Hlavní stránka ICT Astro a Kosmos Vtipy Návštěvní kniha Download Věda a technika Gastronomie Ankety Chat Superkniha Shoutboard Mail to Zdraví Stařinky Mapa serveru

Zdraví a zdravý životní styl 9

 

Evergreen plastické chirurgie

Jsou rána, kdy by mělo být úředně zakázáno vycházet z domu. Pocit černé nálady obvykle ještě umocní pohled do zrcadla. Pokud jste dosáhli přiměřeně zralého věku a máte za sebou téměř probdělou noc, uvidíte s největší pravděpodobností namísto očí, které byly celý život vaší chloubou, dvě oteklé štěrbiny.

Ledové lžičky ani čajové obklady už v těchto případech výrazněji nepomohou. Přišel čas buďto rezignovat na jiskrný pohled, nebo přemýšlet o radikálním řešení. Plastické operace dávno přestaly být pouze komickou manýrou odkvétajících filmových hvězd. Možná i vám může malý chirurgický zásah pozvednout ochablé sebevědomí a vrátit radost ze života. Pokud se však oddáte přemítání, příliš je neprotahujte. Každý plastický chirurg vám totiž potvrdí, že právě u očních víček hrozí nebezpečí z prodlení.

Trochu kůže navíc

Kůže víček patří k nejjemnější a nejtenčí na celém těle. Zrak je také nejnamáhanějším lidským smyslem. Nelze se tedy divit, že proces stárnutí poznamená oční okolí velmi nápadně. Na horních víčkách kůže postupně povoluje a začne vytvářet převisy, které vzhled rozhodně nevylepší. Vedle estetické vady navíc znamenají i značnou zátěž pro oko. To je také důvod, proč pětinu klientů plastické chirurgie tvoří i muži, kteří si jinak potrpí spíš na přirozený image. Převislá kůže, mnohdy ležící až na řasách, totiž nutí ke zvýšené námaze, aby oko bylo dostatečně otevřené. Ta zase vede k únavě zraku, slzení a bolestem hlavy.

"Pravý čas pro zásah, který vylepší vzhled i funkci horního víčka, bývá mezi čtyřicítkou a padesátkou. Odstraníme při něm část nadbytečné kůže, takže se oku výrazně uleví a navíc získá i mladší výraz," říká Dušan Záruba, primář oddělení plastické chirurgie pražského Ústavu lékařské kosmetiky.

Pod očima nezhubnete

Kůže ovšem uvadá nejen na horních víčkách, ale i pod očima.

Zdena Králová ze západních Čech podstoupila plastickou operaci dolních víček v sedmatřiceti letech.

"Jsem alergička a tak byly kruhy a věčně oteklé pytlíky pod očima po léta mým věrným průvodcem," vzpomíná. "Musela jsem překonat strach z operace i z toho, že po ní budu vypadat 'trochu jinak'. Je to ale nesmysl: vypadám stejně jako v těch vzácných dnech, kdy mi alergie dávala pokoj a oči byly v pořádku."

Problém na dolních víčkách způsobují takzvané prolapsy - jinak užitečné tukové váčky, které plní roli polštářků vystýlajících prostor mezi okem a kostěnou očnicí. Tuková tělíska časem ztrácejí pružnost, ale protože jsou ohraničena kostí, nemají se kam rozptýlit. Tlačí se pak dopředu pod dolní víčka a vytvářejí ony pověstné pytlíky. Jemná kůže začne postupně povolovat, což odborníkovi signalizuje komplikaci.

"Pokud si ženy chtějí udržet pružnost dolního víčka, měly by se pro odstranění tukových váčků rozhodnout včas. Nelze se jich totiž zbavit ani nejdrastičtější dietou. Zvlášť při alergiích, kdy do sebe tuk nabere tekutinu a otoky jsou velmi výrazné, není vhodné dlouho otálet," soudí primář Záruba.

Chirurgický zákrok je to jediné, co váčky přesvědčivě, a hlavně jednou provždy odstraní. U mladších žen je navíc možné operovat laserem zevnitř oka, tedy zcela bez jizev. U pacientek kolem padesátky však lékaři volí klasickou operační metodu, při níž lze odstranit i malý nadbytek kůže.

Černé brýle na pár dnů

Pokud si nevyžádáte celkovou narkózu, provádí se zákrok v místním umrtvení.

"Operace je pro každého dobře snesitelná: chvíli člověk pociťuje tlak, bolest však rozhodně ne," tvrdí operatér. "Dokonce s pacientem průběžně mluvíme a informujeme ho o tom, co právě provádíme."

Za několik dní lékaři odstraní stehy a vzápětí pominou i otoky. Po dvou týdnech po operaci je už možné líčením překrýt drobné jizvy, které časem zcela vymizí, a vydat se v černých brýlích do ulic. Konečný efekt - oči bez "pytlíků" - si však lze vychutnat až zhruba za měsíc.

 

Varovná řeč čísel

Lékařský výzkum brněnského Ústavu preventivního lékařství Masarykovy univerzity, zaměřený na příjem vitaminů a vápníku, byl proveden mezi 980 školáky ve všech krajích České republiky. Studie se soustředila na dvě skupiny dětí - od 7 do 9 let a od 11 do 15 let, jejichž výběr odpovídal struktuře celé populace včetně věku a pohlaví. Jak uvádí závěrečná zpráva, s přibývajícím věkem se stravovací návyky školáků stále zhoršují a děti z věkové skupiny 11 - 15 let jedí už skutečně velmi nezdravě.

Předpovědi do budoucna proto nejsou příliš radostné. Stále klesající popularita ovoce, zeleniny, mléka a dalších druhů potravin v dětství má totiž za následek nemalá zdravotní rizika v dospělosti. Nedostatek důležitých minerálních látek a vitaminů je jednou z příčin nejen ischemické choroby srdeční a některých typů zhoubných nádorů, ale také osteoporózy. Ta dnes postihuje téměř 10 procent populace a jejímu vzniku se dá zčásti předejít dostatečným příjmem vápníku právě v dětském věku.

Výsledky výzkumu naznačují, že vina je z velké části na straně rodičů. Ne každý člověk sice má v malíčku konkrétní údaje o doporučeném denním příjmu nejrůznějších vitaminů a minerálních látek, ale v mnoha rodinách je zdravé výživě věnována minimální pozornost, informacím na takové téma rodiče nepřikládají velký význam a zdravý a vyvážený jídelníček je pro ně neznámým pojmem.

Nejvýznamnější potraviny, které tuto látku obsahují

Tresčí játra v oleji, oleje, vnitřnosti, mrkev, máslo, margariny, mléko, pomeranče Vepřové maso, obilniny, chléb, neloupaná rýže, játra, ledviny, ryby, luštěniny, ořechy, vejce, zelenina Obilniny, sýry, mléko, vejce, listová zelenina, kvasnice, luštěniny Játra, kuřata, ryby, pšeničné klíčky, vejce, banány, brambory Ovoce, zelenina Rostlinné oleje, listová zeleniny, hrubá obilná mouka, pšeničné klíčky Mléko, sýr, jogurt, tvaroh, mák Hovězí a vepřové maso, vnitřnosti, listová zelenina, luštěniny

Pramen: Ústav preventivního lékařství LFMU v Brně

 

Kam mají mířit muži

Tomáš T. ze sebe během let setřásl několik adeptek na vdávání a zcela plánovitě zvolil kariéru starého mládence s mnoha nezávaznými známostmi. Před jeho sedmatřicátými narozeninami ovšem přišlo něco, co se nikdy nemělo stát: lev salonů opakovaně selhal v momentě, kdy se od něj očekával vítězný řev

 Styděl se, bál, přečetl řadu knížek, vymetl police lékáren a sáčky bylinkářů, až se nakonec jednoho dne přece jen vydal na cestu, kterou dosud nejen lvi salonů považují za potupnou - totiž k doktorovi. Praktickému. Stejně tak mohl ovšem zamířit k sexuologovi či urologovi. To, že ta pravá je i ordinace lékaře-androloga, pan T. nevěděl. Nejspíš proto, že andrologie, jejíž název je odvozen z řeckého slova andros - muž, patří k nejmladším lékařským oborům.

Záběr této moderní vědní disciplíny je nesmírně široký. Zabývá se samozřejmě tvorbou spermií a hormonů a z toho se odvíjejících problémů s erekcí, ejakulací a plodností, zkoumá však také organická tkáňová postižení a postižení cév i buněk. Při vyšetřování hladin pohlavních hormonů spolupracuje androlog s endokrinology, při léčbě neplodnosti zase s gynekology a samozřejmě se sexuology.

"Existuje už dokonce preventivní dětská andrologie zaměřená na problémy, které se již v útlém věku vyskytují zejména u chlapců," upozorňuje Vladimír Kubíček z Centra andrologické péče v Českých Budějovicích. "Jde například o vrozené vývojové vady pohlavních cest a orgánů. Včasnou léčbou totiž můžeme zabránit potížím, které by se jinak určitě objevily v dospělosti, včetně neplodnosti."

Sexuální normalizace

Kdyby se sex nalinkoval, srovnal do tabulek a k tomu se připojil seznam odpovědí na otázky, co je, a co není normální, šla by taková publikace na dračku. Jenže knížku vlastního sexuálního života si každý člověk musí napsat sám. Některé kapitoly, pravda, přenechává jiným autorům - genetice, výchově či vlivu okolí.

Zatímco někdo si vůbec nedovede představit, že by se před svým partnerem svlékl donaha (natož aby to udělal), jiní se nestydí provozovat řadu jiných věcí, a to dokonce i před cizími partnery. V páru se mohou sejít dva lidé, kteří jsou podobně založení, vstřícní a sex oběma přináší uspokojení; meze toho, co je normální, a co ne jsou pak v takovém vztahu dány pouze tím, co oběma vyhovuje. Jenže zrovna tak existují dvojice s naprosto odlišným přístupem, kde postupem času získají navrch averze a zábrany. Důležitou roli v řešení všech konfliktních vztahů hraje čas. Lidé, kteří mají problémy s intimním životem, ho musí věnovat nejen sami sobě, ale nejméně jednou tolik také svému partnerovi.

"Jako všechno, co má k něčemu vypadat, se i sexuální vztahy musí pěstovat. Žádná tabletka to za nikoho nevyřeší," říká doktor Kubíček, jeden z mála specializovaných andrologů v České republice.

Informací jako šafránu

Cesty, které muže dovedou k lékaři, jsou křehké a křivolaké. Není divu: sexuální problémy jsou pro řadu lidí tabu, často o nich nemluví ani dlouholetí partneři, natožpak svěřovat se někomu cizímu... Sám doktor Kubíček uvádí, že do jeho ordinace přicházejí muži s velikým sebezapřením a zaťatými zuby, když je k tomu přimějí partnerky nebo jejich potíže překročí únosnou mez. Stížnosti se většinou týkají dvou hlavních oblastí - neplodnosti a poruch erekce.

"Většinou jsou to pochopitelně lidé starší," poznamenává doktor Kubíček, "v téhle oblasti však neexistují žádné věkové hranice. Všichni muži, lhostejno do které kategorie patří, by měli vědět, že už dokážeme zjistit příčinu jejich potíží a pomůžeme jim je vyřešit."

Výhodou je, že k návštěvě andrologické ordinace, která obvykle sídlí na urologické nebo gynekologické klinice, není třeba mít doporučení praktického lékaře. I strach z první návštěvy je zbytečný: tou nejnepříjemnější součástí vyšetření je totiž odběr krve nutné pro určení hladiny pohlavních hormonů.

 

Proč má člověk horečku, když stůně?

Na počátku našeho století podal lékař a pozdější nositel Nobelovy ceny Julius Wagner-Jauregg první důkazy o tom, že zvýšená tělesná teplota při infekci není vlastně porucha, ale obrana těla proti nemoci. Většině virů a bakterií, které člověka napadají, se totiž nejlépe daří právě při normální teplotě lidského těla. Jakmile rtuť na teploměru vyleze nad sedmatřicet, začnou se vetřelci cítit nepříjemně, pomalu se množí a při vyšších teplotách se někteří dokonce množit přestanou. Přirozená obranyschopnost lidského těla nebo podávané léky si pak s nimi dokážou poradit mnohem lépe, a hlavně rychleji.

 Americký fyziolog Matt Kluger nedávno zjistil, že horečka při nemoci prospívá i studenokrevným ještěrkám. Jejich tělo neumí samo zvýšit teplotu, ale ještěrky trpící infekcí vyhledávají vyhřátá místa a snaží se tak zvýšit svou teplotu přibližně o dva stupně Celsia. Když se nemohou zahřát, častěji hynou. Úplně stejně si pomáhají králičí mláďata, jejichž tělíčko také není schopno horečku vytvořit. Dospělí králíci při nákaze horečku dostanou a když se jim podá lék na její snížení, hůře se uzdravují. Samozřejmě, že i užitečnost horečky má své meze. Obranné mechanismy, které ji vytvářejí, jsou sice obdivuhodné, v žádném případě však dokonalé - a někdy prostě "přestřelí". Tělesná teplota nad devětatřicet stupňů už začíná lidskému zdraví víc škodit než pomáhat, protože se při ní mnohem rychleji vyčerpávají živiny a začínají se poškozovat tkáně. Ještě vyšší teplota už může být životu nebezpečná. Léky na potlačení horečky proto do domácí lékárničky rozhodně patří

 

Když lékař řekne...

Migréna

Nejznámější bolest hlavy neohrožuje život, ale pro člověka, který jí trpí, je vyčerpávající. Vlastní bolesti hlavy předchází různě dlouhá a nestejně intenzivní fáze příznaků (prodromů). Zatímco u někoho může trvat půl hodiny, u jiného třeba dva dny. Mezi varovné signály blížícího se záchvatu patří například změny nálady, mravenčení, bolestivé napětí, podrážděnost, žízeň, nadýmání či zadržování tekutiny v těle. U jednoho pacienta mívá prodromální fáze celý život stejný průběh.

Medicína rozeznává dva základní typy migrény: bez aury a s aurou. Aura je příznak, který trvá pár minut až několik desítek minut a bolesti bezprostředně předchází. Většina lidí popisuje jiskry a záblesky ve zrakovém poli, které jsou vidět i při zavřených očích. Jiné typy aury (ochrnutí, závratě, špatná koordinace pohybů) jsou vzácné.

Vlastní bolest hlavy je obvykle jednostranná, provází ji nevolnost, zvracení, přecitlivělost na světlo a zvuk. Trvá několik hodin (3 až 12) až několik dnů. Pokud se záchvat objeví častěji než jednou, dvakrát do měsíce, je třeba vyhledat lékaře.

Tenzní bolesti hlavy - epizodická a chronická

S nejrozšířenějším druhem hlavobolu - bolestí z psychického napětí - se setká přibližně třetina dospělých. Příčinou vzniku bývá stres a zvýšené napětí svalů hlavy. Typický civilizační neduh popisují její oběti jako tupou, tísnivou bolest v zátylku, na temeni, ve spáncích a kolem čela. Trvá třicet minut, ale také sedm dní (nepřetržitě!) a může se objevovat denně nebo obden. Tenzní bolesti lékaři dělí na epizodické, tedy občasné, a chronické - dlouhodobé, které se vyskytují více než 15 dní v měsíci. Od migríény se liší tím, že nejsou tak vysilující a nedoprovází je nevolnost nebo zvracení. Lze je zvládnout vhodnou preventivní léčbou, s pomocí volně prodejných léků proti bolesti či některou z relaxačních technik.

Cluster headache

Anglické slovo cluster (čti klastr - chumel, shluk) vcelku přesně vystihuje charakter onemocnění, které si díky řídkému výskytu a neurčité definici dodnes nevysloužilo český název (headache - čti hedejk - bolest hlavy). Záchvaty prudké bodavé bolesti se totiž většinou vybijí během několika týdnů a pak dají na pár měsíců, či dokonce let pokoj. V akutní fázi však přicházejí i několikrát denně, vždy nečekaně a náhle, a trvají patnáct minut až tři hodiny. Krutá jednostranná bolest se soustřeďuje na oblast spánku, oka a očnice, proto ji postižení přirovnávají ke žhavému želízku v oku. To zčervená a začne slzet, někdy se připojí vodnatý výtok z nosu a pocení v obličeji. Při léčbě je třeba vyhledat lékaře.

Dobrá zpráva pro dámy, špatná pro pány: zatímco migréna postihuje většinou ženy, cluster headache je až na výjimky typicky mužskou záležitostí.

 

Jedna hlava, tisíc různých bolestí

Předkové věděli, že bolehlav vzniká z nastuzení, slunečního žáru nebo kouře, z pohledu na pohřební průvod, z velikého hněvu a nezměrného smutku, ale také od silného pití a nemírného smilstva, a že koho bolí hlava, má se modlit k svatým patronům Anasthasiovi a Pantaleonovi. Říkalo se také, že to mají na svědomí strašlivá démonická zvířátka, která v ní hlodají a tlučou. Zoufalcům, jimž třeští hlava právě teď, je to ale jistě jedno. Zajímá je jediné: jak se tohoto trápení co nejrychleji zbavit.

Lékaři odhadují, že alespoň někdy bolí hlava 70 procent dospělých. Třetina z postižených jedním dechem dodá, že je bolí poměrně často a že to vnímají jako zdravotní problém. Samozřejmě jde o bolesti různého typu, které mají odlišné příčiny a jsou více či méně závažné. Jinak bolí hlava, když hnisá zub, jinak po vypití litru vína nebo procházce na mrazivém vzduchu, a úplně jinak při migréně či stresu. V jedné věci se však bolesti hlavy navzájem podobají: komplikují lidem život.

Co si nikdo nedokáže představit

Na den, kdy se neprobudila s bolavou hlavou, si už pětatřicetiletá Kristýna Ž. nepamatuje. Každé ráno pro ni začíná stejně: budíček kolem čtvrté, váhání, zda se vydat pro prášek hned, nebo až za pět minut. Den co den, třistapětašedesátkrát v roce. Paní Ž. vůbec neví, co bude dělat, až jí skončí mateřská dovolená. Po bytě se pohybuje jako pomalý, přesný robot, který vykonává všechny práce automaticky, aniž by se na ně musel soustředit.

"To si snad nikdo nedovede ani představit," opakuje pokaždé, když na její trápení přijde řeč.

"Naštěstí jsem sám svým pánem, takže nemusím nikomu vysvětlovat, co mi je. Stejně si nikdo nedovede představit, jak strašlivě mě ta palice bolí," komentuje své potíže v podstatě stejnými slovy pětadvacetiletý Michal Barták, který šéfuje miniaturnímu nakladatelství. Přesto sám sobě poměrně často předepíše den volna, vypne zvonek i mobilní telefon a zaleze do postele. Důvodem jsou právě úporné bolesti hlavy.

Oba mají pravdu: vnímání bolesti je totiž čistě subjektivní zážitek.

"Jedna šalamounská definice říká, že bolest je všechno, co jako bolest pociťujeme," podotýká Petr Dočekal z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Příčiny toho, proč nás vlastně hlava bolí, mohou být podle něj banální a zároveň natolik zjevné, že ani není třeba vyhledávat lékaře - někomu vadí hluk nebo ostré světlo, jinému změny počasí či nepříjemný šéf.
Bolesti hlavy jsou ovšem mnohdy doprovodným příznakem některých onemocnění, která většinou nejsou příliš nebezpečná. Výjimečně však představují varovný signál upozorňující na nějaký závažnější problém - a právě tehdy rozhoduje o osudu nemocného rychlost diagnózy.

"Málo se ví o tom, že bolest hlavy může být sama o sobě klasifikována jako choroba," konstatuje neurolog. "Platí to v případech podobných paní Kristýně i panu Michalovi, kdy se bolesti opakují, mají podobný ráz a na jejich vzniku se prokazatelně nepodílí úraz nebo jiné onemocnění."

Nebezpečí nebolí

Bolesti hlavy je po bolestech páteře druhým nejčastějším neurologickým onemocněním. Kdyby ovšem odbornou pomoc vyhledal každý, koho potrefí, možná by se bolehlav střelhbitě dostal do čela. Řada lidí totiž zatíná zuby a hrdinně trpí, maximálně spolkne některý z léků, který je volně k mání v lékárnách.

"Pokud vůbec někdy přijdou do ordinace, pak většinou až po několika letech," soudí neurolog Dočekal, který se už léta věnuje právě této problematice. "Obvykle je tam přivede oprávněný strach, že si živelným polykáním tabletek proti bolesti zkazí zdraví úplně."

Mnoho pacientů vyhledá lékaře v obavách, že za jejich potíže může rostoucí mozkový nádor. Netuší totiž, jaký paradox matka příroda uchystala. Přestože mozek je citlivý a snadno zranitelný orgán, není prakticky vůbec vybaven nervovými vlákny vedoucími bolest, a proto ani při rozsáhlém poškození nebolí. Naopak cévní stěny, protkané hustou sítí nervových vláken, dokáží bolet jak čert, a jsou tudíž nejčastější příčinou bolestí hlavy.

Drobné paradoxy

Pětadvacetiletou Mariku R. trápí migrény už od puberty. K lékaři ji kdysi dovlekla třídní profesorka z gymnázia poté, co počet omluvenek a chvatných odchodů uprostřed vyučování přesáhl únosnou mez. Mělo to jediný efekt, a sice že Marika začala své migrény úzkostlivě zatloukat - napřed ve škole, později v zaměstnání. Dodnes s nimi bojuje jako lev a prášky užívá jen tehdy, když musí. Jestli je však něco, co nenávidí, pak je to věta, kterou si v ordinacích vyslechla snad stokrát: aby se s bolestí smířila a naučila se s ní žít. Taková rada, byť dobře míněná, je ovšem bez dlouhodobé, vytrvalé a citlivé lékařské péče k ničemu.

"Samozřejmě, že se s bolestí každý může naučit žít, ale mnohdy je to zcela zbytečné," poznamenává k tomu doktor Dočekal. "Pravidelné bolesti totiž lze do určité míry ovlivnit zásadní změnou životního stylu."

Štamgasti v lékárně

Pohled do zákulisí kouřimské rodiny K. prozrazuje, že hlava může bolet na tisíc způsobů, a pokaždé jinak. Jediný, koho prý v téhle rodině nebolí, je drsnosrstý jezevčík Pajda, ale kdoví...

"Máma má problémy s migrénou, táta se topí ve stresech a já to beru tak na přeskáčku," glosuje jedenadvacetiletá Majka. "Odmalinka jsem slyšela jen 'nedělej to a nedělej ono, nebo nás bude bolet hlava'. Nakonec to došlo tak daleko, že rodiče bolí hlava ze mne a mě zase z rodičů. Prostě děs. Zato nás milujou v místní lékárně, protože tam měsíčně utratíme spoustu peněz."

"V Čechách se na bolesti hlavy dívají lidé trošku lehkomyslně a příliš dlouho spoléhají na řešení 'Bolí mě hlava? Vezmu si prášek!' Pokud je to výjimka, budiž. Jenže z 'občas' se někdy stane 'dvakrát týdně', následuje 'čtyřikrát týdně' a pokračuje to plynulou řadou. To ale rozhodně není dlouhodobé řešení," varuje doktor Dočekal. "Volně prodejné léky sice člověku poskytnou okamžitou úlevu, ale jsou návykové, takže je nutné sledovat jejich spotřebu, aby nepřesáhla rozumnou míru."

Ona rozumná míra asi nejednoho čtenáře překvapí: dvakrát do měsíce, a dost.

Kouzelné kapky a tablety

"U volně prodejných preparátů se vyplatí začít od těch nejjednodušších, jako je například Paralen, Acylpyrin a Ibuprofen," radí Veronika Tylová z brněnské lékárny Eva. "Oba tyto léky mají méně nežádoucích účinků než směsové preparáty, k nimž patří třeba Acifein, Acylcoffin, Ataralgin a Valetol."

Ani tohle však není univerzální recept: dejme tomu Acylpyrinu by se měli vyhnout lidé se žaludečními potížemi a děti do dvanácti let, Paralenu zase pacienti s onemocněním jater.

"Řada lidí má však osvědčené jiné, přírodnější způsoby léčby - čínské masti, éterické oleje, mentolové a eukalyptové balzámy," vypočítává magistra Tylová. "Jako prevence dobře poslouží i bylinné výtažky z jinanu dvoulaločného a z kopretiny řimbaby či uklidňující čajové směsi s třezalkou, mátou nebo meduňkou."

Pro bolest hlavy nicméně platí to, co u všech dalších onemocnění: navzdory reklamním slibům žádná zázračná tabletka typu "spolkni mě a budeš mít po starostech" neexistuje.

Co se může podílet na bolestech hlavy

nejčastější

- stres, krční páteř

časté

- poruchy spánku, únava, vyčerpání, alkohol, nepravidelná strava, červené víno, záněty zubů, úrazy, přetížení očí

vzácnější příčiny

ostré nebo blikavé světlo, parfémy, silné pachy, kouř, smog, pasivní i aktivní kouření, cestování, změny počasí, stres, poruchy spánku, únava a vyčerpání, nepravidelná strava, alkohol, sýry, víno, čokoláda, ryby, jogurt a řada dalších potravin, ale také chlad, sex, rýma, chřipka, kašel, zánět zubů, zánět středního ucha, vysoký krevní tlak, ateroskleróza, poruchy metabolismu, otrava, postižení krční páteře, oční choroby, úrazy a nadměrné dlouhodobé užívání léků

Bolest jako výstraha

- při zánětu mozkových a míšních plen, zánětu mozku nebo kombinaci obou
- při krvácení do mozkomíšního moku
- při zvýšeném nitrolebním tlaku (příznak zánětlivých, nádorových a úrazových onemocnění mozku, městnání mozkomíšního moku)
- při cévní mozkové příhodě ischemické
- po úrazu (autonehoda, opilost, pád)

Tucet rad pro ty, které právě bolí hlava

Odložte bolest k ledu
Je to jedna z nejrychlejších cest, jak se bolestí hlavy zbavit. Při prvních příznacích si položte na čelo sáček s ledem, zabalený v šátku, stejně dobře však poslouží třeba sáček mražené zeleniny.
Ohřejte se
Pomáhá to zejména těm, kteří bolestmi trpí dlouhodobě. Teplo totiž uvolňuje svalstvo a zvyšuje prokrvení. Vyzkoušejte tepelné podložky, sprchování horkou vodou nebo teplou lázeň s heřmánkovým olejem.
Svou bolest zabalte
Osvědčený recept starých babiček má svou logiku: šátek těsně ovázaný kolem hlavy sníží průtok krve v temeni a ztlumí bolest. Stejný efekt má šátek stažený kolem čela.
Nezapomeňte na masáž
Masírujte si hlavu špičkami prstů podobně jako při mytí vlasů. Máte-li vlasy krátké, můžete si zvolna v malých kruzích masírovat spánky a čelo kartáčem z přírodních štětin.
Vsaďte na akupunkturu a akupresuru
Touto cestou lze bolesti zahnat ještě před jejich propuknutím. Zatímco akupunkturu rozhodně svěřte do rukou odborníků, akupresuru vyzkoušejte sami. Pevně stiskněte kůži na ruce mezi palcem a ukazováčkem nebo si masírujte vnější strany lýtek těsně nad kotníky nebo v oblasti Achillovy šlachy.
Zhluboka dýchejte
Právě hluboké dýchání může zmírnit vaše napětí, pokud jste nervózní a cítíte nepříjemný tlak po celém těle. Naučte se bráničnímu dýchání, při němž se břišní partie musí hýbat víc než hrudní.
Najděte si klidné a tiché místo
Pohyb, světlo a hluk obvykle zhorší i malou bolest hlavy, proto si najděte tmavou a tichou místnost, lehněte si (ulevíte tak zádovému svalstvu od napětí) a odpočívejte.
Hýbejte se
Jestliže bolesti nejsou kritické, jděte na procházku. Pohyb na čerstvém vzduchu vám pomůže relaxovat a také ztlumí bolest.
Nebraňte se sexu
K účinným lékům patří láska a sex. Díky intimní blízkosti milovaného člověka nejspíš na chvíli zapomenete na své trápení.
Dejte si šlofíka
Spousta lidí se dokáže zbavit bolestí hlavy spánkem. Kvůli uvolnění šíjových svalů je nejlepší poloha na zádech.
Držte se zpříma
Správné držení těla hraje klíčovou roli při tenzních bolestech hlavy. Vyhýbejte se úklonům do strany a všem pohybům, při nichž se příliš napínají šíjové svaly.
Dělejte "ksichtíky"
Zkuste následující cvičení - a hned, ještě než se hlava pořádně rozbolí: zvedněte napřed obě obočí, potom každé zvlášť. Přimhuřte oči, napřed obě, pak každé zvlášť. Strašlivě se zamračte. Zeširoka zazívejte. Pohněte dolní čelistí ze strany na stranu. Pokrčte nos a zvesela pokračujte. Improvizaci se meze nekladou..

(podle amerického časopisu New Woman)

 

Jícen v jednom ohni

Objevení bakterie Helicobacter pylori, která se významně podílí na vzniku žaludečních vředů, způsobilo, že této chorobě zvoní hrana. Lidé se však trávicích potíží ještě dlouho nezbaví. Nemocí 21. století, pokud jde o zažívací ústrojí, bude podle lékařů refluxní choroba jícnu, tedy poškození jeho sliznice navracejícím se obsahem žaludku.

Putování žaludečního obsahu v protisměru umožňuje oslabený dolní jícnový svěrač. Jestliže dobře nedomyká, pak se kyselina ze žaludku, jehož sliznice je proti ní odolná, dostává na méně odolnou sliznici jícnu a poškozuje ji.

"Nejčastějším příznakem refluxní choroby je pálení žáhy neboli pyróza. Lidé si stěžují na palčivou bolest za hrudní kostí nebo až v krku," vysvětluje primář Karel Lukáš z II. interní kliniky pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Dalšími příznaky jsou například regurgitace čili snadné vtékání žaludečního obsahu do jícnu a úst, obtížné polykání, pocit cizího tělesa v krku či říhání.

To, že člověka jednou za dlouhou dobu pálí žáha, ještě nemusí znamenat, že má uvolněný jícnový svěrač. A naopak, i bez příznaků pyrózy mohou lidé trpět refluxní chorobou. "Stává se to hlavně starším pacientům, kteří už jsou méně citliví na bolest a pálení si nevšimnou. K lékaři pak přicházejí obvykle s hodně poškozeným jícnem," říká Karel Lukáš.

Příčiny ochabnutí jícnového svěrače nejsou přesně známy. Jednou z nich může být i brániční kýla, při níž se část žaludku dostane nad bránici. Tím se změní anatomické poměry v těle a svěrač se uvolní. Jeho ochabnutí může způsobit i užívání některých léků.

Změny na sliznici jícnu se projeví nejprve rudými ploškami, dále vznikají vředy a následné jizvy, jež jícen zužují. Ve výjimečných případech žaludeční kyselina změní jícnový epitel natolik, že může vzniknout nádorové bujení. U více než 60 procent případů při endoskopickém vyšetření lékaři změny sliznice neobjeví, přestože si pacient stěžuje na typické příznaky refluxu. Teprve mikroskopické vyšetření odebraného vzorku sliznice prokáže chorobu.

"Tato nemoc je chronická. Některým pacientům postačuje podávání léků po dobu osmi týdnů, většinou se jim ale potíže vracejí a musí se léčit dlouhodobě nebo i doživotně," říká primář Lukáš. Součástí léčby je úprava stravovacích návyků a celková změna životního stylu. Lékaři doporučují ubrat na váze, vyhýbat se kouření, jež snižuje napětí dolního jícnového svěrače, vyvarovat se zvyšování tlaku v břiše například těsným oblečením, opakovaným ohýbáním či zvedáním těžkých břemen. Dobré je vzít si na spaní o polštář navíc.

Když konzervativní léčba, která bývá dost účinná, přece jen selže, může být pacient operován. Zpevnění dolní části jícnu dnes lékaři obvykle provádějí laparoskopicky.

Aby žáha nepálila

- snažte se nejíst příliš velké porce jídla
- po jídle si nikdy nelehejte
- přestaňte v noci vyjídat ledničku
- vyhýbejte se potravinám, o nichž víte, že vám nedělají dobře. K problematickým patří cibule, česnek, čokoláda, čerstvé pečivo, tuky, peprmint a spearmint, citrony, rajská jablka.
- opatrně s pitím alkoholu, koly, kávy (i bez kofeinu), čaje a džusů, především z citrusů a rajčat

 

Jedno dítě, jeden zub?

Vinit ještě nenarozené děti, že své matky připravují o zuby, je nespravedlivé. O tradovaném přirovnání, že jedno dítě - jeden zub, totiž lékaři tvrdí, že odporuje biologickým zákonitostem.

Tento mýtus vyšel zřejmě z úvahy, že ženy v těhotenství potřebují k tomu, aby se dítě dobře vyvíjelo, dvojnásobné množství vápníku. Nedostanou-li ho ve vhodné stravě, nezbývá jejich organismu než zabavit ten, co je v zubech.

"Pro potřebnou dávku vápníku stačí denně vypít dva hrnky mléka nebo sníst tři jogurty, případně kus sýra. Existuje i jiná cesta - užívat minerál ve formě tabletek. Ta žena, která neudělá ani jedno, ani druhé, neriskuje své zuby, ale spíše kosti," vysvětluje Taťána Staňková z pražského Centra pro poruchy metabolismu a výživy.

Kostní tkáň se totiž rychle přestavuje a odbourat z ní vápník není proto pro tělo obtížné. Tím ovšem vznikne osteoporóza, při níž kosti nejsou už tak pevné a hrozí nebezpečí zlomenin.

"Zuby se tak snadno odvápnit nemohou," konstatuje soukromý pražský stomatolog Eduard Kuhn. "Lidský organismus si je totiž vědom toho, že člověk má jen dvaatřicet zubů, ale kolem tří set kostí, které představují obrovskou zásobárnu vápníku, proč by si ho tedy nebral raději odsud? Odbourávaný vápník se navíc v těle dopravuje krevním řečištěm - dostat se ale k zubům touto cestou by bylo složité, protože k nim vedou jen tenké vlásečnice."

Jestliže mají ženy v období těhotenství o svůj chrup víc dbát, pak z jiného důvodu. Hormonální změny v těle mění prostředí v ústech i tvorbu slin - častěji přichází chuť na sladké, nebo naopak na kyselé, některé ženy na počátku těhotenství často zvracejí. Dásně jsou proto prokrvenější a zároveň náchylnější k zánětům způsobeným toxickými látkami, které produkují bakterie v nevyčištěném zubním povlaku. Proto je třeba, aby těhotné ženy pečlivěji než jindy dbaly na správnou ústní hygienu.

"Ani čištění zubů po každém jídle ale nepomůže, pokud to člověk nedělá správně," dodává doktor Kuhn. "Každý by měl dodržovat především zásadu, že kartáčkem je nutné přejíždět odshora dolů, tedy od dásně směrem ke konci zubu. Zapomínat by se nemělo ani na mezizubní prostory, kde bakterie v neodstraněném plaku mohou nahlodávat zuby a ničit dásně."

 

Neuróza je chůze oklikou

Co byste taky od takového neurotika chtěli... To víte, neurotik... Neurotiku jeden! Podobné výroky patří do běžného rejstříku tuzemské komunikace. Kdo ale onen neurotik vlastně je? Je to soused, který po sto dvacáté zaparkuje na vašem místě, nebo vy, protože vás to štve k nepříčetnosti a nejste schopni se s ním dohodnout?

Psychiatr ochotný srozumitelně definovat neurotika v pouhopouhé jediné, byť rozvité větě, by to mohl udělat třeba takto: Každý člověk může udělat chybu, může ji i opakovat, pokud ji ale udělá třicetkrát, pak je neurotik.

Nebo by mohl říct: Neurotik komplikovaně obchází problém, místo aby jej prostě vyřešil. A to je vlastně také důvod, proč je psychické onemocnění nazvané neuróza pro pacienta i jeho okolí složitou, a tedy vysilující chůzí po podivně klikatých cestičkách.

Špetka historie

Jestliže je dodnes poměrně obtížné definovat pojem neuróza jednoduše, pak možná i proto, že už samotný název je nesmysl. Latinské slovo neurosis totiž znamená zánět nervu, tedy přesně to, o co se v tomto případě nejedná. Tento omyl vznikl v hluboké minulosti, kdy se ještě lékaři domnívali, že příznaky tohoto duševního onemocnění má na svědomí organické poškození nervu. Ačkoli už od minulého století je jasné, že potíže způsobuje porucha funkční, název diagnózy zůstal zachován. Jedno je ale jisté: neurózu neodhalí ani rozbor krve, ani rentgenový snímek, pouze psychiatrické a psychologické vyšetření, k němuž svým objevem nevědomí značně přispěl Sigmund Freud.

Za příčinu neuróz označil nevědomý konflikt, který lidé ukrývají hluboko ve svém nitru. Všichni.

Kolize je třeba řešit

Nevědomé konflikty, vyplouvající na povrch vlivem nepříznivé vnější situace, tlakem či přetížením, způsobují lidem velkou a nepříjemnou úzkost. Právě proto je jejich řešení nezbytné.

"Například svůj nevědomý konflikt ve vztahu k matce musíme vyřešit už proto, abychom vůbec mohli dozrát. Nelze být dítětem do padesáti let, vždyť se sami musíme stát rodiči," konstatuje Dana Kárová, psychiatrička pražského Denního sanatoria Horní Palata.
Organismus se snaží za pomoci obranných mechanismů s masivní úzkostí vypořádat, vynaloženou energii však naneštěstí promění v příznaky neurózy. Tak se rodí třeba četné fóbie, při nichž může mít člověk strach z kdečeho: z pavouků, stísněných prostor, lidí... Zrovna tak sem patří chorobná nutkavost, kterou provázejí únavné rituály. Jednu z pacientek doktorky Kárové pronásledoval pocit špíny tak usilovně, že trávila až osm hodin denně ve vaně, což jí samozřejmě znemožňovalo vést normální život. Stejně obtížná dokáže být ale i neuróza hysterická, k nejobávanějším postižením náleží lehčí či středně těžká forma deprese.

Dobře utajený viník

Kdyby existovalo muzeum neurotiků, Tomáš Š. by v něm měl jako jeden z typických pacientů zaručené čestné místo.

Zrovna se chystal na oslavu svých padesátin, když se jeho žaludek přihlásil poprvé. Pan Š. si ovšem jeho zlobení vysvětlil jako příznak stárnutí. S podzimem se však k útrobám připojilo i srdce: chvílemi jako by se splašilo. To už přimělo pana Š., aby se nechal prohlédnout. Praktický lékař však žádnou konkrétní újmu na zdraví pacienta, kterého vídal jednou za rok při chřipkové epidemii, neobjevil. Potíže přesto sílily. Pan Š. měl však štěstí: na abiturientském večírku se o svých potížích zmínil jinému lékaři, bývalému spolužákovi. Ten si pohotově spojil minulost věčně ztrémovaného studenta s jeho současnou neskrývanou starostí o to, zda se v podniku, v němž už dvě desítky let pracuje, dočká i důchodu, a poslal ho za kolegou psychiatrem. Správně udělal.

"Nevědomé konflikty vyústí mnohdy v somatické poruchy: někoho bolí žaludek, jiný má srdeční nebo močové potíže," konstatuje doktorka Kárová. "Bohužel zdaleka ne vždy lékaři odhalí, že jejich příčina je psychická, a pacienta dlouho, leč zbytečně léčí běžnými medikamenty, mezi nimiž chybějí ty, které by mu alespoň trochu ulevily - totiž léky, zmírňující despresi a úzkost."

Bez předsudků

Jednu z účinných forem pomoci představují krizová i psychoterapeutická centra spolu s ordinacemi psychiatrů a psychologů, kde se lékaři sice věnují i symptomům nemoci, ale hlavně se snaží vyřešit příčinu strastí. Na pomoc si k tomu berou skupinovou i individuální psychoterapii, psychoanalýzu či kognitivně behaviorální psychoterapii. Jejich cíl je jediný: pomoci pacientovi najít cestu k řešení jeho konfliktů.

"Stále ovšem existuje mnoho těch, kteří se děsí reakce okolí v případě, kdyby prasklo, že se léčí na psychiatrii," konstatuje doktorka. "Lidí, kteří s psychiatrií a psychoterapií udělali dobrou zkušenost, však neustále přibývá."

Neurotik je člověk s děravými botami, který vydá spoustu energie na to, aby si nenamočil ponožky, místo toho, aby si šel koupit nové boty

 

| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |

 

* Kurzy * Last minute * Letenky * Kurzy akcie a burza * Reality a bydlení * Akcie * Rejstřík * Hotel Prague *