Ženy se sice kvůli své tloušťce více trápí, avšak větší obavy by měli mít muži. Jejich typ obezity totiž s sebou nese více zdravotních rizik. Obezita trápí více než polovinu Čechů, a země tak zaujímá čtvrté místo v Evropě co do počtu obyvatel s nadváhou.
S tím bohužel souvisí i fakt, že lidé tak často umírají na onemocnění srdce a cév.
Helena Dědinová je i ve svých pětapadesáti letech štíhlá, zato její sourozenci se potýkají většinu života s nadváhou. Je snad ona hříčkou přírody, nebo jen ukázněným strávníkem se správnou životosprávou?
"Ani se nepamatuji, kdy jsem naposledy měla svíčkovou, jím hodně zeleniny a večer téměř nic. Zato moje sestry a bratři si nedovedou představit kuchyni bez omáček a červeného masa," říká paní Helena.
Podle odborníků sice sklony k tloustnutí dědíme, nicméně výsledek záleží na lidech samých, na jejich přístupu k výživě a pohybu.
A nestačí jen zjišťovat, kolik kilo navíc člověk nosí, případně jaký je jeho body mass index, ale záleží také na typu obezity, přesněji řečeno na tom, jak se v těle ukládá tuk.
Jablkem se rozumí takzvaný mužský typ obezity, kdy má člověk největší objem přes břicho, hruška je synonymem pro rozložení tuku převážně na hýždích a stehnech.
Nehledě na fakt, že nadváha zbytečně zatěžuje kosti a klouby, že se obézním lidem těžce dýchá, že mají kožní a gynekologické problémy, existují i takové důsledky obezity, které výrazně zhoršují kvalitu života, nebo dokonce život přímo ohrožují.
Mezi tyto strašáky patří především cukrovka druhého typu, onemocnění srdce a cév, zvýšení krevního tlaku a vznik některých druhů rakoviny, na které se nejčastěji umírá.
Do povědomí lidí se už pojem "obezita typu jablko" dostal, mnoho jich však zatím netuší, v čem doopravdy spočívá riziko tukových polštářů v oblasti břicha. A ještě méně lidí tuší, že tuk nemusí být skryt jen pod kůží břicha, ale i přímo mezi orgány, což je přitěžující okolnost navíc.
Obezitoložka Marie Kunešová vysvětluje: "Tuk umístěný uvnitř břicha se snáze uvolňuje do krve a více souvisí se vznikem metabolických komplikací."
A jak zjistíte, že jste ve skupině kandidátů na infarkt či mrtvici? Metoda je velmi jednoduchá - stačí vestoje změřit obvod břicha v jeho největší šířce a spočítat si body mass index.
Čím větší je obvod břicha a čím vyšší hodnota BMI, tím větší je pravděpodobnost, že vás v budoucnu neminou onemocnění srdce, cév a další.
BMI do 20: Podváha je typická pro modelky, je to však stav se zdravotními riziky, proto by se mu zdravý a rozumný člověk měl snažit vyhnout.Pokud pár kilogramů ke své váze přidáte, vaše tělo to jistě přijme s povděkem.
BMI 20 - 25: Ideální a vyvážený stav vašeho těla pro zdravý život.
BMI 25 - 30: Mírná nadváha, která lehce zvyšuje zdravotní rizika. K dosažení ideální váhy není potřeba diet, postačuje pravidelný pohyb, rekreační sportování.
BMI 30 - 40: Obezita značí vysoká zdravotní rizika. Vážně uvažujte o hubnutí, stačí půl kilogramu týdně a za pár měsíců se budete jistě cítit lépe. Vhodná je kombinace změny stravování s častějším pohybem.
BMI 40 a více: Těžká obezita je spojena s velmi vysokými zdravotními riziky, proto byste měli se snížením váhy začít co nejdříve. Vhodná je změna stravovacích návyků a pravidelný pohyb, snižující každý týden vaší váhu o jeden kilogram.
Každá bolest je nepříjemná, ta v břiše však znepokojuje svou záhadností. Pro laika je totiž břicho jedna velká "černá skříňka". Ani pro specializovaného lékaře není snadné rychle a spolehlivě diagnostikovat příčinu břišních potíží. Pacient však může k diagnóze velkou měrou napomoci - přinejmenším tím, že dokáže jasně a srozumitelně popsat svoje pocity.
Žádnou bolest v břiše není dobré podceňovat, na druhou stranu je k takovým příznakům třeba přistupovat pokud možno s klidem a rozvahou. Řada bolestí totiž úzce souvisí s psychikou. Ten, kdo své nepříjemné tělesné pocity úzkostlivě a s napětím sleduje, se může snadno cítit hodinu od hodiny hůře, ačkoli mu po fyzické stránce není třeba vůbec nic. Neurotičtí pacienti si například často stěžují na pravidelné bolesti ve středním nadbřišku a v pravém podbřišku. Psychické potíže vedou také ke komplexu příznaků označovaných jako syndrom dráždivého střeva - patří sem například rozptýlené bolesti břicha, nadýmání, průjem nebo zácpa.
Mnoho břišních potíží má ovšem vážnější organické příčiny. Největší pozornost si zasluhují takzvané náhlé příhody břišní, které mohou být pro člověka osudné, nejsou-li rozpoznány včas.
"Rychlou pomoc odborníka je nutné vyhledat zejména v případě, kdy bolest nastupuje zprudka nebo kdy v krátkém časovém intervalu dosahuje velké intenzity a do několika hodin se nelepší," říká Jan Šváb z I. chirurgické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Z charakteru bolesti lze pak usuzovat na jeden ze dvou základních typů náhlých břišních příhod. V případě zánětu se projevuje trvalá bolest v krajině zaníceného orgánu, která se mírní v klidu a zhoršuje se při pohybu a otřesech, tedy při chůzi, při jízdě autem či tramvají, při kašli. Je-li bolest křečovitá, svědčí spíše pro neprůchodnost nějakého dutého orgánu (uzávěr střeva, žlučovodu, močovodu). Tento druh bolesti bývá většinou pociťován v celém břiše.
Slabší křečovitá bolest může být také důsledkem nevhodné stravy. Takovou už asi zažil každý a ví proto, že většinou odezní sama. Pokud se tak v krátké době nestane, může to být signálem vážnější poruchy (střevní infekce nebo otravy). Pak je vhodné vyhledat lékařskou pomoc, zejména je-li bolest břicha spojena s nevolností, zvýšenou teplotou či bolestí hlavy.
Přehlížet by se neměly ani mírné, ale dlouhodobé potíže. Není-li jejich příčina čistě psychická, mohou být projevem chronického nitrobřišního onemocnění, například chronického zánětu, nebo i nádoru," konstatuje docent Šváb. "Bolestí břicha se však mnohdy projevují i onemocnění mimobřišních orgánů, například zánět dolních částí plic, ledvinové kaménky nebo onemocnění páteře."
Ten, kdo přijde k lékaři s dlouhodobější bolestí břicha, by neměl očekávat, že se do druhého dne dozví přesnou diagnózu. Určení příčiny potíží může trvat řadu dní i týdnů a vyžaduje pacientovu trpělivou spolupráci, nejčastěji změnu stravovacího režimu, která může potvrdit nebo vyloučit dietní chybu. To, že vás lékař posílá už na desáté vyšetření - a stále "nic neví", by ve vás nemělo vzbuzovat pocit nedůvěry ani předtuchu "nejhoršího".
Na druhou stranu i když se vám po předepsaných medikamentech výrazně uleví, nikdy neodmítejte nebo zbytečně neodkládejte doporučená vyšetření. Řada preparátů totiž dokáže velice účinně a dokonce i na delší dobu potlačit příznaky onemocnění, ovšem neléčí jeho příčinu. Kdo si při takové úlevě začne namlouvat, že mu vlastně nic nebylo, nebo dokonce učiní z tišících prostředků svou každodenní potřebu, může zanedbat vážné onemocnění. V době, kdy se potíže nenechají umlčet léky a přihlásí se důrazněji, může už být na léčení skutečně pozdě.
zánět slepého střeva - trvalá bolest v pravém podbřišku
zánět žlučníku - trvalá bolest v pravém podžebří
zánět výchlipky tlustého střeva - bolest v levém podbřišku
gynekologické záněty - v podbřišku
záněty močových cest - bolest v podbřišku provázená častým bolestivým močením a šířením tlakové bolesti do zad
zánět slinivky břišní - krutá bolest v levém nadbřišku, šíří se do zad vlevo nebo pásovitě nadbřiškem, u těžkých forem do celého břicha
zánět pobřišnice - výrazná rozptýlená bolest celého břicha
žaludeční vřed - nejčastěji bolest v levém nadbřišku
dvanáctníkový vřed - nejčastěji v pravém nadbřišku
Ani hlásek ze sebe člověk nevypraví, má-li hrdlo stažené strachem. Mnohem častější příčinou nedobrovolného oněmění nebo alespoň citelné změny hlasu bývá však onemocnění hlasivek. Například pětadvacetiletá Adéla B. přišla o hlas ze dne na den poté, co se večer vzdor bolesti v krku vypravila s kamarádkami do hospody, kde při hovoru překřikovala hlučnou společnost. Hlasivkám prostě stačí málo.
Častí hrtanu jsou dvě hlasivky sloužící k tvorbě hlasu. Vzduch rozechvívá hlasový vaz, který funguje jako struna. O výšce tónu rozhodují okolní svaly, které mění napětí a vzájemnou polohu hlasivek.
"Normální hlas se v hlasivkách tvoří tehdy, jsou-li hlasivkové vazy, obal hrtanu i jeho sliznice v pořádku," vysvětluje otorinolaryngolog Petr Klimák z pražské Fakultní nemocnice Motol. "Zhoršení hlasu může způsobit porucha svalů zajišťujících hybnost hlasivek. Ten, kdo chraptí déle než čtrnáct dní, by se měl vydat k lékaři, aby vyšetřením vyloučil případné nádorové onemocnění hrtanu.
Nejčastější příčinou změny nebo ztráty hlasu ovšem bývá zánět. Ten způsobí jednak otok sliznice, jednak změna hlenu, který ji kryje. Člověk pak má v krku vazkého hlenu buď příliš moc, nebo naopak příliš málo."
Zánět v hrtanu vzniká nejen při virovém nebo bakteriálním onemocnění, ale i při přílišné námaze hlasivek.
"Naučila jsem se ovládat nastavení hlasivek tak, abych je zbytečně nenapínala a aby i při zpěvu zůstávaly co nejuvolněnější. Přesto se mi jednou stalo, že jsem si vylezla na jeviště už v mírné indispozici, a v polovině představení jsem už mohla jenom šeptat," připouští operetní zpěvačka Galla Macků.
Na rozdíl od většiny lidí zpěváci alespoň vědí, co se v takových okamžicích v jejich krku vlastně děje. Už při normálním mluvení na sebe vazy hlasivek narážejí. Když ale člověk křičí nebo hlasitě zpívá, tlačí vzduch proti silně napjatým vazům. To vyvolá velké nárazy, na něž hlasivky reagují stejně jako tkáň na jakémkoli jiném místě těla - otokem nebo krevním výronem.
Sliznici hlasivek zase poškozuje to, co člověk vdechuje: mrazivý vzduch, dráždivé látky, včetně cigaretového kouře...
Toto rčení je v případě nemocných hlasivek pravidlem číslo jedna.
"Pozor ale na šeptání - to totiž hlasivky namáhá ještě víc," varuje doktor Klimák, který za nezbytnou součást léčby považuje pití teplých nápojů a inhalace. Při zánětu horních cest dýchacích zase lékaři doporučují využít kvalitní zvlhčovače vzduchu.
Návrat k původnímu hlasu usnadní také léky napomáhající uvolnění hlenu - mukolytika, které existují ve formě tablet, kapek, sirupů i sprejů.
"Pokud mi před vysíláním hrozí ztráta hlasu, stříkám si do krku speciální sprej, který mi doporučil operní pěvec Štefan Margita," prozrazuje televizní moderátor Zbyněk Merunka.
Spreje obsahující i protizánětlivé kortikoidy, jež působí proti otokům, musí ale pacientovi vždycky předepsat lékař. S těmito látkami je totiž třeba zacházet nanejvýš opatrně. Jejich injekce aplikované do žíly nebo přímo obstřiky hlasivek přinášejí okamžitou, ovšem pouze dočasnou pomoc. Lékař přímo do hrtanu vstříkne kombinaci léků, složenou z kortikoidu, antibiotika, mukolytika a adrenalinu, který stáhne kapiláry, zmenší prokrvení hlasivek a tím i jejich otok.
Galla Macků však tuto razantní metodu využívá jen v krajní nouzi: "Mnohem víc věřím domácím receptům. Naprostou ztrátu hlasu během představení jsem třeba jednou překonala svařenou domácí malinovou šťávou, kterou jsem o přestávce vypila po lžičkách."
- horkou Vincentku bohatou na soli, které uvolňují hleny, buď inhalujte, nebo ji po malých doušcích vypijte horkou s mlékem nebo s medem
- dejte si na krk Priessnitzův zábal (studený obklad, přes něj igelit, nakonec suchý teplý obklad)
- uvařte a rozmačkejte teplý (nikoli žhavý) brambor, smíchejte ho se lžicí másla nebo sádla a na hadříku přikládejte na krk
"Není to tak dávno, co jsme slýchávali vltavské jezy," vzpomíná Barbora Osvaldová, která v půvabném domě poblíž pražského Maltézského náměstí bydlí od svého narození. "Teď k nám večer co večer z jedné strany proniká jazz z klubu U malého Glenna, z druhé zase muzika z irské hospody Scarlett O'Hara, od stolků na chodníku pak hovor měnící se s nocí v řev. A ráno co ráno přesně v šest si závozník Michelských pekáren, které mají naproti nám provozovnu, pustí v autě naplno rádio a nechá otevřené dveře. 'To je ta tvoje idylická Malá Strana,' říkává mi muž, když si zoufale schovávám hlavu pod polštář."
Kdo do tohoto bytu přijde přes den, je nadšen malovaným stropem, pohlednicovým výhledem... Mnozí by dali nevímco za to, aby mohli bydlet právě tady. I nejsladší lákadlo může být ale spíš pastí.
Hodláte-li tedy vyměnit svůj byt nebo koupit nový a záleží vám na tom, aby byl váš domov dostatečně tichý, vydejte se na obhlídku nejen za bílého dne, ale i večer, nejlépe pak několikrát v různých hodinách. Posaďte se v bytě a před domem a v klidu naslouchejte. Pavel Janeček, vedoucí akustické laboratoře Výzkumného ústavu bezpečnosti práce v Praze, doporučuje zaměřit pátrání po možných zdrojích hluku těmito směry:
- nejen dálnice či frekventovaná silnice pod okny, ale i blízká železniční trať (frekventovanost, signalizace, hlášení železničního rozhlasu, přejezd), letecký koridor nad domem
- dílna, výrobna, opravna (pozor zejména na provozy, kde se pracuje do noci či začíná brzy ráno, třeba pekárny)
- výtah, digestoř, kotelna, výměníková stanice, strojovna vzduchotechniky a vzduchotechnika vůbec (pozor na nárazové větrání garáží), venkovní chladící jednotky
- i z akusticky bezchybně řešených provozoven odcházejí halasní hosté v noci či nad ránem
- muzikanti, kteří přes den cvičí, mladí milovníci večerního rocku, rodiny s několika malými dětmi, majitelé psů, "italská" manželství
Ani ten nejbytelnější dům, neřku-li byt, nezadrží ve svých zdech divoký rock či dunivé techno, je-li hlasitost aparatury nařízena na maximum. Sousedi či ostatní členové rodiny nemusí zoufat pouze v případě, máte-li takzvaný poslechový prostor, což není nic jiného než místnost v místnosti. Pokud se ale budete snažit ušetřit při statisícových nákladech na tuto libůstku alespoň pár tisíc za projekt akustika s příslušnou odborností, může se vám lehce stát, že se vám nakonec váš soukromý koncertní sál díky následné přestavbě prodraží na dvojnásobek.
Do široké škály způsobů, jimiž lze odsouzence na smrt poslat na věčnost, přispěli kdysi dávno svou rafinovanou specialitou i Číňané. Provinilce přivazovali pod velký zvon, který kat posléze rozhoupal. O další se už postaraly zvukové vlny: vyvolaly v organismu tak silný stres, že ochromil krevní tlak, oběh i dýchání, takže člověk zanedlouho v bolestech zemřel. Už tenkrát Číňané věděli, že hluk je spolehlivý zabiják.
Fakt, že sluchové ústrojí je z velké části schováno za skalní kostí, což je součást kosti spánkové - nejpevnější ze všech, co tělo má - lze okomentovat oním "pánbu dobře ví, co činí". Právě sluch, nikoli zrak, totiž odpradávna představuje alarm. To jeho prostřednictvím se do mozku donese dětský pláč, kroky nepřítele, bušení tamtamů, hrčení motoru blížícího se auta, volání o pomoc, siréna ohlašující požár... Jistě i proto může Homo sapiens na chvíli zavřít oči, zadržet dech či na nic nesahat, ale nemá vůbec žádnou fyziologickou možnost vyřadit z provozu své uši.
Snad ze vzteku nad touto nedostatečností, která mu znemožňuje přivírat boltce jako okenice či rolovat je podobně jako prsty do dlaně, se člověk svému sluchu čím dál víc mstí: přestává ho totiž bránit před hlukem.
Když se Sejširo Namba, profesor ósacké univerzity, pokusil na úvod mezinárodního kongresu Hluk a člověk, který se před pěti lety konal ve francouzské Nice, definovat hluk, nikdo z přítomných to nepovažoval za naivní nošení dříví do lesa. Přestože se fyzici, ekologové, lékaři i psychologové už dávno shodli na tom, že hluk je stejně nebezpečná civilizační zplodina jako třeba popílek nebo oxid uhelnatý, s jeho přesným vymezením dodnes váhají.
Je možné říct, že hluk je nepříjemný zvuk. Co je však pro jednoho nelibé, nemusí druhému vadit. Přesvědčili se o tom kupříkladu britští hygienici, když chtěli po deseti letech znovu vyšetřit sluch obyvatel obcí kolem letiště Heathrow. Po většině původních rodin se ale sháněli marně: vydržela tu pouze hrstka lidí, jejichž citlivost na hluk byla vrozeně nízká.
Člověku však nemusí nad hlavou poletovat zrovna řvoucí stroje: 28 procent z 15 000 dotázaných úředníků Evropské unie je přesvědčeno o tom, že jsou ve svých kancelářích vystaveni hluku natolik intenzivnímu, až je stresuje; 18 procent z nich musí mluvit většinu pracovní doby na kolegy nepřirozeně hlasitě, aby je vůbec bylo slyšet.
Jak se nedávno dozvěděli účastníci I. světového kongresu o zdraví a urbanismu v Madridu, stejně zaměřená studie ukázala, že z 5000 náhodně vybraných Francouzů obtěžuje hluk 40 procent. Rozsáhlý výzkum na objednávku francouzské železnice pak přinesl poznatek z kategorie burcujících: v žebříčku zdrojů stresu se hluk ocitl na druhém místě, za nezaměstnaností a před dětmi.
Udělejte si teď malý pokus: zapněte v kuchyni řekněme na hodinku, než připravíte oběd či večeři, digestoř, pak ji vypněte a - slyšíte najednou to ticho?! Vychutnat si ho můžete i poté, co vypnete počítač nebo klimatizaci, jejichž jednotvárné ševelení si člověk už ani neuvědomuje. Tím zrádnější však je. O negativním působení hluku totiž zdaleka nerozhoduje pouze jeho intenzita, ale také doba, po kterou jste mu vystaveni.
"Spustíte-li na pár minut mixér, nic se samozřejmě nestane. Bude-li na vás ovšem stejných 90 decibelů působit po několik hodin několik dní v týdnu, porucha sluchu vás nemine. S každými dalšími pěti decibely se navíc doba, za kterou může poškození nastat, zkracuje o polovinu," konstatuje Vladimír Bencko, přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Kdo se bude v okamžiku, kdy digestoř, počítač nebo klimatizace oněmí, pozorovat zvlášť pečlivě, všimne si ještě něčeho: že se jeho tělo najednou jakoby uvolní, poklesne. To proto, že napětí, které v něm hluk vyvolalo, je to tam.
Mnoha lidem však není takový "pohov" dopřán ani tehdy, kdy ho nejvíc potřebují - v noci.
"Jestliže člověk spí v místnosti, kam proniká hluk, pak se připravuje o fázi hlubokého spánku, která je pro odpočinek mozku velmi důležitá," vysvětluje psycholog Michel Vallet, ředitel výzkumu francouzského vědeckého ústavu INRETS, který už řadu let bojuje za to, aby všechny evropské státy přiřadily hluk k faktorům výrazně ovlivňujícím zdravotní stav celé populace. "Stačí rok, a přirozený cyklus fází se rozhází, což mívá za následek poruchy spánku, různé duševní poruchy a v neposlední řadě stres."
V laboratořích sledovali vědci reakce dvou skupin lidí. Ti, kteří měli za sebou ničím nerušenou noc, reagovali na různé podněty nesrovnatelně rychleji než spáči, jimž se do snů pletla televize z vedlejšího pokoje, pračka od sousedů či frekventovaná ulice. Pokusy potvrdily, že desetinu lidí probere už zvuk o hladině 68 decibelů, všechny pak přinutí otevřít oči 87 decibelů. Centrální nervový systém je nicméně inteligentní - zurčením horské bystřiny pod okny se z míry vyvést nedá...
Na mnohých diskotékách ve Švýcarsku se letos objevila novinka - na tanečníky občas zablikalo světlo umístěné nad diskžokejovým pultem. Že bylo červené, nebyla náhoda: ohlašovalo totiž každý okamžik, kdy hladina akustického tlaku zdolala hranici 105 decibelů. O tom, že by to informovaným hostům radost ze zábavy nějak pokazilo, neříkala agenturní zpráva nic.
Vlaštovka nicméně vyletěla - a ke správnému cíli: generace diskoték, rockových koncertů a walkmanů je na tom totiž dnes se sluchem prokazatelně stejně, jako bývávali šedesátníci. Jen namátkou: závažné poruchy sluchu a z nich vyplývající psychické problémy odhalí vstupní armádní prohlídka u pětiny galských branců.
"Rozsvítit hluk" se ostatně rozhodl i profesor Miguel Arana z univerzity ve španělské Pamplon, neboť, jak říká, "lidé mnohem víc věří tomu, co vidí". Na své katedře fyziky nyní vymýšlí, jakým způsobem přednášet o hluku středoškolákům v hodinách chemie a fyziky natolik názorně, aby je to přesvědčilo, že je to cosi, nad čím se nevyplatí mávnout rukou. Všechny pomůcky i pokusy, které by se měly stát co nejdříve součástí povinných osnov, jsou založené právě na světelné simulaci zvuku.
Bylo by však nanejvýš moudré nečekat, až kapitola o hluku zakotví i ve zdejších učebnicích. Tu zprávu by totiž už leckdo nemusel slyšet...
- jako ložnici si vyberte vždy nejtišší místnost v bytě
- odstraňte pokud možno zdroje nepříjemných zvuků, které by vás během spánku mohly rušit - nejlepší bariérou od venkovního hluku jsou zavřená okna s kvalitním těsněním
- používejte co nejméně air-condition
- při koupi počítačů, tiskáren i domácích spotřebičů se zajímejte o parametry jejich hlučnosti - solidní firmy je na svých výrobcích vždy uvádějí; většinou platí, že čím nižší hlučnost, tím vyšší cena
- hlasitost televize, rádia či přehrávačů regulujte podle toho, v jaké vzdálenosti od zdroje zrovna jste
- nekumulujte návštěvy hlučných míst (hlučná dílna, střelnice, diskotéka...)
Padání vlasů nepotěší dokonce ani muže, kteří jsou pyšní na to, co mají v hlavě, nikoliv na ní. Vedle dědičných dispozic má na tuto nepříjemnost vliv i roční období. Právě na podzim a také na jaře opouští vaši hlavu více než oněch "povolených" 60 až 80 vlasů denně. Jedním z důvodů může být tvrdnutí kolagenu, který pak může svírat vlasový váček podobně jako svěrací kazajka. Jenže právě tento váček zodpovídá za výživu vlasu. Ten se v takovém sevření v podstatě dusí, tím i slábne, přestává růst - a vypadává.
Jako prevenci doporučují odborníci jednak speciální stimulační masáže, jednak používání přípravků obsahujících patentově chráněnou molekulu s označením aminexil, která zabraňuje tvrdnutí kolagenu.
Stimulační masáž se provádí přímo na pokožce. Aktivuje krevní vlásečnice a tím zlepšuje jejich prokrvení. Při každém stlačení pokožky na temeni, v zátylku, na krku i na skráních se proudění krve zpomaluje, ovšem v okamžiku, kdy tlak pomine, proudění naopak zesílí.
Šárka Brunclíková z kosmetické firmy L'Oréal doporučuje jednotlivá stlačení provádět po dobu pěti sekund, aby účinek byl co nejlepší. Za zvlášť důležitou považuje masáž na krku, protože tamní svaly nejsou tak často namáhány, takže krev zde mnohdy cirkuluje nedostatečně.
Bylo to právě při přípravě polévky - slavné francouzské bouillabaisse, kdy v zápalu nadšení Alexandre Dumas vyslovil okřídlenou větu: Každý opravdový mistr kuchař nejen vaří, aby to chutnalo, ale usiluje o dokonalost - chce pozlatit lilii a naparfémovat růži.
Ještě slavnější francouzskou polévkou je ovšem bujón čili vývar. Dnes, kdy kuchaři usilují nejen o dokonalost, ale také o rychlou a snadnou přípravu a myslí i na zdraví a štíhlou linii, jsou vývary skutečně nejvděčnější.
Na opravdu dobrý vývar je nutné přední hovězí maso vložit do studené, nikoli horké vody. Horkem se totiž na mase udělá ochranná vrstva a šťáva se z něj pak nevyluhuje. Vaříte na mírném ohni a solíte, teprve až voda vře: na litr vývaru patří kávová lžička soli. Voda se během vaření nedolévá - pokud přece, pak jen vařící. Hospodyňky dřív procházely zkouškou ohněm, když v polévce vyvařovaly morkové kosti tak, aby morek zůstal v kosti a nevytekl. Profesionální kuchaři přidávají do vývaru i kousek drůbeže a česká tradice velí i trojí kořenovou zeleninu - celer, mrkev, petržel.
Experimentovat samozřejmě lze i s další nejrůznější zeleninou, od rajčat po brokolici. Vždy při tom platí nepřímá úměra: čím méně masa, tím více zeleniny. Herečka s pověstí vynikající kuchařky Jiřina Šejbalová nikdy nezapomněla přilít do vývaru sklenku koňaku: "Všichni jsou pak přesvědčeni, že jste v polévce vyvařili celého vola!"
Humorista Achille Gregor, autor knihy Muž v zástěře, tvrdí, že nejsvětovější ze všech polévek je překvapivě česká bramboračka. Ta má tolik podob, kolik kuchařů se do ní pustí. Přestože její základní kombinace brambor a hub ji předurčuje především k podzimnímu období, mistr kuchař Ladislav Nodl má rád i její jarní "veselou" variantu:
Asi 300 gramů nových brambor oškrábete, omyjete, rozkrájíte na plátky, zalijete osolenou vodou, přidáte špetku kmínu a postavíte na oheň. K vařícím se bramborům přidáte očištěnou a nakrájenou zeleninu v takovém množství, kolik je brambor: karotku, kedlubnu, hrst mladého hrášku, kousek květáku nebo kapusty. Polévka se vaří poměrně rychle, takže je nutné dobře hlídat okamžik, kdy těsně před dokončením přidáte petrželovou nebo celerovou nať či pár lístků libečku. Než rozlijete do talířů, necháte rozpustit kousek čerstvého másla.
Na to, aby po zimě člověk co nejrychleji dohonil vitaminový deficit, je vynikající zelňačka. Herečka Stella Zázvorková upravila základní recept do takové dokonalosti, že i rodilí Slováci si k ní chodili pochutnat na "tu pravou kapustnicu".
Na zelnou lahůdku potřebujete menší hlávku zelí, 200 gramů dunajské klobásy, 100 gramů žampionů, 1 cibuli, 50 gramů sádla, 2 lžíce hladké mouky, 1,5 decilitru smetany, vývar z hovězích kostí nebo masoxu, sladkou mletou papriku, pepř a sůl. Zelí nakrájíte na jemné nudličky, na tuku zpěníte drobně nakrájenou cibulku, přidáte nakrájené zelí a vše podusíte. Pak zaprášíte moukou a mletou paprikou a znovu za častého míchání podusíte. Zalijete vývarem, osolíte, přidáte na plátky nakrájené žampiony a asi dvacet minut vaříte. Malou chvíli před dokončením přidáte na kolečka nakrájenou klobásu a zcela na závěr smetanu či šlehačku.
Správný okamžik pro polévku přichází před hlavním masitým chodem nebo v případě slavnostní hostiny mezi studeným a teplým předkrmem. Lžící ji nabírejte směrem od sebe, stejně i naklánějte talíř, pokud to považujete za nutné. Zvlášť úzkostliví puntičkáři sledují i to, jak jejich sousedé u stolu nesou lžíci k ústům: u nás napůl širokou stranou, napůl špičatou, zatímco takoví Angličané a Francouzi výhradně naširoko. Všichni se však shodují na tom, že polévku ze šálku není vhodné pít ani v případě čirého vývaru, jak dříve bývalo zvykem, a lžíce po jídle patří napravo na podšálek nebo do talíře, pokud stojí přímo na stole.
Na plané řeči o přechodu či pozorování toho, kde ji ráno víc loupne či zabolí, neměla paní H. čas ani povahu. Jako univerzitní docentka řešila spíš problém, jak den rozdělit mezi rodinu, studenty a spánek. Že začala tloustnout? A která v tomhle věku ne?! Vyrovnala se s tím po svém: kupovala si už jenom sukně na gumu. Když si však během několika měsíců pořizovala třetí, připadlo jí to přece jen divné. Kdybych ale byla nemocná, měla bych nějaké potíže, přesvědčovala sama sebe. Přišly, a ne za dlouho: v podbřišku ji začalo bolet tak, že se musela vydat ke gynekologovi. Nález byl šokující: dvanáctikilový nádor vaječníků.
Kdyby byla rychlost, s jakou se ženy objevují v ordinaci se svými potížemi, přímo úměrná jejich vzdělání, pak by na lůžkách onko-gynekologických oddělení sotva ležely majitelky vysokoškolských diplomů. Jenomže leží. A protože každé nádorové onemocnění je především závodem s časem, mnohé prohrávají na body už tehdy, než na ně lékař vůbec sáhne. Stačí málo: bagatelizovat své potíže jako cosi, co je úplně normální, nepřekonat podvědomý strach, případně uvěřit tomu, že by se v diáři opravdu nenašla volná hodinka.
Poslední důvod nejčastěji uvádějí ty, u nichž lékaři víceméně náhodou zjistí "tichý nádor" na vaječnících. Tichý se mu říká proto, že o sobě nedává vědět tak nepříjemně jako ty, které se vytvářejí na jiných ženských pohlavních orgánech. O to je však nebezpečnější.
Vaječníky uložené hluboko v pánevní dutině mají dva úkoly: jednak měsíc co měsíc uvolňují vajíčko, jednak produkují ženské pohlavní hormony estrogen a progesteron. Čím déle to činí, tím pravděpodobnější je, že se z přibližně dvoucentimetrového fyziologického útvaru jednou nevyvine vajíčko, ale shluk karcinogenních buněk, který přeroste v nádor. Příležitostí k tomu je dost tím spíš, že dívky začínají menstruovat mnohem dříve než kdysi, a ještě k tomu se výrazně prodlužuje průměrný věk. Výsledek? Nádor vaječníku nejčastěji postihuje ženy ve věku 55 až 60 let.
"Je-li tumor lokalizován pouze ve vaječnících, případně v malé pánvi, jsme obvykle schopni ho chirurgicky zcela odstranit," konstatuje Lukáš Rob, který vede onko-gynekologické oddělení gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v pražském Motole. "Pokud se už rozšíří do dutiny břišní nebo krev roznese karcinogenní buňky do plic nebo jsou postiženy lymfatické uzliny, naděje na úspěšnou léčbu podstatně klesne. Bohužel u 75 procent žen zatím nádor odhalujeme až v pokročilém stádiu."
Problém nespočívá jen v příliš nenápadných příznacích, ale i v tom, že zárodek nádoru nedokáže odhalit ani průměrný sonograf, a to i tehdy, obsluhuje-li ho lékař, který si s ním pouze "nesvítí". Dokonce i takzvané markery - látky v krvi signalizující přítomnost karcinomu v těle - jsou na samém počátku málo citlivé.
"Tumor umějí v počátečním stádiu zachytit drahé sonografy, které ovšem mají pouze na specializovaných pracovištích, kde je také obsluhují zkušení lékaři," tvrdí docent Rob, který si své pacientky zve na pravidelnou prohlídku raději už jednou za půl roku, neboť karcinom ovaria se vyvíjí velmi rychle.
Když si dvaačtyřicetiletá paní K. ukládala letos na jaře své oblečení do nemocniční skříňky, věděla, jaká kalvárie ji čeká. Tatáž, co před jedenácti lety její matku a před třemi roky i o dva roky starší sestru. Paní K. se tak zařadila k oněm pěti procentům žen, u nichž se projeví genetické dispozice.
Na rozdíl od mnoha jiných pacientek se nepodivila tomu, že ji lékaři nejdříve otevřou, a teprve potom přesně určí, co vlastně budou operovat. Vzorek tkáně pro histologické vyšetření, které jako jediné spolehlivě stanoví typ nádoru (a mnohdy dokonce i samotnou diagnózu), získají totiž lékaři buď při laparoskopickém zákroku, nebo po klasickém otevření břišní dutiny.
"Během patnácti minut dostaneme z laboratoře výsledek a můžeme se ihned rozhodnout, co dál, zda je nutný radikální zásah, při němž odstraňujeme oba vaječníky, vejcovody, dělohu i apendix, nebo zda postačí vyjmout vaječníky," říká docent Rob.
Pouze u pěti procent pacientek - jsou to ty, které se na operační sál dostaly v prvním stádiu onemocnění - operací celá léčba končí. Většinu však nemine chemoterapie. Pouze cytostatika mohou totiž zničit nádorové buňky, které se chirurgům nepodařilo odstranit pro jejich svízelné umístění nebo neviditelnost. V případě, že nádor je operativně neodstranitelný, zbývá jediná možnost - podrobit se nejdříve několika dávkám cytostatik a doufat, že se nádor zmenší natolik, aby jej bylo možné z těla vyjmout později.
Nikdy neříkej nikdy, tvrdí se. Platí to samozřejmě i o nemocech. Přesto existuje skupina žen, které se rakoviny vaječníků mohou obávat méně - jsou to ty, jež dlouhodobě užívají hormonální antikoncepci.
Jak potvrdily četné výzkumy, včetně rozsáhlé studie Světové zdravotnické organizace (WHO), desetileté užívání těchto antikoncepčních přípravků snižuje riziko vzniku rakoviny vaječníku až o polovinu. Jejich princip spočívá v tom, že zamezují tvorbě vajíček - a kde chybějí vajíčka, chybějí i fyziologické útvary, které se mohou zvrtnout v nebezpečné noxy.
Preparáty hormonální substituce určené pro ženy po přechodu jsou ale založeny na jiném principu, proto před rakovinou vaječníku nechrání.
Vliv hormonální antikoncepce je dnes už patrný například v Holandsku či skandinávských státech, které patřily na tomto poli mezi průkopníky - pacientek s touto nemilosrdnou diagnózou zde nyní opravdu valem ubylo. České ženy však přišly hormonální antikoncepci na chuť až o dvacet let později...
- nechuť k jídlu
- poruchy trávení, nadýmání, nausea ("zvedání žaludku")
- zvětšení břicha
- bolest v podbřišku
- zácpa nebo průjem
- vzácně krvácení z vagíny
V České republice ročně přibývá
- 4500 pacientek s rakovinou prsu
- 1500 pacientek s rakovinou děložního těla
- 1150 pacientek s rakovinou děložního čípku
- 1050 pacientek s rakovinou vaječníků
Rakovina vaječníků sice figuruje až na 5. místě v četnosti výskytu (před ní je ještě nádor tlustého střeva), přežije ji však pouze kolem 30 procent postižených, což představuje jednoznačně nejhorší skóre ze všech typů nádorových onemocnění.
Stádia/umístění nádoru/perspektiva přežití-5 let-10 let
I-vaječníky-80 procent-75 procent
II-vaječníky, malá pánev-
III- dutina břišní-30 procent
IV-metastázy v jiných orgánech-5 až 10 procent
- včasná diagnóza
- typ nádoru
- věk
- celkový zdravotní stav
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |