Vždycky jsem se snažil být dobrým otcem. Měl jsem své dítě rád, vžyť jsem byl již u jejího porodu, ale nevím, jestli to bylo všechno k něčemu.
Možná jsem se málo snažil, možná, že mé selhání bylo příčinou něčeho většího mnou neovlivnitelného. Ale faktem je, že dne . .2002 svěřil Okresní soud v Opavě moji dceru do péče matky a tím mi vzal možnost fyzického každodenního kontaktu a omezil ji na 1x za čtrnáct dní, čehož triumf byl odjezd mé dcery 100km daleko. Je pryč a já se s tím učím žít.
Příběh začíná...
Příběh se začíná mnohem dříve před datem, které znamenalo konečné rozdělení mne a mé dcery. Tuhle část se však nyní popisovat nechystám.
To podstatné je někde jinde a já se to budu snažit shrnout v několika málo krocích, chronologicky. Budiž tento dokument nápomocný všem otcům, kteří se ocitnou v této situaci, podobné mojí. Nebudu a nesmím hodnotit, kde byla vina, budu jen konstatovat fakta (až na jednu výjimku, kterou si neodpustím komentovat).
Návrh na úpravu styku:
Vše začalo jednoho dne, kdy mi přišel dopis, který jsem už stejně očekával. Vědel jsem pro co si jdu a snad mi to ještě v plné síle nedocházelo, čeho jsem tu účasten. Ale mluvím moc o sobě. Jako o prvočiniteli. Nicméně ten hlavní postižený se jmenuje Nina . Lze ji vysledovat jako jednu z hlavních položek spisu P 52/2002 Okresního soudu v Opavě.
Vyjádření soudu - předběžné rozhodnutí. Zanedlouho přišlo vyjádření soudu, které fakticky kopírovalo náš návrh na předběžné opatření. Tehdy jsem to ještě považoval za výhru.
Jménem republiky... Pak přišel soud. Jako perličku uvedu jednu zajímavost. Jako první byla vyslyšena má bývalá přítelkyně. Poté jsem šel já. Mne se paní soudkyně zeptala, zda mám nějakou známost. Odpověděl jsem podle pravdy, že ano. Prosím vás, tohle nedělejte. Nikdo vám to nedokáže. Pokud řeknete, že ano mám soud právo zjišťovat příjmy i vaší nové přítelkyně !!! Ano, takto to skutečně paní soudkyně řekla. Jinými slovy, kdyby Vaše přítelkyně byla monacká princezna s příjmy jako Rockefeller, tak Vám asi napaří výživné v částce troufnu si říct celého měsíčního platu. Na logiku se neptejte, tohle je soud. Zajímavé, že mé bývalé se na to neptala. Tudíž, jestliže ona má za přítele Onasise, je to jedno, on za vás ty alimenty asi nezacvaká.
Suma sumárum nemám dceru, je sto kilometrů daleko, platím na ni Kč 2.000,- měsíčně a budoucnost je čistá jak nepopsaný list. Matku nic nenutí zdržovat se na území republiky a pokud se rozhodne odcestovat kamkoliv nelze jí v tom zabránit a získat dítě do své péče. Vyživovací povinnosti vás to nezbavuje a paragraf, který říká že dítě má právo na styk s oběma rodiči je sice hezký ale na hovno, přátelé, skutečně na hovno. Úplně stačí, když je matka například v Praze. Co uděláte, máte-li si pro dítě dojíždět 350 km jednou za čtrnáct dní? V zimě? Já jel párkrát pouhých sto a řeknu vám, viděl jsem věci, které mne donutily zpomalit téměř na krok. A kdo z vás si to dovolí s dítětem? A kdo z vás si to dá celé vlakem? V pátek a v neděli?
Má rada je následující. Věřte, že jednou bude rovnost pohlaví, ale v této kauze jsou z vás doslova a do písmene trubci, kterým sice nebylo upřeno právo na styk s dítětem, ale jednou za čtrnáct dní to fakt není nic moc. Můj příběh má alespoň to kladné, že jsme jako rodiče schopni se dohodnou, když už jsme toho nebyli schopni jako partneři. Přesto však jsou zde i horší případy, kde jsou děti matkou vysloveně použity jako nástroj citového vydírání otce. Ale funguje to i naopak. A pokud každý použije své dítě k dosažení vlastních (byť zdánlivě bohulibých) cílů je u mne pouhý citový vyděrač.
Dne 5.5.2003 se Nině narodila sestra Lenka.
Hlavní strana Dokumentace Fotogalerie Fotogalerie II Odkazy
* Kurzy * Akcie * Práce * Zájezdy * Zájezdy * Meteobox * Auto *