrneček kávy, nepociťují tolik fyzické
námahy a jsou schopni pracovat déle," potvrdil Richard Godfrey, vedoucí fyziolog
z britského Olympijského zdravotního institutu.
Je známo, že kofein podporuje duševní činnost a zvyšuje bdělost. Jeho působením
svaly sílí a zlepšuje se práce dýchacího systému.
Nová vědecká zjištění patrně přispějí k rozpoutání diskuze o kofeinu, který může
být ve vrcholovém sportu považován za doping. Vypitím pěti a více šálků kávy
během dvou hodin se v moči objeví 12 mikrogramů kofeinu na jeden mililitr, což
je impulz pro Mezinárodní olympijský výbor k diskvalifikaci sportovce.
Rozšířený názor, že pití kávy během sportovního výkonu způsobuje dehydrataci
organismu, označili australští vědci za mylný.
Ačkoli přehnaná konzumace kávy je pro organismus opravdu škodlivá, neboť
způsobuje nespavost, bolest hlavy a nechutenství, potencionální sebevrah by
musel vypít 90 - 100 hrnků kafe, aby se úspěšně otrávil.
"Chcete-li urychlit spalování tuků, když cvičíte, s klidem si dopřejte jeden
nebo dva šálky kávy a počítejte s tím, že tělo vás nechá pořádně se zapotit.
Cvičení a kofein - to je ideální recept na hubnutí," nabádá Jane.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |