Většina zásadních vývojových procesů se odehraje do osmého týdne těhotenství. Na konci druhého měsíce je už hotový miniaturní človíček se všemi důležitými orgány. Pokud během této doby nastane ve vývoji nějaká podstatná chyba, nelze ji už do konce těhotenství napravit. Největší škody může tedy nastávající maminka napáchat ještě v době, kdy o svém těhotenství vůbec neví.
"Představa, že těhotenský režim začíná dnem, kdy žena dostane těhotenský průkaz, má na svědomí celou řadu případů poškození embrya či plodu," upozorňuje Miroslav Peterka, který se v pražské teratologické poradně zabývá příčinami a prevencí vzniku vrozených vad. "Vždyť mezi druhým a třetím zárodečným týdnem se tvoří základy mozku, na konci třetího už začíná tepat srdce."
Z hlediska výskytu vrozených vad je relativně méně rizikových pouze prvních pár dní těhotenství, kdy má ještě zárodek podobu "hrudky" složené z několika stejných buněk, které jsou schopné vyvinout se v jakýkoliv tělní orgán. Eventuální odstranění či odumření některé z nich nemá na pozdější vývoj embrya vliv. Silným narušením jeho přirozeného prostředí je ale možné zahubit ho celé nebo zabránit jeho zahnízdění v děložní sliznici. To následně vede k potratu, který většina žen považuje pouze za opožděnou menstruaci, neboť předtím ani nezaznamenají, že by byly těhotné. U žen, jimž se delší dobu nedaří přivést na svět potomka, nelze tedy vyloučit, že důvodem může být rizikové zaměstnání či jiný nežádoucí vliv, který embrya opakovaně zabíjí v časném vývojovém stupni.
Že v těhotenství není nejlepší holdovat drogám nebo věnovat se náročným sportům, ví asi každý. Existují ovšem i rizika, o nichž se už běžně nemluví. Především jsou to infekce.
"Jako dnes vidím jednu svou kolegyni, jak se při každé přestávce vleče z patra do patra a přitom s ní lomcuje kašel," vzpomíná brněnská učitelka Věra Krišpínová. "Tehdy před dvěma lety jsme měli ve škole epidemii chřipky. Marcela ji přechodila a dostala zápal plic. Nevěděla ale, že je těhotná. Narodila se jí dcerka, která se skoro nemůže hýbat. Dodnes si to vyčítá, jenže změnit už nemůže nic."
Vážná poškození mohou mít ovšem na svědomí nejen nemoci, ale i léky určené k jejich vyléčení. O tom, zda ten či onen medikament můžete v těhotenství užívat, rozhodne samozřejmě nejlépe váš lékař. O svém těhotenství - či alespoň podezření - ho však musíte informovat vy.
Konzultovat je třeba i užívání zdánlivě nevinných vitaminových přípravků.
"Nebezpečné je například předávkování vitaminem A. Na základě výsledků současných výzkumů se proto nedoporučuje častější konzumace jater, které ho obsahují hodně," říká Věra Habrová, která přednáší vývojovou biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. "Škodlivost konkrétní dávky je vždycky do jisté míry individuální záležitostí, opatrnosti však v tomto případě není nikdy nazbyt."
"Jediná možnost, jak vyloučit riziko nevědomého poškození plodu v samém počátku těhotenství, je nenechat nic náhodě - to znamená rodičovství pečlivě plánovat a všech rizik se tak vystříhat předem," tvrdí doktor Peterka. "I když má žena pouhé podezření, že by mohla být těhotná, měla by se okamžitě začít chovat, jako by skutečně byla. Mnohým je ale líto vzdát se například jistého, byť rizikového zaměstnání kvůli nejistému těhotenství."
Typické to bývá například u zdravotních sester nebo laborantek. Když se k odchodu z nebezpečného pracoviště začnou rozhoupávat v době, kdy je těhotenství prokázáno, může už být pozdě. Podle lékařů by ženy takových profesí měly změnit své zaměstnání ještě předtím, než se rozhodnou otěhotnět.
Ten, kdo si vymyslel, že vaše ňadra zformuje a udrží v pevném tvaru podprsenka pod noční košilí, by si zasloužil strávit pár nocí v korzetech našich babiček. I ony totiž bláhově věřily, že jim uchovají vosí pas, čímž si ovšem pouze úspěšně deformovaly vnitřní orgány.
Noci v podprsence vašim ňadrům neublíží, ale rozhodně ani nepomohou. Smutnou pravdou je, že v tu chvíli, kdy se prsa v celé své kráse objeví na dívčí hrudi, začnou také přirozeně "stárnout". To se projeví jejich pozvolným klesáním a obecně platí, že čím větší rozměr, tím větší váha, a tedy i rychlejší a nápadnější pokles. Naprostým nepřítelem pěkných ňader jsou nápadné změny tělesné hmotnosti - nadměrné tloustnutí a naopak drastické hubnutí. Pomocníkem vašim půvabným křivkám mohou být masáže studenou sprchou, zvyšují totiž elasticitu kůže. Ani čas strávený v posilovně není úplně promarněný, byť ňadra jako taková žádné svaly neobsahují. Posilovat lze však prsní svaly nad ňadry, a i ty dokáží celkový umělecký dojem z hrudi vylepšit.
"Veškeré chvályhodné úsilí však neřeší dispozice, které jste zdědily po svých rodičích. Jediným dlouhodobě účinným zásahem, který dovede zformovat ženská ňadra, je plastická operace," konstatuje primář oddělení plastické chirurgie pražského Ústavu lékařské kosmetiky Dušan Záruba.
Pokud vás ovšem příroda neobdařila bujnými tvary, které škodí vaší páteři i sebevědomí, lze o podobné akci uvažovat až v relativně daleké budoucnosti. Plastický chirurg vás totiž vezme do parády pouze tehdy, budete-li si skálopevně jisty, že vaše poslední těhotenství je událostí, kterou rozhodně nemíníte opakovat.
Mýval je zvíře, jež pečlivě máčí a čistí všechno, co se mu dostane do tlapek, i když to vůbec není nutné. K mývalům někteří lékaři přirovnávají lidi, kteří si v rámci běžné hygieny čistí i jazyk. Právě to je teď ve Spojených státech ve velké módě.
Argument, který svým čtenářům předložil populární americký časopis Fit, zní: v Indii je běžné čistit si jazyk dokonce dvakrát denně, a to s pomocí speciálního kartáčku. Ve štěrbinách jazyka totiž údajně zůstávají zbytky stravy a také bakterie způsobující ne právě voňavý dech.
"Je to nesmysl," tvrdí český stomatolog Jiří Sedelmayer, který nyní působí na univerzitě v německém Hamburku. "Zbytky se totiž z jazyka stírají při běžném jídle. To, co na něm ulpí, jsou staré odumřelé buňky, jež vytvoří onen bílý povlak, který se při jídle odstraní. Opravdu potažený jazyk mívají proto pacienti odkázaní na výživu prostřednictvím infúze."
Podle doktora Sedelmayera jde pouze o obchod, jelikož vůni
dechu mnohem víc ovlivňuje kvalitní vyčištění zubů.
Časopis zároveň s článkem nabízí Originální jazykový kartáček dr. Weidera, jehož
"krátké pevné štětiny slibují odstranit veškerý povlak a zanechat v ústech pocit
svěžesti, jaký tam ještě nikdy nebyl. Za tím účelem lze pořídit i speciální
jazykovou pastu". Kartáček vyjde na necelých 15 dolarů.
Na čištění jazyka ovšem dost dbají jogíni. Někteří využívají
ke každodennímu stírání povlaku z jazyka dokonce umělohmotnou lžičku.
"Ptal jsem se mezi kolegy, ale o čištění povlaku z jazyka nic nevědí," říká
odborník na krční choroby Jaromír Astl z pražské Fakultní nemocnice Motol. Také
Jindra Kambová z polikliniky v Ústí nad Labem považuje mechanické odstraňování
povlaku za dobré jen tehdy, vytvoří-li se při nějakém infekčním onemocnění. Její
kolegyně Eva Faitová z brněnského Centra dětských odborných zdravotnických
služeb doporučuje svým pacientům mírně očistit jazyk zubním kartáčkem v případě,
že trpí zvýšenou tvorbou povlaku nebo když se jazyk potáhne následkem užívání
některých antibiotik.
"Očistit ale neznamená hrubě oškrábat," dodává lékařka. "Časté čištění jazyka není podle mě nutné, naopak by mohlo způsobit jeho zvýšenou citlivost, pálení a nepříjemné pocity."
Otorinolaryngolog Miroslav Otta z karlovarské nemocnice radí raději kloktat ústní vodou - tou ještě podle něj nikdo nic nezkazil, jen získal.
Pokud byste se průměrného Indonésana, Nikaragujce či Etiopana zeptali, zda ho taky trápí záda, nebude vědět, o čem je řeč. Problémy s páteří jsou totiž pro něj asi stejně reálné jako pro obyvatele vyspělých zemí lepra. On totiž přes den neprosedí hodiny u počítače a večer pro změnu před televizí, a když už do něčeho usedne, tak rozhodně ne do vypolstrovaného křesla.
"Chudí prostě nemají dost peněz ani na bolest," komentuje situaci Barbara Hetheringtonová, která vede velké fyzioterapeutické oddělení Lékařského centra ve švýcarském lázeňském městečku Bad Ragaz. Ve své kanceláři sice židli má, i když tvrdou, zato jejímu obývacímu pokoji vévodí žlutý fitball. "Narodil se" před pár lety právě ve Švýcarsku, vyrábí se z pružného plastiku v nepřehlédnutelně kanárkových barvách a z původní rehabilitační pomůcky se časem změnil ve všeobecně velebené sedátko.
"V jedné třídě udělali před časem pokus: polovinu desetiletých dětí nechali sedět celé vyučování na běžných školních židlích, polovině je vyměnili za míče," líčí zkušená fyzioterapeutka. "Učitelé se pak shodli na tom, že děti, které seděly na míčích, byly mnohem klidnější, a tedy soustředěnější, zatímco zbylé se už po chvíli vrtěly, a proto nedávaly takový pozor. Tím se mimo jiné prokázalo, že ona jediná pozice, kterou lze na míči sedět, je pro tělo naprosto přirozená. A co je přirozené, je i zdravé."
Fitbally nechybějí ani ve zdejší tělocvičně, kam přes den chodí lázeňští pacienti a večer lidé z okolí či turisté. Zatímco pro ty první představují léčbu, pro druhé zase prevenci. U obou mají úspěch.
"Bolesti zad by si už podle mě v Evropě i Americe zasloužily stejně usilovnou osvětovou kampaň jako třeba AIDS nebo kouření," tvrdí Barbara Hetheringtonová. "Tento problém se ještě násobí tím, že lidé nedodržují základní pravidla pohybu, a tak ploténky i obratle, už beztak zmožené přemírou sezení a nedostatkem chůze, trpí ještě víc."
Rybí polévka na přední ploténce sporáku ještě bublala, když paní Sýkorová odběhla sundat si zástěru a přičísnout vlasy, aby byla u štědrovečerního stolu upravená. Čtyřletá Lucka si mezitím stoupla v kuchyni na špičky, chytila za ucho hrnce a zatáhla. Hlavou ještě stačila uhnout, a tak proud žhavé, husté tekutiny zasáhl pouze krk a hrudník.
O Vánocích lidé hodně vaří, chodí na návštěvy, při nichž pijí spoustu kávy, a také hodně spěchají. Při tom polevují v pozornosti, kterou svým dětem jindy věnují. To, co se stalo loni Lucii, proto není ojedinělé.
"Za opaření dítěte nesou obvykle vinu rodiče, protože nechají horkou tekutinu v jeho dosahu," míní Ludomír Brož, přednosta Kliniky popáleninové medicíny pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Nejmenší děti se nejčastěji opaří horkou vodou, na druhém místě figuruje černá káva, následují polévky, ohřívané mléko a čaj. Případ chlapečka s těžkými popáleninami, jenž usedl na plech s cukrovím, který maminka právě vytáhla z trouby a dala vychladnout na zem, je spíše kuriozitou. Oproti tomu dětí opařených sváteční kávou bývá dost.
"Mělo by platit, že ten, kdo právě popíjí jakoukoli horkou tekutinu, nebere dítě na klín. To totiž dělá nečekané prudké pohyby, jimiž člověku snadno vyrazí hrnek z ruky," upozorňuje docentka Veronika Benešová z Centra epidemiologie a prevence dětských úrazů 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Batole nepatří ani na zem vedle stolu, na němž stojí horké občerstvení. Do nízkého stolku může strčit, z vysokého zase strhnout ubrus i s šálkem přímo na sebe.
Ani při sebevětším vánočním spěchu není dobré nechávat dítě samotné v blízkosti sporáku, na němž se něco vaří na předních ploténkách. Vychládající velké hrnce zase rozhodně nepatří na podlahu do předsíně.
"Typické vážné zimní opaření si způsobují děti, které při hře couvají, zakopnou o hrnec se zabijačkovou polévkou a spadnou do něj po zadečku, tudíž nemohou rychle vstát. Opařené mívají nohy od kolen nahoru a celé tělo," konstatuje přednosta Brož.
Vařící voda ale nemusí číhat jen v kuchyňských nádobách. V nemocnicích končívají i děti, jimž rodiče napouštějí do vany nejprve horkou vodu. Když si pak na chvíli odběhnou třeba k telefonu, potomek nečeká a do připravované kouřící koupele vleze. Nezřídka se stává, že starší sourozenec při společné koupeli osprchuje mladšího horkou vodou.
Když už se taková nehoda stane, musí následovat rychlá pomoc: je třeba okamžitě strhnout oblečení nacucané žhavou tekutinou a postižené místo chladit studenou vodou či ledovými obklady do té doby, dokud uleví od bolesti. Chlazení musí být vždy přerušované, protože dlouhodobé působení nízké teploty by na tkáň mělo stejný účinek jako opaření a zranění by se prohlubovalo.
"V dosahu dětí by měla být jen voda, káva či polévka o teplotě do 60 stupňů Celsia, která kůži nepoškozuje nenávratně," doporučuje docentka Benešová.
O tom, zda stačí domácí první pomoc, nebo zda je nutné převézt dítě k lékaři, rozhoduje samozřejmě rozsah a hloubka opaření.
"Děti vážněji opařené a ty, které byly zasaženy v obličeji, potřebují vždycky odborný zásah. Při převozu by mělo být postižené místo dále chlazeno nebo alespoň překryto co nejčistší textilií, například vyžehlenou plenou či kapesníky," radí doktor Brož.
Ještě jedno by měli rodiče vědět: totiž že výsledek sebeúspěšnější léčby, či dokonce transplantace nikdy neodpovídá televizním seriálům, v nichž těžce popálení hrdinové získávají nové, krásně hladké tváře. S jizvami a odlišností náhradní kůže musí žít děti už do smrti.
Pravidelný srdeční rytmus může být u některých lidí narušen. Velice rychlému a nekoordinovanému pohybu srdečních stěn, který někdy až ohrožuje život, říkají lékaři fibrilace komor neboli komorová tachykardie. Při ní se vzruchy ve speciální vodivé tkáni srdce nešíří tak, jak by měly: místo jedné vlny podráždění jich vzniká hned několik, a to na různých místech srdečního svalu. Ty se pak různě kříží, znásobují nebo ruší a nastává zmatek. Srdce se chvěje a není schopno samo se vrátit k normální činnosti. Krevní oběh se zastaví, člověk upadne do bezvědomí, a nepovede-li se fibrilaci zrušit, nastane smrt.
Není divu, že si lékaři vymysleli pro takový případ pomocníka - totiž kardioverter, což je přístroj, který mohou voperovat do pacientova těla, konkrétně pod klíční kost. Odtud se žilní cestou zavedou elektrody, jež se uchytí na určených místech vnitřní srdeční stěny, kde ihned rozpoznají sebemenší poruchy rytmu. Při případné fibrilaci srdce pak kardioverter automaticky vyšle do těchto míst elektrický šok nebo řadu impulsů, jež nepravidelné šíření vzruchů ukončí a nastolí pravidelný srdeční rytmus.
Agentury pro výzkum veřejného mínění se nezajímají pouze o volební preference. Dokazuje to i jeden z posledních průzkumů agentury Sofres-Factum zabývající se tuzemskou specialitou - přezouváním hostů. Bačkory, jak se zjistilo u 1059 dotázaných, nabízejí dosud příchozím v 52,8 procentech domácností. 46,1 procent jich ovšem raději zůstává naboso. Pokud vás náhodou během svátečních návštěv zavane osud tam, kde si váží pouze hosta vyzutého, měli byste všemožné pantofle, trepky, sandály či papuče s díky, leč rozhodně odmítnout.
Podobným nešvarem, jakým je obouvání pantoflí či přezůvek, které předtím používal už leckdo jiný, je ovšem například i rodinné používání společné předložky u vany. Děje se pak totiž asi toto: nejprve na předložku po koupeli stoupne otec, který trpí houbovým onemocněním kůže na nohou. Na předložku se tak dostanou šupinky olupující se kůže a v nich houbová vlákna. Ta jsou pak zdrojem infekce pro ostatní členy rodiny, kteří se dříve či později na předložku také postaví bosky.
Houbové onemocnění začne obvykle zcela nenápadně, například jako bolestivá trhlinka v meziprstí, časté bývá svědění kůže či drobné puchýřky na chodidle.
"Takové změny připomínají kosmetické vady: ačkoli se tváří nevinně, mohou se časem rozvinout do nepříjemného onemocnění. Postižený člověk by proto měl včas vyhledat pomoc lékaře," říká primářka dermatovenerologické kliniky pražské Nemocnice Bulovka Dana Diamantová.
Houbových neboli mykotických onemocnění nohou na celém světě přibývá, proto se v posledních dvou letech uskutečnily v dvacítce zemích, včetně České republiky, epidemiologické studie nazvané Projekt Achilles. Lékaři během nich zaměřili svou pozornost na stav přibližně sta tisíce nohou náhodně vybraných pacientů, kteří do ordinace přivedly úplně jiné zdravotní problémy. Podle předběžných výsledků, zveřejněných nedávno na kongresu Evropské akademie pro dermatologii a venerologii ve francouzské Nice, trpěla téměř čtvrtina z nich mykózou, projevující se suchou olupující se kůží na patách, další čtvrtina měla už postižené nehty.
"Mykóza se šíří snadno i proto, že houbová vlákna v buňkách odloučené kůže přežívají dlouhé měsíce i roky. Neléčený člověk je vlastně pochodujícím zdrojem infekce," vysvětluje primářka Diamantová.
Riziko nákazy může každý do značné míry omezit správným chováním. A když přesto onemocní, není ostuda vyhledat dermatologa.
* nepůjčujte si cizí bačkory ani jiné boty
* nenoste těsnou neprodyšnou obuv, v níž se potí nohy - houbám se totiž daří ve vlhku
* boty několikrát za den střídejte a často je vystříkejte antimykotickým sprejem
* noste ponožky z přírodních materiálů
* používejte vlastní ručník i nástroje na pedikúru a manikúru
* nechoďte bosi v prostorách veřejných bazénů, sportovních zařízeních, v saunách
- více než 58 procent lidí má nějaké zdravotní problémy s nohama
- nejčastější je houbová infekce nehtů - onychomykóza (23 procent), mykóza na kůži (22 procent), ploché nohy a kladívkové prsty
- každý druhý člověk připouštěl jako následek onychomykózy problémy při chůzi, na 33 procent si stěžovalo na bolest, 28 procent se za své onemocnění stydělo, asi 13 procent pacientů přiznalo, že kvůli němu mají problémy v práci
- Na návštěvě si 31 procent lidí vezme nabídnuté přezůvky, 7 procent si nosí vlastní, 46 procent chodí naboso a jen 7 procent v botách.
- K přezutí slouží ve 40 procentech tuzemských domácností nově koupené a v 12 procentech doma pletené bačkory, v 9 procentech přezůvky toho, kdo právě není doma, a v 8 procentech obnošené bačkory členů domácnosti. 32 procent rodin nemá žádné přezůvky.
- O přezůvky nijak nepečuje 41 procent domácností, 31 procent je po odchodu návštěvy vyvětrá, 25 procent uklidí hned do botníku, jen ve 3 procentech domácností je posléze dezinfikují.
- 41 procent lidí si koupí nové bačkory, až když se ty staré rozpadnou.
Začíná to s prvními sněženkami. Kluci odhazují čepice a holky chtějí pod kabát jen tričko s krátkým rukávem. Nešťastné matky hrozí chorobami a ještě ve dveřích motají kolem krku šály, které jsou ve výtahu či na schodech schovávány do aktovek. Potomci tvrdí, že jim zima není, rodiče mají o oblékání svou představu.
Petra Macková z Liberce, matka sedmiletého Pavla, toto všechno důvěrně zná.
"Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem pochopila, že to dobro, které chci pro své dítě, je spíš zlo," říká. "Už jako miminko jsem ho balila jako mumii a kromě parného léta měl vždycky na hlavě dvě čepičky. Pak jsem zjistila, že stačí, aby na něj fouklo - a byl nemocný. Dětský lékař mi řekl, že ho musím otužovat. Během roku byl z něho kluk jak buk."
Když před časem sledovali pracovníci Hygienické stanice v Praze po dobu deseti let nemocnost ve školkách s programem otužování, ukázalo se, že otužované děti byly mnohem zdravější než ostatní. Vysvětlení je prosté. Otužilost je, odborně řečeno, schopnost člověka vypořádat se s nepříznivými podmínkami, zvláště pak přizpůsobit se výkyvům teploty ovzduší. Rýmy, kašel, chřipky a další onemocnění napadají dětský organismus nejčastěji právě v obdobích, kdy se mění počasí.
Pavlova matka začala opatrně. Nejdříve uložila do skříně vestičku, kterou mu dávala jako pojistku, teplo neteplo.
"Míváme často problémy, abychom přesvědčili maminku, aby dítě oblékala stejně jako sebe, nebo ještě lépe, dávala mu o jednu vrstvu méně," vysvětluje Alena Kuchařová, ředitelka soukromé mateřské školy Kvítko v České Lípě, kde děti soustavně otužují. "Někdy vidíme neuvěřitelné rozdíly. Maminka má třeba pod kabátem jen lehkou halenku, kdežto dítě dva svetry. Jistě, jiné je to s ležícími miminky, ale dětem v pohybu bývá spíš teplo než zima."
Paní Mackovou překvapilo, když jí lékař doporučil, aby byl syn venku tři až čtyři hodiny.
"Je to tak," potvrzuje Daniel Schneeberger, primář Dětské léčebny nespecifických onemocnění plic a horních cest dýchacích ve Cvikově. Také zde je otužování významnou součástí léčebného režimu. "Chápu, že při dnešním životním stylu, kdy jdou děti z jednoho zájmového kroužku do druhého, zní náš požadavek trochu absurdně. Dětští lékaři říkají občas dnešním dětem panelákoví brojleři. Místo aby běhaly venku, sedí v přetopených místnostech u televize a počítačů. U nás chodí ven za každého počasí, i když venku prší. Často se vracejí až za tmy," dodává primář.
Paní Macková začala otužovat syna vzduchem, protože je to nejjednodušší a nejmírnější. Kromě častého pobytu venku to chce pravidelné větrání a správnou teplotou v bytě, zvláště pak v místnosti, kde dítě spí.
"V ložnicích bývá většinou přetopeno a všichni si libují, jaké je teploučko," míní primář dětské léčebny. "Přitom mírně chladný vzduch je to nejlepší, co můžeme pro spící dítě udělat. A větrat, i kdyby se venku čerti ženili, alespoň pár minut. Samozřejmě, pokud není smog."
Otužovat se však dá také vodou, sluncem a saunou. Otužování vodou začalo pro malého Pavla tak, že mu matka nejdřív třela tělo vlhkým ručníkem. Ke studené vodě a polévání přistoupila až po několika týdnech.
"Snižovala jsem teplotu vody postupně," vysvětluje matka.
"Začala jsem takovou, která pro něho byla přijatelná, či dokonce ještě příjemná.
Když byl někdy nemocný, ačkoliv se to už tak často nestávalo, začínali jsme
jakoby znovu."
Odborníci shodně tvrdí, že největším prohřeškem rodičů je, že se často snaží
otužovat dítě příliš rychle a rázně. Hození do ledové vody ovšem nikoho lásce k
otužování nenaučí.
Ideální příležitostí je například ranní mytí. Zkušenosti však ukazují, že většina dětí se ráno myje buď už kompletně oblečena, nebo v pyžamu, takže ranní mytí připomíná spíš kočičí očistu: tlapkou sem, tlapkou tam. Nepochopitelný je také fakt, že v době pokročilé zdravotní osvěty a vymožeností civilizace jsou ještě dnes školy, kde se děti po hodině tělesné výchovy neopláchnou ani v umývadle, natož ve fungující sprše.
Když byly Pavlovi čtyři roky, vzala ho matka do sauny.
Chodili tam spolu jednou týdně, což obvykle stačí.
Se saunou je však možné začít mnohem dřív, například v roce a půl věku dítěte.
Dítě nemá jít do sauny ani hladové, ani příliš syté. Před vstupem do ní by se
také mělo napít čaje nebo ovocné šťávy, aby se lépe potilo. Pobyt v potírně má
být tak dlouhý, dokud je příjemný.
"Děti to bezpečně poznají," míní Alena Kuchařová. "Ve chvíli, kdy toho mají dost, jdou se ochladit."
Důležité je, aby se otužování stalo pro děti hrou a zábavou. "S dětmi si v sauně hrajeme třeba na myšičky, které jdou odpočívat do teplé komůrky," prozrazuje Alena Kuchařová. "Pozorujeme, jak teče potůček (rozumí se pot), jestli se mu podaří zdolat bříško a doteče do pupíku..."
Úplně první zásadou však je, že do sauny mohou jen děti zdravé. Primář Schneeberger vzpomíná na případy, kdy se některým maminkám saunování v léčebně tak zalíbilo, že chtěly do sauny za každou cenu, i když mělo dítě teplotu, což je samozřejmě nevhodné.
Ovšem ani zdravému dítěti nemusí sauna vždy svědčit.
"Měli jsme ve školce holčičku, která vždycky po sauně onemocněla, tak jsme se nakonec s rodiči dohodli, že tam chodit nebude," dodává ředitelka školky.
S otužováním zdravého dítěte je možné začít kdykoliv, nejlépe ale na podzim, kdy je tělo plné vitaminů a k otužování se dá dobře využít chladného ranního vzduchu. Posloužit může i obyčejná cesta do školky. Dítě je třeba obléknout jen lehce a krev rozproudit rychlou chůzí.
V létě romantičtější povahy jistě ocení proběhnutí ranní rosou v trávě. Ti odvážnější to mohou v zimě zkusit v čerstvě napadaném sněhu. Pokud vaše dítě zatouží přivítat jaro v podkolenkách a není zrovna hluboce pod nulou, dopřejte mu tu radost. Možná to bude jeho první otužovací krok. I malý Pavel Macek odkládá prý dnes čepici mezi prvními a chodí tak nalehko, že tím pohoršuje paní učitelku.
- od prvních dnů zajistit dítěti čerstvý vzduch v místnosti
- od druhého týdne dávat miminko v koši či kočárku na balkon nebo terasu, pokud není smog nebo příliš velký mráz
- před večerní koupelí rozbalit dítě o něco dříve a dopřát mu radost z pohybu bez oblečení
- od sedmého měsíce začít otužovat vodou, nejlépe potíráním nožiček a postupně dalších částí těla žínkou namočenou v chladné vodě. Teplotu vody snižujte jen zvolna, nikdy ne "od oka", vždy s pomocí koupelového teploměru
- dítě zvyklé na potírání chladnou vodou je možné začít polévat, proud vody se ale má soustředit pouze na malou plochu a nesmí být silný
- chladnější sprcha je namístě u dětí, které úspěšně absolvovaly předchozí vodní procedury
- balte je co nejvíc už odmalička
- topte, co to dá, zvláště v místnostech, kde spávají
- ven je vypouštějte jen na pár minut
- běhat naboso v trávě nikdy nedovolte
- pokud vás napadne scestná myšlenka, že otužování je zdravé, hoďte děti rovnou do ledové vody a netrapte se nějakou postupností, pravidelností a soustavností
- když nebudou chtít do sauny, tak je tam prostě strčte a zamkněte - je to pro jejich zdraví
Snad každé druhé dívce už se někdy stalo, že na spodním prádle objevila stopy průzračné, mléčně bílé či nažloutlé tekutiny. Možná ji trápilo i nepříjemné svědění nebo pálení v pochvě. Není však za co se stydět: výtok totiž dříve či později postihne snad každou dívku a ženu. Důvod k panice to není, zato k návštěvě gynekologa ano.
"Výtok sám o sobě není nemoc, ale příznak některého onemocnění, například zánětu sliznice zevních rodidel, pochvy či děložního hrdla," vysvětluje profesor Jan Hořejší, kapacita v dětské a dorostové gynekologii. "Je to vlastně podobné jako při rýmě: zánět nosní sliznice způsobuje, že z nosu teče."
Jako se snažíte zbavit se co nejdříve rýmy, měly byste se o totéž pokusit v případě výtoku. Samy byste ovšem byly na tenhle problém krátké. Čím dřív se proto vydáte do ordinace, tím lépe pro vás.
Mnohdy gynekolog zjistí, že jde o takzvaný pubertální výtok, který se jako jediný neléčí, protože není signálem nemoci, nýbrž pohlavního dospívání.
"Jakmile tělo začne vyrábět ženské pohlavní hormony, změní se prostředí v pochvě natolik, že se tu usídlí laktobacilus. Ten má za úkol vyrábět kyselinu mléčnou vytvářející kyselé prostředí - právě to chrání pochvu před tím, aby se v ní usadily mikroorganismy, které tu nemají co dělat," říká profesor Hořejší.
Během puberty, někdy třeba i po dva roky, se této kyseliny tvoří nadbytek. Než si na to kůže rodidel zvykne, můžete pociťovat pálení a zvýšenou vlhkost. Na kalhotkách se pak objeví skvrny jako po naškrobení. To všechno je naprosto normální. Měly byste se ale častěji mýt a měnit prádlo a také nosit vzdušnější oblečení, než jsou upjaté džíny. Pokud už ale svědění opravdu nemůžete vydržet, doporučí vám lékař jistě alkalické koupele, kdy si do vody přidáte třeba jedlou sodu, aby se nadměrná kyselost zmírnila.
Viníků těch výtoků, při nichž se neobejdete nejen bez lékaře, ale ani bez léků, je více. Stačí například se po stolici otírat toaletním papírem směrem odzadu dopředu, čímž se střevní bakterie přenesou do pochvy - a výtok je na světě. Někdy doprovází infekční choroby, které mají na svědomí streptokokové či stafylokokové, přispět k němu ale mohou i antibiotika, která pozmění poševní prostředí a usnadní například kvasinkám, aby se usadily tam, kde nejsou vítány.
"S jakýmkoli výtokem se maximálně během deseti dní vypořádají tabletky, globule nebo krémy, které se ovšem musí zavádět do pochvy," upozorňuje lékař. "Pokud náhodou nezabere hned první lék, je třeba vyzkoušet jiný."
Není vůbec výjimečné, objevíte-li stopy po výtoku na svém spodním prádle poté, co se poprvé či podruhé pomilujete s novým klukem. Takový výtok, jímž na změnu v sexuálním životě zdaleka nereagují jen mladé dívky, obvykle záhy pomine. Podobně reaguje tělo i po sexuálním vzrušení - větší zvlhčení pochvy je ale zcela přirozené.
Nejnebezpečnější jsou samozřejmě výtoky provázející onemocnění, která se přenášejí pohlavní cestou. Ty vyžadují okamžitou a zároveň i dlouhodobější léčbu, přičemž léčen musí být spolu s vámi i váš sexuální partner. Tím spíš je důležité, abyste se do ordinace vydali hned poté, co se objeví první potíže - jen tak si totiž můžete být jisti, že jde o ty běžné.
Barbara Hetheringtonová se sice narodila na Novém Zélandě, už léta však pracuje jako fyzioterapeutka ve švýcarském Bad Ragaz. Tvrdí, že mezi lidmi ze zámoří a z Evropy je jeden podstatný rozdíl: zatímco Američané a Novozélanďané tráví dovolenou napravováním svého těla, aby byli schopni pracovat, Evropané si napravují tělo, aby mohli vyrazit na dovolenou. V posledních letech však přibývá těch, kteří volí spojení obého - "wellness".
Co toto slovo znamená, zjistí dnes už lehce hosté stovek hotýlků, neřku-li hotelů, ve všech západoevropských zemích. Hotel Grichting ve švýcarském Leukerbadu není výjimkou. "Wellness resort" v jeho podzemí obnáší bazének s teplou termální vodou, laconium - lehkou formu sauny, páru prosycenou vůní bylinek. Kleopatra Bad nabízí zase lůžko, na němž se vám dostane olejového či mléčného zábalu, o pár kroků dál si můžete dopřát zábal bahenní. Poté lze spočinout na lehátku v odpočívárně, vysypané vyhřátým pískem a ozářené příjemným svitem lamp. To vše je v ceně stejně jako každodenní akva- či respirační gymnastika. Připlatit si můžete masáže, lymfodrenáže, akupresuru i kosmetické ošetření. V každém případě by i pro vás mělo platit heslo vítající hosty utajeného ráje hned za dveřmi: ŽÁDNÝ STRES. ŽÁDNÝ SPĚCH.
Kdo už některou z aktivit wellness ochutnal, dodá i další zásadu: ŽÁDNÉ PŘEMÁHÁNÍ. Toto hnutí se totiž zrodilo ve Spojených státech coby revolta proti fitness, v jehož rámci u nás mnozí lidé v posilovnách bez ohledu na věk a zdravotní stav týrají nejdříve tělo činkami a posléze duši výčitkami, že měli vzpírat ještě víc, šlapat rychleji, vytrvat déle...
Jestliže ke sportovnímu fitness patří závaží a stopky, pak typickou rekvizitou wellness je voda ve všech podobách a bylinky. V kombinaci s vědomím, že aspoň na chvíli lze zapomenout na čas, jde o relaxační metodu, jež účinkuje snad na každého. Její největší lahůdka, římsko-irská lázeň, ovšem prozrazuje, že jde víceméně o návrat k dávné, leč moudřejší minulosti.
V Leukerbadu ji zájemcům servírují v kopuli moderního komplexu Alpentherme. Spolu s oblečením odložíte v šatně i starosti. Dokonce ani děti sem nemají přístup, aby nerušily klid těch, kteří si ho zde na dvě hodiny objednali. V antickém interiéru čeká jedenáct zastavení, od těch "nejvroucnějších" až po chladivé. Pobyt v horkém suchém vzduchu (až 68 stupňů Celsia) a páře prokládá noření do bazénků s rozdílnou teplotou termální vody (od 12 do 36 stupňů). Nechybí mýdlová masáž celého těla kartáči ani silná vodní masáž. Konečná štace je z těch, na něž se nezapomíná: zabalí vás do nahřátého prostěradla, přikryjí dekou - a popřejí dobrou noc. Vyhoví snad každý, a rád.
"Lidé už přicházejí na to, že je lepší strávit jeden týden kvalitní dovolené než tři týdny mizerné," vysvětluje manažer Alpenthermu Alex Fromm zájem, který u Švýcarů vyvolává stoupající nabídka wellness aktivit.
Ani Anita Schmidtová, kinesioložka z wellness centra "Ad fontes" v Bad Ragazu, nevidí v tomto způsobu odpočinku pouze lákadlo pro turisty: "Wellness je prostě čas, kdy si člověk bere dovolenou od života, a to chce občas každý. K nám se už naučilo chodit dost místních lidí. Mnoho mladých žen dostává návštěvu u nás jako dárek od partnerů, aby si přes víkend odpočinuly od dětí."
Wellness v české verzi má zatím k originálu asi stejně daleko jako Brdy k Alpám. Už jen tím, že nabízené radovánky obvykle nejsou zahrnuty v hotelové ceně. Ještě hrůznější mystifikaci však představují nabídky "kursů wellness" a rádoby učené knihy tuzemských autorů, v nichž se to hemží cvičením, dietami či dokonce "ujasněním cíle". Ten je však prostý a jediný: odpočinout si podle své chuti, a hlavně bez pocitu, že něco musím nebo nesmím. Pro hlavu i tělo to není málo.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |