V nově otevřeném pražském centru Paraple je také kuchyňka, kde se mohou vozíčkáři učit pohybovat a pracovat
08.06.1999 - Pražské Centrum Paraple je jediné zařízení svého druhu v zemi, které hledá cesty pacientům po těžkých úrazech vrátit se do běžného života.
Až dosud pracovalo centrum ve stísněných prostorách - než bylo otevřeno nově zrekonstruované patro, v němž se bude více cvičit, více se učit pohybovat v kuchyni. Nebo se třeba jen obyčejně scházet.
Na vozíčku se lze pohybovat i po kuchyni.
Rok co rok přibudou v zemi dvě stovky lidí, které těžký úraz usadí na vozík. Náročná pouúrazová léčba paradoxně bývá tou nejsnazší etapou, ta nejobtížnější přichází v následujících měsících, kdy potřebují intenzívně rehabilitovat a vrátit se k normálnímu života. Mnozí dnes stále netuší, kde hledat pomoc i radu.
"Někdy potřebují i tak obyčejnou informaci, jako třeba jak si složit vozík do auta," uvedla Zdena Faltýnková z pražského Centra Paraple. Právě Paraple, jediné zařízení svého druhu v zemi, hledá cesty: poskytuje konzultace, cvičí fyzickou kondici, ale taky půjčuje pomůcky zdravotnickým zařízením, která je dodnes nemají, třeba matraci, která zabraňuje vzniku proleženin.
Zdeněk Svěrák se otevření nového centra také zúčastnil.
"Mám tenhle dům rád. Jestli jsme na něco pyšnej, tak na tohle stavení," prohlásil Zdeněk Svěrák, který je už léta patronem projektu.
08.06.1999 - Před dvěma lety spadl Martin Beneš z několikametrové výšky, když lezl na sloup elektrického vedení. Přežil. Zlomenou páteř mu dali do pořádku, i když do konce života zřejmě zůstane na vozíku. To nejhorší jej však čekalo až v následujících měsících, kdy kvůli "pouhému" doléčení putoval od nemocnice k nemocnici a ve vysokých horečkách málem podlehl infekci z proleženin. Mezi jeho přechodnými útočišti byly okresní nemocnice, pražské kliniky i renomovaný rehabilitační ústav.
"Přehazovali si Martina jako horký brambor, ale abych byla upřímná, ten pacient tam mnohdy neměl vůbec být," říká Alena Kábrtová z centra Paraple, organizace pomáhající lidem s poraněním míchy. A vytahuje jednu složku s dokumenty za druhou - podobných případů jsou podle ní desítky. Jejich jmenovatel bývá společný: nekoordinovanost léčby, nedostatečná rehabilitace, špatná komunikace. "Nemůžeme to ovšem klást jednoznačně za vinu jen těm pracovištím," říká Kábrtová a ví proč. Samo Paraple je mnohdy prosí, aby se o pacienta postarala, ačkoli ví, že tomu nejsou vždy uzpůsobena. "Tato péče potřebuje řád. Řešením je zřízení specializovaného centra pro poranění míchy, které se o tyto lidi postará tak dlouho, jak jen bude potřeba," tvrdí Kábrtová a mnozí experti jí dávají za pravdu. "V sousedním Německu je těchto center třiadvacet a zodpovědnost za osud pacienta nesou po celou dobu," konstatoval Peter Wendsche z Úrazové nemocnice v Brně. Sám v nemocnici takové centrum vede a na úroveň péče o lidi po úrazech nenaříká. Jeho pracoviště je však jediné v zemi a logicky nestačí. Nyní je to tedy v řadě případů tak: pacient s přerušenou míchou je po operaci na specializované klinice přijat na některé chirurgické či ortopedické pracoviště, to už ale pokaždé není ani natolik technicky vybavené, ani odborně připravené, aby mu poskytlo další péči. Ta zařízení, která jsou k rehabilitaci předurčena, zase bojují s nedostatkem peněz. "Máme na pacienta dvacet korun na léky a den. Nemáme plenky, potřebné přístroje, polohovací postele, protože nemocnice nám to nezaplatí. A limit pojišťovny na cvičení s pacientem je dvě hodiny denně," posteskla si fyzioterapeutka Hana Svobodová z vinohradské rehabilitační kliniky. Paraple půjčuje některým nemocnicím matrace proti proleženinám, shání speciální protialergické náplasti, různé cévky, obvazy. "Je to tristní situace," podotýká rehabilitační pracovnice Zdeňka Faltýnková. Jakmile personál dopustí vznik proleženin nebo dekubitů, léčba se protáhne třeba na tři čtyři léta.
Martin Beneš byl po pádu ze sloupu převezen do pražské střešovické nemocnice a odtud na kliniku popálenin na Vinohradech. Po dvou měsících, kdy ho, jak říká, dali do kupy, skončil na okresní chirurgii. "Péče byla nedostatečná. Podložka proti dekubitům, kterou jsme tam vozili, ležela na okně, personál si nevšiml ucpané cévky. Po šesti týdnech hrozila Martinovi kvůli množství proleženin celková otrava," konstatuje jeho matka. Primář chtěl pacienta dát do léčebny pro dlouhodobě nemocné, ale rodina se spojila s centrem Paraple a přes něj vymohla převoz na pražskou kliniku, kde se lékaři pokusili Martinovi odstranit dekubity. "Ale nebyli vybaveni na vozíčkáře, a tak se mnou nikdo nerehabilitoval. V té době jsem přestal hýbat palci u nohou. Máma mi říkala: Martínku, vydrž, zatím není kam tě dát. Chtěl jsem si něco udělat," přiznává Martin. Pak putoval zase na Vinohrady a odsud do rehabilitačního ústavu v Kladrubech. Tam ho kvůli dekubitu převezli ve čtyřicítkách do nemocnice. "Teplota stoupala na 41,7, primář krčil rameny a chtěl Martina převézt do nemocnice v místě jeho bydliště - prý mezi nejbližší," říká matka. Paraple na naléhání rodiny zařídilo převoz na kliniku popálenin na Vinohradech. Nemocného přijali - ale s vysvětlením, že se mají starat především o pacienty po úrazech, poprosili Paraple, aby Martinovu situaci definitivně vyřešilo. "Ano, měli jsme to udělat my jako sdružení. To je zcela paradoxní situace," upozorňuje Kábrtová. "Místo, abychom lidem radili, jak se začlenit mezi zdravé lidi, řešíme tyto situace."
Martinova rodina si nechce ani stěžovat, ani očerňovat konkrétní nemocnici. "Všechny na tom asi budou podobně. Nejsou prostě na takovéhle pacienty vybavené," soudí Martinova matka. Kábrtová tvrdí: "Jde o systém. Martin málem doplatil na nekoordinovanost a neodbornost péče." Šéfka rehabilitačního ústavu v Kladrubech Hana Jarošová tvrdí, že pacientům, kteří se k nim dostanou v nedobrém stavu, nemůže ústav pomoci tak, jak by si všichni představovali: "Není vyřešen mezistupeň mezi medicínou a rehabilitací. K nám patří lidé bez proleženin, s nimi totiž nelze rehabilitovat. Ale přicházejí i nepřipravení - prý je musíme brát, protože jde o akutní případy. Ale to bychom potřebovali víc personálu." Lépe na tom nejsou ani rehabilitační kliniky při nemocnicích. Ještě donedávna měly limit na pobyt pacienta 23 dní - po této lhůtě dostávaly od pojišťoven méně peněz. Dnes mají paušální platby, ale ty jsou tak jako tak vypočítány z předchozího období. "Samozřejmě že každého pacienta po této lhůtě striktně nepošleme pryč, ale pak se to odráží na hospodaření kliniky," uvedla Irena Zelená z vinohradské rehabilitační kliniky.
Ministerstvo zdravotnictví zvažuje návrh zřídit v pražské Fakultní nemocnici Motol tzv. spinální jednotku. Do centra by byl pacient po úrazu přepraven letecky. Další léčba by probíhala buď zde, nebo na jiných pracovištích, pacient by však byl v trvalé péči spinální jednotky. Jediná taková jednotka funguje v brněnské úrazové nemocnici. Má kapacitu 18 lůžek a experti tvrdí, že je to málo. "Ročně se zde léčí zhruba pětaosmdesát nových pacientů s poúrazovým přerušením míchy. Ostatních asi sto patnáct ročně je po úrazu přijato na jiná pracoviště. Mnohá z nich provedou dobře operaci, stabilizaci páteře, nemají ale dostatečné vybavení a vyškolený personál pro další léčbu a rehabilitaci do doby, než mohou být jejich pacienti přijati do rehabilitačních zařízení," stojí v materiálech, jež Paraple připravilo jako podklad pro jednání. Peter Wendsche, šéf brněnské spinální jednotky, by si optimální systém představoval takto: dvě až tři spinální centra, několik vybavených rehabilitačních ústavů, ambulance pro trvalou péči o lidi s poraněnou míchou, smluvní pracoviště pro léčbu komplikací. Wendsche zpracoval už několikátou verzi své koncepce. "Posílám ji vždy každému ministrovi - tentokrát už pátému," podotkl. Už předchozí ministerský náměstek Miroslav Čerbák přitom před rokem souhlasil, že je třeba věnovat pozornost i méně "heroickým" oblastem zdravotnictví. A bývalý ředitel investic Tomáš Jung připouštěl, že nový, takzvaný Modrý pavilon v motolské nemocnici je ideální příležitost. Jenže - nebyly prý peníze na provoz. Beneš mezitím prošel několika nemocnicemi a výdaje na léčení dosáhly statisíců. Kost ohroženou dekubitem mu lékaři zachránili. Svým způsobem to pro něj vlastně nebyla až tak špatná životní anabáze. Dnes žije se zdravotní sestrou, s níž se seznámil na klinice.
Na světě je třetí druh margarínu, s jehož pomocí lze při pravidelné konzumaci snížit až o 25 procent škodlivý cholesterol v krvi. I při jeho výrobě byly využity rostlinné látky zvané sterolové estery, které dokáží snižovat hladinu cholesterolu a chránit tak člověka před srdečními chorobami.
Peter Jones s kolegy z montrealské univerzity McGill provedli výzkum, který podle nich dokázal, že při dietě s nižším obsahem tuků a při požívání určitého margarínu třikrát denně se u účastníků výzkumu prokazatelně snížila hladina tzv. špatného cholesterolu zvaného LDL, který se usazuje uvnitř cév.
Výzkum je popsán v červnovém čísle Amerického časopisu klinické výživy. U mužů, kteří se ho účastnili, byl LDL snížen o 25, u některých dokonce o 37 procent.
Jonesova skupina používala při experimentu tzv. tallový olej, což je vedlejší produkt v papírenském průmyslu. Vancouverská firma Forbes Medi-Tech z něj nyní ve spojení se švýcarskou farmaceutickou společností Novartis vyrábí margarín pod názvem Phytrol.
Na trhu je se dvěma dalšími tuky, které mají mít rovněž pozitivní vliv na snižování hladiny cholesterolu, finským Benecolem a tukem Take Control, jenž vyrábí firma Unilever Plc. Oba nedávno prošly americkými kritérii pro prodej potravin a léků. Výrobek firmy Unilevel se v USA prodává pod názvem Flora pro activ a v Evropě pod jménem Becel pro activ. Jones říká, že Phytrol se od ostatních dvou trochu liší, ale že účinné jsou všechny.
V pokusné skupině bylo 32 mužů, kteří museli přijmout
doporučenou dietu. 15 procent denní spotřeby kalorií získávali z proteinů, 50 z
uhlohydrátů a 35 z tuků. Polovina z nich dostávala přípravek obchodně nyní
označovaný jako Phytrol. Povolen nebyl žádný alkohol ani kofein. Strava
obsahovala nižší množství nasycených tuků, než je obsaženo ve stravě běžných
Američanů.
Za 30 dní byl u té poloviny, která měla "pouze" dietu, snížen cholesterol o 8,9
procenta. U mužů, kteří jedli navíc rostlinný olej, byl cholesterol snížen
průměrně o 24 procent.
Celková úroveň cholesterolu se u pokusné skupiny nijak
nezměnila a nikdo z účastníků netrpěl žádnými vedlejšími potížemi.
Benecol, Take Control i Phytrol jsou vyráběny na bázi sterolových esterů, které
se vyskytují v rostlinách a poprvé byly získány jako vedlejší výrobek v
dřevařském průmyslu.
"Lidské tělo má potíže s absorbcí tuků, protože je tvořeno především z vody, která se s tukem dobře neslučuje. Máme proto zvláštní molekuly zvané biosoli. Ty v našem žaludku mění tuky na něco podobného, co můžete vidět, když zatřepete lahví se salátovou zálivkou - emulze," říká Jones.
Rostlinné sterolové estery s těmito biosolemi reagují. Jones doufá, že účinné margaríny budou moci být používány spolu s farmaky při léčbě vysoké hladiny cholesterolu.
Obdoba chemické látky, jíž hadi využívají k zajištění volného vytékání krve z těl svých obětí, se nyní stala významnou součástí revoluční metody léčby srdečních chorob, kterou od dnešního dne předepisují svým pacientům australští lékaři.
Nese název Tirofiban a má stejné vlastnosti jako hadí jed bránící srážení krve. Umožňuje lékařům získat potřebný čas při zvažování léčebného postupu v případě srdečního infarktu nebo při přípravě na kardiochirurgický zákrok.
Odborníci považují Tirofiban za účinnou novou zbraň v arzenálu lékařů bojujících proti srdečním chorobám.
"Zaznamenali jsme 47procentní pokles srdečních infarktů nebo jimi zaviněných úmrtí v počátečních sedmi dnech a 30procentní pokles během prvního měsíce," konstatoval Con Aroney, šéf koronární jednotky v nemocnici Brisbane's Prince Charles Hospital v závěru klinických testů.
Řekne-li se o něčem, že je to velmi zdravé, představí si člověk vařenou nesolenou zeleninu, potem čpící tělocvičnu nebo studenou sprchu. Naštěstí se lidským zdravím nezabývají jen dietologové, ale také například sexuologové. Jejich cesty k dosažení fyzické harmonie jsou pro leckoho schůdnější.
Hodinou svižného aerobiku nebo půlhodinkou sexu dosáhnete totožného výsledku: zvýší se vám srdeční frekvence, zrychlí dech, dojde ke kontrakci velkých svalových skupin a vyplaví se endorfin, který následně vyvolá pocit uspokojení a zmírní psychické napětí. Tak to alespoň tvrdí Bruce M. King, profesor neworleanské univerzity a autor knihy Lidská sexualita dnes. Soudí, že posiluje-li aerobik nebo jiná podobná cvičení kardiovaskulární systém, snižuje-li riziko vzniku cukrovky a prospívá kostem (což všechno bylo dokázáno), pak postelová gymnastika musí umět totéž.
Snížení obranyschopnosti organismu je jednou z nejmodernějších diagnóz. Stále více lidí skolí jakýkoli vir nebo bakterie, které kolem nich náhodou plují. Co se týče choroboplodných zárodků, musí mít zkrátka všechno. Obvykle je to však příliš netěší. Zdá se, že kromě polykání pilulek na posílení imunity a pravidelných procházek na zdravém vzduchu by si měli také více hledět intimního života. Podle amerického časopisu New Women vyvolá sex a zejména pak orgasmus chemické změny, které pomáhají organismu pronikající viry a bakterie včas zničit. To sice platí i pro počínající chřipky a nachlazení, tady je však třeba mít na paměti, že ulevím-li sobě, mohu přitížit partnerovi.
Erotickou terapii by měli zkusit i ti, kdo mají příliš mnoho černých myšlenek a hlavu bolavou starostmi. Dvojnásob tu však platí zásada, vztahující se na všechny výše jmenované tělesné neduhy: léčba je účinná pouze tehdy, máte-li na ni chuť a je-li vám terapeut milý.
"Nátlak k dobrému sexu nepatří, ať už tlačíte na svůj protějšek či sami na sebe," rozhodně tvrdí pražská sexuoložka Hana Fifková.
"Sex si nepřikazujte ani nezakazujte, natož abyste to nechali dělat svého partnera. Jestliže se k tomu či onomu budete nutit, budou tím vaše tělo i duše naopak strádat. Rozhodně se v tomto směru nenechejte vydírat."
Doktorka Fifková má výhrady i vůči často propagované pravidelnosti v sexuálním životě. V mnoha příručkách se totiž píše, že zdravý je jen pravidelný sex a že je třeba, aby k němu došlo nejméně jedenkrát týdně.
"Pravidelnost odpovídá spíš mužské mentalitě, u žen bývá sexuální touha dílem momentálního rozpoložení. Mám za to, že v těchto radách mužští autoři podvědomě vydávají vlastní zkušenosti za univerzální," říká psycholožka.
Několik let probíhající studie 900 welšských mužů, kterou vedl George Davey-Smith z univerzity v Bristolu, odhalila, že muži, kteří se milují dvakrát týdně, mají poloviční pravděpodobnost předčasného úmrtí ve srovnání s těmi, jejichž sexuální život je mnohem střídmější.
Když se mezi ženami ve věku 18 až 40 let prováděl průzkum, zjistilo se, že 83 procent z nich si stěžuje na stres. Jako nejčastější důvody byly uváděny pracovní nebo studijní problémy, nedostatek financí, menstruační syndrom, rodinný život, špatná doprava a ruch velkoměsta vůbec.
A to bez ohledu na to, zda šlo o ženy žijící ve Francii, Japonsku, Německu, USA nebo Koreji. Výsledkem stresu je kromě dalších zdravotních obtíží také unavená pleť - naši tvář totiž tvoří více než 40 svalů. Pokud jsou v napětí, prohlubují se na pokožce vrásky a rysy dostávají "ostrý" výraz. Ženy s nepříjemným a podmračeným výrazem proto nemusí být zlé, mohou jen prožívat stresové období, které se odráží na jejich pokožce.
Stres navíc funguje jako nepříjemný "otesánek". Aby si totiž pokožka mohla zachovat všechny své obranné i životní funkce, spotřebovává mnohem rychleji všechny dostupné živiny. Stopové prvky, minerální soli i vitaminy nezbytné pro dobrý stav pokožky tak mizí jako voda na rozpálené pánvi. Sušší pokožka je ještě sušší, smíšená se stává mastnější a obě dvě pak citlivější - a zcela nečekaně se na nich objevují pupínky a jiné kazy na kráse. Největší úbytek stopových prvků při stresu byl prokázán u hořčíku.
"Proto lékaři ve stresových situacích vždy doporučují používat hořčík," vysvětluje Ljuba Loukotová z firmy Beauty World. "V pilulkách je vhodný proti únavě, jako koncentrát z extraktu z mořského planktonu, jenž obsahuje mangan, železo, zinek a minerály včetně vitaminů funguje jako povolený doping pro pokožku. Tento komplex se totiž může dostat až k nervovým zakončením v pokožce, a tak jí rychle vrátit to, oč přišla ve stresových okamžicích."
Vařená zelenina je pro zdraví lepší než syrová. Zjistil to mezinárodní tým vědců, jehož poznatky dnes zveřejnil britský odborný časopis New Scientist. Například povařená mrkev poskytuje podle vědců větší ochranu proti srdečním onemocněním a rakovině než syrová.
Jestliže se mrkev konzumuje syrová, jsou ve střevě absorbována jen asi čtyři procenta jejich karotenoidů, látek, které bojují proti poškození tkání a zužování tepen. Je-li však tato zelenina povařena a rozmačkána, zvýší se množství absorbovaných karotenoidů až na 20 procent. Při vaření se totiž naruší pevná stěna buňky, čímž se uvolní ochranné látky a tělo je pak lépe vstřebá.
Vědci z Británie, Francie, Irska, Nizozemska a Španělska zjistili, že totéž platí i o dalších druzích zeleniny, jako je brokolice a špenát.
Doktorka Sue Southonová z Ústavu pro výzkum potravin v britském Norwichi ovšem upozorňuje, že hlavním závěrem vědeckého bádání je jíst co nejvíce zeleniny bez ohledu na to, zda je vařená či syrová.
"Naložte si prostě talíř barvou," radí Southonová, která celý projekt koordinovala.
Doktorka Sarah Schenkerová z Britské nadace pro výživu ovšem varuje hospodyňky, aby se nezačaly slepě řídit novými závěry vědců a zeleninu už pouze a zásadně vařily. Vařením se totiž zase ničí jiné látky, které jsou zdraví prospěšné.
"Jestliže zeleninu dlouho vaříte, můžete přijít o vitamín C, kyselinu listovou, některé minerály a železo," připomíná
Švédští a španělští vědci oznámili, že lékárnice, učitelky, ředitelky škol a kadeřnice jsou ze zatím nevysvětlených důvodů více ohroženy rakovinou prsu než ženy v ostatních profesích. Sledovali víc než milión Švédek a zjistili, že kromě známých rizikových faktorů, jakými jsou věk, doba prvního otěhotnění, obezita nebo hormonová terapie, se v 53 procentech případů na rakovině prsu podílely jiné příčiny. Málo případů bylo ovlivněno genetickou zátěží.
Doktorky Marina Pollanová ze španělského Národního epidemiologického střediska a Per Gustavssonová ze Stockholmu proto analyzovaly podle zaměstnání 1,1 milión švédských žen, které onemocněly rakovinou prsu od 70. let. Švédsko je pro podobný výzkum ideální, neboť vláda zakládá údaje o všech případech rakoviny.
V článku zveřejněném v časopise American Journal of Public Health lékařky uvedly, že nadprůměrný výskyt rakoviny prsu byl mezi lékárnicemi, učitelkami teoretických předmětů, ředitelkami škol, systémovými analytičkami, telefonistkami, kosmetičkami a kadeřnicemi.
Výsledek může podle autorek částečně souviset s tím, že ženy z tzv. bílých profesí mají menší počet dětí a že patří do skupiny, která se podrobuje víc než ostatní vyšetření rakoviny prsu. Proč jsou však v rizikové skupině kadeřnice, kosmetičky či telefonistky je prý třeba zjistit. Jedna z hypotéz je, že například kosmetičky nebo kadeřnice mohou být vystaveny škodlivým chemikáliím.
Rakovina prsu je po rakovině plic na druhém místě z druhů rakovinného onemocnění, na něž nejčastěji umírají ženy na celém světě. Ohrožené jsou zejména ženy nad 50 let. V Británii podle odhadů touto chorobou onemocní jedna z dvanácti a v USA jedna z osmi žen.
Takzvaný Fagerströmův test (jeho autorem je známý švédský klinický psycholog, který později stál i u zrodu náhradní terapie nikotinem) je mezinárodně uznávaným dotazníkem, s jehož pomocí lékaři na celém světě rychle, a přitom spolehlivě odhalí, jak hluboká je závislost toho kterého člověka na nikotinu. Nejvíc napoví odpověď na první otázku. Během nočního spánku totiž tělo nedobrovolně abstinuje. Čím nedočkavěji pak ráno saháte po cigaretě, tím závislejší na nikotinu jste. Pravdu ovšem zjistíte za jediné podmínky: že budete naprosto upřímní sami k sobě.
do 5 minut 3 body
za 6-30 minut 2 body
za 31-60 minut 1 bod
po 60 minutách 0 bodů
ano 1 bod
ne 0 bodů
té první ráno 1 bod
kterékoli jiné 0 bodů
10 nebo méně 0 bodů
11-20 1 bod
21-30 2 body
31 a víc 3 body
ano 1 bod
ne 0 bodů
ano 1 bod
ne 0 bodů
0-2 body: žádná nebo velmi nízká
3-4 body: nízká
5 bodů: střední
6-7 bodů: vysoká
8-10 bodů: velmi vysoká
Každý druhý dlouhodobý kuřák umírá předčasně na nemoci způsobené konzumací tabákových výrobků, konstatuje Světová zdravotnická organizace (WHO) u příležitosti dnešního Světového dne bez tabáku, vyhlašovaného každoročně na 31.května. Vyzývá zároveň kuřáky, aby svému zlozvyku odvykali.
"Dobrou zprávou je, že když se s kouřením přestane, lze z toho těžit v každém věku," uvádí poselství generální ředitelky WHO Gro Harlemové Brundtlandové. Kdo podle odborníků skončí s kouřením ve 30 letech, má šanci dožít se stejného průměrného věku jako ten, kdo nikdy po cigaretě nesáhl.
Vinou konzumace tabákových výrobků umírá na planetě člověk každou osmou sekundu. Ročně tak přicházejí o život čtyři milióny lidí, kteří kouřili.
WHO odhaduje, že během příštích tří desítek let se každoroční počet lidí umírajících v důsledku kouření zvýší až na 10 miliónů. "Tabák se stává nejrozšířenější příčinou smrti přede všemi dalšími nemocemi," konstatuje organizace.
Brundtlandové v řadě zemí světa chybí základní osvěta proti kouření. Téměř tři čtvrtiny kuřáků žijí v rozvojových zemích.
Posílit ochranu nekuřáků před zhoubnými účinky tabákového kouře slíbil při příležitosti dnešního Světového dne bez tabáku ministr zdravotnictví Ivan David. Na tiskové konferenci připomněl, že v ČR kouří třetina dospělých. Počet kuřáků za posledních patnáct let klesl ze 48 na 32 procent, varující však je, že kouří stále více mladých lidí, zejména žen. Kouření je v ČR příčinou 22.000 úmrtí ročně.
Rostoucí počet kuřáků mezi mladými je údajně důsledkem téměř neomezeného působení reklamy. "V minulosti byl veden úporný boj proti poškozování zájmů kuřáků a tabákové monopoly se nadále snaží, aby počet kuřáků neklesal a tabáková reklama nebyla omezována, s tím je třeba rázně skoncovat," prohlásil ministr.
Konstatoval, že zákonem o ochraně před škodlivými účinky tabákových výrobků, který jeho úřad připravil, chce výrazně omezit propagaci kouření. Reklama by nadále měla být povolena jen v místech s licencovaným prodejem tabákových výrobků, ministr také počítá s výraznějším varováním na krabičkách cigaret a nesouhlasí s velkoplošnou reklamou, která působí hlavně na mladé.
"Ačkoli se firmy brání, že jim jde o získání kuřáka pro určitou značku, jde jim hlavně o nábor nových kuřáků, svědčí o tom i fakt, že za pět let stoupl v ČR počet kuřáků mezi patnáctiletými ze 14 na 20 procent," zdůraznil ministr.
Vedoucí centrály OSN Tabák nebo zdraví Raul Uranga, který v neděli společně s ministrem vystoupil na Sněžku jako symbol čistého vzduchu pro všechny, ministrovi k tomuto návrhu zákona pogratuloval. "Na planetě kouří 1,2 miliardy lidí, ročně je kouření příčinou 3,5 miliónu úmrtí, proto je do budoucna omezování reklamy to nejdůležitější," zdůraznil a připomněl, že EU přijala desetiletý program na omezování kouření a Světová banka od letošního roku neposkytuje půjčky výrobcům tabáku.
Devatenáct procent občanů ČR pravidelně kouří. Za příležitostné kuřáky se v dubnového průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM) označilo 10 procent z 1024 respondentů. Kouřit se odnaučilo 20 procent a 51 procent dotázaných uvedlo, že nikdy nekouřilo.
Devět procent kuřáků přitom uvedlo, že za den vykouří více než krabičku s dvaceti cigaretami, 26 procent uvedlo 16 až 20 cigaret, 14 procent 11 až 15, 26 procent pět až 10 cigaret a čtvrtina lidí prohlásila, že vykouří denně méně než pět cigaret. Ke slabým kuřákům přitom podle IVVM patří nejčastěji ženy, k silnějším muži, lidé ve věku 30 až 44 let, Pražané a dělníci.
Když se bezmála před třiceti lety nechal kutnohorský plicní lékař Jiří Kozák na jednom ze zasedání České pneumologické společnosti slyšet, že americké studie potvrzují raketový vzestup výskytu rakoviny plic zaviněný kouřením a že by se s tím mělo něco dělat i u nás, kolegové se upřímně rozesmáli. Od jeho prstů totiž zrovna v oné chvíli stoupal ke stropu cigaretový dým. Muži, který na tři dny potřeboval dvě krabičky, nezbylo v té prekérní situaci než srdnatě prohlásit: "Však já už taky kouřit nebudu." A jak řekl, tak udělal. To ještě netušil, že si do svého arzenálu argumentů proti kouření právě obstaral ten, který bude na stovky jeho budoucích pacientů působit nejpřesvědčivěji: "Když jsem to dokázal i já, dokážete to přece taky."
Neztrapnit se před lidmi, na nichž mi záleží, je bezesporu dobrým důvodem, proč si už nikdy nezapálit, nicméně je pouze jedním z tisíců možných. Odborníci totiž tvrdí: co člověk, to jiný motiv. Na tom, jaký je, ani zbla nezáleží - důležité je, aby byl opravdový, a tedy silný. Lehká koketerie, momentální nápad či nesmělá zkouška prostě nestačí. Toho, kdo hodlá dát cigaretám vale, čeká totiž rozloučení se závislostí sociální a psychickou a většinou i fyzickou. Je proto nutné umět si ze všeho nejdřív odpovědět na celkem prostou otázku: PROČ UŽ NE?
K nekuřáctví vede cesta svízelná, jak ví každý kuřák, neboť jen málo je takových, kteří se na ni už alespoň jednou nevydali. Pokud jste ovšem došli toliko za humna a udělali zas čelem vzad, někde byla chyba. Když ne hned ve volbě správného motivu, pak nejspíš v nedostatku informací nasbíraných před startem. Čím víc totiž víte o tom, co všechno vás vlastně v následujících týdnech a měsících čeká a proč, tím méně můžete být zaskočeni. Nemohu usnout? Trápí mě zácpa? Vztekám se bez příčiny? Už je to tady...
Ocitne-li se potom člověk nečekaně v úzkých, zhřeší obvykle myšlenkou, kterou pražská lékařka Eva Králíková považuje pro neúspěch za zcela klíčovou: "Začne nostalgicky vzpomínat na to, jak mu bylo prima, když ještě kouřil. A to bývá konec všech předsevzetí."
Jestli to tedy myslíte sami se sebou a s kouřením doopravdy, pak až do konce svých dnů vzpomínejte na kouření jako na cosi odpudivého, co vám přinejmenším požíralo bankovky, plíce i čas.
Pan Pavel přijímal ve své realitní kanceláři desítky klientů denně. Nikomu z jeho spolupracovníků nepřišlo divné, že při delších jednáních odbíhá do vedlejší místnosti, aby zájemcům něco oxeroxoval. Pan Pavel ovšem věděl, že tak činí až od té doby, co přestal kouřit. Dříve získával čas na odpověď rozvážným zapálením cigarety...
I paní Dagmar proměnila svůj ranní rituál tak, aby se vyhnula cigaretě, která ho den co den po více než dvacet let zakončovala: začala snídat vestoje a černou kávu nahradila bílou. Její dlouholetá přítelkyně, překladatelka, si pro změnu texty, na nichž pracovala, začala dávat napravo od počítače, kde donedávna trůnil popelník...
"Zejména během třech prvních měsíců odvykání je důležité, aby lidé změnili všechny své každodenní stereotypy, v nichž měla cigareta své místo," upozorňuje doktorka Králíková. "Stačí zdánlivé maličkosti: začít pít jiný druh kávy z jiného hrnku a přestat ji či naopak začít sladit, po jídle hned vstát od stolu a vrhnout se na nádobí nebo si jít vyčistit zuby... Vyplatí se také si předem vymyslet, jak se chovat ve standardních situacích v zaměstnání, třeba na poradě či o polední pauze. A do třetice je důležité vědět, co odpovím každému, kdo mi nabídne cigaretu, a čím zareaguji na typické kuřácké hecování typu 'ještě jedna tě nezabije'. Většina kuřáků už totiž dneska ví, že kouření je hloupost, a proto se bojí, aby v tom nezůstal ve svém okolí sám."
Lidi, kteří tvrdí, že od chvíle, co odložili cigarety,
tloustnou jako diví, nelze podezřívat z nadsázky. Důvody existují hned dva. Pod
tím prvním se skrývají tyčinky, bonbony, oříšky či brambůrky, které dokáží byť
jen na okamžik zaměstnat nervózní prsty a zahálející ústa.
S hrozbou nadbytečných centimetrů by však měli počítat i ti, kteří odolají
svodům lahodných náhražek. Příčiny jsou čistě fyziologické. Nikotin urychluje
střevní peristaltiku (ne nadarmo chodí kuřáci na "velkou" po pár šlucích).
Nedostane-li ovšem tělo svou dávku, nasadí proti vaší vůli zbraň silného kalibru
- zácpu. Kromě toho, že je nepříjemná sama o sobě, se navíc potrava zdržuje déle
v organismu, a ten z ní odebere mnohem víc látek. Tento začarovaný kruh zhusta
poslouží jako smyčka utahující krk mnoha začátečníkům: Než tohle, to si radši
zapálím...
Než ale tohle, je rozumnější udělat třeba totéž co pan Jaroslav: "Jakmile jsem dostal chuť na cigaretu, šel jsem krájet jablka na křížaly. Ty jsem pak musel sušit, obracet je a třídit, a tak jsem měl zase na co myslet. A jedl jsem je od rána do večera, což mělo další výhody - jednak jsem po nich netloustl, jednak jsem neměl zácpu."
Sebelepší křížaly ale nezachrání od nadbytečných kil toho, kdo spolu s posledním šlukem razantně nezmění celý svůj dosavadní životní styl ve prospěch střídmosti a pohybu.
Nic se však nemá přehánět, dodala by jistě paní Jiřina. Dala totiž na rady zkušenějších, že nejlepší je nechat kouření na začátku delší dovolené, a rázovala šumavskými kopci bez pravidelných "rauchpauz" po celé dva týdny tak vehementně, až si uhnala zánět žil v noze. Zbavit se bolestí v lýtku bylo však rozhodně méně obtížné než zbavit se vazala jménem nikotin.
- kdo nepřestal ze své vůle, ale na přání někoho jiného
- kdo vsadil na slabou motivaci
- kdo čekal, že ho kouření zbaví něco jiného než vlastní úsilí, například
žvýkačka či náplast
- kdo se aktivně nesnažil změnit své návyky, životní styl, image
- kdo na cigaretu po celou dobu vzpomínal spíš s láskou než s odporem
- kdo podlehl přesvědčení, že se už závislosti na nikotinu zcela zbavil, a proto
mu už jedna vykouřená cigareta nemůže vadit
- podrážděnost, nervozita
- úzkost, strach až sklon k depresím
- neschopnost soustředit se
- neklid, netrpělivost
- nespavost
- pokles tepové frekvence a krevního tlaku
- zvýšená chuť k jídlu, přibývání na váze
- zácpa
Šumperská EZA byla mezi podniky asi tím, čím bývá sestřenice-premiantka mezi příbuznými: příkladem hodným následování, který si dospělí berou na pomoc pokaždé, potřebují-li přesvědčit své nezdárné ratolesti, že všechno jde, jen chtít, podívej na Martičku... Byla to totiž první tuzemská firma, v níž už od konce 80. let existoval protikuřácký program. Byla...
Poprvé prošel Zbyněk Dohnal zdejší vrátnicí hned po promoci. Když se koncem 90. let přestěhoval do ředitelny, usmyslel si, že svou energii nezaměří jen na povznesení výroby střešní krytiny, ale i ducha téměř 500 pracujících. Přišel proto mimo jiné s ozdravným programem, který měl přivést lidi k pozitivnějšímu myšlení, ke zdravějšímu stravování a k nekouření. Poslední bod se ukázal být nejsvízelnější.
"Zbudeš tu sám, prorokovali mi kolegové, jen co jsem v červnu 1995 oznámil, že od ledna bude ve fabrice zakázáno kouření," říká dnes inženýr Dohnal. "Po Novém roce se ale nestalo vůbec nic, akorát všichni přestali v práci kouřit."
Protikuřácký program vycházel z filozofie cukru a biče. Kdo skoncoval s cigaretami, měl například levnější dopravu do zaměstnání i rekreaci na podnikové chatě a obědy, ročně dostával jeden pracovní oděv navíc a ze sociálního fondu příspěvek na nikotinové náplasti, které pomáhají překlenout první týdny odvykání. A pokud nemarodil, měl jednou za čtvrtletí volný den. Právě poměrně vysoká nemocnost hrála v úvahách inženýra Dohnala značnou roli. Věděl, že i tady jsou kuřáci nemocnější častěji, a hlavně že azbest, s nímž se tu pracovalo, patří ke karcinogenním látkám a v kombinaci s kouřením se riziko onkologického onemocnění zvyšuje více než tisíckrát.
Ti, kteří si přece jen někde za bukem připálili, neriskovali málo: podle kolektivní smlouvy bylo totiž takové porušení podnikových pravidel důvodem k okamžitému rozvázání pracovního poměru.
"Dost kuřáků brblalo, zato některé manželky mě zastavovaly na náměstí a děkovaly, že jim konečně zbývá víc peněz na domácnost," vzpomínáy inženýr Dohnal. A všichni si pomalu, ale jistě na pracovní den bez dýmu zvykali.
Když pak koupila firmu dánská společnost Dansk Eternit
Holding (přejmenovala ji na Cembrit Moravia), požádal ředitel představenstvo,
aby tuto směrnici nerušilo, koneckonců nejen ze zdravotních důvodů, ale i proto,
že by to mohlo snížit jeho autoritu. Věděl své: při mnoha jednáních v Šumperku
většina Dánů permanentně odbíhala na dvůr na "jednu" a v jejich domovské továrně
inženýr Dohnal žasl nad dělníky dýmajícími přímo u strojů. Těsně poté, co po
roce a půl firmu opustil, však Dánové zákaz zrušili.
Proč vlastně?
"Pokud vím, tak se našim partnerům nelíbil nadiktovaný zákaz - považovali jej za omezování osobní svobody," vysvětluje Daniel Bubla, současný technický ředitel, který ovšem nekuřáckou éru sám nezažil.
Její strůjce, Zbyněk Dohnal, slyšel ovšem v kuloárech jinou verzi: "Údajně měli prohlásit, že zákazem kouření jsou lidé stresováni, a tento stres pak snižuje jejich pracovní výkonnost a zvyšuje nemocnost."
Zdá se, že svého Cimrmana mají i Seveřané.
V pátek 8. května 1998 kolem třetí hodiny odpoledne, kdy se v zasedací síni Federálního soudu v Saint Paul, hlavním městě státu Minnesota, konečně ozvalo razantní klepnutí kladívka, vešli do dějin práva dva muži a jeden soudní případ. Jedenapadesátiletý právník Michael Ciresi, spolumajitel advokátní kanceláře Robins, Kaplan, Miller&Ciresi, se už zasloužil o mnohamilionové verdikty nad naftařskými a farmaceutickými společnostmi. Byl to on, koho indická vláda pověřila, aby ji zastupoval ve sporu s firmou UNION CARBIDE, v jejíž továrně v Bopálu vybuchly v roce 1984 nebezpečné chemikálie. Proces, který zrovna skončil, ukázal, že ne nadarmo psal o tomto nenápadném chlapíkovi už rok předtím National Law Journal jako "o jednom z nejobávanějších a nejúspěšnějších právníků ve Spojených státech". O jedenáct let starší soudce Kenneth Fitzpatrick vytvořil americký rekord co do počtu obvinění vznesených proti jedné firmě: podvod na spotřebitelích, nezákonné obchodní praktiky, klamavá reklama, porušení antitrustového zákona, porušení povinnosti vůči veřejnosti, porušení trestního práva v několika paragrafech... Po téměř čtyřech letech, na základě 40 000 supertajných firemních dokumentů, stovek expertiz a výpovědí svědků, udělil také nejvyšší finanční trest, o jakém kdy zatím svět slyšel: 6,1 miliardy dolarů. Plátce: pět největších amerických tabákových koncernů. Příjemce: stát Minnesota a dvě zdejší neziskové zdravotní organizace Blue Cross a Blue Shield. Minnesota se tak stala po Floridě, Texasu a Mississippi čtvrtým státem Unie, který ze sporu s tabákovými výrobci vyšel jako vítěz.
"Myslím, že kolegy, kteří zastupovali průmysl, zaskočilo tentokrát to, že jsme je nenechali přijít, hodit na stůl hromadu peněz a zase zmizet. První zmínka o penězích totiž padla až těsně před závěrečným jednáním," prozradil jeden z těch, kteří vedli úmornou vyjednávací válku. Její poslední bitva trvala nepřetržitě 26 hodin...
Ačkoli obžaloba žádala úhradu za zdravotní péči, poskytovanou těm, kteří v důsledku kouření onemocní, o peníze šlo v případě takzvaného "Minnesota Trial" opravdu až v druhé řadě. Cílem také nebylo - podobně jako ve většině předchozích soudních pří, v nichž se na lavici obžalovaných ocitly tabákové firmy - prokázat, že kouření škodí zdraví. To už se koneckonců stalo, jak dosvědčují varovné nápisy na krabičkách s cigaretami prodávanými ve všech civilizovaných zemích.
Minnesotští žalobci si předsevzali nesrovnatelně víc: dokázat, že tabákové firmy zcela vědomě produkují výrobky, které jsou jak návykové, tak zdraví nebezpečné, a stejně vědomě nepřijímají možná opatření, která by tyto dva parametry snížila, neboť by to ohrozilo prodej, a tedy zisk. Co hůř, výsledky vědeckého výzkumu, které předkládají veřejnosti, jsou výrazně zmanipulované. A co vůbec nejhůř - těmi, kdo mají proměnu laboratorních pravd v papírovou lež na svědomí, jsou právníci tabákových koncernů.
"Čtrnáctistránkový dokument, který jsem v roce 1991 připravil se svými kolegy z laboratoří koncernu BAT jako podklad k diskusi, zredukovali právníci na pouhé tři stránky," vyprávěl účastníkům II. evropského kongresu o tabáku a zdraví, který se v únoru konal v Las Palmas, metropoli Kanárských ostrovů, nenápadný padesátník Jeffrey Wingard. "Pak pro nás vědce udělali školení, jak psát zprávy. Měli jsem se třeba vyhýbat slovu závislost, o látkách karcinogenních mluvit jako o biologicky aktivních a vycházet z toho, že nikotin není návykový, ale je v cigaretách jenom kvůli chuti."
To bylo na tohoto výzkumníka, byť skvěle placeného, přece jen příliš, a tak se rozhodl nemlčet. Následoval vyhazov, obvinění z prozrazení firemního tajemství i křivopřísežnictví a život podobající se prý Jamesu Bondovi: rodina se po dobu vyšetřování musela ukrývat na neznámém místě, jemu samotnému přidělila policie osobní strážce... Byl to však ve finále on, kdo od soudu - za náležité pozornosti médií - odcházel se štítem.
"Každého soudného člověka, jenž až do té chvíle o výsledcích výzkumů, které tabákové společnosti předkládaly veřejnosti, nepochyboval, muselo po vynesení rozsudku napadnout: Jakou hru to se mnou vlastně hrají, když si esa nechávají v rukávu?"
Pouze tomu, komu cigarety zcela splývají s pojmem nikotin,
nepřipadne divné tvrzení, že "lightky" jsou zdravější. Stavět na tomto bludu si
však tabáková reklama dovolit může: většina lidí zná totiž princip kouření asi
stejně důvěrně jako princip družicového přenosu. Neví proto, že nikotin je pouze
jednou ze 4000 látek, které cigaretový kouř obsahuje, a zdaleka ne tou
nejnebezpečnější.
Od ostatních se nikotin liší tím, že je drogově návykový jako třeba kokain či
heroin. Váže se na určité buňky v mozku a vyvolává reakce, při nichž vzniká
dopamin, endorfiny a další látky vyvolávající onen příjemný pocit úlevy. Po
určité době ovšem mozek rázně požaduje svou dávku "blaženosti" pokaždé, jakmile
hladina nikotinu klesne. Porci, na niž je zvyklý, nelze ošidit - každý takový
pokus závislý mozek nemilosrdně odhalí. Jestliže tedy zaměníte běžné cigarety za
"light", které obsahují méně nikotinu, můžete si být jisti, že začnete šlukovat
náruživěji a budete jich muset vykouřit víc.
"Důležitou roli hraje také držení cigarety," říká internistka Eva Králíková. "Většina kuřáků ji drží v místě těsně nad filtrem, kde jsou ale perforace, jimiž se má dovnitř dostat falešný vzduch, aby se příjem nikotinu a dehtů snížil. Prsty ovšem perforaci ucpou, takže cigareta už není light."
Vykouřit víc cigaret obnáší však nejen více nikotinu, ale také karcinogenů. Ačkoli zmiňovány bývají nahlas pouze dehty, prokazatelně rakovinotvorných látek, které jsou pro lidské zdraví nebezpečnější než reklamou anoncovaný nikotin, bylo prokázáno 63. Některých z nich, například nitrozaminů, které způsobují zvláště nebezpečné nádory plic, abenokarcinomy, je v cigaretách "light" ještě víc než v normálních.
Čpavek páchne natolik odporně, že pouhé pomyšlení na to, že by si člověk měl byť jen přičichnout k lahvičce, zvedá žaludek. Přesto nechybí v žádné cigaretě. Tento šokující fakt odhalily některé z tajných dokumentů, které soudu předal profesor Stanton A. Glantz z Institutu pro kardiovaskulární výzkum Kalifornské univerzity. Jednoho dne je našel ve své poštovní schránce, adresa odesilatele ovšem chyběla...
"Čpavek totiž umožňuje, aby se nikotin do tkáně lépe vstřebal, čímž se kuřák stane rychleji závislým," konstatuje lékař, který patří ke světovým medicínským autoritám v oblasti kouření a jenž v Minnesota Trial figuroval coby klíčový expert žalobce. "Tabákoví výrobci jsou prostě ochotni udělat pro zvýšení prodeje cigaret, a tudíž svých zisků, všechno. Ostatně, soud prokázal, že měli k dispozici 57 patentů, s jejichž pomocí by byli schopni v cigaretách snížit obsah chemikálií, které se nejvíc podílejí na vzniku rakoviny, onemocnění srdce a rozedmě plic. Věděli také, jak by bylo možné redukovat nejjedovatější plyny jako oxid uhelnatý a oxidy dusíku a odstranit kyanidy, sirovodík a acetaldehyd. Jestliže k tomu nikdy nepřistoupili, o něčem to vypovídá."
O tom, že "spiklence ticha", jak manažery a právníky tabákových koncernů označil ve své závěrečné řeči soudce Fitzpatrick, je nutné hledat i za hranicemi Spojených států, svědčí interní podnikový dokument z roku 1986 podepsaný Patrickem Sheehym, jedním z bývalých bossů British American Tobacco: "Ve snaze vyvinout 'bezpečnou' cigaretu vám hrozí nebezpečí, že to bude interpretováno jako přiznání toho, že dosavadní výrobek je nebezpečný. A to není pozice, kterou bychom chtěli zaujmout."
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |